#1
alto_textblock
#1
190l.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v úterý dne 15. října.
#3
alto_textblock
#3
K číslu 284.
#4
alto_textblock
#4
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
spříl. („Naučný Obzor“
ve středu a „Literární
Hlidka“ v pátek)
předplácí se v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou:
na měsíc 3 K 80h
#5
alto_textblock
#5
NARUDNÍ
#7
alto_textblock
#7
Číslo v Praze za 2b
a na venkově za 3b
#8
alto_textblock
#8
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
SII
a expedice.
#9
alto_textblock
#9
Telefonické zprávy „Nár. Listů“
#10
alto_textblock
#10
Ke schůzi německých velko-
statkářů.
#11
alto_textblock
#11
Z Vídně, 15. října. Věci zajisté do-
spěly daleko, když hr. Osvald Thun.
který za německé obstrukce dělal napovědu
německému velkostatku, na včerejší poradě
svých politických přátel vysloviti se musil
proti ruchu, kterýž se provozuje za he-
sla »Pryč od Říma«. Hr. Osvald Thun
svými styky zná proudy v kruzích nejvyšších
a když uznal mluviti, jak mluvil, měl k tomu
zajisté příčiny velmi vážné. Kromě toho hr.
Osvald Thun co největší důraz
položil na své němectví, důraz,
který, pokud se týče konservativního velko-
statku, jeho příslušenství k českému lidu, po
hříchu jest tak vzácný, ba téměř oje
dinělý.
Hlavní orgán německé obstrukce »N
Fr. Presse« pro včerejší jeho řeč se na něj
sápe. Peskuje ho, jakoby byl posledním
mezi Němci v kalendáři. Jest prý obava, že
včerejšími svými výklady, které namočil do
octa, neprospěl ani velkostatku ani Něm-
cům ani Rakousku. Jest prý nepochopitelno,
co svými slovy chtěl, když v okamžiku, ve
kterém německý velkostatek po 18leté ne-
přítomnosti vstupuje na sněm království če-
ského, podnikal útoky na ostatní
strany německé a jich voliče.
K svornosti mezi Němci a ze-
jmena k fedrování politiky německého velko-
statku řeč hraběte Osvalda Thuna
sotva prý přispěje. Vystupují-li ně-
mečtí velkostatkáři dříve ještě než promlu-
veno bylo první slovo na novém sněmu,
jako žalobcové a místo aby hledali styky
s německými stranami, na jejichž podporu
jsou také odkázáni, staví se proti nim
v příkrou protivu, to může býti jen
na posilu radikálních proudů.
List domnívá se, že jak řeč dra. Bären-
reithra, tak i řeč knížete Karla Auersperga
měly polemický hrot proti proslovu hraběte
Osvalda Thuna. Tomuto prý nikdo neupře
zásluhy o německou věc, avšak jeho zá-
sluhy zůstavily by lepší památku, kdyby byl
#12
alto_textblock
#12
volební kompromis ve velkostatcích včera
nechal bez komentářů.
Volba pod ochranou vojska.
Z Pešti, 15. října. Zejtra koná se
druhá volba v Pinzehely, kde, jak
známo, při volbě první zavražděno několik
lidí. Poněvadž jest obava, že tam dojde k no-
vým výtržnostem, vyslán tam prapor 32. pě-
šího pluku a dvě švadrony 16. pluku hu-
sarského.
Proti podomnímu obchodu.
Z Vídně, 15. října. Antisemitská
strana podá ve sněmovně poslanecké návrh
na zakázání podomního obchodu
ve Vídni.
#13
alto_textblock
#13
Dr. Holub.
Z Vídně, 15. října. Ve stavu onemoc-
nělého cestovatele dra. E. Holuba trvá
zhoršení dále. Jest velmi sláb, protože může
přijímati toliko tekutou potravu. Lékaři bojí
se, že nastane úpadek sil, který by přivoditi
mohl katastrofu.
Sociálně-demokratické schůze.
Z Vídně, 15. října. Sociální de
mokraté svolávají na zítřek večer tř
schůze se společným jednacím pořadem
Zahájení parlamentu a s'ociáln
demokracie. Na schůzích těch promluví
výhradně sociálně-demokratičtí poslanci na
říšské radě.
— Na 10. října t. r. svolali sociálně-
demokratičtí poslanci Rieger a Eldersch do
Krňova schůzi s tímto jednacím pořadem:
1. Sociální demokracie a její odpůrcové;
2. zahájení říšské rady. Okresní hejtman
však schůzi zakázal, poněvadž by veřejná
bezpečnost v Krňově vzhledem k nynější
situaci tamější mohla býti ohrožena.
#14
alto_textblock
#14
Telegrafcké zprávy.
#15
alto_textblock
#15
Z Vídně, 15. října. (C.-B.) Úřadní lis
oznamuje, že arcivévodkyně Alžběta Ma-
rie, dcera zesnulého korunního prince arci-
vévody Rudolfa zasnoubila se s povolením
panovníka s princem Ottou Windisch
grätzem.
Z Vídně, 15. října. (C.-B.) Ministr
spravedlnosti přeložil radu zemského soudu
Maxmiliana A mmera, představeného okres-
#16
alto_textblock
#16
ního soudu v Žacléři do Chrastavy a okres-
ního soudce ve Skuči Karla Sámala do
Bělě a jmenoval okresními soudci soudní ad-
junkty Josefa Hrubeše v Chrudimi pro
Skuč, Adolfa Riedla v Horažďovicích pro
Bastianperk, Karla Hartmanna na Král.
Vinohradech pro Horu sv. Kateřiny; soudním
tajemníkem v Jablonci soudního adjunkta v
Liberci Václava Leopolda Kahla a okres-
ním soudcem v Žacléři soudního adjunkta
v Tachově Rudolfa Schneidra.
Ministr spravedlnosti jmenoval okresní
soudce Josefa Veselého v Žižkověa
Aloisa Maischeiera v Unhošti rady
zemského soudu jako představenými okres-
ního soudu s ponecháním jich v dosavadním
působišti.
Ministr spravedlnosti přeložil soudní ad-
junky Roberta Vořiška v Českém Dubě
do Čes. Budějovic, Josefa Bukvajev
Rumburce do Strakonic a Rudolfa Stif-
tera ve Stříbře do Berouna, propůjčil
soudnímu adjunktovi obvodu pražského
vrchního zemského soudu bez určitého místa
působnosti dru. Václavu Vorlovi místo
soudního adjunkta v Rokycanech a jmenoval
soudními adjunkty auskultanty dra. Bohu-
mila Baxu v Praze pro obvod vrchního
zemského soudu, dra. Františka Věžen-
ského v Chebu pro Falknov, Karla J a-
roše v Čes. Budějovieích pro Stříbro, dra.
Václava Huyera v Liberci pro Trutnov,
dra. Viléma Grunerta v Litoměřicích pro
Rumburk, dra. Josefa Kocika v Praze
pro Český Dub a dra. Frant. Vogla v Li-
berci pro Planou.
Z Bělehradu, 14. října. (C.-B.) Dnes
konala se první schůze senátu. Předseda
Demeter Marinkovič přečet] královský
ukaz ze dne 19. dubna t. r., jímž se jmenuje
30 doživotních členů senátu. Na to předlo-
žilo 18 zvolených senátorů své mandáty,
jež byly odkázány k verifikaci soudu ka-
sačnímu, který verifikuje dle nové ústavy
veškeré parlamentní mandáty.
Z Cařihradu, 13. října. (C.-B.) Ach-
med Paša byl vyslán do Kielu aby tam
vyjednával ve příčině zakoupení tří torpédo-
vých člunů.
#17
alto_textblock
#17
FEUILLETON.
#19
alto_textblock
#19
Píjnu.
#20
alto_textblock
#20
Tak volají mnohdy ty dumavé lesy ve své
objetí, že člověk neodolá a jde, by nasytil
svou duši jich klidem a poesií! A zdá se sobě
lepším než jindy, slza zaleskne se mu v oku,
snad jako pečeť slavného poselství přírody, jež
čte v zapadajícím slunci, v tichu, v němž
občas ozývá se jednotlivý hlas lidí, zvířat, zvuk
strojů a vozů, nářadí.
Šedivé světlo obestřelo kraj, mlha padá
na žloutnoucí stráně, vane chladný větřík, pro-
sycený vůní setlelého jehličí a listí, ze vsi za-
lehá zpěv a zvuky harmoniky, jež, myslím,
vesničanu dnes tím, čím kdysi dudy; a v pro-
nikavý smích a výkřiky jednotvárně cvrká ne-
unavný, věrný průvodce jara, léta i podzimu.
Tvé ucho již tak uvyklo těm zvukům, že jich
více neslyšíš, leč přestane-li, jaká prázdnota
kolem se zdá býti, co schází pojednou ! On
jest v přírodě to, co tikání hodin v pokoji.
Je chladno a tím více cítím na tváři stu-
dený větřík, neboť stoupám do vrchu, po strmé
pěšině, ruka má jen mladých stromků se za-
chycuje.
Dole hučí jez a klape mlýn a přece tak
ticho, tak smutno!
Konečně u cíle! Temný, vysoký les přede
mnou, stojím nad zející úžlabinou, hlubokou a
tmavou, porostlou trním a křovím. Šlapu v opa-
dalém, suchém listí buků a dubů, to šustí,a
#21
alto_textblock
#21
byvši nohou rozhozeno, tvoří temně hnědý,
mokrý pruh, neboť je vlhké a hnije. Tam,
v jakémsi koutě křoví a kamení leží setlelý
pařez a svíti modravě, jalovce větrem pohybo-
vány vypadají jako dlouhé stíny černých duchů,
osyka se chví a zvoní lístky svými, bříza svistí
holými větvemi a žluté listí padá, tu jednotlivě,
tu prší ve vysokou již vrstvu.
Veliký, bílý měsíc vrhá své paprsky ve
stíny lesa, kreslí podivné rýhy a arabesky.
mlha zase stoupá, takže jeví se přede mnou
celé okolí, chlumy porostlé zakrslým stromovím
a jako záplaty na nich kousky strnišťata
brambořiny. Dále oko smeká se na staré vísky
pod chlumy, s polosbořenými chalupamia
dvorky ohraničenými suchým jalovcem, někde
v okénku bliká již světlo a na návsi možno
zříti několik bílých skvrn, jsou to husy a kozy,
jež děti domů shánějí. Pozoruji shasínající
ohně na polích, lou dající se povoz, jak stěží
se vleče rozjezděným úvozem; ty vísky dole
zdají se na chvíli jako rozpovídané, šedé skály
vystupují jako stráže a jenom ten les, veliký,
černý les víc a více se chmuří, aby tím kou-
zelněji obrážela se v něm měsícem ozářená
paseka, kde černají se pouze holé větve bříz a
deštěm nasáklé metry dříví.
Stanu tiše, bez hnutí, vábí mne pohled
na to tmou zastřené údolí, netroufám si hleděti
v smutný les, sluchu vtíná se pouze ten evrček,
který ještě neumlkl, jakoby od časného rána
do večera provázel vše bdící, budil a uspával.
Opřena o narovnané dříví choulím se do
sebe, bojíc se otočit, pozvednouti hlavu, abych
#22
alto_textblock
#22
neporušila svoje snění, svůj klid, abych nevy-
trhla se z milého, teplého dojmu.
Chlad prochvívá tělem, ale duch toho ne-
dbá, oči nějak hoří, pálí, srdce rychleji tepe a
zrak nemůže se od luzného obrazu ani od-
vrátiti.
Pojednou slyš!
Pkaou! — Pkaou ! zní to z hlubiny lesa;
až dech se tají, oči svítí horečně a upírají se
na temnou bučinu.
Vskutku! Ve chvíli ozývá se z bučiny
silný dupot, listí šustí, bezděky sehnu se k na-
rovnanému dříví, skrývám se za roští a jen
oči rozevírají se víc a více.
Štíhlá, krásná laň z bučiny vyběhlaa
úprkem přes paseku běží; za ní mohutný pa-
roháč s hlavou vztýčenou, vypjatou v před,
v síle gigantické a majestátní póse, a na kraji
bučiny objevilo se stádo laní, vyjevených, s na-
taženými krky.
A laň letí, jelen za ní, jen křoví praští
jim pod kopyty, jen země duní dotekem jich.
Pak ticho — ticho, laně mizí, cvrček cvrká
dál, měsíc svítí a chladný větřík prohýbá holé
haluze.
Násilím vybavuji se ze své zkamenělé
pósy, rozrušena ubírám se k domovu, schválně
šlapu do drobící se opuky a praskajícího trní,
chtějíc umlčeti vlastní kroky. S jakýmsi strachem
se ohlížím a zírám kolem sebe, s jakousi roz-
koší očekávám nějaké nebezpečí.
Dovršen majestát netknuté přírody — však
co tu chce člověk všedního světa?
Stella.