#1
alto_textblock
#1
1900.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v úterý dne 26. června.
#3
alto_textblock
#3
K číslu 174
Čislo v Praze za 2b
a na venkově za 3b
#4
alto_textblock
#4
Na »Národní Listv
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — b
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30b
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou-
na měsíc 3 K 80k
#5
alto_textblock
#5
NARUDN
#6
alto_textblock
#6
LBSII
#7
alto_textblock
#7
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
#8
alto_textblock
#8
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Sňatek následníka trůnu.
Z Vídně. 26. června O sňatku arci-
vévody Františka Ferdinandad
Este s hr. Žofií Chotkovou je věcných
zpráv poskrovnu. Listy zabývají se hlavně
theoretickými a právními úva-
hami o postavení choti a dět
následníkových. Podle »Extrablattu«
byl definitivně stanoven titul budoucí cí-
sařovny takto: »Její jasnost paní chot
arcivévody Žofie kněžna z Ko-
nopiště«. Nastoupí-li arcivévoda František
Ferdinand d' Este na trůn, bude míti hr.
Chotkova titul: »choť císařov
kněžna z Konopiště«. Tolikéž bude
přiznán jejím dětem titul knížat, resp.
kněžen z Konopiště.
Z Vídně, 26. června. Císař podepsal
všechny listiny, které se týkají přísahy
arcivévody Františka Ferdinan
da d'Este a kteréž uveřejněny budouv
úřadním listě v pátek.
Novomanželé po sňatku ode-
berou se do Konopiště. Svatba se
odbude ve vší tichosti po přání obou stran
a s největší prostotou. Také hofmistr arci
vévodův bude přítomen toliko jako sou-
kromník, t. j. jako svědek.
»Volkszeitung« se dovídá, že známost
arcivévody s hr. Chotkovou trvá již
7 let. O definitivním sňatku mluvilo se též
před cestou císařovou do Berlína. Arcivévoda
předstoupil loni před císaře s prosbou, by
dal souhlas k jeho ženitbě. Císař odpověděl
prý, aby přišel po roce.
Opět štvanice proti celjským
Slovincům.
Z Vídně, 26. června. Ze Štyrského
Hradce sem oznamují: Na 15. srpna ohlá
#9
alto_textblock
#9
šena je v Celji slavnost desítile-
tého trvání tamějšího Sokola
slovinského, které se zúčastniti hodlaly
také bratrské jednoty. Německo-nacionální
listy, v jejichž čele známá štyrsko-hradecká
»Tagespost«, štvou již nyní prot
této slavnosti jako provokaci
Němců, žádajíce, aby byla neprodleně za
kázána.
Pro změnu taktického postupu
Vlachů tyrolských.
Z Terstu, 26. června. Na valné schůzi
politicko-národního spolku pro Tridentsko.
přijata jednohlasně resoluce, kterou se z em
ští poslanci jihotyrolští vyzý
vají, aby upustili od politi ky
abstinenční v nastávajícím zasedání ty-
rolského sněmu zahájili akci a vynutili
rozřešení otázky autonomie po
případě obstrukcí.
K úmrtí hr. Muravěva.
Z Londýna, 26. června. Z Petrohradu
sem došla tato zpráva: Car byl velice dojat
zprávami o ztrátách, které utrpěli Rusové
na mrtvých a raněných. Hr. Muravěvovi
prohlásil svoji nevoli, že zprávy o stavu věcí
v Pekingu a Číně vůbec buď nedošly nebo
jsou nespolehlivé a kusé, při čemž dodal
Naši zástupcové v Pekingu patrně spali. Tato
důtka dojala prý ministra zahraničních zále-
žitostí tak, že byl velice rozechvěn, a v tom
stavu jej ranila mrtvice.
Akce bosenských a hercegovských
mohamedánů,
Z Pešti, 26. června. »Egyertértés
ohlašuje, že konati se bude ve dnech nej-
bližších velká schůze moslimů bo-
senských a hercegovských. Při-
jedou prý, by vyložili situaci v zemích
zabraných podle jejich mínění
#10
alto_textblock
#10
neudržitelnou, a učinili usnesení. Spo-
lehají prý při tom na podporu veřejného
mínění maďarského. Ke shromáždění tomu
vysláni budou delegáti ze všech krajů za-
braných zemí. Podle jmenovaného listu při-
byli do Pešti již zástupcové
okresů sarajevského, mostar-
ského a travnického, jichžto seznam
se uveřejňuje.
#11
alto_textblock
#11
Osobní.
Z Vídně, 26. června. Berní dozorci
Frant. Klein a Alfred Prozak jmenováni
byli vrchními berními dozorci pro obvod
zemského finančního ředitelství v Opavě.
#12
alto_textblock
#12
Telegrafické zprávy.
Z Říma, 25. června. (C.-B.) Plukovník
del Mastro byl jmenován místo odcháze-
jícího generála Navy vojenským příručím
italského velevyslanectví ve Vídni.
Z Petrohradu, 25. června. (C. B.)
Dnes v poledne konal se v klášteře Sergě-
jově slavnostní pohřeb ministra zahraničních
záležitostí hr. Muravěva. Zúčastnili se ho
car a carevna, velkoknížata a velkokněžny,
dvorní hodnostové, diplomatický sbor, gene-
ralita, členové říšské rady, senátoři a jiné
vysoce postavené osobnosti. Na rakev polo-
ženy byly četné věnce; zvláště nádherným
byl věnec od carských manželů.
Z Londýna, 26. června. (C.-B.)
Egyptský místokrál je zase úplně
zdráv.
Odboj proti cizincům v Číně.
Z Londýna, 25. června. (C.-B.) Ze
sněmovny poslanců. Parlamentní
sekretář pro zahraniční záležitosti, Brod-
rick, prohlašuje: Od té doby, co trvající
krise se přiostřila, přestalo všechno
spojení s čínskou vládou. Také
#13
alto_textblock
#13
FEUILLETON.
#14
alto_textblock
#14
Pan Michal na výstavě.
Polsky napsal Adam Krajewski. Přeložil
Václav Kred ba.
Pan Michal náležel do řady těch nemnoha
šťastných smrtelníků, kterým osud dopřál milou
možnost, neodříci sobě žádných radostí života.
Šťastnou shodou okolností zemřely mu dvě te-
tičky, po nichž pan Michal dědil slušnou hro
mádku peněz, jak v kovu, tak v dobrých pa-
pírech.
Byl tedy pan Michal typem opravdového
»občana«, užívajícího klidně darů božích bez
nejmenší chuti, rozděliti se o ně s jinými
Z toho však nenásleduje, že by pan« Michal
nesnídal v kavárnách nebo nevečeřel v restau-
racích. O, ano, on jedl a pil — ale pokaždé
se stalo, že platil někdo jiný, potřebující vlivu
páně Michalova. Třeba věděti, že pan Micha
náležel k lidem z míry vlivuplným, díky kapi-
tálům, jež umístoval. do dobrých rukou, ovšem
na dobrá procenta.
Pan Michal měl ještě jednu vadu, která
vrhala istín na zářnou gloriolu jeho občan-
ských ctností. Stalo-li se totiž, že vyšel z domu
bez peněz — a to činíval z ohledu bezpečnosti
před kapsáři — a byl-li nucen cestou něco
koupit, bral to zkrátka na úvěr.
Bohatý člověk má úvěr všude, měl ho
proto i pan Michal, ale přišlo-li k placení,
musil chudák kupec nebo mistr několik párů
bot roztrhat, nežli přišel k svému. To tedy
bylo stinnou stránkou občanského charakteru
páně Michalova.
Takovýchto dloužků měl pan Michal už
za mlada hojně, byl upomínán, hrozeno mu
dokonce žalobou, ale konečně co dělat, jak vésti
tu exekuci pro malé obnosy proti člověku tak
vysoce váženému, jako pan Michal?
Časem se přihodilo, že některý z věřitelů
páně Michalových upadl v konkurs. A tu pan
Michal, když na něho nalehali, aby zaplatil,
#15
alto_textblock
#15
ujišťoval o naprosté nepravdě nároku, a celá
věc přišla z denního pořádku.
Jaký div, že žije v tak spořádaných po-
měrech pan Michal dobře jedl, ještě lépe pil
a znamenitě spal spánkem člověka spravedli-
vého. Veškeren čas kromě výše vzpomenuté
činnosti a vybírání úroků pan Michal věnoval
různým radostem života.
Svého času zavadilo o uši páně Michalovy
heslo: Do Prahy na výstavu! Dopřáli si jiní
tohoto druhu cesty, proč by toho sobě nedopřál
pan Michal?
Veden jsa při tom vznešenou myšlenkou
vlastenectví, aby účastnil se manifestace slou-
čení s bratrským národem, pan Michal postaral
se především o volný lístek na dráhu — díky
známosti s kterýmsi žurnalistou.
Na to vyhledal si společníky na cestu z
těch lidí, které Němci zovou »lustige Passa-
giere« a kteří rádi na cestě »zakládají« a udal
jméno své komitétu, starajícímu se o bezplatné
ubytování přibylých hostí. Učiniv to všecko,
pan Michal cítil se spokojeným sám s seboua
usednuv s veselou tváří ve veselé společnosti
do vagonu, blížil se k stříbropěnné Vltavě,
aby manifestoval sdružení s bratrským národem.
»Nazdar!« křičel na celé hrdlo pan Mi-
chal, kdykoliv napadlo mu křičet, a tento výlev
enthusiasmu pro Čechy zjednal mu rázem po-
hostinství u pana Pokropila, bohatého kupce.
V lůně rodiny páně Pokropilovy bylo panu
Michalovi blaze jako v nebi. Pana Michala
zvaly také jiné rodiny — Vyskočilovi, Krtkovi,
příbuzní rodiny Pokropilovy — zvaly ho k sobě
na večery, tak jim pan Michal imponoval svojí
osobou.
Ale na světě má všechno svůj konec
Ukončila se řada slavnostních dnů, hosté ha-
ličtí rozjeli se domů. Pan Michal však s nimi
neodjížděl, mělť ještě několik pozvání na obědy
a dobré večeře, které by jinak, kdyby odjel.
byly pro něho ztraceny. Seděl tedy pan Micha
v rodině Pokropilově ještě celý týden, až jed-
#16
alto_textblock
#16
noho večera celému shromáždění slavnostně
ohlásil, že nazejtří neodvolatelně odjede. Rodina
páně Pokropilova nezdržovala ho tedy dálea
pan Michal odebral se na odpočinek, aby po-
silniv se, pustil se na obtížnou cestu zpá-
Ale jaký byl údiv páně Michalův, když
otevřev ráno oči, spatřil vedle sebe na stole —
účet, znějící na 130 zlatých.
Pan Michal zaklel v první chvíli —-
ovšem ne česky, — domnívalť se, že úslužný
pan Pokropil si nedá svoje pohostinství za-
platiti.
Mnul sobě oči, maje za to, že ještě sní,
ale na účtu stálo zřetelně, že je to dlužný
obnos — ne za pohostinství — nýbrž z
zboží, objednané před několika roky od pana
Spritznera ve Lvově.
Pan Michal znal sice Spritznera, jenž kdysi
udělal bankrot, ale nevěděl, jak spolu souvisejí
Spritzner a Pokropil.
Umínil si tedy, že se bude stavět, jakoby
účtu neviděl, ale při loučení vzal pan Pokropil
pana Michala trochu stranou a rozhodným to-
nem žádal zaplacení účtu.
Co dělat? Pan Michal s těžkým srdcem
vyňal z tobolky třináct desítek a vysázel je
panu Pokropilovi, který děkuje mu, vysvětlil zá-
roveň, že Spritzner a Pokropil je jedna a táž
osoba, tam »venku« že si dal německé jmeno
proto, že tenkráte Čechy neměli v Haliči rádi.
V Praze pak že zaměnil opět své jmeno na
české, protože tam němčina nic neplatí.
Pan Michal však vývodům páně Pokropí-
lovým se zájmem více nenaslouchal, nýbrž co
nejrychleji spěchal na nádraží, aby s pocitem
odporu opustil »nehostinnou Prahu«.
Na příště pan Michal už nepojede na
žádnou výstavu, nýbrž omezí se na četbu no-
vinářských referátů, »protože to všecko, pánové,
jsou samé hlouposti!« — jak ujišťoval při první
snídani své lvovské přátely.
#17
alto_textblock
#17
teční.