#1
alto_textblock
#1
Ročník padesátý třeti.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v neděli 6. července 1913.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 183.
#4
alto_textblock
#4
ranni a večerní liety
předplání se.
V Praze v administra ni
na měsle.
K —
na čtvrt leta . . . . 6 K —h
s dvojí donáškou
a měsle.
na čtvrt lesa : . . . 7 Kesh
ve fliálkách
2 K 80
na měsle
Poštou.
na měsln.
na čtvrt ieta . . . . S K o0
s dvojl zásilkou
na měsíe,
na čtvrieth : . . :K k
#6
alto_textblock
#6
V drobném prodejli
ranní číslo o sobě
za sh
večerni
za l k
Ve fliálkách na venkověi
ranní čisle
10h
. .
večerní .
. . . . 5h
lnseráts
plati se hotové napřed.
Předplacení a inserty přijíma
administrace v Marianské ul., š.
Tam nacházejí se též
redakcn, tiskárna a expedice
„Národních Listů“
Rukopisy se nevracsil.
#7
alto_textblock
#7
Dnešní číslo pro Prahu jest o 16.
s přílohou pro venkov o 20 stranách.
#8
alto_textblock
#8
Příští číslo „Národních Listů“
vyjde v pondělí dne 7. července v ob-
vyklou hodinu polední.
#9
alto_textblock
#9
In memoriam.
#10
alto_textblock
#10
Od zmaření vyrovnání musilo býti ka-
ždému, kdo blíže znal finanční poměry
království i našeho peněžního trhu, jasno.
že za nedlouho nastane kritický moment
kdy zemský výbor bude nucen prohlásiti
že nemůže dostáti svým závazkům. A pro-
to jsem měl za povinnost upozorňovati
vládu na její povinnosti vzhledem ke krá-
lovství Českému a budoucnosti jeho auto-
Ovšem nemohl jsem očekávati od vlá-
dy nemožnosti. Každý reální politik ví, že
zemskému výboru vláda, a to žádná vláda.
i nám nejpřátelštější, nemůže pomoci ji-
nak, než zálohami na zákonné úděly, a to
vláda v plné míře také činila. Zvýšení při-
rážek o 10 nebylo by vlastně žádnou po-
mocí, poněvadž učitelské platy vláda bez-
toho platiti musí, a zvýšení takové nemělo
by jiných důsledků, než že by vláda ne-
musila k tomuto účelu více zemi dávati
zálohy. A žádati na vládě, aby nynějšímu
výboru zemskému schválila jeho usnesení
o zavedení pivní dávky, je a zůstane pou-
hým vyjádřením oprávněných žalob na
vládu — minulou. Analogie Istrie není dost
přiléhavá, poněvadž tam měli zásadní usne-
sení sněmu, a kromě toho jsme my v Če-
chách stáli z důvodů politických, abychom
vyjádřili berní výsost sněmu a království,
na tom, aby pivní dávka byla zavedena
zákonem a ne pouhým usnesením sně-
movním.
Byl jediný moment, kdy vláda mohla
beze sněmu pivní dávku umožniti. To bylo
před vypršením starého zákona o pivní
dávce, kdy hrozila financím zemským ka-
tastrofa, poněvadž nebylo na zákony na-
řízené náklady dostatečné úhrady. Tehdy
vláda mohla to učiniti pouhým dočasným
prodloužením platného zákona o daniz
piva, to mohli učiniti bar. Bienerth a auto-
nomista p. Bilinski. Ale když jednou vláda
sama snesla všecky právnické důvody proti
takové možnosti, pak by později, když už
se nejednalo o pouhé prodloužení platnosti
zákona, nýbrž o znovuzavedení pivní dáv-
ky, každá vláda musila počítati s úspěšno-
stí rekursů ke správnímu a říšskému sou-
du proti povinnosti platiti daň bez schvá-
lení sněmu zavedenou. Ale nehledě k to-
mu, je to dnes i politicky naprosto
neproveditelno. Což bychom mohli zachrá-
niti vládu my se svými 80 hlasy proti všem
Němcům a těm, kteří v různých sněmích
dělají obstrukci? A proti usnesení parla-
mentu, třeba jen resolučnímu, že by možno
bylo vynutiti na německých hostinských
placení pivní dávky, zavedené pouhým po-
tvrzením usnesení zemského výboru? Ne,
pivní dávku možno dnes zavésti jen výsost-
ným aktem panovníka, a to může vláda
provésti jen v tom případě, když dá také
Němcům jisté zadostiučinění, už proto, aby
alpské Němce přímo nedonutila jíti do nej-
horšího s Němci českými. A to nelze jinak.
než když se pivní dávka nedá zemskému
výboru, poněvadž by to znamenalo sice
#11
alto_textblock
#11
nomie.
#12
alto_textblock
#12
z našeho stanoviska vyplnění povinnosti
státní správy ke království Českému, ale
z německého provokaci k nejbezohledněj-
šímu boji do posledních krajností.
Dělati však politiku ve vzduchoprázd-
ném prostoru, bez pomyšlení na sílu Něm-
ců, na jich rabiátní bezohlednost a vytr-
valost, může jen — idealista, který myslí
že v praktické politice platí jen dobré
právo, ale ne ten, kdo prodělal německé
boje proti jazykovým nařízením.
Přiznám se, že jsem jako vždyckys
poměry počítal, a že jsem nahlížel, že jinak,
než bez nynějšího zemského výboru, nelze
pomoci finanční zbědovanosti království
To je můj první zločin v očích našich radi-
kálů.
Druhý, že jsem spáchal atentát na
„českou ústavu“. Nevěřil jsem svým očím.
když jsem to viděl černé na bílém v radi-
kálním českém časopisu. Produkt největ-
šího násilí, největší Schmerlingovské lži.
pro jejíž ostrý posudek měl Julius Grégr
první politický process, ten je už — „če-
skou ústavou“? Kníže Karel Schwarzen-
berg vzpomíná asi na svůj výrok, že se
„ústava vžila“, pro který naň tolik útoče-
no. Já bohužel takovou evoluci ještě ne-
prodělal, a Schmerlingova únorovka v mé
svatyni ještě není. A také se nedovedu po-
staviti do hrdinné posy a volati: Otevřete
blázince, vypusťte blázny, zavřete nemoc-
nice, neplaťte úřadníkům: ať vláda platí
Už proto, že je to výzva k absolutismu po
prohlášení bankrotu — neboť bude-li vlá-
da platit, odstraní přece ty, kteří neplatí.
Ostatně nemám také čistě konstituč-
ních skrupulí k ústavě, která byla panov-
níkem oktroyována, zejména také proto.
že platí ještě v Čechách Obnovené zřízen
zemské, na jehož jazykové ustanovení se
právem odvoláváme — a toto obnovené
zřízení zemské ve svém úvodu králi české-
mu vyhražuje právo zemské zřízení měni-
ti.. A pro nás, kteří prosincovou ústavu
neuznáváme, přece neplatí obmezení záko-
nem o moci vládní a výkonné, který by
směl obmezovati — českého krále? Ale
u nás dovede napsati nějaký politický an-
alfabeta, že by panovník ohrozil budou-
cnost svého rodu, kdyby ze své moci pa-
novnické, nejen podle Obnoveného zříze-
ní zemského, ale také podle všeobecně
uznaného práva státu v případu nejvyšš
nouze pomohl Českému království z finan-
ční bídy.
A ústavnost — faktická, ne právní
Máme zemský sněm, který se nemůže sejít
poněvadž by musil býti pro obstrukci ihned
zavřen — a boj s ní je naprostou nemožnost
za nynějších poměrů — máme zemský vý-
bor ani z tohoto sněmu nevolený, máme
členy zemského výboru, kteří ani poslanci
nejsou, máme zemský výbor, který je ob-
mezen na nejužší meze násilných výkladů
zemského zřízení, a jen jako instance
právní v samosprávě má ničím nerušené
právo. Tu má pak býti hříchem proti ústav-
nosti, když panovník jmenuje ke správě
zemského výboru správní komisi a sice ze
zemských poslanců, a dá této komisi plná
práva nejen zemského výboru, nýbrž i na-
prosto dostatečné finanční prostředky jed-
nak na zemské hospodářství, ale také na
bývalou míru podpory kulturních, sociál-
ních a hospodářských úkolů obou národů.
a dokonce na drahotní přídavek trpícímu
učitelstvu? Ano, podle písmeny zákona
#13
alto_textblock
#13
bylo by to všecko neústavní, ale královstv
České by mohlo zase žíti normálním živo-
tem kulturním a hospodářským.
Všemi těmito úvahami veden nepro-
testoval jsem, když dověděl jsem se o za-
mýšleném zavedení správní komise, a do-
cela otevřeně se k tomuto zločinu na „če-
ské ústavě“ přiznávám. Ba víc, nechci ani
skrýti, že jsem po dlouhé době začal dou-
fati, že se najde cesta k lepší budoucnosti
Při této příležitosti mám za svou povin-
nost říci několik slov o knížeti Thunovi.
ktery má hlavní podíl na těchto záměrech
vládních. Kníže Thun není Čech, ale miluje
jako málo kdo naše království a má fana-
tismus spravedlnosti k oběma národům. Je-
ho nejvyšším cílem je smír obou národů a
rozkvět této země. Přirozeně, že své po-
vinnosti jako správce země, obývané dvě-
ma národy, i jako politik, který myslí na
budoucnost, chtěl provésti ozdravení po-
měrů tak, aby Němce nedohnal k zoufalé-
mu odporu, naopak aby jim pomohl z těž-
ké pro ně situace, do které se svou ob-
strukcí dostali, a sice tím, že by měli ale-
spoň jistý vnější úspěch. Němci sami začali
volati po vládním komisaři. Na to ovšem
ani vláda, ani kníže Thun přistoupiti ne-
mohli, aniž by vyvolali nejzoufalejší odpor
český, a proto hledán východ, který by
sice vyhověl volání po státním zakročení,
ale co nejvíce šetřil autonomie království.
A aby Němcům oslazena byla hořká pilul-
ka, že správní komise byla by vlastně jen
jmenovaným zemským výborem, měl jim
býti dán třetí člen v osmičlenné správní
komisi, ústavověrný velkostatkář, a celé
veřejnosti rakouské měla býti dána jistá
garancie opatrného hospodaření s penězi
poplatníků, kteří by byli aktem panovní-
kovým, bez svolení sněmu, obtíženi 40 mil-
liony nových daní, jmenováním finančního
úřadníka členem komise správní. Tento
úřadník by měl ovšem jen úkoly finanční,
ale naprosto žádné veto, a také ne národ-
nostní finanční kontrolu. A já přiznám se
ochotně ke třetímu zločinu, že jsem proti
rozmnožení německé državy třetím čle-
nem sice protestoval, že jsem žádal roz-
množení českých členů komise o jednoho,
ale že jsem to neoznačil jako conditio sine
qua non. Upokojil jsem se, když jsem se
dověděl, že správní komise bude míti vše-
cky praerogativy zemského výboru, ze-
jména v ohledu samosprávy jako úřad do-
hlédací i jako nejvyšší instance odvolací
v zemi, že jako správní orgán bude míti da-
leko větší možnost činnosti hospodářskéa
kulturní, než nynější zemský výbor při
nedělnosti sněmu, a že přesunutí národ-
nostního poměru jmenováním třetího Něm-
ce vyváženo bude dvěma hlasy zemského
maršálka, který by vždycky hlasoval, a že
teto zvětšení počtu Němců nemůže býti
žádným praejudicem pro budoucnost, po-
něvadž o smluveném mezi zástupci obou
národů novém zřízení zemském je dosavád-
ní parita zachována, a každý ví, že bychom
k její změně nikdy nepřistoupili, a že bez
nás se zřízení zemské ve sněmu změniti
nedá.
Neváhám pak také objasniti, proč jsen
se všech těchto zločinů dopustil, a zejména,
proč jsem nacházel politicky správnou my-
šlenku, Němce jistými ústupky upokojiti
Německá zbraň proti nám byla finanční
vyhladovění. To slyšeli jsme všude, ve
všech poradách, četli ve všech německých
#14
alto_textblock
#14
novinách. Bylo by to vysvobozením naší
politiky z těžkého postavení, kdyby konečně
zoufalá nouze zemských financí přestala
Nejen pro nás, ale i pro Němce. I oni trpí
Jejich města, okresy, humanitní a kulturn
ústavy, jako naše. Pro nás pak jedná se
ještě o něco jiného. Půjčky pro zem opa-
třovány býti mohou nyní jen z českých
ústavů. Čeho by tolik potřebovala naše
města, náš průmysl, pohlcuje zem na krytí
deficitů. Němci mají své banky — my trpí-
me daleko víc, než je to zdrávo našemu
mladému ještě hospodářskému rozvoji. Vy-
soké úroky obtíží zemský rozpočet tak, že
zničíme úplně veškeru možnost vzrůstu
kulturních a hospodářských položek v zem-
ském rozpočtu, poněvadž zúrokovánía
amortisace půjček zmaří všecku pružnost
rozpočtu zemského. To je zločin na auto-
nomii zemské — na obou národech, zločin
německé obstrukce, který se dlouho a těžce
bude mstíti. Není tu naší povinností všecko
učiniti, abychom zachránili budoucnost naš
autonomie, které nepomůže nejkrásnější
zákonnost, když bude finančně odsouzena
k nenapravitelnému zakrnění?
Počítal jsem však také s tím, že Něme
nahlédnou a nahlédnouti musí zbytečnost
své obstrukce, když zemská komise bude
míti dosti finančních prostředků ku vy-
plnění všech úkolů zemské správy, a že
konečně zvítězí tlakem nezměnitelných
těchto poměrů mezi Němci i ti, kteří vědí.
že v Čechách může býti lépe jen na zákla-
dě poctivého vyrovnání — a to je ode dáv-
na také mým evangeliem.
A když nenahlédnou, že je aspoň do-
nutí ztracené naděje na finanční vyhlado-
vění, aby povolili svým učitelům, kteří bu-
dou žádati definitivní zákon o učitelských
platech, a přivolili ke zvolení zemského
výboru v novém sněmu, a že nebudou moci
se brániti z důvodů nemožnosti povoliti
v obstrukci, aby konečně vyhověli voláni
po volební opravě do zemského sněmu.
A kdyby u nich zvítězil i potom nerozumný
fana tismus, pak myslil jsem, že bychom
i to mohli snésti s největším klidem, poně-
vadž bychom měli peníze, správní komise
by vykonávala úkoly sněmu i zemského
výboru, a aby se nestaly ve složení komise
změny v náš neprospěch, o to by se mohla
postarati rozumná naše politika ve Vídni.
umožněná tím, že by vláda království Če-
skému skutečně pomohla z finanční bídy.
A na druhé straně viděl jsem nutný
finanční krach zemské správy, kapitulaci
když už by to jinak nešlo, a následkem této
nucené kapitulace zhoršení podmínek pro
nás, aby budoucí úprava nebyla na škodu
nám, poraženým... A kdyby zemský vý-
bor, jak bylo u nás hlásáno, zůstal a ne-
platil, pak nebyla dojista neoprávněna
obava, že by vláda nucena byla odstraniti
zemský výbor suspensí celého zemské-
ho zřízení, a že by okrojírky mohly jíti
dále, než bychom dovedli snésti. Tak byl
jsem přesvědčen o správnosti všech těchto
kombinací, že jsem se odvážil doufati, že
strana agrární i naše přes korybantský křik
ulice, bez strachu a bázně o okamžity
výbuch nespokojenosti odhodlá se k spas-
nému činu pro naše království, pro naši
vlastní politiku, i pro smír v zemi. Mýli
jsem se. Nechci nikoho obviňovati, na-
opak, nejsem dost nespravedlivým, abych
neuznal těžké postavení poslanců, od kte-
rých se žádá, aby svolením k resignaci
#15
alto_textblock
#15
členů zemského výboru dali zároveň svo-
lení k porušení zemského zřízení. A hrabě
Stürgkh svou řečí v panské sněmovně vo-
leným zástupcům lidu jejich rozhodnutí
opravdu neusnadnil.
#16
alto_textblock
#16
Kdyby věc byla provedena rychle, bez
předchozích indiskrecí v novinách, bez
falešných pobuřujích tvrzení, jako na př.
o německém vetu, kdyby každý mohlz
řádně publikovaných panovnických rozhod-
nutí sám poučiti se o tom, co je pravda,
jsem přesvědčen, že by se zavedení správní
komise u nás posuzovalo sice jako formální
vítězství Němců, ale že by za krátko nový
stav pociťován byl jako osvobození z těž-
kého, mučivého sna. A také rozumní Němci
byli by považovali to, co se stalo, za mož-
nost k uzdravení poměrů, k poctivému ná-
rodnímu smíru. Ale nyní triumfují nejza-
rytější odpůrci národního smíru, pánové
Bachmann, Schreiner a Wolf — a Češi jim
poctivě k triumfu tomu pomohli. Ne po-
nejprv. A mám jen jedno přání, aby ne-
triumfovali víc, než by to mohly snésti
životní zájmy národa ...
Co bude, nechci předpovídati. Nejmé-
ně už strašiti. Chci doufati, že ani nyní
vláda neodváží se udělati proti národu če-
skému něco, co by znamenalo trvalý roz-
vrat poměrů v království Českém. Ale za
to, co se stalo a co bude dál, nechci a ne-
mohu nésti zodpovědnost. Ani pro sebe,
ani pro naši stranu. Ať jednou nesou v Če-
chách zodpovědnost ti, kteří svou bez-
ohlednou agitací poštvali celou českou ve-
řejnost. Bude to pro nás poučením a trochu
i zadostiučiněním, budou-li ti, kteří tak
bohopustě štvali, za krátko rádi, nepoda-
ří-li se Němcům donutiti vládu, aby v ne-
prospěch náš zhoršila to, co nyní mělo býti
zavedeno. Ale jestli se to Němcům poda-
ří, což aby se nestalo, z celé duše si přeju,
pak snad konečně jednou stihne hněv lidu
opravdové vinníky, a v Čechách nebude
víc možno povrchním, štvavým radikálni-
čením ohrožovati budoucnost českého ná-
Dr. Karel Kramář.
#17
alto_textblock
#17
roda.
#18
alto_textblock
#18
Válka mezi spojenci.
#19
alto_textblock
#19
„Zeit“ o zasáhnutí Rakousko-Uherska
do balkánských sporů.
#20
alto_textblock
#20
Z Vídně, 5. července. Jak známo, chlubí
se stále vídenské orgány, že Rakousko-Uher-
sku, které zasáhlo do sporu rumunsko-buihar-
ského, zdařilo se docílit sblížení obou balkán-
ských států. Večerní „Zeit“ pojednává o roli
Rakousko-Uherska a praví: Nápadno je, že
pouze několik dnů po řeči hr. Tiszy, ve které
c. a k. vláda ostrým tónem perhoreskovala
jakoukoli zvláštní akci některé velmoci a ja-
kékoli vměšování do sporu balkánských států,
tatáž c. a k. vláda nyní činí totéž, co Rusku
zazlívala: mísí se do balkánských sporů a pro-
středkuje mezi Bulharskem a Rumunskem, ja-
ko dříve pokusilo se učinit Rusko mezi Bul-
harskem a Srbskem. Slova a činy nekryjí se
vzájemně u naší vlády a její celá politikav
balkánském konfliktu činí jako dříve tak i
nyní dojem improvisace ode dne ke dni. Dou-
fejme, že nejnovější improvisace povede k ně-
jakému úspěchu.
#21
alto_textblock
#21
FEUILLETON.
#22
alto_textblock
#22
V Praze, 5. července.
#23
alto_textblock
#23
š— (Kronika.) Není turistika zálibou
teprve včerejšího dáta. Ušlechtilý sport týči
sebevědomě své heslo už daleko v minulosti.
Úvodem ke známému cestopisu Mandevillově.
literární sensaci evropské z konce čtrnáctého
věku, poznamenával překladatel:
— A protož, ktož vysoké mysl
jest, ten nemá dosti na jediné samé zemi
známosti, pro něžto některý putuje v ry-
tieřství ve mnohé země, druhý pro nábo-
ženstvie, třetí pro kupečstvie, čtvrtý aby
divy opatřil, pátý pro milost a jinú pří-
činu . . .)
A těch, kteří »neměli dosti na jediné
zemi známosti«, bývalo za všech časů hojně.
A kdo se z cesty vrátil, maje o čem vypra-
vovat, nacházel vždy hojné posluchače i čte-
náře. Cestopisy záhy postoupily na oblíbený
druh literatury. Nejčastěji ovšem putováno
tehdy do Svaté země. Jenom českých cesto-
pisů do Palestiny, z dob nejstarších až na
naši, je slušná knihovnička. Cesta ku po-
svátným místům v dálce byla hodně vyšla-
pána. A nebyla jediná.
Autor čtrnáctého věku vypočítává celý
výběr, dávaje ovšem přednost nejkratší:
— Najupřiemnějšie cesta jest
vsiesti na moře v Benátkách, nebo v Ja-
nově, anebo jinde v té zemi italitské . ..
A kdo zas jinudy chtěl, mohl jinudy.
Mnozí se báli moře. Byla i cesta po suchu.
— Pakli kto nechce ještě na moře, ten
z Sinoda jde do Suradre, anebo k Tyru,a
tu teprve vsede na mořé a plyne do Cypru
v krátkém čase . ..
Pouť do Svaté země byla arci úkon po
výtce náboženský, bylo ji podnikat s myslí
#24
alto_textblock
#24
) Cestopis T. R. Mandevilla. Vydal
dr. Fr. simek. Světoxá knihovna
#25
alto_textblock
#25
skroušenou. Cestou teprv také druhé smysly
se otevíraly poutníkům. Turism rozvíjel vše-
stranně své kouzlo. Byla možnost, rozšiřova
vědomosti, zkoušet svoji statečnost, navykat
oko pro krásy kraje i poloh.
Cestovatel, co chvíli dává průchod ob-
divu i spokojenosti.
— Odtud přijde do jednoho města, ježto
slove Feren, a jestiť krásná a rovná cesta
mezi těma dvěma městoma. Pak přijde po-
tom do Antiochie Veliké ... Antiochia jest
krásné město ... A jestiť najušlechtilejšie
město v syrském království. ..
A příznakem čistě evropské civili-
sace byla turistika. Obyvatelé jiných dílů
světa nevydávali se na cesty.
— Protož v Indí jest bez čísla mnoh
tvrdých hradóv a měst a tak mnoho lidí
Ale ti jistí lidé jsú nám neznámi pro dvoj
příčinu: nejprvé, že nikda nevyjíž děj
z své země . ..
Evropané vyjíždějí. Vždy vyjížděli.
#26
alto_textblock
#26
Zajímavá kniha, ten starý cestopis ze
čtrnáctého věku! Vlastně, ani žádný cestopisl
Autor sám nikdy ani nebyl v krajích, které
popisuje. Složil svůj spis jen podle spisů
jiných. Sestavil jakýsi souhrn cestovných vě-
domostí své doby. Tuze ve zlé mu to vylo-
žila moderní kritika. Trochu nehorázná ma-
nýra vůči ctihodnému muži. Pro ten vzdá-
lený věk nemá výtka ani pravého smyslu
Vydávat knihy nebylo tehdy ještě industrií
tím méně spekulací.
Autor, pravda, četl mnoho cestopisů
své doby a zhotovil z nich nový, nikol
však proto, aby někoho oklamal, nýbr
prostě, aby opatřil dílo nové, dle názoru
své doby bohatší a zajímavější. Sama sebe
žádným cizím péřím nezdobí, sám se za
cestovatele nevydává. Vymyslil za tím úče-
lem třetí osobu, zvláštního jména. Jí teprv
připisuje všecky podivuhodné vědomosti a
zkušenosti z cest, které z různých prameno
sebral.
#27
alto_textblock
#27
A tak i dnešnímu čtenáři veskrz zají-
mavým jeví se obraz, prostřed věku čtrná-
ctého, kdy ještě nebylo pomůcek zeměvěd-
ných a lidičky leda jak tak v hlavě si srov-
návali, co kde o krajích zámořských slyšeli.
kterak si tehdy asi představovali soubo
zemí a národů a všechen život na povrchu
země. O tvaru zeměkoule a jejím poměru
k ostatním planetám nebylo ještě pravého
ponětí, čtvrtý a pátý díl světa nebyl ještě
objeven.
— Neb vešken svět jest na tre
rozdělen neb jedna částka slove Evropa.
druhá Asia, třetí Afrika! A Libya a Afrika
jest jedna věc . ..
Jiné zprávy zněly ovšem méně přesně
mnohé dost fantasticky. Vedle poměrů čistě
zeměpisných zajímaly nejvíc otázky přírodo-
pisné, životopisné a kulturné. Čím báječnější
zpráva, tím horlivější víry docházela. Hrůzo-
strašná líčení odjakživa měla vděčné čte-
náře. O lidojedech v dalekých zemích tuze
rádo se četlo. O takových, jakými byli na
př. obyvatelé »ostrovú Doden« (Todten-
Inseln?) Kde lidé »jedie mrtvé těla člověčie«
— Neb chtíe tomu, když by to tělo
červie jedli, by tiem déle jeho duše muky
trpěla . ..
V jiné zemi zase »nečistí« lidé se na-
cházeli.
— Nebo druzí své přátely nemocné vě-
šejí na stromiech, aby tu zemřeli, řkúc, ž
jest mnohem lépe, že jich přátely ptác
snědie, jenž boži andělé jsú, nežli červové .
Obraznost cestovatelů přečasto vídal
neslýchané věci.
— Na jiném kraji té země jsú lidé bez-
hlaví, mají oči na ramenú a mají ústa na
prsiech a ta jsú upósobena jako podkova,
a slove ten lid Blomenen ..
Čtenářům připadalo tak jasným, co bylc
černé na bílém. Byli povděčni za poučení
které tak mocně dojímalo.
— V zemi Cadilla (mezi Indií a Kata-
jem) roste jedno ovoce na stromě, věčšie
nežli tykev; a když je rozkrojí, tehda na-
#28
alto_textblock
#28
leznů v něm zvieřátko, jenž krev i maso
má jako malé jehňátko rumné, a z toho
dělají velmi dobré krmi . .
Však vedle fantasií čistě dobových na-
lezne dnešní čtenář i množství přesných
udajů zcela nabádavých. Dávno před rozvo-
jem domněle moderních našich pojmů ná-
rodně hospodářských naskytá se tu zpráv
o Tatarech v Asii, kteří mají své — pa-
pírové peníze.
— Všickni málo dbají na střébro, leč
stavenie jím okrašlují anebo do cizích zemí
šlí za jiná kupečstvie . . . A proto tu
nejde ižádný peniez střébrný ani zlatý, al
mají své znamenie s jich pismem
ten tepú na kóži nebo na papier . . . a z
to kupují vše, což třeba . ..
Na každé stránce objemné knihy takový
doklad, hodný pamětí. Cukr na příklad nen
včerejší ani výrobek ani slovo. V Jobově
mají horu, na níž roste manna, nebeský
pokrm.
— A rosteť od studené rosy, kterážte
slazšie jest nežli která stred nebo cukr
a stydneť málo, žeť tvrda bude a pakji
sbírají . ..
Holubí pošta dávno prostředkuje styky
do dálky.
— V té zemi umějí holuby navésti, že
nosie listy z jedné země do druhé . ..
A inteligence rozmanité zvěře pro služby
člověka chočena od nepaměti.
— Také v té zemi chovají mnohe
vydr pitomých a pak jimi ryby lovi
jakožto zde s chrty zajíce . .
Převděčná četba, ty záznamy z doby
před pěti sty letyí
„
#29
alto_textblock
#29
Ty »pitomé« vydry hned si zaškrtnete
Pomníček jazykovýl »Pitomý« nám dnešním
Čechům znamená hloupý. Ve čtrnáctém věku
mělo slovo v Čechách ještě svůj všeslovan-
ský význam. Pitat, izpitat, vyptávat se, zpy-
tovat znamenalo vyzvídat i — vychovávat
Tehdejší methoda výchovná byla táz a cí
Pitomac dodnes Rusům i Jihoslovanům zna-
#30
alto_textblock
#30
mená chovance, žáka. Pitomá vydra = vy-
chovaná, ochočená.
Jiný výraz vám prvé napadl.
— Najupřímniejšie cesta někaml
Dnes »upřímnost« platí nám leda smy-
slem přenešeným. City a vztahy nitra, smý-
šlení, láska jsou nebo nejsou upřímny.
Staří znali slovo ještě v prvotním, geome-
trickém smyslu.
Život jazyka! Slovo během věků mění
smysl, nabývá nového, nebo docela ztrácí
všechen. Staročeské památky jsou plny do-
kladů, jak kdysi v dávnověku v Čechách
myšleno a mluveno stejným jazykem, jako
jinde na severu a jihu slovanském.
— A zkrze tu zemi nemohou projiti . ..
neb jest ta země plna hadóv, štiróv a ji-
ných žižel, že každý host musí tu zahy-
núti . .
Host! Ještě po starém smyslu. Ne,
koho u sebe hostím, jako přítele, ale pří-
chozí vůbec, nedomácí člověk, cizinec
Polákům dodnes gošciniec = silnice, cesta,
po níž cízinci přicházejí. Rusům gostinnoj
dvor = dům cizích obchodníků.
čím dál na zad do starých památek,
slovanské jazyky jsou si bližší.
— Ty země mají těžkú řeč a hrubu,
pro něžto mají viece slov ve své abe-
cedě, nežli jiní . .
Zde slovo ještě tolik, co písmena
A obratů staroslovanských na každé
stránce.
— Také ten jistý obra z jest postaven
na velikém mosazném slúpě . ..
Byli umělci staří Slované. Vystižený
uměle tvar, podobu, tvář nazývali obra-
zem. »Obrazovati« druhým Slovanům podnes
znamená vytvářeti, vzdělávati, osvěcovati.
Možno tak sestavit celý slovník, nej-
zřetelnější doklad pravěké společné vzděla-
nosti Slovanů. Těmi srovnavačkami mezi-
slovanskými stává se četba našich domácích
staropísemností teprv jak náleží zajímavoul