Vychází každý den mimo v neděli a svátek o 3. bod. odpoledni. Předplácí во t adminiitreci v Ostrovní ulici číslo 1508—11. v Praze: poštou méiióuě . . 1 zl. 10 kr. I 1 zl. 36 kr. ítvrtletné . 3 B 30 я I 4 n — , pilletné . . 6 „ 60 > 8 „ — л celoročné . 18 „ 20 n ! 16 n — , Jednotlivá čísla 5 kr. 8 nedélni pŕilohon 6 kr.

DOPISY frankované a podepeané přijímá r • d. a. 1c o • r Ostrovní alici čís. 1508—11. Ruknpisův nevracíme a nepodepaanýcb nedbáme. REKLAMACE nezapečeténé poaýlány bndtei nefrankovány. Inseráty počítáme nejlevnéji.

ČÍSLO 12.

Sun-tmaé.;, - ^ ^ Т-ПТГ71= V Praze, v úterí dne 16. ledna 1894.

Ročník XXVI.

Jazyková rovnoprávnout v Belgii. V Bruselu, 10. ledna 1894. (P. d. .Čecha*.) —h— Ku svému novoročnímu práni připojuji jeité néco o rovnoprávnosti zdejší,

advokátů latinářských neuráží, oni sami více méné žertovné míchají do řeči vlamsky znetvořené­ terminy právnické, což se zde na* zývá: „compromis de Nobles*. Ba nyní mladší advokáti pilné prohlížejí­ staré právnické listiny z doby španěl*

kterouž můžete přirovnati к poměrům vašim, j ského panství a ve svých přednáškách a Po lo&ském vydání zákona o užívání spisech в jakousi zálibou citují povlámšténé

zemských jazyků ve všech advokaturách bruselských začíná se úřadovati též vlámsky. Přijďte opět jednou do našeho monumentálního­ justičního paláce a uslyšíte zde více

právnické formule ze 16. století, ku př. : veradverteerden geinformeerd. Inquisici nazývají : I n q u i s i t i e, jež prý je největší barbarie, jaká byla kdy :

mluviti řečí lidu, nežli francouzský. Zde by gepractiseerd. Pronášejí z doby Albovy:

advokát znalý pouze frančiny в těží dostal klientelu a je znáti mezi nimi a soudním úřednictvem jakési chvalitebné závodění ve vlámštině. Ba stalo se jaksi módou mluviti v salonech a kavárnách vlámštinou. Novota sice láká. avšak naši stateční Vlámové, valnou­ většinou horliví katolíci, jsou nejvydatnější­ podporou katoUckykonservativního ministerstva­ a vláda zajisté jednala hlavně ve svém prospěchu, vydala-li zákon o rovno, právnosti jazykové. Odpor největší kladli mu z počátku advokáti původu ryze francouzského,­ anebo z rodin nejbobatších, kdež nemluví se než fraucouzeky. Avšak poddali se již. Nyní zde není žádnou zvláštností, slyšíme li v soudní síni brzy francouzský, vlámsky, anebo prohodí li některý advokát jest od chudiny jak anděl milosrdenství, též něco wallooského. Jako druhdy mnobý polovzdělanec házel kolem

ordonantiěn ende politico, aucto- riteyten, immuniteyten atd. Zdaž kdy panovala u nás tolerance taková­ jako teď? Veliké množství drah stále více sbližuje obyvatelstvo a směsuje jejich řeč, avšak ani Vlámové nechtějí již toto smésování déle trpěti a proto tlačí na puri- fikování své řeči at si již z příméakův francouzských,­ anebo walonských. O věcech politických zpravuje vás telegraf rychleji, nežli bych já byl s to, po- dati vám něco nového. Toliko tu starou novinu­ mohu vám ještě sdéliti, že náš král při všem boji stran zůstává vždy osobností nejoblíbenější, ačkoliv mu velice překáží veliká nedoslýchavosti Královna pak ctěna

sebe frázemi francouzskými, tak nyní zase vzdělanci proplétají­ hovory své pořekadly vlámskými a vallonskými. Kterak se krásně všecky jazykové­ protivy u nás vyrovnaly ! Jen časem povstávají rozkošná, časem ale i mrzutá intermezza, má-li advokát rodem­ z východní Belgie — (Wallon) — zastupovali­ stranu vlámekou. To však nebéře se tu tolik přísně na váhu. Strana dovolí advokátu mluviti francouzský a některý přísedící­ soudu ochotně to ztlumočí vlámsky. Toliko při sporech civilních, když jedná se o peníze, bývá na výpomoc brán tlumočník. Jinak ale vyrovnávají se zde všecky spory národnostní po dobrém. Mezi stranami spornými : vlámskou a walonskou zůstává frančina dorozumívací řečí, nevyžádají-li strany tlumočníka znalého­ všech tří zemských řečí. Konečně je vzdělanců zde dosti, kteří znají všecky. Ale tn začínají se v soudní praxi jeviti jistého druhu neologismy, jež by filologa podráždily к úsměvu. — Tak ku př. často slýcháme : geregistreerd, do protokolu zaneseno ; geintimeerde, doručeno ; qualitei t, kvalita ; respectievelijk naše : .potažmo*­ (I) Při rozvádění žalob často prší z úst advokátů slova druhdy neslýchaná: papieren, kapitalen, effecten en obligatiěn, s odsouzením ve všech : instantie n. — To však nejen že ucho

Politický přehled vnitřní. V Praze, dne 16. ledna O historické šlechtě a jejím výsnamn pro český národ vysLvqjí se velice případné .Polabské Noviny" v dopisu s Prahy, z něhož dotyčné místo uvádíme. Pravit sa tam : .Názory­ naše o postavený a úkolech konservativ níbo velkostatku jsou známy. Pro nás padá na váhu, ie koceervativni velkostatkáři s biikupy mají na snímu 74 hlasy, ie tedy roshoduji mezi 98 blasy českých a 70 hlasy německých poilanců. S lim faktem musí každý seriosní politik počítali a není tedy lhostejno, na kterou­ stranu se velkostatkářakó hlasy přikloní. Hnáti velkostatkáře jeité více na levo, aeni a nemůže býti nsšlm prospichem, ač právem a roshodnč žádali mna.me, aby šlechta splnila dané slovo. Náh ed, ie koniervativní šlechta se tím sničl, že Češi a Némoi ie smíří přes její hlavy, nebo ie eooislismus ji smete, je»t naivní. V praktickém životě в bohatým av ivu- plným mužem rosumni lidé neradi ti roslévají ocet, mohou li в ním dobře vyjiti. Velkostatkářům­ patří v Ceckách téměř třetina půdy a lemůže být pro náa lhostejno, bndoa-li та jitelé této půdy preti nám či pro cáv. Irsko i Poznaňsko poučují rás výstražné, co z. a- meoá pro národ ztrá'a půdy. Jen bláhový «e můie domnívali, ie by Némci a lásky к Ce chům zamítli anebo sřekli se epojenství kon- •ervativnícb velkostatkářů, kndon-li jím je tito

se jen naši so- Pak by jim Sohwarsen- Černínové,

snad i s done cení nebíset A cadčje, že socialismne­ velkostatkáře a velkostatky smete, byt ее i «plnila, nám neprospí je. Smete li sociální­ internacionála velkostatky, nebnde šetřili ani náa Cechů. Revoluce francoasská, seknUri- saoe a konfiskace o rkevníob statků ve Francii,­ v Německa, v Какоеsku i v Itálii nás nčí, še stbraié ve kostatky šlechtické a kněšaké nedo-ta! lid, ale že je skoupila plutokracie. A jek se daří četkémn >idu na velkoa’atoUh barona Rothschilda, H reche, Kftnigswartera, Oatmana, Wodianera atd., a( cial itičtí radikálové šeptají, snad byli přece jen ti bergové, Buquoyové, Lobkovioové, Windivobgratsové, Patrové, Hildprandtovó, Pálffy- ové, Berohtoldové Chotkové a Harrachově milejší nežli němečtí kobylkáři a iidovští baroni." Ve vídeňské nuntiatore bylo včera obřadné vítání. Mesi vynikajícími hodnostáře dostavili ее : nejvyšší dvormietr prino Hoben- lobe, nejvyšší dvorní šarie, ministři br. Kál- noky, kniše Windiaořgrate, markýs Bacqnebem, hr. Falkenhsyn, br. Wormbrand, ryt. Madejski a dr. Plener, dále vysocí civilní i vojenští hodnostáři, členové aristokracie a diplomatického­ sborn. Anarchismus Přelíčení s víddfckými anarchisty sapočne v únoru. Porotcové jsou jiš vylosováni, ale jména jejich uveřejněna nebudou­ oč žádali eami porotcové. Katolický sjezd uherský, jehož význam­ jest právč v době nynějších církevně- politických poměrův uherských velice zvýšen nad katolické ajesdy jiné, jest sahájen dnes. Sjezdn účastní se všecek episkopát uherský a zástupcové katolíkův se všech končin země. Velice oiivené ulice budspeifaké již v neděli prosrazovsly, ie do Pešti přibylo anačné množství­ nejen duchovních, nýbrž i laikův s různých­ končin uherského venkova. Sjesdu účastní se i zástupoové národův nemaďarských. K cirkevné polit, otázce v Uhrách. Liberálové mèli včera konferenci. Ministerský předseda dr. Wekerle měl delší řeč, v níž prohlásil,­ ie dnes po sralosti oírkevuč politických předloh nemůže býti ve svaskn strany ten, kdo к těmto předlohám jakéheli protivné stanovisko saujímá. Kdo aůitane ve straně, přejímá povinnost,­ ie nebnde preti těmto předlohám ani mluviti ani hlasovali, vyjímaje ty, kdoi majíce církevní postaveni jinak jednali nemohou (Kolik pak jioh asi je ? Pom. red ) Ve smyslň tom byla přijata také resolnce. Zároveň osná mano, ie ie strany liberální vystoupilo dosud 23 členův. Wekerle prý se o tomto vystupo vaní členstva ze strany vyslovil : aTo není iádnó drobení, to jest proces „očisťovací*. Žádná věc nedodává tskové síly, jako úplná ■vornoiC velkého mnoiství těch, kteří sůatali a vědomí, ie jsme se konečně abavili nespole

hlivýob živlů: snsiiveů, šplhavců, sakuklenýoh к erikálů, vysoce konservatívních aristokratů. Však oni neomaatí oposiční polévku, lépe řečeno­ národní stranu, neboť většina strany ns- odvislosti postnpnje v otásos oírkevuč-politické в námi." Sotva však předseda Wekerle ve svém vnitra smýšlí tak epokojtně a klidnš o tomto aočieťováni strany* a „oppoiičnl polévce", neboť poměry v církevně-politioké otáace ěía dále tím vice a jasněji vyvíjí se na prospěch­ cpposioe. .Očisťování strany* není ovšem dosud ukončeno. — Kterýsi pak opposiční list píše: „Jediné slovo pro vláda oherakterisuje •itnaoi. Je to slovo „Krise I" Vláda jest odká- tána na milost a nemilosť oppoiioe. Nebo dá ■e • plnon určitostí očekávali, ie oppesioe proti ofrkevné-politiobým předlohám dosáhne 200 hlssův proti 185 hlasům vládním. Heslo oppoiioe musí býti: Vie pro notné a svobodomyslné­ opravy, nic tiak pro frivolní nesvšdo- mitou sobeckou vládal"

Politický přehled zahraniční. V Praze, dne 16. ledna. Starokatolík nepotvrzen za élena akademie. Profesor bonnské university staro- katolík Langen avolen byl nedávno členem akademie pro všdn a omční v Mnichově. Viak princ vladař Luitpold nepotvrdil volbu tn. Po jiston dobu mlčelo se o důvodech tohoto ekntku se strany oficielní až nyní konečně vystoupil ministr kultu dr. Mü'ler v „Müsch. Neueste Nachr." Tam hájí stanovami aarečené právo kornny nepotvrdili svoleného člena a admit- nonti jej bez ndání důvodů. Criepi a kardinál Rampolla. „Fan- falla* oanamnje, ie v posledních dnech měli Criipi a kardinál Rampolla spolu dlouhou ros- mlnvu, jejíž obsah jest viek veřejnosti naprosto nesnám. Naproti tomn některé listy osnamnjí, ée zpráva o rozmluvě Grispiho в kardinálem Rampollon není pravdivá. Sieilie a „spojená“ Italie Z Livorna oanamnjí, ie i tam vznikly nepokoje ; tramway zastavila pro pouliční boje jízdo. Veškery krámy jsou sevřeny. Před domem monarch etického­ spolku nalezena byla porna, n niž doutnák jiš lořel. — Do Palerma stále ještě přijíždějí vojenské potily. Odejímání zbrani dle naříieoí generála Morry jiš začalo. — Výtrž- notti v Carraie ve střední Itálii nabyly minolé •oboly velkých rosměrův. Davy lido, ponejvíce dč'niotva, srotily se na náměstí a táhnonce ulicemi provolávaly : „Sláva ! mučedníkům sicilským­ I" Celníci a strážníci, kteříž se jim postavili ▼ cesto, byli poraněoi a zahnáni ; v s b-ito i v neděli ráno ovládali výtržníci město. Teprve když se dostavil oddíl vojskat byl sjedoán klid. Výtržníci byli ozbrojeni, po příchodu vojska prchli do hor. Belgie. Z Brnselu oznamuje K.-B. : Ve •chůzi pravice byla min stenké krise uklizena.

FEUILLETON. Procházky v Jerusalemě a okolí. Hod Boží yánoént v Betlémě. Těšil jsem se na Vánoce. Po prve v životě­ měl jsem stráviti radostný velesvátek v Betlemě u kolébky Spasitelovy. Před svat- večerem bývá hlučno v milém a velebném městě, a neschází, co bylo i za dob Augustových,­ nedostatek o nocleh. Tomu chtěl jsem předejiti. Pc osmé hodině ranní vyšel jsem s arabským chlapcem Ondřejem Sabel- lou к jafské bráně hledat povoz. Stálo jich zde dosti, ale každý houževnatě žádal frank za místo. Ubirali jsme se kus cesty pěšky po pohodlné­ silnici, čekajíce, že se najde místo pro nás za bišlik (30 kr ), v některém voze. V skutku dlouho netrvalo, seděli jsme oba za jeden frank a ujížděli rychle к Betlemu. Před městem vystoupili jsme a kráčeli po blátivé a kluzké cestě ku klášteru františkánskému.­ Odevzdal jsem doporučení z Jerusalema,­ a byl mi ihned pokoj č. 13 vykázán.­ Do oběda bylo času dosti. Prohledl jsem si jeskyni mléka, pole Boža a pastýřů, kde nejprve zvěstováno bylo, že narodil se Spasitel, dům sv Josefa. S namáháním dostal­ jsem se zpét Prodavači devotinalií obklopili­ mne ze všech stran, každý podával adresu, každý mi chtěl ukázali, co má na skladě. Omluvil jsem se, že všecku přednost­ ponechávám francouzským poutníkům, kteří s večerem sem zavítají. Někteří z francouzské karavany dosta- sili se již před obědem. Společně в nimi

navštívil jsem posvátnou jeskyni a ostatní oltáře. Déle na modlitbách setrval jsem u dvou oltářů zasvěcených sv. Jeronýmovi. — Na místě, kde zemřel, představuje obraz svátého, kterak leží na márách, oblečen v rochetu s křížkem na prsou. Zdá se, že více byl prací a tuhou kajícností vysílen než smrti, která našla ho úplně připraveného Lev odpočívá u hlavy, anděl ve vzduchu в hlásnou troubou, volá velikého učitele cír kevního к soudu. Modlitebnu sv. Jeronýma zdobí obraz, který při skrovném světle svíčiček jsem si též v paměť vštípil Svatý učitel jest sám a sám ve své cele zabrán do studia. Rudý plášť odhozený nedbale na zad, zahaluje polovici­ těla, ponechávaje hořejší část nahou, abychom viděli vyzáblé ruce, krk a prsa. — Neurovnaný vous bílý splývá na prsa jeho. Oči má od slz a mnohého bdění zapadlé. Tváře plné samé vrásky, jsou od mnohých postů hubené. Sedí zamyšlen na kamenu, ukazováček levice spočívá na širokém, holém čele, pravice třímá péro; kterým poutá vážné myšlénky do otevřené knihy. Nábytek jeho cely jest jednoduchý kříž, vztýčený v trhlině kamene, lebka umrlčí, bible, několik listů překladů sem a tam pohozených. U nohou leží klobouk kardinálský, jímž povrhl. I na tomto obraze neschází anděl в troubou, jakoby­ jej chtěl probudili z hlubokého dumáni.­ Hlas tento jej pronásledoval ve dne a v noci. Tenkráte zdá se, že mu nevénuje žádné pozornosti Kaplí touto končí jeskyně. Vrátili jsme se к obědu. O druhé hodině odpolední očekávali jsme v Betlemě J. M. biskupa Appodin. Ve­

škerý klérus betlémský i příchozí oblekli se v rochety a šli mu naproti. Alumnové ze semináře počet rozmnožili. Obyvatelstvo betlémské svátečně oblečeno­ naplnilo náměstí, ploché střechy, ano i minaret mečetu byl zvědavci obsazen. Jiná leta přijížděl sám patriarcha na koni s prů vodem kněží, rovněž na koni, s konsulem francouzským a tlumočníkem, nyní stáří a slabost tělesní mn toho nedovolují. V loni pršelo o vigilii, proto J- M. biskup zvolil povoz a při tom zůstalo i letos, ač počasí bylo překrásné. К udržení pořádku, к rozmnožení­ lesku dává paša jerusalemský set- ninn pěchoty, která tvoří neproniknutelný řetěz a škadronu jezdců к průvodu kočáru. Ledva dojel kočár, sestoupil kněz s křížem в předního koně, otevřeny jsou dvéře povozu,­ biskup za hlaholu zvonů vystupuje ven, obléká na koberci plášť a rochetu. Hudba mladíků ústavu Belloniho mezitím hraje. — Pohled na zástupy betlémského obyvatelstva, na poutníky ze všech končin světa, kteří tvoří špalír, jest skutečně úchvatný. U prahu basiliky očekává biskupa kvardián františkánský.­ Podává J. M. aspergil. Po pokropení­ zástupu vcházejí nízkým vchodem do chrámu za zpěvu „Te Deum*. V kostele sv. Kateřiny dokončuje biskup obvyklé modlitby, obléká se v pontifikslie a začínají první vespery Po těch doprovodil veškerý klérus J. M. biskupa к pokoji, aby si oddechl. Mezi tím v kostele zpívali řeholníci se školou­ malých chlapců kompletu. Jakmile byla dokončena, seřadili se všickni a začal průvod к jeskyni Nerozeni Páně а к oltářům, které s tajemstvím tímto souvisí. Biskup i fran­

couzský konsul ubírají se do podzemní kobky. Druhdy prý šlo procesí jeité ven к jeskyni mléka, na pole pastýřů; nyní přestává­ se na ná štěvě oltářů, narozeni Páně. sv. tří Králů, jesliček, в v. Josefa, mláďátek.­ Řeholníci františkánští měli nyní plně ruce práce, aby připravili všem lůžka a večeři.­ Seděl jsem a rektorem rakouského hospice. Vypravovali jsme si na vzájem, kterak u nás, obzvláště v seminář, slaví se Štědrý večer. Do desíti hodin skoro jest odpočinek. Přesně v tuto hodinu začíná choř vznešené officium svaté noci: „Pojďte lidé, pojďte národové, pojďte všickni vzdát úctu Pána.. Pojďme, veselme se, poněvadž ten, který uprostřed nás jest veliký Bůh, nade všecky bohy a nade všecky krále Všecky končiny země jsou v ruce jeho a patří z výsosti na nejvyšší hory. Jeho jest moře, a on učinil je a vůlí svou utvořil zemi. Pojďme tedy, klaňme se, a padejme před ním, my tvorové jeho, prolévejme slzy uznání a vděčnosti, ponévadž On jest Pán Bůh náš, a my lid pastvy jeho a ovce stáda jeho- Uslyšime-li hlas jeho nezatvrzujme srdcí svých, jako v den pokušení na poušti, nýbrž pospěšme к němu a oslavujme Jej." (Ž. 95.) Ve dvanáct, ihned po matutinnm, začíná­ pontifikálni mše sv. Chrám tonni v moři světel. Lidem byl přeplněn. Betlemitky g bílým šátkem, s čepcem na způsob korunky­ pod nim, na které množství peněz upevněno, seděly od oltáře sv. Antonína na rohožkách v hustých řadách. Nescházely ani matky s kojenci, které přinesly, aby je obětovaly­ те svaté noci. Po mši sv. seřadil se