#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXXVIII.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v pátek 31. července 1908
#3
alto_textblock
#3
Číslo 209.
#4
alto_textblock
#4
Fa rannt n odpol. list,
předrláeí pe
Praze v zdministraci
na měsíe . . . . .
.. 6 K —
na čtvrt leta
s dvojí čosáikou
na čtnt 1a . . . . 7 K 50k
ve slialkšcka
na měsíe . . . . . . 2 K 30h
Poštou:
na tv jela . . . . 9 K 00n
s dvojí zásilko
ra něs.. . . I1 K e0
n trrt ata
#7
alto_textblock
#7
tt vilnvěttván
#8
alto_textblock
#8
V drobném prodejít
rinní číslo o sobě . . . za. S
vddpoles-lni
. . . 18 2
ve mlialkách na vonkovši
raaní číslo. . . . . . . . 10
vdpolodnl . . . . . . . . s-
Inserat
platl se botově napře
Předpiarení a lnstrty přijímů ndmlul
s4race v Masianské vlici č.a
Tam nacházejí se též redakee
Ulskárna a ezpedice „Návodnich Listů-
Lakoplsy se novrapsji.
#9
alto_textblock
#9
Nový sněm.
#10
alto_textblock
#10
Dle dosavadních disposic sejde se sněm
království českého, letos zvolený, již nejdéle
za šest neděl ke svému prvnímu výročnímu
zasedání.
Mnoho nových mužů zaujme funkci zá-
konodárců, nikoli však v nových politických
stranách. Nový maršálek zemský povolán
bude k řízení schůzí sněmu i k vedení prací
zemského výboru.
Hodnost nejvyššího maršálka zemského
je v království českém opravdu silným úřa-
dem. Velikou moc soustředil v něm jednací
řád sněmu, předůležitý obor působnosti dává
mu nynější útvar zemského výboru. A za
dlouhou řadu let vyvrcholil obojí v rozsáh-
lou, mnohdy výlučně směrodatnou nadvládu
muž takové právnické jistoty, takové životní
energie a takové síly a pevnosti vůle, jakým
byl kníže Jiří z Lobkovic. Když loni uply-
nulo šestiletí, pro které byl panovníkem
jmenován maršálkem, vzdal se této hodnosti,
poněvadž pocítil tihu pokročilého věku, ale
také proto, že sbor poslanců konservativního
velkostatku nebyl takovým, jakým si jej vé-
voda roudnický míti přál.
Od té doby byla na denním pořádku
otázka, kdo se stane jeho nástupcem. K ře-
šení a rozřešení uzrála, když nový sněm by!
zvolen. Tehdy ke staré tradici při ní byla
připojena nová varianta. Dle staré tradicese
hodnost nejvyššího maršálka zemského v krá-
lovství českém vkládala dosud vždy do ru-
kou šlechtických, nyní doba zplodila možnost
změny: povolání občanského poslance če-
ského v úřad maršálský. Celý soubor vy-
jednávání se k ní víže. Účastníky jeho byli
na jedné straně ministerský předseda jako
osobnost, jež panovníkovi navrhne kandidáta.
na druhé straně vůdčí poslanci směrodatných
skupin sněmovních.
Nový maršálek ještě není jmenován, ale
už dávno stalo se opatření, by veřejnostv
naší zemi byla tiskem uvědoměna, že jím
zase bude šlechtic starého rodu, příslušník
konservativního tábora ve sboru poslanců
velkostatkářských. Jmenování poslance ob-
čanského bylo by důsledkem vládního
většinového seskupení v poslanecké sně-
movně říšské rady. Takě ohlášenému již
jmenování kandidáta z tábora konservativní
šlechty náleží v témž oboru zřetelný význam
politický: vzhledem k panské sněmovně
říšské rady. Tam znamena pro nynější vládu
dost okázalou, ale přece jen loyální oposici
tábor, z něhož jedině může býti vzat nový
zemský maršálek království českého, když
jím býti má šlechtický velkostatkář. Vládní
kandidaturu z tohoto ústředí lze si tudíž vy-
ložiti buď jako snahu barona Becka, slušne
se přiblížiti k oposici konservativních tajných
radů v panské sněmovně, nebo jako respekt
k ní. Německé veto proti českému poslanci.
s obvyklou německou brutalitou uveřejněné,
mohlo býti na prospěch jenom šlechtě —
němectví v zemi však věru nikoli, a mohlo
býti jenom na újmu zásadě demokratičnosti
a svobodomyslnosti, kterou formálně aspon
vyznávají i občanští poslanci němečtí.
Vším tím není nikterak dotčena osoba
#11
alto_textblock
#11
nového maršálka zemského. Rovnosti směrem
dolů odpovídá rovnost uznání také směrem
nahoru. Pokud pak jde o poměr lidových
poslanců českých k té části šlechty, jež
opravdu zůstala věrna plné rovnoprávnosti
národní i zásadám státoprávním, je právěv
této její věrnosti k oběma těmto stěžejným
pilířům národní politiky české místo pro
most ke vzájemné úctě: k úctě vzájemné
při vší odlišnosti celkového názoru světového.
Nový maršálek zemský, ať již jím bude
kdokoli, najde před sebou staré strany i staré
spory za mocenských poměrů v oboru ná-
rodním nezměněných, po stránce politické
pak nejistých aspoň pro začátek.
Sněm království českého naplněn je po
všecek čas svého trvání národním sporem
česko-německým; tento problém ovládá směro-
datně všecka zasedání sněmu. V jeho zo
ném úhlu pohybuje se vše, co sněmu se
předloží, ať svou přirozenou povahou náleží
kterémukoli oboru poznání a vědění lidského
Jest ovšem jen přirozeno, že i sněm
jest jevištěm a dějištěm toho, čím prosyceno
je celé království. Ale nepřirozeno, politicky
abnormní bylo, že třetina sněmu, politickou
mocí rovnocenná s jednou každou z obou
ostatních třetin sněmu, byla pravidelně, ne-li
důsledně, něma ke všemu tomu, co se na
sněmě představovalo jako obraz národního
zápasu země. Totiž: konservativní poslanci
kurie velkých statků sedávali na svých mí
stech tak, jako by se jich vůbec netýkalo
nic jiného nežli jen to, co náleží ke správn
působnosti sněmu. Budiž nyní přiznáno
jim se promijelo, co by se žádné jiné ně
které skupině poslanců neprominulo, co by
se vůči každé jiné skupině nejostřeji vytklo
a vším právem pokáralo.
Chybou, velkou chybou bylo, že se jim
to promijelo
Na sněmovní pravici, zástupci velko
statku obsazené, zpravidla panovalo trapne
mlčení a umrtvující ticho v té skupině, jež
vyhražena byla silám konservativců. Z toho
měl často škodu sněm, mnohdy země roz
paky, ale vždy politickou újmu strana kon-
servativního velkostatku. Ústavověrní velko-
statkáři ji předstihli tak, jakoby oni byl
vůdčím činitelem a směrodatným mluvčím
celé sněmovní kurie velkých statků.
Tím způsobem již druhé desetilelí dějin
sněmu zemského nemůže než zaznamenati
politický úpadek strany konservativního,
kdysi státoprávního českého velkostatku
Tento úpadek byl by teď zvětšen, kdyby
tato strana pozbyla svého nejvyššího mar-
šálka. Bude-li jej znova míti, stane se také
pro ni aspoň pokus nápravy snazším.
Pro svou nápravu má tato dřive směro-
datná skupina sněmu ještě jiné a význam-
nější motivy. Nový volební řád pro poslane-
ckou sněmovnu říšské rady vyloučil šlechtu
jako zvláštní sbor úplně z jejích řad.
I zbyly jí vedle panské sněmovny pouze
parlamenty zemské. Šlechtě z království če-
ského, pokud se pro práci parlamentní de-
leguje volbou, zbývá nyní pouze sněm zem-
ský jako jediné místo, kde může osvědčiti
svoji zdatnost a svoji způsobilost k činnosti
politické. A směr, kudy k ní může dospěti
#12
alto_textblock
#12
je za poměrů, kterých ona změniti nemůže
jen a jenom jediný: směr národnostní ali
dový. Buď mu šlechta porozumí, pak pro
spěje zemi, národům i sobě, nebo mu ne
porozumí, a pak je naprosto ztracena jia
předem.
Její nevšímavost, její lhostejnost, její uza
vřenost, její politický úpadek pomohly pod
vázati křídla sněmu. Tuto nešlechetnou a ne
rozumnou práci prováděly pak snáze všecky
vídeňské vlády, kolik se jich ve Vídni vystří
dalo po Hohenwartovi až do nynějška.
Jak se zachová vláda nynější? Onav
stejně dobře jako všecka politická veřejnost
v naší zemi, česká a rovněž i německá, že lid
jeho nejširší vrstvy jako celek i jednotlivé
jeho zájmové skupiny podstatně zvýšily své
požadavky na sněm zemský. Mají práv
a mají spravedlivý, všeobecně uznaný nárok.
aby se jim vyhovělo. Splnění jich požadavků
znamená zlepšení politické budoucnosti i ho
spodářské, osvětové a sociální zdatnosti země
Kdo je spravedlivý, napňe své síly, by jim
vyhověl, jsa přesvědčen, že spolupůsobí při
dobrém díle.
Tím je dáno také poslání vlády př
sněmování zemském, ačkoli ve směně je
vliv její mnohem a mnohem menší nežl
v parlamentě vídeňském. Přesvědčení vlády
o rozsahu psané pravomoci sněmu zemskéh
a její výklad příslušných ustanovení zem-
ského zřízení má tu svůj nepopíratelný vý
znam, jako její dobrá nebo nedobrá vůle k
sněmu zemskému je činitelem, který je způ-
sobilý, při sněmování zemském se uplatniti
O dobré vůli českých poslanců lidových
pochybovati není té chvíle příčiny. Politické
přípravy Němců pro sněmování zemské
potácejí se dosud v předivu rozporů věc
ných i logických, které však pozbudou in
tensity v té chvíli, kdy se Němci přesvědčí
že vláda není jejich záštitou pro všechny
případy. A vláda bude zavázána pro sněm
v tom okamžiku, kdy bylo by nesporno, že
český tábor v poslanecké sněmovně již ne-
strpí takového odstrkování a snižován
sněmu, jaké mu trpkým, trapným, bolestným
a škodlivým údělem bylo dosud.
Tím způsobem možna a proveditelna
je náprava, jíž opravdu je potřebí v nepo
píratelném zájmu všech.
#13
alto_textblock
#13
Politické zprávy domáci.
V Praze, 30. července. (Národnostn
dělení Čech a Ukrajinci.) Haličským
Ukrajincům velmi se zamlouvá resoluce, kterou
přijal nedávný liberecký sjezd 55 německýeh
a zněmčených měst českých. V resoluci té žá
dalo se, jak známo, aby se království české roz
dělilo ve dvě „provincie“, českou a německou,
němocká „provincie“ Deutschböhmen aby ob
držela úplně samostatnou správu státní i auto-
nomnou, měla své hlavní město (Liberec) s vy
sokými školami, svého mistodržitele, svůj sněm
a své úřadnictvo, slovem aby noměla nic spo-
lečného s nenáviděným královstvím českým
Tato separatistická snaha českých Němců líb
se nejvíce Ukrajincům, poněvadž se sboduje
s politikou, kterou oni provádějí v Haliči. Jich
orgán „Dilo“ tvrdí, že rosoluce němockých purk-
#14
alto_textblock
#14
mistrů jest zárukou, že otázka národně-teritori
álné samosprávy může se za nedlouho státi aktu
álnou politickou olázkou v Rakousku. „Dilo?
čeká, že požadavek českých Němců stane se
dříve nebo později částkou programu všech ně-
meckých stran. Pak musí prý dojiti na pře-
budování Rakouska ve smyslu liberecké reso-
luce. Toho si mají býti vědomi nynější vůdcové
ruchu ukrajinského a podporovati v lidu snahu
o rozdělení Haliče, aby v rozhodný okamžik
Ukrajinci byli připraveni a byli oporou poslanců
na říšské radě, kteří tem budou žádati rozdělen
Haliče.
Na toto zbežné přání „Dila“ přichází se
studenou sprchou „Gaz. Narod.“ Poučuje ukra-
jinofilské „Dilo“, že rosoluci libereckého sjezdu
nesmí bráti vážně, poněvadž choutky prusofil
ských iredentistů v severních Čechách nikdy
nebudou splněny. K rozděloní království českého
nesvolí ani koruna, ani dynastie, ani vláda, an
parlament a přodevším nikdy a za žád-
nou cenu nesvolí k tomu český ná-
od, který nedovolí, aby se násilně poněmčily
voliké české menšiny v severních okresech
mimo to ví, jakému nebezpečí byl by vydán če
ský národ, celé království, ba i celý stát, kdyb
na branicích německé říše vznikla čistě něme
cká, samosprávná provincic, zjevně tihnoucíd
Německa.
Ze Lvova, 28. července. (Němci v Ha
liči.) Německý „šulferajn“ věnuje v posledn-
době zvláštní pozornost Haliči. Není patrně dosl
„německých otázek“ v západních korunních ze
mích a proto nutno způsobiti novou „německoe
otázku“ také v Haliči. „Dz. Pol.“ se dovídá
že šulferajn vyslal letos do Haliče svého kočov
ného učitele Karla Pochlatko, který dva mě
síce jezdil po německých kosoniích a sludova
v nich školskou otázku. Vrátiv se do Vídně, po
dal o své studijní cestě podrobnou zprávu, jejíž
důslodkem je příspěvek 17.630 K z pokladmy
šulferajnské na účely německého školství v hia
ličských koloniich. Orgán šulferajnu, „Der ge-
treue Eckehart“ vyzývá mimo to Němce, aby
zvláštními dárky pamatovali na národní a škol-
ské potřeby haličských Němců. Výsledku sbírel
použije se prý na stavbu německých škol v Ha
Z Pešti, 29. července. (Arad proí
drakonickým rozsudkům bosen
ským.) Redaktoři baňalucké „Oladžbiny“, od-
souzení vojenským soudem na mnoho let do ža-
láře, byli dopravení do vojenského vězení
v Aradě. Ve včerejší schůzi aradského měst-
ského zastupitelstva učinil v té věci býv. posl.
Nemes dotaz. Nemes protestoval jménem mě-
sta Aradu, aby političtí odsouzenci, kteří bojuji
za svobodu své vlasti a při tom se dopustili tí-
skového přestupku, za nějž na základě z áko n
z dob Marie Teresie byli vojenským sou-
dem odsouzeni v jednom případě na devět.
v druhém na sedm let káznice, byli pod vojen-
ským dozorem vláčeni městem v okovech. Proto
navrhuje, aby město Arad podalo vládě žádost.
by učinila opatření, aby se podobné hnusné di
vadlo neopakovalo. Návrh Nemesův byl jedno-
myslně schválon. Text žádosti bude předložen
příští řádné schůzi městského zastupitelstna
v srpnu a pak bude zaslán vládě.
#15
alto_textblock
#15
liči.
#17
alto_textblock
#17
tbo
#18
alto_textblock
#18
Politické zprávy zahraničně.
#19
alto_textblock
#19
V Praze, 30. července.
#20
alto_textblock
#20
Bulharsko a turecká ústava
Vládní kruhy bulharské chovají se, jak po
chopitelno, k obnovení turecké ústavy velmi zdr-
želivě. Obnovením ústavy není makedonská otáz
ka nikterak rozřešena, naopak stává se spleti-
tější a palčivější, než kdykoli dříve. Ústava může
přiněsti pomocí parlamentu, který bude velikou
převahou osmanský, mohamedánům velmi mno-
ho, ale křesťanské národy sotva jí co získají.
Ostatně volební praktiky mohou dáti příštímu
parlamentu většinu zpátečnickou právě tak
snadno, jako většinu mladotureekou a liberál-
nou. Předpovídati nelze ničeho a situace se vy
jasní teprv, až se sejde nový turecký parlament.
Stejně pessimisticky pohlíží na tureckou
ústavu makedonsko-bulharský revoluční komité
Abdul Hlamid obnovil ústavu jen proto, aby za-
chránil trůn. Jeho hra s ústavou je neupřímná.
Mladoturci, kteří tak neočekávaně dobyli vítěz-
ství, jsou úzkoprsí nacionálové, jimž nikdy ne-
půjde o skutečnou ústavnost. Mezi sultánem a
Mladoturky vzniknou jistě spory, za nichž v Ma-
kedonii dle přesvědčení bulharských vůdců na-
stane anarchie, pro křesťany ještě hroznější, než
dosavadní. Revoluční výbor zaujme nyní také
vyčkávavé stanovisko, aby Mladolurci jej ne-
mohli obviniti, že maří možné účinky nastalého
v Turecku převratu. Ale v Makedonii nebude
klidu, dckud tam národnostní otázka nebude
rozřešena na základé rovnoprávnosti všech ná-
rodností a vyznání.
#21
alto_textblock
#21
»Atentát« na Tafta, kandidáta presidentstvi
v Unii?
Z New Yorku se oznamuje, že na býv mi-
nistra Tafta bylo za plavby parníku »Cinemnati
střeleno broky. Taft zůstal nezraněn, za lo zra-
něna lehce žena, za ním stojíel. Pachatel zů stal
nevypátrán. Okolnosti — útučník střili na ve-
likou dáli broky! — nasvědčejí ale, že bězí
spíše o nahodilou událost, jíž republikánská
strana při nenávisti veřejného mínění amerického
k ná ilí politickému použivá za reklamu pro svého
kandidáls.
#22
alto_textblock
#22
Německo a převrat v Turecku
»Giornale d'Italia« dokazuje, že zajisté ne-
bylo to Německo, které pohnulo sultána k ústav
nosti. Ovšem ale hodí se Némecku do krámu,
že ústavností v Turecku odstraněny anglo-ruské
návrhy o Makedonii. Jinak ale Německo, z pře-
vratu prospěch míti nebude, poněvadž nyní v Tu
recku místo sultána, oddaného zcela Námeům.
budou o politice rozhodovati osoby svobodně
zvolené a ústavně zodpovědné. Uzdravení »ne-
mocného muže« nemůže býti vůbec vhod vel-
mocem, poněvadž uzdravený, míní list, vyprovodí
lékaře záhy z domu svého. Nám ovšem dlužno
se tázati, je-li uzdravení opravdové a nenastanel
— recidiva?
#23
alto_textblock
#23
Předzvěst italské okupace Tripolisu?
Vládní římská »Tribuna« líčí situací v Tri
polisu nejčernějšimi barvami. Italové
tam nejsou životem jisti a nesmějí ani vychá-
zeti před brány Tripolisu. Iialům nepřátelský
#24
alto_textblock
#24
FEUILLETON.
#25
alto_textblock
#25
Literatura
Ant Klášterský a jeho nová kniha
Svou osmnáctou knihu veršů — nečítaje
dvou básnických knih pro děti a sedmi svazko
překladů z cizí poesie — klade známý plodný
básník na stůl čtenářův. Neodstrašen nepřízn
doby, nezmaten hesly koterií a křivými úsudky
svého umělecky poctívého díla, A ntonín
Klášterský s železnou vytrvalosti jde za
svým cilem. Praeuje jako ryzí umělec, vzdálen
hluku reklam, povznešen, jak žádá Goethe, nad
chválu i hanu, a přece tak blízek veškerému
ruchu a víření života, jemuž jest poesie jeho
citlivě měřícím udavatelem, ohlasem záchvěvů
jeho nejjemnějších.
Ant. Klášterský byl z prvých, kdož
u nás v básnictví uvedli směr realistický a také
v sociální poesii jeho »Písněmi z práce«, vy-
vřelými důsledkem jeho reálního pojímání ži-
vota, náleží mu v novodobém básnictví česk ém
časově jedno z předních míst. Zprvu genri sta
odstínu Coppéova, jehož vliv koncem let osm-
desátých ať přímo, ať prostředím překladů
Vrchlického bylo pozorovali na tak mnohém
nově do literatury vcházejícím talentu, na př.
Sovovi, panu z Čenkova, částečně i Svobodovi
prohluboval se v básníka stále vniternějšího,
takže doba jeho zralosti jeví jej, ač v podstatě
realistického, t. j. opravdového, věrného, přímé-
ho nazírání nezměněna, k realitě životní od jeho
východiska skoro v opačném poměru. Dřive byla
to skutečnost se svým povrchem, jež se obrá-
žela v jeho díle. Nyní je to jeho nitro, jež re-
fiekluje skutečnost. Realitu zhutněnější, bytnější
protavenou ohněm myšlení, ne pouhou náhod-
nost genru.
Nová kniha Klášterského »Sonety
prchavých okamžiků« (vydaná Nakl
družstvem Máje), jest do jisté míry pokračo
váním jeho »Sonetů tiché pohody« z r. 1899.
Táž dokonalá, až k virtuositě vyzkoušená
forma znělky, jež u nás od dob Kollárových
hlavně vlivem Vrchlického stala se nejjemněj
ším instrumentem básnického myšlení a dostou
pila výše, kde není se jí lekati soutěže svě-
tově. Týž čistý, klassicky přesný jazyk, který
je pro celou tvorbu Klášterského tal
víznačný. Totéž povznešené stanovisko, s něhož
#26
alto_textblock
#26
hledí soucitně a s porozuměním do proudu
života. Jenom že tam byly to nálady vyrovnané.
vysluněné, smířené, skutečné harmonie tiché
pohody. Sem zapadlo něco trpkosti, něco bo
lesti, rodící se z pomijejíenosti.
Sonety prchavých okamžiků ! Dobře volený
název. Již z něho vane ta melancholie, ta re-
signace, jež tvoří tu fundamentální bas, nad
nímž rozvijejí se měkké, teskné melodie bás-
níkovy. Již z něho tušiti lze tu kaleidoskopi
ckou rozmanitost námětů, zachycených bedlivým
pozorovatelem života jeho rychle měnícím se
sceneriím. Genrista ani zde nezapřel se v těch
momentkách, jež jsou věrným odrazem dojmů
jak přináší je život, náhoda, osud, výměna
myšlenek, umění, četba. Ale vše jest promit
nuto z vnitra, kde prošlo tříbícím a zduševňu-
jíeím procesem.
Básníkova píseň jest jako ta sfinx úvodníh
sonetu, jež nemůže uzamknouti očí, třeba slzan
zrosených a neviděti všech těch hádanek, těch
luzně kvetoucích klamů života znovu a znovu
Vi, že vše marno, ale přec, i ve svěm posup
ném klidu, nemůže se ubrániti soucitu. Jak bás
ník tím sonetem bystře vyznačil stanovisko své
poesie! Třeba s resignací hleděla v marnos
života, rozechvěje se každým jeho vznětem, pro
žívá jeho radosti a žaly, jeho tišivé prósy i po
vznášející momenty vždy znovu a znovu. Ol
mžiky prchají, ale bohata jest úroda, kterou
zanechávají v nitru básníkově. Velkonoce mluv
k němu vzpominkami z dětství, svou poesií jar
ního z mrtvých vstání, hlasy jejich zvonů pře-
livají se v jeho verších na kletbu katanům, po
krytcům a lhářům. Krásně cítěna je znělka „Ba-
rabbáš“, rozhořčeností vlasteneckou ztrpkly
„České pašije“, navinul „Hořký sonet“, z tých
pocitů vyvřel „Sonet, vysněný před ostatky Ko)
lárovými při převezení jich do Prahy“. Ze sku
tečné příhody při Kollárově druhém pohřbu, ji
byli jsme přítomni, že totiž kostlivec na orloj
staroměstském začal právě zvonit, když z rad
nice hnul se pohřební průvod, vyrostl sonet ná
sledující, duchaplně pointovaný uklánějícími s
apoštoly svému druhu, velkému apoštolu Slo
vanstva. Zhavou myšlenku vlasteneckou vyslo
vuje „Hrob Máchův“. Básník ohražuje se prot
převezení ostatků pěvcových:
6, nechte spát jej, kde svě zaspal žaly,
však meče v pěst — ať půda ta je našel
Myšlenka sama byla v podstatě vysloven
již dříve jinde, ale zde dostalo se jí básnicky
koncisního břitkého výrazu.
#27
alto_textblock
#27
Vedlo by nás příliš daleko, kdybychom
chtěli probírat sonet za sonetem. Jsou tu vzpo
mínky na Italii, obrázky z přírody, nálady p
lední, večerní, noční, hlasy lesa, svity světlušek
a květy šípků, reflexy z literatury a umění, vše
vyjádřeno exquisitně a duchaplně motivováno
Rád obírá se básník záhadami zásvětí, problé
mem smrti. Děsí se, že snad neporozuměl někdy
hlasu mrtvých, proti skeptickému duchu raděj
staví se na stranu srdce, jež „snad že pravdů
blíž, se chvěje,“ s melancholickou resignae
volá: „Čas všemu, všemu, všemu s bohom
dáti!“ Zvláště zdařilé a původní jsou z tohoto
okruhu „Episoda“ a „Můj stín“. V prvnějsí
znělce básník vidí starého přítele míjeti kol
svého prahu a vzpomíná, jak také tak kdys
minul hrob svého přitele. I zachví se mu bolest.
ná otázka na stech: „O, co as onen mrtvý tehdy
cítil!“ V znělce druhé jde kolem hřbitova, jeho
stín přehoupne se přes zed „e jakby čekal, zdal-
skočím za ním ..
A takových hluboce cítěných a bystře po
střebnutých básní je v sbírce colá řada. Možno
otevříti knížku na kterékoli stránce.
„Sonety prehavých okamžiků-
náležejí k nejzávažnějším básnickým publikacin
poslední doby. Staví Klášterského v mladší gene
—
raci poctů na místo z nejpřednějších.
* Karel Horký: Pátek. Prosy, feuilletony
zápisky. V Praze, 1908. Tiskem a nákladem knih
tiskárny E. Leschingra. Cena 2 K-
Neutěšená a mdlá nálada, která od počátku sto
letí provází nezhojitelně veškerá odvětví domácího
pisemnictví, objevuje se ve svých neradostných d
sledcích i ve tvorbě leuilletonícké. Ne že by
nebylo dosti ochotných pracovníků. Kdo má příloži
tost prohlédnouti venkovské listy z království i zem
sesterských, všude najde hojnou žeň télo drobno
kulturní práce; ale všemu tomu množství schází umě
lecká ukázněnost a osobní nestrannost vě-
ci čtenářstvu.
A tak vývojová vlnovka feuilletonu — od pokus
Tylových a žehavého humoru Havlíčkova, až k vlast
nímu tvůrci jeho Nerudovi, který teprve této nedefi
novatelné části časopisů určil niternou hodnotu
v pevný rámec spoutal těkavý její myšlenkový
vzruch, od nadšenou humanností překypujícího Hálk
až ku přemítavému Sv. Čechovi a dnešním soupr
covníkům na poli feuillelonu — vykazuje krome
sporých výjimek jen nesmělé vzdouvání a chaotický
Ke všem těm přidružuje se nyní p. Karel Hor-
ký, tento mladý, vášnivý odvážlivec, který za po-
měrně krátkou dobu jako redaktor a tvůrce „Ná
Obzoru“ uplatnil svůj hlas v rozhodujících záleži
tostech našeho kulturního i sociálního živola. Žei
z tohoto období v šinším výběru obsahuje právo
#28
alto_textblock
#28
Jiné spisy-
#29
alto_textblock
#29
vir.
#30
alto_textblock
#30
„Pátek“, kniha celou svojí slavbou úspěáně s
odlišující od všeho, co u p. Horkého předcházelo
Jeho veršované práce, jimiž se uvedl do litera-
tury, předznamenávaly příliš ostrou toninu pro své
nápěvy. Byly drané, cynicky pointované, výsměšne
a urážející.
Ve feuilletonech p. Horkého najdele také tent
ton, ale zní již přirozeněji, není v něm afektace
není násilného motivování. Je tu rázem zjovný po-
krok od útočných satír veršovaných k seriosně z-
ložené práci umělecké, která s vášnivou odhodlanost
bojuje pro vše, co se jí zdá býti dobré, účelné
spravedlivé.
Po této stránce, při veškeré upřílišněné subjekli-
vitě autorově i námitkách, které proti knize mám
zůstane vždy „Pátak“ svěžím dokladem rozvoje
stavu tverby feuilletonické v přílomné době.
Škoda, že kniha neobsahuje pouze feuilletony
Úvodní tři prósy charuklerisují p. Horkého jen
stylově, lendenčně připomínají filosofii Dostojev-
ského, chmurnos! Hamsunovu a z našich připodob-
ňují se prósám Mahenovým, ač nad tyto vynikaj
hlubším a vážnějším provedením a pevnější stavbou
Také zápišky v závěru, tyto někdy obdivuhodné
drobnosti i při celkovém svém úsměvném, ironí-
ckém či lyrickém pableskování, lámou jednolný do-
jem knihy, jejíž jádro i podslata spočívá a tkvěti bude
vždy v střední její čásli, ve výboru Ieuillelonů, oli-
štěných z „Nár. Obzoru“, ač nelze ani tu upříti, ž
práce ty vyrámovány z okolí rodného listu, zlrácej
svojí samostatností povážlivě na svém účinu.
Pan Ilorký mnoho viděl, mnoho zkusil, mnoh
procestoval a rád o tom vypravuje, s horlivostí.
která snad až příliš ostre slaví osobu autorovu
do popřed.
Také Neruda s oblibou a vlipem vzpomínal svých
cest, aby vzdálené obrazy porovnal s blízkými, ale
při tom vždy sám zůstával co nejvíce v pozadí. Bá-
sník tu byl satyrem ukrytým v růžové houštině.
A šířeji možno ještě založiti paralelu a přiznali
že, kde Neruda bojoval pro své přesvědčení elegant
ním a jemným tahem, p. Horký jde i tam, kde b
postačila prostě březová metla, na všechno se sto-
pudovou železnou palicí, jako nějský obr z pohádky
ač sám je přesvědčen, že „nesmí se na přestupel
choditi se sekyrou“. (Rameno spravedlnosti.)
Jeho útoky jsou vždy prudké, plné barbar-
ských slov, často vyprovokované (feuilleton
o Hradci Králové v „Pátku“ nezařadděný, někaly
kontradikční s obsahem dotyčného čísla „Nár
Obzoru“. Starý a nový dům a lokálka o J. Vrchli
ckém)
Nelze se nezeplnli, jsme-li skutečně již tak o tu
pělí, že by nám nepostačilo šetrnější poukázání
třeba i hořký výsměch, ale vše ve výraze ušlechli
lejším? Není právě tato vášnivě polemická form
feuillelonu p. Horkého jistým podezřením citlivost
národního našeho charakteru?
A přece nelze vylknouti autoru „Pátku“ ne
poctivosli ni falešného cílění ani tam, kde b
šedesát jiných na jeho místě myslilo i psalo jinal
než an (Třináctý agát) asi tam, kde tendenčnos
přlis dotěrně vystrkuje svoje čertova kopýtka. (I
terární bohéma)
#31
alto_textblock
#31
Je tu palrně ještě zbytek přerodného krystalo
vání, jiskření v mlhách, závěrečného varu, ale z toho
co „Pátek“ podává, prosvitá již také blízkost vílězslví
Mezi feuilletony postrádám nerad některých,
zvláště toho, klerý byl psán u příležitosti loňského
příjezdu panovníkova do Prahy (Zelené mrtvoly)a
jejž pokládám za nejlepší z prací p. Horkého
vůbed.
V něm ozvala se poprvě, a je mým přesvědče
ním, že bez nucenosti, něžně i odhodlaně lyrická
nola básníka „Giosbachu“, jež stejně vroucně,
ale na struně jinak zladěné, zpívá z vřele cítěného
feuilletonu „Srdce“, nejcennějšího čísla „Pátku
Chtěl anad aufor ve svých pracích zúmyslně
vzdáliti se toholo hodvábnějšího zachvění? Těžk
Hcil P. Horký v předmluvě ke knize, dedikovanép
Kočímu, píše, že měl nejlepší úmysly, jsal-li někdy
se šťovíkem za knoflkovou dírkou. Připusťme
i tuto zálibu
Není však třeba i u nás ozdobili se někdy rů-
ží, třeba jen prostým květem ze šígkového keříkuz
Ouido Maria Vyskočil.
#32
alto_textblock
#32
vůbec.
#33
alto_textblock
#33
* K refenátu o Bídlových „Dějinách Ruskav
XIX. stoleti“ (viz „Nár. Listy“ č. 181 z 3. července
1908). Způsob, jakým psán jest referát o mých „Dě-
jinách Ruska v XIX. sloletí“ C,Nár. Listy“
č. 181 ze dne 3. července 1908) nutí mě, abych se
ozval. Pisatel referátu pohřešuje v mém spise:1.
hlubší analysu ruského vývoje a rozvoje, stanovení
posledních příčin jeho. Nerozumím, co tím referent
chce říci, neboť v mé knize nenajde čtenář pouhý vý-
čet faktů, nýbrž zároveň i jejich molivaci. Předmluva
podává celou exposici, klerá jest ve spise samém dů-
sledně prcvedona a kterou každý pozornější čtenát
snadne může sledovati. Jedná-li se referentovi o to
aby vývoj dějin ruských byl založen na jistém jed-
nolném filosoficko-lástorickém principu, jest to po-
žadavek na tu dobu neuskutečnitelný, jak nejlépe se
může poučiti z nejnovější souborně lstorija Ros-
sii v XIX. věkě, jejíž I. díl (do r. 1840) nedávno
vyšel, kde ani jednotliví spolupracovníci tohoto mo-
nografického díla v základním názoru nejsou svorní
Kdybychom Rusku tak rozuměli, že bychom s bez-
pečností znali podstatu jeho vývoje, pak by se pro-
blém jeho ohrození řešil mnohem snáze. Ostatně
tolik, kolik dosavadní literatura o tom podává, je
v mé kníze obsaženo. Kdo čleš, rozuměj! 2. Jestliže
referát z mého líčení vyvozuje možný závěr, „že
Rusku..bylo vždy nejlépe, když nad ním vládla
silná reakční ruka“ atd., za to ovšem nese zodpo-
vědnost rám. Základní myšlenka měho spisu je na-
prosto jiná a vysvítá již z oxposice: je to nutná po-
třeba reforem hospodářských, sociálních i politi-
ckých, jejímuž řádnému provedení překáží reakcio-
nářství byrokracie, která jest vlastním držitelem moci
samodržavně. Nechť referent ještě jednou si můj spis
přečie — a uvidí. 3. Co se týče neantikvování Ram-
bauda mojí knihou — jednak je te pravda a jednak
to není pravda. Namnoze Rambaud antikvován jest
Že není antikvován úplně — kdo by se divil? Ram-
baudův spis vyniká v líčení diplomatické a válečné
historie — přirozeně v těchto partiích podrží ješti
dále svou cenu. Jestlize referent mínil, že mým spi