#1
alto_textblock
#1
Románová příloha „Národnich Listů“ k číslu 278. ze dne 9. října 190l.
#2
alto_textblock
#2
Různé zprávy.
#3
alto_textblock
#3
= Slavné sázky. G. S. Street prohledl se-
znamy sázek, jež kdysí zapisovány byly v londýn-
ském »Brooks klubu« a nalezl tu několik velmi po-
divných sázek, jež uveřejňuje v »North American
Review«. Dne 11. března 1776 založil se Sheldon
s Charlesem Foxem, že mír s Amerikou uzavřen
bude během dvou let, počínaje od onoho dne. Téhož
roku dne 19. září zjištěno, že Fox dospěl k víře, že
Sheldon sázku vyhraje. Fox založil; se dále o pět
guineí s lordem Bolingbrokem, že než minou dvě
leta, Amerika nebude již náležeti králi Velké Britan-
nie. Roku 1852 založil se Cadogan o 130 guineí
s Alstonem, že v určitý den bude Amerika spojena
elektrickým telegrafem s Anglií.
= Bandita spolupracovníkem časopisu
Z Říma se oznamuje: Časopis »Il Giornale di Sici-
lia« mívá, jak jsme již několikráte oznámili, občas
příspěvky briganta Buffalina, jenž, ačkoliv spácha
čtyři vraždy, žije dosti nerušeně v Mussumeli v kraj
caltanisettském. Z pravidla chápe se brigant péra jen
k tomu cílí, aby se hájil proti pomluvám, že jeho
poslední vražda, loupežné přepadení na silnici, anebo
přepadení panského sídla, měly důvody podlé. Buffa-
lino tvrdí, že vždycky vraždí a loupí toliko z dů-
vodů rytířských, aby pomstil dření lidí, dopomohl
svedeným dívkám k jejich právu a důrazně připo-
menul tvrdým srdcím boháčů jejich povinnosti k chu-
dým. Pan brigant jest pro »Giornale di Sicilia« spolu-
pracovníkem tím cennějším, jelikož nežádá honoráře
nýbrž příkládá každému svému dopisu 5 lir za oti-
štění. Nejnovější jeho dopis pojednává o problemu
trestu smrti. Brigant jest pro trest smrti a lituje, že
byl v Italii zrůšen. Dlouhá doživotní vazba jest prý
tisíckrát horší než smrt. Z důvodů humanitních prý
dlužno opět v Italii zavésti trest smrti pro briganty
a vrahy. — Avšak důvody Buffalinovy budou spíše
vhod protivníkům trestu smrti, než těm, kdo se ho
zastávají.
= Šílený kandidát poslanectví. Z Pešti
se oznamuje: V jednom okresu v župě veszprimské
vystoupil dr. Bela Vadnav jakožto kandidát do říš-
ského sněmu s liberálním programem, podlehl však
jinému liberálnímu kandidátu. Dr. Vadnay choval se
velmi nápadně, střelil beze vší příčiny na jakéhos
četníka z revolveru, ale na štěstí jej minul. Po volbě
prohlásil dr. Vadnay, že odcestuje do Pešti. Místo-
župan obávaje se, aby dr. Vadnay na cestě nezpů-
sobil nějaké neštěstí, dal mu na cestu stráž. V so-
botu večer přistoupil dr. Vadnay v jedné zahradní
restauraci pešťské ke státnímu tajemníku Gullnerovi
a vypravoval mu velmi zmatené historie, tak na př.
že objevil brob Arpádův atd. V neděli přišel do
ministeria spravedlnosti a vyptával se na státního
tajemníka Szella, jehož prý chce zastřelit. Řeči a
chování dra. Vadnaye nedopouštěly nijaké pochyb-
nosti, že jest choromyslný. Odpověděli mu, že onen
státní sekretář je zaměstnán v ministeriu vnitra, na-
čež on rychle odešel. Ihned telegrafováno do mini-
steria vnitra, aby dra. Vadnaye, až se tam objeví,
zatkli. Dr. Vadnay byl tam také zadržen a teprve
po tuhém boji mohli mu odejmout revolver. Ochranná
společnost dopravila nešťastníka, jenž pochází z ro-
diny velmi vážené, do léčebného ústavu.
= O otci Janu z Kronštatu, knězí prosla-
veném po celé Rusi svou zbožností, oznamuje »No-
#4
alto_textblock
#4
voje Vremja« následující historii: V polovici září
odebral se otec Jan do Kušanských Rolí, kdež vy
světil nový chrám u přítomnosti 10.000 osob. Po
bohoslužbách nabídnuta mu snídaně, při níž pronesl
několik řečí. Mezi snídaní přišli dva muži a dvě sta-
řeny s nosítky, na nichž ležela žena, raněná mrtvicí.
Nebohá žena od sedmi let nemohla již hnouti ani
rukama ani nohama, ba ani otevřít oči. Prosili ná-
božného kněze, aby nemocnou uzdravil. Otec Jan
povstal, pozeptal se na jmeno nemocné a upřeně na
ni pohlédl. Pak jí pravil hlasitě, skorem velitelsky.
aby otevřela oči. Pacientka z počátku se namáhala.
zatím co otec Jan neustále upřeně na ni pohlížel a
konečně zvolna otevřela oči. — »Pohleď na mne«.
pravil otec Jan »a pokřižuj se!« — Š největším na-
maháním podařilo se ženě učiniti kříž. — »Ještě
jednou«, přikázal jí otec Jan a s vírou stále vzrů-
stající žena poslechla rozkazu duchovního a pokři-
žovala se třikráte. — »Vstaň a choď«, nařídil kněz.
— Pacientka namáhavě se zvedla. Na to otec Jan
nařídil, aby jej následovala a žena, opírajíc se ru-
kama o ramena duchovního, zvolna jej následovala.
— »Jdi a modli se«, pravil jí konečně a požehnal
jí. — A vskutku pacientka mohla chodit bez cizí po-
moci. »Novoje Vremja« ujíšťuje, že vše to událo s
u přítomnosti tisíce osob, jež nemohly zadržeti slzy
při tomto pohnutlivém výjevu. — To jest ovšem
možno toliko při nezvratné, pevné víře, jakou dosud
nalezáme v ruském lidu a při pověsti divotvorce,
jaké se těší otec Jan, u něhož takovéto vyléčení není
prvním případem.
= Dětská prosba. Dánský jeden časopis při-
náší následující pěknou historku: Malý Niels byl by
měl rád bicykl. Prosil oň svoje rodiče, ti však jeho
žádosti nevyhověli. Obávali se, aby hošík nepřišelk
úrazu. Vykládali mu, kterak ten při jízdě na kole
zlomil nohu, onen dokonce rozbil si hlavu. Niels
měl čekat, až bude větší, pak se o tom bude moci
mluvit. Avšak málý Niels nemohl čekat, až bude
větší. To říkají dorostlí vždycky a je to tak ukrutně
zdlouhavé. A poněvadž byl nábožný a čiperný hošík,
věděl, ke komu se má obrátit. Ložnice jeho byla
vedle ložnice rodičů. Každého večera, než ulehl po-
modlil se malou večerní modlitbičku. Pak dal rodi-
čům dobrou noc. Ale jakmile malý Niel viděl, že
je sám, sepjal nanovo ruce a modlil se nahlas : Milý
Pámbíčku, dej mi bicykl.« Tak to šlo každého večera.
Rodičové o tom věděli a mluvili o tom. — »Měli
bychom mu s Pánembohem opatřit bicykl, aby si
zachoval svoji víru«, pravila matka. — »Nemůžeme
přec k vůli víře dopustit, aby si polámal nohy a
ruce«, namítal otec. — Konečně se shodli, že hoch
dostane trojkolku, jež pro ruce a nohy je méně ne-
bezpečna a snad pro víru také stačí. Ža temné noci
postavili trojkolku k jeho postýlce, aby mohl vidět.
že žádost jeho splněna, jakmile otevře oči. Rodičové
plni očekávání stáli za dveřmi . . . a malý Niels se
probudil. Protahoval se a konečně se posadil na po-
stýlce. Mnul si oči, díval se vyjeveně a mnul si oči
znova. Pak spráskl ruce a zvolal s upřímným zou-
falstvím: »Můj drahý Pámbíčku, což pak nevíš, jak
vypadá bicykl ?«
#5
alto_textblock
#5
Zemřeli v Praze.
Dne 4. října 1901: Ihm Martin, metař,7
roků, 819—I. Růdl Václav, syn sluhy, 9 roků, 61i Il.
skrn
kanen
#7
alto_textblock
#7
Valentova Františka, dcera zlatnického pomocníka,
1 rok a 2 měsíce, 239—V. Dlouhá Otilie, dcera účet-
ního, 8 dní, 756—VII. Fröhlich František, uzenář,
33 roky, 1697—II. Soudný Jaroslav, syn kočího, 8
měsíců, 138—VII. Karhan Antonín, syn pekaře, 10
dní, 621-VII. — Ve všeob. nemocníci: Korbe-
lová Marie, manželka dělníka, 31 rok. Kozrel Jan,
kočí, 49 roků. Nevyhostěná Anna, manželka hajného,
37 roků. Vacková Františka, manželka dělníka, 58
roků. Havlíčková Marie, žebračka, 73 roky. — U mi-
losrdných bratří: Jelínek František, krejčov-
ský pomocník, 61 rok. — U milosrdných se-
ster; Rybáčková Marie, manželka rolníka, 59 roků.
Vejvodová Anna, vdova po krejčím, 49 roků.
#8
alto_textblock
#8
Král. české zem. divadlo v Praze,
#9
alto_textblock
#9
Národní divadlo.
#10
alto_textblock
#10
Odpoledne o 3. hodině.
Ve středu 9. října.
Představení pro li d.
#11
alto_textblock
#11
Prodaná nevěsta.
Komická zpěvohra o třech dějstvích. Text napsal
K. Sabina. Hudbu složil Bedřich Smetana. Dirigent
Moric Anger. Režisér Josef Šmaha.
17. hra v předplacení.
Začátek o 7. hod.
1. čtvrtka.
#12
alto_textblock
#12
NOA.
(Et Dukkehjem.)
Hra o 3 dějstvích. Norsky napsal Henrik Ibsen.
Přeložil J. Arbes. Režisér Jaroslav Kvapil.
Konec o 1/210. hodině.
Po prvním dějství přestávka.
#13
alto_textblock
#13
Švandovo divadlo na Smíchově.
Začátek o 7. hod.
Ve středu 9. října.
Novinka. Fréderikův testament. Podruhé
(Disparu!)
Fraška o 3 jedn. od A. Bissona. Přel. V. Táborský
Režisér p. K. Lier.
Denní prodej lístků u knihkupce p. Urbánka a v kan-
24160
celáři v domě divadla, I. posch.
#14
alto_textblock
#14
Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradeeh
#15
alto_textblock
#15
Ve středu 9. října.
Začátek o 7. hod.
Lidové představení za poloviční ceny.
24125
Po třeti: Burové.
Drama o 3 dějstvích. Napsali K. Fořt a V. Uxa.
#16
alto_textblock
#16
Humpolecká sukna
#17
alto_textblock
#17
a jemné modní látky.
#18
alto_textblock
#18
NOVOTINY pro podzim a zi-
mu doporučuje v nevídaném jinde vý-
běru a reellních cenách 3823
. NOWÁK
v Praze
Vodičkova ulice „U Štajgrá“.
#19
alto_textblock
#19
— 372
#21
alto_textblock
#21
369 —
#22
alto_textblock
#22
Pan Meekin, ač nebyl znalcem neb milovníkem
pout, musil bezděčně vzpomenouti na pohled, jakýž sky-
tán jest tím, když podkovář zvedá nohy koní, aby pro-
hlížel podkovy.
I děl sám k sobě, pocítiv okamžitý skutečný soucit:
»Na mou věru, jest to strašlivé s lidmi takto za-
cházeti. Nedivím se, že nešťastný člověk onen tak bolestně
vzdychá.«
»Ale, můj bože — vždyť jest skorem už jedna ho-
dina i slíbil jsem majoru Vichersovi, že budu o druhi
hodině u něho obědvati! Jak rychle míjí čas.«
#23
alto_textblock
#23
vI.
#24
alto_textblock
#24
Vs jodeo
#25
alto_textblock
#25
Idylla Rufa Dawesa.
#26
alto_textblock
#26
e
V totéž odpoledne, kdy Mr. Meekin trávil lunch
svůj a kdy klábosil se Sylvií, přemýšlel Ruf Dawes o zou-
falém podniku.
Zpráva, že na vyšetřování, od něho kýžené, nedojde,
stížila mu dvojnásobně pouta zdrželivosti a sebezapírání,
jež sám sobě uložil a rozhořčila jej.
Pět let i při veškerém zoufalství svém byl doufal
v příhodu šťastnou, jíž by se dostal do Hobart Townu,
kdež by prolhanost Morice Frera odhalil.
Konečně dočkal se náhodou skorem zázračnou této
příležitosti, by mohl volně mluviti a když jí použil, ne-
směl mluviti nadále.
Všecky naděje, jež byl choval v duchu svém, byly
lo
na ráz zničeny.
#27
alto_textblock
#27
sám uškodil svojí obžalobou proti panu Frerovi i tím,
že zneužil jste jména slečny Vichersovy !«
Obočí trestánce svraštilo se, jakoby bolestí živou
přemáhal se zřejmě, když děl konečně:
»Což nebude věc ta vyšetřována, pane Meekine? —
Co jsem řekl, byla pravda, zcela pravda — přisám
bůh !«
Meekin kázal slavnostně:
»Jen žádné rouhání, pane! Žádné rouhání, zchá-
tralý muži! Nepřipojujte ke hříchu lži větší ještě hřích,
že béřete jména božího nadarmo. On nedopustil by toho
beztrestně. On by nenechal toho bez trestu — to si pa-
matujte, Dawese. — Ne, žádné vyšetřování nebude za-
vedeno!«
Dawes, změniv až žalostně svůj dosud tvrdý hlas,
tázal se:
»Což nikdo nešel se jí přeptati po oné historii
její ? Řekli mi, že bude na to otázána! Jistě se jí bu-
dou tázati.«
Meekin, klidný a nevědom si, jaká míra zoufalství
a hněvu zachvívaly hlasem silného muže, před ním sedí-
cího, děl jen:
»Nemohu vykládati zde úmyslu úřadův, ale mohu
tolik aspoň říci, že slečny Vichersovy nebudou se po vás
dotazovati. Odplujete 24. do Port Arturu a tam zů-
stanete.«
Sten vydral se z prsou muže, sten tak bolestný, že
i povrehní Meekin byl jím dojat.
Prohodil:
»Jest to zákon, víte, dobrý příteli můj. Nemohu
toho změniti. A také neměl byste zákona porušovati !«
Ztrsosh pro firct.
93