#1
alto_textblock
#1
Románová příloha
#2
alto_textblock
#2
„Národních Listů“ k číslu 250. ze dne 10. září 1904.
#3
alto_textblock
#3
Různé zprávy.
#4
alto_textblock
#4
= Zajímavý miniaturní obraz. Namáhavé dílo.
vyžadující největší vytrvalosti, trpělivosti a obrat-
nosti, dokončuje právě hollandský miniaturista Josef
van Driesten. Po celý měsíc studoval bojiště u Wa-
terloo pro svůj miniaturní obraz památných bojů
r. 1815, jenž bude míti výšku toliko 1 m. 30 cm.
Umělec znázorňuje onu chvíli boje, kdy Napoleon as
o 4. hodině odpolední dává znamení k útoku na La
Haye Sainte. Napoleon nalezá se v popředí nedaleko
Belle Allianze, v pravo od cesty k Nivelles. Veškerá
plocha na obraze znázorněná má rozlohu 5 km.
Střed tvoří La Haye Sainte. Nedaleko odtud jest po-
věstný úvoz Oheinský, poblíže něho stojí Wellington
se svým štábem. Na obraze, k němuž skizza vysta-
vena v atelieru umělcově, bude možno rozeznati lu-
pou více než 200 000 vojáků, Francouzů, Angličanů
a Hanoveranů.
= Řaditel továrny zavražděn. Z Paříže se ozna-
muje: Příšerné drama odehrálo se těchto dnů ve
tkalcovně v Roubaise. Sedmačtyřicetiletý Pierre Der-
vauk, bývalý dělník továrny, jenž po celý rok ná-
sleďkem zranění na noze jest práce neschopen.
usmrtil výstřely z revolveru stařičkého ředitele Ju-
lesa Thomasa. Dervaux, jenž krátce před tím byl dosta
od ředitele podporu, přišel brzy po první navštěvě opět
do továrny a vystřelil na pana Thomasa z revolveru.
Napadený pokusil se uprchnout, ale vrah, jenž ne-
ustále střílel znovu z revolveru, ranil jej smrtelně
několika výstřely, než mu v tom mohli lidé zabránit.
Na to se Dervaux zamki do jedné z kanceláří a vy-
pil láhvičku vitriolu. Jak nešťastný ředitel, tak i jeho
vrah podlehli ještě téhož večera svým ranám.
= Sedláci snědli vzteklého vola. Z Athén se
nám oznamuje: Před několika dny zabil ve vesnici
Chrysso řezník vola, kterého koupil v okolí a roz-
prodal všechno maso. Druhého dne potom vyšlo na
jevo, že vůl byl kousnut od vzteklého psa a že se
počaly na něm jeviti příznaky hrozné té nemoci. Ná-
sledkem toho povstal v celé vesnici taký poplach a
strach, že nemožno ho ani popsati. Jedna žena se z
strachu zbláznila a mnoho jiných lidí chodí, jakoby
pozbyli roztumu a očekávali každý okamžik smrt. Po-
licie podala o tom zprávu ministerstvu, jež svolalo
lékařskou radu, by rozhodla, jakých prostředků třeba
použíti k zachránění obyvatelů, kteří jedli maso vzte-
klého vola. Všichni lékaři však projevují názor, že
maso to nebude škoditi a nevzbudí vzteklinu, nebot
zárodky její byly zničeny vařením. Toliko pro řez-
níka může býti nebezpečno a proto byl dán pod lé-
kařský dozor. iMimo to dala policie usmrtiti všechny
psy vesnice, neboť někteří z nich žrali krev a od-
padky onoho vola. Tím nastalo mezi vesničany malé
uspokojení, ale nikdo z nich nedůvěřuje úplně do-
brozdání lékařů. Truchlivá událost ta má pro vědu
značnou cenu, neboť nevypukne-li u nikoho nemo
ta, dokáže, že vařením se zničí vskutku úplně mi-
kroby vztekliny a že vařené nebo dobře pečené masc
vzteklých zvířat jest neškodným. Třeba i připome-
nouti, že v Řecku jest zvykem vařiti maso mnobem
déle a více než u nás nebo v Anglii, takže se takřka
rozvaří.
= Cenník pro políčkování žen. Z Chicaga se
oznamuje: Chicagští gentlemeni, kteří považují za
vyražení políčkovati svoje ženy, anebo se domnívají
že by tento úctyhodný zvyk mohli za svůj přijmouti.
#5
alto_textblock
#5
mají příležitost nyní náležitě prostudovati cenník po-
líčků, jak jej byli ustanovili v harrisonském policej-
ním soudu. Cenník vypracován byl soudci Caverlyem
a Prindivillem a zní: Políček čili facka levou rukou
1 dol.; políček pravou rukou 2 dol.; políček, zasa-
zený »na plno«, 3 dol.; políček, zasazený v sedě,
dol.; políček, zasazený ve stoje, 5 dol.; políček, za-
sazený ve stoje, na špičkách — —. Tato poslední
položka cenníku musí zůstati nerozhodnuta až do
20. srpna, kdy soudce Caverly vratí se ze svých
prázdnin, během nichž přislíbil uvažovati o případu
paní Williamsové, jejíž muž považuje políčkování
své lepší polovice za tělesné cvičení.
#6
alto_textblock
#6
= Podivná příhoda při manévrech. Nedaleko Sout-
hamptonu soustředilo se těchto dnů vojsko pod ve-
lením generála Frencha, aby zahajilo manévry. Brzy
po půlnoci bylo hlášeno, že jeden z koní v táboře
jízdy, vzdáleném devět kilometrů od Southamptonu,
zlomil nohu. Když na rozkaz zvěrolékaře mělo býti
bolestem zvířete učiněno konec výstřelem z revol-
veru, splašilo se několik koní poblíže přivázanýcha
utrhlo se. Když se hnali řadami jezdeckých koní,
splašilo se několik set jiných a hnalo se divokým
během táborem, ba i přes stany plné spících lidí.
Tábor byl ihned alarmován, ale bylo naprosto ne-
možno zaraziti střeštěný běh více než 700 koní,
Mnozí vojáci byli při těchto pokusech raněni, ovšem
že většinou lehce. Část tábořiště byla obklopena plo-
tem z ostnatého drátu, o který se koně ve svém ší-
leném běhu zedrali, mnozí způsobem přímo hroz-
ným. Ječení trýzněných zvířat zvětšovalo paniku
Největší čásť splašených koní hnala se do Southamp-
tonu, kdež veškeré obyvatelstvo tímto nevysvětlitel
ným divadlem bylo poplašeno. Na neštěstí přestavuje
se tam čásť koňské dráhy a právě do těchto rozko-
paných uhic hnali se splašení koně. Běh koní byl
tak divý, že jednak nárazem na domy těžce se zra-
nili, jednak veběhli až do moře. Několik koní uto-
nulo, ačkoliv ihned učiněny pokusy zachránit je. Ně-
kolik jiných musilo býti pro těžká zranění zabito.
Jiné oddělení koní pádilo Winchesterem směremk
Aldershotu. Vyslané hlídky nalezly mnohé z těchto
koní těžce zraněné na cestě. Kolik koní musilo být
zabito, není dosud známo, avšak počet jejich bude
as velmi značný. Osmdesát až sto koní se ještě po-
hřešuje. Dvě třetiny chycených koní je těžce zra-
něno zlomeninami a potrháním od ostnatého drátu.
Vlak s raněnými koni vypraven ihned do Alders-
hotu. Uprchlíci náležejí většinou osmému pluku hu-
sarů. Úřadní vyšetřování bylo nařízeno.
#7
alto_textblock
#7
= Úskok zlodějky. Z Paříže se oznamuje: Dámě,
trpící kleptomanil, se těchto dnů přihodila velmi še-
redná nehoda. Bylať si vymyslila nový úskok, kterak
si bezplatně opatřiti nejpěknější šaty. Večer dala se
zamknout ve velkém modním závodě, ukryvši se
kdesi v koutku. V noci oblékla si šaty, které se jí
nejlépe líbily a ráno ztratila se v davu kupujících.
Po prvé podařil se jí kousek znamenitě. Avšak po
druhé zůstal obchod ráno zavřen. Chytráezlodějka
zapomenula, že je neděle, ale také druhého dne ne-
by! krám otevřen, poněvadž byl velký svátek. Ted
již to nemohla vydržet a dala se zatknout hlídačům,
konajícím obchůzku. Prosila snažně, aby jí dali jíst
a pit. Byla všecka schvácena. Poněvadž má několik
dětí a její rodina jest zámožná a vážená, nebyla vy-
dána sbudu.
#8
alto_textblock
#8
= Tajemství průplavu La Manche. Z Londýna
se oznamuje: Když poštovní loď »Prince Albert«v
úterý byla v polovici cesty mezi Dowerem a Ostendem,
zpozorováno, že jakýs Američan, jenž s jiným pánem
a jakous dámou cestoval z Nov. Yorku na pevninu,
odebral se na místo před kolem parníku. Brzy byl
pohřešen. Jeden z plavců tvrdil, že viděl, kterak ci-
zinec slézal do vody. Zmizelý jmenoval se Charles
B. Spahr; byl to známý vydavatel amerického sbor-
níku »Current Literature«. Mimo to napsal několik
spisů o otázkách hospodářských. Zanechal manželku
a pět dítek.
= Řádění »černé ruky« v Nsvém Yorku. Od únosu
malého Antonia Mannina minul již týden, avšak po-
licii se až dosud nepodařilo vypátrati stopu zmize-
lého chlapce. Policie má za to, že učinila dobrý lov,
neboť zatkla v pondělí mladého Itala Fr. Roffia,
který byl zaměstnán v jednom kamenném lomu ve
West New Yorku. Ital vzbudil podezření svých za-
městnavatelů tím, že náhle požadoval, aby mu byla
vyplacena mzda a činil přípravy k útěku. Zaměstna-
vatelé učinili oznámení na policii, která Itala zatkla.
Zatčený byl předveden před pol. kapitána Rooneve
ze stanice v Amity streetu v Brooklyně, který v něm
určitě poznal Antonia Pasquala, jenž svého času v
záhadné až dosud »vraždě v sudě« hrál jakousi
úlohu. Poněvadž se detektivové dověděli, že únos
provedla nebezpečná tlupa vrahů, přikládá se to-
muto zatčení velká důležitost. — Před soudce
Tighe u policejního soudu v Butler streetu
v Brooklyně, byla v pondělí předvedena Angelina
Cornegliová z vých. 39. ul., do jejíhož bytu Angelo
Cucozza Tonyho Mannina vlákal. Cornegliová stále
ujišťovala, že o únosu chlapce není jí pranic známo,
avšak Cucozza stotožnil ji se vší určitostí a odpři-
sáhl, že byla přítomna v domě v 39. ul. v době,
když tam malého Tony přivedl. Soudce odkáza! Cor-
negliovou na záruku 2000 dol. k dalšímu vyšelřování.
— Krejčí S. J. Polise dostal v pondělí anonymní do-
pis s poukazem, aby v úterý zaplatil na nároží 177.
ul. a 3. ave. 200 dol., jinak že bude zavražděn ne-
jen on, nýbrž též i jeho manželka a tříletý hošík.
Policie jest pevně přesvědčena, že dopis, který jest
napsán v italské řeči, pochází od tajného italského
spolku »černá ruka«. Dopis byl odevzdán poště na sta-
nici D. a jeho obsah jest následující: »Dne 16. srpna
odpoledne dostavte se na nároží 177.ul. a 3. ave, a přine-
ste 200 dol. Postavte se u schodů zvýšené dráhy a čekejte
tam do 3 hodin. Pak přijde muž s černým knírem,
v černém obleku a s bílým šátkem kolem krku a
zaklepá vám prstem třikrate na rameno. Aniž byste
slova promluvil, odevzdáte tomuto muži peníze,
načež ihned se zase odebéřete na zvýšenou dráhu a
odjedete domů. O tomto dopise nesmíte se zmíniti
ani slovem, ani policii, aniž komu jinému. Pakli se
v určitou dobu s penězi nedostavíte, jste synem
smrti nejen vy, nýbrž i vaše manželka a dítě.« —
Policie pátrá nyní po pisateli dopisu. Kapítánu Roo-
neyovi oznámili detektivové Carrao a Mealli, že do-
stali určité informace, že uloupený hošík Tony Man-
nino jest ukryt v nejbližším okolí domů svých ro-
dičů. Oni tvrdí, že zprávy z Bostonu a z Nového
Yorku rozšiřují členové »černé ruky« k tomu cíli,
aby uvedli policii na nepravou stopu. V celém okolí
domu kontraktora Mannina pátrají nyní detektivové
po stopě zmizelého chlapce, avšak až dosud bez vý-
sledku. Detektiv Carrao tvráí též, že se od známých
#10
alto_textblock
#10
732 —
#11
alto_textblock
#11
729
#12
alto_textblock
#12
Namítl pak:
»Vás svésti k povídání!... Kdyby běželo o jiného,
nic neříkám . .. Ale na vás jíti s takou . . . ná vás, jenž
sám se tak znamenitě znáte v takých prostředcích, to by
byla věru pošetilost . . . Ne, ne, co pravím, jest z pou-
hého, skutečného zájmu pro vás a pak i pro čest našeho
stavu. .. Neboť buď jak buď, musíme býti přece jen
jaksi solidární a jsme přece jen zodpovědni poněkud je-
den za druhého . .. Ale jelikož mně nevěřite, nemluvme
již vůbec o tom . ..«
Rochemond spatřil, jak mihl se stín jakýs za okén-
kem, proraženým ve dveřích cely.
Mrknuv okem na uvězněného soudruha, dodal
k němu hlasem stlumeným
»Pst! mohli by nás slyšeti !«
Posuněk a tón jeho byly tak přirozeny, že Haigre
byl tím oblouzen.
Pojal nyní ke strážci svému skutečnou důvěru.
Rochemond otevřel dvéře cely, na chodbu vedoucí
a vyhledl ven.
Potom se vrátil opět k vězni.
Zároveň podotkl;
»Byl to velitel vězeňské stráže! .. . Šel kolem, ale
zmizel zase již!«
Lhostejně zapálil si pak doutník a mlčel.
Po delší chvilce zrádce ujal se slova sám i tá-
zal se:
»Nuže, vy býti na místě mém, neučinil byste žád-
ných odhalení?«
»Žádných.«
»Proč ?e
#13
alto_textblock
#13
Přimhouřiv pak oko, jímž viděl, pravil důvěrně
představenému svému:
»Příjemná to starost, pane komandante . . . Ale po-
chopil jsem . .. Běží o to, aby Haigre . . . nepromluvil.«
Tardin nepopíral:
»Skutečně běží o to ... Jest to nesnadné a chou-
lostivé, vím . . . nesnadné proto, že Haigre bude nejen
odsouzen, nýbrž i k smrti odsouzen .. . toť jeví se
jistým . . .«
Policejní agent jal se po několik okamžiků pře-
mýšleti.
I dodal potom:
»Až do přelíčení to půjde . . . ale potom . . . a pak
na popravišti . . .«
»Vím, vím dobře, jaké budou potíže . . . Leč dě-
lejte, jak nejlépe dovedete .. . Promluví-li Haigre, víte,
jaké neštěstí z toho vyplyne, jaké neštěstí, aniž by to na
druhé straně nějak prospělo, kdyžtě vinník René jest
mrtev.«
»Učiníme, co budeme moci, pane komandante.s
#14
alto_textblock
#14
Zaprodáma nepřítel.
#15
alto_textblock
#15
183