#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXXIV.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v úterý dne 29. listopadu 1904
#3
alto_textblock
#3
Číslo 330.
#4
alto_textblock
#4
Na ranní a odpol. lIsty
přešplácí se
v Praze v administrani
na měsie . . . . .
na čtvrt leta . . . . 6 K — h
s dvojí donáškou
za nežsí
ndivré leta . . . . 7 K 60
ve fillalkách:
na měsíe . . . . . . 2 K 30h
Poštou:
na měsíe
narkiia. . . 9 k eoh
s dvojí zásilkou
na mněsfe
na čtvrt leta . . . 11 K
#6
alto_textblock
#6
V drobném prodeji
ranní čísle o sobě . . . za 8h
za 2h
odpolodní
Ve slialkách na vezkovší
ranní čísla. . . . . . . . 10h
odpolodní . . . . . . . . 3h
Inseráty
plati ze hotevé napře
Předplacení a lnserty přljímá sdmaini-
strace v Mariahské ulici č.a
Tam nacházejí se též redakc
tiskárna a erpedice „ Národních Listá“
Rukopisy se nevracsji
#7
alto_textblock
#7
Pravý smysl té „dělnosti
parlamentu vídeňského.
#8
alto_textblock
#8
»Vytrvalosť mstitel náše — odpověděli jsme
své doby na tomto místě veškeré té láji nepřá-
telské, když s kadidlem svým křepčila kolem
piedestálu svého »geniálního Köřbra«, a cynicky
vysmívala se všemu našemu sebeobrannému od-
poru, jak prý je zpozdilý a marný, ansi
Körber mocí svého § 14. všechno, ale
všechno svémocně hravě pořídí
cokoliv bude vojenská a státní správa kdy po-
třebovat; nejen státní rozpočet, nejen rekruty
vyrovnání s Uhry, celní tarif a obchodní smlouvy
s cizinou, alebrž i sebe větší, třeba do
set millionů sahající půjčky státní
na nová děla a na vojenství vůbe
»Uvidíme a dočkáme se, jak to s těm
půjčkami bez garancie zastupitel-
stva národův půjde,« odtušili jsme a —
dočkali se.
Proč namáhá se dnes dr. Körbe
pojednou tak úsilovně, aby dosáhl dělne
sněmovny cislajtánské? — Proč po-
jednou prohlašuje brzké dosažení dělnost
parlamentu za »nejvyšší cíle svého
snažení a dychtění, kdežto do nedávna se vůči
naší obstrukci hrdopyšně chlubil, že může
vášně prostou trpělivostí dále čekat. Proč si ne-
pomahá jako jindy svým všemohoucím paragra-
fem 14tým? Aneb, proč jím aspoň nehrozí?
Poněvadž bylo prostě pravdou naše roz-
poznání, že takové ohromné dluhy
jaké hodlá Rakousko k účelům
vojenským na novo nasekat, vy-
žadují nezbytně garancie se stra-
ny národův, řádným zákonným
schválením parlamentním, pročež
vzejde den, kdy nebude moci panstvo
přes odpor národa našeho přechá-
zet více pyšně k jednacímu po-
řadu, kdy nebude moci více nám hrozit. —
vyhladověním naším, ale kde sa mo
oetne se v tísni a nouzi takové, že počne lační
po naší pomocil
Dnes máme zadostučinění, že v samém
táboře úhlavních nepřátel našich dává se názoru
našemu za pravdu.
Tak předevčírem na valné schůzi německo-
pokrokového »Deutsch. Vereinu« v Brně
známý německý poslanec dr. Lecher pro-
váděl důkladný důkaz o tom, kterak vláda
Körbrova dohospodařila flnančně tak, že neví
si hez pomoci parlamentu rady a že jen
tato nalehavá tíseň finanční
dohání, by pokoušela se co nejúsilovněji o znovu-
dosažení dělnosti sněmovny poslanecké
udobřením nás Čechův.
»KlIč politické situace« — pravi
dr. Lecher doslovně — »spočívá snad pro
léla v potřebě státního úvěru vojen-
skými požadavky tak neobyčejně napja-
lého. Úvěry, které již delegace povolily
které ještě vláda na rakouském rajehsrátě žádati
hodlá, dosahují dnes již — 500 millio nů
korunl Nalézti peněz pro tuto obrovskou
sumu, bude herkulskou úlohou pro dlužnické
genie nového iministra financí. Však takovým
hromaděním dluhů vzrůstá přirozeně každým
rokem suma úrokův a umořovacích splálek, což
znamená stálé zvyšování pravidelných výdajů
v rakouských rozpočtech státních. Náš roz-
počet nesnese však již podobného
zvýšení výdajů.
Pouze šťastnými náhodami a všelikými umě-
lůstkami bylo lze v posledních létech schodek
v našich finaneích zakrýti. A těch sedmnáct
millionů, které dle známého usnesení delegací
ministerstvo války naší polovině říše »navrátí«
(Prefunduje«), nebude také žádným
trvalým potěšením, jelikož se pamatu-
jeme, jak tenkrát ministr války jakož i ministr
námořnictví v delegacích tehdejšímu ministru
financí Böhm Bawerkovi jeho skvělý »refundační
plán« — vyvrátili. Octneme se tudiž
#9
alto_textblock
#9
v nejblíže příštích létech před
úlohou, kterak by se daly zvýšit
příjmy státní k tomu účelu, aby
chom stačili platit úroky a umo-
řovací úhradu těch nových ohrom-
ných dluhu.
»Prozatím se o těchto posledních důsled-
cích nastávajícího sekání dluho
ještě moudře — mlčí. Prozatím jedná se vládě
jen o to, jak by parlament a obecenstvo k tomu
dostala, aby zastupitelstvo lidu dalo
k tomu dlužení se svolení a národ pak peníze.
Až posud vládlo se § 14. právě tak troufale.
jako úspěšně. Nepochybuju, že by si dr. Körben
troufal provést vyrovnání s Uhry, celní tarif i ob-
chodní smlouvy s cizinou § 14. jen což děláš
a že by mu to snad i prošlo.
Avšak aby obecenstvo u ná
nebo v cizině kupovalo státn
dluhopisy (rentu) zaručené toliko § 14.
o tom pochy buji! Kdo chce svůj kapitá
ukládat v dluhopisech státních, ten požaduje ne-
úprosně naprosté ji sto ty.
Jest však taková jistota mož-
nou, kde není stát vázán skuteč-
ným zákonem? Takové cís. nařízení dle
§ 14. vydané může většina nejblíže
příští sněmovny poslanecké zrušit.
I kdož by se mohl majitelům té renty zaručit, že
v desíti neb dvaceti letech nenajde se takové
většiny v poslanecké sněmovně rakouské ? Cizina
má již dnes o státním složení Rakouska velmi
nedůvěřivé názory. A doma postará se již poli-
tická agitace důkladně o to, aby veřejnosti
řádně vysvětlila vratkost a nespolehli-
vost státních dluhopisů, vydaných toliko moc
§ 14. Tolikéž by neopomenuly četné spořitelny.
hypoteční banky a různé samosprávné korpo-
race, kteréž ve státní rentě spatřují mnohdy
velmi nepohodlnou sokyni, poukázati na s po-
lehlivost svých vlastních zákon-
ných hodnot, oproti pochybné jistotě této
nové renty státní s prozatímní toliko
platností. Finanční skupina, která by převzala prodej
této 14paragrafové renty vydala by se v ne-
bezpečí, že ji obecenstvo neodkoupí. Za toto
risiko chtěla by náhradu. Ale jakou? Vyšší
úrok? Nad 4procentní míru nelze přece vy-
kročit, aniž by se naše mu státnímu úvěru
celému národnímu hospodářství nezadala těžká
rána. Chtiti však finanční to družstvo odměnit
značnou differencí kursů také nejde, poněvadž
by to zle působilo na kurs ostatních rent a
hodnot a otřáslo by trvale státním naším úvě-
rem. Zkrátka, bez pomoci parla-
mentu nelze naprosto nové renty
vydávati. Nezbývá tudíž pro na-
stávající veliké ú věrové operace
vládě jiné možné formy, než řád ně
parlamentem povolené renty«.
»Pan dr. Körber, který se spíše ješitně
než trefně nazval »kuratorem říše«, o ciťuje
se v neblahé slepě uličce. Neovládát
říše on jako kurátor, alebrž peníze ovlá-
dají odjakživa svět. Jakkoliv jest již jeho
vládní umění otřené, spotřebované, mdlé a obe-
hrané, nezbývá mu přece nic jiného, než aby
znovu prosil, hrozil, varoval, 1i
chotil, intrigoval a sliboval, aby
na poslaneích vyloudil zákonn
jich svolení k tomu obrovském
dluhařství.
Toto, jakož i následujíeí zase-
dání trvá pro delší dobu ve zna-
mení součinnosti parlamentu cis-
lajtánského při dělání nových
ohromných dluhů. Poslanci bu-
dou povoláni za rukojmě, lid z
platiče jejich. Vše ostatní jest jen pouhá
okrea a vnada. Kdyby mohl dr. K örber
obrovské ty vojenské požadav ky
uspokojit finančně bez říšské rady, věru, že
by neupouštěl od systému byrokraticko-žurnali-
stického absolutismu, v nějž byl se béhem po-
sledního půldruha roku tak spokojeně vžil.«
#10
alto_textblock
#10
Nouze naučila tedy Körbra housti »blaho-
volnou« vůči našemu národu, ale doposud ovšem
jen platonicky; rozum dává, jak se naše
poselstvo má vůči tomuto jalovému »platonismu«
zachovat. Dějiny posledního půlstoletí lapidárni
dávají nám výstrahu, jak se nám vyplácela ne-
včasná povolnost a dobrácká česká důvěřivost
Bismark prý se kdysi o nás pronesl:
„Čechové v tom chybovali, že bývali vžd
v nevčas ráznými a opět v nevčas po-
volnými.“ Nuže, uvarujme se konečně tétc
osudné chyby své a zůstaňme vytrval; m
a pevnými vůči vládě, která i v největš
tísni své, i když ociťuje se dle svědectví samých
Němcův v nebezpečné „slepé uličce“, nieméně
vždy ještě zdráhá se vyhověti oprávněným, mí-
ným a nikomu neubližujícím požadavkům če-
ského národa! Vytrvalost mstitel i vítěz náš!
#11
alto_textblock
#11
Rozpočtové poznámky.
#12
alto_textblock
#12
II
#13
alto_textblock
#13
To je starý poznatek: správa státní byla
v zemích českých a tu opět v českých obvodech
speciálně vždy předmětem krajních úspor. Po
měry úřadnictva byly a jsou nejnevýhod
nější, postup nejpozvolnější, počet úřadníků po
měrně malý a důsledně přetíženost prací úžasná
Veškeré styky v tom směru byly marny. Ukazuje
to rozpočet státní na rok 1905 opět. A hodně
zřetelně. Počet obyvatelstva těch kterých zemí
aby bylo patrno, jak se liší agenda, nestačilo by
uvésti. Praví sice mnoho, ale nikoli vše. Nutno
míti na mysli, že země české se svým vyvinu-
tým průmyslem, obchodem a zemědělstvím dá-
vají více pracovních podnětů správě státní,a
v tom či onom oboru, než na př. země alpsko
nebo Halič. Politický život jich je rušnější, kul
turní potřeby vyšší. Jak v tom směru plní stá
své povinnosti?
Zdálo by se, že finanční správ
bude momenty těmito nejméně dotčena a že spe-
ciálně země české, nejpoplatnější — vyjímaje
ovšem Vídeň s Dolními Rakousy — ze všech
zemi tohoto státu, budou v tomto směru nej-
méně zanedbány. Již nejvlastnější zájem po-
kladny státní by tomu nasvědčoval. Náslodující
data ukazují však, jak ani v tomto směru cen-
tralism nedovedl se zhostiti svých předsudků
tradicí. Rozpočet na rok 1905 rozvrhuje ná-
sledujícím způsobem náklady na vůdčí úřady fi-
nanční (finanční zemské, finanční a finanční
okresní ředitelství, finanční vrchní inspektoráty.
finanční inspektoráty a úřady pro vyměřování po-
platků) v těch kterých královstvích a zemích
Čechy 2,572.721 K, Halič 3,326.912 K
Dolní Rakousy (hle působí obrovský ústředn
apparát) 1,930.427 K, Morava 901.466 K
Horní Rakousy 378.552 K, Štyrsko 687.459k
Tyrolsko 645.690 K, Bukovina 435.825
Slezsko 299.907 K. Nepoměr nákladů správ-
ních v království českém je na prvý pohled pa-
trný. Jeho důsledky jsou alo zřejmy ještě z ná
sledujícího srovnání. V uvedené finanční vůdč
správě jest systemisováno míst:
fin.
dvorních vrch. fin. fin.
radů radů radů tsj-
Dolní Rakousy
3 17 15
11
Horní Rakousy 1
42
Štyrsko . . . 1 9
5
s
4
Tyrolsko . . 1
Halič . . . . 3 38 32
20
Čechy . . . 3 29 26
18
Morava . . . 1 14
s
Slezsko . . . 1 3
2
2
Za to ale : fin. vrch. berních fin. fin. fin.
kom. insp. kom. konc. prakt
8 32 47 31
Dolní Rakousy 33
1 67
Horní Rakousy 3
— 15 19 15
12
Tyrolsko 12 1 14 17 15
Halič 62 10 79 95 75
— 59 64 78
Čechy 42
3 17 24 22
16
Morava
3
1
7
8
4
Slezsko
Nepoměr vyšších a nižších míst a nepomě
sil jest tu patrný na prvý pohled. Speciálně
#14
alto_textblock
#14
Štyrsko
#15
alto_textblock
#15
srovnání s Haličí jest hodně výmluvno, ač nám
ani v nejmenším nenapadá, užívati ho eum ira
Přáli bychom jen našemu úřadnictvu stejně
dobré poměry postupové. Mime to nutno miti
ještě na mysli, jak úzkostlivě správa státní vy-
hražuje lepší místa v zemích českých a speciálně
na Moravě a ve Slezsku německým úřadní-
kům . .
Poměry tyto patrny i v oddílu přímých
daní (ústřední vedení, administrace daňová
služba přímých daní u okresních hejtmanství).
Náklady tohoto oddílu činí na př. v Čechách
2,049.320 K, v Haliči 1,954.705 K (Čechy plat
přímých daní 70,566.000 K, Halič 28,936.000
korun). Platové, postupové a pracovní poměry
úřadnictva jsou z těchto prostých dat až příliš
jasné; stejně jako z okolnosti, že služné úřad-
níků u bernřch úřadů činí v Čechách
2,820.000 K, v Haliči pak 2,309.430 K. P
tom ovšem působí v Čechách 406 berních prak-
tikantů, v Haliči 284, v Dolních Rakousích 77
a p., za to ale je berních adjunktů v Čechách
578, v Haliči 498, v Dolních Rakousích 151
a p. — jinými slovy: v jiných zemích vlád
ochotněji zařaďuje nové síly v třídu placených
úřadníků. U nás musí se vytlačiti silami bezplat-
nými nebo špatně adjutovanými... A dále
platy úřadníků finančních prokur atu
čini v Čechách 171.710 K, v Haliči 214.170 K.
v Dolních Rakousích 154.590 K, na Moravě
ve Slezsku 62.540 K, ve Štyrsku 52.100 K atd.
— čísla hodně výmluvná a jasnál
Nejsou-li tedy poměry úřadníků finančníeh
příznivé, platí to stejně i o úřadnících, podléha-
jících ministerstvu vnitra, politických. Ná-
klady politické správy činí dle rozpočtu
na rok 1905: v Dolních Rakousích 1,530.271 K.
ve Štyrsku 1,061.009 K, v Tyrolsku 1,020.987
korun, v Haliči 3,831.613 K, v Čechá c
3,938.921 K, na Moravě 1,314.484 K, v
Slezsku 461.077 K. Nejpříznivější poměry
jsou tedy v tomto směru ze zemí českých v
Slezsku, nejhorší v Čechách. O detailech malé
srovnání.
Dle rozpočtu jest, resp. bude v politické
správě vůbee
Čechy Morava Slezsko Halič Dol. Rak
47 21
míst. radů 46 19
okr. hejím. 94 31 8 78 19
míst. taj. 26 10 4 23 15
komis. 132 48 16 146 35
koncip. 75 16 7 56 38
Přímo klassickým dokladem „nestrannosti“
a „spravedlnosti“ vídeňských vlád jest okolnost
jistě velmi výmluvná, že náklady zdravotni
cké služby státní činily v Dolních Ra
kousích 355.490 K, ve Štyrsku 126.017 K.
v Tyrolsku 186.673 K, v Čeehách 457.183
K, na Moravě 167.310 K, v Haliči 352.300
K; veterinářské služby v Čechách
408.740 K, na Moravě 144.980 K, v Halič
999.314 K, v Dolních Rakousích 104.850 K
ve Štyrsku 113.560 K a p. Jak i v tomto rámei
měřeno zase na české potřeby, patrno nejlépe
z toho, že na německý ústav pro zkou-
šení potravin v Praze věnuje stát roku
1905 43.126 K, na český jen 38.413 K. Ná-
klady na veřejnou bezpečnost činív
Dolních Rakousích 10,326.249 K, v Čechách
2,512.460 K, na Moravě 102.060 K, ve Slezsku
96.352 K, při čemž ovšem nutno míti na mysli,
že Brno státní policie nemá. Na stavbu s ilni
věnuje stát v Dolních Rakousích 1,496.660 K,
v Horních Rakousích 758.000 K, ve Štyrsku
1,146.200 K, v Kraňsku 614.500 K, v Tyrolsku
2,363.707 K, v Haliči 3,038.800, v Čechác
3,573.273 K, na Moravě 599.400 K a p.; n
vodní stavby v Dol. Rakousích 1,973.00
K. v Tyrolsku 1,068.880 K, v Čechách
2,835.831 K, na Moravě 5100, v Halič
4,285.432 K a p. Haliči dostává se v tomt
více než jedné třetiny všech přísluš-
ných nákladů státních!
Ale bylo by zbytečno i dále kupiti čísla
dosvědčovala by jen starý poznatek absolutn
nespravedlnosti vlád vídeňských k zemím če
ským. Jen tolik nutno uvésti: náklady zdravot
#16
alto_textblock
#16
nické služby v Čechách klesají rok za rokem. ..
Při stoupajících nákladech, na př. na pražskou
policii, jest moment tento vysoce charakteristi-
cký pro „pokrokovost“ správy p. dra. Körbra.
#17
alto_textblock
#17
Politické zprávy domácí.
#18
alto_textblock
#18
V Praze, 28. listopadu. (České mlčení.)
situačním dopise píše se „Slowu Polsk.
z Vídně, že česká delegace připravila dru. Kör-
brovi veliké zklamání svým mlčením. Mlčení to
dráždí předsedu vlády a neméně dráždí též jeho
přátele, Němce. „Ctižádostivý ministr — praví
se ve zmíněném listě — jenž směle vystavuje
své čelo bouřím a útokům, zjevným i tajným,
nemůže déle sněsti onohe úporného mlčení
Čechův. Nadál se buď zjevného boje neb smíru
a hle! mlčení, které nic nepraví, ale tísní ho,
jako rybí kost, uvázlá v hrdle! Čeká se, že nyní
po čtyřdenní prázdn: Čechové konečně promluví.
„Stane-li se to, nevíme — pokračuje „Slow
Polsk.“ — ale každý pochopí, že Čechové ne-
mohou opustiti dráhu obstrukční bez patrného
znamení, které by ospravedlnílo před českou
veřejností jich změnu taktiky. Kdyby zanechali
obstrukce bez patrného úspěchu, odsoudili by
tím celou svou politiku od podzima roku 1902,
takové samovraždy na sobě spáchati nemohou.
Tím by jen urovnali radikálům cestu k vítězství.
Vládě a byrokracii byla by taková samovražda
snad vítána, poněvadž by ještě více zkormou-
tila kalné vody rakouské; ale polskému kolu
nemohlo by to býti lhostejno, poněvadž by pak
bylo vydáno Němcům různých odstínů na mi-
lost i nemilost.“ „Slowo Polskie“ končí pře-
svědčením, že kolo polské jest si vědomo do-
sahu těchto věcí a svým prostřednictvím nečiní
na Čechy nátlaku, aby kapitulovali bezpodmí-
nečně. Dopustilo by se takové chyby, jaké se
dopustil Apol. Jaworski, když r. 1900 prohlásil
většinu pravice za rozpadlou.
„Kurier Lwowski“ v úvaze situační píše-
„Kdyby Čechové na krásně byli v nynější snč-
movně naladěni pro smír, musili by si vzhledem
k vyzývavosti německé dobře rozmysliti, je-li
vhodno odložiti právě nyní onu dvousečnou
zbraň, která sice dala leckterou citelnou ránu
českému národu, ale která s nejlepším úspě-
chem potírá německé snahy o nadvládu v tomto
státě. A vedle Čechů v podobné situaci stojí
Vlachové, Chorvaté a Slovinci. Čechové se do-
sud nevyslovili, vzdají-li se či nevzdají ob-
strukce; vyčkávají, jak skončí nynější srážk
Němců s vládou. Značná čásť české delegace
jest pro další zdržování parlamentní práce. A při-
rozeně! Když nepatrné slezské pobočky mohly
vzbuditi tak vášnivou bouři mezi Němci, ne-
může býti naděje, aby se Čechové, až upusti
od obstrukce, dočkali nějakých vážnějších
ústupků. A proto kapitulace s jich strany byla
by tolik, jako vydati se bezpodmínečně na mi-
lost a nemilost Němcům.
„Gazetě Narodowé“ sděluje se z Vídně, že
vyjednávání mezi Čechy a vládou, vedené pro-
střednictvím praesidia polského kola, narazilo
na překážku proto, že Čechové žádají na
Polácích záruku za ústupky a sliby,
činěné vládou, kdežto polské kol
záruky dáti nemůže. Jestliže Čechové
od svého požadavku neustoupí — dodává „Gaz.
Narod.“ — vyjednávání se může rozbíti.
Ze Lvova, 26. listopadu. („Ru ští“ sbě-
hové.) Jeden z ruských statkářů, zvěděv z pol-
ských novin, že sta ruských záložníků prchá do
Haliče, dopsal prostředkovateli služeb Zakrzew-
skému v Tarnopoli, aby mu dohodil za kočího
některého ruského reservistu. Na svou žádost
obdržel následující odpověď: „Sděluju vám
upřímně, že ačkoliv je v Tarnopoli nyní více
než 400 sběhů, není mezi nimi ani jediného
ruského mužíka, nýbrž jsou to vesměs
židovští řemeslníci, kteří se nehodi na
práci při polním hospodářství.“ „Galičanin“ po-
znamenává za té příležitosti, že ruská vojenská
správa ráda oželí oněch „hrdinů Mojžíšova vy-
znání“, kteří nyní houfně prchají za hranice.
Byli a žili za starodávna pospolu ve svornosti
#19
alto_textblock
#19
FEUILLETON.
#20
alto_textblock
#20
Kámen na kameni.
Z procházek po bouraném Vyšehradě
Podává Popelka Bilianová.
Dobourali na podhradí vyšehradském dům
„U Lumíra“ proti radnici. Poblíž ulice Nekla
novy spatřiti lze narovnány kameny rozličných
tvarů, chudičké pozůstatky kostela sv. Alžběty
kterýž stával na místě domu „U Lumíra“. Koste
býval spojen se špitálem. Založil jej r. 1364
pozdější arcibiskup Jan Očko z Vlašimi, ač zá-
klad kostela je nejasný. V zápisech se praví, že
Jan Očko z Vlašimi, biskup olomoucký, založi
ped Vyšehradem špitál pro chudé (podle Hájka)
klerýž slul: „Poutničí chlebově“, že hlavně pro
poutníky byl vystavěn. Jinak bývalo v něm opa-
třeno 12 chudých, ale zachovalých mužů a
tolikéž žen.
. špitále byl také kostel Pokory Panny
Marie a špitál nazýván „špitálem Panny Marie“
Jiný špitál a kostel téhož jména, ale starší, byl
v Týně, a protože oba náležely kapitule vyše
hradské, nesnadno jest často v zápisech je roze-
znati. Špitál i kostel Pokory Panny Marie velmi
brzo jmenuje se již „U sv. Alžběty“. Od válek
husitských (1420) již napořád. Kdy a jak byl
kostel překřtěn, nikde se nepravi. Vyobrazení
kostela výborně zachováno jest ve starých ryti-
nách Vyšehradu. Nejlépe u Sadelera z r. 1606.
Tu lze rozeznati, že kostel sv. Alžběty oddělen
jest od jiné koslelní stavby věží. Tato druhá ko
stelní stavba, téhož rázu, vyhlédá z pozadí věže
po přič, čelie k sovoru. Kromě veliké věže opa-
třena jest i věžičkou sanktusovou. U Hollara jest
toniu také tak. Za to rytina Folperta Alten Allena
z r. 1685 nevykazuje už příčné stavby za věží.
Pan Folpert Alten Allen není ovšem prame.
#21
alto_textblock
#21
nejspolehlivější. Ztratiloť se z Vyšehradu leda-
cos, co se dochovalo až po dnešní dobu. Na př.
kus hradeb při Karlově bráně. Pan Alten Allen
má bránu pěkně osamocenu a hradby jsou tu
podnes. Kaple sv. Martina jest u něho osmi-
hranná se stanovou střechou — po kostele sv.
Jana ani stopy. A kostel stojí ve hradbách
podnes — jen tak něco jako kaplička stojí opo-
dál. Snad to má být stará kostnice na bývalém
hřbitově u sv. Jana Stětí, také do dneška ucho-
vaná v domku vikaristů na hradbách. Brán
Jerusalemská nemá na rytině výjezdu a cesta
k ní z podhradí vypadá jako — vodopád. Ale
podhradí vypadá pěkně zregulováno na rovinu
— ačkoliv dnes ještě ulice Vratislavova se vleč
do kopce.
Ale hlavní věc: panu Folpertu Alten Alle-
noví ztratil se z vyšehradského podhradí do-
konce i náš staroslavný — Botič! Anebo jej už
tenkrát pan Alten Allen v dobré předtuše věc
zkanalisoval někam do podsvětí.
Nedivno tudiž, jestliže se panu Alten Alle
nevi ztratil kostelik z pozadí věže. Možná také.
že jej kreslič jen zastrčil. Je tam nějaká stavba.
kteráž na jiných rytinách není. A při této dvo-
jité, věží rozdělené stavbě kostela maně vyno-
řuje se myšlenka, že nebyl kostel Pokory Panny
Marie překřtěn v kostel sv. Alžběty, nýbrž
že snad vedle prvého kostelíka vystavěn byl
nový kostel sv. Alžběty směrem k Vltavě.
Chvalitebná je zásada všech bořitelů;
moudře a obezřetně zbeří pouze to, co jim nad
zemi překáží a nohu i oko uráží. Co však v zemi
jest, to tam rozumně nechají, aby potomci měli
nějaké potěšení, náhoda-li chce, aby se dostali
do země právě v těch místech, kde kus zmize-
lého starého světa dřímá svůj věčný sen.
Taková náhoda právě se valí dvěma proudy
do městiště zmizelého kostela. S jedné strany
inženýři s Botičem, jemuž naměřilí široké lož
#22
alto_textblock
#22
k severu; s druhé strany rozběhla se nová sil
nice od jihu zrovna přes městiště. Vlastně uliee
a silnice jen dočasná.
Prosím tedy uctivě pány, kteří se za svým
moderním posláním dostanou do země, aby do-
brotivě okoukli základy starých staveb, kteréž
se jim do práce připletou. Budou to rozhodně
zajímavé poznatky. Předné, hned základy ko
stela sv. Alžběty. Stál hned za starým pivo-
varem, který — ovšem přestavěn — byl zbo
řen teprve lelos. (Vystavěn r. 1564; po něn
zbyly v zemi pořádné sklepy.) Kostel sv. Alžběty
připadal by do bývalé zahrady pod „Lumírem“
věž výše k radnici hned při něm. Záhadná
stavba po příč za věží mohla by být tedy ještě
vysvětlena.
Kostelík Pokory Panny Marie byl asi starší
než špitál při něm, založený arcibiskupem Očkem
z Vlašimi. Je nemyslitelno pro Vyšehrad, jenž
oplýval tolika svatyněmi, že by až po dobu
Karlovu nebylo svatyně bývalo na bohatém ně-
kdy podhradí. Mluví se sice o farním kostele
„ve Psářích“. Leč Psáře mylně kladeny jsou d
podhradí, dnešního města Vyšehradu. Psáře ves
byla na druhé straně Vyšehradu, v údolí nusel-
ském.
Sem do Psář patří též kaple sv. Markéty
místem nezvěstná.
Na vyšehradském podhradí — nyní městě
— dlužno ovšem hledati ještě jiné svatyňky. Je
to kaple sv. Mauricia při špitále, kterýž založil
Břotislav někdy po roce 1038 — podle Hájka
„vedle brány na předhradí“, o čemž však v ka-
pitulních zápisech žádné zmínky není. Možná,
že kapli sv. Mauricia možno hledati na místě
kostelíka Panny Marie, ale spíše byla výše na
předhradí, dle pověstí i jiných známek. —
Městiště obou chrámů i kostel“ sv. Alžběty
i chrámku marianského bylo prastarým kultur-
ním bodom vyšehradskéhe podhradí. Při obou
#23
alto_textblock
#23
kostelích prostíral se starý hřbitov a malounk
výšo, od radnice za Pohanovic domem je popel-
nicové pohřebiště z pohanských ještě dob, ktere
Hájek mylně klade na druhý břeh k „Pěti krá-
lům“ a odvozuje z toho starý název „Hrobky“
V těch místech při dost malém otevření země
hojnost popelnic nalezáno podle svědectví do-
sud žijících účastníků.
Kostel sv. Alžběty stával při silnici vyše-
hradské, kteráž vedla od ústí Botiče přes nynějs
dům Jodlovic po svahu na zad radnice a pře
baštu „na Kulatině“, v místech nynějších hra
deb ke knížecímu paláci.
Historie kostela je pestrá, ale špitál dlouho
netrval. Založen r. 1364, byl zničen již za hu-
sitských dob. Netrval tedy špitál ani 60 let.
Kostel za to byl po husitských bouříe
znova zřízen a přisluhováno zde podobojí
Jmění špitálu daroval Vladislav II. již r. 1486
Novoměstským, kteří je spojili se špitálem u sv
Bartoloměje.
Za husitských válek dodělali se Vyšehradšt
vlastního zřízení městského, ale kapitula vedla
s nimi dlouhé rozpory o právomoc, které trvaly
až na počátek 17. století.
Ve válce třicetileté vzal kostel opět velikou
pohromu a přivlastňovala si jej obec novoměst-
ská. Kapitula uhájila proti nim vlastnictví ko-
stela po dlouholetých sporech, jimž kostel n
konec padl za obět.
Hlasili se Novoměstští, Vyšehradští a ka-
pitula; a nikdo ničeho neopravoval. Již na po-
čátku 18. století byl kostel bez oken a 4. 1770
chtěla obec novoměstská snésti chatrnou
střechu. Kapitula nedovolila a tak stalo se, že
se sřítil kostel r. 1776. Novoměstští hned od-
váželi, co bylo cennějšího — oltáře a desky ka-
menné i stavivo. Oltáře odvezeny do Krče, ná-
hrobní kameny a jiné rozbity na stavivo. Kam
zvony a jiné památky se poděly, je nezvěstno
#24
alto_textblock
#24
Na místě zbořeného kostela a ze staviva jeho
vystavěla kapitula školu, která trvala až do let
sedmdesátých minulého stoleti, kdy vystavěna
nová v nynější radnici. Starou školu koupi
tehdejší purkmistr vyšehradský Čihák, zbořil j
a vystavěl dům „u Lumíra“, použiv staviva z
školy, před tím kostela.
Ke stěhování staviva ještě dodatečný
obrázek!
Je opět zbořen i dům „u Lumíra“ a po-
třebné stavivo odvezeno výše do třídy Vratisla-
vovy, kde stavitel p. Hodek umístil je ve křídle
nádvorního domu. Kameny starého vyšehrad-
ského kostela zůstaly přece jen na Vyšchradě.
Ze starého špitálu po husitských dobách
zřízena škola. A když stavěli z kostela školu,
odvezli spousty kostí ze starého hřbitova nahoru
ke kostelu na nový hřbitov, a když slavěli dům
„u Lumíra“, vozili kosti s rumem do nynějš
Neklanky. Zde kopali loni stoku a divili se ne-
málo, kde se tu vzaly kosti lidské.
Právě také dobourán dům Dubových, naproti
bývalému starému pivovaru, jenž stával pod ko-
stelem sv. Alžběty. O domě šla pověst, že tu
byli psáři, kat, ras a mnohé jiné. Ve sklepě byl
zazděn kámen s nápisem a hlavou a opatřen
prý byl kruhem. Pověst pravila, že na kamenu
kenány popravy. A pod ním prý ukryt byl po-
klad. Také prý byl záklopkou skalní chodby,
kteráž vedla na hradiště.
Nejspíše byl to asi náhrobní kámen z ko-
stela.
Kopali jsme ve skalním sklípku na zboře-
ništi domu, pátrajíce po něm, nenalezli jsme
však ničeno. Bezpochyby někdo pokladů lačný
tajně jej vyzdvihl, rozbil a odstranil.
Tak lehkomyslně zničena asi vzácná pa
mátka zašlých dob starého Vyšehradu.