#1
alto_textblock
#1
Románová přiloha
#2
alto_textblock
#2
„Národních Listů“ k číslu 202. ze dne 23. července 1904.
#3
alto_textblock
#3
Různé zprávy.
#4
alto_textblock
#4
= Co všechno se v Uhrách krade. Krádež, jaká
sotva kdy spáchána byla od doby, kdy se řemeslo
dlouhoprsťáků vůbec ukázalo býti pokárání hodnou
vlastností lidskou, udála se v maďarském Székesfe-
hervaru. Místní soused Jan Lencsé ukradl totiž svou
— 80letou tchyni... Příběh udál se takto : Včera
odpoledne objevila se na policejním úřadě paní Sza-
bótová, udávajíc v nářku a slzách, že v době, kdy
meškala mimo dům, odnesl jí někdo 80letou matku
z uzavřeného bytu. Úřadující komisař zachvěl se
hrůzou nad tím, co slyšel a když se poněkud vzpa-
matoval, nařídil všemu policejnímu personálu, aby
po zmizelé pátral. A skutečně, než slunce nad kra-
jinou zapadlo, byl odcizený předmět, v tomto případě
však lépe řečeno subjekt, šťastně nalezen. Zjistilo se,
že krádež spáchal vlastní zeť ukradené ženy, občan
Jan Lencsé Vyslýchán byv na policii, udával, že
svou tchyni defraudoval, poněvadž prý nemohl bez
ní žíti a nechtěl připustiti, aby s někým třetím do-
mácnost sdílela. Městský hejtman uslyšev to, vysko-
čil prudce ze židle, jakoby se o něho pokoušelo ší-
lenství a zapisovatel vyskočil oknem. Úřadní perso-
nál domníval se, že nešťastný Lencsé minul se již
s rozumem, nebo že trpí nevyléčitelným měknutím
mozku. Avšak paní Szabótová, kteráž výslechu byla
přítomna, poznamenala, že Lencsé jest člověk zcela
rozumný a že úplně dobře ví, co činí. Matka její
měla prý ve slamníku, na němž churavíc ležela, již
několik roků zašitých 160 K. Tím byla psychologická
hádanka rozluštěna. Lencsé sice prohlašoval, že
o osudných 160 K nemá ani zdání, nicméně okol-
nost, že ukradl vlastní svou tchyni, jej ostře usvěd-
čovala. Při soudním líčení asi neujde zaslouženému
trestu, při čemž okolnost, že pro maličkost 160 K
dopustil se krádeže tak neuvěřitelné, bude mu nemálo
polehčovati. Krádež tato asi jest ojedinělým případem
v hístorii kriminalistiky a snad nebude v příštích
dobách potřebí, aby se tchyně ověšovati musily va-
rovnými tabulkami: »Před zloději se varuje !e
#5
alto_textblock
#5
= Nemilé příbuzenstvo. Již několik dní prodlévá
v San Sebastianu, létní to residenci španělského
dvora, proslulý francouzský advokát Labori, známý
obhájce Dreyfussův. Advokát žadal o audienci u pa-
novníka, nicméně však byl se žádostí tou odmrštěn,
tak že mu nezbylo, než znovu se jí domáhati a to
cestou diplomatickou. Za tou příčinou meškali v po-
slední době v San Sebastianu francouzský vyslanec
z Madridu mr. Inses Combon, španělský vyslanec
z Paříže seňor Leon z Kastilly a ministr zahranič-
ních záležitostí seňor Rodrigez San Pedro, kteří o
věci široce a dlouze pojednávali. Vláda sice vyhlašo-
vala, že prý mezi dotyčnými děje se vyjednávání
otázce marocké, jakož prý o zamýšlené cestě králově
do Paříže. Avšak madridský list »El Paise dovídá
se z věrohodného pramene o věci tyto zajímavé po-
drobnosti: Zemřelý král Alfons XII., otec nynějšího
španělského panovníka, zamiloval se po svém za-
snoubení s rakouskou arcivévodkyní Marií Kristinou
do spanilé divadelní umělkyně E. S., s níž měl ně-
kolik dětí. Po smrti králově žádala umělkyně pro
členy své rodiny za vyměření dědičného podílu, je-
hož se jí také po delším vyjednávání se španělským
dvorem dostalo ve formě nepatrné roční renty. Poa-
#6
alto_textblock
#6
mínkou toho však bylo, že odevzdati musila zástup-
cům dvorní kanceláře celou sbírku dopisů zesnulého
krále. A právě v listech těchto hlásil se nebožtík
vladař k otcovství. Nyní, po letech, kdy děti uměl-
kyně dorostly, požadují zvýšení oné původní renty
a z příčiny té ověřily advokáta Laboriho úkolem,
aby záležitost jejich provedl a vyrovnal. Dle všeho
se zdá, že jsou nemanželští sourozenci krále Alfonsa
XIII. majiteli ještě mnoha jiných závažných listin,
které asi Laborimu odevzdali a jimiž se právní zá-
stupce při své audienci v San Sebastianu před krá-
lem vytasí.
Největší parník světa. V pátek přibyl do novo-
yorského přístavu anglický parník „Baltic“, nejnovější
to loď paroplavební společnosti White Star a současně
největší parník na světě. Zástupci tisku navštívili
vnitro lodi ještě v pátek odpoledne a nejvíce se jim
zamlouvalo zařízení pro cestující v mezipalubí, a třet
kajuta. Společnost White Star zavedla již na parnících
„Oceanic“, „Cedric“ a „Celtic“ lepší zařízení v mezi-
palubí, avšak úprava třetí kajuty na parníku „Baltic
vykazuje ještě další novinky; tam nalezají se kajuty
pro 2, 3 a 4 osoby, prostranné jídelny, otáčecí židle
a číšníci pro obsluhu cestujících. Jak již shora uve-
deno, jest to největší parník na světě, má 24.000 tun
nosnosti, jest 726 stop dlouhý a ponor obnáší 33 stop.
Loď, na které jest místo pro 3000 cestujících, a muž-
stvo čítá 350 hlav, má 4 paluby, a vyznamenává se
prostrannými vzorně provětrávanými kabinami a sály
pro cestující. Není však úkolem parníku, aby zaháji
konkurrenční boj nějakou značnou rychlostí. Svou
panenskou cestu vykonal v 7 dnech, 13 hodinácha
37 minutách. Na parníku, jehož valitelem jest kapitán
E. J. Smith, přijelo do Nového Yorku 351 cestujících
v kajutách a 555 v mezipalubí.
= Honba na hady v madridském parku. Před-
mětem všeobecného hovoru v Madridě jest tragiko-
mická událosť, kteráž se přihodila v parku Buen Re-
tiro. Jest to sídlo zoologické zahrady, jejíž zvláštní
attrakcí jest dvojice obrovských badů, majících 7 a8
metrů délky. Když dozorce časně z rána plazy
krmil, uštkl ho jeden z hadů do ruky a rychlostí
blesku ovinul se nešťastníku kolem těla. Náhodou
postřehli jiní hlídači situaci kollegovu, i sběhli se
ozbrojeni železnými tyčkami a holemi a ubožáka vy-
prostili z obětí jisté smrti. Zatím však, kdy se to
vše dálo, použil příležitosti had druhý a prchlz
klece a schoulil se v blízkém roští. A jemu neprod-
leně následovala obluda, kterou od těla polekaného
dozorce odtrhli, tak že hadí klec byla po této rozči-
lující scéně úplně prázdna, jako když ji vymete.
Parkem však zaznívaly výkřiky hrůzy a zděšení, ze-
jmena z úst polekaných žen a bázlivých dětí. Do-
zorci běželi po stopách zmizevších hadů a protože
jich na dotyčném místě nespatřili, dali se v útěk
směry jinými. A tak běhali sem tam jako zbaveni
smyslů. Jeden z hadů dostal se zatím na písčitou
stezku, vykázanou jezdcům koní, kdež se za ranních
hodin prohánělo na ořích jenom málo sportsmanů.
Nicméně hadí příšera vztýčila se před koněm ru-
munského konsula, jenž se trhnutím oře ocitl na
zemi. Konsul chvěl se leknutím na celém tělea
utrpěl značné poranění na ruce. Zatím nařídil ci-
vilní guvernér dvěma stům ozbrojených měšťanů,
aby vyrukovali neprodleně do parku za účelem
pátrání po dravých zvířatech. Měsťanské mužstvo,
#7
alto_textblock
#7
opatřeno nejostřejšími zbraněmi, zahájilo po hadech
šílenou honbu. Trvala po celý den, skoro až do zá-
padu slunce, až konečně spatřen byl předmětj nama-
havého pátrání ve škarpě svinut a nebybně odpočí-
vající. Ozbrojené mužstvo obstoupilo z opatrnosti
spící nestvůru a spustilo do ní pravý déšť kulek.
Teprve když po čtvrt hodině v palbě ustali, odvážili
se někteří členové srdnatého mužstva přistoupiti k
rozstříleným zbytkům hadího těla. Pohříchu však ke
všeobecnému zármutku konstatováno, že předmětem
střelby jejich stala se — — obyčejná zahradní ha-
dice, sloužící ke kropení a zalivání parku . . . Hle-
dání zahájeno znova a kurážní střelci opět setkali
se s pronásledovanou kořistí, blíže křišťálového pa-
láce ležel svinut jeden z hadů. Skutečný tentokráte,
živý a spíci. Minulo jen několik málo vteřin a byl
rozkouskován na mancáry. Druhému badu zdařilo se
prchnouti z parku a vniknouti do nedalekého hospo-
dářského stavení, kde se obluda z počátku uhnízdila
v chlévě. Tam pochutnala si na živém kůzleti a od-
plazila se do sousední zahrady, kdež ji úkrytem bylo
stinné místečko v koutečku u zdi. Tam také našli ji
ozbrojení měšťané a chystali se již do ní spustiti
nový liják výstřelů, když se v tom objevil ředitel
zoologické zahrady a pány prosil, aby se úmyslů
svých vzdali, prolože zvíře, najedší se právě, není
naprosto nebezpečným. A tak po dlouhé námaze a
za vydatného přispění jednotlivých členů ozbrojeného
mužstva dopravena obří bestie opět tam, odkud se
jí z rána poštěstilo prchnouti: do své klece v parku
Buen Retiro.
— Jak zatčený loupežník nabyl svobody. Bezmála
takřka po plný rok pronásledovali četníci a policisté
novořeckého okresu v Pyrhu nebezpečného a odvážli-
vého loupežníka Ipya, až se jim konečně podařilo
zatknout jej u městysu Amalida. Velitel četnické sta-
nice dal ho spoutati železnými pouty a poslal jej do
Pyrhu v průvodu dvou četníků. Bylo to odpoledne
a slunce pálilo tak žhavě, že se zdálo, jakoby země
byla hořící lávou. Bylo tedy přirozeno, že se četníci
zastavili na cestě v krčmě, aby si odpočinuli. Tam
však neodepřeli zatčenému, by je častoval vínem. To
není v Řecku pranic zvláštního, zejmena když se
uváží, že nedostačí plat četníků ani na — dobrou vodu,
takže jsou nuceni přiživiti se všude, kde jen mohou.
A tak ubíhal v krčmě rychle čas pri dobrém víně a
když měla společnost nastoupiti další cestu, zpozo-
rovali četníci, že jim nohy vypověděly službu a že se
zem pod nimi točí. Rozhodli se tedy vyspati se trochu
a po půlnoci cestovati v chládku dále. Krčmář jim
ustlal na zem a když ještě vyprázdnili několik skle-
nic, ulehli všichni tři. Následkem požitého vína upadlí
četníci v tak tvrdý spánek, že je musil krčmář ráno,
když již slunce stálo vysoko nad obzorem, buditi.
Ale jaké bylo překvapení pro krčmáře, když spatřil
četníky s okovy na rukou a po loupežníku nebylo ani
stopy. Dareba použil spánku četníků, vytáhl jednomu
z kapsy klíč okovů a otevřev tyto, osvobodil se z
nich. To mu ale nestačilo, neboť si chtěl připraviti
i zábavu a proto spoutal levou ruku jednoho s pra-
vou druhého a vzal klíč k sobě. Potom vzav pušku
a náboj jednomu z četníků a položiv na stůl pět
drachem, rozloučil se se svými strážci a odebral se
do hor, kde panuje »řecká svoboda.« Četníci musili jíti
spoutáni do vzdálené vesnice, kde je konečně kovář
z pout osvobodil a když sem přišli, byli oba uvěznění,
by se zodpovídali vojenskému soudu.
#10
alto_textblock
#10
prostě:
#11
alto_textblock
#11
na nich na ústupu — a jest tu nahromaděn i bezpočet
mis a podnosů zlatých i stříbrných, jakož i veliké množ-
ství slánek, obdivuhodně zrobených a namnoze drahokamy
pokrytých.
Při každé korunovaci jest zvykem, že každá guber
nie ruská, každá provincie, všechna města nabídnou caru
chléb na podnosu a slánku se solí.
A od staleti podnosy kupí se zde a slánky se hro-
madí, takže carský poklad roste tak neustále v bohatství.
jež nelze ani odhadnouti.
Komnata, v níž zemřel car Mikuláš I, liši se ná-
padně od tohoto veškerého bohatství.
Jest podobna skromné jizbě měšťáka, jenž byl se
uchýlil na odpočinek po pracném životě, nastřádav si jen
jakés takés jmění. Nalézá se v přízemí, směrem k Něvě ;
chorý car byl jí používal zároveň za ložnici svou, za
pracovnu i toaletní síňku.
V koutě komnaty nalézá se malé železné lože, nad
nímž visí podobizna carova, pořízená po smrti jeho a jeho
župan, hodně roztrhaný
Také pokrývky jeví záplaty. Dva střevice, ošumělě,
ze starě rudé kůže, spravované Mikulášem samým, polo-
ženy jsou na jednom křesle.
Ficelle porušil znovu mlčení, jež zachovávali po ně-
jakou dobu všichni tři, naslouchajíce vysvětlivkám, podá-
vaným průvodcem.
Tázal se tohoto tonem na pohled zcela vážným
»Což byl car Mikuláš I. přibuzným Petra Malého?
Rus, neznaje ovšem posledního označení, odtušil
»Nevím !«
René prohodil:
#12
alto_textblock
#12
jakéž
#13
alto_textblock
#13
»Chcete sledovati manévry loďstva ?«
»Ano, bude mne to zajímati.«
»Jste Francouz, nebude vám tedy nesnadno dosíci
dovolení od velitele přístavu a od admirality, ale bude
třeba prokázati, co umíte !«
»Dovedete mne tomu naučiti a chcete tak učiniti ?«
»Milerád; jakmile mám službu odbytu, mám volno
tři až čtyry hodiny denně.«
»Nebude třeba příliš dlouhé doby, bych se všemu
naučil. ?«
»Pět nebo šest dní, máte-li talent k námořnictví a
nechcete-li plouti příliš daleko do moře.«
Oba mužové shodli se také o ceně a obcházeli pak
po jednotlivých lodích zábavných.
»Hleďte, tato loď mohla by dobře sloužiti vašemu
účelu.«
Námořník ukázal na maličkou šalupu s nevelkým
strojem, zhotoveným z mědi červené.
Šalupa ta připomínala tvarem svým, maličkostí roz-
měrů i eleganci svojí malé lodi s »opravdovským strojem«,
vidáme ve výkladních skřiních hračkářských krámů.
Rochemond tázal se:
»Jest však loď ta k pronajmutí ?«
»Půjdu se otázati.«
Muž informoval se u majitele.
Šalupa náležela vyrábiteli lodí.
Smlouva byla velmi snadno uzavřena
Rochemond složil kauci dvou tisíc franků i zaplatil
pět set franků za nájem šalupy na měsíc napřed.
Neotáleje ani okamžik počal pak cvičení svá za
vedení bývalého námořnika.
Zaprodáni nepšital.
#14
alto_textblock
#14
149