ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 fa0f5380-661f-11dc-a4da-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 28
#1 alto_textblock #1
Ročník XXXXI.
#2 alto_textblock #2
V Praze, v ponděli dne 30. prosince 1901.
#3 alto_textblock #3
Číslo 359.
#4 alto_textblock #4
Na rauní a odpol, Hísty přilchami (.Nanéný Gbzor v středu a „Literácní Hildka v pátek) přodplací aet Prnze v adujinistraai 2 na měste . . . . . . 6 K —k zs čtvrt leta . . . . . s dvojí čonáško a měsí tvt letee gijsikách na měale . Poštou: na něsle na črr kt. . s drojíí sásllieu sa měsíe čtvrl lel
#5 alto_textblock #5
ko 2 K 80t kel k e
#6 alto_textblock #6
.
#7 alto_textblock #7
p
#8 alto_textblock #8
—
#9 alto_textblock #9
V drobném prodejíi razní číslo o sobě . . . za Sh vddpelední . . . . na zh Ve filialkách na venkově- ranní číslo, . . . . . . . 10 vdpolední . . . . . . . . 3b Inseráty plati se hotové nspřed. Písdplacení a jnserty přijiná sěninl- strace v Marianské ulicí č.a Tam nacházejí se táž redsbce tiskárns a szpedice „Národnich Liste“. Rakopiny se novraneji.
#10 alto_textblock #10
Telefonické zprávy „Nár. Listů“ Čestná záležitost sv. p. Kobera. Z Vídně, 30. prosince. Mohli jsme v záležitosti polního zbrojmistra sv. p. Ko bera, který byl stíhán proto, že se postavi v čelo pensijní organisace bývalých vojen ských osob, oznámiti před nějakým časem že věc octla se před forem čestnéh soudu, jehož tajné hlasování zapečetěne bylo císaři odevzdáno. K tomu »Mont.-Ztg. dnes z bezpečného prý pramene se dovídá. že rozhodnutí ve věci té se již stalo. Jakkoli se zachovává se strany zu častněných osob mlčení, může se prý přece považovati za faktum, že celá věc minula bez následků pro starého a zasloužilého generála. Podobá se prý, že na rozhodují- cích místech v poslední chvili vzal se zřete nikoli tak ku jednání zbrojmistra, jako spíše k motivům v pravdě lidským a veškeré sobe- ckosti prostým.
#11 alto_textblock #11
Hr. Beleredi. Z Vídně, 30 prosince. Z Gmundenu telegrafují, že ve stavu těžce nemocného hr Richarda Belcreda nastalo poněkud po lepšení. Předseda trestního soudu vídeň ského Holzinger se zastřelil. Z Vídně, 30. prosince. Vicepresiden trestního soudu vídeňského dvorní rada Hol zinger se včera zastřelil. Dnes teprv nalezen byl ve své kanceláři. Měl ránu z re- volveru ve spánku. V zůstaveném listě ke svým přátelům udává za příčinu svého činu rostoucí slabost svého zraku a prosí je z prominutí. Holzinger byl osobou v nejširších kruzích právnických a soudcovských zna- mou. Jako předseda trestního soudu vynika neobyčejnou příkrostí a brutálností. Pokládal obviněného vždy za odsouzeného a jako s ta- kovým s ním nakládal. Ukazoval při každé příležitosti, že jest soudcem, jakým soudce býti nemá. Vyšel ze školy státních zástupců a by argumentum ad hominem, že jest zvrácenou methoda státní zástupce jako soudce. Byl předsedou v největších a v nejsensačnějších procesech vídeňských. Mezi jinými také z výminečného stavu v procesech s anarchisty a také předsedou v procesu proti poslanci Schönererovi, kterýž od té dobyv každém čísle svých »Unverfälschte deutsche Worte« Holzingra jako předsedu trestního soudu a jako svého katana udával.
#12 alto_textblock #12
Telegrafické zprávy „N. L. Z Brna, 29. prosince. (C.-B.) Za před sednictví poslance hr. Herbersteina konala se dnes dopoledne schůze stálého vyrov- návacího výboru moravského zemského sněmu. Čeští členové výboru do schůze se nedosta- vili. Po zevrubném rokování usneseno po- dati sněmu zprávu o dosavadní činnost výboru. Za zpravodaje zvolen bar. Chlu- mecký Z Hukurešti, 28. prosince. (C.-B.) Za příčinou 58. narozenin královny Alžbět jest město vyzdobeno prapory. Ministři ode- baali se do královského paláce, aby vyslo- vili královně blahopřání jménem vlády. Ze všech částí země došly blahopřejné telegramy Z Curacao, 28. prosince. (C. -B. Venezuelská vláda oznamuje, že vůdce po- vstaleů Mendoza byl u La Puerta na hlavu poražen a uchýlil se dne 24. t. m. se 40 svými průvodci do města Ortizu. Z Milána, 29. prosince. (C. B) Př dnešní doplňovací volbě poslance zvolen by opětně socialista Tura ti. Z Dijonu, 29. prosince. (C.-B) Za příčinou zřízení tří nových baterií přijal zde dnes ministr války Andrée náčelníky úřadů a úřadníky prefektury. Blahopřal důstojnikům za jejich oddanost k republice
#13 alto_textblock #13
a prohlásil vzhledem k čínské výpravě »Tato výprava jest důkazem, že je fran- couzská armáda první na světě« Při ban- ketu, jejž město bylo uspořádalo, odpověděl Andrée na několik připitků řečí, v níž mimo jiné pravií: »Děkuju národu za jeho lásku k armádě,« a doložil, že musí všichni ruku v ruce postupovat, aby konečně zmizel i po- slední zbytek nedůvěry. Řeč tato byla při- jata hlučným souhlasem. Z Londýna, 29. prosince. (C - B. »Reuterova kancelář« oznamuje z Bomy (v Guineji) ze dne 18. t. m.: Na Aros po- stupující kolonna obsadila dne 16. prosince po třídenním boji hlavní místo Aros Bendi. Z domorodého mužstva padlo 39 mužů. z Washingtonu, 29. prosince. (C - B) Zdejším diplomatickým kruhům sděluje se úřadně: Argentinská republika nechlásil sice ještě úřadně, že nehodlá se připojiti ku protokolu ze dne 25. prosince, avšak volnou formou pronešené námitky argentin- ského vyslance Portely proti té části proto- kolu, ve kteréž se jedná o odvolání policej- ního vojska z Ultimy Esperanzy a o rozhodčím výroku anglického krále, považují se za vážné ohrožení ujednané shody.
#14 alto_textblock #14
Válka jihonfrická. Z Londýna, 29. prosince. (C.-B.) »Reu- terova kancelář« oznamuje z Piquetbergroadu ze dne 28. t. m.: Spojené burské voje v západní kolonii kapské, celkem 700 mužů, pod velením velitelů Therona z Rensburgu, Woosti. Smita a Pypersa, napadly dne 22. a 23 t. m. zásobovací sbor na cestě do Calvinie, když procházel úzkým průsmykem. Burům se však nepodařilo ukořistiti některý z nákladních vozů. Byli odražení se ztrátou 5 mrtvých a více než 20 raněných.
#15 alto_textblock #15
Školství české ve státním rozpočtu na rok 1902,
#16 alto_textblock #16
IV
#17 alto_textblock #17
Ukázali jsme v předchozích článcích ciframi úřadními doklady, jak dotud v míře převeliké nadržuj se Němcům u věcech škol středních, odbornýcha zvláště vysokých na úkor veliké neněmecké většiny obyvatelstva, především pak našeho národa. Roz- počtové položky a statistika o návštěvě různých druhů škol jsou a museji býti jediným vodítkem př posuzování otázky, jsou-li kulturní potřeby našeho národa v této říši náležitě opatřeny, touž aspoň mě- rou, jako polřeby Němců, Poláků a Vlachů, při čemz připomináme, že z české strany nebyl učiněn dotu žádný útok na kulturní potřeby Nemců, zajisté nad- bytečně opatřených. Avšak nedělní německé schůze v obou hlavních městech moravských nutí k odpovědi, přes veškeru nechuť vyvraceti nízké banálnosti pana posl. Prima- vesa a přes úskočnou sofistiku pana bar. d'Elverta. Zvlště řeč tohoto německého poslance ukládá věcně usuzujícímu pozorovateli věru přílišné sebezapření Poněvadž však v ní zreadlí se smýšlení moravského Němectva vůbec, jest nezbytnou potřebou jí se obí- rati a ukázati, s jak nízkého stanoviska a jakým důvody poslanec d'Elvert snaží se dokázati neopráv- něnost nejpřednějšího nyní kulturního požadavku na- šeho a připraviti půdu pro německou universitu na Moravě. Poslanec d Elvert zjednává si smulnou zásluhu předního útočníka na naše kullurní exigence v mar- krabství, vnuk téhož Kristiána d'Elverta, který, jakkoli nebyl prost německého chauvinismu, v četných svých a celkem záslužných historických pracích přece uznával kulturní pokročilost naši. Již r. 1898 vystou- pil tento poslanec s horlivostí lepší věci hodnou prot požadavku českých vysokých škol na Moravě a nyní opět řadou logických skoků, které upomínají na zná mý Themistokleův důkaz, že choť Themistokleova vládne světem, snaží se v pravdě hérostratské dílo své dovršiti. Předpokládajíce, že řeč d'Elvertova podána jest v pondělním čísle „Tagesbote aus Mähren und Schle- sien“ správně, chceme ukázali, jaké povahy jsou vý- vody jeho. Baron d'Elvert obrací se proli české universitě a dovozuje potřebu německé university na Moravě
#18 alto_textblock #18
důvody polltickými, národními, síatistickými, histo rickými a ústavními. Stěžejný podklad vší otázky že totiž česká universita má vyhověti kulturní po třebě 1,900.000 Čechů v markrabstvi a vévodství prot 950.000 Němcům, kteří se dožadují své německé uni- versity, hledí d'Elvert zakrýti levnou frásí o zcela prý jiných podmínkách vysoké školy, na níž se vědu vyučuje jazykem světovým, proti vysoké škole, na níž vyučování se děje jazykem s úzkým oborem platnosti. Dle této theorie, Němcům ovšem velmi pohodlně, byla by povinna zříditi ruská vláda německou univer- situ v Saratově, uherská někde v Bardějově anebo v sedmihradské Bystřici a brasilská v tak zvané Ka- rolině, poněvadž se tam zlíbilo nastěhovati do cizího území národního a kulturního několik tisíc Němců. Ke konci zkoumá d Elvert i právní základy českých vysokých škol polytechnických v Brně s hlediště prý ústavního. Dle téže theorie bylo by tvrditi, že uni- versity menších národů, jako leydénská, utrechtská kodaňská, upsálská i j. nic pro vědu nevykonaly. Vizme především důvody politické, s nimiž úzc splývají i důvody národní, D'Elvert deklamuje pathe- ticky o německém Brně, v němž jeho političtí přátelé z radnice napočetli mezi 108.000 obyv. 40.000 Čechů, tedy menší polovici! Dle logiky páně d'Elvertovya jeho přátel jest město Brno s třemi pětinami něme- ckého obyvatelstva městem německým, ale Praha, kdež mezi 226.000 obyv. jest 17.000 Němců, tudíz sotva třináctý díl, jest jim městem smíšeným. Český obchodník a živnostník pražský nena říkal nikde a nikdy, že následkem existence německých škol v Praze přivábeni budou jemu do Prahy ně- mečtí konkurenti, svobodomyslný německý posla nec d'Elvert pokládá ale za škodný účinek českých vy- sokých škol přibývání českých obchodríků a řeme- slníků v Brně. Jako by nebylo práva svobodného slč- bování a jako by toliko Němec měl právo býti vy- robcem a obchodníkem pro české své okolí. Baron d'Elvert obává se, že z českých vysokých škol vyjdou právníci, professoři, lékaři, inženýři, kněži a j. vzdělání národně „jednostranně“. My ne- chceme posuzovati, v jakém duchu vychovávají stou- penci páně d'Elvertovi německou i neněmeckou uni- versitní mládež, jakkoli známě přihody z Vídně z Prahy, z Hradce Štyrského a Inšpruku až příliš lá- kají, ale musíme protestovati co nejenergičtěji proti tomu, aby to, co německým u nás jest neb smýšlí bylo pokládáno za a priori prospěšné státní myšlence rakouské, to pak, co jest potřebou nebo snahou ne- německých národů a zvláště nás Čechův, aby zásadně bylo prohlašováno za poškozování říšských prospě- chů. Chtějí-li Němci býti spravováni a opatřovániú- řadníky, professory a kněžími své krve, chceme to- likéž i my, při čemž nechceme rozvinovati otázku, kdo lépe posloužil Rakousku, zda úřadníci a veřejní zří zenci českého původu či zlověstná ona soldateska josefinská, ze všech končin světa sehnané, bezcitně, hladové byrokracie. Přejděmež k věcným důvodům, jimiž d'Elvert vý vody své podpírá. On vytýká, že na české universite studovalo r. 1896 414, r. 1897 440, r. 1898 477 Mora- vanů a Slezanů, při tom pak prohlašuje, že jen, česká universita může přijíti v této otázce v úvahu, jnké by na jiných universitách Čechů z Moravy a Slezska ani nebylo. Ihned pak jako druhý Cagliostro prohlašuje. že prý z Moravy a Slezska zapsáno jest na universite vídeňské asi 1200 posluchačů, které lehkým srdcem napořád přičítá Němcům. Zajímavý jest pochod my- šlenkový, jímž dospívá k těmto obdivuhodným cifrám. Na Moravě prý a ve Slezsku vychází do roka 1350 až 1400 abiturientů z německých gymnasií, kteří se oddá- vají studiím universitním. Jaké povahy jsou tato čísla páně d'Elvertova, vysvitne z našich dokladů, z úřad- ních výkazů vážených. R. 1901 bylo na Moravě i ve Slezsku 16 německých úplných gymnasií se 140 třída- mi a 4146 ž. (Brno I. 451, Brno II. 357, Uh. HIradiště 200, Jihlava 199, Kroměříž 193, Unčov 252, Mikulov 192, Olomouc 300, Šumberk 269, Mor. Třebová 161. Hranice 217, Znojmo 262, Bílsko 259, Opava 336, Těšín 320, Vidná 169). Dělíme-li počtem tříd počet zá- ků — stanovisko velice německým snahám příznivé, ježto nikdy nerovná se skutečný počet oktavánů prů- měru na jednu třídu připadajícímu, — jest průměrný počet žáků v jedné německé gymnasijní třídě 29, ce při 16 zymnasiích činí 416. Tedy i při liberálním výpo- čtu našem absolvuje moravsko-slezská německá gmnasia ročně okrouhle 350 400 ž., ne však 1350 až 1400, jakož tvrdil poslanec dElvert. Avšak ani tito všichni abiturienti nejsou pouzí
#19 alto_textblock #19
Němci a nemavštěvují pouze německé university, ne- bot drahná jich část jsou Češí nebo Poláci, kteří ubí rají se na fakultu olemouckou. Poláci v Těšínsku dosud úplného gymnasla nemají a moravská německ gymnasia jsou alespoň z třetiny navštěvována Čechy V Kroměříži na př. plní německou septimu a oktávu z největší části čeští žáci soukromého gymnasia arci- biskupského a klerikové řádu Piaristů. Vezmeme-l tudíž průměrem, že čtvrtina žáků německých gymnasi jsou Slované, zbývá sotva 300 — při nejpříznivějším počtu — německých abiturientů ročně, tudíž sotva pá- tý díl cifry, již pan d'Elvert za hlavní podporu pro my- šlenku německé university a proti universitě česk uvedl. Srovnejmež s tím statistiku středníchi škol českých při čemž určitá čísla naše vyňata jsou z úřadních zpráv výročních. R. 1900 bylo na Moravě a ve Slezsku toliko osm úplných gymnásií s právem zkoušky ma turitní. Z těch odešlo na universitu dle zpráv v pro- gramech obsažených a sice z Brna 62, z Olomouce 32 z Přerova 20, z Uh. Hradiště 28, z Kroměříže 26, z val Meziříčí 20, z Třehíče 14, z Opavy 14, celkem 216 abi turientů, mezi nimiž zajislé nebyl ani jediný Něme Z r. 1901 nemáme ještě veškery údaje pohromadě, ale číslice známé vykazují značný přírostek (jen v Olo- mouci o 11), nyní pak již záhy vyjdou abiturienti z no- vých teprve se doplňujících gymnasií, z druhého brněnského, strážníckého, místeckého, ostravského zábřežského, čímž počet českých abiturientů zajisté na- plní číslo 300. K tomu však přistupují Češí z něme- ckých ústavů, jichž počet možno nejméně na 100 pá- čiti, a tu shledáváme, že ani liberálně za základ vzatý průměr ani nepoměrně větší počet německých gymna- sií nejsou s to, aby způsobily číselnou převahu něme- ckých abiturientů nad českými. I při mnohem přízni- vějších pro Němce dosavadních podmínkách odcházt ročně z Moravy a Slezska sotva 300 německých abitu- rientů proti nejméně 400 Čechů. V Praze studuje na české universitě 400 až 450 Moravanův a Slezanů, Olomoucí alespoň 150 a mezi 1400 posluchači vídeh- ské university z Moravy a ze Slezska, kdybychom jen třetinu pokládali za Čechy, obdržíme přes 1000 uni- versitních posluchačů českých, kteréhož čísla Němoi žádným způsobem nemohou se dopočítati. Zbývají konečně historické a ústavní důvody, po případě námitky, jimiž pánové d'Elvert a Primavesi snaží se ubíti universitu českou a zjednávají půdu pro universitu německou. Tu budiž konstatováno, ž proti požadavku německé university na Moravě, jakkol má sloužiti toliko třetině obyvatelstva, s české strany neučiněn projev ani jediný. Poučným v té příčíně jest nejnovější projev všech poslanců českých na říšské radě, Posl. Primavesi mluvil pro domo, pro své bydliště Olomouc, která jesí ovšem starým universit- ním městem s vážnou vědeckou minulostí a dosud má tři zbytky někdejší university: fakultu theologickou, universitní (nyní studijní) knihovnu a školu babickou Ale historické předpoklady páně poslancovy nejsou správny. Někdejší olomoucká universita byla založen r. 1576 o dvou fakultách, theologické a filosofické jako ústav biskupský, svěřený jezovitům, nebyla pak založena pouze pro moravské Němce, nýbrž pro všech- no katolické obyvatelstvo Moravy a zemí sousedních Vyučovacím jazykem byla výhradně latina. V XVI stol. pečali zřizovati moravští stavové stolice právnické opět s přednášecím jazykem latinským a tak zvoln vyvinula se stavovská fakulta právnická. Tato univer- sita v polovici XVIII. stol. nabyla znamenitého lesku a z ní vzešla prvá učená společnost v zemích habsbur ských, Petrášova známá „společnosť neznámých“ která mimo jiné dala podnět ke krilickému vydáván pramenů dějin českých a moravských. Teprve po zru- šení řádu jezovitského naslala změna. Fakulty jezo- vilské staly se státními a z biskupské university stala se „c. k. arcibiskupská universita“, na níž znenáhla mí sto latiny zaváděna němčina, jako se dálo na všech školách v zomích českých. Při nepřerušeném přiroze- ném vývoji poměrů byla by bývala universita olomou- cká tak zutrakvisována jako byla pražská před r. 1882 O německé universitě v Olomouci nemůže se tu- díž mluviti. Biskupa Prusinovského z Viskova, rylíře českého původu, ani z daleka nenapadlo, aby věnova bohaté nadání pro universitu jednostranně německou. Konečně číli jsme i námilku proti právnímu pod- kladu české vysoké školy technické v Brně. Poslanec d'Elvert pravil, že zařízena byla cestou protizákonnou, bez souhlasu sboru zákonodárného, tisk pak jeho straně sloužící doplnil vývody tyto, dotvrzuje, že pr měl dožádán býti souhlas sněmu moravského. Vnuk
#20 alto_textblock #20
moravského hislorika Kristlána d'Elverta měl být znáti, vláda Thun-Kaizlova, zřídivši českou techniku, napravila toliko úmyslné opomíjení všech dřívějších vlád, které od r. 1849 Rakousko spravovaly. Dovolu- jeme si tudíž poučíti jej a jeho soukmenovce i přátele o snesení slavného „selského“ sněmu moravského r. 1849, který v posledním svém sezení schválil pře- měnu dosavadní stavovské akademie v ústav technický, povolil po návrhu hrab. Serényia 120.000 zl. k. m. n jeho zařízení a po návrhu posl. A. Kudly, jejž vážený člen tehdejších stavů rytíř Vojkoský z Vojkovic vřele podporoval, ustanovil, aby na novém ústavě po před- nosti ze zemských peněz založeném a tudíž povahu zemského ústavu majícím vyučováno bylo jazykem, jímž mluví většina obyvatelstva v zemi a to dle zásady roného práva obou národností. Oba návrhy, Serényiův i Kudlův, schváleny s podmínkou, že ústav ještěr. 1849 zřízen bude. Vláda sice peníze přijala, ale snesení sněmovní vyplnila jednostranně zařízením německé techniky. Nuž, což Lev Thun a Helfert opomenuli, napravili František Thun a Kaizl způsobem ryze zá-
#21 alto_textblock #21
konným.
#22 alto_textblock #22
K úpravě fortifikačních pozemků u Brusky. ) V posledních dnech postoupila stavební po- lítika obce pražské v novou etappu svého vývoje nabytím opět jedně dosti znamenité části z roz- sáhlého komplexu příslovečného umělého pasu spínajícího naše město — koupí bašty osmnácté a devatenácté i ostatních fortifikačních pozemků u Bruské brány. Jako jeden z hlavních důvodů pro rychlé rozhodnutí o koupi pro hlavní město jistě důležité uváděno zaopatření práce neza- městnaným bezodkladným sbouráním. Důvod bez odporu nad míru ušlechtilý, který však nemůže zabrániti, aby právě v čas nebylo dáno výrazu několika myšlénkám, vtírajícím se na mysl vůči neustále se šířící oblasti stavební v bezprostřední kontinuitě s ostatním městem a v naprostém sousedství jeho. Praha již dnes sama, ještě více pak vzhle- dem k nynější horečné snaze za dosažením ideje Prahy veliké, hledí nepopíratelně vstříe veliké stavební budoucnosti. Nejen arciť ony části, které mají dostati nového vzhledu uvnitř našeho nynějšího města, nýbrž také i ony části, které v budoucnosti bližší či vzdálenější k městu jako součásť jeho připojeny budou, utvoří pro pozorovatele jistý obraz, určitý dojem, který at příznivý či nepříznivý stane se zároveň dojmem a úsudkem o celé stavební politice pražské. Proto objevuje se nevyhnutelně nutným, aby v době, kdy nastává ona perioda úprav, resp. rozšiřování stavebních ploch a která za- hajuje novou dalekosáhlou epochu prostorových změn města — epochu, na jejímž počátku právě v Praze se ocifujeme — byl zavčas opa- třen povšechný podklad pro poměry nastávající, které jako právě v případě dnešním mohou na- stati od případu k případu z nenadání. Pod- kladu takového dostane se generálním plánem či programem pro veškerou další v budoucnosti zamýšlenou nebo předvídanou akci. Generálním programem takovým musí celý budoucí obraz města a jeho nejbližšího okoli ve hlavních rysech za účastenství sehválení znalců technických i uměleckýcli, nezměnitelně býti vypracován, zachová- vaje jen pokud se týče detailů jednotltvých od- dílů celkového toho obrazu, volnost nutných modifikaci (za schválení týchž faktorů), které nesmí však rušiti intencí celku. Tak zejmen státi se má, pokud jde o zastavené a nezasta- vené plochy, o ulice a náměstí i sady — kdež rozdělení jich a vedoucí tu myšlé n ka již z předu v generálním programu vyznačeny a teprve v plánu regulačním — opakuji stále: za výše uvedené aestheticko-umělecké kontroly — teprve v podrobnostech provedeny býti mají. Byl li však proti hořejšímu požadavku vy- pracován postupně a ad hoc pro jednotlivé části města dílčí plán úpravy, pak jeví se nevyhnu- telným, aby ony části, na které se při úpravě té které partie nepomýšlelo, jež však s partií tou Pro nával neodkladného materiálu opozděno Red.
#23 alto_textblock #23
FEUILLETON.
#24 alto_textblock #24
tol. Obrázek ze slovinských Alp. Ze svých »Vzpomínel na Slovinsko« podává Jan V. Le go. Když jsem roku 1872 opět do Bledu se uchýlil, abych zde ve svěžím alpském vzduchu okřál, ustanovil jsem se hned prvního dne na tom, že Stolu, jenž se do měho pokoje neustále oknem díval, svou vysokou návštěvu co nejdříve učiním, a také jsem si v slově dostál. Turu na Stol může ten, kdo umí v horách dobře stoupati, již z vesnice Mostů započíti. Mosty stojí na levém úpati Stolu, díváme-lise od Bledu. Avšak tato tura unavuje přece jen velmi, a tak kdo chce příjemnějšího požitku sobě dopřáti, vynaloží více času, i vyjde tedy z Javorníka, jenž hodinu cesty dále nad Sá vou leží. Chtěje spatřiti východ slunce zvolil jsems noční dobu k tuře na Stol. Že bylo minulé noci hezky sprchlo a severním větrem se i velm ochladilo, byla obloha skoro úplně jasna, i smě! jsem tedy očekávati krásný zítřek. Když jsem z Javorníka vykročil, chystalo se slunéčko právě k západu, nach a růžový pel po blankytu ste- louc a svým zlatem Alpy libajíe. Zvonky dvacaterých kostelíčků doznívaly v údoli a v listí bujného stromoví umlkaly hlá- sky opeřených zpěváčků, hlásek po hlásku. Noc vystupovala z údolí víc a více a z jemných vlákon tmy tkala si svůj hustý závoj i tkala jej a tkajíc prostírala jej po kraji šíř a šíře, až se z tmavého modra nebes prosypalo myriad hvězd, posílajících třpytem svým pozdravy odpočivajíeí zemi, tomuto bydlisti tak mnohých sťastných,
#25 alto_textblock #25
ale též mnohých nešťastných. Byla to krásná noc! — V myšlénky blahé pohroužen vystupoval jsem za svým průvodcem volně vzhůru lesem, mýťmi často vytrženým. Občas zahoukla sov v levo nahoře a nejednou zamihl se nám ně- jaký stín nad hlavou; snad to byla ona a nej splš ji pak zář smolnice mého průvodce k nám přilákala. Bylo už nedaleko půlnoci, když jsme z lesa vystoupili; nalezali jsme se již nad pás- mem lesů, i kleč sama řídla a brzy nebylo té více. Stezka vedla stále příkřeji vzhůru, až po sléze na holé skále zmizela; avšak paf štěko dával nám znamení, že se nedaleko ovčákovy chaty nacházíme, a také jsme k ní za několik minut dorazili. Když jsme si byli u ovčáka asi dvě hodiny odpočinuli, začínalo se na východě šeřiti a naše putování šlo dále. Konečně jsme dospěli na místo. Už se rozednilo. Obloha na- byla opět světlé barvy, hvězdy zhasínaly a je- nom dennice stkvěla se nejděle, oznamujíe nám brzký východ slunce. Dole v údolich bylo ještě šero a předměty nedávaly se dobře rozeznávatii ale vrcholy hor kolem po veškerém kraji braly na se již určité tvary, perspektiva se šířila šiřila a za nedlouho na západě zarděl se Tř- hlav v barvě růžové, ta měnila se rychlev oranžovou, oranžová zas ve světle žlutou, až se konečně vrchol Tříhlavu zaleskl v plné záři sluneční. Podotýkám, že Tříhlav je o 625 m. vyšší Stolu. Nyní jsme obrátili zraky své k vý- chodu. Tam se bylo po blankytu žhoucí zlato rozlilo, lesk se zvyšoval, již vystoupila zářa původ světla, dobrodějné slunce zdvihalo se vzhůru. Víděl jsem sice nesčíslněkráte na moři,
#26 alto_textblock #26
jak slunce vychází a zapadá, a nemožno my- sliti si něco velebnějšího nad tento zjev; avšak pozorování východu slunce s vrcholu hory 2239 m. vysoké způsobuje také dojem nevy- rovnaně velebnosti a kdybych dojmy obou těchto stejnorodých, avšak přece rozdílných zjevů mezi sebou porovnával, řekl bych, že východ slunce na moři má do sebe onu přísně vážnou velebnost, před níž se človék hluboko koří, kdežto východ slunce, s vysoké hory pozoro- vaný, se v oné přemilostné velebnosti jevi, která srdce lidská blahostí a radosti naplňuje. Stál jsem mlčky dlouhou chvíli, city vzneše- nými přemožen, a když jsem se pak ohledl po svém průvodci, on klečel, modle se . .. Jest věru těžko popsati, jaký to svět se člověku na temeni Stolu otevírá, těžko popsati to náramné množství a tu rozmanitost scenerií hor i údoli, těžko popsati i samo to osvětlení. jakž potom tu skvostnost a nádheru barev. bílé, šedé, černé, modré, žluté, zelené a čer- vené ve všech tónech jejich, tmavých i svě- tlých, v mdlém pablesku i jasném lesku ! Všecko by zrak objal, na všem by utkvěl, s předmětu těká na předmět, nikde nemaje stání. Fantasie nejbujnější je zde skutečností mnohem pře- konána Rozhlédněme se nejprve po Karavankách na jichž vrcholu právě stojíme. Karavanky jsou pohoří, jež velkou a to východní část jižníeh Korutan od Krajinska děli a se od údoli Zlliee (u Trbíže) na východ vlnitou čarou až po Sto v podobě často přetrženého hřbetu táhne, o Stolu pak na severovýchod a jihovýchod se roz- šiřuje, na severovýchodě táhlou Košutou a na jihovýchodě Storžičem končic, kde je kokerské údolí od Kamnických Alp děli. Při této příleži
#27 alto_textblock #27
tosti ať podetknu ještě to, že jméno »Kara- vanky« se odvozuje z keltštiny; »kara« zna- mená tu kámen a »vanka« louku, — souhrnném pojmu jsou to tedy »skály s pastvi- nami«. Tomu nasvědčuje, že Karavanky na severní straně své se jeví většinou jen v samém srázu se spoustami kamení pod ním, na jižní straně pak že se jeví v mírném svahu vegelnei pokrytém, kde se také mnoho výdatných pastvin nachází. Obráceni k severu spatřujeme se Stolu v nejbližším okolí pravý obraz skalní spousty jednak v samých srázech a rozsedlinách, jinak zas ve vysoko strmících kuželích za sebou se kupících a v ostrých hřbetech, daleko se táhnou- eích. Pod touto skalní spoustou otevírá se přl- jemná »Rožná dolina« a za jejím severním roubením prostírá se širá nížina korutanská. V levo — stranou k západu — kynou nám tu Bělák a blatské jezero, dále pak táhne s vrbské jezero až skoro k Celovci, jejž po jeho věžích ihned poznáme. Když pak se k jihu obrátíme, spatřujeme z prava na levo celé údoli Sávy od Kořenea daleko k Lublani, při čemž s velikou rozkoší spočívá zrak náš zvláště na Bledsku, hluboko pod námi se jevícím. — Abychom konečn obraz veškerého rozhledu jako v rámec pojali, třeba jest nám po roubení obzoru se rozhléd- nouti a tu kynou nám na severu: Dachstein. Vys. Golnik, Grimnik, Hohenwart, Bösenstein. Kresnik (Grössing), Stulek a Šekl; na východě pak Pohorje (Bacher Geb.), Smerekovec, blíže k nám již Kamnické Alpy, načež zas daleko — přes prostrannou rovinu lublaňskou — Uskoky a Ostrý Vrch; na jihu Sněžník, severní vyso- čína Istrie, Nános a zas blíže Borodín, pal
#28 alto_textblock #28
přímo nad bledským jezerem v dálce asi 30 mil čásť Jaderského moře, záliv to tržičsl.ý (Monfalcone). Tato scenerie jest překrásná ! — Dále se táhne Černá Prsť (s »botanickou zahra- dou Evropy« na svém jižním svahu), pak nás pozdravují Vogel (Úhel), Kuk a Krn (chata tu- ristská byla na tomto právě tyto dni otevřena) za bochyňským jezerem, načež na západě tři- hlavská skupina svým nejvýš imposantním zje- vem nás vskutku okouzluje. Kdo neviděl vůbec vápencových Alp, zvlá- ště však v říši dotomilů, neuvěři, že mohou skály dokonalými stěnami v takovou ohromnou výšku se pnouti, jak to právě na třihlavské sku- pině se Stolu vidíme. — Od západu k severu kynou nám z dálky Napéče (Ampezzo), Paralba, Polnik a pak se daleko táhnou Vysoké Tury věčným ledem pokryté, z niehž celá řada sa- mých ostrých vrcholů ční a uprostřed nichž Velký Zvon vysoko nad ně všecky strmí. Jak spanile velebná jsi ty, přírodo, na těch horách! Jak výmluvný je zde jazyk tvůj, jak dojemná řeč tvá! Mysl i srdce člověka poutáš stejnou moci k sobě, mysl by se ti ob- divovala, tobě se kořila, srdce by tebe milovalo. Z nebetyčných hor učinila jsi sobě trůny, by odtud člověk daleko hleděl do říše moci tvéa slávy, by víděl, jak je ten svět ještě krásný! Slurce vystupovalo výš a výše, i bylo mi konečně pomýšleti na odchod. Poslav ještě vroucí pozdravení na sever, drahé vlasti své, loučil jsem se odtud, srdce maje naplněno dojmy nejvznešenějšími, se Stolem a zvolil se- stup k Mostům, kamž jsem za dobré tři hodiny dorazil. Byl to jeden z nejkrásnějších dnů mého života, na nějž si stále živě vzpomínám a ték tak vzpomínati budul