#1
alto_textblock
#1
Ročnik XXXXIV.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, ve čtvrtek dne 21. července 1904.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 200.
#4
alto_textblock
#4
Na ranní a odpol. Histy
předpláef se
v Praze v administrael
na niěsí
. . .
na čtvrt leta . . . . 6 K —
s dvojí donáškou
Ba měst
n vk eta . . . . 7 K
ve silalkách! aK 3oh
za měsle . . .
Poštout
za měse
n r ki. . . .
e
s dvojí ztailkou
na měsíe
.
::.kB
na čtvrt leta
#6
alto_textblock
#6
drobném prodejii
ranní číslo o solě . . . za 8b
odpolodni
. . . . za žh
Ve flialkách na vankoví
ranní čáslo. . . . . . . . 10h
odpolední . . . . . . . . 3h
Inserá t
plati se hotové napřel.
Předplasení a inaerty přijímná sdmini-
strace v Marianské ulici č. 3.
Tam pachásalí se též rodakee
tiskárna a eapedice „Národnich Liista“.
Bukopisy se nevracsjí.
#7
alto_textblock
#7
Nový hlas proti české obstrukci.
#8
alto_textblock
#8
Sotva že umlkla velmi zajímavá a věcná
rozprava o úvaze p. dra. Mattuše o „Mrtvém
bodu“, jejíž ostří namířeno bylo proti české
obstrukci a jejíž konečná myšlenka vyzněla
v návrh, aby taktika obstrukční se zaměnila tak-
tikou opposiční, již se vyskytl opět nový zá-
pasník protiobstrukční. Tento nový bojovník při-
hlásil se „z kruhů konservativních“ a vykládá
své názory v „Kons. Korresp.“ ve stati: „C
má následovati?“ Touto otázkou má se
obrátiti pozornost na případ, že by předseda
ministorstva dr. Körber přes svou „vášně pro-
stou vytrvalost“ přece jen se rozloučil se svým
postavením.
Myšlenkový postup neznámého konserva-
tivce jest v podstatě následující: „Projevy
mladočeských vůdců vyznívají v přesvědčení.
že ministerstvo dra. Körbra musí býti svrženo.
a že se dosáhne tohoto cíle nejbezpečněji ob-
strukcí. Tento předpoklad prý není náležitě odů-
vedněn. Obstrukce prý nutí dra. Körbra, aby
používal čl. 14., tak povážlivým způsobem,
že konečně nebude s to obstáti ani
před svými příznivci a přáteli, ač
snad tito příznivci a přátelé snesou ještě větší
dávky směsi absolutisticko-konstituční. Konser-
vativec nepodceňuje české obstrukce, ale má za
to, že nesmí býti podeeňována ani síla, jež
pracuje proti ní. Na rozhodujících místech
vládne prý pevné odhodlání, vy-
hnouti se všemu, co by vypadalo
jako nové couvnutí před obstruke
anebo se mohlo v takovém smyslu vykládati.
Zejmena nechce se způsobiti zdání, že vláda
byla obětována obstrukci, tak že se při ní se-
trvá i tehdy, kdyby se stala neoblíbenou u roz-
hodujících činitelů. Ne jedné straně stojí prý
tedy vůle parlamentní menšiny (? „Kde má dr.
Körber parlamentní většinu? Red.) svrhnouti
vládu, na druhé straně pevný úmysl, nedopustiti
pád její. Vláda jest byrokratická, jež nezávisí na
parlamentu (!), ale na koruně, a tak prý se dá
snadno rozhodnouti, na které straně jest větši
potence. 1 kdyby se však v nerovném zápase
stalo, co je méně pravděpodobné, a na nejvyš-
ším místě nechali dra. Körbra padnouti, pak
prý by teprve stala se aktuální otázka: „C o má
následovati?“
O tom prý dosud se vyskytly leda neurčité
demněnky. Kdyby dr. Körber klopýtl přes českou
obstrukci, musil by jeho nástupce, budiž si to
kdokoliv, počitati s nedůvěrou Němců; nezbylo
by mu leč zaplašiti tuto nedůvěru, aneb ji
aspoň oslabiti, a toho by nedosáhl ústupky Če-
ehum. Tak by tedy změna ministerstva česk
věci neprospěla.
Za nejpříznivější připad považuje konser-
vativec česko-německou koalici ve
spojení s Poláky. Ale takováto možnost se prý
zhoršila, protože Čochové již netvoří jednotnou
stranu, a že by některá z jejich skupin předem
byla zatlačena do opposice. A i kdyby toho ne-
bylo, neměla by taková koalice trvání, kdyby
se dříve nenašel modus vivendi mezi Němci a
Čechy; soužití takové s Němci by prý se dalo
dosíci opět jen ústupky nacionální mu
stanovisku Němců a byl by če-
ský ministr, ať krajan, ať ministr ně-
kterého odboru v ministerstvu, německého rázu
de statečnou náhradou? Kdyby však přišlo pouhé
ministerstvo úřadnické, byla by to pouhá změna
osob; figury na šachovnici by byly sice jiné,a
šachovnice by byla tatáž.
Co má tedy následovati? volá
konservativec, a tvrdí, že na tuto otázku by
měli mladočeští vůdcové dáti jasnou odpověd
Potud hlas z kruhů konservativních. My
ovšem nevíme, uznají-li vůdcové mladočeští, jak
nazývá konservativec většinu zástupců našeho
#9
alto_textblock
#9
národa, za vhodné, zodpověděti tuto otázku.
zvláště když tazatel neposkytl sebe menšího do-
kladu o tom, za koho, či lépe řečeno, na čí žá-
dost si přeje této odpovědi.
A i kdyby nebylo nejmenší pochybnosti
o tom, že mluví za dra. Körbra, sotva by tato
otázka mohla býti dříve zodpověděna, než
otázka mnohem nalehavější a aktuálnější, již by
musila si zodpověděti vláda dra. Körbra: C
má následovati z nynější, již na
pátý rok trvající vládní politiky,
když trváním svým žádostivost
Němců stále zvyšuje, tak že pro
nepřízeň její ke kulturním potře-
bám neněmeckých národů v pravém
slova smyslu vypěstovala se bouře
na severu i na jihu monarchie?
Co má ještě následovati, aby neschopnost
či nezdar této politiky byl uznán za důkladné
fiasko vládního umění?
V žádném opravdu ústavním státě nikomu
nenapadne, žádati na opposici, donucené bez-
právím na ní spáchaným použiti zbraní ob
strukčních, aby tato opposice pro nic za nie
pomáhala z bryndy vládě, jež si dala napřed
spoutati jinou obstrukcí ruce, a pak hlásá,
já se nemohu hnouti. Co je nám Če-
chům do nesnází takovéto vlády? My jsme již
jednou pocítili osten posměchu, jenž byl ob-
sažen ve slovech někdejšího kaneléře Beusta.
že „nic tak neškodilo českému lvu, jako že si
dal urvati sousto, jež již jednou držel ve svých
zubech.
My Čechové jsme nebyli též tázáni, má-l
výkonná moc couvnouti před bývalou německou
obstrukcí, proč bychom mluvili nyní, kdy snáší
vláda nejen svými skutky, ale mnohem více
svou lhostejností vůči německým přehmatům,
vůči pověstným protizákonným protestům proti
neněmeckému školství, jichž se účastní i němečtí
státní úřadnici, ač vykonali přísahu, že budou
zachovávati ústavu — kdy vláda snáší na
obrovskou hromadu důkazy, jaká osudná chyba
se stala kapitulací moci státní před skuteč-
nou obstrukční menšinou něme-
ckou?
Neněmečtí národové, hájící své kulfurn
zájmy proti Němcům, nejsou menšinou
alerozhodnou většinou všeho oby-
vatelstv al
Ostatně vylíčil konservativec situaci celko-
vou tak, že dle něho není vůbec ni-
jakého vyváznutí, protože ve Vídni ve
všech případech a kombinacích, konservativcem
uvedených, vždy budou míti štědrou
ruku jena jen pro Němcel A takovéto
rozpoznání státní nemoci má nás přiměti
k opuštění od obrany, jejíž vydatnost již tím jest
dosvědčena, že všecky vídeňské pokusy jen
k tomu se nesou, abychom od ní upustili, ač
na druhé straně se nabádají Němci k novým a
novým požadavkům?
Je-li situace taková, jak jí vylíčil hlas
konservativce, pak musíme my Čechové svou
obranu zdůrazniti, protože není nijaké vůle, nám
dopřáti práva, a odčiniti křivdu na nás spácha-
nou, kdežto Němcům se nabízí stále nové a nové
výpalné. My se ani takovými siláckými kousky
nedáme vyprovokovati z půdy svých práv; uvi
díme, kdo to vydrží déle.
Dnes na př. upozorňuje zdejší vládní ve-
černík, že Rakousko soustřeďuje na jiho-východe
na sebe zvláštní pozornost; nuže
není-liž tu především povinností vlády, zjednat-
uvnitř úctu k zákonům i tehdy, když jsou na pro-
spěch Neněmců?
To jest zajisté nejméně, co se dá od vý
konné moci očekávati, chce-li upraviti půdu
k obnově pořádku uvnitř.
Ostatně připomínáme neznámému konser-
vativci, že ve svých výkladech o tom, že jest ne-
#10
alto_textblock
#10
možno ustoupiti ještě nějaké obstrukci, zapo
menul na jednu cestu, kteráž dosud nebyla vy
hledávána a použití jejiž by mohlo vrátiti dů
věru v uzdravení vnitřní situace.
Dobrá, ať se tedy neustupuje před ob
strukcí, ale ať se odčiní vládní kapi
tulace před obstrukcí německouě
Vždyť Rakousko přece chce býti soustátím
rovnoprávných národů, dle ústavy jim také být
má. Nuže, proč se nezarazí postup na cestě ka
pítulací před německou obstrukcí nešťastně na-
stoupené a proč se neprovede návrat na cestu
rovného práva všech národů? Hle, jak snadne
by si mohli ve Vídni pomoci — kdyby jenom
chtěli.
Mohou konservativní kruhy očekávati od
Čechů a všech ostatních ohrožených národů
jinou odpověd?
#11
alto_textblock
#11
„Skutky mluvi“.
V úterní »Neue Fr. Presse« uveřejnil jisty
»člen panské sněmovny a vynikající soudce« k před
mětu, nyní velice živě přetřásanému, jazykové
kvalifikaci úřadníků české národnosti, zvláště
soudců, stulii, kteráž slovo za slovem jest vý
ronem směšné domýšlivosti a snůskou přeháněn
a vůbec laxních tvrzení, za nimiž nestojí žádná
fakta, nýbrž jedině velice tajemná, dvojí maskou
zastřená autorita pisatelova. Popírá totiž všem
úřadnikům českého původu šmahem všechnu
znalost němčiny a končí v ten rozum, že
mají-li býti v německém území v Čechách
úřadníci německého jazyka mocni, musí to býti
Němci.
»Nedostatek způsobilých německých juristů ne.
dostaví se,« tak usuzuje člen panské levice, »kdy?
Němec zví, že Čechu se dává přednos
nejen proto, že umí česky, ale ponej
více německy neuml, a když nebude vůbe
trápen českým jazykem, kterýž je pro něj namnoze
v německém území zbytečným, a když jako jest
před dvaceti léty bude seděti v německém úřadě
soudě mezi německými kollegy . ..«
Původce článku, v »Neue Freie Presse«
uveřejněného, nečiní patrně sám nároku na to.
aby se vývody jeho braly vážně, sie by nepři
cházel s nepravdami, mírně řečeno tak neoma
lenými, jako že se dává Čechu v úřadním po-
stupu před Němcem vůbec přednost a zvlášť že
se mu straní z důvodů národnostních. Po letos-
ních křiklavých zkušenostech při jmenován
zvláště v stavu soudcovském!
A tempo právě časopis »Právník« otiskují
pod záhlavím »Facta loguuntur« českoněme
ckou srovnávací statistiku o posledním jmeno
vání adjunktů v Čechách podle statusu jmeno
vaných auskultantů, jak byl před jmenováním
Otiskujeme status tento, z něhož jasně víděl
německé klokany a jich velkolepé přemety přea
české předáky. Jména těch, kdož se stal
adjunkty, tištěna jsou proloženě, v závoree
uvedeno místo, kde byli ustanoveni. Národnost
označena písmenem Č. N. Připomenouti dlužno.
že mezi českými auskultanty, již přeskočeni
jsou mnozí, kteří odbyli soudcovskou zkoušku
s prospěchem velmi dobrým, z Némců, kter
byli jmenování adjunkty na útraty svých star
ších kollegů, prokázal toliko jediný »velm
dobrý« prospěch, jeden z nových německých
adjunktů dokonce při první zkoušce propadl.
Někteří nově jmenovaní němečlí adjunkti ani se
nenadáli, že by mohli býti jmenováni a také
nežádali! Status vykazoval následují cí pořad
auskultantů:
I. Pošva Karel, Č., sl. poštovní 5 1. 1 m. 2 d..
soudní 5 l. 5 m. 1 d., (Čáslav): 2. Svoboda
Arnošt, Č., vojenská služba 1 r., finanční 1 r
14 d., soudní 5 l. 5 m. 2 d., (Skuč): 3. Schubert
Josef, Č., sl. finanční 11 m. 26 d., soudní 5 l.5
m., (Nové Hrady); 4. Dr. Stuchlík Jan, Č., fin-
11 m. 23 d., soudní 5 l. 5 m. 3 d., (Jaroměř); 5.
Blecha Josef, Č. fin. 9 m. 17 d., soudní 5 1.7
#12
alto_textblock
#12
m; (Černý Kostelec): 6. Knopí Richard, Č.
fin. 7 m., 18 d., soudní 5 l. 6 m. 4 d., (Sušice);7
Wunsch Otokar. Č., fin 5 m. 13 d., soudní 5 1. 6 m
25 d.; 8. Dr. Krčma Jos, Č. vojenská sl. 1 r., fin.
5 m. 4 d., soudní 5 l. 5 m. 15 d.: 9. Hostomský
Otokar, Č., fin. 2. m. 27 d., soudní 5 l. 4 m. 7 d.
10. Elleder Adolf. Č., sl. soudní 5 1. 6 m. 15 d..
(Nýřany): 11. Charypar Jan, Č., sl. vol 1 r. 2 m.
23 d., soudní 5 l. 6 m. 13 d.; 12. Kovář Josef, Č.
sl. soudní 5 1. 6 m. 11 d.; 13. Vaněček Václav, Č.-
fin. 2 m. 19 d., soudní 5 1. 6 m. 10 d.; 14. Blůmel
Jan, N., s. sl. 5 l. 6 m. 16 d., (Česká Skalice)
15. Brandeis Met, Č., sl. voj. 1 r., praxis ad-
vokátní 2 1. 8 m 18 d., sl. soudní 5. 1. 6 mo. 12 d.-
(Strakonice); 16. Dr. Maschek Vítězslav, N.
sl. soudní 5 l. 6 m. 13 d., poslední dobu koncipista
zemského výboru, maje od soudní správy jednoroční
dovolenou, (Lovosice); 17. Felix Jaroslav. Č., sl.
srudní 5 1. 6. m. 11 d.; 18. Jakubcc Josef. Č., 1 r.
služba vojenská, soudní 5 l. 6 m. 10 d.: 19. Krch
Jindřich, Č., sl. soudní 5 l. 6 m. 8 d., 20. Kubelka
Oldřich, Č., sl. soudní 5 1. 6 m. 6 d., (Jesenice):
21. Dr. Paroulek Al., Č., sl. s. 5 1. 6 m. 4 d.; 22.
Dr. Sebor Vojtěch, Č., sl. fin. 1 m. 4 d., soudní 5 1.
5 m. 13 d; 23. Srb Václav. Č., sl. s. 5 l. 6 m. 14 d:
24. Hájek Jar., Č. sl. s. 5 1. 6 m. 11 d.; 25. Cích
Václav, Č., sl. voj. 1 r., soudní 5 1. 6 m. 10 d.
(Teplice, Wekelsdorí); 26. Cikhart Josef Č., sl. s
5 l. 6 m. 8 d.; 27. Dr. Knohloch Slan., Č., sl. s
5 l. 6 m. 5 d.: 28. Koráb Alcis, Č., sl. s. 5 l. 6 m.
6 d.; 29. Sládeček Josef, Č., sl. voj. 2 m. 9 d., soudní
5 l. 6 m; 30. Dr. Hlávka Ant., Č., sl. s. 5 1. 5 m
20 d.; 31. Dr. Janečko Miloslav, Č., sl. s. 5 l. 5 m
25 d.; 32. Veselý Václav, Č., sl. s. 5 1. 5 m. 19 d.
33. Souček Joscf, Č., sl. voj. 1 r., soudní 5 l. 5 m.
26 d.; 34. Dr. Pavlík Otlo, Č., sl. s. 5 1. 5 m. 25 d.
35 Mallat Ivo, N., sl. s. 5 1. 6 m. 4 d. (Výprty)
36. Dr. Stefl Fr., N., sl. s. 5 1. 5 m. 29 d. (Stříbro)
37. Bartl Josel, Č., sl. s. 5 1. 5 m. 24 d.; 38. Hav l
Fr., C., sl. s. 5 1. 5 m. 24 d.; 39. Strouhal Václav,
Č., sl. s. 5 1. 5 m. 11 d.; 40. Čech Jan, Č., sl. s.
5 1. 5 m. 8 d.: 41. Prášek Karel, Č., sl. s. 5 l. 5 m
7 d.; 42. Dr. Duck Vilém, N., 1 r. voj. sl., sl
s. 5 l. 5 m. 3 d., (Frýdland); 43. Tekl Václav, Č.
1 r. voj. sl., sl. s. 5 l. 4 m. 24 d.; 44. Rösle
Joseí, N., sl. s. 5 l. 4 m. 15 d., (Vrchlabí); 45.
Pine Josef, Č., sl. s. 5 l. 4 m. 15 d.; 46. Krey sa
Frant., N., voj. sl. 1 r., s. sl. 5 1. 2 m. 21 d.
(Banšpach); 47. Mášek Frant., Č., voj. sl. 1 r., s. sl.
5 l. 5 m. 24 d.; 48. Lukeš Ant., Č., sl. s. 5 l. 4 m
26 d.: 49. Dr. Karas Frant., N., sl. s. 5 l. 2 m
18 d., (Falknov): 50. Čermák Jos., Č., voj. sl. 1 r.
s. 5 1. 2 m. 4 d.; 51. Štěpán Josef, Č., s. sl. 5 1. 5 m.
52. Sollanek Ant., N., 1 r. voj. sl., s. 5 l. 4 m
27 d., (Aš); 53. Linhart Fr., Č., 1 r. voj. sl., fin
1 r. 3 m. 16 d., sl. v Bosně 11 m. 24 d., sl. soudní
4 l. 9 m. 1 d., Gindř. Hadec); 54. Pšorn Viktorin.
Č., sl. s. 5 l. 4 m. 21 d.: 55. Šteflíček Jan, Č., l
a. 5 l. 4 m., 19 d.: 56. Krejčů Petr, Č., sl. s. 5l
4 m. 18 d.: 57. Lessig Edmund, N., 1 r. voj. sl.
soudní 5 1. 4 m. 7 d., (Ústí n. L.); 58. Dr. Schuldes
Roman, N., 1 r. voj. sl., s. 5 l. m. 22 d., (Rum-
burk): 59. Mašek Josef, Č., 1 r. 26 d. voj. sl., soudní
sl. 5 1. 5 m.: 60. Dr. Vacek Josef, Č., sl. s. 5 l. 4 m
8 d.: 61, Hölzel Wilibald. N., sl. s. 5 1. 3 m
8 d., (Žalec): 62. Absolon Jan, Č., s. sl. 5 l. 2 m
19 d.: 63. Vařečka Jaromír, Č., s. sl. 5 1. 2 m. 9 d.
64. Jahoda Josef, Č., sl. s. 5 l. 1 m. 19 d.; 65. Rychlí
Al., dr., Č., s. sl. 5 l. 1 m. 7 d.; 66. Krcha Karel,
Č., s. sl. 5 l. 1 m. 1 d.: 67. Dr. Czech Viktor.
N., 1 r. voj. sl., soudní sl. 5 l. 1 m., (Falknov); 68
Kolátko Jan, Č., 1 1. voj. sl., s. sl. 5 l. 24 d.; 69.
Milka Frant., Č., s. sl. 5 l. 17 d.; 70. Budinský Ant.
Č, s. sl. 4 l. 11 m. 29 d.: 71. Střížek Josef. Č.
s. sl. 5 1. 1 m. 23 d.; 72. Dr. Hartl Gustav, Č., 11.
2 m. 24 d. voj. sl., sl. s. 5 1. 5 m., 6 d.; 73. Dr. Hartl
Eluard, Č., 1 r. voj. sl., soudní 5 1. 5 m. 5 d.; 74.
Dr. Josef Hloušek, Č., sl. s. 5 1. 1 m. 26 d.; 75.
Pompit Fr., N., 1 r. voj. sl., s. sl. 5 l. 1 m. 17 d.
(Šluknov): 76. Greil Frant., Č., sl. s. 5 1. 1 m. 11 d.
77. Mareš Jan, Č., sl. s. 4 l. 11 m. 26 d.; 78. Sedlá-
ček Rud., Č., sl. s. 4 1. 11 m. 4 d.: 79. Morávek
Rud., C., sl. s. 4 1. 10 m. 23 d.: 80. Zvěřina Bohumír.
Č., sl. s. 4 l. 11 m. 18 d.; 81. Wagner Josef, Č., sl.
s. 4 l. 9 m. 13 d.; 82. Dr. Jirák Otto, N., sl. s. 41
8 m. 9 d.; 83. Dr. Červený Oldřich, Č., sl. s. 4l
7 m. 13 d.; 84. Kvasnička Fr., Č., 1 r. 1 m. 26d
voj. sl., soudní 5 1. 3 m. 27 d.; 85. Holub Jindř.
N., a. sl. 5 l. 2 m. 14 d., (Bečov): 86. Sýkora Ed.,
Č., 1 r. voj. sl., soudní 5 1. 2 m. 20 d.; 87. Dr. Po-
láček Václ., Č., s. sl. 4 1. 10 m. 7 d.; 88. Dr. Schmidt,
Ant., Č., s. sl. 4 l. 10 m. 4 d.: 89. Dr. Piskáček Fr.,
Č., sl. s. 4 l. 9 m. 1 d.; 90. Dr. Strobach Slan., Č.,
s. sl. 4 l. 7 m. 23 d.; 91. Hostan Alois, Č., 1 1. 8d
voj. sl., s. 4 l. 7 m. 16 d.: 92. Frypés Karel, Č.,s.
sl. 4 l. 5 m. 6 d.; 93. Dr. Říha Jar., Č., s. sl. 4 l
2 m. 29 d.; 94. Dr. Wild Otto, Č., s. sl. 4 1. 4 m
1 d.; 95. Dr. Kneisl Karel, N., 1 r. voj. sl., s. 4 l.
5 m.; 96. Dr. Aschenbrenner Rudolf, N., s. sl.
4 1. 12 d., (Kraslice); 97. Grafek Vladimir, Č., 1r.
28 d. voj sl., s. 4 1. 11 d.: 98. Hoffer Augustiní, Č.
#13
alto_textblock
#13
1 r. voj. sl.; s. 4 l. 5 m. 16 d.: 99. Písecký Pavel.
Č., s. sl. 4 l. 4 m. 28 d.: 100. Lošan Milan, Č.. lin.
sl. 6 m. 26 d., s. sl. 3 1. 1 m. 29 d.; 101. Rezek
Frant., Č., s. sl. 4 1. 10 m.; 102. Vojla Frant., Č.
s. sl. 4 l. 1 . 11 d.: 103. Dr. Josei Erben, Č., s. sl.
3 1. 10 m. 23 d.: 104. Vačlena Miloš, Č., s. sl. 5 l.
5 m.; 105. Vyhlíd Václav, Č., s. sl. 4 1. 13 m. 1 d.;
106. Kvapil Václav, Č., s. sl. 4 l. 4 m. 29 d.; 107.
Štěpán Karel, Č., s. sl. 4 l. 2 m. 1 d.; 108. Blobner
Karel Mikuláš, N., s. sl. 4 1. 5 m., (Přimda).
Nuže, takové doklady by měly konečně za-
vřít prolhaná ústa německých anonymů, kteří
neostýchají se dokumentární pravdu tak nesvě-
domitě, ano nestoudně mrzačiti. Ale marné
snahy! Zejtra přijdou se starými, stokráte vy-
vrácenými nepravdami znovu.
#14
alto_textblock
#14
Politické zprávy domáci.
#15
alto_textblock
#15
V Praze, 20. července. (§ 14. o pit
v činnosti.) Dnešní úřadní videňské noviny
otiskují tři císařská nařízení ze dne 16. t. m.,
vydaná na základě § 14. Prvým mění se
lihový kontingent, o čemž podáváme zprávu
v části hospodářské. Druhým nařízením se
slanoví, že státní pokladna jest povinna zaplatiti
také úroky v tom případě, když byla nucena
poplatníkovi vrátiti daně neb pokuty, neprávem
mu uložené. Třetím nařízením prodlužuje se
o deset let plalnost zákona z r. 1894, jímž
povolena novostavbám v Olomouci úleva při
placení daní.
Dle druhého nařízení státní pokladny jsou
povinny vrátiti poplatníku nejenom neprávem mu
vyměřené přímé daně a pokuty, týkající se
těchto daní, nýbrž i úroky (43%) až do dne,
kdy přeplacené daně poplatníku poukázány k vý-
platě. Při pokutách zaplati se poplatníku též
úroky jen v tom případě, přesahují-li 100 K.
Nárok na úroky zmizí, jestiiže poplatník se o ně
nehlásí tři léta ode dne, kdy mu vrácení pře-
platků bylo poukázáno. Nařízení nabývá plat-
nosti ihned, ale netýče se přeplatků, učiněných
do 1. ledna 1904.
V Praze, 20. července. (Nejnovějš
řeč Banífova.) Pondlělní Banffova řeč proti
zvýšení civilní listy příjata politickými stranami
uherskými celkem velmi chladně. Liberální strana
byla naplněna podivením, že tento její bývalý
vůdce mohl se odvážiti tak podivného skoku
proti dvoru, jejž jako ministerský předseda a
později jako vrehní hofmistr uherský vždy hájil.
V liberálních kruzích se soudí, že Banffy má
jakési jiné důvody pro svůj obrat, než je touha
státi se hlavou opposiční strany. Přivrženci ná-
rodní strany přijali chladné i poklonu, kterou
Banffy učinil hr. Apponyovi, připojiv se k jeho
resoluci. Ve straně neodvislosti také nepanuje
dosud pražádné nadšení pro bar. Banífa, nebot
přísní Košutovei dosud nezapomenuli bývalému
ministerskému předsedovi, že zbaběle prchl před
pohřebními slavnostmi na počest Ludv. Košuta
a proto neuznávají jeho oprávněnost k výtce,
že strana neodvislosti jeví přiliš málo pevnosti
na svém opposičním stanovisku. Také to se jim
nelíbí, že Banffy trvá dosud na vyrovnání
z r. 1867. Pouze přívrženci obstrukce vílaji
v Banffovi novou sílu, nadějíce se, že Banffy
bude Tiszovi velmi nepříjemný a že svým vli-
vem u protestantů může při příštích volbách
způsobiti vládní straně leckterou porážku.
Z Dubrovníka, 17. července. (Poslanee
Trojanovič . — Protipapežské de-
monstrace.) Bývalý poslanec za boku kotor-
skou, Srb dr. Vladimír Trojanovič, zemřel dne
16. července v Šibeniku. Dr. Trojanovič náležel
k nejhorlivějším a nejplatnějším obrancům dal-
matských Srbů, jež šest let zastupoval na sněmě.
V poslední době ochuravěl mozkovou choro-
bou, hledal pomoc v různých ústavech pro ner-
vové choroby, ale v Šibeniku ho předčasně za-
#17
alto_textblock
#17
FEUILLETON.
#18
alto_textblock
#18
on ic il
Zastávka cestou. J. J. V ra bec.
Krásný, vlahý, srpnový večer vítá mne
na kostnickém nádraží. Vrhám se do jednoho
z četných omnibusů, jenž v malé chvíli unáši
mne živou, širokou třídou k blízkému hotelu
»Hecht«. Reflex pouličních svítilen hraje ve
zasklených stěnách vozu, vrhaje toliko slabý
svit na hustě oživenou třídu. Stranou od měst
ských sadů dolétají zvuky koneertující kapely.
Málo okamžiků a jsem před svým hotelem. Za-
mluven pokoj, upraven zevnějšek a sestupujeme
se soudruhem do jídelny plné šumotu, elegantně
vypravené. Hovoří se francouzsky, anglicky,
hlavně ovšem německy. Pátráme, neozve-li se
cdněkud také čeština. Neozvala se. Nezdržíme
se dlouho, chtějíce druhý den věnovati prohlídce
nisla.
Ráno na zdař bůh kolem rohu hotelu
llerý tu stojí ojediněle uprostřed náměstíčka
V malé chvilce ociťuji se na větším náměst
Mlarktstätte«. Plno obchodů, ruchu a živola.
V nejbližším knihkupectví opatřen »Průvodce
je Kostnici«, velmi praktická knížka a s po-
něckou v ruce už se ubíráme z náměstí d
prodloužené Kanzleistrasse. Po levé straně kolem
trásné stavby renaissanční z konce 16. st.
daré to radnice, s obrovskými freskami z dějin
bslnických. Dvůr má nádherné pozadí, budov
jnoposchoďová s podloubími, arkýři a dvěma
klatými věžemi po stranách. Umístěn zde měst-
tj archiv s památkami z doby reformace.
Úacíme zpět zase k »Marktstätte«, odkudž
bied uhneme na pravo a do »Rosgartenstrasse«,
liž umístěno je museum ve starém cejehov
tn domě ze století třináctého. Museum, zalo-
ki r. 1870, obsahuje sbírky okolních památek
padnicky, politicky i kulturně zajímavé. Širo-
»Bodanstrasse«, dlouhým stromořadím, při-
clifne ke staré bráně »Schnetzthor«, zbytk
bnlého opevnění, s cimbuřím dosud zachova-
njn. Jame v »Hussenstrasse!«
#19
alto_textblock
#19
Před několika roky nesla tabulka i český
text. Nátlakem z německého území v Čecháel
podlehli opatrní otcové města a dali český nápis
odstraniti. Naši dobří krajané docela žádali prý
také i odklizení českých pamětných desk z domu,
kde Hus bydlel, s »Paulsthurmu«, kde M. Je-
roným Pražský byl uvězněn, ba i s kamene
jenž označuje místo popravy. Než do té míry
Kostničtí se nepoddali. Nápisy české tu zacho-
vány. A zcela moudře, neboť českých poutníků
co rok houfně sem přibývá a Kostničií libují s
v tom eizineckém ruchu. Za branou po levé
straně jednopalrový, nepatrný domek o štítu a
dvou oknech, mezi nimiž deska, rozpůlená me-
daillonem s tváří Husovou. Nápis český a ně-
mecký: »M. Jan Hus, český reformator, bydle
v tomto domě roku 1414 — 1878 věnovali
Čechové.« Stanuli jste v němém zadumání.
Dne 3. listopadu přibyl Hus do Kostnice a již
28. téhož měsíce byl z přibytku vyveden
uvězněn, z prvu lehce, 6. prosince odvedli jej
do kláštera dominikánského, kde uvržen do
temného, smrdutého žaláře. Kol proudí život
moderního lhostejného města, kolemjdoucí nedo-
vedou pochopiti, proč stojí tu cizinec pohnut do
hloubí duše! Zabočili jste do užší »Hieronymus-
gasse« k »Paulsthurmu«, kde vězněn M. Jero-
nym. Místo označeno podobnou deskou, jako
byt Husův. Zasazena byla r. 1883. Přichá-
zíme na »Obermarkt«, jenž zajímá dvěma histo-
rickými domy: hostincem u Barbarossy (curia
pacis), kde uzavřen r. 1183 smír mezi císařem
Friedrichem I., Barbarossou a městy lombard-
skými, a domem »zum hohen Hafen«, před
nímž purkrabí norimberský, Friedrich Hohen-
zollernský dostal lénem od Sigmunda Branibory.
Na konci ulice Wessenbergovy nalezáme dům
Wessenbergův, jenž chová v sobě městskou
bibliotéku a již pozdravuje nás »Münster«, hlavní
chrám města svojí gothickou věží, vysokou 76
metrů. Stavba nádherná. Uvnitř šestnácte mo-
hutných pískovcových monolithů nese hlavní
klenbu. Zde odehrával se děj koncilia kostni-
ckého, zde ve přitomnosti císaře a mnoha vel-
možů duchovních i světských dne 6. července
#20
alto_textblock
#20
r. 1415 Hus předveden a obžalován. Šedivý
biskup konkordienský čte vynesený ortel a církev
»kaciře« odevzdává moci věrolomného cisaře,
jenž zrušil své čestné slovo. Scenerie známa
je z obrazu Brožíkova. Vycházím z chladných
stěn chrámových na prohřátý vzduch ulice. Na
severní straně přiléhá k »Münsteru« křížová
cesta, nad níž ohromná síň kapitolní.
Slunko stoupá silně k poledni, zostra při-
žehuje. Citime již únavu a hlad. Prochází me
rychle nádvořím, jsme v Nádražní třídě, po-
jednou tak prudce kontrastující svým hlukem
shonem se zamlklostí kathedrály. Přes ulici n
příč a po malém mostě na ostrov. Zde kyne
vytoužený odpočinek v někdejším klášteře domi-
nikánském, jenž proměněn v pohodlný hotel.
Snad restaurace svého druhu jediná. Z býva-
lého kostela nádherný sál koncertní a taneční,
z bývalého refektáře restaurace. S terassy roz-
košný pohled na jezero a sady, v jichž zeleni
ostrov takořka se topí. Oč pochmurněji vše asi
vypadalo před 500 léty, kdy Husa věznili zde
Dominikáni tak bezohledně, že za krátkos
roznemohl.
Po obědě, jenž korunován zdejší specia-
litou, jezerní »Coregonus Wartmanni Bloch«,
rybou obzvláště chutě delikátní, poděl labutího
rybníčku zabočíme do městských sadů. Uprostřed
poprsí císaře Viléma I. Elegantní hudební pa-
vilon prozrazuje vám původ večerního kon
certu, jehož zvuky na blízký »Fischmarkt« včera
se nesly, pak poděl břehu jezera kolem plo
váren směrem ku přístavu ke »Kaufhausu«.
staré dřevěné budově o jednom poschodí, s vy
sokou lomenou střechou. Pochází ze století XIV
a byla původně tržištém pro znamenitý svého
času obchod lněný. Roku 1417 zasedalo zde
konklave kardinálské, jež zvolilo papežem Mar-
tina V. Koncilium sezení svých tu nekonalo.
V prvém patře vpusti nás kustos za nepatrný
obnos do sálu, prostoupeného dvěma řadami
dřevěných sloupů, jež nesou znaky různých
měst. Stěny zdobeny freskami z kostnických
dějin. Rázem zaujmou vás tři malby v levém
zadním rohu. Jedna představuje Husa, an pro-
#21
alto_textblock
#21
testuje proti odsouzení, druhá Hus na hranici
prostřední, nejinteressantnější: na malé lodii
odvážejí pochopové Mistra z vězení na ostrově
do nového žaláře. Vlny se zdvihají, kolkolem
tma, na vratkém člunu plavci popíjejí. Surový
jich výraz divně se vyjímá vedle bledé tváře
českého trpitele, sedicího uprostřed zakuklených
dominikánů. Tvář připomíná Husa Brožikova.
ozářená matně slabým svitem měsíce, deroucího
se z mraků. V dáli na Rýně temným křídlem noci
slabě prokmítají rudá svědla zámečku »Gotilieben«,
cíle poutníků. Prohlédnuv si ještě zběžně sou-
kromou sbírku »indik«, spěchám ven, míře ku
přístavu. Lehounká lodice venetianka zahýbá
s námi kol sadů, ostrova, podjede most, a již
jsme z jezera venku na vlnách Rýna ! Po kra-
tičké plavbě propustivše gondoliera, vystupujeme
na břeh. Před námi noří se z hladiny jako
vykouzlen zámeček »Gotilioben«. Projdeme par-
kem do nádvoři, jež ovládají dvě vysoké, čtver-
hranné věže, porostlé po střechu bujným bře-
čťanem. Hezounké děvče, nečekajíc ani vyzvání,
otevírá dvéře západní věže. Český nápis ozna
čuje zde vězení Husovo a poukazuje stran
informaci na krajana pana Jeřičku, bydlicího
v Kostnici. Po schodech vzhůru překvapuje
stranou místnost, vyplněná spoustou věnců. Výše
je stoupání obtížnější, schody jsou tu chatrné.
Stanuli jste pod samým krovem. Vazba krovu
poněkud vyzdvižena nad okrajní zdi. Volným
prostorem, jímž by se télo mohlo protáhnouti,
leskne se před vámi zelená hladina Rýna. Zde
nešťastný vězeň vzpomínal svého domova a ztra-
cené svobody! Vhod zde připevněny ke čtení
dva listy v jazyku německém: »gleit«, vydaný
císařem Sigmundem českému kazateli, a poslední
pozdrav Husův Čechům! Hluboce pohnuti schá
zíte do dvora. Spousta podpisů a poznámek pro
Sigmunda ne tuze lichotivých nejrůznějšími ja-
zyky svědčí o smýšlení navštěvovatelů.
Zpáteční cestu nastupujeme po suchu
Lukami k tak zvané »untere Strasse«. Silnice
rovná jako prut, lehká a příjemná pěší partie,
Na levo vine se Rýn, sotva malou hodinku o
města.
#22
alto_textblock
#22
Pojednou s leva »Halt!« Odpoledním vý-
letem oetli jsme se z Badenska ve Švýcarech.
Oznamuji stráží, že v lehounkě tašce na řemeni
mám jen drobotiny, ráno na »Markstälte« na-
koupené. Cesta zase volná, bez prohlídky.
Ostatně frekvence hranie je tak silná, že stráž
nemůže si ani jinak než mírně vésti. Za ne-
dlouho zahýbáte úzkou cestou, mezi vysokými
topoly k »Husovu kameni«. Mohutný balvan
označuje místo, kde dne 6. července r. 1415
upálen světec. Dne 30. května roku potomního
následoval jej na hranici příte! Mistr Jeronym.
Balván nese dvě pamětné desky. Nápisy lze
stěží přečisti, vše pokrývá bujný břečťan. V,-
soká mřiž železná ohražuje bývalé popravišté.
Nad ním šumí večerní píseň v korunách krás-
ných lip jemný větru van.
Nad hladinou Rýna zdvihají se clony par,
zahalujíce kraj v neurčito. V mlze mizí zahrady
a luka, a z blízké Kostnice nesou se k nám
zvuky hlaholících zvonů. Jeden z nich před
500 lety zněl na poslední cestu našim kraja-
nům. Utrhl jsem si z pomníku břečťanový list.
Prodavač z kiosku, vedle stojícího, vyrazil mi
na něj český nápis: »Pozdrav od Husova ka-
mene. Datum.« Týž bodrý Kostničan prodává
i pohledy na místo pro nás tak památné, docela
i s českými pozdravy.
Zpět topolovou alejí na silnici. Malé za-
hrádky, s čistými domky, připominají Hálkovu
třídu na Král. Vinohradech. Jste v »Gottlieber-
strasse«. Přijdete na »Lutherplatz« s moderním
chrámem evangelickým a kol toho již chvatně
nejbližšími ulicemi do hotelu a nejbližším par-
níkem do Bregence. Břehy mizí zvolna, pak
věže, napřed nádražní, pak věže budovy po-
štovní, pak ostatní, a konečně i »Münster«. Na
pohledce, ne právě stylově, sbor žab se svým
sbormistrem vesele pěje mni na rozloučenou:
»Konstanz liegt am Bodensee, wer's nicht
glaubt, geh' selbst un seh«, volně zčeštěno:
»Kostnice, jak vidno, na jezeře leží, kdo nevěří,
chce-li, ať tam běží !« . ..