Vychází každý den mimo v neděli a svátek o 3. X&od. odpolední. Předplácí le v »dminiitrkcl v Ostrovní ulici číslo 1508—11.

у Praze:

poštou:

měsíčné .

. 1 sl. 10 kr.

1 zl. 86 kr

čtvrtletně

. 8 „ 30 „

* » - .

pšlletné .

. 6 „ 60 „

8 » - .

celoročně

•13 „ 20 „

16 „ - „

Jednotlivá éíela 5 kr. S nedélni prílohou 6 kr.

CECH.

DOPISY trwkovaoé a podepiané pHjímá r e A a. 1c c e v Ostrovní ulici čís. 1508—11. Ruknpisův nevracíme a nepodepaaeých nedbáme. REKLAMACE nezapeéetěné poeýlány buďtež nefrankovany. Inseráty počítáme nejlevněji.

ČÍSLO 53.

V Praze, y Cterí dne 6. března 1894.

Ročník XXVI.

Židé a pohani vyhrožují biskupům. V Praze, 6. března. Nejdůstojnější pan biskup litoměřický byl by asi do šeredných rozpakův uvedl ty pány ze žatecké deputace, protestující proti zpěvu, modlitbě a slovu Božímu v české řeči, kdyby se jich byl zeptal : povězte mi, pánové, na své dobré svědomí,­ který z vás by) kdy u velikonoční­ zpovědi, který z vás se postí a činí si ujmu v jídle a pití? Anebo, dovolíte-li, já se v té příčině pozeptám žatec- kého p. děkana, který zajisté vaši náboženskou horlivost zná, aby vám to dosvědčil. Slovům těmto každý čtenář bez rozdílu se usměje a řekne asi : Z těch pánů zajisté žádný za celý Boží rok — kromě těch známých­ oficielních dnův — ani jednou o kostel nezavadí, a kněz zákonův kanonických znalý by к tomu dodal : dle našeho církevního práva — kdyby vůbec ještě platilo — kdož ví, zdaž by po smrti některého z nich nemusí!­ jim býti odepřen církevní pohřeb, protože za svého života přikázání církevních vůbec neplnili. A tací křesťané — lucus a non lucendo — jejichž denní duševní chléb pozůstává v četbě .Nene Freie Presse“ a této podobných lžiliberálních plátků — se opovažují před biskupem katolické církve hráti si na dobré katolíky. Není farizeismu horšího nad tento, jenž svoji zlobu bezděčně prozrazuje výhrůžkou apostasie. Z těch Němců co šli к nejd. p. biskupu litoměřickému, dle našeho přesvědčení ani jeden není upřímným katolíkem, protože by upřímný katolík za celý svět se neopovážil svému biskupu vyhrožovati: povolíš-li če chům české služby Boží. my odpadneme ku etarokatolíkům. S takovou přicházejí teď páni Němci na biskupy, jací Němci? Mezi těmi není ani jediného, jenž chodí každoročně ku sv. zpovědi a každou neděli a svátek do kostela na mši sv. a jenž se v pátek ještě postí ; jsou to Němci, jimž je víra jako víra, kteří veskrz souhlasí s věroukou­ „Neue Freie Presse“ a jejichž katolicismus“­ zrovna jest téhož rázu jako jejich loyalismus a loyalismus zrovna jako jejich katolicismus. Tito Němci již od dávna načichli pru- šáckým morem a kdyby mohli, dnes by a říši Habsburskou překročili Krkonoše. Jsou to Němci nemající ani za mák toho pravého patriotismu zrovna jako katolicismu Leč Bohužel tento druh Němců je dnes pánem situace. Jejich hrozby berou se za bernou minci jek ve Vídni, tak i jinde. FEUILLETON Naučení dané synu před svatbou. Staré časy zacházejí a s nimi odchá zejí typy starých učitelů — jeden za druhým­ jako na podzim padá hst za listem. Nebude dlouho trvati a uzavřo se zem nad posledním Mohykánem — učitelem doby staré. Na počátku tohoto století odstěhoval se člen starší falangy učitelské V. P. jako kmet lOlletý na hřbitov N... cký. К jeho charakteristice stůjž zde rys z jeho života zachycený v paměti vnuka učitele také již kmeta: Na posvátné tri dunm velikonoční postíval se přísně, ba ani nesňupal. Až prý chuděra býval celý bled. — A tu o Vzkříšení sedě u varhan držíval šňupeček nedočkavě, aby po intonaci : „Vstalí jest táto chvíle“ pochutnal sobě opět na tabáčku. V archivu školy N... cké přišel jsem

Tento druh Němců od pradávna jest upírají kněžství, svátost pokání a oltářní, Verchovskn, vesnici gubernie yjatské po- rozhýčkaný a rozmazlený. A že se jim ve ! nevzdávají úctu kříži a sochám, nenavštěvují vstala nedávno sekta, jejíž ucem pripomína pravoslavných chrámů atd. (celkem kacířství „židovstvu juščich (židov- Kromě těchto racionalistických živlů sky ei počínajících). Sektanti vén v jednoho přijali něco z chlystovščiny, jako : zapovídají Boha, nepochopitelného, neviditelného a za- manželství, nařizují sebemučení, vykládají Trhují tři osoby, uctěni sv. Kříže a soch, půst jakožto úplné zřeknutí se veškerého evátosť kněžství a veškere ^jine svatosti, ja-

všem vyhovuje, proto se stávají vždy drzejšími.­ Tomu druhu — jak jsme poznali v Liberci­ — neporučí ani autorita státní a tím méně církevní. Důkazem toho jsou pověstné piklhauby a velkonémecké prapory.­ My proto rozhodnutí udp. biskupa litoměřického,­ jež včerejší listy v příčině služeb­ Božích pro Čechy v Žatci přinesly : „Bis auf weiteres“ — pranic se nedivíme. Jen tolik si dovolíme říci, že by snad bý válo lépe, kdyby se bylo Čechům žateckým řeklo hned na počátku : nemohu, anebo. nic nedostanete. — Nám v této chvíli po vinná úcta к biskupu svírá ruku. abychom bolu svému nedávali výrazu dalšího. Jen tolik ještě řekneme : Postavme naproti těm liberálům duše českého dělnického lidu nejen­ v Žatci. ale i v Mostě atd. až do Vídně, kdež se mu všudež odpírá slovo Boží v jeho mateřské řeči, kterak ty duše jako démon stále obchází anarchie, aby je urvala a sváděla к činům nejhroznějším, před nimiž chvějí se i žatečtí pohani a židi ; z těch duší bylo by lze přemnohou ještě zachovali, kdyby kaž dého týdne z úst kněze slyšela : Drazí rodáci,­ drahé křesťanské duše, zachovejte si víru svých otců, neposlouchejte hlasy zlých duchů — avšak nesmí to býti. Ti zlí du chové ve fracích a cylindrech, jimž Kristus dávno je pohoršením, tomu nechtí. Nás velikým podivením naplňuje pastorální­ horlivost žateckého pana děkana, který se těch pohanů a židů ve fraku a cylindru­ tolik bojí. Kdyby stokráte vyhrožovali­ odpadnutím od víry, byla by to lež. Ti dávno již žádné víry nemají a proto od víry odpadnout! nemohou. Na těch by vů bec církev pranic neztratila, ovšem ale ztratí mnoho dosud věřících duší dělnického lidu proto, že se mu pod záminkami nej- nicotnějšími odpírá slovo Boží. Pastýř nebeský bude jednou souditi každého pastýře pozemského z jeho pastorálky.

Ruské sekty. V gubernii vitěbské, jak „Novosti“ od svého zpravodaje oznámení dostaly, založil novou sektu Vysloužilý voják Fedot Ivanov Simčenko, přijav za základ svého učení živly z molokanstva, chlystovščiny a fedosé jevščiny. Jsa horlivým rozšiřovatelem lživého učení, byl on r. 1881 vypovězen do Zakav- kazí, odkud svým přívržencům listy posýlal, z nichž tito poznali, že život v cizině Sim- čenkovi obtížným není, jakož dříve za to měli, protož zjevné od pravoslaví odpadli. Jako všickni rozumáři, tak i noví sektanti

pozorně čti, považ sobě každé slovo, co Bůh od tebe žádá. Když to plnili budeš. Bůh tobě požehná a udělí tobě dlouhý věk, štěstí, zdraví, dlouhý život na zemi, dobře a šťastně umřeš Amen. Synu milý, pomniž na to, co jsem já byl, co jsem, a nač mi jest přišlo i nač je ště přijíti má, že umřít musím, v prsť a popel­ že obrácen budu, a jako v nic: a též tobě rovně na to přijde a přijíti musí. Pro tož poslouchej rady otce svého, dokud živ jest, praví sám Bůh, a toto naučení psané, od Boba samého dané často čti i jeho následuj,­ a přichyl к němu uši své pilně a nakloň srdce své, často rozjímaje na myslí své, abys do konce věděl, co tvého dobrého jest, to činil. Neboť jakož se nemůže spatřili­ cesta ptáka letícího v oblacích a v povětří,­ anebo ryby plovoucí ve vodě, němuž žádný seznali, kam se člověk nachýlí a obrátí к dobrému čili к zlému. Protož synu milý, toto sepsání tobě dává tvůj upřímný otec; abys jím se spravoval­ jako Bůh ! a jako otec tvůj tobě při

na jeho manuskript brkovýna pérem psaný.1 kazuje a prose jako přítel, mimo kterého Papír jest hodně zažloutlý — neboť ruko- přítele na světě lepšího miti (ne)můžeš aniž pis^ ten psán jest ku konci minulého sto- máš a snad ani miti nebudeš do smrti ta- letí. Obsahem jeho jest naučení, jež jako kového, aby rady mé poslouchaje, v tom pečlivý otec napsal před svatbou pro syna tak činil a se zachoval 1 i Božským písmem ^ i ae spravoval, často v ně nahlídaje jako do Poněvadž z nejedné stránky zajímavou zrcadla jest listina ta, dovolujeme si ji otisknouti. Neboť jako člověk v zrcadle uzří na „Ve jménu nejsvětější Trojice Boží, své tváři nejmenší zmazání a tudy seznaje Otce, Syna a Ducha sv. a nejsvětější Ro- místo zmazané, vidí kde je smýti má. dičky Boží Marie Panny, královny sváto- A poněvadž ty, synu milý, dá li Pán horské. B4h tobě dítky — měj péči o ně jako otec

pokrmu, zakazují kouření tabáku a požívání­ masa vepřového a vyznávají bezprcM střední spojení člověka e duchem svátým & t. d S fedoséjevščinou spojuje novou sektu zákon proti kouření tabáku a učení o antikristu.­ Antikrist se již zjevil a panuje na světě, zvláště však v pravoslavné církvi. Jakožto zcela novou známku tohoto učení pokládali sluší zápověd, aby přívrženci neměli­ víc než tři děti S pravoslavnými ne- chréjí miti žádného obcování Když se к nim dostavil biskupský missionář z Vitěb- ska, aby s nimi rozmlouval, odvětili mu sektanti přímo, že do pravoslavné církve nepůjdou, protože v ní ničeho dobrého ne nalézají. Ze Saratova přichází následující zpráva o sektě až posud málo známé : Když v Po- volžsku cholera zuřila, seznámil se jeden lékař v kamyšinském okresu se sektou „pod polníků“ (pod a poi — podlaha), rozšířenou v některých vesnicích, v níž lékařskou praxi vykonával. Zvláštní známka těchto poblou- dilců jest zvyk, že v odlehlých tajných místech,­ pod podlahou skrývají před očima úřadů osoby — „poutníků“, novobrance, ale též těžce nemocné Tito na základě usneseni­ starších bývají na místa skrytá a tajná odneseni a zůstanou tam bez pokrmu a nápoje,­ kdežto ostatní domácí lidé po celou tu dobu opouštějí dům. Za 2 neb 3 dny navštíví nemocného a umřel-li, tajně ho pochovají­ někde v zahradě, v stodole, na poli, ale ne na hřbitově. К smrti takto odsouzený bývá znova křtěn, při čemž mu dávají nové jméno s pří- datkem „sluha boží* z toho důvodu, aby zemřelý, jak praví sektanti, dostavil se na soud Boží ne jako nějaký hříšník Ivan, ale jako sluha Boží Petr : hříšníka Ivana budou­ na soudě hledali a nenajdou, ale pod novým jménem týž Ivan se dostaví jako neznámý,­ nehříšný. Skrývající se před úřady jsou známí pod pseudonymy. Tajné míst nosti jsou až posud místním úřadům skutečně­ neznámy, dostali se do nich spojeno jest s nebezpečím : pátrající po nich může, vniknuv do místa tajného, tam na vždy uváz- nouti . . . Přece lékař dopisovatel vnikl ne hledě na veškerou uzavřenost sektantů do jednoho „tajníku“, kde nalezl cholerou stiženého­ ; několik cholerou onemocnělých podařilo­ se sektantům odnesli a ukrýti. „Z Vjatky píše se do „Novosti“ : Ve

budeš miti mnoho rady takový, jak povždy jest lid v tom světě bezbožný. Ale ty po smrti svého otce seznáš, jakž jest svět. Vedle přirození ja jsem otec tvůj — což jsem povinen tobě jako synu svému pravdu povédíti a před tebou pravdu ne tajiti. Tu jistě sátu seznáš v tom mé otcovské­ upřímné srdce к sobě a že jsem pravdu pravě, té jako syna miloval, к dobrému tě napomínal Kterak ее к Pánu Bohu miti Napřed boj se Pána Boba 1 a miluj Jej z celého srdce svého a služ mu rád a Jeho přikázání zachovej a nebudeš od Nebo opuštěn ve svých potřebách, On tobě odplatí.­ Páteře nebo Růženec Panu Bohu se modlili, almužnu dávali, se postiti i jiné dobré skutky činili, spravedlnost ve všem milovali, a žádnému křivdy nečinili : (tot povinností tvojí). Kterak к otci svému a mateři své se miti.

kož i obřady, nesvětí neděle, ale sobotu, přijímají toliko zákon starý, ale zavrhují nový. Sektanti učí, že starému zákonu dostalo­ se příměsku z nového tebdáž, když Mojžíš rozbil desky, jež mu na hoře Sinai serafínové se šesti křídly dali. Na otázku, kde toto učení vzali, odpovídají, že jest to — zjevení Boží. Na důkaz, že nyní není třeba ani kněžství, ani církve, ani svátostí, ani obřadů, ani postů, ani zevnitřní modlitby odvolávají se na „knibu o víře“, str. 271 : „Po sedmi tisícich příchod jeho (Mesiáše) bude.“ Místo toto vykládají, že nyní nastává osmitisící rok čili osmý věk, r. 1666 nastal již nový věk.“ 0 naší katolické nniversité. Když jsem nvdávno probíral se v XV. ročníka „Blahověsta* (* r. 1866), ntkvěl Brak můj na správě, která uveřejněna byla v „kronice*­ бвворип toho. Zpráva ta nese titul : Jednota paní pod ochranou sv. Kateřiny к ва- ložení svobodné university katolické. Osnamuje se v ní, že toho roka (1865) vydal výbor pani в vysoké a nejvyšíí ilechty — v čele svém maje arcivóvodkyni rakcoskoa — kn katoli- ckým paním a mat»ám nadšené provolání k hoj- J néma účssten’tví v této jednotě. £ Když jeem jo přečet), pomyslil jsem si l Slova tak nadšená, mconá a přesvědčující o potřebě katolické university, jakými jo psáno provolání výboru spolkn sv. Kateřiny, hnnla by mnohým n nás ve prospěch katolické university, a Beslnhovaia by obevlášté v nynější době, aby opět v snámost uvedena byla širiímu obecenstva­ katolickému. Den po tom, kdy jsem provolání to četl v „Biahověstu* a myšlrnkemi o potřebě kato- sické university se obíral, radostně byl jsem překvapen, když jsem v „Cechu“ heed na první e’ránce óetl první článek o katolické universitě,­ která se má založili na Moravě. Byl psán vřele a řásně, a naplnil mě radostí, neboť mi mluvil в duše a obsahoval myšlénky, kterými­ jsem se právě den před tím zanášel. S podobnou radostí uvítal jsem i druhý článek pro domo catholicae almae matris, kteréž­ pan doDisovatel název „Cyrillo-Methoděj- ská universita* př sondi!. Mnohý snad z českých katolíků mohl by se domnívat!, že není nám „svobodné katolické university“ tek pilně potřeba, A tn pokládám bí vhodné a prospěšné pro celou tu otásku kitolipké university, aby dříve nez vylíěí po*

žem. A též rovně také těm nemůžeme dosti učiniti za to, od kterýchž kázně a naučení, ctnostem a mravům i dobře činili se naučili a kázně pro dobré své přijímali. O ženění a o ženách, kterak se к ženě chovat! máš. Chceš-li se ženili, hled šlechetnost a zachování svých rodičů, a žeň se ušima a ne očima a raději, kterou pojati chceš, jdi na místo a přezvěd její obyčeje, abys oklamán­ n^byl a v andělské postavé abys sobe čerta nepojal — neb ji nebudeš moci prodati­ a odbyti, pojma ji, a jako koně koupili­ a zase prodati. Pojmeš-li dobrou a ctnou, tehdy tak máš čest a radost a srdci svému veliké potěšení.­ Pakli pojmeš zlou. hněvivou, a cizí d . . . tehdy máš hanbu, žalost, čerta a celé pekl * v domě každý den, leč tobě smrt z toho pomůže a tebe sní rozloučí. Dobrou, ctnou a moudrou ženu sluší milovali nad všelijaký poklad : neb modrá žena (vedla řeči moudrého Šalamouna) jest koruna, po- n.- . . . 4 • » klad i radost muže svého — a zlá, hněvivá n °tcVveh°Aa mat/ř..eT,i J žena jest diabel a zarmoucení srdce man- Boži pnkazam a reč moudrého Šalamouna, ! . . .ř že budeš dlouho živ na zemi. Otce svého j 6 rady sluší synu vždycky poslouchali, jak ! V slušném běhu však rozumem se v tom Bůh poroučí i byť otec neb mater nějakou spravuj a moudré ženy sluší někdy po-dou* chybu měli, leč by otec blázen byl neb cbati rady. Ženě všetečné a hněvivé i blep* mater, tehdy nic. Synu milý, otce svého ne- tavě ne všemu věř, prve se na jiných toho sluší hněvali. By pak i otce svého hněvi- z gruntu a pravdu vyptej, aby, úvěre ji, vého vidél, syn to má strpěli a vše smlčeti : něco náhle neučinil, ježto bys toho potom Ueb mu to od každého moudrého za mou- pykal : nebo zlá žena z hněvu ledacos sobe drost a za ctnost bude položeno — to Bůh smýšlí, na kohož se rozhněvá, leda se po^

Synů milý, já otec tvůj tebe líbám a jejich a ved je к témuž za mládí, ať se poroučí. Pánu Bohu, že nás z ničehož stvo- mstila na tom, ke komuž zlou vůli m*. cediruju tobě toto zrcadlo, do kterého po- v tom mém naučení též zachovávají. ! rii, a otci i mateři, že nás na svět zplo- Ženu mladou, jakž ji sobě zprvku navedeš, dle Božského ustanovení začasto nahlédni, Bojím se, synu milý, že po smrti mé dili, za jich dobrodiní dosti učinili nemů- tak ji miti budeš t