#1
alto_textblock
#1
Románová příloha
#2
alto_textblock
#2
„Národních Listů“ k číslu 87. ze dne 29. března 1905
#3
alto_textblock
#3
Různé zprávy.
#4
alto_textblock
#4
= Honba na bílé medvědy a mrože v zemi
Františka Josefa pořádána bude deseti anglickými
sportsmanny v červenci. Každý z účastníků složiti
musí zálohou obnos 5500 korun na uhražení hoto-
vých výloh. Jachta »Bore«, cestovní loď prvé třídyo
727 tunách, byla společností k vylíčenému účelu již
najata. Pro tento nepatrný počet osob bude ovšem
na lodi místa více než s dostatek, neboť jídelna po-
řízena jest pro 50 osob a rovněž čítárna a místnost
kuřácká jsou velice prostorné. »Bore« vypluje 2. čer-
vence z Newcastlu, načež po přijetí dostatečného
počtu průvodu a náhončích vydá se loď směrem
přes Špicberky k zemi Františka Josefa. Nebude-li
lodi překážeti zamrzlá hladina, očekává se, že honba
bude na kořisť nadmíru bohatá, neboť v dotyčných
krajinách jest nadobyčejný přebytek bílých medvědů
i mrožů. V době jízdy nechtějí účastníci sportu za-
nedbati cvičení ve zbrani a proto uspořádají na lodi
střelbu o závod. Výprava potrvá celkem čtyři neděle.
= Doprava největšího diamantu na světě. Před
nedávnem vyskytla se ve veřejnosti zpráva, že
v Transvaalu nalezen byl obrovský diamant, vážící
3032 karatů. Drahckam, jejž považovati lze za nej-
větší na světě, dopraven byl z místa původu do
Londýna, kam včera přibyl. Na cestě po mořia
drahou pojištěn byl vzácný drahokam na 12 millionů
korun. Četný počet detektivů provázel dopravu dia-
mantu a střídal se při nepřetržitém konání denních
a nočních služeb. Na nádraží přijal zásilku úřadník
jihoafrické banky »Standardu« a dopravil drahokam,
vložený v koženou kabelu, do peněžního ústavu. Při
jízdě z nádraží do banky střežen byl úřadník rovněž
průvodem detektivů a policistů. V bankovní budově
zaveden zostřený dozor policejní stráže a pokladna,
do níž drahokam byl uložen, střežena jest nepřetr-
žitě detektivy.
= Čtyřletý Herkules, Stát v San Francisku může
se honositi čtyřletým hošíkem, jakých jest máloh
Když Roger Corneli spatřil světlo světa, vážil 11
půl libry. Tělesná cvičení, pravidelná a náležitá po-
trava měly za následek, že se z něho vyvinul dnes
hošík 3 stopy a 8 palců vysoký, plný zdraví a síly.
vážící 52 libry, měřící kolem prsou 25 a čtvrt palce
a zápolící lehce s dvěma činkami po 15 librách.
Nikde jinde nepociťuje se mladičký Roger tak šťast-
ným, jako při tělesném cvičení. Každého rána po
několika prostocvicích a tření těla projde studenou
sprchovou koupelí. Otáže-li se ho někdo, čím chce
býti, odpovídá: »Budu athletem a championeme.
Otec jeho jest cvičitelem v klubu Olympie a výteč-
ným athletem. V třetím roce svého věku koupal se
Roger ve vodě 3 stopy hluboké a učil se plovat
dnes plove jako ryba a pod vodou vydrží 30 vteřin.
Když ráno vstane, obdrží řízek pomoranče, aby uko-
jil žízeň. Pak tři minuty provádí cvičení s činkami
a pět minut s kužely. Po koupeli snídá. První pokrm
sestává z vajec, topinek, kaše a bílé kávy. Pak jest
mu dovoleno, aby si hrál s kamarády, kteří jej po-
važují za svého vůdce. V poledne požije lehký po-
krm a odpoledne svačinu, načež věnuje hodinu du-
ševnímu cvičení. Po večeři cvičí jej otec zápasitia
boxovati, aby záhy mezi příštími spolužáky dovedl
si vynutiti vážnost. Malé ručky jeho mají již značné
svaly a prsa jeho rozedmou se při vdechnutí o dva
#5
alto_textblock
#5
a čtvrt palce. Čtyřletý Herkules dospěje jednou ve
světového obra.
Únos sličné řecké dívky. Únosy dívek v Recku
a jmenovitě na Peloponnesu nejsou řídkými úkazya
mají začasto veselé dohry. Sličná Chariklea, dce-
ruška rolníka Kukuly ve vísce Sapriky, nechtěla se
ani státi ženou ucházejícího se o ni Stamatopula,
ani prchnouti s ním z domova. Poněvadž pak ji
Stamatopulos miloval, rozhodl se zmocniti se jí ná-
silím. Za tím účelem dorozuměl se s jinými dvěma
vesničany, kteří se již v takových případech osvěd-
čili a unesl dívku as před čtrnácti dny do hor, kde
ji držel v zajetí, potloukaje se s ní a se svými
druhy po různých nepřístupných místech. Příbuzní
dívčiny ozbrojili se a pronásledovali únosce, ale tito
zahnali své pronásledovatele střelbou. Nezbylo tedy
ničeho jiného, než vyjednávati se zločinci po dobrém.
K tomu přispěla nejvíce dívka sama, přislíbivši Sto-
matopulovi, že jej pojme za muže. Stomatopulos, dů-
věřuje jejím slibům, odebral se s dívkou do Pyly.
kde mínil konati svatbu. Sotva však se dívka octla
v bezpečných místech, prohlásila, že se s únoscem
oddati nedá a udala policii veškeré útrapy a muka
v horách zažitá. Následkem toho však byl ženich
zatčen. To však ještě nebyl konec historky. Oba po-
mocníci Stomatopulovi poznavše, že je očekává týž
osud, prchli znova do hor a prohlásili příbuzným
dívčiným, že je všecky postřílejí, nedají-li uvězněné-
mu Charikleu za ženu, Protože však hrozeb svých
neprovedli neprodleně, zdá se, že si dají dobrý
pozor, aby v horách zapadli beze stopy života.
Promenáda modelků. V lipském listě, otisku-
jícím návěští kteréhosi závodu s novinkami dam-
ských kloboučků a jiných součástí modní toilety,
uvádí se poznámkou: Od čtvrtka do soboty budou
si moci navštěvovatelky mého závodu prohlédnouti
veškeré nejnovější vzory na mladých dívkách, s ni-
miž uspořádám v místnostech svého závodu prome-
nádu modelků
= Devítiletý otcovrah. Z Tunisu otiskují fran-
couzské listy tuto historku: Arab Hadi Hallal byl
dozorcem skal ve vsi Sidi Fatalahu a obýval s dce-
rou a dvěma nedospělými syny nízkou chatrč, na vý-
šinách skalisek zbudovanou. Mladší ze synků, 9letý
Mohamed byl neposlušný a lenivý a na místo, aby
pásl kozy, doma v koutě spával. Když jej otec těchto
dnů vyplísnil, předsevzal si povedený výrostek, že se
tatíkovi pomstí a skutečně také vyčíhal nejbližší noci
návratu jeho ze skal a vypálil mu z bambitky dvě
rány do hlavy. Z rána vyšel si na procházku do tu-
nisských ulic a když jej zatkli, nekladl ani nejmen-
šího odporu a také neprojevoval ani špetku lítosti.
»Jsem úplně spokojen s tím, co jsem provedl,« po-
znamenal, když jej přiváděli k soudu. »Otec mne
strašně bil a teď budu mít od něho na věky
pokoj . . .
= Hračka »římského krále«, obyčejný dřevěný
voják, odevzdána byla pařížskému vojenskému mu-
seu. Když Napoleon I. v roce 1814 spatřil jednou
oknem v Tuilleriích hrajícího si chlapce, asi téhož
stáří jako byl jeho syn, zvěděl po bližším pátrání,
že otec dotýčného chlapce jest gardovým důstojní-
kem. Napoleon dovolil, že si hoch smí hráti s »krá-
lem římským«. Obě děti se společně bavily a »řím-
ský král« věnoval pak svému společníku na památku
dřevěného vojáka, kterýž náležel k jeho nejmilejším
hračkám. V rodině důstojníkově byla hračka bedlivě
#6
alto_textblock
#6
opatrována a konečně po létech věnována jakožto
zvláště cenný historický předmět pařížskému vojen-
#7
alto_textblock
#7
skému museu.
#8
alto_textblock
#8
Zemřeli v Praze.
#9
alto_textblock
#9
Dne 20. března 1905: Havel Josef, syn Krej-
čího, 7 měs., 127—I. Havlíček Karel, čalouník, 46 r.
471—II. Kvasňák Antonín, syn typografa, 14 měs.,
1898—II. Kovařovič František, syn vrchního inženýra
u dráhy, 2 měs., 243—III. Syrůčková Alžběta, vdova
po správci, 61 rok, 271—III. Ledererová Rosalie, žena
kupce, 65 roků, 530—III. Novotný Václav, syn děl-
níka, 17 měs., 223—V. Sommer Kajetán, správce v. v.,
74 roky, 761—VII. Wildova Vlasta, dcera dělnice,
1 měs., 451—VIII. — U Milosrdných sester:
Holečková Anna, vdova po dělníku, 83 roky. — U
Alžbětinek: Kučerová Františka, vdova po obuv-
níku, 621/2 roku. Skálová Josefa, vdová po nádenníku,
67 roků. — V židovské nemocnici: Průšová
Marie, posluhovačka, 60 roků. — Ve všeobecné
nemocnici: Frankova Františka, dělnice, 17 roků,
Fraňková Marie, žena dělníka, 41 r. Kačerova Emilie,
švadlena, 18 roků. Kolacfova Růžena, služka, 19 roků
Nečilová Marie, žena brusiče skla, 50 roků
#10
alto_textblock
#10
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
Ve středu 29. března.
Začátek o 3. hod.
COP.
Veselohra o třech dějstvích. Napsala Božena Viková
Kunětická. Režisér Jaroslav Kvapil.
Večer mimo předplacení. — Poprvé:
Sněguročk a.
(Jarní pohádka.)
Opera o čtyrech dějstvích s prologem. Text dle A. N.
Ostrovského napsal a hudbu složil N. A. Rimskij
Korsakov. Dirigent Karel Kovařovic. Režisér Robert
Polák.
#11
alto_textblock
#11
Začátek o 7. hod.
#12
alto_textblock
#12
Konec o 1/211. hod.
#13
alto_textblock
#13
Ldové divadlo „Uranla“ v VII. částl Prahy.
zahradě I. pražského měšť. pivovaru
Ve středu 29. března.
Začátek o 1/24. hod.
České dítky.
Divadelní hra o 1 jedn. S použitím děje i slov po-
vídky Elišky Krásnohorské, pro divadlo upravil M.
Ondřejovský. Režisér V. Spurný.
Na to: Nalezenec.
Veselohra o dvou jedn. od Jos. Kaj. Tyla. Režisér
V. Spurný.
#14
alto_textblock
#14
Švandovo divadlo na Smíchově.
Ve středu 29. března.
Začátek o 7. hod.
Kozačka. (La Cosaque.)
Vaudeville o 3 jedn. Text od Meilhaca a Millauda.
Přeložil J. Kühni. Hudbu složil J. Brandl. Režisér
Alois Charvát.
#15
alto_textblock
#15
na Krák
Pištěkovo lidové divadlo vinohraceo.
Ve středu 29. března.
Začátek o 7. hod.
Lidové představení při malých cenách.
Podruhé: Děti Podskalí.
Obraz ze života podskalského o 4 jedn. Naps, V. Šulc.
#16
alto_textblock
#16
— 184 —
#18
alto_textblock
#18
181 —
#19
alto_textblock
#19
II
#20
alto_textblock
#20
Povážlivá předzvěsl.
#21
alto_textblock
#21
Nikdo neví, co si vikář počal s obrovskými pý
chavkami.
Není pochyby, že byl prvním mezi těmi, kteří je
objevili. Stályť rozptýleny nahoru a dolů a v mezerách při
stezce, mezi písečnými náspy a koncem vesnice, při stezce,
kterou se vikář denně při své zažívací procházce ubírával.
Celkem bylo těchto neobyčejných hub třicet.
Vikář, jak se zdá, prohlédl si každou jednotlivě
do většiny z nich jednou neb dvakrát holí svou píchl.
Jednou pokusil se též změřiti jednu rukou svou, ale tato
pukla při jeho objetí.
Mluvil s několika lidmi o tom a pravil, že jsou
houby ty »obdivuhodny« i vyprávěl aspoň sedmi různým
lidem známou historku o kameni, kterýž byl houbami,
pod ním bujícími, z dlažby sklepení nadzvednut. Nahlédl
do Sowesbyova rostlinopisu, aby viděl, byla-li to Lyco-
perdon coelatum neb giganteum. Vykládal theorii, dle níž
giganteum jest název nepřesný.
Neví se taktéž, napadlo-liž vikáře, že pýchavky
rostly právě po stopách, kudy včera stařena ona byla
#22
alto_textblock
#22
Fara nevyzírala příliš okázale ze stromův, za hostin-
cem skupených; průčelí její bylo časem »uzrálo« a věž
kostelní vystupovala pěkné nad prohlubinu, již údolí bylo
mezi horami utvořilo.
Klikatý potůček, v němž skrovně se střídaly pěnai
odlesk nebes, blýskal se za hustým vroubením sítí a svi-
slých vrb, vina se středem zelených lučin.
Celý pohled jevil v teplu slunečního západu po-
divný ten anglický ráz uzralé kultury — onen ráz úpl-
nosti, kteráž opičí se po dokonalosti.
Také vikář vyhlížel velmi měkce. Vypadal obvyklea
podstatně měkce, jakoby byl měkkým děťátkem, rozeným
v měkkounké třídě. Bylo na něm viděti, dříve ještě, nežli
sám se o tom zmínil, že byl prošel školou, břečťanem po-
rostlou, se skvělými tradicemi, s aristokratickými stykya
bez chemické laboratoře, aby pak odtamtud vstoupil do
ctihodné koleje nejzralejší gotiky.
Měl jen málo knih, jež byly mladší tisíce let; mezi
nimi Jarrow a Ellis, a dobrá praemetodistická kázání za-
ujímala místa nejvíce.
Vikář byl muž skromné výšky, postava jeho zdála
se býti na pohled zkrácena jeho ostatními rozměry a obli-
čej jeho, jenž byl od samého počátku měkkým, byl nyní
dokonale uzralým. Vous po Davidově způsobu zakrýval
čelist jeho; z ohledu elegance nenosil vikář žádného ře-
tízku a skromné jeho duchovenské roucho bylo šito krej-
čím z West-Endu ...
A tak seděl tu vikář, ruce na obou nohou položené
a zíral na ves v blahém uspokojení. Kynul jednou rukou
ke vsi. Čeho možno si ještě žádati?
»Máme šťastnou polohu!« pravil, vyjádřiv vše
zmírněně.
Zánas a obry“.
#23
alto_textblock
#23
48