#1
alto_textblock
#1
1905.
#2
alto_textblock
#2
Na »Márodní Listy
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30 h.
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
#3
alto_textblock
#3
V Praze, ve čtvrtek dne 21. prosince.
#4
alto_textblock
#4
NARUDN
#5
alto_textblock
#5
K číslu 35l.
Číslo v Fraze za 29
a na venkově za 3h
#6
alto_textblock
#6
LSII
#7
alto_textblock
#7
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
a expedice.
#8
alto_textblock
#8
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
#9
alto_textblock
#9
Neštěstí na severní dráze.
Z Vídně, 21. prosince. Osobní vlak, který
vyjel včera večer o 7. hod. z Přerova do
Brna, před vjezdem do stanice Nezamy-
slice o 9. hod. 30 min. v noci vyjel z ko-
lejí. Dva vagony sřítily se pře
hráz. Jeden dělník byl zabit, 20 osob zra-
něno, některé těžce. Ze zraněných osob jelo 15
dále do Brna, kdež byly obvázány lékaři že-
lezničními a členy záchranné společnosti. Osobní
vlak dojel se zpozděním 113 hodiny do Brna.
Ostatní ranění dopraveni byli dílem do P ře-
rova dílem do Olomouce. Mezi raněnými
jsou čtyři lehce. Zraněni jsou: ředitel První
brněnské strojovny Kliment, inženýr Für-
stenau téže strojovny, inženýr Artur Ve-
přík elektrické akciové společnosti dř. Kolben
a spol. v Praze, dr. Bedřich Nieth a m-
mer, professor elektrotechniky na německé
technice v Brně. Byvše obvázáni v Brně,
odebrali se do svých bytů, pan Vepřík do
hotelu. Zabit byl dělník Karlík z Domo-
slavi. Těžce zraněn byl dělník Martin
Úlehla, jenž dopraven byl do zemské ne-
mocnice v Brně. Příčina, pro kterou vlak vy-
jel z kolejí, není ještě povědoma.
#10
alto_textblock
#10
v černé Africe, nikoliv však ve právním
#11
alto_textblock
#11
státě.
#12
alto_textblock
#12
Uherská krise.
#13
alto_textblock
#13
Z Vídně, 21. prosince. Lze míti za jisté.
že žádost kabinetu Fejérvárova za pro-
puštěnou císařem přijata nebyla. Čeká se po
té stránce vyhláška v dnešním uherském úřad-
ním listu.
Z Pešti, 21. prosince. Dnes koná se tady
ministerská rada. Císař vyslovil baronu
Fejérvárovi přání, by přiměl své soudruhy.
kteří chtějí odstoupiti, aby setrvali v ka-
binetě dále.
Z Pešti, 20. prosince. (C.-B.) Hrabě Jiř
Karoly zaslal předsedovi liberální strany list,
v němž prohlašuje, že vystupuje násled-
kem předvčerejšího usnesení liberální strany ze
svazu strany.
Z Pešti, 20. prosince. (C.-B.) Na dnešní
schůzi municipálního sboru hlavního města, ko-
nané za předsednictví vrchního purkmistra M ar-
kus a, podal magistrát tento návrh: Munici-
pální sbor má za to, že vrchní městský hejt-
man Rudnay opomenul u příležitosti poru-
šení pokoje dne 4. prosince použiti opatření
praeservativních, jakož i opatření nutných na
potlačení už povstalých nepokojů a žádá proto
správní výbor jako kompetentní úřad discipli-
nární, aby zavedl proti vrchnímu měst-
skému hejtmanovi disciplinárn
řízení. Návrh ten byl po delším rokování
#14
alto_textblock
#14
»Tlupa 15 osob přepadla ve vesnici Suched-
něvi dynamitovou továrnu Rup.
povu. Znásilnila úřadníky a vydrancovala
továrnu. Vzala 280 liber dynamitu,
jehož užije k revolučním účelům.
#15
alto_textblock
#15
Bouře na jižní Rusi.
Z Berlína, 21, prosince. »Tagblatt u«
oznamují v Kyjeva: »Několik členů
kongresu jihoruských revoluci-
onářů bylo zatčeno. Četné schůze byly
policií zakázány. Jest obava, že dojde k no-
vým massakrům proti Židům. V Oděsse
vznikly nové nepokoje.
Všeobecná stávka a selský odpor proti ní.
Z Barlína, 21. prosince. »Tagblatt u«
oznamuje se z Moskvy: »Předevčírem večer
stalo se rozhodnutí ve příčině vše obecné
stávky, která bude dnes zahájena.
Pověsti, že dělníci jsou dobře ozbrojeni, nedo-
cházejí všude víry, neboť není peněz k ná-
kupu zbraní. Myslí se také, že vše-
obecná stávka nepotrvá dlou ho.
Předpovídá se, že sedláci, kdyby zahájena
byla všeobecná stávka na železnicích, se jí
vzeprou. Proti revoluční straně
vyvstane v lidu s bezohlednost
strana, která každého zabije anebo
spálí, jenž by chtěl zastaviti do-
voz na železnicích nebo na po-
š t á ch.
#16
alto_textblock
#16
Žádají ještě — úctu!
Z Brna, 21. prosince. Advokát dr. Pal-
kovský z Mor. Ostravy podal krajskému
soudu v Těšíně stížnost proti němec-
kému vyřízení české žaloby okres
soudem ve Frýdku. Ve své stížnosti pravil,
že jednání soudu s českým obyvatelstvem děje
se německy jedině z národní předpoja-
tosti a úmyslnosti. Krajský soud v Tě-
šíně zamítl stížnost. V důvodech praví, že
podle soudních předpisů ve Slezsku mohou
české žaloby býti německy vyřizovány. Kromě
toho uložil dru. Palkovskému pokutu
25 K, protože poruši! povinnou
úctu k soudu. Soud, který takové rozhod-
nutí činí a schvaluje, žádné úcty neza-
sluhuje. Takový soud mohl by působiti
#17
alto_textblock
#17
přijat.
#18
alto_textblock
#18
Události ruské.
#19
alto_textblock
#19
Mrskání politicky podezřelých osob.
Z Londýna, 21. prosince. »Standard«
oznamuje z Oděssy, že tam osoby politicky
podezřelé dopravují na policejní revír, kdež je
mrskaji do té míry, že omdlévají. Zejmena
krutě nakládají prý se ženami.
Uloupený dynamit.
Z Berlína, 21. prosince. »Berline
Zeitung« oznamuje se z Varšavy
#20
alto_textblock
#20
Pro německé příslušníky.
Z Berlína, 21. prosince. (C.-B.) Štětínský
parník »Prine Jindřich« od vrchního presidenta
východopruského do Revalu určený vyplul na
telegráfické nařízení dnes večer ze Svinemünde
přímo do Libavy.
#21
alto_textblock
#21
Telegrafické zprávy.
#22
alto_textblock
#22
Z úřadního věstníku.
Z Vídně, 21. pros. (C.-B.) Min. financí jme.
noval berního Adolfa Mahlera, kontrolora
hlavního berního úřadu Leopolda Pospíšila,
berní Josefa Vodvářku, Viléma Sch i rn-
dinga a Alfréda Trägnera hlavními ber-
ními a berní Ladislava Feedera a Rudolfa
#23
alto_textblock
#23
FEUILLETON.
#24
alto_textblock
#24
Jak Sidonka přišla o ženicha.
#25
alto_textblock
#25
Paní Meriová nosila ještě smutek po muži,
ale ze srdce už ho dávno vypustila. Byla z těch
rozšafných žen, které jedna pouť manželstvím
neunaví. Ostatně bylo jí teprve čtyřicet a nebýti
osmnáctileté dcerušky Sidonie, směle si mohla
deset ubrat. Proto nikterak nebyla pohoršena.
když jednoho dne pan Kalfus, lepší a rovněž
usedlejší již pán, v dobrých poměrech finanč-
ních, vykonal jí návštěvu. Znali se s nebožtíkem
mužem a proto i s paní Meriovou, neboť tato
paní byla muži svému tak věrnou a oddanou,
že neopouštěla jej ani na malý okamžik. I do
hostince s ním šla a s ním i odcházela. V Kal-
fusovi poznala dobrého, starého mládence,
který vypil denně svá tři piva, vykouřil dvě
viržinka, nežertoval se sklepnicí a vedl vůbec
život pořádný. Karty hrál o halíř a to jenom
ještě ve svátek. Tedy tento pan Kalfus vykonal
paní Meriové návštěvu. Zvláštní náhoda tomu
chtěla, že byla sama doma, neboť Sidonie byla
v hodině. Učila se pianu již sedmý rok a při-
vedla to dosti daleko. Každou písničku vy-
ťukala na klavíru jednou rukou. To ale sem
nepatří.
Když pan Kalfus po srtdečném uvítání paní
Meriové vkročil do pokoje, zabušilo vdově srdce
poněkud prudčeji. Zahlédla totiž, že pan Kal-
fus je hladce oholen, má nakroucený knír, ulí-
zané vlasy a bílou kravatku. Tedy v gala a ve
slavnostní náladě.
„Nepřicházím snad nevhod, milostivá
paní?“ ptal se na prahu pokoje ...
„Oh dokonce ne, naopak, živé duše není
#26
alto_textblock
#26
zcela bez obavy, že nás někdo vyruší,“ sladce,
jedním dechem švitořila vdovička. „Račte se
posadit.“
Pan Kalfus zabořil se do měkkého fau-
teuillu, paní Meriová usedla proti němu a vlo-
živši do tváře co nejvíce příjemnosti, snažila
se panu Kalfusovi situaci jeho usnadniti.
„Doufám, že přivádí vás ke mně staré
přátelství, není-liž pravda?“
„Arciže, arciže, milostivá, já tento — jak
pak bych tak nejlépe začal,“ koktal v rozpacích
pan Kalfus, „přicházím jako domácí přítel . ..“
„Oh — vy šelmo,“ usmála se lahodně paní
Meriová, „jak obratně umíte to říci. A k čemu
medle?“ pravila a poposedla o malounko blíže.
Pan Kalfus se slabě začervenal, projel si
rukou poněkud již řidčí vlasy a začal:
„Už dávno jste mohla, milostivá paní, po
zorovat, že nikterak mi není dům váš lho-
stejným.“
Teď zapýřila se zase vdova a opět popo
sedla o krůček blíže.
„Jakž bych byla mohla pozorovat, milý
příteli? Byla jsem pohřížena do svého smutku
a tu nevšímáme si mužů, z úcty ku památce
nebožtíkově. Aspoň ne první rok. No, mně už
ovšem doba smutku dochází,“ dodala honem.
„Oh — myslím, milostivá, že v té věci
není smutek nikterak závadou. Slečno dcera...“
„Ta no také nosí, ovšem, ale to víte, taky
jen k vůli lidem,“ skočila mu do řeči paní
Meriová. „Ale srdce oželelo již a věřte, že
touží... ale co bych vám říkala, vždyť vy po-
chopite — jste dosud sám v nejkrásnějších
létech . . .“
„Ano, ano — čtyřicet tří, prosím, ale přece
jenom mám jakési starosti! Není to dohromady
doma, dceruška je v hodině, můžeme hovořiti
#27
alto_textblock
#27
mnoho let, ale mně se pořád zdá, že vypadám
o mnoho starší!“
„Ale můj bože — to je právě dobře.
Každá žena chce, aby muž vypadal starší, ne-
boť tím ona zdá se mladší. Ostatně, vy jste do-
cela hezký muž!“
„Tak myslíte, milostivá paní, že léta ne-
budou žádnou překážkou?“
„Těch několik roků? Vždyť já, můj drahý,
také už nejsem nejmladší, víte, že jsme od
sebe jen o — tři léta?“
„Vaše stáří by, milostivá paní, nepadal
ani na váhu, ale slečna Sidona — —
„O — to je hodné dítě! Věřte, že bude
mit ze všeho jenom radost. Ale já mluvím,
jako byste se už byl vyslovil. Víte co —
mluvme hodně upřímně! Sidonka už brzo při-
jde, a ráda bych, aby do té doby bylo vše od-
byto!“
„Tak vy ji, milostivá paní, na vše sama
připravíte?“
„Inu arciže —přece jako matka musímjí
vše říci... A myslíte —“ pravila, zajíkajíe
se — „myslíte, že mě budete mít rád? Já —
já — já vás mám strašlivě ráda!...“ A nežli
se pan Kalfus nadál a mohl strašlivé nedoroz-
umění vysvětliti, stiskla ho vdovička do náručí,
až v něm kosti praštěly
Sidonka na štěstí dlouho byla v hodině. —
a
#29
alto_textblock
#29
Když pan Kalfus dvě hodiny na to stanul
ve svém staromládeneckém pokoji, prohodil pro
sebe: „To jsem to vypral! Šel jsem za mladou
a teď si musím vzít starou. Inu — jak osud po-
velí. Snad to tak bude lépel“