ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 fcd01b70-71f7-11dc-a562-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 24
#1 alto_textblock #1
Ročník XXXXIV.
#2 alto_textblock #2
V Praze, v úterý dne 29. listopadu 1904
#3 alto_textblock #3
Číslo 330.
#4 alto_textblock #4
Na ranní a odpol. lIsty přešplácí se v Praze v administrani na měsie . . . . . na čtvrt leta . . . . 6 K — h s dvojí donáškou za nežsí ndivré leta . . . . 7 K 60 ve fillalkách: na měsíe . . . . . . 2 K 30h Poštou: na měsíe narkiia. . . 9 k eoh s dvojí zásilkou na mněsfe na čtvrt leta . . . 11 K
#5 alto_textblock #5
.
#6 alto_textblock #6
V drobném prodeji ranní čísle o sobě . . . za 8h za 2h odpolodní Ve slialkách na vezkovší ranní čísla. . . . . . . . 10h odpolodní . . . . . . . . 3h Inseráty plati ze hotevé napře Předplacení a lnserty přljímá sdmaini- strace v Mariahské ulici č.a Tam nacházejí se též redakc tiskárna a erpedice „ Národních Listá“ Rukopisy se nevracsji
#7 alto_textblock #7
Pravý smysl té „dělnosti parlamentu vídeňského.
#8 alto_textblock #8
»Vytrvalosť mstitel náše — odpověděli jsme své doby na tomto místě veškeré té láji nepřá- telské, když s kadidlem svým křepčila kolem piedestálu svého »geniálního Köřbra«, a cynicky vysmívala se všemu našemu sebeobrannému od- poru, jak prý je zpozdilý a marný, ansi Körber mocí svého § 14. všechno, ale všechno svémocně hravě pořídí cokoliv bude vojenská a státní správa kdy po- třebovat; nejen státní rozpočet, nejen rekruty vyrovnání s Uhry, celní tarif a obchodní smlouvy s cizinou, alebrž i sebe větší, třeba do set millionů sahající půjčky státní na nová děla a na vojenství vůbe »Uvidíme a dočkáme se, jak to s těm půjčkami bez garancie zastupitel- stva národův půjde,« odtušili jsme a — dočkali se. Proč namáhá se dnes dr. Körbe pojednou tak úsilovně, aby dosáhl dělne sněmovny cislajtánské? — Proč po- jednou prohlašuje brzké dosažení dělnost parlamentu za »nejvyšší cíle svého snažení a dychtění, kdežto do nedávna se vůči naší obstrukci hrdopyšně chlubil, že může vášně prostou trpělivostí dále čekat. Proč si ne- pomahá jako jindy svým všemohoucím paragra- fem 14tým? Aneb, proč jím aspoň nehrozí? Poněvadž bylo prostě pravdou naše roz- poznání, že takové ohromné dluhy jaké hodlá Rakousko k účelům vojenským na novo nasekat, vy- žadují nezbytně garancie se stra- ny národův, řádným zákonným schválením parlamentním, pročež vzejde den, kdy nebude moci panstvo přes odpor národa našeho přechá- zet více pyšně k jednacímu po- řadu, kdy nebude moci více nám hrozit. — vyhladověním naším, ale kde sa mo oetne se v tísni a nouzi takové, že počne lační po naší pomocil Dnes máme zadostučinění, že v samém táboře úhlavních nepřátel našich dává se názoru našemu za pravdu. Tak předevčírem na valné schůzi německo- pokrokového »Deutsch. Vereinu« v Brně známý německý poslanec dr. Lecher pro- váděl důkladný důkaz o tom, kterak vláda Körbrova dohospodařila flnančně tak, že neví si hez pomoci parlamentu rady a že jen tato nalehavá tíseň finanční dohání, by pokoušela se co nejúsilovněji o znovu- dosažení dělnosti sněmovny poslanecké udobřením nás Čechův. »KlIč politické situace« — pravi dr. Lecher doslovně — »spočívá snad pro léla v potřebě státního úvěru vojen- skými požadavky tak neobyčejně napja- lého. Úvěry, které již delegace povolily které ještě vláda na rakouském rajehsrátě žádati hodlá, dosahují dnes již — 500 millio nů korunl Nalézti peněz pro tuto obrovskou sumu, bude herkulskou úlohou pro dlužnické genie nového iministra financí. Však takovým hromaděním dluhů vzrůstá přirozeně každým rokem suma úrokův a umořovacích splálek, což znamená stálé zvyšování pravidelných výdajů v rakouských rozpočtech státních. Náš roz- počet nesnese však již podobného zvýšení výdajů. Pouze šťastnými náhodami a všelikými umě- lůstkami bylo lze v posledních létech schodek v našich finaneích zakrýti. A těch sedmnáct millionů, které dle známého usnesení delegací ministerstvo války naší polovině říše »navrátí« (Prefunduje«), nebude také žádným trvalým potěšením, jelikož se pamatu- jeme, jak tenkrát ministr války jakož i ministr námořnictví v delegacích tehdejšímu ministru financí Böhm Bawerkovi jeho skvělý »refundační plán« — vyvrátili. Octneme se tudiž
#9 alto_textblock #9
v nejblíže příštích létech před úlohou, kterak by se daly zvýšit příjmy státní k tomu účelu, aby chom stačili platit úroky a umo- řovací úhradu těch nových ohrom- ných dluhu. »Prozatím se o těchto posledních důsled- cích nastávajícího sekání dluho ještě moudře — mlčí. Prozatím jedná se vládě jen o to, jak by parlament a obecenstvo k tomu dostala, aby zastupitelstvo lidu dalo k tomu dlužení se svolení a národ pak peníze. Až posud vládlo se § 14. právě tak troufale. jako úspěšně. Nepochybuju, že by si dr. Körben troufal provést vyrovnání s Uhry, celní tarif i ob- chodní smlouvy s cizinou § 14. jen což děláš a že by mu to snad i prošlo. Avšak aby obecenstvo u ná nebo v cizině kupovalo státn dluhopisy (rentu) zaručené toliko § 14. o tom pochy buji! Kdo chce svůj kapitá ukládat v dluhopisech státních, ten požaduje ne- úprosně naprosté ji sto ty. Jest však taková jistota mož- nou, kde není stát vázán skuteč- ným zákonem? Takové cís. nařízení dle § 14. vydané může většina nejblíže příští sněmovny poslanecké zrušit. I kdož by se mohl majitelům té renty zaručit, že v desíti neb dvaceti letech nenajde se takové většiny v poslanecké sněmovně rakouské ? Cizina má již dnes o státním složení Rakouska velmi nedůvěřivé názory. A doma postará se již poli- tická agitace důkladně o to, aby veřejnosti řádně vysvětlila vratkost a nespolehli- vost státních dluhopisů, vydaných toliko moc § 14. Tolikéž by neopomenuly četné spořitelny. hypoteční banky a různé samosprávné korpo- race, kteréž ve státní rentě spatřují mnohdy velmi nepohodlnou sokyni, poukázati na s po- lehlivost svých vlastních zákon- ných hodnot, oproti pochybné jistotě této nové renty státní s prozatímní toliko platností. Finanční skupina, která by převzala prodej této 14paragrafové renty vydala by se v ne- bezpečí, že ji obecenstvo neodkoupí. Za toto risiko chtěla by náhradu. Ale jakou? Vyšší úrok? Nad 4procentní míru nelze přece vy- kročit, aniž by se naše mu státnímu úvěru celému národnímu hospodářství nezadala těžká rána. Chtiti však finanční to družstvo odměnit značnou differencí kursů také nejde, poněvadž by to zle působilo na kurs ostatních rent a hodnot a otřáslo by trvale státním naším úvě- rem. Zkrátka, bez pomoci parla- mentu nelze naprosto nové renty vydávati. Nezbývá tudíž pro na- stávající veliké ú věrové operace vládě jiné možné formy, než řád ně parlamentem povolené renty«. »Pan dr. Körber, který se spíše ješitně než trefně nazval »kuratorem říše«, o ciťuje se v neblahé slepě uličce. Neovládát říše on jako kurátor, alebrž peníze ovlá- dají odjakživa svět. Jakkoliv jest již jeho vládní umění otřené, spotřebované, mdlé a obe- hrané, nezbývá mu přece nic jiného, než aby znovu prosil, hrozil, varoval, 1i chotil, intrigoval a sliboval, aby na poslaneích vyloudil zákonn jich svolení k tomu obrovském dluhařství. Toto, jakož i následujíeí zase- dání trvá pro delší dobu ve zna- mení součinnosti parlamentu cis- lajtánského při dělání nových ohromných dluhů. Poslanci bu- dou povoláni za rukojmě, lid z platiče jejich. Vše ostatní jest jen pouhá okrea a vnada. Kdyby mohl dr. K örber obrovské ty vojenské požadav ky uspokojit finančně bez říšské rady, věru, že by neupouštěl od systému byrokraticko-žurnali- stického absolutismu, v nějž byl se béhem po- sledního půldruha roku tak spokojeně vžil.«
#10 alto_textblock #10
Nouze naučila tedy Körbra housti »blaho- volnou« vůči našemu národu, ale doposud ovšem jen platonicky; rozum dává, jak se naše poselstvo má vůči tomuto jalovému »platonismu« zachovat. Dějiny posledního půlstoletí lapidárni dávají nám výstrahu, jak se nám vyplácela ne- včasná povolnost a dobrácká česká důvěřivost Bismark prý se kdysi o nás pronesl: „Čechové v tom chybovali, že bývali vžd v nevčas ráznými a opět v nevčas po- volnými.“ Nuže, uvarujme se konečně tétc osudné chyby své a zůstaňme vytrval; m a pevnými vůči vládě, která i v největš tísni své, i když ociťuje se dle svědectví samých Němcův v nebezpečné „slepé uličce“, nieméně vždy ještě zdráhá se vyhověti oprávněným, mí- ným a nikomu neubližujícím požadavkům če- ského národa! Vytrvalost mstitel i vítěz náš!
#11 alto_textblock #11
Rozpočtové poznámky.
#12 alto_textblock #12
II
#13 alto_textblock #13
To je starý poznatek: správa státní byla v zemích českých a tu opět v českých obvodech speciálně vždy předmětem krajních úspor. Po měry úřadnictva byly a jsou nejnevýhod nější, postup nejpozvolnější, počet úřadníků po měrně malý a důsledně přetíženost prací úžasná Veškeré styky v tom směru byly marny. Ukazuje to rozpočet státní na rok 1905 opět. A hodně zřetelně. Počet obyvatelstva těch kterých zemí aby bylo patrno, jak se liší agenda, nestačilo by uvésti. Praví sice mnoho, ale nikoli vše. Nutno míti na mysli, že země české se svým vyvinu- tým průmyslem, obchodem a zemědělstvím dá- vají více pracovních podnětů správě státní,a v tom či onom oboru, než na př. země alpsko nebo Halič. Politický život jich je rušnější, kul turní potřeby vyšší. Jak v tom směru plní stá své povinnosti? Zdálo by se, že finanční správ bude momenty těmito nejméně dotčena a že spe- ciálně země české, nejpoplatnější — vyjímaje ovšem Vídeň s Dolními Rakousy — ze všech zemi tohoto státu, budou v tomto směru nej- méně zanedbány. Již nejvlastnější zájem po- kladny státní by tomu nasvědčoval. Náslodující data ukazují však, jak ani v tomto směru cen- tralism nedovedl se zhostiti svých předsudků tradicí. Rozpočet na rok 1905 rozvrhuje ná- sledujícím způsobem náklady na vůdčí úřady fi- nanční (finanční zemské, finanční a finanční okresní ředitelství, finanční vrchní inspektoráty. finanční inspektoráty a úřady pro vyměřování po- platků) v těch kterých královstvích a zemích Čechy 2,572.721 K, Halič 3,326.912 K Dolní Rakousy (hle působí obrovský ústředn apparát) 1,930.427 K, Morava 901.466 K Horní Rakousy 378.552 K, Štyrsko 687.459k Tyrolsko 645.690 K, Bukovina 435.825 Slezsko 299.907 K. Nepoměr nákladů správ- ních v království českém je na prvý pohled pa- trný. Jeho důsledky jsou alo zřejmy ještě z ná sledujícího srovnání. V uvedené finanční vůdč správě jest systemisováno míst: fin. dvorních vrch. fin. fin. radů radů radů tsj- Dolní Rakousy 3 17 15 11 Horní Rakousy 1 42 Štyrsko . . . 1 9 5 s 4 Tyrolsko . . 1 Halič . . . . 3 38 32 20 Čechy . . . 3 29 26 18 Morava . . . 1 14 s Slezsko . . . 1 3 2 2 Za to ale : fin. vrch. berních fin. fin. fin. kom. insp. kom. konc. prakt 8 32 47 31 Dolní Rakousy 33 1 67 Horní Rakousy 3 — 15 19 15 12 Tyrolsko 12 1 14 17 15 Halič 62 10 79 95 75 — 59 64 78 Čechy 42 3 17 24 22 16 Morava 3 1 7 8 4 Slezsko Nepoměr vyšších a nižších míst a nepomě sil jest tu patrný na prvý pohled. Speciálně
#14 alto_textblock #14
Štyrsko
#15 alto_textblock #15
srovnání s Haličí jest hodně výmluvno, ač nám ani v nejmenším nenapadá, užívati ho eum ira Přáli bychom jen našemu úřadnictvu stejně dobré poměry postupové. Mime to nutno miti ještě na mysli, jak úzkostlivě správa státní vy- hražuje lepší místa v zemích českých a speciálně na Moravě a ve Slezsku německým úřadní- kům . . Poměry tyto patrny i v oddílu přímých daní (ústřední vedení, administrace daňová služba přímých daní u okresních hejtmanství). Náklady tohoto oddílu činí na př. v Čechách 2,049.320 K, v Haliči 1,954.705 K (Čechy plat přímých daní 70,566.000 K, Halič 28,936.000 korun). Platové, postupové a pracovní poměry úřadnictva jsou z těchto prostých dat až příliš jasné; stejně jako z okolnosti, že služné úřad- níků u bernřch úřadů činí v Čechách 2,820.000 K, v Haliči pak 2,309.430 K. P tom ovšem působí v Čechách 406 berních prak- tikantů, v Haliči 284, v Dolních Rakousích 77 a p., za to ale je berních adjunktů v Čechách 578, v Haliči 498, v Dolních Rakousích 151 a p. — jinými slovy: v jiných zemích vlád ochotněji zařaďuje nové síly v třídu placených úřadníků. U nás musí se vytlačiti silami bezplat- nými nebo špatně adjutovanými... A dále platy úřadníků finančních prokur atu čini v Čechách 171.710 K, v Haliči 214.170 K. v Dolních Rakousích 154.590 K, na Moravě ve Slezsku 62.540 K, ve Štyrsku 52.100 K atd. — čísla hodně výmluvná a jasnál Nejsou-li tedy poměry úřadníků finančníeh příznivé, platí to stejně i o úřadnících, podléha- jících ministerstvu vnitra, politických. Ná- klady politické správy činí dle rozpočtu na rok 1905: v Dolních Rakousích 1,530.271 K. ve Štyrsku 1,061.009 K, v Tyrolsku 1,020.987 korun, v Haliči 3,831.613 K, v Čechá c 3,938.921 K, na Moravě 1,314.484 K, v Slezsku 461.077 K. Nejpříznivější poměry jsou tedy v tomto směru ze zemí českých v Slezsku, nejhorší v Čechách. O detailech malé srovnání. Dle rozpočtu jest, resp. bude v politické správě vůbee Čechy Morava Slezsko Halič Dol. Rak 47 21 míst. radů 46 19 okr. hejím. 94 31 8 78 19 míst. taj. 26 10 4 23 15 komis. 132 48 16 146 35 koncip. 75 16 7 56 38 Přímo klassickým dokladem „nestrannosti“ a „spravedlnosti“ vídeňských vlád jest okolnost jistě velmi výmluvná, že náklady zdravotni cké služby státní činily v Dolních Ra kousích 355.490 K, ve Štyrsku 126.017 K. v Tyrolsku 186.673 K, v Čeehách 457.183 K, na Moravě 167.310 K, v Haliči 352.300 K; veterinářské služby v Čechách 408.740 K, na Moravě 144.980 K, v Halič 999.314 K, v Dolních Rakousích 104.850 K ve Štyrsku 113.560 K a p. Jak i v tomto rámei měřeno zase na české potřeby, patrno nejlépe z toho, že na německý ústav pro zkou- šení potravin v Praze věnuje stát roku 1905 43.126 K, na český jen 38.413 K. Ná- klady na veřejnou bezpečnost činív Dolních Rakousích 10,326.249 K, v Čechách 2,512.460 K, na Moravě 102.060 K, ve Slezsku 96.352 K, při čemž ovšem nutno míti na mysli, že Brno státní policie nemá. Na stavbu s ilni věnuje stát v Dolních Rakousích 1,496.660 K, v Horních Rakousích 758.000 K, ve Štyrsku 1,146.200 K, v Kraňsku 614.500 K, v Tyrolsku 2,363.707 K, v Haliči 3,038.800, v Čechác 3,573.273 K, na Moravě 599.400 K a p.; n vodní stavby v Dol. Rakousích 1,973.00 K. v Tyrolsku 1,068.880 K, v Čechách 2,835.831 K, na Moravě 5100, v Halič 4,285.432 K a p. Haliči dostává se v tomt více než jedné třetiny všech přísluš- ných nákladů státních! Ale bylo by zbytečno i dále kupiti čísla dosvědčovala by jen starý poznatek absolutn nespravedlnosti vlád vídeňských k zemím če ským. Jen tolik nutno uvésti: náklady zdravot
#16 alto_textblock #16
nické služby v Čechách klesají rok za rokem. .. Při stoupajících nákladech, na př. na pražskou policii, jest moment tento vysoce charakteristi- cký pro „pokrokovost“ správy p. dra. Körbra.
#17 alto_textblock #17
Politické zprávy domácí.
#18 alto_textblock #18
V Praze, 28. listopadu. (České mlčení.) situačním dopise píše se „Slowu Polsk. z Vídně, že česká delegace připravila dru. Kör- brovi veliké zklamání svým mlčením. Mlčení to dráždí předsedu vlády a neméně dráždí též jeho přátele, Němce. „Ctižádostivý ministr — praví se ve zmíněném listě — jenž směle vystavuje své čelo bouřím a útokům, zjevným i tajným, nemůže déle sněsti onohe úporného mlčení Čechův. Nadál se buď zjevného boje neb smíru a hle! mlčení, které nic nepraví, ale tísní ho, jako rybí kost, uvázlá v hrdle! Čeká se, že nyní po čtyřdenní prázdn: Čechové konečně promluví. „Stane-li se to, nevíme — pokračuje „Slow Polsk.“ — ale každý pochopí, že Čechové ne- mohou opustiti dráhu obstrukční bez patrného znamení, které by ospravedlnílo před českou veřejností jich změnu taktiky. Kdyby zanechali obstrukce bez patrného úspěchu, odsoudili by tím celou svou politiku od podzima roku 1902, takové samovraždy na sobě spáchati nemohou. Tím by jen urovnali radikálům cestu k vítězství. Vládě a byrokracii byla by taková samovražda snad vítána, poněvadž by ještě více zkormou- tila kalné vody rakouské; ale polskému kolu nemohlo by to býti lhostejno, poněvadž by pak bylo vydáno Němcům různých odstínů na mi- lost i nemilost.“ „Slowo Polskie“ končí pře- svědčením, že kolo polské jest si vědomo do- sahu těchto věcí a svým prostřednictvím nečiní na Čechy nátlaku, aby kapitulovali bezpodmí- nečně. Dopustilo by se takové chyby, jaké se dopustil Apol. Jaworski, když r. 1900 prohlásil většinu pravice za rozpadlou. „Kurier Lwowski“ v úvaze situační píše- „Kdyby Čechové na krásně byli v nynější snč- movně naladěni pro smír, musili by si vzhledem k vyzývavosti německé dobře rozmysliti, je-li vhodno odložiti právě nyní onu dvousečnou zbraň, která sice dala leckterou citelnou ránu českému národu, ale která s nejlepším úspě- chem potírá německé snahy o nadvládu v tomto státě. A vedle Čechů v podobné situaci stojí Vlachové, Chorvaté a Slovinci. Čechové se do- sud nevyslovili, vzdají-li se či nevzdají ob- strukce; vyčkávají, jak skončí nynější srážk Němců s vládou. Značná čásť české delegace jest pro další zdržování parlamentní práce. A při- rozeně! Když nepatrné slezské pobočky mohly vzbuditi tak vášnivou bouři mezi Němci, ne- může býti naděje, aby se Čechové, až upusti od obstrukce, dočkali nějakých vážnějších ústupků. A proto kapitulace s jich strany byla by tolik, jako vydati se bezpodmínečně na mi- lost a nemilost Němcům. „Gazetě Narodowé“ sděluje se z Vídně, že vyjednávání mezi Čechy a vládou, vedené pro- střednictvím praesidia polského kola, narazilo na překážku proto, že Čechové žádají na Polácích záruku za ústupky a sliby, činěné vládou, kdežto polské kol záruky dáti nemůže. Jestliže Čechové od svého požadavku neustoupí — dodává „Gaz. Narod.“ — vyjednávání se může rozbíti. Ze Lvova, 26. listopadu. („Ru ští“ sbě- hové.) Jeden z ruských statkářů, zvěděv z pol- ských novin, že sta ruských záložníků prchá do Haliče, dopsal prostředkovateli služeb Zakrzew- skému v Tarnopoli, aby mu dohodil za kočího některého ruského reservistu. Na svou žádost obdržel následující odpověď: „Sděluju vám upřímně, že ačkoliv je v Tarnopoli nyní více než 400 sběhů, není mezi nimi ani jediného ruského mužíka, nýbrž jsou to vesměs židovští řemeslníci, kteří se nehodi na práci při polním hospodářství.“ „Galičanin“ po- znamenává za té příležitosti, že ruská vojenská správa ráda oželí oněch „hrdinů Mojžíšova vy- znání“, kteří nyní houfně prchají za hranice. Byli a žili za starodávna pospolu ve svornosti
#19 alto_textblock #19
FEUILLETON.
#20 alto_textblock #20
Kámen na kameni. Z procházek po bouraném Vyšehradě Podává Popelka Bilianová. Dobourali na podhradí vyšehradském dům „U Lumíra“ proti radnici. Poblíž ulice Nekla novy spatřiti lze narovnány kameny rozličných tvarů, chudičké pozůstatky kostela sv. Alžběty kterýž stával na místě domu „U Lumíra“. Koste býval spojen se špitálem. Založil jej r. 1364 pozdější arcibiskup Jan Očko z Vlašimi, ač zá- klad kostela je nejasný. V zápisech se praví, že Jan Očko z Vlašimi, biskup olomoucký, založi ped Vyšehradem špitál pro chudé (podle Hájka) klerýž slul: „Poutničí chlebově“, že hlavně pro poutníky byl vystavěn. Jinak bývalo v něm opa- třeno 12 chudých, ale zachovalých mužů a tolikéž žen. . špitále byl také kostel Pokory Panny Marie a špitál nazýván „špitálem Panny Marie“ Jiný špitál a kostel téhož jména, ale starší, byl v Týně, a protože oba náležely kapitule vyše hradské, nesnadno jest často v zápisech je roze- znati. Špitál i kostel Pokory Panny Marie velmi brzo jmenuje se již „U sv. Alžběty“. Od válek husitských (1420) již napořád. Kdy a jak byl kostel překřtěn, nikde se nepravi. Vyobrazení kostela výborně zachováno jest ve starých ryti- nách Vyšehradu. Nejlépe u Sadelera z r. 1606. Tu lze rozeznati, že kostel sv. Alžběty oddělen jest od jiné koslelní stavby věží. Tato druhá ko stelní stavba, téhož rázu, vyhlédá z pozadí věže po přič, čelie k sovoru. Kromě veliké věže opa- třena jest i věžičkou sanktusovou. U Hollara jest toniu také tak. Za to rytina Folperta Alten Allena z r. 1685 nevykazuje už příčné stavby za věží. Pan Folpert Alten Allen není ovšem prame.
#21 alto_textblock #21
nejspolehlivější. Ztratiloť se z Vyšehradu leda- cos, co se dochovalo až po dnešní dobu. Na př. kus hradeb při Karlově bráně. Pan Alten Allen má bránu pěkně osamocenu a hradby jsou tu podnes. Kaple sv. Martina jest u něho osmi- hranná se stanovou střechou — po kostele sv. Jana ani stopy. A kostel stojí ve hradbách podnes — jen tak něco jako kaplička stojí opo- dál. Snad to má být stará kostnice na bývalém hřbitově u sv. Jana Stětí, také do dneška ucho- vaná v domku vikaristů na hradbách. Brán Jerusalemská nemá na rytině výjezdu a cesta k ní z podhradí vypadá jako — vodopád. Ale podhradí vypadá pěkně zregulováno na rovinu — ačkoliv dnes ještě ulice Vratislavova se vleč do kopce. Ale hlavní věc: panu Folpertu Alten Alle- noví ztratil se z vyšehradského podhradí do- konce i náš staroslavný — Botič! Anebo jej už tenkrát pan Alten Allen v dobré předtuše věc zkanalisoval někam do podsvětí. Nedivno tudiž, jestliže se panu Alten Alle nevi ztratil kostelik z pozadí věže. Možná také. že jej kreslič jen zastrčil. Je tam nějaká stavba. kteráž na jiných rytinách není. A při této dvo- jité, věží rozdělené stavbě kostela maně vyno- řuje se myšlenka, že nebyl kostel Pokory Panny Marie překřtěn v kostel sv. Alžběty, nýbrž že snad vedle prvého kostelíka vystavěn byl nový kostel sv. Alžběty směrem k Vltavě. Chvalitebná je zásada všech bořitelů; moudře a obezřetně zbeří pouze to, co jim nad zemi překáží a nohu i oko uráží. Co však v zemi jest, to tam rozumně nechají, aby potomci měli nějaké potěšení, náhoda-li chce, aby se dostali do země právě v těch místech, kde kus zmize- lého starého světa dřímá svůj věčný sen. Taková náhoda právě se valí dvěma proudy do městiště zmizelého kostela. S jedné strany inženýři s Botičem, jemuž naměřilí široké lož
#22 alto_textblock #22
k severu; s druhé strany rozběhla se nová sil nice od jihu zrovna přes městiště. Vlastně uliee a silnice jen dočasná. Prosím tedy uctivě pány, kteří se za svým moderním posláním dostanou do země, aby do- brotivě okoukli základy starých staveb, kteréž se jim do práce připletou. Budou to rozhodně zajímavé poznatky. Předné, hned základy ko stela sv. Alžběty. Stál hned za starým pivo- varem, který — ovšem přestavěn — byl zbo řen teprve lelos. (Vystavěn r. 1564; po něn zbyly v zemi pořádné sklepy.) Kostel sv. Alžběty připadal by do bývalé zahrady pod „Lumírem“ věž výše k radnici hned při něm. Záhadná stavba po příč za věží mohla by být tedy ještě vysvětlena. Kostelík Pokory Panny Marie byl asi starší než špitál při něm, založený arcibiskupem Očkem z Vlašimi. Je nemyslitelno pro Vyšehrad, jenž oplýval tolika svatyněmi, že by až po dobu Karlovu nebylo svatyně bývalo na bohatém ně- kdy podhradí. Mluví se sice o farním kostele „ve Psářích“. Leč Psáře mylně kladeny jsou d podhradí, dnešního města Vyšehradu. Psáře ves byla na druhé straně Vyšehradu, v údolí nusel- ském. Sem do Psář patří též kaple sv. Markéty místem nezvěstná. Na vyšehradském podhradí — nyní městě — dlužno ovšem hledati ještě jiné svatyňky. Je to kaple sv. Mauricia při špitále, kterýž založil Břotislav někdy po roce 1038 — podle Hájka „vedle brány na předhradí“, o čemž však v ka- pitulních zápisech žádné zmínky není. Možná, že kapli sv. Mauricia možno hledati na místě kostelíka Panny Marie, ale spíše byla výše na předhradí, dle pověstí i jiných známek. — Městiště obou chrámů i kostel“ sv. Alžběty i chrámku marianského bylo prastarým kultur- ním bodom vyšehradskéhe podhradí. Při obou
#23 alto_textblock #23
kostelích prostíral se starý hřbitov a malounk výšo, od radnice za Pohanovic domem je popel- nicové pohřebiště z pohanských ještě dob, ktere Hájek mylně klade na druhý břeh k „Pěti krá- lům“ a odvozuje z toho starý název „Hrobky“ V těch místech při dost malém otevření země hojnost popelnic nalezáno podle svědectví do- sud žijících účastníků. Kostel sv. Alžběty stával při silnici vyše- hradské, kteráž vedla od ústí Botiče přes nynějs dům Jodlovic po svahu na zad radnice a pře baštu „na Kulatině“, v místech nynějších hra deb ke knížecímu paláci. Historie kostela je pestrá, ale špitál dlouho netrval. Založen r. 1364, byl zničen již za hu- sitských dob. Netrval tedy špitál ani 60 let. Kostel za to byl po husitských bouříe znova zřízen a přisluhováno zde podobojí Jmění špitálu daroval Vladislav II. již r. 1486 Novoměstským, kteří je spojili se špitálem u sv Bartoloměje. Za husitských válek dodělali se Vyšehradšt vlastního zřízení městského, ale kapitula vedla s nimi dlouhé rozpory o právomoc, které trvaly až na počátek 17. století. Ve válce třicetileté vzal kostel opět velikou pohromu a přivlastňovala si jej obec novoměst- ská. Kapitula uhájila proti nim vlastnictví ko- stela po dlouholetých sporech, jimž kostel n konec padl za obět. Hlasili se Novoměstští, Vyšehradští a ka- pitula; a nikdo ničeho neopravoval. Již na po- čátku 18. století byl kostel bez oken a 4. 1770 chtěla obec novoměstská snésti chatrnou střechu. Kapitula nedovolila a tak stalo se, že se sřítil kostel r. 1776. Novoměstští hned od- váželi, co bylo cennějšího — oltáře a desky ka- menné i stavivo. Oltáře odvezeny do Krče, ná- hrobní kameny a jiné rozbity na stavivo. Kam zvony a jiné památky se poděly, je nezvěstno
#24 alto_textblock #24
Na místě zbořeného kostela a ze staviva jeho vystavěla kapitula školu, která trvala až do let sedmdesátých minulého stoleti, kdy vystavěna nová v nynější radnici. Starou školu koupi tehdejší purkmistr vyšehradský Čihák, zbořil j a vystavěl dům „u Lumíra“, použiv staviva z školy, před tím kostela. Ke stěhování staviva ještě dodatečný obrázek! Je opět zbořen i dům „u Lumíra“ a po- třebné stavivo odvezeno výše do třídy Vratisla- vovy, kde stavitel p. Hodek umístil je ve křídle nádvorního domu. Kameny starého vyšehrad- ského kostela zůstaly přece jen na Vyšchradě. Ze starého špitálu po husitských dobách zřízena škola. A když stavěli z kostela školu, odvezli spousty kostí ze starého hřbitova nahoru ke kostelu na nový hřbitov, a když slavěli dům „u Lumíra“, vozili kosti s rumem do nynějš Neklanky. Zde kopali loni stoku a divili se ne- málo, kde se tu vzaly kosti lidské. Právě také dobourán dům Dubových, naproti bývalému starému pivovaru, jenž stával pod ko- stelem sv. Alžběty. O domě šla pověst, že tu byli psáři, kat, ras a mnohé jiné. Ve sklepě byl zazděn kámen s nápisem a hlavou a opatřen prý byl kruhem. Pověst pravila, že na kamenu kenány popravy. A pod ním prý ukryt byl po- klad. Také prý byl záklopkou skalní chodby, kteráž vedla na hradiště. Nejspíše byl to asi náhrobní kámen z ko- stela. Kopali jsme ve skalním sklípku na zboře- ništi domu, pátrajíce po něm, nenalezli jsme však ničeno. Bezpochyby někdo pokladů lačný tajně jej vyzdvihl, rozbil a odstranil. Tak lehkomyslně zničena asi vzácná pa mátka zašlých dob starého Vyšehradu.