#1
alto_textblock
#1
3. února 1904.
#2
alto_textblock
#2
Císlo 34
#3
alto_textblock
#3
NÁRODNÍ LISTY.
#4
alto_textblock
#4
Strana 3.
#5
alto_textblock
#5
prostorný sál i vedlejší místnosti byly př
#6
alto_textblock
#6
plněny.
Po vřelém uvítání starostou p. Šlo fem
z Nezbavětic, zvolen předsedou p. Václ. Krňoul,
rolník z Nezvěstic, který poukázav na důležitost
nynějšího zápasu poselstva českého proti vládě,
udělil slovo poslanci dru. Dykovi.
Týž vylíčil dosah a význam katastrofy
živelní, jižní a západní Čechy postihnuvší a do-
kázal na základě ciferních dát, že poskytnut
podpora státní je nedostatečnou a to tím spíše
když se uváží, že okres blovický, který valne
byl postižen, úplně byl pominut.
V průběhu své řeči podrobil jednání před
sedy ministerského a pověstnou jeho odpověd
ostré kritice a za souhlasu všech přítomných
konstatoval, že rolnictvo české nikdy se nepro-
půjčí k tomu, aby za hospodářské prospěchy
žádalo na poslancích upuštění od zápasu z
práva národa.
Pan V. Krňoul navrhl po krátkém odů-
vodnění tuto resoluci:
»My, rolníci okresu blovického, shromážděni na
schůzi v Nezbavěticích dne 31. ledna 1904, vy-
slechnuvše říšského poslance p. dra. E Dyka, usná-
šíme se takto
Rolnictvo našeho okresu jest roztrpčeno, že př
provádění akce pomocné vídeňskou vládou posti
žené a v nouzi se nalezající rolnictvo okresu na-
šeho bylo úplně pominuto.
Tím větší rozhořčení zmocnilo se nás nad od
povědí vlády danou poslancům venkovských obe
a prohlašujeme, že žádáme sice své poslance, aby
důrazně domáhali se napravení křivdy, že všal
rolnictvo české, schvalující jednosvorně obstrukc
českou, nikdy nepropůjčí se k tomu, aby žádalo
na svých poslancích upuštění od zápasu za práva
národa, i když poskytnou se hospodářské prospěchy
krajům postiženým, což uznáváme za takovou po
vinnost vlády, z které nikdy nesmí se vymykati
Voláme opětně po brzkém svolání sněmu a vy-
zýváme poslance, aby na příslušných místech do
máhali se zastavení vymáhání daní a splatných
záloh ze státních půjček v obcích, kde následkem
živelních pohrom rolnictvo nalezá se v stísněných
poměrech.s
Resoluce tato byla jednohlasně přijata, což
předseda opačnou zkouškou konstatoval.
K K závěru schůze následoval živý reizho-
vor, při kterém p. dr. Dyk na učiněné dotazy
k spokojenosti přítomných odpověděl.
S projevem důvěry poslancům uzavřel pan
předseda Krňoul zdařilou schůzi.
#7
alto_textblock
#7
Politické zprávy domácí.
V Praze, 2. února. (Kompensa ce.
Ačkoliv i konservativné kruhy, jež pustily do
světa pověsti o novém vyjednávání o smír česko
německý, doznávají, že jich pokusy skončily
úplným nezdarem, trvá orgán německo-nacio-
nální, »Volks-Ztg.«, v dnešní úvodní stati na
tom, že »prostředníci« budou se i dále snažiti,
aby umožnili konference česko-německé. Doroz-
umění mezi spornými stranami má se doelliti
různými kompensacemi. »Proslýchá se
— píše vídeňský list — že jednání o uni-
versitní otázku, jakmile přijde jednou
do proudu, neomezí se pouze česko-německým
sporem na Moravě, nýbrž má býti rozšířeno na
lepší výpravu všech universit ve státě. Návrh
tento jest prý ve spojení s někdejším přáním
ministerského předsedy, aby se ostatní země
nezanedbávaly pro národnostní spory Čechůva
Němců. Avšak nejen v této otázce projektuje
se rovné jednání s oběma národy — pokračuje
»Volks-Ztg.« — ale také při otázce vnitřní
úřadní češtiny, která jest aktuálnější, než celý
český ruch universitní, má se Němcům nabíd-
nouti rovnocenná náhrada, jestliže Němci vůbec
svoli, aby se jednotlivý předmět vyňal ze sou-
boru jazykových otázek. Pohtičtí prostředkova-
telé míni, že by se mohlo pak vzíti v úvahu
zřízení nových biskupství v Če-
chách, z nichž jedno by se zřídilo v Cheb
a druhé v Kutné Hoře. Jest však otázka, zdali
by tato nabídka, k níž by se přidružilo ještě
zřízení ředitelství státních dráh
v Chebě (), mohla býti pokládána za rovno-
cenný kompensační předmět (lI). Na všechen
způsob — končí list — ze všech těchto pří
prav jest vidno, že se nepomýšli vnitřní zmatk
rozuzlovati cestou jednostrannou, nýbrž v do-
rozumění s oběma spornými stranami.«
»Tyto »kompensační plany« uvádějí se, jak
vysvítá z celého kontextu, ve spojení s drem.
Körbrem. Má-li dr. Körber skutečně nějaký dí
v těchto plánech — a nemožné by to nebylo —
pak by byl učinil lépe, kdyby si jich otištění
byl ponechal až na masopustní pondělek.
V Praze, 2. února. (Dr. Ebenhoch
vyrovnání česko-německém.) »Linzer
Volksbl.« obírá se opětně oběma hlavními po-
žadavky českými a prohlašuje za neoprávněný
odpor, jejž Němci kladou proti vnitřní úřadní
češtině, kterou sami dříve již uznávali a z niž
jim nemůže vzejíti nijaká škoda. V druhé české
universitě mohou prý Němci sice spatřovati ne-
bezpečí, že se pro ně zvýší konkurence českýeh
úřadníků, ale ani proti druhé české universitě
nejsou ze zásady, nýbrž ohražují se jen proli
tomu, aby se zřídila v Brně. Poněvadž tedy
Němci oba požadavky v zásadě uznali a Če-
chové činí od jich splnění závislou změnu své
taktiky na říšské radě, jest nepochopitelno, proč
nemá býti nalezena nějaká vhodná cesta. Dr
Ebenhoch ji navrhuje. Ať prý Čechové zane-
chají obstrukce a dostane se jim za to vnitřní
češtiny a druhé university; pak by se nemohli
pokládati za »poražené« právě tak jako Němei.
jestliže, až Čechové ustanou od obstrukce, po-
voli, aby se obě tyto otázky vyloučily ze sou-
boru sporných otázek. Tím prý by se též
urovnala cesta k vyrovnacím konferencím.
Ze Záhřeba, 1. února. (Proces Poto-
čnjakův.) Dnes dopoledne vyhlášen rozsudek
v přeličení proti dru. Potočnjakovi a redaktoru
Korci. Dr. Potočnjak, jenž byl žalován proto.
že prý sepsal známou brožuru proti býv. bánu
hr. Khuen-Hedervárovi, byl pro nedostatek dů-
kazů sproštěn obžaloby. Redaktor Ko
rac odsouzen na dvě neděle do vězení pro po-
buřování.
V Praze, 30. ledna. (Jazykové po-
měry u vojska.) Ve Vídni vydány přehledn
tabulky o jazykových poměrech u vojska i lod-
stva rakousko-uherského. V pozemském vojsku.
čítajícím 301.250 mužů, jest 29 Němců, 18
Maďarů, 15% Čechů, 9% Poláků, 8% Rusů
1% Srbů a Chorvatů, 5% Slováků, 57% Rumunů
3% Slovinců a 1% Vlachů. U námořnictva, číta
jíeího 8360 mužů, tvoří většinu Chorvaté (46 9)
a Vlachové (27%); Němců je 10, Maďar
7%, Čechů 57%, Slovinců 4%% a Poláků 1 %%. Čí
#8
alto_textblock
#8
harského kapitána Stojanova, přívržence Con
#9
alto_textblock
#9
slům těm sluší ovšem rozuměti tak, že tolik muž-
stva se přiznalo neb správněji řečeno, smělo
přiznati ke své mateřské řeči. Kolik Čechů a ji-
ných Slovanů utonulo tu v položce „Němci“ a
„Maďaři“, těžko zjistiti. Z českých důstojník
a poddůstojníků zajisté většina. Zajímavo jest,
že ze všech pluků, doplňujících se v Čechácha
na Moravě, jsou prý jen dva jednojazy čne
benešovský pluk je čistě český, chebský čistě ně-
mecký. Čistě polské pluky jsou tři: krakovský.
řešovský a tarnovský; chorvatské dva: otočacký
a karlovecký; čistě maďarské čtyři: kečkemet-
ský, debrecínský, solnocký a jágerský; čistě ně-
meckých je prý sedm: kromě chebského, pluky.
doplňující se v Dolních a Horních Rakousích.
Solnohradsku a severním Štyrsku. Dle druhů
zbraně české mužstvo tvoří prý v pěchotě 14 9%,
u myslivců 14, u jízdy 15, u dělostřelectva
14, u zákopníků a železničního pluku 26
u vozatajstva 12, u zdravotního sboru 14 %
Ze Lvova, 29. ledna. (Provolání býv.
ruských poslanců.) Deset ruských po-
slanců, kteří se za posledního zasedání halič-
ského sněmu vzdali mandátů, vydalo provolání.
v němž vysvětlují a ospravedlňují své jednání
a vyzývají voliče, aby při doplňovacích volbách
volili svorně opět odstouplé poslance, byť se všude
nesrovnávali s jich politickými názory.
Z Lublaně, 29. ledna. (Slovinšti na
u soudů terstských.) Nejvyšší soud ve
Vídni vydal rozsudek, jenž opětně uznává práva
slovinského jazyka u terstského zemského soudu
Zrušil totiž rozsudek tohoto zemského soudu
proti Slovinci A. Perdeci, jemuž advokátní ko-
mora jmenovala obhájcem vlašského advokáta
dra. Paolina, neznalého slovinského jazyka.
Zemskému soudu uloženo provésti přeličení
znova a postarati se, aby obžalovaného hájil ad-
vokát, znalý slovinského jazyka, poněvadž zna-
lost slovinštiny jest nezbytnou podmínkou správ-
ného obhajování. Lublaňské listy tomuto rozhod-
nutí nejvyššího soudu přičitají právem zásadný
význam, ježto to, co platí pro soud terstský
musí platiti také pro soudy štyrské a koru-
#10
alto_textblock
#10
čova.
#11
alto_textblock
#11
Tyto události budí mocné rozčilení v bulha
ském tisku i mezi makedonskými emigranty
Vnitřní makedonská organisace officialně prohla-
šuje skrze své zástupce v Sofii, že s vraždami
a attentáty nemá nic společného a rozhodně je
odsuzuje.
#12
alto_textblock
#12
Postup žen.
Sněmovna státu Nového Yorku přiznala
ženám právo hlasovací v otázkách školských.
#13
alto_textblock
#13
Papežský dozor nad kleriky.
Milánský »Corriere della Sera«, jenž mívá
spolehlivé zprávy z Vatikánu, sděluje, že papež
míní zavésti přísný dozor nad cizozemskými
kleriky, kteří se do Říma přímo hrnou. Kdo ne-
může uvésti důvodu závažného pro svůj pobyí
v Římě, má býti bez shovívavosti poslán do své
#14
alto_textblock
#14
diécese.
#15
alto_textblock
#15
Zahájení anglického parlamenlu.
K dnešní zahajovací schůzi parlamentu
anglického přihlásil se veliký počet osob o vstu-
penky. Mnozl jsou zvědavi dokonce i na to, kde
Chamberlain zasedne. V jakém směru se parla-
mentní poměry vyvinou, neodváží se dnes nikd
ani hádati. Také nikdo neví dnes ještě, přichýli-li
se Irové k vládě aneb postaví-li se opět do
opposice. V minulém zasedání byla vláda — dlky
své pozemkové novele na prospěch Irska — od-
kázána ovšem na podporu Irčanův. Nyní ale
volají Balfour a Chamberlain stoupence své pod
své prapory pod heslem ochrany ústavy brilské
proti »irskému nepřiteli«. Irové rozvinou nepo-
chybně tentokráte otázku irské ústavy a jest po-
chybno, zdaž vláda najde střední cestu mezi
svými protikatolickými přáteli a mezi nepřátel-
stvím Irův. Na nejméně pak 40 unionistů nejevi
valné chuti vládu na její nynějších cestách na
dále podporovati, i není vyloučeno — jak i »Pal
Mall Gazette« míní — že odšlěpení jejich způ-
sobí vládě při některé nepředvídané příležitosti
porážku.
#16
alto_textblock
#16
tanské.
#17
alto_textblock
#17
Politické zprávy zahraničně.
#18
alto_textblock
#18
V Praze, 2. února.
#19
alto_textblock
#19
Úplně odstranění řeholního vyučování ve Francii.
Poslanec Brisson předložil již školskému
výboru poslanecké sněmovny francouzské před-
lohu zákona, kterouž, jak jsme již stručně
sdělili, řeholím odnímá se vůbec právo vyučo-
vati. Čl. 1. zákona toho stanoví, že již žádné
řehole nemají býti splnomocněny k vyučování
a ti, kteří k němu již zplnocněni byli, že ho
musí do 5 let zanechati. Článek 3. stanoví, že
v předepsané lhůté pěti let musí býti zrušeny
všechny ústavy, školy a třídy řeholí v 1. článku
zmíněných, dokud nejsou určeny pro děti chu-
ravé neb zmrzačelé, které z příčin zdravotníeh
neb jiných nem hou žádné školy navštěvovati.
Do školního vynesení neřadí se ale učebné ho-
diny, dávané v klášteřich dětem, překročivším
věk, k návštěvě školy zákonem stanovený. Zru-
šení škol, ústavů, tříd atd. vykoná se vyzváním
ministra vyučování, jež se úřadně uveřejnía
jež se musí doručiti představenému kláštera
řediteli ústavu osm dní přede dnem, výslovno
k uzavření ústavu stanoveným.
#20
alto_textblock
#20
Katolická církev zakazuje polské zpěvy.
U nás katolická eírkev už v minulém de
sítileti zakázala české zpěvy v kostelích. Kar
dinál Schönborn prováděl po latinsku i obřady
které se dne 16. května konávají na mostě
Karla IV. a měly původně za účel potěšili zrak
i sluch davů méně vzdělaného lidu českého.
Latinisace v katolických kostelích provedenau
nás do posledních konců. Na kůru nesmíse
již ozvati česká píseň. I takové obřady, které
nejživěji působí na cit věřících, jako na př.
jitřní, jsou nejúplněji zlatinisovány. Jen při ti-
chých mších mohou si ještě věříci a školní
mládež zazpívati po česku. Avšak nový papež
i tu učinil v latinisaci krok dále a zapověděl
gymnasistům zpívati »Pange lingua« v překladu.
Nyní tento systém pokročil k Polákům.
Poláci ke katolické církvi těsněji přilnuli než
my Čechové, protože dávala jejich národnímu
jazyku v kostelích širší upotřebení. Činila to
za tím účelem, aby v nich vzbudila illusi, že
v ní našli církev národní jako Rusové v církvi
pravoslavné. Illusi té Poláci dlouho se oddávali.
Avšak nyní došlo i na polštinu. Kstolická
eírkev i ji vypuzuje z kostelův, a to i v Rusku,
jak se dovídáme z petrobiradského » Kraje«.
jenž dodává, že dosud vždycky biskupové polšti.
kdykoli jim papežská stolice připomněla, že ob-
řadným jazykem katolické církve je latina, od-
povídali rozkladem, že polský národ je zvyklý
od věků jisté zpěvy zpívati svým jazykem.
k čemuž připojovali dotaz, mohou-li při té zvy
klosti setrvati zas, když se tím jednotě církevn
neubližuje a přichylnost věřících k církvi utu
žuje. Na to papežská stolice odpovídala, že
svoluje, aby zůstalo při dosavadní zvyklosti
Letos ale přišla z Říma odpověď: Nel
List mysli, že úplná lutinisace polských
kostelů provedena nebude aspoň v ruském Polsku.
kde se pro ni nenadehnou ani Poláci, ani ruská
vláda.
Jsme zvědavi, jak se tato různost dále
vyvine. Ruská vláda zajistě latinisaci podporovati
nebude. Jest pouze na Polácích, aby se vzmužili
k vydatnému odporu, jenž by dobře působil
i na ubité mysli katolíků českých. Je to skutek.
který Čecha katolíka nejhlouběji pokořuje, za
hanbuje a boli, když mu v kostelich zapovídaj
zpívat i starobylou píseň k sv. Václavu.
#21
alto_textblock
#21
Pohřeb architekta Karla Horáka.
#22
alto_textblock
#22
Královské Vinohrady vyprovodily včera druhého
náměstka svého starosty k věčnému odpočinku na
olšanských hřbilovech. Právem můžeme říci, že cele
město milému svému spoluobčanu vzdalo tuto poctu,
neboť účastenství veškerých kruhů obyvatelstva bylo
velkolepě. V širokých ulicích tísnili se nepřehlední
zástupové a projevy úcty dávali na jevo, když při-
blížil se pohřební vůz, vezoucí kovovou rakev s tě
lesnými ostatky zesnulého. A nebyla to úcla okamžitá.
Po celou dalekou cestu až na hřbitovy následovalo
rakev lísíce a tísíce spoluobčanů. Silnice olšanská
vroubena byla po obou stranách zástupy obecenstva.
Nejimposantnějším bylo účastenství v okolí Národního
domu, odkudž upřímnému demokratu a nadšenému
Sokolu byl vypraven pohřeb.
Moderně zřízená tělocvična Sokola vinohradského
v Národním domě byla upravena ve smuteční síň.
Od stropu až k podlaze nalézala se černá dekorace
a v průčelí tělocvičny na mohutném katafalku spočí-
vala rakev s tělesnými ostatky nezapomenutelného
starosty jednoty sokolské. Položen byl na ni věnec
s bílými kvítky a bílými stuhami, čapka a šerpa
červenobílá, odznak to hodnosti slarostenské. Kolem
katafalku upraven háj exolických květin, z něhož mo-
hutné palmy vynikaly. Před katafalkem nalézal se
obraz zesnulého. Celek ozářen množstvím planoucích
voskovic. U katafalku konali čestnou stráž členové
„Sokola“ vinohradského s rapíry, před pohřbem strá
rozmnožili členové jednoty pražské. V malebném roz-
ložení u katafalku umístěny věnce a palmové kytice
z nádherných květin
Věnce darovali: „Sokol“ na Král. Vinohradech
(bobkový, s náčelnickou stuhou a věnováním: „Hlavě
své i srdci svému na posledním rozchodu“), župa
středočeská, Politický spolek vinohradský, městské za-
stupitelstvo na Král. Vinohradech, okresní výbor, ředi-
telství městské spořitelny na Král. Vinohradech, Ře-
mesl.-živnostenská beseda, úřadnictvo městské spoři-
telny, městské úřadnictvo, městské služebnictvo, ve-
směs na Král. Vinohradech, rodiny inž. Zeleného.
Jarosl. Zeleného, Součkova, Smitkova z Třeboně, dra
Fořta, Veselých, Holoubkova, Janečkova, dra. Ham-
Burgra, Ot. Goldschmieda, Heřman Janda, dr. Černo-
horský s chotí, dr. Žák, J. Veselý, Jednota slavitelů
v král, českém, Spolek architektův a inženýrů, „So-
kol“ pražský, Česká obec sokolská, Klub národní stra-
ny svobodomyslně, Lilienfeld s chotí, J. Zelený, J
Langhamer, Spolek stavebních polírů, dále věnce o
rodiny a příbuzných.
Včera dopoledne byl obecenstvu povolen přístup
ke katafalku a panoval tam veliký nával až do po-
ledne, kdy tělocvična byla uzavřena. Obřady pohřební
byly ustanoveny na půl 3. hod. odpol., ale už po
1 hod. počala se plniti síň smutečními hosty. Na po-
stranní galerii byla vyhražena místa damám. K upo-
mínco byl účastníkům rozdán životopis zesnulého
s jeho fotografií.
V tělocvičně shromáždili se: městská rada a za-
stupitelstvo vinohradské v plném počtu se starostou
p. Víškem, okresní zastupitelstvo vinohradské rovněž
v plném počtu se starostou p. drem. Heroldem, městsk
úřadnictvo s ředitelem drem. Fuksou, starosta měsí
pražských dr. Srb, poslanci Anýž, Březnovský, dr
Fořt, Karbus, Krejčí, dr. Podlipný, Ronz, Němec, dr
Roček; dále Bičík, starosta „Sokola“ v Lysé n. LI
Sochorovský, starosta „Sokola“ na Starém městě
Waraus, pokladník Č. O. S., JUC. Mašek, starosta župy
středočeské, členové zastupitelstva vršovického se sta
rostou p. Drobným, V. Řezníček, místopředseda Jed-
noty samosprávných úřadníků, dr. Zelenka, starosta
„Sokola““ žižkovského, ředitel gymn. dr. Bernhard
řed. Janáček, za Klub národní strany svobodomysln
dr. Krajník, Kretší a Keclík, prof. Novotný a Hobner
velkoobchodník Vojta, dr. Vaníček, Friedländer, ředite
škol Růžička, řed. Balcar, policejní ředitel dvor.
Křikava s centrálním inspektorem Rehnem, rada Pe-
trásek, okresní hejtman Smitka z Třeboně, stav. Rech-
ziegel, prof. Prášek, členové sboru obecních starších
král. hlav. města Prahy: Hudl, Havlíček, dr. Baštýř
Hubáček, Vejžvalda, dr. Černohorský, lékárník Te-
sánek, sekretář dr. Mayer, stav. r. Václavek, řed. Starý.
vrch. kom. Fiala, vrch. inž. Kořínek, předseda Klubu
občanského dr. Vostrčil, pošt. kom. Šklíbia, prol. Čen
#23
alto_textblock
#23
Smutné konce makedonského povstání.
#24
alto_textblock
#24
V Bulharsku odehrává se nyní prudký bo
mozi přívrženci generála Cončeva a tak zv.
vnitřní makedonskou organisací.
Gen. Cončev a plukovník Jankov, opatřen
penězi knížete Ferdinanda, postavili se před pů
druhým letem v čelo makedonského povstání,
aby je obrátili v prospěch svého pána. Zdáloť se
tehdy, že povstání vyvine sílu, které Turci ne-
přemohou. Horkokrevné hlavy snily již o vyhnáni
Turků z Evropy. Gen. Cončev a plukovník Jankov
měli věci dáti takový obrat, aby se zdálo, že
ta světodějná událosť vykonána knížetem Ferdi-
nandem, jenž by pak vystoupil s nároky, aby
pod jeho žezlo dány byly země bulharské
srbské, posléze sultanovi odňaté.
Vnitřní makedonská organisace, sestávajíc
z rodilých Makedonců, záhy poznala, že na úplné
vymanění z moci turecké dosud pomýšleti nelze
a vypracovala sympatický program, jenž vrcholil
v požadavcích: Makedonii a Starému Srbsku
úplnou samosprávu a všem národům úplná
rovnoprávnosť co do jazyka i víry.
Bohužel, vnitřní organisace utvořila se po-
zdě, již v době, kdy se začalo pomýšleti na udu
šení revoluce reformami.
Reformy pod dozorem Ruska a Rakousk
se provádějí, sultan novou amnestií vábí po
vstalce, aby složili zbraně a vrátili se ke klid.
nému zaměstnání.
To působí rozklad v členstvu makedonských
komitétů i vnitřní organisace. Jedna organisace
obviňuje druhou, že věc makedonskou poško-
díla. Vnitřní organisace obviňuje Bulhary, že
myslili pouze na sebe, Bulhaři pak vnitřní orga-
nisaci, že oslabila povstáni. Nepřátelství toto má
za následek vraždění a attentáty.
Nedávno v Čustendilu byl zavražděn jeden
z členů vnitřní organisace, Lazar Tomov, a tyto
dni nedaleko Dubnice několik neznámých lidí
převlečených za sedláky, ranili z revolverů bul
#25
alto_textblock
#25
venka, řed. Vlach, starosta „Sokola“ jičínského Ho-
leček, členové nuselského zastupitelstva: náměstek
Fric, Sedláček, Háček, Rohlík, Vejdovský, Žentl, Pro-
cházka a Tesař, řed. Kurka; okres, hejtman Procházka.
vrch. schovatel Kubánek, členové správní rady I. česk
akciové mlékárny, doc. dr. Haškovec, dr. Nesý, obch.
Čech, cís. r. Tichý, rada Hrdlička, J. Papež, Dvorák
a dr. Navrátil za evang. ref. sbor, zástupcové „Sokola
na Malé straně, prol. Michálek, Kotrba za okres. po-
kladnu na Král. Vinohradech, Knobloch za Spolek sta
vitelů a kand. stavitelství, K. Kühn za „Sokol“ žižkov-
ský, A. Červenka za obec Strašnici, řed. Skuhravý
Petrák, řed. něm. školy, Falada za odbor N. J. P., vl
rada Hrazdiera, Jauris, starosta Michle, dr. Pospíšil
a Kneidl za Ústřední Matici školskou, za učitelskou
jednoty „Komenský“ Rosol, dr. Vážný, dr. Hendrych
za Mladé sdružení, řed. Kanda, Herbst za továrnu tře-
benickou, Budinský a Lukeš za sokolskou jednolu
v Českém Brodě. Seifarth, řed. zemské pokladny, Tou-
far za obchodní gremium, Bílek za „Sokol“ vyšehrad-
ský, stav. r. Strnad, arch. Šjmáček, Kolátor, starosta
župy podbělohorské, dr. V. Rtezníček, členové obec-
ního zastupitelstva karlínského, inž. Novotný, dr
Scheiner za „Sokol“ pražský, Th. Herold, starosí
„Sokola“ v Nuslích, depulace stavbyvedoucích, řel.
Bayer za židovskou nábož. obec, primář dr. E. Vlasák
a dr. Michal, dr. Lokay, starosta župy Barákovy
chefinž. Pelikán, Vendulák, za obecní zastupitelstvo
žižkovské Žák, Bursík a Kapr, za okres žižkovský
Praus, Kurz a dr. Kotýnek; Jäger z Vršovic, taj. Kvapil
okr. taj. dr. Uchytil, řed. Svátek, sekr. Šnajdauf, Hora
dr. Novotný, Zahradecký, předs. míst. odb. soukr. úř.
dr. Žák, sochař Heidelberz a j. Před tělocvičnou shro
máždilo se učitelstvo vinohradské, professoři stř. škol
úřadnictvo okresního soudu s přednostou radou
Körbrem, úřadnictvo okres. komisařství a j. v.
Pohřební obřady vykonal mons. Lehner za assi
stence dvou duchovních. Členové „Hlaholu“ vinohrad
ského na galerii zapěli „Salve regina“ a po obřadeeh
„Dřímej sladce
Starostu města Král. Vinohradů pan J. Víše
vzdal pak hold památce zesnulého. Pravil-
„Účastníme se dnes s bolnými city pohřbu mi-
lého našeho Karla Horáka. Stojíme nad rakví muže
který měl o rozvoj a rozkvět našeho města zásluhy
nepopíratelné. Bohužel, že opustil nás ve věku tal
mladěm, kdy mohl ještě mnoho dobrého a šlechetného
vykonati. Přítel náš zasedal po 16 let v městském za-
stupitelstvu, 13 let v městské radě a posledně působi
jako druhý náměstek. Byl také členem spořitelny
městské a členem místní školní rady české. Nejen v
vlastním svém oboru stavitelském, ale i v řešení otá
zek hospodářských a jiných v obecní správě byl pra-
covníkem přehorlivým a obec bude ho dlouho postrá-
dati. Nejen my, jeho přátelé, ale obecenstvo má dů-
vodnou příčinu želeti jeho odchodu. V žalu zanecháví
zde svoji rodinu, milovanou družku a dítky a účas
všech nechť jest jim aspoň částečnou útěchou v těž
kých těchto chvilích. My, drahý Karle, loučíme s
s tebou, ale památka bude ti mezi námi zachována
Odpočívej v pokojil
Jménem osiřelé jednoty sokolské vzdal poctu pa-
mátce zesnulého p. Hermann, místostarosta vino-
hradského „Sokola“. Pravil: „Drahý náš bratře sta-
rosto! Jak statný kmen podkosen zhasl jsi nám upro
střed činorodého věku mužného. Opouštíš řady naše
v době, kdy rady i činů tvých těžce postrádali bu-
deme. Úmrtí tvoje jest pro nás ztrátou nezměrnou
Když tebe více není, lu patrným stává se, kolik tebou
ztrácíme. Byl's všecek náš, pracoval jsi pro myšlenku
sokolskou vždy a všude, zvláště pak zájmy jednoty
naší, u jejíž kolébky jsi činně stál, jejímž náčelníkem
a potom dlouholetým starostou až posud jsi byl, při-
rostly k zlatému srdci tvému, měl's je na paměti
oteckou péči o ně až do posledních chvil. Žil jsi sice
ne dlouho, ale vykonal jsi mnoho, vykonal's dobra
míru vrchovatou. Zářivý vzore pečlivého starosty,
s tebou loučíme se a tvým manům vzdáváme poclu
poslední. Tebe, drahý náš bratře starosto, zachováme
povždy ve vděčné, nehynoucí paměti. Lůno země če-
ské, jejímž zdárným byl jsi synem, budíž tobě po
životě plném činnosti zdalné, odpočinkem zaslouže-
ným. Tent plati tobě pozdrav náš posledníl
Za hlubokého pohnutí byla rakev s tělesnými
ostatky zesnulého snesena do pohřebního vozu, načez
průvod hnul se do Palackého třídy, kde všude plály
plynově kandelábry. Průvod zahájil věncový vůz, z
nímž ubíral se „Sokol“ pražský s praporem. „Sokol
karlínský, župa Barákova, župa středočeská s pěti
prapory a standardou, „Sokol“ vinohradský s prapo-
rem, členové Remeslnicko-živnostenské besedy, živ-
nostníci, Domobrana, Spolek stavbyvedoucích, spo-
lek „Lidumil“, I. spolek bývalých a činných hasičů.
hasiči z Král. Vinohradů, Karlína, Vršovic, Libně
Košíř, Žižkova a státní dráhy, pak následovalo oddě-
lení Sokolů s věnci a palmovými kylicemi, za nimi
vinohradský „Hlahol“ a za duchovními následoval
pohřební vůz, poděl něhož tvořili pohyblivý špalír čle-
nové „Sokola“ vinohradského a pražského. Starosta
„Sokola“ pražského p. dr. Scheiner vedl tři pozůstale
synky Radima, Jiřího a Jaroslava, dále ubírali se
blízcí příbuzní zesnulého, členové „Sokola“ vinohrad-
ského a nepřehledná řada smutečních hostí, členové
Spolku k podporování chudých studujících státní re-
álky na Král. Vinohradech, místní školní rady, Jednoty
stavitelů, místního odboru Ú. M. Š. „Hlahol“ cestou
pěl smuteční skladby. Průvod ubíral se Palackého tři
dou. Skrélovou ulicí a Jungmannovou třídou. U ulice
Žižkovy byla rakev znovu vykropena a pak dále prů-
vod postupoval k olšanským hřbitovům. Před hřbitovy
spolky učinily špalír.
Nedaleko ústřední kaple v rodinné hrobce bylo
připraveno místo k pochování arch. Horáka. Po cír
kevních obřadech a zapění smutečního sboru p. JUC
Mašek, starosla župy středočeské takto promluvil;
„Stanulí jsme u otevřeného rovu, abychom do něho
uložili mrivé tělo jednoho z nejšlechetnějších synů
rodiny sokolské, jednoho z nejlepších mužů, kteř
všemi silami svými pracují k tomu, aby Sokolstvo
pokud možno v nejbližší době dospělo k vytčenému
cíli. K nezměrnému žalu družiny sokolské dokonal
život svůj muž, který prošel školou výchovy sokolské,
muž, který neznal oddechu po práci ve svém povolání
ale který všechen volný čas věnoval obecnému dobru
a myšlence sokolské. Nelítostná sudička přestřihl
niť života jeho v mužné síle a v době, kdy na zá-
kladě dosavadní práce a mnohostranných zkušeností
s plnou důvěrou dalo se očekávati, že br. Horák
v příští době bude jak jednolě, v jejíž čelo byl po-
volán, tak i idei sokolské skalopevnou oporou. Žel.
že s tělem v této rakvi klademe do lůna chladné země
také vzácné dary povahy, kterých nelze více zužit
kovati a které na dlouhou dobu budou zářivým vzo-
rem. Kéž by bylo možno, aby nám byl br. Horák
zůstavil tu svoji jarost, tu svoji bodrost, lu obětavost
a mysl vlasteneckou, abychom o ně vzájemně mohli
se rozděliti jako o cenné dědictví. Obsáhlý byl obon
jeho působnosti. Žel, že pro předčasný jeho skon ne-
bylo Sokoistvu dopřáno, aby jemu projevilo povinnou
vděčnost jiným způsobem, než účastí při pohřbu.
Rána, sdružení sokolskému zasazená, nebude dlouho
zacelena. Jediným hojivým balsámem na tuto ránu,
jedinou naší útěchou v této chvíli bolu může býť pevná
vůle naše: nahraditi br. Horáka zvýšenou činností
všech nás ve prospěch Sokolstva. Dnes budeš, milý
bratře Horáku, mrtvých stráží. Jméno tvé zůslane
vděčné paměti Sokolstva. Budiž ti země lehká!
Za mocného pohnutí byla rakev spuštěna do
lůna země-.
#26
alto_textblock
#26
Choti zesnulého arch. Karla Horáka kondoloval
dále: Rada král. města Berouna, městská rada v Žiz-
kově, Alois Elhenický, starosta města Smichova, ko-
mitét pro ošacení chudé školní mládeže na Král. Vino-
hradech, firma Dvořák a Fišer na Kr. Vin., firma Istler
a Beneš, Tělocvičný spolek paní a dívek pražských,
Václav a Berla Matoušovi, Ant. Hotovec, sládek, Marie
Červenková, dr. Fr. Kulhavý, okr. lékař a choť, Adoi
Oplatka, vrch. fin. rada, JUDr. J. Krupička, místodrži-
telský rada F. Procházka, V. Podhajský, c. k. okr
škol. inspektor, Jos. Koutecký s rodinou, stavební rada
J. Franzl, Jan Kumštadt, Aug., Marie i Jeny šl. z Istle-
rů, Frant. a Bož. Kvapilovi, Kolářová Lud., konc. ústav
pro zaopatř. míst, Jan Červenka, měst. taj., P. Frt.
Dusil, farář, Vršovice, dr. Gustav Weiner, rabín
Svatopluk Čech, spisovatel,. Ant. Marek, taj. zál. vin.
JUDr. Jarosl. Hendrych, Karel Voleský, knihkupec
Čeněk Fišer s chotí, Fr. Maršner, továrník, Jos. S-
kyta s chotí, V. Drobný, starosta Vršovic. Bohuš Fried-
länder, podnikatel staveb. V. Zacharda, učitel, s chotí,
Jos. Hochman, Unhošť, Jos. Hleintl, c. k. správce trest-
nice v Brně, dr. B. Lhota s cholí, Litomyšl, Landa,
stav. rada, JUDr. B. Hejda, c. k. okr. komisař, Giulio
Schnirch, inž., Brno, Frant. Pavlál, dvorni pekař.
MUDr. E. Martin, měst. lékař, dr. J. Lhola. Prahia,
#27
alto_textblock
#27
Marie Vollmanová, architekt A. Čenský, professor,
arch. Jos. Pospíšil, Aug. Dürr s chotí, J. O. Weigelt,
banka „Slavia“, Spolek stav, a kand. stav. vyšších
prům. škol v Praze, Maric Vávrová, J. Štaus, J. Pod-
hajský, professor, Čeněk Fr. Dolejš, Praha, Vojtěch
Švácha, řed., prof. Ant. Bráf, inž. Václ. Heller, dr.
Vilém Ryba, říš. posl., rodina Špirkova, Senohraby,
dr. Ot. Hlaváč, rodina Lültschitzova, Karel Gubis,
pokladník „Sokola“ vinohradského, Česká obec so-
kolská, Ed. Sustr jun. s chotí, Frant. Chvojka, stavitel,
Gabr. Worthová, J. Seifert a dr. Groč, nám. star. král.
hlav. města Prahy, JUDr. Hubert Veselý, Spolek archi-
tektův a inženýrů v král. českém, Karel a Milada Ven-
dulákovi, arch. Gustav Kulhavý, stav. adjunkt v mini-
sterstvě želez. ve Vídni, Otakar Skřivan, továrník,
professor Frant. Tilšer, Frant. Šťovíček, stav., Chrást.
Rich. Šantrůček, vrch. inž., Em. Janáček, řed. škol,
L. J. Čech, Pav. Klenková z Vlastimilů, Hynek Drolle,
mistr mědikovecký, Smíchov, Frant. Horálek, nakla-
datel, Ladislav Faifer, účetní vin. zál., arch. Vratislav
Pasovský, stav. rada, Marie Tocksteinová, Lad. Mail-
beck, inženýr, primář dr. E. Jager! s chotí, Alberl
Čmuchálek, maj. firmy Skála a spol, advokát JUDr.
Ferd. Tonder, Edv. Rechziegel, inž, arch. a stav., E.
Miklas, říd. uč. v Mirošovicích, Frant. Anýž, Joseí
Urban, bratří Kaučtí, Jos. Gregor, vrch. inž., JUD .
Moric Fischel, arch. Jan Vejrych, MUDr. Al. Tomášek,
zubní lékař, Julius Hessler, Jan Cerha, řed. rol. vzáj.
poj. ústavu, Ed. Bubeníček, Ant. Soustružník, správce
král. čes. zem. porodince a nalezince v Praze, Prokop
Grégr, řed. a vyd. „Nár. Listů“, Ant. Šrut, pokladník
Nár. divadla v. v., Jos. Salzer, prof. A. V. Velflík, dr.
Václav Pexa, Jan Sourek s rodinou, Jan a Karel Fuči-
kovský.
Okresní výbor obdržel za příčinou úmtí
p. arch. K. Horáka telegrafické a písemné soustrastné
projevy: Městské rady pražské, okresního výboru
chrudimského, smíchovského, unhošťského, žižkovské-
ho, roudnického opočenského a kladenského a městské
rady v Nuslích.
Správního výboru těloc. jednoty „Sokol
na Král. Vinohradech došly tyto telgraf. a pí-
semné soustrasti: za „Sokol“ chrudimský JUDr. Pip-
pich, Frant. Kolěšovec, Plzeň, MUDr. Svoboda, Šla-
panice, „Sokol“: v Třebušicích, Mostě, Prostějově,
v Kojetíně, v Duchcově, v Jičíně, v Lysé n. L., v Hrad-
ci Králové, v Plzni, v Roudnici n. L., v Říčanech, v
Vysočanech, v Podolí-Dvorcích; sokolské župy: je-
štědská, krkonošská, orlická, Barákova; Česká obec
sokolská; tělocvičné jednoty „Sokol“ v Mělníce, ve
Vršovicích, na Smíchově, v Praze VII., v Praze I, na
Starém městě, v Karlíně, Žižkově, Českém Brodě,
Spolek paní a dívek pražských; od bratrů: JUDra. J.
Červeného, V. Paška z Plzně, J. Pečeného z Dobro-
vice, vrch. inž. L. Čížka, JUDra. K. Hubáčka, advokáta
z Prahy, F. Pachla z Jičína, Jar. B. Zyky a Ed. Wa-
rausa.
Na místě věnce na rakev zesnulěho
Karla Horáka věnovali dále příspěvky na stavbu
tělocvičny „Sokola“ vinohradského: pp. Frant. Marš-
ner, továrník 30 K, Dominik Hora, továrník a Frant
Šťovíček, stavilel z Chrasti, po 20 K, Jos. Truneček,
restauratěr 15 K, Jos. Domek, stav. 10 K. Příspěvky
přijímá stavitel Jindř. Břenek (kanc. Karla Horáka).
Úhrnem vybráno dosud 520 K.
#28
alto_textblock
#28
Denní zprávy.
#29
alto_textblock
#29
— K otázce české university na Moravě.
Ani třetí projev prof. Bráfa, věnovaný propa-
gandě jeho universitního návrhu v »Kons. Korr.«
uveřejněný, nepřesvědčil nikoho z faktorů, na
jichž souhlasu náleží, o vhodnosti a nutnosti
srostlého universitního dvíčete v Praze a pozděj-
sího odoperování moravské »Dodiky«. Jak jsme
již včera telegraficky oznámili, vyslovil se užší
výkonný výbor lidové strany mora ské proti
prof. Bráfovi způsobem co nejrozhodnějším nejen
o nepřijatelnosti jeho návrhu, nýbrž i o jeho
nebezpečnosti a škůdnosti snahám českého lidu
po zřízení druhé české university. To bylo
ovšem samozřejmo stejně jako autoritativní po-
pření Bráfovy námitky ve formě domněnky pro-
nesené, že poslanci mladočešli o návrhu, za
stanovisko celé právnické fakulty označeném,
s vládou vyjednávali. Jestliže se však v kru-
zích, kolem »Konserv. Korr.« sdružených, ná-
vrhu Bráfovu přikládala nějaká opportunní cena,
dělo se tak zajisté s ohledem na německou
stranu a její odpor proti druhé české univer-
sitě na Moravě. Nuže, také v tom zklamala s
doktrina, kteráž uznává souhlas Němců za nej-
přednější článek víry v druhou českou univer-
situ. V pondělí večer konala se porada výkon-
ného výboru německé pokrokové strany v Če-
chách, i schválen v ní názor, že často žádané
a vskutku naléhavě nutné zřízení kolejních budov
ústavů i seminärních místností při universitách
pražských nemůže býti uváděno v souvislost se
zřízením university české na Moravě se strany
české žádané; zvláště naprosto nesprávnýma
tendenčním jest, označovati zřízení budov, pro
pražskou německou universitu již dávno nut-
ných, jakožto ekvivalent za zřizení druhých
učitelských stolic na universitě české, kteréž by
pak v dané chvíli mohly býti přeneseny na Mo-
ravu. Požadavek Čechů jest politickým požadav-
kem a zůstává jím také ve formě, v jaké se
nyní klade i může jenom v dorozumění s Němci,
zvláště s Němci moravskými, zodpověděn býti.
Návrh Bráfův, přijatý původně s přichválením
několika vídeňských listů a vyličovaný jako
úprava českého požadavku, Němcům snesitelná,
přispěl jenom k podnicení zpupné německé vy-
zývavosti, se strany české systematicky vycho-
vávané na rozhodčí instanci o našich kulturníeh
požadaveíeh, — což stalo se konečně i přikázá-
ním české university stálému výboru vyrovná-
vacímu při sněmu moravském.
— Odložená volba na Hradecku. »Koresp.
kancelář« sděluje nám: Následkem jistého nedo-
patření, jež se stalo v přípravách k doplňovacl
volbě říšské za venkovskou skupinu králové-
hradeckou v soudním okrese úpickém, mu-
sila volba, položená na 9. února, odročena být
na 19. února !! Pozoruhodno jest, že úřadní
sdělení toto neoznamuje blíže, jaké nedopatření
to bylo, jež způsobilo tento zcela nezvy klý
odklad volby v posledni téměř chvili. Jes
velice záhodno, aby o věci té kompetentní or-
gány podaly vysvětlení, doložené i důvody
zevrubnějšími, jinak by musil tento kromoby-
čejný odklad volby ovšem vzbuditi mínění, ze
jistým činitelům na tom záleží, aby ponechán
byl delší ješté čas hr. Sternbergovi k rozpou-
tání jeho agitace, jejíž prostředky — kampaně
africké připomínající — námi byly již opětně
charakterisovány.
— Staročeský hlas proti dru. Bráfovi.
Od prvého dne, kdy byla jim oblažena veřej-
nost česká, neustáváme lámati kopí proti »uni-
versálnímu léku«, jakýž dr. Bráf navrhl k ře-
šení universitní otázky české. Jak závažnéa
podstatné byly důvody naše, o tom mimo jiné
svědčí, že i v rozhodnějších kruzích staročeských
ozývá se údiv a nespokojenost nad návrhem
takým, třeba že by ze známých příčin dosud
byly tutlány. Zajímavým a zvlášté charakteri-
stickým dokladem o tom jest i přípis, kterýž
uveřejňuje v »Plzeňském Obzoru« jeden z
starších politiků českých, kterýž — jak
redakce dí — »jměna jest váženého u všech
stran a jenž — ze řad staročeských — nálezi