1

Vyčkán každý den pliv« ▼ nedélt r §vátek.

PMplAci se v administraci O««rompati »11c* biu* tson-ii. v Preip: poitea:

•tolta* .... — tl. 90 kr. Siirdetiié .. s » 70 л •alletué ... 5 , 40 я Slarota* ..10 . »0 .

1 il. 95 kr. 3 . 75 , 15- 10 e — *

Jednotlivá dlela po 4 kr. 1л donatoci do dona militai 10 kr.

traukovauif. a padopoané pHJtmd r • d еь is о • i ? Oetrovili alici è. 1кв 1Б. Rukopisů« aavracmc a uepodcpiaiijch в od báno REKLAMACE BMapečetta* potjlkoy badici ао irai* к о v i n j. luorát? pedtino со Bejlcméjl.

lialo П.

¥ Praze, ve ètvrtek dne 39. března IN*:* ■ n ■ — - -

■tornili XV.

Pozvání к předplacení na druhé étvrtleti »olitioK-étio d o n n í to. u „ČECH“ Poitou pŕedpláei ee: na ôtm leta ■L IMr kr., na pil léta 7 >L 60 kr., na celý i 16 *1. — V Praze bez donášky : na NUd PO kr., na čtvrt leta 3 il. 70 kr., na 1 tela 6 al. 40 kr., nc celý rok 10 al. 80 kr. Za donášku do domu, kterouž výhradní niniatraoe o be tarivi, platí ее měsíční 10 kr. - Předplatné aaaýlá ae — nejlépe v >štov- mi poukázkami administraci „ icha" Praze, ostrovní nliee číslo 150Я-Н.

Závist. — K. — Kdysi jistý velmož přesvéd- i se chtě, kdo z dvou horším by byl: la- ) m e c, či závistník. nabídl jim, aby od niho vyžádali nějakou milost s tím vy- ažením, aby co by jeden si vyžádal, druhý držel dvojnásob. Rozumí se, že ani cornee, ani závistník nicluól první si vo i. Konečné zvolal závistník: přejn si, pane, у mné bylo jedno oko vypíchnuto a tolto­ dle úmluvy obédvé. Tato anekdota připadla nám při čteni či dra. Riegra a knížete Lobkovice, jež u tahu včera jsme byli přinesli. Kdyby dnes abé Taaffe Staročechům i Mladočechflm na branou dal, aby buď sobí, neb národu vydali­ nijakou milost, vsadili bychom se, že páni z Mariánské ulice, aby národ Staro- chům nemél za nic co dékovati, vyžádali báječný Brunclik&v meč, jimžto by snáze kolik svých jinak neužitečných hlav ▼ šanc li, jen aby desetkráte tolik hlav staro- skýcb srubati směli. Dobře nazval dr. Rieger počínání sto- dářů z Mariánski ulice závistí. Když mi nehodí se v národě к ničema, leda jen, с si aami dosvědčili, celému světn pro oet а к ostudé, tož závistné skuhrají na i 'kdož národa v míře nemalé stali se uži- řnými. Kdož řeči dra. Riegra a knížete Lobko- ta, byt jen povrchně, pročetl, musí vyznali, obě na něho učinily dojem nelíčené p o- ivosti a upřímnosti. Vyznali a nepřeli,­ cokoliv ve Vídni konali i mluvili, čím se netajili, nic nezakrývali, ze všech řeh skutkův i slov národu účty kladli Skuhralové z Mariánské ulice za zločin idou spojenství našich poslanců ve Vídni tnak se šlechtou, jednak s pocti mi, katolickými Němci. — Nuže patřme na alliance, jakých národu závist- :i z .Národních Listů* nabízeli a dosud bízejí. O nebožtíku Sladkovském, jejž adì dnes za svého boba vyhlašují, je imo, že často hleděl sblížiti se se známým arváckým šlechticem, jemnžto přezděno bylo rního kavalíra říše, a že nejednou rozmlou- a vyjednával в pověstným fakciósem z ně- ckého kasina. Tétéž aliance dnes ještě a e přestání dovolávají a domáhají se eku- ilové z Mariánské ulice naproti alianci iročechů s českou šlechtou a něme­

ckými katolíky. Která aliance nám Čechům i skutkem jevila a dosud jeví se užitečnou, ! ví u nás každé diti, vidí Mladí tak dobře jako Staří. A kdyby strana Auorspergova a Herbst-Schmeykalova — dokud otiže vlády v rukou měla, —, český národ byla sebe více na skřipec brala a ke zdi tlačila, redaktory pokutami a vězením pronásledovala, to vše naši svobodáři ochotni zapomínají a opit a

Doba naše dobou jest kompromissův. užitečnou, ! Naproti nepřátelům českého národa tak ne ‘úprosným, jakými jsou němečtí fakciosové, jichžto naši čeští fakciosové stále se dovolávají,­ pojiti se e Nimci poctivými, třeba i katolickými,­ svědčí o nevšední politické moudrosti­ ; naproti Auersperkovcům pojiti se se Schwarzenbergy, Lobkovic!, Martinici, Belcre- dimi, Liechtensteiny svědčí o nejvbodnijií

opět se psí přítulnosti ke dvéřím úhlavních ! parlamentární taktice, kteráž postarala se, nepřátel národa se choulí a po nějaké obry-j aby šlechta nám nepřátelská potírala šlechtou nám přátelskou a Němci nesmiřitelní­ přemáháni byli Němci nám přejícími. Proti této taktice čehož namítati může jen zlobocb, aneb blázen Český národ nemálo­ vděčili musí našim Marti- nicům, Lobkovicům, Belcredim a všem ostatním šlechticům, že k 1 u b o v n í k á z n i p o d v ů d c ovstvim Riegra mnohem při kladněji se podřizují, než-li závistí posedlí skuhralové z Mariánské ulice. A kdož spojenství toto naše s českou­ šlechtou a katolickými Němci podrývá, ten zrádcem jest národa.

zané kosti kňučí a to z pouhé závisti, že Staročechům в bratry Poláky poštěstilo se za pomoci českó šlechty a katolických Němců na říšské radě většinu utvořili. Snad již desetkráte­ strana Auerspergaká a Horbstovská naše politické skuhraly odkopla a od sebe vykarabáčovala a oni hůře těch jistých han- drlat od německých liberálův desetkráte vyhozeni­ i po jedenácté к nim lezou — ze závisti к Staročechům. Oni jak ta píseň pravi : i před peklem by písek v á-; žali ze závisti, aby totiž Staročechům alianci s českými feudály a německými kle rikály překazili mohli. Ti katanové neúplatní, až na ta zjizvená prsa poctiví, neúprosní ! Není tomu dávno, co jeden vynikající (!) člen z Mariánské ulice při stole ve společoosti kněžské veřejně se vyjádřil: Kdyby mi p. kardinál ročně tolik a tolik služného platil, budu psáti klerikáluě. zpáteční cky, jak by kdo jen chtěl! Však o něho z kněží nikdo dosud nestál !

! ■ Z Olomouce. Přinesli jste dle .Pozoru!1 zprávu, že na Hod Boží velikonoční v Hněvotíně bude če- ! ské kázaní, proti čemu židovský .Tagblatt“ v Olomouci brojil. К objasnění podávám tuto zprávu : К Hnévotínu přifařena jest česká lobte Topolany. Y Hněvotíně umí každý če-

Celý národ — kromě tich svobodářských sky, ale velký počet, obzvláštně služebných, závistných skuhralů — dru. Riegrovi vděčili německy nerozumí. Služby Boží bývají vždy

bude, že se mu podařilo spojence

také,

ja- jedny české a druhé německé. Na Hod Boží

kými jsou čeští feudálové a němečtí kleríkálové, velikonoční jde ale obec Topolanská s prů- získati. Volba mezi Schwarze n-j vodem do farního chrámu Páni a proto při bergy, Lobkovic i, Martinici, Bel- generální visitaci roku minulého žádali, aby credimi s jedné strany a s druhé při ranních službách Božích bylo kázaní ně- mezi Auerspergy a jakýmisi ry-i mecké a při velkých službách Božích české, tíři z Pont Euxinu nebude nikomu Žádost to spravedlivá, které také dle roz uesnadná, ovšem nesnadná jen těm, kteříž1 kazu Nejd konsistoře mělo býti vyhověno.

ze závisti třeba čertu by se zapsali, jen aby,To ale nebylo vhod židovskému listu .Tag- politické soupeře své, kteréž je — trpaslíky'blatta,11 jehož duší jest žid dr. Eben, který — o celou babylonskou věž převyšují, mohli popouzel hněvotínské obyvatelstvo, aby tomu zničRi. Aniž nesnadná je volba mezi: Liechtensteinem, Lien- bachrem, Greater* m, Flúglem, Grafom a mezi Herbstem. Russem,

Schmej kalem, Saxem, Suessem Schönererem a všemi ostatními rytíři chrpovými. NejposlednějšíČech, pokud nedospěl bud do blázince, neb do

káznice, rozhodne se ihned pro muže, Riegrovi co spojence získali

se opřelo. Získal spojence: liberálního nad- učitele a spolu varhaníka, který, mimochodem­ řečeno, i když jsou české služby Boží, aby ulehčil své zášti proti všemu co českého jest, alespoň к požehnání německou píseň zahraje. Co se dále stalo nevím, jen to jisté, že v poslední chvíli přišel rozkaz od Jeho Eminence, aby kázalo se německy.

se poštěstilo. Každý český poctivec bude především hleděli­ na ryzon, poctivou povahu, at si vyšla již ze šlechty, nebo odkudsi z Tyrol a každý český poctivec ví též, že strašné pronásledování­ národa českého za doby liberální nevycházelo­ ani od českých feudálů, ani od německých klerikálů, nýbrž od těch, kteříž tentýž třímají prapor liberalismu, jako rytířové­ smutné postavy z Mariánské ulice. Aneb snad národu českému na nohy pomoci­ má aliance s červenými Gambettovci? Kdož by i v tom ještě bledati chtěl nějaké spásy, o téhož zdravém rozumu, neb vlastně dobré, poctivé vůli vším právem musilo by se pochybovati.

ježto Když průvod do chrámu Páně přišel a ka

zatel počal kázali německy, opustilo více než 100 osob chrám Páně a šli s průvodem ve vzorném pořádku do Olomouce к službám Božím ku sv. Mořici. — Želím toho, že se tak stalo. Bude se to vykládat za demou- straci. Ostatně podán bude v této záležitosti­ pamětní spis Jeho Eminencí, v kterém se poukáže к tomu, jak neoprávněně míchají se židé do záležitostí katolických. Neopo menu časem svým podali Vám o výsledku zprávu.

Paberky. —к. Vrchní řeéitelitvl polt v Německa za příčinou zavražděni liztonoie Koseaetba canài!­ ae pilně opatřeními bezpečnosti uejen života­ listonošů, ale i penéžných zásyleb jim svě­

řených. Moderní Hatěno i, jakým téměř drastickým znázorněním bnde nati dob; ! Od hlav; ni к patě tríeti bode v revolverech! Tělo jeho rèseti bnde sněd v neproniknutelné drátěné košili. I bnde listonoš naieho věku nemálo podoben obrn Qoliftii s měděnou lebkou na biavi a pancéřem inpinatým na prsoo, a botami­ měděnými ne hnátech a měděným téi ititem­ na ramenech. Jakási malá ohnivzdorná pokladnička­ na zádech a patentovaným zámkem ■krýviti bnde list; e penisi. Tak kráčeti bnde listonoi naieho věkn od domu к domn velkých mlat. Což ale ani dost málo naie dynamitaréy neodstraii od ůtoků na hrdla listonoši a statky jim svěřené. Dosti malá dynamitka postačí a poitovnl Goliáš octne se ve vsduchn. Nikoliv, pánové, takto životy listonoiův a peníze občanů nezabezpečíte. Zabezpečte předevilm vira a mravnost ve ikolách, zabezpečte spravedlnost nejen před sondy, ale i n veřejném životě a konečně i v politice, smiřte se в těžce nraienoa svobodoa nejen židi a pohani, ale i katolíků a to ostatní vám bade přidáno. Jiný obraz s německé metropoli. V jižní části Berlina srovná před itědrým dnem rozstonala­ se továrníka S. I1/* roku {stará dee- rnika. Lékař předepsal práiek, kterýž, kdyby dítě se zdráhalo, měl se mn násilím do úst vpraiiti tlm spisobem, aby dítěti notiček se stiskl a práiek do ústeček vsypal. Otec vzal své jediné dítě na blin a jelikož se sdrábalo, zachoval se dle rady lékaře. Visk nástojte ! Ditě se nehýbalo, bylo uduieno. Vieeky prostředky­ к jeho probnzenl byly marný. Oteč aa zbláznil a při děsném voláni : .Mé dlté, mé dítě !“ na zelený čtvrtek byl do blázince zavezen.­ 309 slov na srnu pieničném. Miniaturní­ kaligrafie či drobnopis obral si tentokráte­ za předmět zrno pieničné. Známo, že dříve .Otčenái* a „Vířím v Boba* vepsaly se na zrno hrachové. Zavedeni lístků korreipon- denčnlch bylo pobndkon komnsi, že na jeden taký llstak napsal velikon Scbillerovn báseň o .Zvonu*. Vídeňská „N. fr. Pr * svěstaje e jakémsi židáčka J. Šoférovi, který jl taslal v trubičce skleněné na jeble napíchnuté areo pšeničné, nn néai s'popisn V. Tiaaota o Vídni 309 slov perem tak zřetelně napsáno jest, že větší počet slov prostým okem čisti lze. Tentýž Soler pile nn papírových branách visitak celé věty. Od krále rnmanskébo dostal medaili: „Bene merenti.* O zemřelém ruském kancléři knížeti Ger- čakovi píion „Novosti* : Před svým odjezdem do cisozemska pravil Gorčakov kn knězi Bo- goljnbovi : „Modlete se aa mne, jsem hříšný člověk. Věřím však npřlmně v Boba, a jsem carovi vždy oddán. Vidíte na mne tento křti ? Kříž ten zavěsil mi car v den, v němito mi správa ministerstva svěřil. Při tomto křlii přisahal­ jsem Bohn, še bada carovi věrné a dle pravdy sloniiti Přísahy té dosud jiam nezra- šil. Vidy před spaním i vstáváním líbám tento křiž, jejž i do brobn ssebon vezme.* Jaon-li slova tato pravdivé a my nemáme příčiny o nich pochybovati, tožjson n diplomata Vláčným­ svědectvím aboinosti. „Grntzer Tagespost* přináší rozkoinon rprávn, vedle nil za panováni fabciosův ve Štýrském Hradci utvořil se spolek к podporováni­ Vysloužilých kněil viech vyznáni, čímž ovšem zastřiti se měl účel к apostasii povzbuzovat!­ a podporovati knize katolické. К účela

FEUILLETON.

SetmoTrxsLZi. Fantaatiokó obraty od Petra Kopřivy. Ш. СахаоЛгОса JPepiòlca našla чг peTrnosti. (Pokračováni.) — Mlč holka, pozeptali se musíme, jak vždyl tu je již

třeba za darmo hodím, abych se jich zbavila. — Ny matko, hoďte mi koštata po pěti krejcařích, — křičel židáček, jenž všecek udýchaný za horačkami běžel. — I vemte si je ! — odvětila horačka, koš se zad shazujíc — Po málu, po málu, musíte je za mnou do mého krámu nésti — — To by ještě scházelo. — — Mlčte matko, dozvím se o vašem hezkém vojáčkovi, některého p. lajtnanta se vyptám, víte co, kupte mu něco u mne, na př. krásnou hedvábnou kravatu, rukavičky, mám též extrauniformy, kartáčky 'na vix i na knírky. — — Tedy jen honem, milý pane vyptejte •se na mého Pepíčka — nutkala stará

к by zde Pepíčka neznali, podzimka! — — Myslíte maminko, že zde jsme jako vsi, kdež všichni všudež se znají? — smála dcera. — Pravdu máš holka, věř mi ale, že ni sny o Pepíčkovi všecka jsem znepoko-1 . , .. ....... t t . . a a že zrovna hořím, abych jej spatřila.— — ^ tahle mladinká, dojista jest jeho — I vždyť se ho jesté nasytíte. — | nejmilejší? — tázal se žid po její dceH očima Obě venkovanky v krátkých sukních rohouraje. iervenými na spůsob turbana kolem hlavy1 PÍTka začervenajte se, zady se к židu rázanými šátky ve místě skoro všem ко-.krátil» i jdoucím jako by do očí píchaly, tak že ’ — Měl bych na krásné šaty pro ni. — tdý zvědavé za nimi se ohlížel. I — I dejte holoe svátý pokoj, jen dříve — Koštatá, dobrá, laciná košťatááá — Pepíčka chci viděti, vy mne tu-ještě asol­ ala stará velmi hlasitě, načež ku dceři žíte, nevšímejte si né holky a doveďte mne »tem dodala: —- kéž bychom těch pro- к mému synu. , . klých košfišťat mohly se zbavili a já к nbo- — Pojďte dřív ke mně občerstviti se, nu hocha mohla. Naposled někomu je mám aladkou, hořkou, aladkohořkou, sladko-

jen trpkou, mám sucbarky, mám drštkovou polévku.­ — Čertův žid nás ještě usouží. načež z koše koště vyndajíc vzkřikla na žida: ne- dáte-li mi peníze po dobrém a budete-li mne tu zdržovali, přetáhnu vás, že vás ani vaše čmudia nepozná. — Židáček vida před sebou horačku s rozprášeným­ koštěm státi. přestal žertovně se vtírali. — Nu vždyť nemusí být hned tak zle, — pravil úlisně, počkejte, zde právě jde pan lajtnant, který mně 300 zl. ... ostatní slova spolkl — načež к důstojníku mimojdoucímu přiskočiv, začal s ním hovořili. — Jak že se váš Pepíček jmenuje? — tázal se žid. — Josef Šída — prosím, — Josef Šída, roztomilý to hoch, ráčíte jej snad znáti, o roztomilý hoch ! — Stará Šídová byla by celou litanii chvály o synu svém spustila, avšak důstojník na matku zraky své vytřeštiv, odvětil vážně : — Vy tedy jste jeho matka ? — — Ano prosím, matka mého Pepíčka. — Důstojník žida stranou ujav, hovořil s nim po šetmo, načež pe chvilce к ní soucitně­ pravil: , r Matko, vy dnes к synovi svému nemů žete, posečkejte zde u tohoto pána, on vám potom ta, ostatní poví.

— Co poví, co poví? — tázala se matka netrpělivě — Jděte jen za tímto pánem. Zde masité­ poslouchat, — zvolal důstojník rázné, sice se ku svému synu nedostanete I — — I budu, budu poslouchat, — slibovala­ matka a slzy se jí v očích leskly—jen abych svého Pepíčka uzřela Horačky odešly za židem, kterýž nežertoval­ a nevtíral se více, nýbrž soucitně na jeji domácnost se vyptával. Židáček ale marně snažil se horačky n sebe zadrželi Stará Šídová vzavši od něho peníze násilím ven na ulici se vydrala. — S horačkami ani čert nic nesvede, — pravil žid, když odešly, — je mi té matky líto, kdož pak by ale s ní se tahal ! — Matka po ulicích chytala vojáky po svém synu se dotazujíc. Nikde nechtěl o něm ničeho­ věděli. Konečně našla jednoho od zdravotní­ setniny. Tento uslyšev jméno, pozastavil se. — Znáte ho, znáte ho? — pro Boha veďte mne к němu, zde máte něco na prepitnou,­ zde, zde přiteli, jen mne к syna mému veďte. — nutkala jej, čtvrtzlatník mu do ruky strkajíc. — Tedy matko pojďte, ale nevím, novina­ — mumlal si něco — eh co na tom, když to chc* viděti, ať si ho «idi a třeba. — (Pokračování.)