#1
alto_textblock
#1
Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 47. ze dne 16. února 1901.
#2
alto_textblock
#2
Různé zprávy.
= Násilné odhalení fontány. Z Říma se
oznamuje: Překrásná fontána s vodotrysky před
thermami Diocletianovými na Via Nazionale byla
těchto dnů římským lidem z vlastní moci vzata úto-
kem a odhalena. Klerikálové v městském zastupitel-
stvu protestovali proti tomu, aby fontána odevzdána
byla veřejnosti, poněvadž prý skupiny najad, zdobíc
okraj nádržky, vzbudily by veřejné pohoršení. Staro
sta města a většina městského zastupitelstva odmí-
tali tuto výtku, poukazujíce na figury fontány Berni
niovy a della Portovu potrétní sochu Giulie Farnesovy
ve chrámě sv. Petra. Obecní starší Zuccaro připome-
nul, že teprve plechová rouška, jež v pozdějších do-
bách opatřena soše, počala vyvolávati necudné
myšlenky zevlounů. Těchto dnů bylo opět jednáno
protestu klerikálů proti odevzdání fontány veřejnosti.
Zatím však přitrhly davy lidu, opatřené pákami
jinými nástroji k fontáně a strhali prkennou ohradu.
Policie marně se snažila učiniti přítrž útoku. Když
se objevila první skupina fontány, rozlehlo se hlučné
a nadšené provolávání »slávy« umění a volání opa-
kovalo se pokaždé, kdykoli se objevila některáz
ostatních tří skupin. Skupiny tyto, provedené v bronzu
jsou neobyčejně zdařilé a jsou dílem sochaře Rutel-
liho, rodem Šiciliana.
= O záplavě na západním pobřeží nor
ském oznamují se z Christianie následující podrob
nosti: Poslední záplava, jež způsobila ohromné
spousty v postižených městech a přístavních místech
na movitém a nemovitém majetku, byla jedna z nej
hroznějších, jež od více než sto let pozorována byla
ve Skandinavii. Příliv počal minulého pondělka ve-
čer za prudké západní bouře, jež záhy vyrostla
v orkán. Od Hardangerfjordu vzhůru až ke hranicím
Finnmarků nastal na celém pobřeží v několika ho-
dinách hrozný zmatek. Přístavní hráze, nábřežní
stavby a prámy byly zuřivými vlnami odplaveny.
Na sta rybářů, kteří svoje nástroje, sítě a čluny ne-
mohli více zachránit, přišlo o všechen svůj majetek.
Příliv stoupal takovou prudkostí, že skjöry a holmy
— ostrovy ve fjordech — roztroušené podél pobřeží
po několika hodinách zaplaveny byly ohromnými
vlnami. Rybářské chýže a letohrádky na těchto
ostrovech, pošinutých daleko od moře, zmizely beze
stopy. I ve znnmenitě chráněném přístavu dronth-
jemském byl orkán tak prudký, že kolny na čluny
a skladiště většinou byly zničeny a odplaveny da-
leko do fjordu. Nejhůře řádila bouře v okolí Lofotů
a zejmena poblíže Titranu, téhož místa, kde již roku
1899 podobná záplava překvapila několik set rybářů
na širém moři a zahubila je. Když v pondělí odpo-
ledne objevily se první příznaky nastávající záplavy
v Titranu, spěchalo veškeré rybářské obyvatelstvo
městečka na břeh, aby zachránilo cenné rybářské
nářadí. Přes 50 člunů bylo na širém moři na lovu
ryb a jakmile bouře propukla, prchali všichni pod
ochranu fjordu, avšak jen as třiceti rybářům se po-
dařilo, dostati se na břeh. Ve přístavu zatím nastal
ohromný zmatek. Jeden dům po druhém podlehal
nárazu vln a řítil se. Přes patnáct nových budov
padlo tak v krátké době za oběť vlnám, kdežto oby
vatelé mohli zachrániti jedva holé životy. Mezi od-
plavenými budovami nalezalo se též skladiště,v
němž uloženy byly zimní zásoby a potraviny ry-
bářů. Následkem toho hrozí nyní mimo nedostatek
#3
alto_textblock
#3
bytů pro rodiny bez přístřeší, též nouze o potravu
Podél břehu nakupeny celé kopce naplavených zbytků
člunů a součástek lodí, stožárů, potrhaných rybář-
ských sítí a mořských řas. Mezi nimi ležely polou
prázdné a mořskou vodou prosáklé pytle obilí, moř-
ské ryby, vržené na břeh a rozbitý nábytek, po
slední to pozůstatky zničeného majetku chudých ry-
bářů. Uprostřed nářku žen a dětí, naříkajících nad
smrtí svých živitelů, vznikala teskná otázka, kterak
v neustále vzmáhající se bouři vedlo se as mužstvu
majáku, nalezajícího se nedaleko Tirtanu. Maják
tento nalezá se na jednom z nejkrajnějších holmů,
tak zvaném Sletringenu. Poslati, tam pomoc, bylo
naprosto nemožno. Když v úterý po noci probděné
v úzkostech ohledli se po majáku, čněl z rozbouře-
ných vln podoben již jen tenkému hrotu stožáru.
Na vodě zmítané zbytky strážní budky a prostory
pro nářadí zdály se nasvědčovat, že i tam dílo
spousty dokonáno. Avšak pevné základní zdi majáku
na štěstí odolaly zuřivosti vln, ačkoli na palec tiusté
čočky lucerny byly rozbity a svršek věže značně
poškozen, unikli obyvatelé majáku přece jen pou-
hým leknutím. Způsobená škoda, pokud ji možno
posoudit, páčí se nejméně na dva až dva a půl mil
lionu švédských korun.
= Požár, způsobený výbuchem kotle
Z New Yorku se oznamuje: Těchto dnů po 2. hod.
odpoledne udál se v továrně na bedničky na dout-
níky firmy William Wick Co., nároží 31. ul. a 1.
avenue výbuch parního kotle, který v celém okolí
vzbudil ohromný poplach. V době výbuchu pracovalo
v dotyčné tovární budově na 400 dělníků, kteří se
většinou zachránili, avšak kolují pověsti, že se ně-
kolik osob pohřešuje a že bezpochyby přišly o život.
V panujícím zmatku a ohromném rozčilení nebylo
možno zjistiti, zdali se pověsti zakládají na pravdě
nebo ne. Na místo neštěstí shromáždil se zány ne-
sčetný zástup lidí a k udržení pořádku musilo býti
povoláno záložní mužstvo ze sousedních policejních
stanic. Škoda na majetku způsobená jest značná,
ačkoliv dosud nemohla býti přesně odhadnuta. Po-
zději, když první rozčilení minulo, zjištěno, že z čet-
ných raněných dva jsou raněni smrtelně a jeden že
zasypán byl v troskách kotlárny. Dvacet raněných
bylo zjištěno podle jmena a mezi nimi uvádějí se
krajané Frank Votka a A. Kandratsova z Long
Island City. Strojníci O. Riegel a A. F. Scheufle
byli zatčeni a zadržani k výslechu pod zárukou 2000
doll. každý. Výpomocný strojník Jos. Speidler leží
na smrt zraněn v Bellevue hospitalu. Neznámý muž,
asi 35letý topič, byl dopraven do Bellevue hospitalu
hrozně popálen; není naděje, že zůstane na živu.
Po obrovském výbuchu, který otřásl širým okolím,
následoval veliký zhoubný požár, který zničil celou
rozsáhlou budovu firmy Wicke Co., zabírající celý
block mezi 31. a 32. ulicí, 1. Avenue a East Rive-
rem a zastihl i několik budov ve 33. ulici. — Večer
mezi 6. a 8. hodinou byla celá budova v jediném
moři plamenů, jež šlehaly vysoko k obloze a osvě-
tlovaly velikou část města v okruhu více nežli 30
bloků. Po dlouhý čas marné bylo úsilí hasičů a více
nežli 20 stříkaček, neboť rozpoutaný živel zdál se
býti nezdolným a teprve k 9. hodině večer hasiči
jakž takž dostali požár pod kontrolu, ač dlouho do
noci musili horlivě pracovati. Na místo požáru do-
stavilo se na tisíce diváků, kteří naplnili ulice na
několik bloků.
#4
alto_textblock
#4
Zemřelí v Praze.
Dne 11. února 1901: Dříza Emanuel, řídič
elektrických podniků, 31 rok, 710—VII. Benda Matěj,
hospodářský správce, 61 rok, 521—II. Kadlcová Jo-
sefa, bývalá švadlena, 70 roků, 277—III. Fleischer
Jan, syn zámečníka, 11 dní, 657—VII. Šírová Marie,
manželka kavárníka, 63 roky, 1835—II. Beránková
Anna, manželka zámečníka, 38 roků, 245—II. Jirmář
Jan, syn posluhovačky, 18 měsíců, 282—V. Vavruška
Bernard, syn hasiče, 11/2 roku, 512—VII. Kopecký
Josef, obchodník, 55 roků, 367—I. Kohnová Marie,
soukromnice, 78 roků, 1127—II. Novotná Marie,
dcera sluhy, 41/2 roku, 188—V. Židlická Emilie, maj.
ústavu ku cídění prádla, 34 roky, 914—I. Pavlický
František, syn kováře, 1 měsíc, 598—III. Mach Fran-
tišek, krejčí, 62 roky, 248—V. — Ve všeobecné
nemocnici: Kozlík Vojtěch, dělník, 26 roků.
Drbohlav Václav, syn holiče, 2 roky. Fonostr Václav,
dělník, 34 roky. Jasan Karel, dělník, 34 roky. Musil
Antonín, parketář, 41 rok. — U milosrdný ch
bratří: Jirkovský Václav, kamennický pomocník,
39 roků. — V chudobinci: Mannová Anna,
vdova po kočím, 72 roky.
Dne 12. února 1901: Jícha Jaroslav, syn off-
ciála, 22 měsíců, 1577—II. Taussig Daniel, vdovec,
79 roků, 936—I. Matoušek František, praktikant,
19 roků, 951—II. Půlkrábková Matylda, vdova po
advokátu, 66 roků, 567—I. — Ve všeobecné
nemocnici; Hornov František, konduktor, 57 r.
Ulrichová Marie, pletařka, 53 roky. Bohuslavický
František, hokynář, 66 roků. Fiala František, zámeč-
ník 32 roky. Volejníková Marie, manželka zedníka,
67 roků. Paduchová Karolina, manželka tesaře, 33r.
— U milosrdných sester: Francouz Franti-
šek, dělník, 43 roků. Botková Antonie, žebračka,
50 roků. Cabálek František, dělník, 30 roků. Hegen-
bart Václav, pekařský, 36 roků. — V jo sefovs ké
nemocnici: Řeháková Filipina, posluhovačka,
55 roků.
#5
alto_textblock
#5
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo
134. hra v předpl.
V sobotu 16. února.
2. čtvrtka.
Nad naši sílu.
Hra o dvou dějstvích. Norsky napsal Björnstjerne
Björnson. Přeložil Jaroslav Kvapil. Režisér Jaroslav
Kvapil.
Po prvním dějství přestávka.
Začátek o 7. hod.
Konec po 9. hod
#6
alto_textblock
#6
Svandovo divadlo na Smicnové.
V sobotu 16. února.
Začátek o 3. hod.
Ve prospěch samostatného učitelskéh
sirotčince.
Zlatovlásk a.
V sobotu 16. února.
Začátek o 7. hod
Ve prospěch slečny Emy Táborské.
Terezn.
Drama o jednom jednání od V. Markuse.
Poprvé.
Hodinu manžely.
Poprvé.
Veselohra o jednom jednání od Hilberta.
Žárlivci.
Veselohra o jednom jednání od B. Nováka
#11
alto_textblock
#11
129 —
#12
alto_textblock
#12
—
To se samo sebou rozumí! řekl Felsen, po-
hlednuv na Ljubov Petrovnu. »Co tobě na tom záleží!
on jest tisíckráte lepším tebe!« chtěl jsem vzkřiknouti
na něj, tak mně byl protivným s tou svou červenou
čepicí, s tím svým drzým úsměvem.
— Pravil jste tedy? kývnula na něho Ljubov Pe-
trovna vybízejíc ho, aby pokračoval ve svém vypravování,
které bylo přerušeno mým příchodem.
— Povídám mu, začal Felsen hned poslušně, z
toho, můj milý příteli, nebude nic. Její otec nesvolí k
tomu nikdy; raději by ji vydědil, a ona jest přiliš roz-
umná, aby se provdala bez věna za člověka, žijícího
pouze ze svého služného. Nepotřebuji jejího věna, ubez-
pečoval mne, a ona bude zajisté se vším souhlasiti
miluje mne. Miluje, dokud záležitost nevyžaduje žádných
obětí, věř mně, znám petrohradské slečny ! . . .
— Ony tam nepochopují opravdový cit! zahovořilaa
ihned za tím vzdychla jedna z přítomných, mladá, kula-
ťoučká a ruměnná paní.
— O, máte svatou pravdu! připojila dívajíc se
souhlasně na vypravovatele.
Ten nevšíml si jejího souhlasu a pokračoval řinče
poněkud svými ostruhami.
— A tak se také stalo. Požádal jejího otce o její
ruku, onen mu ji docela odepřel a odvezl ještě týž den
dceru do Pjatigorska. Jel za nimi. Shledal-li se tam s ní,
kde a jak a co ona mu řekla — nevím. Tehdy jsem byl
v Dagestanu. 5Ale, bohužel, jest dle smutného výsledku
této události patrno, že nedosáhl, čeho si přál. Obdržel
jsem do výpravní kanceláře dopis, v kterém mně mezi
jiným psali, že Lučincev, jak jsem vám již řekl, jednoho
krásného jitra se zastřelil . . .
#13
alto_textblock
#13
—
Vy tedy nejste Němec?
Jsem právě takovým Němcem, jako vy židem,
odsekl opět.
— Jsem tomu velice rád-
— Čemu?
Že nejste krajanem tohoto pána
A čím vás urazil?
Byl jsem rozpačitý a zlobil jsem se, že mně klade
takové otázky.
— Gratuluji vám, máte-li ho rád! odpověděl jsem
mu rozhorleně a kráčel jsem pomaleji, abych zůstal po-
zadu a mohl od něho odejíti.
— Proč bych ho měl rád? odpověděl kráčeje
dále, aniž zpozoroval, co zamýšlím. K tomu má ženský
rod, zabručel.
Dohonil jsem ho.
Řekněte mně, mají ho ženské rády, dotíral jsem
na majora.
— Nejspíše.
— Proč nejspíše? Vždyť ženské nemusí každého
milovati!
— No arciže, každého ne. Mne již přestal milovati,
a vás ještě nezačal, odpověděl major, změřiv mne kosým
pohledem.
— A proč ho musí ženské milovati? dotíral jsem
na majora.
— Proto, že má všechno, co se ženským zamlouvá
jest hezký, vzdělaný, zná několik jazyků, něco viděl, pro-
tahoval major zastavuje se při každém kroku. A hlavní
jest to, že jest dovedný, vychytralý, ukončil vyklepávaje
na ruku popel ze své uhaslé dýmky.
Zapomenutá otázka.
#14
alto_textblock
#14
33