#1
alto_textblock
#1
Spor americko-turecký.
Z Washingtonu, 10. srpna. (C.-B.) Zdejší
kruhy jsou názoru, že signatární mocnosti
smlouvy pařížské uplatní svůj vliv u Portyv
tom směru, aby sultán požadavkům Spojených
států vyhověl, aby nedošlo k tomu, že by Spo-
jené státy byly nuceny sáhnouti k násilí.
Žádná cholera v Petrohradě.
Z Petrohradu, 11. srpna. (C.-B.) Vůči zprá-
vám zahraničních listů, že v Petrohradě vypukla
cholera, sděluje ruská telegrafní kancelář z úplně
spolehlivého pramene, že se tam nevyskytl ani
jediný případ cholery.
#2
alto_textblock
#2
Plevův nástupce.
—ch. Z Petrohradu, 10. srpna. Proslýchá
se, že bude generální guvernér v Kyjevě, hrabě
Ignatěv jmenován nástupcem zavražděného
ministra Pleva.
#3
alto_textblock
#3
K úmrti Waldecka-Rousseaua.
Z Corbeilu, 10. srpna. (C.-B.) President
Loubet zaslal vdově Waldecka-Rousseaua
telegram, ve kterém se připojuje k její bolua
praví: Republika ztrácí v zesnulém jednoho ze
svých nejlepších sluhů, já však jednoho ze svých
nejstarších a nejvěrnějších přátel.
#4
alto_textblock
#4
Z anglického parlamentu.
Z Londýna, 10. srpna. (C.-B.) Doln
sněmovna schválila ve druhém čtení před
lohu o telegrafii bez drátu.
#5
alto_textblock
#5
Denní zprávy.
#6
alto_textblock
#6
—
„Bohemia“ už je zase znásilněna, n
dvojjazyčných jízdních lístcích, v Praze vydáva-
ných, objevilo prý se nové slovo a sice název
Uže pro štyrské „Aussee“. To je prý očividně
umělý produkt nějakého statečného translátora
c. k. státních dráh, kterýž považoval prý to z
splnění národní povinnosti, aby v českém znění
lístku bylo zamezeno každému německému slovu
i kdyby prý to byl i dobrý německý název sta-
rého, praněmeckého místa v štyrských Alpách.
Tak prý vznikl liboznivý název Uže, který
aspoň na jízdních listcích c. k. státních dráh ma
znamenati „Aussee“ ve Štyrsku. V zapomenuté
slovácké písničce „Pýtala se kočka kočky“ vy-
skytuje se verš, dělaný zrovna na pražskou „Bo-
hemii“. Na dotaz, „má-li kocúr pazúry“, odpo-
vídá kočka kočce: „Jak si stará, tak si hlúpá. .
Právě tak „Bohemia“, sic by musila vědět, že
Úže jest prastarý slovanský název štyrského mě-
styse v judenburském kraji, a nepochybně mno-
hem starší, než sám německý název osady, u sol-
#7
alto_textblock
#7
No, tak. myli se; panímáma nabere
hrneček vody, postaví jej do škopíka — ať se
umejou páni nad škopíkem — bodejť — je vody
škoda. Až se páni umyjou, panímáma špínu dá
praseti
Tak tedy.
Ale umučená rodino! Panička přiběhne, té
vody že je málo — pán jí má ve škopíku jen
po dně.
Panímáma stála zkormoucená jako vrba —
panička nabrala vody dojačkou a donesla jí
pánovi.
No — panímáma vodu oželela — dá jí po-
tom praseti — to ji vychlastá jako med.
— I pro páníčka boha nebeského! — Za
minutku však zas panička přišla — kam tu vodu
vyleje.
Panímáma honem běžela a opatrně špinu
vylila čuňíkům do džbeříka.
A panička z Prahy se škopíkem hrne se
znova do kuchyně. Že prý chce ještě vodu —
mýt děti. — Panímáma stála jako Lotova žena
— vždyť panička vzala si vody plnou dojačku
— to by se umylo půl vsi, neřku-li pán a čtyři
Teď zase spráskla ruce panička z Prahy
co myslí panímáma — teprve se umyl pán —
děti musí mít každé zvlášť také čistou vodu!
No, nad tím se panímáma zrovna „po-
zvedla“: tohle je nemožná věc — to by se dě-
tičky musily mýt zrovna jen v mlíce — paní-
máma jim dá sbírané a potom dá mléko to pod
svinčatům.
Vody není.
Panička z Prahy vešla nějak do sebe —
umyla přece jakž takž děti a večer potajmosi
vodu „projednala“ s Tonkem: slíbila mu pětník
za každou putýnku vody, kterou spotřebuje,a
Tonek ochotně svolil vodu opatřiti — „i kdyby
měl někoho zabit.
A také i opatřil a panímáma si libovala; co
„má špíny od pánů pro prasata“
A Tonek lotr se modlí, aby nepršelo, c
páni z Prahy u nich budou.
#8
alto_textblock
#8
děti.
#9
alto_textblock
#9
nic úžeckých založené, podle některých histori-
ckých pramenů r. 1174, ačkoli původ osady této
kladou někteří dějepisci, a to velice přesvědčivě,
až do dob římských. Nikterak ovšem není nějakým
výrobkem translátora c. k. státních dráh, nýbrž
odevždy v slovanském tisku, v slovanských
učebnicích a cestopisech i ústech lidu co nej-
běžněji užívané jméno, pocházející z dob, kdy
v končinách tamních nepáchla ještě žádná ně-
mecká noha. Jestliže na jízdních lístcích c. k.
státní dráhy vytištěno jméno „Uže“ tak, jak je
tiskne „Boh.“, totiž s krátkým U, mohla by se
zmíněnému translátoru činiti výtka, že Úži zkrá-
til o čárku. Je to tedy nesmysl, tvrditi, že se za-
vádí c. k. státními dráhami, tedy státním ústa-
vem úřadní název města, před tím ani Čechům
ani Němcům neznámého. Jinak se „Boh.“
upřímně divíme, proč raději neláme oštěpy za
německé, patrně praautentické názvy německé
pro města a místa, ležící mnohem blíže centru
zájmového obvodu synů Bohumila Háze. Mno-
hem děsnější křivda děje se Němcům zajistév
Čechách. Jak může „Bohemia“ strpěti, aby se
na jízdních lístcích tiskl na příklad vedle ultra-
germánského, patrně prakeltického názvu „Be-
raun“ do nedávna ještě neznámý český novotvar
„Beroun“ (!), anebo vedle „Podiebrad“ úžasný
barbarismus český „Poděbrady“, vedle „Leito-
myschle“ neslýchaný výrobek c. k. translátora
„Litomyšle“ atd. atd. Pro list nacionálně tak
uvědomělý, jako je „Bohemia“, musí být ne-
výslovnou útrapou, vidí-li a slyší-lí, že sez
Prahy, německého prasídla, vydávají lístky do
Wysotschan, hned za pražskými branami leží-
cích, s českým překladem „Vysočany“! Pou-
hým steskem se tu nic nepomůže a nenapraví,
bývalať druhdy „Bohemia“ statečnější, neboť —
nemýlíme-li se — právě od ní pochází iniciativ-
ní, krásný čin, kterým Smichovu pomoženo bylo
k původnímu jeho praněmeckému názvu „La-
chau“. Jen víc kuráže, ejhle, Přívoz na Odře!
Pouhým škrtnutím c. k. péra stal se zázrak,
dnes je z něho německý — Oderfurt!
— Sokolská slavnost v Dol. Kounicích na
Moravě, v neděli pořádaná, neminula bez rozčile-
ných výstupů, dík německým klackářům z blízké
osady Pravlova. Dolnokouničtí Němci, jichž je
hrstka, neopovážili se ani muknouti, nýbrž cho-
vali se »taktuplně, rozumně a mírumilovně, hle-
díce tomuto vpádu do městského obvodu chladně
a střízlivě vstříc,« jak sděluje brněnský »Tages-
bote«. Mírumilovně, chladně a střízlivě chovají
se Němci pravidelně tam, kde vídí, že by
se jim chování horké a nestřežlivé špatně vy-
platilo. Že tedy minula neděle v samých D.
Kounicích klidně, je zásluhou Sokolstva, jehož
se dostavilo do porobeného města moravského
několik set. Jak končívají vpády d'Elvertových
rot do českých měst, je v dobré paměti. Větší
odvahu měli pravlovští zákeřníci, kteří ozbro-
jeni klacky a býkovci, vypravili se až k sa-
mému cvičišti, za městem ležícímu a dodáva-
jíce si chuti slovy: »Nur nicht fürchten« ! do-
volovali si hlasité poznámky k řečím sokolských
řečníků, čili jak německý brněnský list praví,
zdálo se »jim velice veselým, když řečník z řad
sokolských provolal »Na zdar!« budoucímu
českému starostovi kounickému, i smáli se.«
Následkem tohoto smíchu došlo prý ke rvačce,
při čemž spráskán (»durchgeprügelt«) byl jeden
německý student. Větší zástup »Sokolů« zapudil
Pravlovické a před vesnicí Pravlovem hrozila
vážná srážka německých vesničanů s »cizími
sokoly«, když se objevilo četnictvo a zjednalo
pořádek. Kde bylo toto četnictvo, když dotěrní
Michlové z Pravlova tropili u cvičiště ostudu,
německý zpravodaj nepovídá, Patrně jim byla
svěřena výhradně jen německá kůže k ostříhání
bezpečnému. Kromě této episody Němci vyvo-
lané měla sokolská slavnost v D. Kounicích
průběh skvělý a přinesla nový důkaz, že Kou-
nice jsou české a že s netrpělivostí očekávají
dne, kdy budou i podle své obecní správy vrá-
ceny českému národu. Den ten není dalek.
— Vyznamenání. Z Vídně, 11. srpna. (C.-B.)
„Wiener Ztg.“ oznamuje, že císař nejvyšším rozhod-
nutím ze dne 8, t. m. udělil cestáři Antonínu Schů-
tzovi v Přelouči za příčinou jeho odchodu na trvalý
odpočinek stříbrný, záslužný kříž s korunou.
— Zprávy rodinně. Slečna Anička Trnkov
a pan František Kubát, c. k. soudní adjunkt,
slaviti budou sňatek v sobotu dne 13. t. m. o 11.
hod. dopol. v chrámu Panny Marie Sněžné v Praze.
— Slečna Lidka Rumlova a advokát dr. Jos.
Sommer, slavili sňatek dne 9. t. m. v kostele u
Nejsv. Trojice v Praze.
— Dary. J. J. kníže Jan Adolf ze Schwarzen-
bergů v Protivíně daroval všeobecné veřejné nemoc-
nici v Písku obnos 200 K jako příspěvek na zakou-
pení Röntgenova přístroje.
— Filosoficko-paedagogický kurs v Náchodě.
Místní pořadatelstvo uvedeného kursu dává všem účast-
níkům na vědomí: 1. Všecky přípravné práce jsou již
ukončeny tak, že kurs započne přesně 17. srpna o
#10
alto_textblock
#10
7. Hod. ranní; za tou příčinou vybízejí se všichni pp.
účastníci, aby již 15. nebo nejdéle dopoledne 16. srpna
přihlásili se osobně o byty a další informace v kance-
láři, jež umístěna bude v budově ob. realní školy
v přízemí a otevřena bude vždy od 8—12 hod. dopol.
a od 2—5 hod. odpoledne. 2. Kolejné zaplatí každý
účastník předem a to buď ve shora uvedené dny v kan-
celáři anebo pošt. poukázkou na adresu: Jos. Kujal,
uč. měšť. školy v Náchodě. Každý účastník obdrží legi-
timaci po zaplacení kolejného. 3. Následkem nahodi-
lých překážek bude 16. srpna místo oznámeného večír-
ku representačního konán pouze „přátelský večírek“
v připravené dolejší místnosti hotelu „Beránek““
— Nález zlata v jižních Čechách. Z Písku sdě-
luje se některým listům: V Otavě u Písku shledány
v některých kosech kemení stopy zlata. Provádějí se
další výzkumy. Jak známo, slynula Otava kdysí zla-
tem, jest ale otázkou více než pochybnou, zdaži
tehtokráte sbledalo by se to v takém množství, aby
těžba jeho se vyplatila.
— Smělá krádež v trafice v Marianské ulici, spá-
chaná v noci na včerejšek, byla předmětem rozhovoru
nejen v ulici Marianské a okolí, nýbrž i po celé Praze.
Krádež překvapuje smělostí provedení, neboť ulicí
Marianskou procházejí nebo aspoň procházeti mají
policejní patroly každé čtvrt hodiny a to směrem od
městského parku k Václavskému náměstí. Zloději, kteří
bezpečně musili býti nejméně dva, měli tedy k vy-
kradení trafiky nanejvýše deset minut času, když poli-
cejní hlídka právě byla přešla. U samé trafiky je ply-
nová lucerna, která však o 11. hodině se shasíná,
Okolnost tato přišla zlodějům nemálo vhod. Pomocí
žebříku, anebo jeden stoje druhému na ramenou, do-
stali se k půlobloukovitému oknu, jež není již pod
ochranou železného rolleaux, jako dvéře spodní. Toto
rolleaux zůstalo úplně netknuto a jen ve dvou místech
zdá se, jakoby zloděj, spouštějící se dolů, o ně se byl
opřel špičkami bot. Při vypáčení okna, jež upevněno
bylo ve zdi a dřevěném pažení nad rolleaux jen asi
pěti slabšími skobami a dřevěnými kolíky, použil pa-
chatel dláta, jehož stopy jsou na dřevě i stěnách pa-
trny. Takto vytrženým oknem, jež zloděj postavil na
levou stranu a opřel se o zeď, vnikl do trafiky. Z ce-
lého způsobu vykradení patrno, že byl dobře obezná-
men se zařízením trafiky a vypozoroval, kam proda-
vačka sl. Vilémina Liebezeitova peníze ukládá. V pultě
nalezají se dvě zásuvky; jedna s balíky poštovních
zálepek a korrespondenčních lístků, druhá asi se šesti
škatulkami od cigaret, jichž, jichž prodavačka používá
pro drobné penízet haléře, dvouhaléře, desetihaléře,
dvacethaléře, koruny a zlatky. Do zvláštní misky
klade pak peníze zlaté deseti- a dvacetikoruny a pa-
pírové bankovky. Jelikož majitelky trafiky slečny Fi-
náčkovy nacházely se na letním bytě v Jílovém, měla
prodavačka sl. Liebezeitova nashromažděnu několika-
denní tržbu, vesměs papírové peníze a bankovky, jež
měla řečeného dne uloženy v krabici od doutníků, kte-
rou vložila na vrch svého kufru. Tento kufr uzavřela,
nechala však klíč v zámku. Kufr stojí po levé straně
za regálem se zbožím, jenž celou místnost přepažuje
na dvě poloviny. Dvířka regálem utvořená nejsou za-
střena žádnou záclonou, takže jest do zadní míst-
nosti dobře viděti. Na večer, kdy krádež spáchána,
o 1/210. hod. večerní přepočítávala sl. Liebezeitova
znova všechny peníze i ony z kufru na pultu a to
z těch důvodů, že včera mělo se nakoupit
nové zboží Do trafiky v tuto dobu přišel
slečně Líebezéitově úplně neznámý, dosud nikdy zde
nekupující mladý muž, štíhlého vzrůstu v tmavém
obleku, s měkkým, černým kloboukem na hlavě.
Pod nosem měl slabý, černý knirek. Dle odhadu pro-
davačky mohl býti 27—30 let starý. Týž žádal dvacet
cigaret druhu „Memfis“ a večerník „Hlasu Národa“.
Když mu obě podáno, položil na pult zlatník. Slečna
mezitím přepočítávala peníze a odnášela je do škatule
v kufru. Mladý muž si toho povšiml a prohodil:
„Slečna bude míti jistě za sto korun drobné, že
ano.“ A vytáhl stokorunovou bankovku. Když slečna
jevila ochotu proměníti mu, usedl na koženou po-
hovku pod zrcadlem a čekal až drobné dostane. Zatím
venku přecházel menší muž v šedém obleku, jenž
na kupce v trafice čekal. Po delší době teprve se
vzdálil kupec i jeho společník, jenž byl o hlavu
menší. Na tyto dva muže má slečna podezření. Jak
již podotčeno, ukradeno bylo celkem z trafiky věcí
a hotových peněz v obnosu přes 1500 K. A to z ma-
jetku zaměstnavatelky na hotovosti za noviny utrže-
ných peněz stříbrných a niklových, jež nalézaly se
v šuplíku za 204 K, dále denní tržba v šuplíku 150 K,
pak z kufru za zboží stržených papírových peněz
za 700 K. Z knihy na známky a kolky, jez nalézala
se na regálku pod pultem odcizeno bylo známeka
kolků v ceně 600 K. Zloději známky a kolky z knihy
vybrali a knihu pohodili. Ráno nalezeno na zemi
několik pošlapaných známek, jež zlodějům při
chvatu vypadly. Kromě toho vzali zloději pro-
davačce její úspory a skvosty, jež měla v kufru pod
škatulí s penězi majitelek trafiky. Slč. Liebezeitova
měla svého majetku na hotovosti 70 K a sice 3 zlaté
desetikoruny, jednu papírovou desítku a jednu pětku
a za deset korun drobných. Dále měla tu skvostya
sice zlaté damské hodinky se zlatým řetízkem v ceně
67 K. Hodinky vyňaty byly z etui a pouzdro odhozeno.
Pak zmízel prsten s routičkou v ceně 40 K, památný
peníz, křížový tolar v ceně 7 K, zlatý křížek s ře-
tízkem v ceně 15 K a konečně dva zástavní lístky
na damské hodinky, na něž půjčeno úhrnem 36 K.
Ze zboží odcizili zloději dvě stovkové dřevěné krabice
s britanikami a (ři s trabuky. Dále odnesli celou zá-
sobu hercegovinských cigaret, asi osm až deset ška-
tulek. Čím si zloděj v trafice pracující svítil, není
zjištěno, Nalezeno sice několik ohořelých sirek i kapek
od svíčky, ale nelze z toho tvrditi, že by si byl
svítil při práci svíčkou a že by pocházely od před-
včerejší noci. Majitelky trafiky slečny Fináčkovy byly
telegraficky vyrozuměny o vykradení trafiky a včera
jedna z nich přibyla do Prahy. Druhá je nemocna
a zůstala v Jílovém. Policie zahájila po pachatelích
úsilovné pátrání a má v podezření dva před několíka
dny propuštěné trestance.
— Dal odhadnout pušku. Do vazby k zemskému
trestnímu soudu dodán byl včera 66letý, ženatý a do
Plaňan příslušný bednářský pomocník Josef Holub,
bytem v Josefově č. 176, jelikož zpronevěřil pušku
„ ceně 110 K, kterou mu svěřil hostinský Jan Zbořil