Strana 2. Číslo 164.

KATOLICKÉ LISTTY

Dne 17. června 1900.

Slovem, na rozdělení Číny v této chvíli nelze pomýšleti. Čínští mandarini dají ještě evropským diplomatům mnoho na rozum.

500letá památka úmrtí arcibis kupa Jana z Jenštejna. Dnešnío dne koná země česká 500letou pa- mátku úmrtí třetího arcibiskupa pražského Jana z Jenštejna, který bez odporu náleží k nejpřed- nějším mužům zasloužilým o vlast českou, ano, jak jeho životopisec Qnido Maria Dreves tvrdí, je zjevem světového dějinného významu. Narodil se na hradě Jenštejně nedaleko vesnice Podolánek ležícím u silnice vedoucí z Prahy k Bran- dýsu r. 1350, takže letos se koná též paměť jeho 550letých narozenin. Jeho otec pocházel z rodu Vla- šimského, jeho strýc Jan Očko z Vlašimi byl nástup- cem prvního arcibiskupa pražského Arnošta z Pardu- bic. Jenštejn studoval na nejslavnějších tehdy univer- sitách v Praze, Padově, Bologni, Montpellieru (1374) a v Paříži (1375—76), až byl v 26. roce věku svého papežem Řehořem XI. jmenován biskupem míšeňským. Po tříletém působení byl pak povolán na arcibiskup- ský stolec do Prahy, když strýc jeho, karddinál Jan Očko z Vlašimi 14. ledna 1380 zemřel. V této hod- nosti zastával též úřad kancléřský za krále Václava, Tehdy právě zuřil v městě nad Vltavou mor, který sklátil též arcibiskupa Jenštejna na lože. Tato nemoc přiměla jej k větší ještě dokonalosti v úřadě pastýř- ském. Od té doby, pokud úřad jeho dovoloval, bylo jej často pozorovati v augustinské cele kláštera roud- nického nebo u kartusianů v Praze, kde dlel na mod- litbách, žil s mnichy, spal na holé zemi, používaje při tom kamene jako podušky a postil se čtyři dni v témdni. Také z Roudnice putoval často na Říp v noci, aby tam konal svoje modlitby. Ký div, že muž takového rázu nebyl po chuti duchu času a proto musil vystoupiti proti nepořádkům jak mezi duchovenstvem, tak u dvora, takže přísnou rukou ovládal otěže své vlády vrchnopastýřské, i ne- právem se mu vytýká, jako by po sporech a svárech s rozhodujícími kruhy toužil. Š králem přišel do roz- poru následkem své ráznosti hlavně r. 1384, kdy byl zbaven kancléřského úřadu a několik dní vězněn, a r. 1389, kdy rychle obsadil opatství kladrubské, jež král byl zamýšlel proměniti v nové biskupství. Král Václav rozlítil se prudkým hněvem, takže arcibiskup zachránil se od jisté smrti rychlým útěkem, kdežto jeho generální vikář Jan z Pomuku — sv. Jan Ne- pomucký — byl uvržen do žaláře, zmučen a vhozen do Vltavy. Papež Benedikt IX. urovnal poněkud spory s králem, takže se Jenštejn mohl opět vrátiti do Prahy, odkud se byl uchýlil do Říma. Avšak ná- sledkem těchto smutných zkušeností vzdal se 2. dubna 1396 arcibiskupského stolce ve prospěch svého se- střence Olbrama ze Škvorce a odebral se do Říma, kdež jej vyznamenal papež titulem patriarchy alexan- drijského. Nepobyl tam však dlouho, neboť 17. června 1400 zemřel ve skutečné chudobě v klášteře sv. Pra- xedy, kde byl také pochován. Jeho náhrobek se ča- sem ztratil, avšak nákres jeho nalezl msgr. Karel Jaenig a dal jej zhotoviti svým nákladem jako odlitek k věčné památce na tohoto církevního hod- nostáře.

Ostatně obstrukci dělají také již i páni učitelové, nebylo by tudíž divu, kdyby ji dělali i jejich školá- čkové. Občas totiž vyskytuje se v denních listech vyzvání, aby rodičové své syny do učitelských ústavů nedávali, a to v uvážení toho děsného hladomoru, jaký v učitelstvu řádí. Tak to stálo v předvčerejší »Národní Politice«. Věru, člověku ze čtení vyrůstá husí kůže. Tedy až ku hladomoru učitelů moderní škola to přivedla. Tolik zle se přece učitelové v té kněžské škole nemívali ! Kromě toho všecky pražské listy kromě našeho přinesly srdcervoucí zprávu: »Sjezd učitelstva o prázd- ninách nemůže býti konán. Výbor Ústředního spolku jednot učitelských usnesl se, aby ani letos sjezd uči- telstva nebyl pro hroznou bídu mezi českým učitelstvem. Tak oznamuje orgán organisovaného uči- telstva a dokládá: Ačkoli kardinální požadavky uči telstva volají po novém, mocném vzpružení, ačkoli nejpalčivější otázka — o služném — právě zemským výborem se projednává, ačkoli politické strany formu- lovaly své školské programy a učitelstvo na sjezdě co nejdříve má k nim zaujmouti stanovisko, nemů- žeme si pomoci: musíme se odříci i toho vydání, které jest sesjezdem spojeno!« Smilujte se přece, křesťanské duše, nad těmito trpiteli ! Ti ženatí učitelové jsou přece na tom lépe než svobodní. Ženatým polovic hladu uberou jejich man- želky podle známého pravidla, že nestěstí, jež pomáhá nésti manželka, je jen poloviční. Ale ti ubožáci svo- bodní, ti musejí celou tu tíhu hladomoru nésti na svých bedrách, a ti i bezpochyby ze zoufalství se budou věšeti — na křídu šenkýře.

Arcibiskup z Jenštejna byl též znamenitým spi- sovatelem; za svého pobytu upravil vydání svých se- braných spisů, které jsou uchovány na pergamento- vém písmě v knihovně vatikánské. Dle obsahu dají se spisy tyto rozděliti na liturgické (jako Dějiny na- vštívení Panny Marie, Dějiny Panny Marie Sněžné), ascetické (jako »Knížka o prospěchu smrti«, »Kniha rozmluv ku poctě sv. Řehoře«, »Knížka o spravedl nosti a božském zachování spravedlnosti«), řečnické (Homilie a řeči), polemické (Proti magistru Vojtěchu Rauconisovi), rozkolu církve východní a západní se týkající, a konečně spisy, které mají vztah naň sa- mého. Jeho spisovatelská činnost za krátkou dobu 20 let v jeho namáhavém úřadě jest v pravdě po- divuhodnou. Životopisec uvádí, že ve voze na svých cestách stále se zabýval četbou, spánku užíval pouze tři hodiny skládaje v noci hymny a učené spisy. Všude pozorovati jeho velikou sečtělost světských duchovních autorů. Mezi jeho hymny a spisy mají největší důležitost jeho dějiny navštívení P. Marie, kterážto slavnost byla konána nejdříve na východě, na západě pak po- prve ve Francii od r. 1247, od r. 1263 v řádu Fran- tiškánů a pak v některých diecésích německých. V Čechách ji zavedl pak Jan z Jen štejna kol roku 1383. Na jeho pros bu pak papež Urban VI. a Bonifác IX. za- vedli tuto slavnost pro celou církev. Jeho půsebení v Čechách neslo blahodárné ná- sledky, neboť staral se všemožně o nápravu, kráčeje všude první, kde bylo potřebí dobrého příkladu jak životem, tak i prací, tak že karikatura jeho, které se dopustil Alois Jirásek ve svých »Ohnivcích«, není nikterak odůvodněna, ani místna. Jeho prosba vyslo- vená v hymnu na nebeskou matku, má právě v ny- nějších dobách platnost, prote jí končíme tuto skrom- nou stať, napsanou k oživení památky velikého arci- biskupa pražského. Zní pak v překladě Xavera Dvo- řáka takto: »Svou pomoz vroucí přímluvou bídnému lidu v dobách všech, jej zvedni vlídně rukou Svou, jenž leží v hříchu osidlech.«

Zprávy politické. V Praze, 16. června. Výkonný výbor národní strany svobodo- myslné radil se ve dvou schůzích, dne 15. a 16. t. m. konaných, o politických poměrech. Porady ty. při nichž konstatováno jednotné nazírání na politickou situaci, byly ukončeny jednomyslným rozhodnutím o dalším postupování strany. Ve dnešní schůzi klubu mladočeských poslanců rokováno bylo dále o jednání jednotlivých poslanců s ministrem krajanem drem. Rezkem a pak o dalších úmyslech vlády. K situaci. O zámyslech vlády neproslýchá se dosud určitého nic. Předseda ministerstva dr. Körber dostal se patrně do slepé uličky, ze kteréž nemůže nalézti východiště. Snad se rozhodne k nějakému skutku po návratu min. dra. Rezka z Prahy. Týž konferoval hned včera večer po svém příjezdu s místo- držitelem hr. Coudenhovem, jenž očekával ho na nádraží a pak s ministrem m. sl. posl. drem. Kaizlem, s ním odjel do hotelu »U saského dvora«, kde ještě po 10. hod. večerní přijal některé mlado- české poslance. Dnes mezi 9. a 10. hod. dopol. na- vštívil min. dr. Rezek p. místodržitele, načež zajel k nejv. zem. maršálku, Jiřímu kn. z Lobko- wicz, jenž však mešká tou dobou na Mělníku. Po 11. hod. dopol. přijal ministr místodržitele hr. Cou- denhova a pak poznovu některé mladočeské poslance. Konferoval mimo to delší dobu s guvernérem rakousko- uherské banky, ryt. Biliňskim, jenž také mešká v Praze. O půl 2. hod. dopol. dostavil se k ministru krajanu dru. Rezkovi, jenž odjede zítra odpoledne do Vídně, posl. princ dr. Bedřich Schwarzenberg. Usnesení rakousko-uherských delegací bylo od císaře, jak vyhlašuje dnešní úřední vídeňský list, schváleno. Uherská sněmovna magnátů schválila ve své dnešní schůzi předlohy o sestátnění zdravotnictví, učebných bězích pro obecné notáře a konečně předlohu o výpomocných pokladnách zemědělských dělníků. Uherská poslanecká sněmovna konala dnes schůzi, v níž posl. Visontai podal dotaz ohledně poměrů v zemích okupovaných. Včera přijaté předlohy schváleny byly ve třetím čtení. Na to posl. Visontai odůvodňoval svůj do- taz a pravil, že ode všech uznávané snahy říšského finančního ministra Kallaye, čelící ku povznesení hmotného blahobytu v Bosně a v Hercegovině jsou jen rouškou potlačování, reakce a libovůle panství ministerského předsedy. Ministr byl prý povinen, aby na základě liberálních, proti všemu utlačování ma- lých národností namířených tradic, urovnal bosenské deputaci cestu ku slyšení u panovníka. Nesluší se, aby předseda ministerstva působil nějak na směra

zásady správy území okupovaného. Chce-li tudíž stě- žovati si na tento směr, nemá předseda ministerstva žádného práva, ji odmítati. Okupace prováděna jest na základě evropského mandátu, káže proto i povin- nost tohoto poslání, aby správa okupovaných zemí byla prováděna v duchu evropské civilisace. Na to předčítal dotazovatel výstřižky z novin, podle nichž kamarilla, vyhnaná ze všech částí říše, roztahuje se v území okupovaném. Všecko jest prý jen rakouské. Oltud vyplývá také odpor Uhrů proti tamní službě. Protiuherská tendence ukázala se také při nedávné slavnosti Preberičské. Ačkoliv tvrdí se opak, trvá řečník přece jen na tom, že tato slavnost byla od zemské správy inscenována. Kulturní boj v království saském. V předvečer Božího Těla obdržel hrabě Schönburg- Forderglawchan na zámku Wechselburgu od kraj- ského hejtmanství v Lipsku nařízení, na základě je- hož zakázáno bylo co nejpřísněji všem mimomístním i místním katolíkům, pokud nejsou ve službách hrab. Schönburga, súčastnili se katolické bohoslužby v zá- mecké kapli. Podle nařízení měl hrabě ručiti pokutou 100 marků. Člověk táže se při tom bez- děky: Je takovéto drakonické opatření možné v zemi, jež honosí se, že jest »kolébkou reformace«, jež nej- silnějšími výrazy odsuzuje »nesnášelivost« v zemích katolických a současně znemožniti chce chudým, z Čech a Polska se přistěhovavším dělníkům, aby súčastniti se mohli bohoslužob svého vyznání ? — Či nemá saská vláda již dosti sociálních demokratů, kteří tvoří, jak známo, 40 procent obyvatelstva? Ta- kováto protikatolická politika musí na Sasku brzy se vymstíti. Ale saští katolíci učiní dobře, když co nej- rázněji budou státi na svém právu, podle něhož mo- hou svobodně vykonávati své náboženství a obrátí se po případě s bezprostřední žádostí přímo na krále. Dědičný velkovévoda Oldenburský Au- gust ujal se již vlády a dal si od vojska složiti pří- sahu věrnosti. Podotýkáme k tomu, že rod Oldenbur- ský jest úzce spříbuzněn s ruským carským rodem. Panovníci obou rodů přináležejí, zrovna tak jako dán- ský královský rod, k holštýnsko-gottrovské větvi. Když r. 1864 bylo velkovévodství od Dánska odlou- čeno, postoupil car ruský gottrovské dědičné nároky Petrovi z Oldenburgu, který však marně snažil se ve Vídni a v Berlíně je uplatniti. Roku 1866 uzavřel s Pruskem smlouvu, v níž zřekl se svých nároků za odškodnění územím a za 1 milion dolarů. Na to při- stoupil k severoněmeckému spolku bez výhrady. Německý říšský sněm, jehož poslední ob- dobí bylo právě ukončeno, konal ode dne 6. pro- since 1898, kdy byl zahájen císařem, neméně než 209 schůzí. Úsudek o jeho činnosti v německém tisku se tříští. Co jeden list chválí, kárá druhý; řídí se totiž každý jen stanoviskem své strany. Ra- dikálním listům nelíbí se způsob, jakým se zachoval v ohledu sociálně-politickém; odsuzují zvláště zamít- nutí lázeňské předlohy, co zatím jiní to prohlašují zase za zásluhu. Zemědělci vytýkají říšskému sněmu, že dal svůj souhlas k zákonu o prohlídce masa, k zá- konu o říšské bance atd., kdežto na levici jej zasy- pávají zase aspoň za dva posledně jmenované zákony uznáním. Zákon Heinzeův jeví se listům levice také po schváleném znění odporným; na pravici litují zase, že znění jeho není ostřejší. Soílkové, toužící po roz- množení loďstva, žalují, že příslušná předloha nebyla přijata nezkráceně, bursovní listy mrzí se zase pro rozluštění otázky úhrady a nalézají se tik v odporu s úsudkem tisku konservativního. Levice chválí na výsost národohospodářskou činnost říšského sněmu, co zatím pravice ji zase méně velebí. A podobně má se to při všech otázkách jiných. Přes to nepotřebují se členové říšského německého sněmu horšiti, že je- jich činnost je tak protichůdně posuzována. Kdyby voliči byli povoláni, aby novými volbami pronesli svůj úsudek o činnosti říšského sněmu, dokázali by beze vší pochybnosti znovuzvolením valné většiny po- slanců, že jsou s jejich činností celkem spokojeni. Závažnou úlohu hraje při tom katolický střed. Veliký počet německých časopisů těžce nese, že jest katolický střed »vládnoucí stranou«. Máme za to, že tento úsudek nevyplývá ani tak z činnosti katolického středu, jako spíše z toho, že jest v říš- šském německém sněmě jazýčkem na váze a že bez jeho svolení nemůže nic kloudného se státi. Že katolický střed zaujímá takovéto postavení, zlo- činem arciť není; toužíť zajisté po tom všecky strany a jsou většinou s katolickým středem nespokojeny právě proto, že nestojí na jeho místě. M. j. vytýkáno jest katolickému středu, že vystupoval pánovitě a osobivě a u vědomí své moci, že ihned vyhrožoval, když ostatní strany mu nechtěly býti po vůli. Aj aj! K čemu pak jinému domáhají se poli- tícké strany mocenského postavení, nežli aby ho vv- užívaly k uskutečnění svých přání a požadavků? Či vzdala se někdy některá politická strana, která roz- hoduje, velikomyslně této své váhy? Když byli na vrchu národní liberálové, osvědčovali takovou bez- ohlednost, že všecky ostatní strany mají na to ne-