#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXXIX.
#2
alto_textblock
#2
t áee
#3
alto_textblock
#3
Blan
#4
alto_textblock
#4
V Praze, v pondělí 23. srpna 1909.
#5
alto_textblock
#5
Číslo 232.
#6
alto_textblock
#6
Naranní a večerní listy
předplácí sa-
V Praze v administraci
na měsle. . . . . . 2 K —
na čtvrt leta . . . . 6 K — h
s dvoji donáškou
na měsíe, . . .
na čevrt leta . . . . 7 K enk
vo filiálkáe
na měsio. . . . . . 2 K 80h
Poštoui
na měsie
na čtvrt ieta : . . . K ek
s dvojí zásilkou
na měslc.
na čtvrt lsta . . . . 11 k di
#9
alto_textblock
#9
ečerní
#11
alto_textblock
#11
dání.
#12
alto_textblock
#12
V drobném prodejie
ranní číslo o sobě .
večerní . . . . . . . za 4h
Va filiálkách na venkově
ranní čislo . . . . . . .
večerní . . . . . . . . 5b
#13
alto_textblock
#13
Inaerátv
platí se hotově napřed.
Předplacení a inserty přijímá
administrace v Marianské ul., B.
Tam nacházeji se táš
redakce, tiskárna a expodloe
„Národnich Listů-
Rukopisy se novraoujl.
#14
alto_textblock
#14
Telefonické a telegraf. zprávy
„Národních Listů“.
#15
alto_textblock
#15
Z Bienerthovy audience u císaře.
Z Vídně, 23. srpna. »N. Fr. Fr.« ozna-
muje ke včerejší audienci bar. Bienertha:
»Na audienci podávána byla zpráva o ministerské
radě ze dne 18. a 19. t. m., jakož i o akci
Glabiňského. Při přípravách k pod-
zimnímu zasedánl jest hlavním
úkolem vlády uvolniti český sně m.
Ministerský předseda podával zprávu o jednání.
které v tomto směru s národními stranami
velkostatkem zahájil, jakož i o poradách, která
chce konati počátkem září. Ministerský před-
seda posuzuje nynější situaci optimističtěji,
protože slovanské oposiční strany projevují většt
ochotu.
Podaří-li se český sněm ustaviti a od-
býti krátké zasedání sněmů, bude
říšská rada počátkem října s vo-
lána. Jejím hlavním úkolem bude finanční
plán, na němž dr. Biliňski a jeho referenti
tou dobou v Išlu pracují. Co se týká rekon-
strukce kabinetu, neměl ministerský předseda
prý o čem referovati, protože tato otá z ka
tou dobou neexistuje. Také o delega-
cích stala se jen malá zmínka, protože delegace
v Rakousku jsou zvoleny a mohou se kdykoli
sejíti přes to, že zasedání říšské rady bylo uza-
vřeno. Nějaké císařské rozhodnutí se včera ne-
stalo.
Konference bar. Bienertha s nejvyšším mar
šálkem království českého.
Z Vídně, 23. srpna. Velký význam př-
kládá se včerejší konferenci, kterou měl karon
Bienert v Išlu s nejvyšším zemským mar-
šálkem království českého princem Ferdinandem
Lobkovicem.
Zase srážka Čechů z Němci u Vídně.
Z Vídně, 23. srpna. (K. k.) »Montags-
revne« oznamuje, že včera odpoledne došlo za
české slavnosti na Kreuzeichenwiese, které zu
častnilo se asi 600 osob, ke srážce
rvačce meziČechy a asi 200 Němei.
kteří chtěli projíti touto loukou. Zakročili stráž-
nici, z nichž jeden byl raněn holi na hlavě-
Když se snesl prudký liják, uchýlily se obě
strany do lesa. Po dešti se pokračovalo ve rvačce
Zaulm dostala policie posilu a oddělila obě
strany.
#16
alto_textblock
#16
Čeští athleti ve Švédsku.
Ze Štokholmu, 22. srpna. (Zvl. telegr
»Nár. Listů«.) Při nedělním meetingu dobyli
čeští borci těchto cen: na 1500 m byl Dvořák
třetím, na 3000 m druhým. Ve vrhu oště-
pem byl Klubal druhým, ve vrhu diskem
byl Jodas druhým
Košut v Karlových Varech
Z Karlových Varů, 23 srpna. (K. k.) Mi
nistr obchodu Košut přijel sem včera léčit se
Přestřelka na bulharsko turecké hranici.
Ze Sofije, 23. srpna. (K. k.) Časopisy sdě-
lují z Jebičeva, že v tento pátek byl bulharský
pohraniční strážník v Bílém Kameni přepaden
tureckými vojáky, Z obou stran přikvačily po-
sily, načež za několikahodinné přestřelky bylo
zabito několik tureckých vojáků. Podrobností
#17
alto_textblock
#17
není.
#18
alto_textblock
#18
Boje v Marokku
Z Melilly, 23. srpna. (K k.) Rifové při-
trhli až k Sidimuse a napadli transport spíže.
Sedm vojáků z průvodu bylo raněno.
#19
alto_textblock
#19
Z Turecka.
Z Cařihradu, 23 srpna. (K. k.) Dle zpráv
listů zatkla policie v Péře italského anarchistu
Pierina.
Z Cařihradu, 23. srpna. (K. k.) »Sabah«
přináší zprávu o vítězství tureckého vojska nad
vzbouřenými kmeny v Džemenu, které prý utr
pěly veliké ztrály
#20
alto_textblock
#20
Kretská otázka.
Z Cařihradu, 23. srpna. (K. k.) Minister-
ská rada považuje notu řecké vlády za uspo-
kojivou. Proslýchá se, že se radila také o notě
kterou Porta podá mocnostem a v níž bude žá-
dati, aby se stalo rozhodnutí o autonomii Krety.
Dále projednávala ministerská rada společnou
notu kretských ochranných mocností, která dle
informací z tureckého pramene mimo známé
body obsahuje také prohlášení, že se mocnost
vynasnaží přátelsky urovnati spor, vznikli li by
takový mez Tureckem a Řeckem pro Makedonii
Z Cařihradu, 23. srpna. (K. k.) V po-
zejtřejší ministerské radě bude projednávána
odpověď Porty na společnou notu ochranných
mocností.
Z Cařihradu, 23. srpna. (K. k.) Ministn
námořnictví prohlásil v interviewu, že turscké
loďstvo zůstane ve vodách u Karpathu, až si
tuace na Kretě bude pro Portu uspokojivou.
#21
alto_textblock
#21
Výlet vídeňských Čechů
do Poštorné.
#22
alto_textblock
#22
Z Poštorné, 22. srpna.
Jako doplněk zprávy, v ranním vydání oti
štěné, uveřejňujeme tuto druhé vypsání příběhů
v Poštorné, zaslané nám od jiného zpravodaje-
Výprava sokolské župy dol no
rakouské byla početně značná a skvěle
diseiplinovaná. Přes 450 Sokolů — ovšem v kroji
občanském — s nimi na další 300 jiných vi-
deňských Čechů, mezi nimiž dobře na 100 dam
Se Sokoly vypravilo se také předsednictvoa
členstvo »Komenského« s posl. Kalinoua
mistopředsedou p. Kubelkou v čele, dále
s jednatelem p. KlImou, pokladníkem p.
Matějkou a jeho obělavou chotí a s panem
Růžičkou, členem správního výboru. Výpravu
jarého a zdatného Sokolstva dolnorakouského
vedl starosta župní br. Šindler a jeho nám-
br. Jakš.
Na nádraží uvítal je předseda místníhu od-
boru »Komenského« v Poštorné, radní obce p.
Hlavenka, načež odebrali se před nádraží, kdež
po seřazení do čtyřstupů pozdravil je zástupce
sokolské jednoty břeclavské a sestra ženského
odboru téhož podala náčelníku bru. Šindlerovi
krásnou, svěží kytici. Průvod vyčkal na pří
jezd obou vlaků od Brna, s nimiž přijeli čelní
výletníci brněnští, mezi nimi zastoupení N. P
Č., odbor moravský, tajemníkem Riedlem
Národní jednoty pro jiho-západní Moravu odb.
učitel. Šindelářem.
Průvod zahájil vídeňský klub cyklist
»Holub« s českými damami, »Sokol« kyjovský
a jeho ženský odbor, »Sokol« ze Zlína, jediný
v kroji, načež následovali hosté vídeňští a mo
ravšti a za těmito konečné jednoty sokolské
župy dolnorakouské. Průvod byl imposantní.
Naši v Břeclavě — a těch je pořád ještě
víe — aklamovali milé hosty co nejardečněji,
provolávajíce za každým krokem nadšené »Na
zdar!«. Němci, zvláště však židé a odrodilci
při spatření průvodu ovšem — zlichli, nanej-
výše že zatínali pěsti, prozatím ovšem že ale
jenom v kapsách. Průvod prošel Břeclavou
#23
alto_textblock
#23
klidně. Hodonínský okr. hejtman bar. Friesa
okr. komisař hr. Czernin měli k disposici
72 četníky. Nebylo jich však třeba. Drazía
mili hosté stačili na svou ochranu sami.
Židovsko-odrodilecká Břeclava toho nečekala
Zašla ji proto také na vše další zalím
chuť . .
Jinak bylo už za pohraničním mostem přes
jedno rameno Dyje na území dolnorakouské
vedoucí. Zde očekával hosty obecní vý-
bor poštorenský, hudba a nepřehledné mnežstv
tamějšího i slováckého obyvatelstva z Moravy.
Za řízných národních pochodů její překroči
jsme branice své milé vlasti a vkročili na území
dolnorakouské, kde však už nesměla hráti. Oče
kávalo nás jiné uvítání. Čety a opět čety četníků
ponejvíce německých. Hudba nahražena sokol-
ským zpěvem, za něhož prošli jsme slavobranou
obcí Poštornou při vchodu do této postavenou
Stanuli jsme před vkusnou a útulnou radnie
tamější. Zdo uvital hosty a Sokolstvo statečný
starosta obce p. Havlíček, jenž vzpomenuv
sletu sokolského před 15 lety v Poštorné kona-
ného, pozdravil je dnes na slovácké půdě
poštorenské co nejsrdečněji, dokládaje, že oby-
vatelstvo této obce od nepaměti slovácké vřele
cítí s milými svými hostmi a že dnešní jejich
i svůj svátek oslaví důstojně. Necháme každého
v klidu, leč ve vlastním domově nenecháme se
znepokojovati a urážeti. Slovácká Poštorná byl
odjakživa naše, je naše a naší zůstano! (Potlesk
a volání „výborně!“ a „na zdar!“)
Po poděkování župního náčelníka bra. Šin
dlera za milé, srdečné a krásné uvítání obcí
Poštornou a veškerým slováckým obyvatelstvem
ujal se zemský posl. red. Aný ž slova, jenž
v úchvatně plamenné řeči na slova naší písně;
„Jazyka dar svěřil nám bůh, bůh náš hromo-
vládný a proto nesmí nám ho vyrvat na tom
světě žádný“ — děkoval poštorenským za to,
že i oni brání jazyk svůj, který že zde, ve své
slovácké obci uhájí, všechen lid český věří
Učini tak ke cti a slávě svě a učiní tak ke cii
a slávě celého národa. (Bouřlivý potlesk. Uhá-
jime! Nedáme se !)
Hosté na to rozešli se po obci za občer
stvením a setrvali po věGšině až do jedné hodiny
v přátelské a upřímné zábavě. Vyrušeni byli
zprávou, že Němci už přicházejí. Přirozeně vše
spěchalo k silnici od Břeclavy, kudy přicházeli
na tu podívanou. Ach, jaká to ubohost! Ani ne
celých 160 až 180 židovských výrostků, ně-
kolik turnérů (as 7) a asi dva, tři buršáci v ku-
lérech. Sokolové, vídeňští hosté a obyvatelstvo
domácí nechtělo ani vyčkati odporného tohoto
„tahu“ provokatérů a seřadivše se do čtyřstupu,
na znamení náčelniekou trubkou otočili se v pra-
vo protichodem k radnici. Trubka — pohyb
zle! Četnictvo, jehož bylo v Poštorné na celé
sto, úprkem hnalo se s bodáky proti — — ni-
čemu. Průvod náš za homérického, ovšem ale
hremového smíchu, ukazoval jim zrovna záda.
Odebral se do radnice. Němci na hranicích vo-
lali na četníky: „Heil, deutsche Wacht!“ A te
taková hrozitánská blamáž ...
Před radnicí promluvil k zástupům posl.
Kalina, dovodiv, že nedáme si vziti, co je
naše a proto přes zpupnost německo- nacionální
český národ nedá si vzíti ani Poštornou. Na tá-
boře, v prostranné zahradě radnice konané, pro-
mluvili pak red. Laube, posl. Anýž a řídíci
školy Komenského Klimeš.
Zvláště účinně o poslání českého Sokolstva
doma a mezi ostatním Slovanstvem v duchu jeho
zakladatelů Fügnera a Tyrše promluvil dr.
Raše, lázeňský lékař z Luhačovic ...
Bylo už hodně po polednách a hosté stále
ještě přicházeli. Přijel posl. Hajn s rodinou,
#24
alto_textblock
#24
další četní hosté z Brna, ale neobyčejné nadšení
budil pokaždé příchod slováckých šohajů z ce-
lého a dosti i vzdálenéhe okolí. První na místě
byli junácí z Týnce u Hodonína, vyšnořeni jak
na sobáš a s praporci. Pak přišli jonáci ze Staré
Břeclavy, z Moravské Nové Vsi, z Lanžhota
Lanštorfa, prý bránit „našich“ v tej rakůskej
Poštorné. Iloši jak jedle a děvušky jako malo-
vaně. Už jenom dívat se byla radost. Byla
ale netrvala dlouho. Sotva prošel průvod ze za-
hrady radniční do obecního sadu, kde měly se
konati konceri, zábava a tanec — vyšli z Bit-
nerova hostince, kde bunďáci protestovali, první
provokatéři: asi tři zpití burši a několik zele-
ných ještě židáčků. První bouře, která díky
zdrželivosti a trpělivosti Čechů odešla bez po-
hromy. Ale sotva odešla — přihnala se druhá,
která byla už mnohem horší. Němci táhli
„dlůhým tahem“ z protestu a sotva zočili slo
vanský praporec, začali „heilovat“, řvát a házel
kamením. Jeden z mladších vídeňských Čechů
byl těžce zraněn nad levým okem ostrým ka-
menem. Slovanský prapor patřil Slovákům, kteř
měli daleko domů a proto pospíchali. Okr. hejt
man mistelbašský ztratil však hlavu a místo, aby
byl pustil dva vozy našich šohajů a Němce za
držel až po odjezdu oněch, udělal pravý opak,
jehož následky o málo mohly býti na nejvýš
osudnými. Ve shluku a vřavě následkem všeho
toho povstalé vystřelil ještě jeden z četníků n
postrach a neštěstí, zdálo se, že je neodvratným.
Nastala v českém lidu domácím zejména panika.
na straně vídeňských pochopitelné rozčilení
rozhořčení. Nadlidské námaze zejména poslance
Kaliny, starosty Havlíčka, přítomných no-
vinářů českých a pořadatelů podařilo se zabrá-
niti nejhoršímu. Rozhořčení ještě rostlo na če-
ské straně, když Němci pořád z obvodu obce
se nehýbali, ač Čechové vídeňští měli již také
na čase, aby odebrali se do Břeclavy ke vlaku,
což po dlouhém čekání konečně se i stalo. Př
shluku a výtržnosti Němci vyprovokované bylo
prý osm Čechů zatčeno. Sbalený slovanský pra-
porec musili však četníci posl. Kalinovi vydati.
Břeclavou prošel průvod, který vzrostl jistě na
dva tisíce účastníků, prošel za zpěvu národních
písní klidně a Čechové bez nejmenší závady
vsedli do vozů svého zvláštního vlaku a za ne-
obyčejného nadšení a bouřlivých pozdravů svých
rodáků odjeli. Než se tak stalo, pokusili se
břeclavšt a cizí Němci vyraziti na perron ná-
draží a pomstiti se Čechům za nesmrtelnou ostu-
du, kterou si se svým „protestem“ a ubohým
vystoupením v Poštorné utržili. Sami jejich lidé
se za to styděli a hostinský Bittner proklínal
je hned už dopoledne.
Zbylí Čechové brněnští a olomoučtí odjeli
za hodinu na to. Zpiti buršáci a „kulturáci“ hu-
stopečtí ztropili ještě před odjezdem indiánský
přímo řev, spílajíce četnictvu a hodonínskému
okr. hejtmanu bar. Friesovi, který skutečně
svou chladnokrevností a energií ráno i večer
udržel pořádek přímo nečekaný. Odtud husto
pečtí dajěnacionálové a buršové přímo běsnili
což opakovalo se i v českém Podivíně, kdež
hozeno do okna kamenem a v Zaječí, kde ta-
mější přednosta stanice „heiloval“ s nimi. Po
dařený to státní úřadník ..
Prolita tedy v Poštorně přece jenom česká
krev, leč den minul pro tamější Čechy i vídeň-
ské jich hosty, zejména pro vysoce ukázněnou
sokolskou župu dolnorakouskou velmi pěkně
důstojně a — vítězně. A na tom, na vítězstv
české věci v české obci záleželo všem, kdož
tam byli a kdož tam i na dále trvalo zůstanou
#25
alto_textblock
#25
Sjezd jednoty samosprávného úřad-
nictva v Klatovech.
(Původní zpráva »Národních Listů-.)
Jednota samosprávného úřadnictva svolala na
neděli 22. t. m. do Klatov svůj, sjezd.
V sobotu sešli se účastníci jeho v sokolovně
ku přátelskému večírku, který za přispění zábavního
výboru „Sckola“, za účinkování pěveckého jeho
kroužku a za produkce humoristy p. Michla z Prahv
trval do pozdních hodin nočních
Hlavním sjezdovým dnem byla neděle. Sjezdovš
schůze, na kterou přihlášeno bylo na 300 účastníků,
konala se v hořejším sále sokolovny za předsednictví
předsedy jednoty p. Azamita, okr, tajemníka v Če-
ském Brodě.
Po zahájení schůze poukázal posl. Prunar na ne-
dostatky nových zákonů o úpravě poměrů a platů
samosprávného úřadnictva, načež místopředseda
Svazu českých měst p. Ant. Sládek, starosta města
Kolína, pozdravil sjezd jměnem sjezdu českých měst
a ubezpečil samosprávné úřadnictvo přízní i podpo-
rou samosprávných funkcionářů. (Výborně! Potlesk.)
Poslanec dr. Mašek uvítal účastníky jménem
města jako jeho starosta a jménem výkonného vý-
boru národní strany svobodomyslné, byv jím k úkolu
tomu delegován. Ujistil úřadnictvo sympatiemi ná-
rodní strany svobodomyslné, jež její poslanci proje-
vili skutkem i v dobách těžkých a nejtěžších a pro-
hlásil, že i jako poslanec i jako samosprávný funkcio-
nář považuje za nutnost, aby volení činovníci samo-
správy posuzovali úřadnictvo dle kvalifikace, aby
hájili jeho naprosté volnosti občanské a politickéa
aby se starali o náležité jeho hmotné zabezpečení
Skončil pak přáním, aby úřadnictvu samosprávnému
nejlépe se dařilo a aby se podařily snahy též o ú-
pravu poměrů samosprávných zřízenců, jichž práce
je resnadná a vyžaduje dobrých lidí. (Výborně! P -
tlesk.)
Tajemník Ústř. Matice školské p. Dvořák uvítal
sjezd jménem Ustř. Matice školské, poukázal na její
úkoly, uznal horlivou činnost samosprávného úřadní-
ctva pro tento první náš spolek a skončil projevem
tužby, by samosprávné úřadnicivo i dále věnovalo
Ústř. Matici školské svoji součinnost. (Výborně! Po-
tlesk.)
Když byl p. Malkovský z Klatov jménem samo-
správného úřadnictva klatovského poděkoval za svo-
lání sjezdu do Klatov, uvítal sjezd p. Vančura z Ne-
chanic jakožto člen výkonného výboru české strany
agrární a jménem jeho prohlásil, že strana agrární
bude pracovati pro povznesení samosprávného úřad-
nictva. (Výborně! Potlesk.)
Předseda p. Azamit poděkoval za všechiny pro-
jevy a poukázal na jejich význam.
Potom přednášel p. JUDr. Kříž z Plzně o práv-
ním postavení samosprávného úřad-
nictva.
Po stručném úvodu historickém, znázorňujícím
postavení samosprávných úřadníků (písařů měst-
ských) v XVI. a XVII. století, přešel na dobu nynější,
za základ své úvahy vzav zákony o zřízení obecním
a okresním. Vyvodil z nich poučky o postavení ú-
řadnictva; úsudek poučuje, že zákony ty byly úřad-
nictvu obecnímu a okresnímu celkem málo příznivy.
V dalším výkladu konstatoval, že poslední dva
zákony zemské (o právním postavení a o úpravě
hmolných poměrů samosprávného úřadnictva) zna-
menají pro ně veliký pokrok, protože upravují jejich
kvalifikaci tak, že je staví na roveň úřadníkům zem-
ským a státním.
Tento fakt opodstatňuje zvýšeně požadavky sa-
mosprávného úřadnictva obecního a okresního: žádá,
aby se mu dostalo oprávnění iniciativního a v auto-
nomních korporacích též práva hlasovacího stejného,
jaké mají činovníci volení. Tyto požadavky odůvod-
ňoval jednak vzděláním úřadnictva, jednak neodvis-
#26
alto_textblock
#26
FEUILLETON.
#27
alto_textblock
#27
Holčička.
#28
alto_textblock
#28
Pro „Nižegorodský Sborník“ napsal Maxím Gorkij
Přeložil T antris.
Kdysi na večer, udřený po práci, ležel jsem
na zemi u zdi velkého kamenného domu, — ža-
lostné, staré budovy. Červené paprsky zapadají
cího slunce obnažovaly hluboké trhliny a vrstvy
špíny na jejích stěnách.
Uvnitř domu ve dne v noci hemžili se hla-
doví, špinaví lidé, jako krysy v tmavém sklepě.
Jejich těla stále byla jenem napolo oděna v hadry.
kdežto černé duše — zeela nahé, a stejně špi
navě, jako těla.
Z oken domu pomalu a hustě, jako šedivý
dým požáru, valil se jednotvárný hukot života,
proudícího v něm. Naslouchal jsem tomuto
dávno mně známému, poplašnému a unylému šu-
mu, a podřimoval jsem, neočekávaje, že bych
v něm zaslechl, třeba jen na krátko, nového
zvuku.
Pojednou však kdesi blízko mne, z hro-
mady prázdných sudů a polámaných beden, roz
lehl se tichý, něžný hlas:
#29
alto_textblock
#29
Spi, miláčku, spi, děťátko! .v.
houpy, houpy-hý.
spi, děťátko mý...
#30
alto_textblock
#30
Nikdy jsem před tím neslýchal, že by v tom
to domě matky hýčkaly svoje děti takovým hla-
sem. Vstal jsem potichounku, nahlédl za sudy.
a co jsem uviděl: v jedné z beden seděla malá
holčička. Hluboko sklánějíc rusou, kadeřavou
hlavičku, pohoupávala se tiše, a zádumčivě po-
pěvovala:
#31
alto_textblock
#31
„Spi, děťátko, spi.
zavři očka svý .
V malých špinavých rukou držela rukoje
dřevěné lžíce, obalenou červeným hadrem,
a hlídala jí velikýma, smutnýma očima.
Krásné oči mělo to dítě: jasné, něžné,a
#32
alto_textblock
#32
jaksi nedětsky žalobné. Všimnuv si jejich vý
razu, neviděl jsem už špíny na tvářích a rukou
holčičiných.
Ve vzduchu nad ní, jako mračna sazí a po
pela nesly se křiky, nadávky, opilý smícha
pláč. Kolem ní po špinavé zemi všecko polá-
máno, zpřevraceno, a paprsky večerního slunce
zbarvující úlomky rozbitých beden a sudů jas-
nou červení, dávaly jim podivnou a zlověstnou
podobu jakéhosi velkého organismu, rozrušeného
těžkou a surovou rukou zhouby.
Pojednou jsem se pohnul, holčička sebou
trhla, uviděla mě, její oči se podezřívavě súžily.
a celá se bojácně schoulila, jako myš před
kočkou,
S úsměvem pohlížel jsem v její umazanou,
nesmělou a žalostnou tvář. Sevřela pevně ústa,
a tenké brvy její se zježily.
Pak vstala, pečlivě srovnala svoje roze-
drané, kdysi růžové šatičky, zastrčila svou lout
ku do kapsy a zvučným, jasným hlasem se mne
zeptala:
— „Co koukáš?“
Bylo jí asi jedenáct let. Tenoučká, hubená.
pozorně si mne prohlížela, a brvy se jí pořád
ježily.
— „No? — pokračovala, pomlčevši
chvilku. — „Co chceš?“
— „Nic, hrej si jen, já odejdu...“ —
řekl jsem.
V tom holčička ke mně přikročila, tvář se
jí ošklivě stáhla, a hlasitě, jasně mne pobídla;
„Pojď se mnou za dvacetník ..
Neporozuměl jsem jí hned, jenom, pama-
tuji se, jsem se zachvěl v tušení čehosi úžas-
ného.
A ona pokročila až ke mne, přitiskla se
tělem k mému boku, a odvrátivši tvář stranou
od mého pohledu, pokračovala zasmušilým
smutným hlasem:
— „No pojď, co?... Nerada hledám hosta
na ulici... a ani vyjít nemám v čem: mamin-
čin milovník i moje šaty propil... No, pojd-
me . ..“
#33
alto_textblock
#33
Mlčky a tiše jsem ji od sebe odstrkoval,
ona podívala se mi do očí podezřívavě, nechá-
pavě: ústa se jí podivně zkřivila, zvedla hlavu
a hledíc kamsi nahoru široce otevřenýma, jas-
nýma, žalostnýma očima, tiše a teskně pronesla
„Co se pitvoříš? Mysliš si — když jsen
maličká, tak že budu křičet? Neboj se — to
jsem dřív křičela... ale toď už...“
A nedokončivši svou větu, lhostejně vyplivla .
Odešel jsem od ní, odnášeje si v duši těžký
úžas, a žalostný pohled jasných dělských očí
#34
alto_textblock
#34
Germánská kritika německého
studentstva.
E. V. von Voss vychvaluje v „British Jour
nal of Inebriety“ (Časopis o opilosti) anglický
způsob mravního vychovávání v tom ohledu, že se
jím kažlému vzdělanému jedinci, muží jako ženě
poskytuje neobmezené právo vypěstování své osob-
nosti, aniž by musil se poddávati jhu nějaké spole-
čenské tyranie. Anglický mladík může svou osobnos
vyvíjeti, aniž by narážel na jiné překážky, nežl
které vyžadují sesílení jeho mravních schopností.
Naproti tomu panují v Německu pijácké obyčeje
akademické, vnucované studujícím mladíkům spole-
čenským terrorismem. Němci mají slovo „Trink-
zwang“, jež doslovně přeloženo znamená „nucení ke
chlastu“, kterému se musí podvoliti každý mladík.
jenž vstupuje na německé vysoké školy.
Tento akademický pijácký obyčej jest anachro-
nismem v nynější době osobní svobody a kulturn
osvícenosti a skufečnost, že takový obyčej dosud
svrchovaně ovládá akademickou mládež Německa
jest zajisté důkazem slabosti mravní výchovy něme-
ckého národa. Nedá se popříti, že slabost tato uvád
všechen německý národ do vážného nebezpečí, co
také uznávají vážní a ctihodní mužové němečtí, jako
Forel, von Bunge, Kräpelin a Popert, kteří obracejí
pozornost veřejnosti k morové nákaze, otravující fy-
sické ústrojí vscho národa.
Každý, kdo se seznámí s neobyčejně vážnými
jasnými vývody Emila Kräpelina, profesora psychia
trie v Mnichově, jimiž sťudentstvo důtklivě nabáda
#35
alto_textblock
#35
aby se zbavilo nebezpečného toho obyčeje dříve
nežli se stane nerozlučnou částí jeho bytosti, must
býti hluboce dojat jeho varovným hlasem.
Jiný na slovo vzatý a autoritativní spisovatel —
dr. Hermann M. Popert v Hamburku, jenž sám byl
studujícím práv a dokonale jest obeznámen s po-
drobnostmi této otázky — napsal o ní mnohé, c
vzbuzuje velikou pozornost a dává látku ku přemý-
šlení. Popert připomíná mimo jiné:
„Akademické pijácké obyčeje vyšších tříd překá
žejí Německu v zaujmuti toho postavení ve světě, na
jaké by jinak mělo nároků. Přicházejí nám velic
draze, neboť trpíce jich, pozbýváme vážnosti u ji-
ných národů, nejen u Rusů, Španělů. Italů a Fran-
couzů, ale což jest důležitějším, také u germánských
kmenů severu a západu, u Skandinávců. Angličanů
a Severoameričanů — kde se nás to nejtěsněji do-
týká. Jakým dojmem působí to na tyto naše sou-
kmenovce, když vidí, že se přidržují takových oby-
čejů ti, kdo představují naši národní vzdělaností
Nejshovívavější úsudek, jehož se můžeme nadíti, jes
ten, že naše akademické orzie vzbuzují takovou po-
zornost a takové ocenění jako tance Nigrů a Hotten-
totů ve stavu úplné divokosti; avšak nemůžeme se
zbaviti obav, že spíše vyvolávají ustěpačné opovrho-
vání námi, když se pozoruje, že připoušlíme, aby
naše vysoké školy ničily a zblbovaly naše mla-
distvé síly.“
„Když se student do toho pořádku vpraví, brzo
zbavuje se všeho hnutí svědomí, které by se v něm
mohlo ozývati, když poprvé se stává svědkem hnu
ných podrobností, které obyčejně provázejí akade
mická symposia — podrobností to, která nám připo
mínají bankety císařského Říma, s tím hlavním roz-
dílem, že přežravší se Říman vyprazdňoval si žalu
dek, aby udělal místo nové dávce, kdežto německý
student obmezuje své zastronomické choutky na pi-
vo a jedině na pivo.
„Představme si mravní účinek donucování k
podvolení se takovým hnusným obřadnostem! Mno-
hý, kdo ve stáří dvaceti let seznal, že na povel ji-
něho, staršího sotva o rok neb dvě léta, musí do
sebe líti pivo až se mu žaludek dávením obraci
ztrácí na konec síly mravního smyslu pro dobro
#36
alto_textblock
#36
navyká si omamovati svůj intellekt a své ústrojí na
povel jiného, kdo jej pak libovolně ovládá.
Toto jsou slova německého učence, jenž je nepro-
náší ve zlobě a nenávisti k Němcům, nýbrž ve sta-
rostlivesti o budoucnost německého národa. Ještě
hůře dopadá však kritika dra. Poperta z Hamburku,
jenž se o německých studentech vyslovuje, že jsou
národu nebezpeční v ohledu zdravotním, což takto
odůvodňuje:
„Pckud vzdělaně třídy budou trpěti akademické
pijácké obyčeje, potud budou zodpovědny za poško-
zování zdravosti všeho národa, jakým není žádný
jiný germánský národ ani v přibližně míře ohrožen.
Bylo by čirou hypokrisí, pozastavovati se nad opil-
stvím nevzdělaného lidu, pokud se trpí, aby se mu
akademickými chlastounskými obyčeji dával tak špat-
ný příklad.“
„Avšak pathologické následky tohoto zla mají
ještě jinou, vážnější stránku, způsobenou právě tím
akademickým knajpováním. Kdo mají odvahy hloděti
nepopíratelným skutečnostem přímo do očí, nemo-
hou popříti, že trvá úzká spojitost mezi pijáckými
orgiemi a venerickými nemocemi.
V temto ohledě mnohem jasněji se vyslovuje
Kräpelin ve své přednášce o „Akademické mládeži
a otázce alkoholismu“, ve které tvrdí:
„Jest veřejným tajemstvím, zjištěným státním
studentským pojišťovacím výborem nemocenským,
podle jehož statistiky 25% studentů, vycházejících
z berlínské university, jest nakaženo přijící, v čemž
není zahrnuta nákaza gonorrhocální, která vykazuje
mnohem vyšší procento onemocnění.“
Takovým jest tedy podle úsudku samých něme-
ckých učenců ten německý dorost národní, k jehož
ochraně, když se mezi pijáckými orgiemi vyvětrává,
se povolává na sta četníků, kdežto by mu měly býti
vlastně ze zdravotních ohledů veřejné místnosti za-
kázány. A inteligence takověto mravní hodnoty, pře-
dáci z takovéhoto ovzduší vyšlí, řídí zákeřnické vý-
pravy proti slovanským národům. Není divu, že po-
ciťujíce tuto svou mravní a fysickou hodnotu, mají
Němci strach, že v boji se Slovanstvem musí pod-
fehnouti a že všechnu svou naději na spásu mohou
jedině skládati ve hrubé násilnictvt