#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXXI.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v ponděli dne 30. prosince 1901.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 359.
#4
alto_textblock
#4
Na rauní a odpol, Hísty
přilchami (.Nanéný Gbzor v
středu a „Literácní Hildka
v pátek) přodplací aet
Prnze v adujinistraai
2
na měste . . . . . .
6 K —k
zs čtvrt leta . . . . .
s dvojí čonáško
a měsí
tvt letee gijsikách
na měale .
Poštou:
na něsle
na črr kt. .
s drojíí sásllieu
sa měsíe
čtvrl lel
#5
alto_textblock
#5
ko
2 K 80t
kel
k e
#9
alto_textblock
#9
V drobném prodejíi
razní číslo o sobě . . . za Sh
vddpelední
. . . . na zh
Ve filialkách na venkově-
ranní číslo, . . . . . . . 10
vdpolední . . . . . . . . 3b
Inseráty
plati se hotové nspřed.
Písdplacení a jnserty přijiná sěninl-
strace v Marianské ulicí č.a
Tam nacházejí se táž redsbce
tiskárns a szpedice „Národnich Liste“.
Rakopiny se novraneji.
#10
alto_textblock
#10
Telefonické zprávy „Nár. Listů“
Čestná záležitost sv. p. Kobera.
Z Vídně, 30. prosince. Mohli jsme
v záležitosti polního zbrojmistra sv. p. Ko
bera, který byl stíhán proto, že se postavi
v čelo pensijní organisace bývalých vojen
ských osob, oznámiti před nějakým časem
že věc octla se před forem čestnéh
soudu, jehož tajné hlasování zapečetěne
bylo císaři odevzdáno. K tomu »Mont.-Ztg.
dnes z bezpečného prý pramene se dovídá.
že rozhodnutí ve věci té se již
stalo. Jakkoli se zachovává se strany zu
častněných osob mlčení, může se prý přece
považovati za faktum, že celá věc minula
bez následků pro starého a zasloužilého
generála. Podobá se prý, že na rozhodují-
cích místech v poslední chvili vzal se zřete
nikoli tak ku jednání zbrojmistra, jako spíše
k motivům v pravdě lidským a veškeré sobe-
ckosti prostým.
#11
alto_textblock
#11
Hr. Beleredi.
Z Vídně, 30 prosince. Z Gmundenu
telegrafují, že ve stavu těžce nemocného hr
Richarda Belcreda nastalo poněkud po
lepšení.
Předseda trestního soudu vídeň
ského Holzinger se zastřelil.
Z Vídně, 30. prosince. Vicepresiden
trestního soudu vídeňského dvorní rada Hol
zinger se včera zastřelil. Dnes teprv
nalezen byl ve své kanceláři. Měl ránu z re-
volveru ve spánku. V zůstaveném listě ke
svým přátelům udává za příčinu svého činu
rostoucí slabost svého zraku a prosí je z
prominutí.
Holzinger byl osobou v nejširších
kruzích právnických a soudcovských zna-
mou. Jako předseda trestního soudu vynika
neobyčejnou příkrostí a brutálností. Pokládal
obviněného vždy za odsouzeného a jako s ta-
kovým s ním nakládal. Ukazoval při každé
příležitosti, že jest soudcem, jakým soudce
býti nemá.
Vyšel ze školy státních zástupců a by
argumentum ad hominem, že jest zvrácenou
methoda státní zástupce jako soudce. Byl
předsedou v největších a v nejsensačnějších
procesech vídeňských. Mezi jinými také z
výminečného stavu v procesech s anarchisty
a také předsedou v procesu proti poslanci
Schönererovi, kterýž od té dobyv
každém čísle svých »Unverfälschte deutsche
Worte« Holzingra jako předsedu trestního
soudu a jako svého katana udával.
#12
alto_textblock
#12
Telegrafické zprávy „N. L.
Z Brna, 29. prosince. (C.-B.) Za před
sednictví poslance hr. Herbersteina konala
se dnes dopoledne schůze stálého vyrov-
návacího výboru moravského
zemského sněmu. Čeští členové
výboru do schůze se nedosta-
vili. Po zevrubném rokování usneseno po-
dati sněmu zprávu o dosavadní činnost
výboru. Za zpravodaje zvolen bar. Chlu-
mecký
Z Hukurešti, 28. prosince. (C.-B.) Za
příčinou 58. narozenin královny Alžbět
jest město vyzdobeno prapory. Ministři ode-
baali se do královského paláce, aby vyslo-
vili královně blahopřání jménem vlády. Ze
všech částí země došly blahopřejné telegramy
Z Curacao, 28. prosince. (C. -B.
Venezuelská vláda oznamuje, že vůdce po-
vstaleů Mendoza byl u La Puerta na
hlavu poražen a uchýlil se dne 24. t. m. se
40 svými průvodci do města Ortizu.
Z Milána, 29. prosince. (C. B) Př
dnešní doplňovací volbě poslance zvolen by
opětně socialista Tura ti.
Z Dijonu, 29. prosince. (C.-B) Za
příčinou zřízení tří nových baterií přijal zde
dnes ministr války Andrée náčelníky
úřadů a úřadníky prefektury. Blahopřal
důstojnikům za jejich oddanost k republice
#13
alto_textblock
#13
a prohlásil vzhledem k čínské výpravě
»Tato výprava jest důkazem, že je fran-
couzská armáda první na světě« Při ban-
ketu, jejž město bylo uspořádalo, odpověděl
Andrée na několik připitků řečí, v níž mimo
jiné pravií: »Děkuju národu za jeho lásku
k armádě,« a doložil, že musí všichni ruku
v ruce postupovat, aby konečně zmizel i po-
slední zbytek nedůvěry. Řeč tato byla při-
jata hlučným souhlasem.
Z Londýna, 29. prosince. (C - B.
»Reuterova kancelář« oznamuje z Bomy
(v Guineji) ze dne 18. t. m.: Na Aros po-
stupující kolonna obsadila dne 16. prosince
po třídenním boji hlavní místo Aros Bendi.
Z domorodého mužstva padlo 39 mužů.
z Washingtonu, 29. prosince. (C - B)
Zdejším diplomatickým kruhům sděluje se
úřadně: Argentinská republika nechlásil
sice ještě úřadně, že nehodlá se připojiti
ku protokolu ze dne 25. prosince, avšak
volnou formou pronešené námitky argentin-
ského vyslance Portely proti té části proto-
kolu, ve kteréž se jedná o odvolání policej-
ního vojska z Ultimy Esperanzy a o rozhodčím
výroku anglického krále, považují se za
vážné ohrožení ujednané shody.
#14
alto_textblock
#14
Válka jihonfrická.
Z Londýna, 29. prosince. (C.-B.) »Reu-
terova kancelář« oznamuje z Piquetbergroadu
ze dne 28. t. m.: Spojené burské voje v západní
kolonii kapské, celkem 700 mužů, pod velením
velitelů Therona z Rensburgu, Woosti.
Smita a Pypersa, napadly dne 22. a 23
t. m. zásobovací sbor na cestě do Calvinie,
když procházel úzkým průsmykem. Burům se
však nepodařilo ukořistiti některý z nákladních
vozů. Byli odražení se ztrátou 5 mrtvých a více
než 20 raněných.
#15
alto_textblock
#15
Školství české ve státním rozpočtu
na rok 1902,
#16
alto_textblock
#16
IV
#17
alto_textblock
#17
Ukázali jsme v předchozích článcích ciframi
úřadními doklady, jak dotud v míře převeliké nadržuj
se Němcům u věcech škol středních, odbornýcha
zvláště vysokých na úkor veliké neněmecké většiny
obyvatelstva, především pak našeho národa. Roz-
počtové položky a statistika o návštěvě různých
druhů škol jsou a museji býti jediným vodítkem př
posuzování otázky, jsou-li kulturní potřeby našeho
národa v této říši náležitě opatřeny, touž aspoň mě-
rou, jako polřeby Němců, Poláků a Vlachů, při čemz
připomináme, že z české strany nebyl učiněn dotu
žádný útok na kulturní potřeby Nemců, zajisté nad-
bytečně opatřených.
Avšak nedělní německé schůze v obou hlavních
městech moravských nutí k odpovědi, přes veškeru
nechuť vyvraceti nízké banálnosti pana posl. Prima-
vesa a přes úskočnou sofistiku pana bar. d'Elverta.
Zvlště řeč tohoto německého poslance ukládá věcně
usuzujícímu pozorovateli věru přílišné sebezapření
Poněvadž však v ní zreadlí se smýšlení moravského
Němectva vůbec, jest nezbytnou potřebou jí se obí-
rati a ukázati, s jak nízkého stanoviska a jakým
důvody poslanec d'Elvert snaží se dokázati neopráv-
něnost nejpřednějšího nyní kulturního požadavku na-
šeho a připraviti půdu pro německou universitu na
Moravě.
Poslanec d Elvert zjednává si smulnou zásluhu
předního útočníka na naše kullurní exigence v mar-
krabství, vnuk téhož Kristiána d'Elverta, který, jakkoli
nebyl prost německého chauvinismu, v četných svých
a celkem záslužných historických pracích přece
uznával kulturní pokročilost naši. Již r. 1898 vystou-
pil tento poslanec s horlivostí lepší věci hodnou prot
požadavku českých vysokých škol na Moravě a nyní
opět řadou logických skoků, které upomínají na zná
mý Themistokleův důkaz, že choť Themistokleova
vládne světem, snaží se v pravdě hérostratské dílo své
dovršiti.
Předpokládajíce, že řeč d'Elvertova podána jest
v pondělním čísle „Tagesbote aus Mähren und Schle-
sien“ správně, chceme ukázali, jaké povahy jsou vý-
vody jeho.
Baron d'Elvert obrací se proli české universitě
a dovozuje potřebu německé university na Moravě
#18
alto_textblock
#18
důvody polltickými, národními, síatistickými, histo
rickými a ústavními. Stěžejný podklad vší otázky
že totiž česká universita má vyhověti kulturní po
třebě 1,900.000 Čechů v markrabstvi a vévodství prot
950.000 Němcům, kteří se dožadují své německé uni-
versity, hledí d'Elvert zakrýti levnou frásí o zcela
prý jiných podmínkách vysoké školy, na níž se vědu
vyučuje jazykem světovým, proti vysoké škole, na níž
vyučování se děje jazykem s úzkým oborem platnosti.
Dle této theorie, Němcům ovšem velmi pohodlně, byla
by povinna zříditi ruská vláda německou univer-
situ v Saratově, uherská někde v Bardějově anebo
v sedmihradské Bystřici a brasilská v tak zvané Ka-
rolině, poněvadž se tam zlíbilo nastěhovati do cizího
území národního a kulturního několik tisíc Němců.
Ke konci zkoumá d Elvert i právní základy českých
vysokých škol polytechnických v Brně s hlediště
prý ústavního. Dle téže theorie bylo by tvrditi, že uni-
versity menších národů, jako leydénská, utrechtská
kodaňská, upsálská i j. nic pro vědu nevykonaly.
Vizme především důvody politické, s nimiž úzc
splývají i důvody národní, D'Elvert deklamuje pathe-
ticky o německém Brně, v němž jeho političtí přátelé
z radnice napočetli mezi 108.000 obyv. 40.000 Čechů,
tedy menší polovici! Dle logiky páně d'Elvertovya
jeho přátel jest město Brno s třemi pětinami něme-
ckého obyvatelstva městem německým, ale Praha,
kdež mezi 226.000 obyv. jest 17.000 Němců, tudíz
sotva třináctý díl, jest jim městem smíšeným.
Český obchodník a živnostník pražský nena říkal
nikde a nikdy, že následkem existence německých
škol v Praze přivábeni budou jemu do Prahy ně-
mečtí konkurenti, svobodomyslný německý posla nec
d'Elvert pokládá ale za škodný účinek českých vy-
sokých škol přibývání českých obchodríků a řeme-
slníků v Brně. Jako by nebylo práva svobodného slč-
bování a jako by toliko Němec měl právo býti vy-
robcem a obchodníkem pro české své okolí.
Baron d'Elvert obává se, že z českých vysokých
škol vyjdou právníci, professoři, lékaři, inženýři,
kněži a j. vzdělání národně „jednostranně“. My ne-
chceme posuzovati, v jakém duchu vychovávají stou-
penci páně d'Elvertovi německou i neněmeckou uni-
versitní mládež, jakkoli známě přihody z Vídně
z Prahy, z Hradce Štyrského a Inšpruku až příliš lá-
kají, ale musíme protestovati co nejenergičtěji proti
tomu, aby to, co německým u nás jest neb smýšlí
bylo pokládáno za a priori prospěšné státní myšlence
rakouské, to pak, co jest potřebou nebo snahou ne-
německých národů a zvláště nás Čechův, aby zásadně
bylo prohlašováno za poškozování říšských prospě-
chů. Chtějí-li Němci býti spravováni a opatřovániú-
řadníky, professory a kněžími své krve, chceme to-
likéž i my, při čemž nechceme rozvinovati otázku, kdo
lépe posloužil Rakousku, zda úřadníci a veřejní zří
zenci českého původu či zlověstná ona soldateska
josefinská, ze všech končin světa sehnané, bezcitně,
hladové byrokracie.
Přejděmež k věcným důvodům, jimiž d'Elvert vý
vody své podpírá. On vytýká, že na české universite
studovalo r. 1896 414, r. 1897 440, r. 1898 477 Mora-
vanů a Slezanů, při tom pak prohlašuje, že jen, česká
universita může přijíti v této otázce v úvahu, jnké by
na jiných universitách Čechů z Moravy a Slezska ani
nebylo. Ihned pak jako druhý Cagliostro prohlašuje.
že prý z Moravy a Slezska zapsáno jest na universite
vídeňské asi 1200 posluchačů, které lehkým srdcem
napořád přičítá Němcům. Zajímavý jest pochod my-
šlenkový, jímž dospívá k těmto obdivuhodným cifrám.
Na Moravě prý a ve Slezsku vychází do roka 1350 až
1400 abiturientů z německých gymnasií, kteří se oddá-
vají studiím universitním. Jaké povahy jsou tato čísla
páně d'Elvertova, vysvitne z našich dokladů, z úřad-
ních výkazů vážených. R. 1901 bylo na Moravě i ve
Slezsku 16 německých úplných gymnasií se 140 třída-
mi a 4146 ž. (Brno I. 451, Brno II. 357, Uh. HIradiště
200, Jihlava 199, Kroměříž 193, Unčov 252, Mikulov
192, Olomouc 300, Šumberk 269, Mor. Třebová 161.
Hranice 217, Znojmo 262, Bílsko 259, Opava 336,
Těšín 320, Vidná 169). Dělíme-li počtem tříd počet zá-
ků — stanovisko velice německým snahám příznivé,
ježto nikdy nerovná se skutečný počet oktavánů prů-
měru na jednu třídu připadajícímu, — jest průměrný
počet žáků v jedné německé gymnasijní třídě 29, ce
při 16 zymnasiích činí 416. Tedy i při liberálním výpo-
čtu našem absolvuje moravsko-slezská
německá gmnasia ročně okrouhle 350
400 ž., ne však 1350 až 1400, jakož tvrdil poslanec
dElvert. Avšak ani tito všichni abiturienti nejsou pouzí
#19
alto_textblock
#19
Němci a nemavštěvují pouze německé university, ne-
bot drahná jich část jsou Češí nebo Poláci, kteří ubí
rají se na fakultu olemouckou. Poláci v Těšínsku
dosud úplného gymnasla nemají a moravská německ
gymnasia jsou alespoň z třetiny navštěvována Čechy
V Kroměříži na př. plní německou septimu a oktávu
z největší části čeští žáci soukromého gymnasia arci-
biskupského a klerikové řádu Piaristů. Vezmeme-l
tudíž průměrem, že čtvrtina žáků německých gymnasi
jsou Slované, zbývá sotva 300 — při nejpříznivějším
počtu — německých abiturientů ročně, tudíž sotva pá-
tý díl cifry, již pan d'Elvert za hlavní podporu pro my-
šlenku německé university a proti universitě česk
uvedl.
Srovnejmež s tím statistiku středníchi škol českých
při čemž určitá čísla naše vyňata jsou z úřadních
zpráv výročních. R. 1900 bylo na Moravě a ve Slezsku
toliko osm úplných gymnásií s právem zkoušky ma
turitní. Z těch odešlo na universitu dle zpráv v pro-
gramech obsažených a sice z Brna 62, z Olomouce 32
z Přerova 20, z Uh. Hradiště 28, z Kroměříže 26, z val
Meziříčí 20, z Třehíče 14, z Opavy 14, celkem 216 abi
turientů, mezi nimiž zajislé nebyl ani jediný Něme
Z r. 1901 nemáme ještě veškery údaje pohromadě, ale
číslice známé vykazují značný přírostek (jen v Olo-
mouci o 11), nyní pak již záhy vyjdou abiturienti z no-
vých teprve se doplňujících gymnasií, z druhého
brněnského, strážníckého, místeckého, ostravského
zábřežského, čímž počet českých abiturientů zajisté na-
plní číslo 300. K tomu však přistupují Češí z něme-
ckých ústavů, jichž počet možno nejméně na 100 pá-
čiti, a tu shledáváme, že ani liberálně za základ vzatý
průměr ani nepoměrně větší počet německých gymna-
sií nejsou s to, aby způsobily číselnou převahu něme-
ckých abiturientů nad českými. I při mnohem přízni-
vějších pro Němce dosavadních podmínkách odcházt
ročně z Moravy a Slezska sotva 300 německých abitu-
rientů proti nejméně 400 Čechů. V Praze studuje na
české universitě 400 až 450 Moravanův a Slezanů,
Olomoucí alespoň 150 a mezi 1400 posluchači vídeh-
ské university z Moravy a ze Slezska, kdybychom jen
třetinu pokládali za Čechy, obdržíme přes 1000 uni-
versitních posluchačů českých, kteréhož čísla Němoi
žádným způsobem nemohou se dopočítati.
Zbývají konečně historické a ústavní důvody, po
případě námitky, jimiž pánové d'Elvert a Primavesi
snaží se ubíti universitu českou a zjednávají půdu
pro universitu německou. Tu budiž konstatováno, ž
proti požadavku německé university na Moravě, jakkol
má sloužiti toliko třetině obyvatelstva, s české strany
neučiněn projev ani jediný. Poučným v té příčíně
jest nejnovější projev všech poslanců českých na
říšské radě, Posl. Primavesi mluvil pro domo, pro své
bydliště Olomouc, která jesí ovšem starým universit-
ním městem s vážnou vědeckou minulostí a dosud má
tři zbytky někdejší university: fakultu theologickou,
universitní (nyní studijní) knihovnu a školu babickou
Ale historické předpoklady páně poslancovy nejsou
správny. Někdejší olomoucká universita byla založen
r. 1576 o dvou fakultách, theologické a filosofické
jako ústav biskupský, svěřený jezovitům, nebyla pak
založena pouze pro moravské Němce, nýbrž pro všech-
no katolické obyvatelstvo Moravy a zemí sousedních
Vyučovacím jazykem byla výhradně latina. V XVI
stol. pečali zřizovati moravští stavové stolice právnické
opět s přednášecím jazykem latinským a tak zvoln
vyvinula se stavovská fakulta právnická. Tato univer-
sita v polovici XVIII. stol. nabyla znamenitého lesku
a z ní vzešla prvá učená společnost v zemích habsbur
ských, Petrášova známá „společnosť neznámých“
která mimo jiné dala podnět ke krilickému vydáván
pramenů dějin českých a moravských. Teprve po zru-
šení řádu jezovitského naslala změna. Fakulty jezo-
vilské staly se státními a z biskupské university stala
se „c. k. arcibiskupská universita“, na níž znenáhla mí
sto latiny zaváděna němčina, jako se dálo na všech
školách v zomích českých. Při nepřerušeném přiroze-
ném vývoji poměrů byla by bývala universita olomou-
cká tak zutrakvisována jako byla pražská před r. 1882
O německé universitě v Olomouci nemůže se tu-
díž mluviti. Biskupa Prusinovského z Viskova, rylíře
českého původu, ani z daleka nenapadlo, aby věnova
bohaté nadání pro universitu jednostranně německou.
Konečně číli jsme i námilku proti právnímu pod-
kladu české vysoké školy technické v Brně. Poslanec
d'Elvert pravil, že zařízena byla cestou protizákonnou,
bez souhlasu sboru zákonodárného, tisk pak jeho
straně sloužící doplnil vývody tyto, dotvrzuje, že pr
měl dožádán býti souhlas sněmu moravského. Vnuk
#20
alto_textblock
#20
moravského hislorika Kristlána d'Elverta měl být
znáti, vláda Thun-Kaizlova, zřídivši českou techniku,
napravila toliko úmyslné opomíjení všech dřívějších
vlád, které od r. 1849 Rakousko spravovaly. Dovolu-
jeme si tudíž poučíti jej a jeho soukmenovce i přátele
o snesení slavného „selského“ sněmu moravského
r. 1849, který v posledním svém sezení schválil pře-
měnu dosavadní stavovské akademie v ústav technický,
povolil po návrhu hrab. Serényia 120.000 zl. k. m. n
jeho zařízení a po návrhu posl. A. Kudly, jejž vážený
člen tehdejších stavů rytíř Vojkoský z Vojkovic vřele
podporoval, ustanovil, aby na novém ústavě po před-
nosti ze zemských peněz založeném a tudíž povahu
zemského ústavu majícím vyučováno bylo jazykem,
jímž mluví většina obyvatelstva v zemi a to dle zásady
roného práva obou národností. Oba návrhy, Serényiův
i Kudlův, schváleny s podmínkou, že ústav ještěr.
1849 zřízen bude. Vláda sice peníze přijala, ale snesení
sněmovní vyplnila jednostranně zařízením německé
techniky. Nuž, což Lev Thun a Helfert opomenuli,
napravili František Thun a Kaizl způsobem ryze zá-
#21
alto_textblock
#21
konným.
#22
alto_textblock
#22
K úpravě fortifikačních pozemků
u Brusky. )
V posledních dnech postoupila stavební po-
lítika obce pražské v novou etappu svého vývoje
nabytím opět jedně dosti znamenité části z roz-
sáhlého komplexu příslovečného umělého pasu
spínajícího naše město — koupí bašty osmnácté
a devatenácté i ostatních fortifikačních pozemků
u Bruské brány. Jako jeden z hlavních důvodů
pro rychlé rozhodnutí o koupi pro hlavní město
jistě důležité uváděno zaopatření práce neza-
městnaným bezodkladným sbouráním. Důvod bez
odporu nad míru ušlechtilý, který však nemůže
zabrániti, aby právě v čas nebylo dáno výrazu
několika myšlénkám, vtírajícím se na mysl vůči
neustále se šířící oblasti stavební v bezprostřední
kontinuitě s ostatním městem a v naprostém
sousedství jeho.
Praha již dnes sama, ještě více pak vzhle-
dem k nynější horečné snaze za dosažením
ideje Prahy veliké, hledí nepopíratelně vstříe
veliké stavební budoucnosti. Nejen arciť ony
části, které mají dostati nového vzhledu uvnitř
našeho nynějšího města, nýbrž také i ony části,
které v budoucnosti bližší či vzdálenější k městu
jako součásť jeho připojeny budou, utvoří pro
pozorovatele jistý obraz, určitý dojem, který at
příznivý či nepříznivý stane se zároveň dojmem
a úsudkem o celé stavební politice pražské.
Proto objevuje se nevyhnutelně nutným,
aby v době, kdy nastává ona perioda úprav,
resp. rozšiřování stavebních ploch a která za-
hajuje novou dalekosáhlou epochu prostorových
změn města — epochu, na jejímž počátku
právě v Praze se ocifujeme — byl zavčas opa-
třen povšechný podklad pro poměry nastávající,
které jako právě v případě dnešním mohou na-
stati od případu k případu z nenadání. Pod-
kladu takového dostane se generálním plánem
či programem pro veškerou další v budoucnosti
zamýšlenou nebo předvídanou akci.
Generálním programem takovým musí celý
budoucí obraz města a jeho nejbližšího okoli
ve hlavních rysech za účastenství
sehválení znalců technických i uměleckýcli,
nezměnitelně býti vypracován, zachová-
vaje jen pokud se týče detailů jednotltvých od-
dílů celkového toho obrazu, volnost nutných
modifikaci (za schválení týchž faktorů), které
nesmí však rušiti intencí celku. Tak zejmen
státi se má, pokud jde o zastavené a nezasta-
vené plochy, o ulice a náměstí i sady — kdež
rozdělení jich a vedoucí tu myšlé n ka
již z předu v generálním programu vyznačeny
a teprve v plánu regulačním — opakuji stále:
za výše uvedené aestheticko-umělecké kontroly
— teprve v podrobnostech provedeny býti mají.
Byl li však proti hořejšímu požadavku vy-
pracován postupně a ad hoc pro jednotlivé části
města dílčí plán úpravy, pak jeví se nevyhnu-
telným, aby ony části, na které se při úpravě
té které partie nepomýšlelo, jež však s partií tou
Pro nával neodkladného materiálu opozděno
Red.
#23
alto_textblock
#23
FEUILLETON.
#24
alto_textblock
#24
tol.
Obrázek ze slovinských Alp. Ze svých »Vzpomínel
na Slovinsko« podává Jan V. Le go.
Když jsem roku 1872 opět do Bledu se
uchýlil, abych zde ve svěžím alpském vzduchu
okřál, ustanovil jsem se hned prvního dne na
tom, že Stolu, jenž se do měho pokoje neustále
oknem díval, svou vysokou návštěvu co nejdříve
učiním, a také jsem si v slově dostál.
Turu na Stol může ten, kdo umí v horách
dobře stoupati, již z vesnice Mostů započíti.
Mosty stojí na levém úpati Stolu, díváme-lise
od Bledu. Avšak tato tura unavuje přece jen
velmi, a tak kdo chce příjemnějšího požitku
sobě dopřáti, vynaloží více času, i vyjde tedy
z Javorníka, jenž hodinu cesty dále nad Sá
vou leží.
Chtěje spatřiti východ slunce zvolil jsems
noční dobu k tuře na Stol. Že bylo minulé noci
hezky sprchlo a severním větrem se i velm
ochladilo, byla obloha skoro úplně jasna, i smě!
jsem tedy očekávati krásný zítřek. Když jsem
z Javorníka vykročil, chystalo se slunéčko právě
k západu, nach a růžový pel po blankytu ste-
louc a svým zlatem Alpy libajíe.
Zvonky dvacaterých kostelíčků doznívaly
v údoli a v listí bujného stromoví umlkaly hlá-
sky opeřených zpěváčků, hlásek po hlásku. Noc
vystupovala z údolí víc a více a z jemných
vlákon tmy tkala si svůj hustý závoj i tkala jej
a tkajíc prostírala jej po kraji šíř a šíře, až se
z tmavého modra nebes prosypalo myriad hvězd,
posílajících třpytem svým pozdravy odpočivajíeí
zemi, tomuto bydlisti tak mnohých sťastných,
#25
alto_textblock
#25
ale též mnohých nešťastných. Byla to krásná
noc! —
V myšlénky blahé pohroužen vystupoval
jsem za svým průvodcem volně vzhůru lesem,
mýťmi často vytrženým. Občas zahoukla sov
v levo nahoře a nejednou zamihl se nám ně-
jaký stín nad hlavou; snad to byla ona a nej
splš ji pak zář smolnice mého průvodce k nám
přilákala. Bylo už nedaleko půlnoci, když jsme
z lesa vystoupili; nalezali jsme se již nad pás-
mem lesů, i kleč sama řídla a brzy nebylo
té více.
Stezka vedla stále příkřeji vzhůru, až po
sléze na holé skále zmizela; avšak paf štěko
dával nám znamení, že se nedaleko ovčákovy
chaty nacházíme, a také jsme k ní za několik
minut dorazili. Když jsme si byli u ovčáka asi
dvě hodiny odpočinuli, začínalo se na východě
šeřiti a naše putování šlo dále. Konečně jsme
dospěli na místo. Už se rozednilo. Obloha na-
byla opět světlé barvy, hvězdy zhasínaly a je-
nom dennice stkvěla se nejděle, oznamujíe nám
brzký východ slunce. Dole v údolich bylo ještě
šero a předměty nedávaly se dobře rozeznávatii
ale vrcholy hor kolem po veškerém kraji braly
na se již určité tvary, perspektiva se šířila
šiřila a za nedlouho na západě zarděl se Tř-
hlav v barvě růžové, ta měnila se rychlev
oranžovou, oranžová zas ve světle žlutou, až
se konečně vrchol Tříhlavu zaleskl v plné záři
sluneční. Podotýkám, že Tříhlav je o 625 m.
vyšší Stolu. Nyní jsme obrátili zraky své k vý-
chodu. Tam se bylo po blankytu žhoucí zlato
rozlilo, lesk se zvyšoval, již vystoupila zářa
původ světla, dobrodějné slunce zdvihalo se
vzhůru.
Víděl jsem sice nesčíslněkráte na moři,
#26
alto_textblock
#26
jak slunce vychází a zapadá, a nemožno my-
sliti si něco velebnějšího nad tento zjev; avšak
pozorování východu slunce s vrcholu hory
2239 m. vysoké způsobuje také dojem nevy-
rovnaně velebnosti a kdybych dojmy obou těchto
stejnorodých, avšak přece rozdílných zjevů
mezi sebou porovnával, řekl bych, že východ
slunce na moři má do sebe onu přísně vážnou
velebnost, před níž se človék hluboko koří,
kdežto východ slunce, s vysoké hory pozoro-
vaný, se v oné přemilostné velebnosti jevi,
která srdce lidská blahostí a radosti naplňuje.
Stál jsem mlčky dlouhou chvíli, city vzneše-
nými přemožen, a když jsem se pak ohledl po
svém průvodci, on klečel, modle se . ..
Jest věru těžko popsati, jaký to svět se
člověku na temeni Stolu otevírá, těžko popsati
to náramné množství a tu rozmanitost scenerií
hor i údoli, těžko popsati i samo to osvětlení.
jakž potom tu skvostnost a nádheru barev.
bílé, šedé, černé, modré, žluté, zelené a čer-
vené ve všech tónech jejich, tmavých i svě-
tlých, v mdlém pablesku i jasném lesku ! Všecko
by zrak objal, na všem by utkvěl, s předmětu
těká na předmět, nikde nemaje stání. Fantasie
nejbujnější je zde skutečností mnohem pře-
konána
Rozhlédněme se nejprve po Karavankách
na jichž vrcholu právě stojíme. Karavanky jsou
pohoří, jež velkou a to východní část jižníeh
Korutan od Krajinska děli a se od údoli Zlliee
(u Trbíže) na východ vlnitou čarou až po Sto
v podobě často přetrženého hřbetu táhne, o
Stolu pak na severovýchod a jihovýchod se roz-
šiřuje, na severovýchodě táhlou Košutou a na
jihovýchodě Storžičem končic, kde je kokerské
údolí od Kamnických Alp děli. Při této příleži
#27
alto_textblock
#27
tosti ať podetknu ještě to, že jméno »Kara-
vanky« se odvozuje z keltštiny; »kara« zna-
mená tu kámen a »vanka« louku, —
souhrnném pojmu jsou to tedy »skály s pastvi-
nami«. Tomu nasvědčuje, že Karavanky na
severní straně své se jeví většinou jen v samém
srázu se spoustami kamení pod ním, na jižní
straně pak že se jeví v mírném svahu vegelnei
pokrytém, kde se také mnoho výdatných pastvin
nachází.
Obráceni k severu spatřujeme se Stolu v
nejbližším okolí pravý obraz skalní spousty
jednak v samých srázech a rozsedlinách, jinak
zas ve vysoko strmících kuželích za sebou se
kupících a v ostrých hřbetech, daleko se táhnou-
eích. Pod touto skalní spoustou otevírá se přl-
jemná »Rožná dolina« a za jejím severním
roubením prostírá se širá nížina korutanská.
V levo — stranou k západu — kynou nám tu
Bělák a blatské jezero, dále pak táhne s
vrbské jezero až skoro k Celovci, jejž po jeho
věžích ihned poznáme.
Když pak se k jihu obrátíme, spatřujeme
z prava na levo celé údoli Sávy od Kořenea
daleko k Lublani, při čemž s velikou rozkoší
spočívá zrak náš zvláště na Bledsku, hluboko
pod námi se jevícím. — Abychom konečn
obraz veškerého rozhledu jako v rámec pojali,
třeba jest nám po roubení obzoru se rozhléd-
nouti a tu kynou nám na severu: Dachstein.
Vys. Golnik, Grimnik, Hohenwart, Bösenstein.
Kresnik (Grössing), Stulek a Šekl; na východě
pak Pohorje (Bacher Geb.), Smerekovec, blíže
k nám již Kamnické Alpy, načež zas daleko —
přes prostrannou rovinu lublaňskou — Uskoky
a Ostrý Vrch; na jihu Sněžník, severní vyso-
čína Istrie, Nános a zas blíže Borodín, pal
#28
alto_textblock
#28
přímo nad bledským jezerem v dálce asi 30
mil čásť Jaderského moře, záliv to tržičsl.ý
(Monfalcone). Tato scenerie jest překrásná ! —
Dále se táhne Černá Prsť (s »botanickou zahra-
dou Evropy« na svém jižním svahu), pak nás
pozdravují Vogel (Úhel), Kuk a Krn (chata tu-
ristská byla na tomto právě tyto dni otevřena)
za bochyňským jezerem, načež na západě tři-
hlavská skupina svým nejvýš imposantním zje-
vem nás vskutku okouzluje.
Kdo neviděl vůbec vápencových Alp, zvlá-
ště však v říši dotomilů, neuvěři, že mohou
skály dokonalými stěnami v takovou ohromnou
výšku se pnouti, jak to právě na třihlavské sku-
pině se Stolu vidíme. — Od západu k severu
kynou nám z dálky Napéče (Ampezzo), Paralba,
Polnik a pak se daleko táhnou Vysoké Tury
věčným ledem pokryté, z niehž celá řada sa-
mých ostrých vrcholů ční a uprostřed nichž
Velký Zvon vysoko nad ně všecky strmí.
Jak spanile velebná jsi ty, přírodo, na
těch horách! Jak výmluvný je zde jazyk tvůj,
jak dojemná řeč tvá! Mysl i srdce člověka
poutáš stejnou moci k sobě, mysl by se ti ob-
divovala, tobě se kořila, srdce by tebe milovalo.
Z nebetyčných hor učinila jsi sobě trůny, by
odtud člověk daleko hleděl do říše moci tvéa
slávy, by víděl, jak je ten svět ještě krásný!
Slurce vystupovalo výš a výše, i bylo mi
konečně pomýšleti na odchod. Poslav ještě
vroucí pozdravení na sever, drahé vlasti své,
loučil jsem se odtud, srdce maje naplněno
dojmy nejvznešenějšími, se Stolem a zvolil se-
stup k Mostům, kamž jsem za dobré tři hodiny
dorazil. Byl to jeden z nejkrásnějších dnů mého
života, na nějž si stále živě vzpomínám a ték
tak vzpomínati budul