#1
alto_textblock
#1
Strana 2.
#2
alto_textblock
#2
NÁRODNÍ LISTY
#3
alto_textblock
#3
7. března 1900.
#4
alto_textblock
#4
Císlo 65.
#5
alto_textblock
#5
Ač předpokládám, že ministerstvo podá věc k roz-
hodnutí říšské radě, — nevím to — přece se mi
zdá, že není to správná ústavní cesta. Neboť nehledě
ani ke všeobecné povaze § 11. ústavy, nečiní se tam
kde uvádějí se všecky plnomoci říšské rady, žádné
zmínky o jazykové otázce. Mně se zdá, že jazyková
otázka jest vlastně ústavou již rozřešana.
Neboť v ústavě jest zcela zřejmě stanovena
rovnoprávnost všech národů ve školství, úřadech
veřejném životě, nevidím tudíž žádné příčiny, proč
by bylo ještě třeba zvláštního zákona. Ale dejme
tomu, že je toho třeba, dosud všecky vlády se do-
mnívaly, že vydání prováděcích předpisů ku platným
ústavním zákonům je věcí vlády. Nyní najednou se
od toho upouští a praví se, že to musí býti vyřízeno
zákonem. V zásadě proti tomu nemám ničebo, po-
něvadž by to mělo také pro sebe prospěch a poně-
vadž platný a správně vydaný zákon nebyl by před-
mětem sporu. Ale přece je podivno, že strana, která
takovou na to váhu klade, aby tento zákon byl vy-
dán nynější říšskou radou, strana tato, jak se zdá,
pořád ještě se domnívá, že je v její moci, aby byl
vydán takový zákon, jakého si přeje, která se do-
mnívá, že je s to, aby do toho uhodila silnou rukou
aby diktovala státní jazyk a pod. Všichní však víme
že se věci úplně změnily a že co před lety již k ná-
vrhu bar. Scharschmida se nemohlo státi zákonem,
dnes ještě méně může býti uzákoněno.
Liberální strana nalezá se ve velkém omylu,
domnívá-li se, že říšská rada se usnese na zákoně
o německé státní řeči. Tato strana podobá se inva-
lidovi, který v boji pozbyl ruky, který však pozdějí
stále ještě cítí svrbění v ruce, které již nemá. Toho
by měla býti liberální strana pamětliva.
Zmínil jsem se již, že otázka, o které se zde
jedná, není toliko otázka jazyková, nýbrž eminentně
politická. Pánům je zajisté známo, jaké agitace,
zvláště u nás v Čechách, ale také v jiných zemích,
dějí se se strany, která, bůb ví, nemůže býti na-
zvána rakouskou. (Souhlas.) Pojem nlěme c ké
jednoty, velkého německého národ-
ního státu a pojem našeho císlařis tvi
rakouského, to jsou pojmy nesluči-
telné, navzájem se vylučujlíci. Ti, kteří
si přejí spojení všech Němců v jedné monarchii, za-
jistě nejsou Rakušané (Souhlas), a my, jimž naše
existence přímo velí, by Rakousko bylo zachováno
nemůžeme s lidmitoholo simiěru se
shodnouti. Mezi námi a nimi je molžný
toliko boj.
Strana tato však u nás stále roste. (Odporv
levo.) To se nedá popříti. Strana ta terrorisuje tak
jiné umírněné živly.
Hlasy: Bohužel!
Dr. Rieger (pokračuje): Strana ta si nepřeje
by u nás v zemi došlo k míru. Strana ta chce za-
chovati vřavu, by jiní nemohli dospěti k cíli, kterýž
mají před očimn. To dokazuje, že otázka jazyková
u nás je právě politickou a ústavní otázkou a že tu
není shoda snadnou, pokud straua ta bude míti ta
kový vliv.
Řečník vypravuje pak rozmluvu s polským šlech-
licem, který si stěžoval na neštěstí, které bylo pol-
skému národu způsobeno tím, že se neposlechlo
markýze Bielopolského. Na otázku řečníkovu, pro
se příslušným agitacím nečelilo s větší rozhodností
odpověděl zmíněný šlechtic: Jsou lidé, kteří v dešt
kulí by nehnuli ani brvou, kteří se však třesou,
jestliže některý ničema o nich řekne, že jsou špatní
Poláci nebo špatní vlastenci. Mutato nomine dete
fabula narratur. Je totěž tak. Dějiny učí, že zbabě-
lost umírněných a dobře smýšlejících vždycky způ-
sobila v politice největší přehmaty.
Druhým momentem je poměr obou národ-
ností v zemi. Je pochopitelno, že naši němečto
krajané pociťují jisté obavy, že by se jim mohl
špatně vésti, kdyby jejich osud byl vydán na milost
a nemilost české většiny ve sněmu království če-
ského. Domnívají se, jako oni dříve germanisovalí u
v německém zájmu centralisovali, že bychom tako
my v českém zájmu centralisovali a čechisovali.
Odpusťie, že se zde zmiňuji o své osobě, ale mohu
zajisté říci: podal jsem důkaz svého přesvědčení
tím, že jsem popularitu více než třicetiletým působe
ním v politickém životě získanou bez rozpaků na-
sadil, aby došlo ke shodě s našimi německýmni kra-
jany. Mluvím-li tedy o této otázce, můžete mi věřiti
že jsem upřímný. Vidíme na Anglii, na Uhrách
jinde, jak těžko je najíti národy, kteří by vůči sobě
navzájem chtěli býti spravedlivými.
Je naprosto nezbytno, by byla zjednána insti-
tuce, která by podávala záruku proti zneužití majo
rity. V Čechách musíme se především dorozuměti,
učiníme to tím spíše, čím méně se bude do našich
sporů někdo jiný vměšovati. (Pochvala na pravici.
Jiný postup by k ničemu nevedl, neboť usnesení uči-
něná většinou českého sněmu zemského nebo majo-
ritou říšské rady bez souhlasu obou národních kmenů
byla by předmětem stálé opposice.
Rozřešení může býti zjednáno jenom opravdo
vou shodou, a že k ní dojde, nepochybuji. My, Če-
chové, kteří jsme v zemi majoritou, musímev uznat
— a všickni rozumní u nás to uznávají — že ne
smíme své německé krajany nijak utlačovati, bychom
je tím nevehnali v náruč clitelům Bismarkovým.
Musíme nastoupiti rozumnou cestu. Německý živel
v zemi je svým kulturním a hospodářským postave
ním tak mocný, že žádný rozumný člověk nemůže
pomýšleti na to, by jej chtěl uvésti v podružné po-
stavení. Německý živel musí míti vždycky rovno-
právné postavení, postavení, jaké má v zemi již
téměř po 300 let, tak že v této věci může se odvo-
lávati na historické právo, chcete-li, na stát n
právo. Musíme však tyto instituce u nás upraviti
dle našich potřeb. V zásadě samospráv
spočívá prod nás rozřešení tohoto
sporu. V této zásadě lze doufati, že si na vzájem
vyhovíme a že se konečně budeme snášeti, nebo
rozdělení naší země je již geograficky
nesmyslem.
Z osmi kusů země, kteréž německé obyvate-
stvo objímá, učiniti nějakou provincii nebo státní
útvar, je nesmysl. Ovšem pak je možno
v jednotlivých krajích nebo okresích
zavésti větší míru samosprávy, při
čemž by bylo šetřeno národních zá-
jmů. Nechci v této věci předstihovati konference
které nyní zasedají, ani pokud se týkají volebního
řádu. Ten je otázkou velmi důležitou.
Od 40 roků se poměry v Čechách tak velic
změnily, že města, která dříve měla 12.000 obyvatel.
mají nyní 62.000, a mají toliko jednoho poslance.
Již z toho důvodu je oprava volebního řádu ne-
zbytna. Mimo to nesmí se zapomenouti na zastou-
pení tříd, které dosud zastoupeny nejsou. Snad se
řekne: žádaš opětně octroy a zrušení ústavy. V této
věci musím říci: Od 50 roků nacházíme
se ve stálé změně ústavní. Jedna ústava
byla dána a opětně vzata, a tak byly zde tři ústavy
tak že naše ústavy vypadají již jako forum
romanum: jako ohromná massa zřícenin.
Nesmíme v otázce té býti příliš skrupulosní-
mi. Jedná se o to, bychom našli pro sebe a pro
říši to pravé. Se všech stran se praví, že naše
monarchie je zvláštní útvar a že má jiné potřeby
nežli jiné země. Jak velké jsou rozdíly po stránce
kulturní, materiální i historické, sociální i hospodář-
ské, na př. mezi Čechami a Dalmacií nebo Buko-
vinou!
Právem Jeho Veličenstvo již v říjnovém diplo
mu řekl, že jenom instituce, které vyhovují histori-
ckému a právnímu vědomí i různosti zemí, jsou
s to, by zjednaly trvalý stav a aby zaručily svor
nost národů. V tomto směru bude sn ad
nezbytno vrátiti se k diplomu říjno-
vémunikoli puret simple, nýbrž vzhle-
dem k jeho autonomistickému rázu.
Rozřešení otázky jazykové samé neumožní ještě
mír v zemí. Bude se musit přikročítí
ku změně ústavy, kteráž je takév
zájmu německého lidu unás. Nynější
ústava byla zjednána způsobem, který při nejlepšt
vůli nemůže býti nazván správným, ani příliš liberál-
ním výkladem ústavy samé.
Do 4. května 1873 bylo hlasování provedeno,
jímž zemským sněmům bylo odňato právo vysílati
poslance do říšské rady. Toto právo trvá však dosu
v zemském zřízení. Dle českého zřízení máme práve
obesílati říšskou radu a nikdo se dosud ještě ně-
odvážil navrhnonti změnu tohoto paragrafu, po-
něvadž by to neprošlo. Je známo, že Schmerling
když navrhl svoji únorovou ústavu, především n
to pomýšlel, aby Němcům zajistil majoritu. Sněmům
bylo odňato právo voliti do říšské rady za neplí
#6
alto_textblock
#6
tomnosti všech zástupců českého lidu z Čech a Mo-
ravy proti protestu a za nepřítomnosti poslanců
z Haliče, Tyrol, Horních Rakous a Slovinců. Po-
něvadž bylo třeba dvoutřetinové většiny, pomohli si
páni tím, že prohlásili, že čeští poslanci jsou zba-
veni mandátův a že tudíž prostě neexistují. Tak
bylo odňato 120 proti dvěma hlasům volební právo
do říšské rady. Mohla by se nahoditi otázka, zdal
by nebylo dříve povinností bezpráví tohoto vý-
znamu napraviti. Je přece parlamentní zásadou, že
se hlasování může odvolati, stane-li se to větší ma-
joritou, než bylo učiněno usnesení. Dnes by to ne-
působilo žádných obtíží, najíti více než 120 hlasů
pro tuto změnu. Po padesát let již snažíme se
zjednali ústavu a dosud se nám to nepodařilo, po-
něvadž se nevzal zřetel na poměry a poněvadž Řa-
kousko stonalo fixní ideou německé hegemonie.
S polěšením mohu konstatovati, že dnes také na
druhé straně této sněmovny nebylo pokládáno z
možné, udržeti tuto hegemonii. Kulturní a hospo-
dářský vývoj národů rakouských, zvláště vývoj ná-
roda českého je historicky známou událostí. Když
jsem kdysi o tom mluvil s hr. Taaffem a poukáza
jsem na to, jaký pokrok náš národ za padesát let
učinil, takže nemůže již býti pokládán za quantit
negligeable, dodal jsem: »A toho všeho dosáhli
jsme bez podpory vlády!« načež mně hr. Taaffe
jak měl vaobyčeji, odpověděl: »Dokonce i proti
vládě.«
Od myšlenky, že německá hegemonie a německý
státní jazyk pro Rakousko je nezbytnou potřebou,
musí se jednou pro vždy upustíti. Pozorujeme
v Uhrách, jak se tam podobný názor vůči jiným ná-
rodům může vykořisťovati. Při našem kulturním po-
kroku, při významu národů, o něž se jedná, je te
však naprosto nemožno. Ústava musí býti zjednána
způsobem nestranným, s ohledem na kulturní, so-
ciální a politický stav, dle právního vědemí národův
a dle nynějších rozdílů. Jen tehda bude ústava zá-
rukou svobody a jen tahda bude trvalou. To dejž
bůh. (Hlučná pochvalá a potlesk na pira vici.)
Hrabě Kottalinsky libuje si v hospodářském
programu vlády, jenž svědčí o její moudrosti a zna-
losti potřeb. Chválí projektované železniční stavby
a uznává význam průmyslu a jeho rozhodující po-
stavení ve státě. Připoušti, že vynasnažení horníkův
o zlepšení jejích poměrů zákonnou cestou sluší po-
suzovati příznivě, avšak musí se míti také ohled na
oprávněné nároky obyvatelstva zejmena však prů-
myslu. Přimlouvá se za vydatné podporování země.
dělství, jehož zadluženost za poslední desetiletí velic
stoupla. Očekává nápravu od nových obchodních
smluv, avšak žádá též ochranu před cizozemskou,
zvláště zámořskou soutěží. Nalehá na opravu plodi-
nové bursy, zrušení lhůtního obchodu a ochranu
dobytka před nákazami zanášenými z ciziny. Žádá,.
by se odvolalo nařízení o svobodném dovozu do-
bytka z Uher.
Vytkl hlavní požadavky rakouských agrařův
doufá, že vláda uspořádá záhy politické poměrya
bude moci přistoupiti k provedení svého blahodár-
ného programu národohospodářského.
Předseda chce proto, že čas pokročil, schůzi pře-
rušit a večer v ní pokračovati. (Odpor.) Pro vyskylšt
se však odpor, dá o věci hlasovati.
Předsedův návrh na přerušení schůze propadl
(Veselost.)
Dvorní rada prof. dr. Albert: Ujímám-li se
po tolika řečnících slova, mám pro to osobní důvod
Jsem Čech rodem a professorem německé vy-
soké školy, jsem spisovatelem českým
německým a ve svém úřadě neměl jsem nikdy
nejmenší myšlenky, německé zůjmy poškoditi. Cely
můj život plynul dvěma proudy, jimiž oběma jsem
byl dotčen. Poněvadž již zde vane historický vzduch
chci učiniti několik poznámek se stanoviska kultur-
ního a dějinného.
Roku 973 při zařízení pražského biskopslví byo
ustanoven biskupem německý mnich, který rozumě
česky a byl lidem uvítán německy. Řečník pouka-
zuje dále k instituci zemských desk, které v Čechách
byly napodobeny dle německých knih městských.
První zápisy do nich děly se latinsky, později la-
tinsky a česky a teprve za válek husitských pouze
česky.
Palacký sepsal dějiny české jen do r. 1526
nečerpal proto jako politický vůdce své podněty
z doby, ve které Čechy náležely již k habsburské
monarchii, tak že porozumění aktuálním otázkám
poměrům nebylo jím úplně rozšířeno. Tomuto ne-
dostatku snažili se noví dějepisci odpomocí. Nynějš
ministr Rezek ve svých dějinách Čech napsal : Cel
dějiny Čech oď r. 1526 dají se shrnouti v následující
oddíly: před bitvou bělohorskou byl stát po stránc
politické oligarchickým, po stránce jazykové českým,
po náboženství protestantským. Po bitvě na Bíle
hoře stal se stát katolickým, monarchistickým a utra-
kvislickým, ka více německým. Od Joséfa. I. rozvíje
se čistě absolutistický stál pomalu ve stát ústavní
převážně německý, ve stát utrakvistické rovnopráv
nosti a ve stát katolický. ziasbisle
Poslední fáze, která se odehrává v tomto věku.
je fáze ústavního života. Na dnešní poměry mělo
vliv následující: státoprávní program českého lidu
kaceřovaný v době ústavy, nachází se v rozhod
ném úpadku. Od deklarace přišlo se k fundamentál-
ním článkům, odtud opět k obeslání říšské rady
v této dvakráte k utvoření majority, v níž byla vět
šina poslanců českých.
Zároveň počal čílý národní život a zatím, co
státoprávní program upadal, rozvíjela se tím více ná-
rodní síla. Když r. 1861 Čechové vstoupili na sněm
český, byl brzy potom podán návrh na provedení
rovnoprávnosti na pražské universítě. Tento návrh
tehdy v zemském sněmu vzbudil poněkud podivení,že
mezi těmi, kteří hlasovali proti onomu návrhu, byl
také mužové, jichž náklonnost k českému lidu byla
známa a kteří měli značnou účast na státoprávních
snahách českého lidu. Dnes se musí těmto mužům
dáti za pravdu. Kdyby se bylo tehdy pouze z národ-
ních příčin trvalo na zřízení české university, bylo
by se učinilo něco, co by se musilo nazvati přímo
ranou pro český lid. Neboť tehdy nebylo sil, které
by byly umožnily obsazení stolic na universitě. Tim
byl by býval poškozen nejen rozvoj jednotlivých od-
borů vědeckých, nýbrž také výprava jednotlivých fa-
kult byla by ze opozdila. A z toho bylo by se po-
ukazovalo na inferioritu českého národa. Po 20 le-
tech jednalo se opětně o tomto předmětu. Vídeňská
vláda mohla nyní přimlouvati se za zřízení - česk
university a po památné debatě v této sněmovně
vyslovili se četní mužové téže strany, která r. 1861
hlasovala proti universitě, pro universitu. V nej-
bližší době bude zajisté dokonce po-
třebí druhé české university
Řečník poukazuje pak na význam a úspěch če
ské akademie pro vědy, slovesnost a umění a na
rozvoj umění českého lidu v poslední době. Český
lid ve svém kulturním životě převzal právě podněty
vycházející od evropských národů, především od ně-
meckého národa a s úspěchem a s nejlepší vůlí je
zpracoval. Ale také politická moc Čecho
značně se posílila. Před nedávnou dobou
byl návrh Čechů na změnu volebního řádu chladně
odmitnut a dnes činí se ve svatodušním programu
německém nejochotnější koncese českému vnitřnímu
úřadnímu jazyku.
Přes to, že státoprávní program upadá, rozvinul
se síla českého lidu a také na straně německé přes
morální neúspěchy celé ústavní éry vzrostla síla
národní vůle německého lidu. To je okolnost, která
má psychologicky takový význam, že se může doufat
že dojde k vyrovnání. Oba protivníci nemohou se
udolati a musí přijíti okamžik, kdy se počnou na
vzájem vážiti. Nelze popírati, že německý lid stál
jaksi pod patronancí vlády v době ústavní. Této vý
čitky, kterou jiní národové tehda činili německému
lidu, že je dítětem protekce, může se nyní německý
lid zříci a také tento moment zajisté zjedná pří
znivou náladu pro vyrovnání.
Vyučovací správa musí chovati ke všem národům
stejnou přízeň. Taková vyučovací politika však za
nynějšího stavu je naprosto nemožnou. Proto musí
býti se všech stran vládě vysloveno přání, by se po-
dařilo smiřovací akci přivésti k nějakému výsledku
Jistý německý poslanec zde řekl, že Němci nechtějí
germanisovati, nýbrž civilisovati. Má-li politika ně-
meckého lidu dnes skutečně cil, hlásati nebo kázati
německého ducha, musíme s ní souhlasiti. Němei
zachovají svůj úkol, býti učiteli ostatních národů.
Němci nepotřebují uslanovení k ochraně svého ná-
rodního života. Nie není zbytečnějšílo, než význam
německého lidu chuu vtěsnati do paragrafů. (Sou-
#7
alto_textblock
#7
hlas.)
#8
alto_textblock
#8
Přirozené síly jsou tak velkolepé, že se od jieh
formulování může upustiti. Německý národ provede
pak skutečně velké tradice: bude učitelem a bud
působiti ve smyslu apoštola, který praví: »Litera za-
bíjí, ale duch oživuje«. (Pochvala.)
Hr. B. Schönboru konstatuje mírnost a věc-
nost předešlých řečí. Odmítá důminku, že dřívějš
dvě vlády postupovaly po vůli jistých stran. Úřad
níci byli dosazováni dle týchž zásad, jež ministr
president dnes vytkl. Ve vládním prohlášení je ne-
jedna věc, jež došla pochvaly jeho i jeho strany
Byl by povděčen splnění vládního programu. Panská
sněmovna je ráda, že vláda podá nejdříve jí některé
předlohy. Jeho strana byla mile dojata nejen prohlá-
šením, ale i skutky vlády.
Vláda, svolávajíc dorozumívací konference, měla
asi nejlepší úmysly. Je svrchovaný čas, aby se do-
cílilo smíru ve prospěchu Čech a státu. Doufá, že
tentokráte rozřeší se velka čásť sporných otázek
Dlouholeté národní zápasy způsobily smutné poměry.
ale v bojích těch jeví se stejná statečnost a cena
obou národností. Nyní nenastává otázka : Co musín
postoupiti protivníkovi? Ale: co musím postoupiti
Pojednává o úloze panské sněmovny v zákono-
dárství a o poměrech ve sněmovně poslanecké.
Vyslovuje se proti všeliké obstrukci, leda by
měla před sebou většinu jako byla ve francouzském
konventu. Nejvíce politování hodna je obstrukce
která ochromuje veškerou sněmovní činnost, nebo
sahán k násilí.
„Nepochybuje o dobré vůli vlády a tronfá, že
dostojí svým slibům. Podmínkou toho bude náprava
politických poměrů. Třeba opatření proti jistému pře-
rušování ať pochází z které koli strany. Prohlašuje,
že on a jeho přátelé jsou ochotní spolupůsobiti při
uskutečňování vládního programu, pokud to dle jejich
přesvědčení bude možná. Zejmena jsou povděčhi, že
vláda bude přispívati k nápravě zemských financí.
Ku konci byl řečník vládě radou, aby zachová-
valá učení křesťanské. (Pochvala a potlesk.)
Bar. Czedik diví se, že vždy jen jedna strane
žádá zákonné upravení jazykových poměrů. Plalná
ústava nasvědčuje, že národnostní a jazykové otázky
mají se pořádati zákonem. Čl. XIX. zák. ze dne
26. pros 1867 stanoví, že otůzka narodnosti/ a ja-
zvka je částí všeobecných práv státních občanů. Ná-
rodnostní a jazykové otázky řešívaly se od staro.
dávna jen zákonem. Dokládá to příklady z dějina
úvádí také reskript ze dne 8. dubna 1848 jako zá-
konné nařízení. Pochází z absolutistické dobya
také nejvyšší soud uznal jej za nařízení zákonné.
Potom nelze pochopiti, na jském základě byla vy-
dána jazyková nařízení. Jejich zrušení bylo prý ob-
novením zákonnosti a český národ nemá proč po-
važovati se za uražena. Uznává také, že je třeba
smíření mezi oběma národy v Čechách. Němci ne-
trvají prý při atátní řeči, ale prostředkovací řeč je
nezbylnou. Češi mají prý proč chovati se k Němcům
ochotně a tito mají prý právo žádati, abý němčina
byla ustanovena za prostřodkovací řeč provcelou říši.
Radikálové měli by se odkázati do svých mez
na obou stranách. Shoda uskuteční se, nahlednou-li
na obou stranách chyby, které se staly. Růd by,
aby pokus o dorozumění nebyl rušen a vláda po
případě nemeškala podati potřebné předlohy a tak
převzala jaksi rozhodčí úřad. Převezme-li jej, může
se bezpečiti na podporu všech, jimž záleží na blabu
a velmocenském postavení říše.
Baron Lenrayer polemisovál s drem Riegrem
a opřel se jeho vývodům o žádoúcí změně nynějšt
ústavy. Tato je prý ochranou a štítem všech ná-
rodností. Nynější vláda měla by upustit od etapní
polítiky, její hlavní úlohou je návrat k úlohám státním
národní požadavky mohou se splňovat jen pokudt
dovoluje síla a jednota státu. Nynější vládan — dle
řečníkova náhledu — má srovnati národní nároky
se státními požadavky. (Hlučná pochvala.)
Kn. Auersperg prohlašuje, že Riegrova řeč
potvrdila obavy, že jedná se o bytí nebo nebyt
říšské rady. Jazyková ctázka je dru. Riegrovi poli-
tickou, nám — praví řečník — hmotnou, čistě tech
nickou. Otázka, o niž se jedná, nebude nikdy roz-
řešena, bude-li se jí politicky zneužívati. Zastává se
německých radikálů; Němci nepotřebují Riegrov
poučování. O loyálnosti jeho samotného není po-
chyby, a ví prý, že takovými, jako on, jsou milliony
Rakušanů. (Hlučná pochvala.
Konec schůze v 5.30 hod. odpol.; příšt
schůze oznámí se písemně.
#9
alto_textblock
#9
fického obsahu řeči jeho seznal — jasně k
tomu, aby Francie nevyhledávala konfliktu
Anglií vzhledem na přiští případné uskutečněn
myšlenky odvety. Tento projev nebudí ale val-
ného ohlasu ve veřejném mínění francouzském,
jež proti Anglii jest přirozeně velice rozezleno,
neboť Fašoda i co následovalo byly pro Francii
citelným rovněž pokořením, byť ne tak krvavým
jako Sedan. »Temps« a »Débats« spokojuj
se všeobecnými frásemi o věci té, vyhýbajíce
se zmínce o Deschanelově narážce na Německo.
Nacionalistický tisk ale, jemuž byl Deschane
dosud velmi sympatickým, s tím jeho projevem
posledním spokojen není. Ozývá se dokonc
hlas podivu, že někteří státníci francouzšt,
kteří sice na počátcích kariéry své stotožňovali
se z pravidla s nacionalistickými proudy, jež
pak byly podkladem jich populárnosti, když
octli se na místech zodpovědnějších, vyhýbali
se všeliké politice činu ve smyslu theorií
jimi dříve kázaných, tím, že jednalo-li se
akci proti Anglii, omlouvali se ohledy na příšt
konflikt s Německem, aby však jindy zase,
níěli-li podporováti akci proti Německu, omlu-
vili se tím, že třeba upustiti od ní se zřetelem
na možnost konfliktu anglo-francouzského,I
Millevoyova nacionalistická »Patrie« píše, že
pan Deschanel marně se namahá
u tlumiti protian glické hnutl. Celá
Francie — dokládá list ten — stojí dnes proti
Anglii. — Ovšem, když i pan Deschanel stoí
na stanovisku v řeči jeho vytknutém, není divu.
že pokusy hr. Muravěva v Paříži na, počátku
války anglo-burské nedoznaly úspěchu.
#10
alto_textblock
#10
říši
#11
alto_textblock
#11
Stávky horníků a nedostatek uhl
V král. českém.
Výjevy před skladištěm uhlí na
čom si ol Smíchově.
1 Radlická třída naproti restauraci smíchovskéh
pivovaru od několika dnů poskytuje zcela mimořádné
vzezření. Několik set chudých, žen tísní se tam po
několik hodin a s trpělivostí, která mnohdy až
v zuřivosť přechází, vyčkávají, až se jim dostane do
koše troška uhlí. Nevídané a dosud neslýchané na
staly poměry v nejehudších vrstvách obyvatelstva
následkem nedostatku paliva. Výjevy, které se na
Smíchově odehrávají nyní každodenně, těžko vy-
IIčiti. Jest to opravdový boj a zápas o ždibec uhií
jehož nedostatek způsobuje v domácnostech chudých
rodin dalekosáhlé trapné následky.
Už vzezření Schwarzenbergovy třídy nasvědčuje
příchozímu, že nastaly tam mimořádné poměry. P
každých desíli krocích stojí policist. Těm uloženo
bdíti nad povozy, uhlí do Prahy odvážejícími. Bez
tohoto zostřeného dozoru vůz by byl dojista vy
prázdněn dříve, než by přijel na most Palackého.
Ale přece dozor nezabrání pouličnímu lupičství uhlí
k němuž svedena jest chudina neskonalou nouzí
topívo. Zástup mladíků s koši a pytly pobíhá ne-
nstále po hlavní třídě a běda tomu kočímu, který
není dostatečně ostražitý. S hbitostí veverky vy
švihne se několik nuzně oděných chudáků se strany
i ze zadu na vůz a bleskurychle naplňují pytle
A s lupem zmizí „dříve, než je ozbrojená moc zpo-
zerovala.n es
Situace před uhelným skladištěm buštěbradské
dráhy jest ještě vážnější. Tam v těsném sevření ve
špinavém, až po kotníky sabajícím blátě stojí ně-
kolik set chudých žen s koši neb pytli na zádech.
Hšlučný rozhovor jejich rozléhá se daleko široko
Nouze o uhlí jest předmětom rozmluvy jejich. Mnobá
čekala tam už od rána. Nemohla oběd uvařita
těšila se, že alespoň večeři bude moci připraviíti.
A dnes a zejtra bude stejná tlačenice; kdo seji
obává, nemů naději, že uhlí dostane. Vrata, kterými
se vslupuje do skladiště, byla pevně uzavřena
k jejich ochraně stála tam jízdní policejní hlídka
několik pěších policistů. Ale celá tato obrana byla
velmi slabá, jakmile se vrata otevřela. Dělo se tal
vždy za čtvrt hodiny, aby čásť čekajících dostalase
na prostranství. A v tom okamžiku nastal před vraiy
opravdový zápas o život. Ze zadu byli tlačení ku
předu a ti v přeďu chtěli být všichni na prostranství
Šťastnými byli, kdo se tam dostali. Ale jaké měli
nebožáci vzezření! Ženy měly rozdrásané obličeje.
oči vypoujené, odév rozedraný, koše zpřelámané.
Mnohým i obuv s nohou v nesmírné tlačenici byla
stažena. Jednomu chuďasovi ďokonce podpatek ho-
linkové boty byl odtržen.
l Deset ramenatých mužů drželo vrata, aby ne-
byla velikým přívalem povalena. Jakmile as padesá
chuďasů po velikém zápasu dostalo se na prostranstv
skladiště, dán byl povel k uzavření vrat. Tlak na ně
byl však tak mocný, že svalnatí mužové nemohli je
zavřít. Hubování a láteření, prosení a žadonění vy
znívalo z té spousty hlasů. Jlzdní policisté přijeli.
ale ženy z okupovaného místa ani se nehnuly.
Spíše by se koňmi daly pošlapatí.
Kdo se na prostranství dostal, neměll ještě vy-
hráno. Musil podniknouti novou zkoušku u domku
v němž se vydávaly poukázky na 25 kg. hnědého
uhlí. Vagon stál opodál a náklad uhlí očihledě se
menšil. Už bylo ve vagonu jen několik metr. cento
a zástup před vraty jakoby se nelenčil. A takový
obraz boje a zápasu opakoval se vždy, kdykolis
vrata pootevřela.
Druhými vraty byli propouštěni chuďasové
s troškou uhlI. Jak dlouho jim vystačí? Dnes s
výjevy v Radlické třídě budou opakovali, zejtra na
novo, pozejtři opět. A situace bude čím dále tím
horší, nestanerli se záhy opatření. Smíchovský sta
rosta pan Elhenický osobně intervenoval u ředitelstv
dráhy, které však uhlí neopatřilo
V Radlické třídě je v noci stav obléžení poli
cejního. Vyslovena obava, že by mohl do rána zmi
zeti veliký dřevěný plot.
Takovéto zápasy odehrávají se nejen na Smt
chově, ale i v Nuslích a i v obecních prodejnách ubli
Podpora soudním sluhům. Na přímluve
presidenta zemského soudu v Praze p. dra. Pally
dostalo se všem sluhům čtvrté kategorie příspěvku
po 10 zl. za příčinou zdražení uhlí.
#12
alto_textblock
#12
Politické zprávy domácí.
V Praze, 6. března. (Konec rakou-
ského parlaméntu?) Zatím, co v orgá-
nech politických stran vede se ješté spor o toy
trvá-li pravice říšské rady, či se už rozpadla i
rozpadla-li se, jaké seskupení stran vstoupí na
její místo, zabývají se jiné listy otázkou, kdy
uhasne poslední plamének nynějšího rakouského
parlamentu a co nastoupí. na jeho místo. Zpra-
vodaj petrohradského »Kraje«, vidí v nynějším
jednání říšské rady Apouhou agonii umírající
ústavní organisace, která dávno uže strávila
veškeru svou životní sílu a zvolna odumírá
Marny jsou všechny naděje, že by z tohoto
parlamentu mohl rakouským národům vzejiti
ještě nějaký zisk. »Státník — píše » Kraj«. —
jenž by měl odvahu tento dohořívající parlament
rozehnat a provésti státní převrat, došel by
vděčného a sympatického ohlasu v srdcích
millionů lidí. Jsme zvédavi, jak dlouho potrvá
ještě trpělivost koruny a vlády. Pokrytectví,
jímž Němci stihají českou obstrukci, jest v pravdě
odporno. Nechválíme ze zásady žádné obstrukce,
ale lidé, kteří se dopustili největších zločinů na
parlamentě a nabyli výsady jako patentovaní
rdousitelé ústavy, nemají práva souditi jiné
hledati mrvu v oku Čechů. Konečně už cele
Rakousko touží po osvobození z pout revoluce
ne
a anarehismu parlamentního.«
K této pohřební písni rakouského parla-
mentu sluší dodati, že ve Vídni se přikládá
zvláštní význam včerejšímu slyšení hr. Golu-
chowského a dra. Körbra u panovníka. Soudí
se, že oba ministři předložili panovníku daleko-
sáhlé návrhy, jež už předpokládují zmar smiřo-
vacích konferenei a o nichž bylo také už
jednáno s vládou uherskou. Má prý se však za
to, že provedení oněch návrhů bude poodloženo
až do té doby, kdy říšská rada odhlasuje zákon
o rekrutech a zvolí novou delegaci. Také průběh
příštích zemských sněmů a delegaci má býti
rozhodujícím pro provedení oněch dalekosáhlých
návrhů. Jsou prý ve Vídni lidé ještě tak naivní,
že očekávají od českých a velkostatkářských
členů panské sněmovny jakési nové smírné pro-
jevy, rozumí se ve prospěch ubohých, utlačo-
vaných Němců, a tyto projevy mají zdržet
v pádu meč, vznášející se nad dohořivajícím
rakouským parlamentem.
#13
alto_textblock
#13
Z pánve kladenské.
Z Kladna, 6. března. (C.-B.) Stávkuje 76.7
dělnictva ranní šichty
#14
alto_textblock
#14
mZpánve severočeské
Z Mostu, 6. března. (C.B.) Včera byly vypra
veny 304 vagoný uhlí.
Z Ghomutova, 6. března. (C.-B.) Včera v
praveny 154 vsgony uhlí.
Z Teplic, 6. března. (C.-B.) Včera vytěženo s
vagonů uhlí.
Z Duchcova, 6. března. (C-B.) Včera byl
z 39 dolů zdejšího okresu vypravano 425 vagon
uhlí. Ze 107 větších dolů hnědo uhelné pánve ústecko
chomutovské pracovalo se včera částečně v 83.
b
Černá anketa.
Z Vídně, 6. března.
(Pův. zpráva »Národních Listů«.) t
om2 Vídně, 6. března. (C.-B.) Dnesí pokra
čovalo se vanketě o zkrácení praco vn
1a0
dobyv hornictví.
Předseda posl. dr. Bärnreither háji
se proti důmince, že neprávem vyloučil vořj-
nost z jednání odboru. Dne 1. t. mi byl
uvnešeno, že mohou docházeti do schůzí odbor
členové výboru a navrhovatelé. Bezpodstatna
je též novinová domněnka, že jest již usnešen
osmihodinná práce. Dobrozdání pozvaných čle-
nův ankety bude podkladem postavení sociálně
politického výboru a jeho návrhů, jež předlož
sněmovně.
#15
alto_textblock
#15
inlá e-
#16
alto_textblock
#16
eq ar o
#17
alto_textblock
#17
Politické zprávy zahraničně.
#18
alto_textblock
#18
V Praze, 6. března
#19
alto_textblock
#19
Italské loďstvo v přístavu fran-
couzském,
Italské loďstvo oplatí loňskou návštěv
francouzského loďstva v Cagliari při velké pře
hlídce loďstva francouzského, jež se konat
bude za příčinou francouzské výstavy v někte
rém z přístavů francouzských.
#21
alto_textblock
#21
nyje
K řeči Deschanelově.
Projev předsedy poslanecké sněmovny fran
couzské směřoval — iak čtěnář již z telegr
#22
alto_textblock
#22
Znalec řed. Tillinger opravoval zprán
»Neue Fr. Presse« o trvání střídy, načež pokra-
čovalo se ve výslechu znaleů
Na řadě byl zástupce hr. Ondřeje Poto
ckého, řed. Siegler.
Anketa trvala od 10 hod. dopoledned
10 hodin večer s krátkou přestávkou. Ve
slechnuti byli experti: horní ředitel S i e g ler
ze západní Haliče, z kladenského revíru havi
Vlček a Kolomazník, z mosteckého revínu
ředitelé Bickl a Südmann, horní inženýn
Gröger a horníci Bruch, Pánek
König, ze štýrské uhelné pánve ředite
Zaklbruekner, dělníci Mlasko a Resch.
Příšti expertisa ustanovena je na čtvrte
8. března o 10. hod. dopol
Sabkomitét sociálně-politického výboru sejde
se zejtra o 10. hod. dopol.
#23
alto_textblock
#23
Denní zprávy.
mi
— Coje státní řeč? Zdá se, jako by
odpůrcům našim nebylo vhod, že ve smiřova-
cích konferencích sotva již se bude pokrače-
vati. Aneb pociťují výhodu taktiky, svaliti ne-
zdar konferencí na bedra česká a žalovati n
českou neochotu, kterouž byla jejich »smířli-
vost« odměněna. Je pravda: Němci o to usi-
lují, aby také němčině stalo se po právu, však
bude-li se jednati o právech všech ostatních
jazyků, nemá býti o jazyku německém ani řeči?
Tak tážou se pokrytecky. Preč a le sta v
němčinu naproti ostatním ja zy-
kům, proč nestaví ji vedle nich?
Prohlásí-li se za zásadu: rovné právo všech
jazyků, není teprve zapotřebí mluvit o každém
zvlášť. Určiti, jek třeba si počínati při jednotli-
vých výkonech úřadních, verámci, této zásady
bude hračkou, Ale v tom to vězí, že Němei
nemohou a nemohou se zříi fixní myšlenky,ž
jejich jazyk má v Rakousku míti jisté před-
nosti a výsady a že jej nelze ve stejnou řadu
postaviti s ostatními. — Dále dokazují, že prj
dr. Pacák zcela zbytečně vrhl Němeům ve tvář
ultimatum k vůli tomu, že jejich řečnící reklamo-
vali pro němčinu vlastnost jazyka dorozumívacího.
Dr. Pacák a vůbec čeští poslanci měli prý vy-
čkati, až zvědí, jak si Němci dorozumívací ře
představují a jaký jí dáti chtěji obsah. Chytráci.
Jako by nám již to nebyli dávno pověděli, jak
bychom to dávno už nevěděli. Co žádají pro
němčinu? To, co bylo obsahem punktací. Něm-
čina v celých Čechách na místě prvním a vedle
ni čeština na místě druhém, a jen v krajích
ryze českých. Co chtěli? Aby Němec ve své
řeči nalezl práva všude, a sice v kraji něme-
ckém, na základě práva, že je tam řečí úřadní,v
kraji českém na základě práva, že tam řeč
zprostředkovací nebo dorozumi-
vací, nebo řečí státní. Kdežto Čech b
byl nucen spokojiti se jen s oním právem
kraji svém. Však i kdyby toho nebylo, nám
káže opatrnost, smutná zkušenost a ohled k mi-
nulosti své, střežiti každou píď práva svého jako
oko v hlavě a brániti se každé i té nejnepatr-
nější nerovnosti ze všech sil, neboť víme, jak
z hořčičného zrnka křivdy vyrostlo mnohdy
jedovaté bejlí velikosti stromu, jež vůkol všechno
hubilo a ničilo, Opřeli bychom se a do posledního
dechu opírati se budeme tomu, aby němčina po
zákonu stala se jazykem tak zvaných in
stancí centralných a vídeňského parlamentu
a sice právě proto, že je v tom nerovnos
a naše ponížení. Dovozovati nutnost toho
tak zvanou jednotností a spolehlivostí správya
přesné, rychlé a spolehlivé judikatury, je šalba. My
ostatně jednotné správy nechceme, my nechceme
jednotného státu vůbec a proto již z této př-
činy na nás tento afgument nemůže působili.
Celá ta jednotnost je prázdné heslo, je to škra-
boška, kterou přikrývá si ohyzdně šklebivou tvá
svou germanisace. Proto musí být v Ra-
kousku všechno jednotné, a by t
bylo německé. Poněvadž líná Vídeň, která
bez pomoci národů neněmeckých byla by pro-
vinciálním hnízdem, jako je Linoc, nechce učiti
se jazykům národů těch, proto má býti všechn
v této říši jednotné — tody německé. Admini-
strace státní musí býti upravena dle poměrů
dle těch, již mají býti spravováni a ne naopak,
ne tak, aby k vůli pohodlným byrokratickým
povalovačům byli ve svých právech uráženi cel
národové. Jaký to ostatně švindl, dovolávati s
při tom státu a jeho interesu 1 Je nepopíra
tolné faklum, že všude tam, kde jich nen
neb je jich málo, Němci na prohlášení svého
jazyka za řeč státní nestojí. V Ha lič i, Bu
kovině, jižním Tyrolsku, Terstu,
Přímoří a Dalmacii na německé
staatssprache netrvají. A tyto země
jsou přece také součástí státu a v nich m
stát dojista také jakýsi interes. Může býti tedy
jaké pochybnosti o tom, že ne o stát
o jeho zájmy, nýbrž opanovačnosi
německou tu jde? A prolo dobře učini
poslanec dr. Pacák, prohlásiv, že Němci sam
zatarasili dvéře ku konferenční síni tím, že pr
klamovali státní němčinu za nezbytnou podmink
ku smíření. Dokud neprohlásí, že požadavki
toho se vzdali, dotud marné všechnose smlo
vání.
a — Zemská přirážka na kořalku.
se šířilo dosud jen jako pověst, máš státi se np
skutkem: Vláda prý rozeslala zemským výboráa
jednotlivých zemí dotaz, zda-li by se nedopon
čovalo zavésti ku zlepšení financí zemských p
rážku z kořalky. Tím mají se choré finan
zemské vyléčiti, to má být arkanum, o náml
učinit chef kabinetu dr. Körber zmínkul ve ne
programové řeči. Vyslovili jsme oi této » pomoto
svůj názor již jednou. Zemské finance je
v takovém stavu, že odmitnouti nemohou
krejearu, nemá-li to dojíti ku finaněnímu banl-
rotu zemskému. Jsou ovšem hlasové, kteří n
to mají, že by nebyla to škoda, naopak, žet
jediný východ z neblahé situace, nápravy k
beztoho jinak se nedocílí, než když uvedeno
bude nynější hospodářství ad absurdum. So
hlasili bychom, kdybychom nevěděli, že ve Vkai.
kdyby mohli, zardousili by nejraději i ten skronný
zbytek samosprávy, jenž nám ze samostatnéhoč
ského státu zbyl. Domnívá-li se ale vláda, ú
že již učiněno všechno, tím že povinnostem svjm
dostála, když milostivě přípustí, aby země n
kolik set tisíc zlatých sehnaly do své pokladny
z kořalky, potom na velkém je omylu. Zemsie
finance nezachrání vůbec přirážka, tím méně pak
přirážka k dani na poživatinu, kteréž aby
se zpotřebovalo co nejméně, všemi s