#1
alto_textblock
#1
1905.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, ve středu dne 5. dubna.
#3
alto_textblock
#3
K číslu 94.
#4
alto_textblock
#4
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
#8
alto_textblock
#8
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
I
a expedice.
#9
alto_textblock
#9
Číslo v Praze za 2h
#10
alto_textblock
#10
a na venkově za 3 h
#11
alto_textblock
#11
Válka.
#12
alto_textblock
#12
»Svět« o Japoncích a Rusech.
Komarovův »Svět« oceňuje dobré
vlastnosti Japonců, jevící se v lásce k otčině, v pří-
pravách k válce a obětavosti Japonců; k tomu
působila výchova ve škole a rodině. Jina ku
Rusů. Ti zaujali tak obšírné území, jako
Mandžurii, ale nepostarali se o její obranu, ne-
postarali se lidu vnuknouti nějaký pojem o
zemi té, ať již školou nebo svobodným tiskem,
a tak lid ruský dosud nechápal, proč a zač se
vede válka. Po nynějších porážkách žádají se
oběti na něm ve jménu životních potřeb, cti a
prestiže Ruska. »Náš národ, zbavehný patřičného
umového a mravního osvícení, projevuje svou
divokost a nevědomost v čas těžkých zkoušek.
Jedná jako probudivší se zvíře ...« List uvádí
dále úsudek ciziny, že Kuropatkin byl u Muk-
denu obětí byrokratického systému, jež byla
rozbita pod Mukdenem. Tato tak zhoubná sou-
stava pro Rusko přešla z oblasti občanského
byrokratismu do vojenského a odrážela se v ar-
mádě, kde v rozhodný okamžik někteří generá-
lové více se starali o sebe než o raněné, jak
tomu bylo u Vafangou, kde, dle slov mnohých
cizích zpravodajů, vlak generála Stakellberga za-
bral železniční dráhu, překážeje evakuaci raně-
ných, kteří tím strašně strádali.
»Při odstupu u Ljaojanu«, pokračuje »Svět«
»zničili jsme tam za dva milliony iintendant-
ských zásob jen proto, poněvadž do vlaků před
ústupem přijímalo se všechno domácí nářadí
generálů a jich žen, nakládaly se postele, židle
kastroly a o státní majetek nikdo se nestaral.
Možno-li potom klásti naše nezdary v Mandžurii
za vinu jedinému Kuropatkinovi? Proč nevolati
k zodpovědnosti i ty, kteří omeškali vybslati po-
sily, které z příčin dosud ještě nevyjasněných
zdržely se na cestě a přibyly na bojiště po
odstupu. Jich včasný příchod byl by mohl při
spěti k vítězství generála Kuropatkina.«
List se táže posléze, byly-li síly ruské.
jak udává »Invalid«, skutečně poslány na bo-
jiště válečné, kde se nacházejí?
Projev tento nejlíp osvětluje dnešní nazí-
ráni ruské v Petrohradě v kruzích blízkých
»Světu«.
#13
alto_textblock
#13
Ruská mobilisace.
—ch. Z Berlína, 4. dubna. Dle hodnověr
ných zpráv budiž uvedeno, že ruská mobilisace
#14
alto_textblock
#14
jakož i doprava vojska na bojiště neustále po-
kračuje. Větší oddíly kavkazských vojsk přibyly
již do Charbina.
—ch. Z Petrohradu, 4. dubna. Válečná
rada, zabývající se kapitulaci Port Arturu, koná
každodenně schůze. Potvrzuje se, že dosavadní
šetření vykazuje velký přitěžující materiál proti
nařízením admirála Alexějeva.
#15
alto_textblock
#15
Ruská armáda soustředěna.
Z Petrohradu, 4. dubna. »Novému Vre-
meni« telegrafují: Naše armáda je
teď úplně zase soustředěna.
#16
alto_textblock
#16
—ch. Z Petrohradu, 4. dubna. V doprav-
ním ministerstvu přetřásá se opět otázka do-
pravy válečných zásob severním
Ledovým mořem do Sibíře a zřízení
přístavu při ústí Jeniseje. Anglický kapitán
Wiggins vyzván ruskou vládou dostaviti se do
Paříže k bližsí úradě se zástupci ruskými o se-
verní expedici, jejíž zdar měl by veliký význam
pro veškeren evropský obchod.
#17
alto_textblock
#17
Události na Rusi.
#18
alto_textblock
#18
Z Petrohradu, 4. dubna. (C.-B.) Ministerský
komitét zabýval se v dnešní své schůzi pora-
dou o revisi práv cizincův i domácích, zvláště
pak o 7. bodu carského nařízení ze dne
25. prosince minulého roku ve příčině západ-
ních gubernií. Ministerský komitét usnesl se na
odstranění některých ustanovení, jež stěžují pol-
ským poddaným získání půdy omezením, aby
veškerá plocha polských pozemků nebyla na
útraty ruských majitelů zvětšována. Komitét
usnesl se dále dáti právům Poláků na posta-
vení v státní službě jasnějšího znění.
#19
alto_textblock
#19
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
#20
alto_textblock
#20
Kdo je vinen nynějším stavem monarchie?.
Z Vídně, 5. dubna. Poslanecká sněmovna
dosadila zvláštní výbor pro poměr mezi oběma
polovinami říše. Než tak učinila, odbyla se velká
debata o tom poměru, ve které nikdo nepronesl
slova pravdy o tom, že hlavní vinu nynější
krise maďarské mají Němci na německé levici
cislajtanského parlamentu. Tuto pravdu ovšem
jen nesměle, jak jest jeho způsobem, vyslovuje
president správního soudu a bývalý ministr ju-
stice kabinetu Taaffova a koaličního hrabě Be-
dřich Schönborn. Činí tak ve stati »Frem-
denblattu«, nadepsané: »Druhé nebezpečí«,
#21
alto_textblock
#21
kterýžto titul vzat jest z nadpisu známého
dramatu.
Hr. Schönborn konstatuje dle skuteč-
nosti a pravdy, že snahy maďarské jsou sice
starší, než cislajtanská obstrukce, ale že byly
teuto mocně fedrovány. Zajisté, kdy hr. Ba-
deni byl zkoncoval čtvrté rakousko-uherské vy-
rovnání, kdyby nebyla německá obstruk-
ce zmařila také provisorní vyrovnání mezi ním
a Bánffym. Věci byly by pak docela jiné.
Pročež my resumujeme krátce: všechno
zlo v monarchii pochází od Němiců.
#22
alto_textblock
#22
Uherská krise.
Z Vídně, 5. dubna. Dnes večer vrátí se
císař z Pešti. Dle zprávy »Fremdenblatt ue
přijme napřed hr. Tiszu a pak Luká cse.
Dle téhož listu je úmyslem dosaditi výkonné
(exekutivní) ministerstvo, které by záleželoz
mužů naprosto nových, kteří nenáležeji žád-
nému svazu parlamentnímu a které by toliko
vyřizovalo agendu úřadní. Tento kabinet poku-
sil by se také projednati t. zv. státní nezbyt-
nosti parlamentně. Kdyby však při prvním hla-
sování byl přehlasován, povládne prý bezparla-
mentně (?), poněvadž bude výslovně prohlášeno,
že nejde o ministerstvo parlamentní. Za činnosti
tohoto ministerstva stane se pokus sestaviti ka-
binet parlamentní.
Z Pešti, 5. dubna. Všeobecný hněv sva-
luje se nyní na ministra financí dr. Lukácse.
Vytýká se mu, že je vlastním původcem zná-
mého návrhu kompromisního, aby se odstavily
na jedné straně požadavky armády, pokud jsou
povahy finanční a na druhé straně požadavky
národní. Nyní, když se tento plán nezdařil, ni-
kdo se nechce znáti k jeho otectví, ani Szöge-
nyi, ani dr. Lukács. V opposičních listech činí se
na ně nájezdy v ten rozum, že porušili právo
ústavní a rozpočtové a hrozí se, že věc ta do-
stane se na přetřes v parlamentu.
Z Pešti, 5. dubna. Všeobecně překvapilo
vítězství kandidáta strany neodvislosti v Šo-
proni a Raabu. V Šoproni propadl libe-
rální kandidát Szechenyi. Je to první pří-
pad, že dostane se Šoproň do rukou strany ne-
odvislosti. Tisícové voličů braly se po ohlášení
výsledku volebním ulicemi, zpívajíce hymnu
Košutovu. Vojsko hlídkovalo celou noc. Novým
poslancem jest advokát Beresz. Dnes pořá-
dají mu pochodňový průvod. Výsledek obou
těchto voleb je ukazatelem, že kdyby
došlok novým volbám, kterými se
#23
alto_textblock
#23
FEUILLETON.
#24
alto_textblock
#24
Na pasece.
#25
alto_textblock
#25
Ach, tam na pasece — — Tam zůstal kou-
sek mého života, tam prosněn poslední sen před
prosou života!
S tichým smutkem v duši myslím nyní na ty
chvíle. — Vy vzpomínáte také, vím a to mne
blaží, nevýslovně blaží.
Tak často prožívám ty chvilky uprchlé
v mysli zas a zas.
Kráčeli jsme tehda pomalu temným, duma-
vým lesem, tiše, beze slov, ba i bez vzájemného
pohledu. Co nám oběma táhlo hlavou? Víme to
oba dobře, věděli jsme to tenkráte také a sklo-
něné naše hlavy prozrazovaly, že nebylo to nie
veselého. A přece bylo to poprvé, co jsme osa-
měli, kdy jsme si mohli říci, co bylo v srdci a
v duši. Ale ta neutěšená budoucnost, jež nám
na obzoru našich myšlenek a snů hrozila — —
Z temna lesa vystoupili jsme na paseku.
Oslňující světlo slunce a jas barev na chvíli nás
oslepily a ruch všeho, co tu svůj život hlasema
pohybem prozrazovalo, nás na okamžik zarazil.
Přechod byl velký a náhlý, ale zvykli jsme mu
brzy a zasmušilost, jež nás ovládala v tichém
sladkém lese, jako zázrakem zmizela nám z duší
zde, kde všechno hýřilo životem a jásalo radostí
z něho. — Vyměnili jsme pohled a porozuměli
si; byla v něm radost z přítomnosti.
#26
alto_textblock
#26
Nabídl jste mi rámě — paseka byla na
mírném svahu a stezka úzká — a když jsem se
zavěsila a my pak těsně vedle sebe kráčeli, od-
dali jsme se jenom krásné přítomnosti, těm
vzácným pro nás chvílím samoty.
Paseka jásala kolem nás; lehkokřídlý hmyz
bzučel nám kolem hlav, vysoké, bohaté, suché
metlice skláněly se až k našim nohám, příjemně
chrastíce, po celé pasece vysoké květiny záři-
vých barev vlnily se v mírném větru a do všeho
pálilo slunce, dodávajíc veselého vzhledu i lišej-
níkem porostlým kamenům. — Tolik života
všude, proč jen my se mu vyhýbáme?
Asi uprostřed paseky zachytila jsem se
šatem v malinách a kus lemu jeho se odtrhl. Po-
mocí velkých trnů agátových a šípkových jsme
jej spojenými silami připichovali a smáli se
svému nápadu jako malé děti. Ach, jak to bylo
všechno hezké a jak nám při tom bylo blaze! —
Zastavili jsme se a hleděli si dlouho v oči. Co
všechno, můj bože, bylo v těch pohledech?
Vřelé sympatie, snad více než jenom sympatie
a žal nad rozejitím se v budoucnu, jež nám
přece jen tanulo na mysli.
A všechny tyto sladkobolné city soustře
děny byly v tom tichém, dlouhém políbení, v něž
rty naše potom splynuly a jež nikdy již se ne-
opakovalo, zůstavivši v duši vždy slastnou vzpo-
mínku s bolnou ozvěnou.
Zmámeni krásou tohoto okamžiku, kráčeli
jsme pak ruku v ruce dále, za pasekou zašli
jsme opět do lesa a setkali se tam se svojí
#27
alto_textblock
#27
společností. — Jen ještě jediné, vřelé, smutné:
„Božo —“ sneslo se vám se rtů, ale já mu
rozuměla.
O, blahé chvíle sladkého rozruchu, v nichž
beze slov tolik bylo pověděno, ó, blahé políbení,
v němž pověděno bylo všechno, všechno ....
zda možno na vás zapomenouti? —
Tolikráte již od té doby jsme se setkali,
ale, žel — nebo snad bohudíky? — vždy jenom
ve společnosti.
A nyní — blíží se prosa života. — Odejdu,
musím odejíti za člověkem, jehož mi dávno již
vyvolili jiní; odpor zůstává marným, musím jíti.
Ach, bože, že jsem poznala vás — —! Ne-
šťastna, však klidnější bych odcházela.
Odejdu a můj poslední sen půjde se mnou.
Půjde mi po boku a s ním věčný, trpký smutek
nad zmařenými touhami a nadějemi.
Budu-li kdy spokojena? Šťastna, jako jsem
mohla s duší mně úzce spřízněnou býti, nebudu
ovšem nikdy; ale zda aspoň klid a mír se snese
časem do mojí duše? — —
S bohem, mé touhy, s bohem mé sny. —
Ve chvílích nejtesknějších budu se k vám nej-
raději vraceti.
A nyní — v život! Říkají mi: hlavu vzhůru,
pevnou vůli, všechno se překoná! Nuže, ano,
hlavu vzhůru, třeba při tom srdce pukalo, je-
nom když okolí bude spokojeno, že mne učinilo
— šťastnou —l
Olim.