ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 13 ef64bfb0-6601-11dc-97ef-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 13
ALTO TextBloky — 30
#1 alto_textblock #1
24. února 1901
#2 alto_textblock #2
Přiloha „Národních Listů
#3 alto_textblock #3
K čislu 55.
#4 alto_textblock #4
Strana 13
#5 alto_textblock #5
Výtvarné umění.
#6 alto_textblock #6
Naše a cizí. = Jednota umělců výtvarných v Praze před- ložila svoji novou výroční zprávu za rok 1900 Obsahuje několik údajů i pro veřejnost, mimo Jed- notu stojící, poučných a zajímavých. Nejdříve ty, jež jsou pro nás zahanbující. Dvě zvláštn výstavy umělecké, jež Jednota loni pořádala. skončily citelným deficitem. Výstava čtyř obrazů Józefa Brandla, jakkoli právem vší zdejší kri- tikou značně ceněná, vynesla při návštěvě 1018 osob schodek 844 K 82 h, a výstava ruských Peredvižniků, které se dostalo v tisku přijeti eo nejvřelejšího, přes to, že byla prvou slovanskou toho druhu v Praze, přes to, že poprve nás seznamovala se zvláštním a významným soubo- rem ruských malířů, přivábila pouze 3407 osob a zanechala v účtech Jednoty 4052 K 55h deficitu. Za jediný rok pro jediný spolek, právě při jeho zdárné manifestaci na venek, přes čtyři ti- síce korun nekrytých výdajů výstavních, to je přece jen poněkud více, nežli slušnost pražského obecenstva by měla snésti. Výstava druhého sdružení uměleckého »Manesa« na počátku le tošní zimy, jedna z nejlepších a nejdistingova- nějších, co jich poslední dobou v Praze bylo, nemá statistiku o nie veselejší! Třeba že byla o něco četněji navštivena (4254 osoby), obnáší její schodek přece 876 K. K takovým číslům daly by se připojit jen glosy nejtrpčí. Očividně zájem o výtvarné umění, jehož zdatností seji nak rádi, kde jen můžeme, vychloubámo a ho- nosíme, o němž dobře víme, že nám dobývé významnou posíci kulturní v řadě národů, zájem o ně je dosud jich převahou, řekněme, theore- tický. Přece nelze žádati na našich dobrých umě- leckých spolcích, aby v dluzích vykrvácely při ideálně snaze, poskytovat Pražanům vybraný požitek umělecký. Je třeba uměleckých výstav u nás, sic by jinak obecenstvo vůbec nepřišlo ve styk s uměním výtvarným. Za dnešních okolnost jest instituce veřejných výstav nejpopulárnějším ústavem, vychovávati v nejširších vrstvách vkus umělecký. Arci že zase třeba těmto kruhům učiniti instituci tu milou a zvyklou, jako zase nutno ulehčiti spolkům, které ji tolik sil věnují finanční náklad. Obojímu lze z valné části po- moci novou, samostatnou a stálou budovou vý stavní na místě vhodném, kde by se pečlivě vkusně upravené umělecké exposice hojnou a nejlépe nepřetržitou řadou střídaly, přinášejíce úrodu domácí a významné a poučné ukázkyze žně cizí. Oba spolky, Jednota i »Manes«, jsou o tom pevně přesvědčeny a družně o to usilují. Výroční zpráva Jednoty sděluje o nynějším stavu této záležitosti: »Téžištěm interesu umě- leckého vůbec a Jednoty naší zvláště byla akce na zbudování uměleckého domu. Kol télo osy otáčela se ode mnoha let činnost veškeré umě lecké generace poslední doby. Není tedy divu. že tu, na cestě za timto cílem, všem výtvarní- níkům společným, setkali se zástupcové téměi všech uměleckých sdružení pražských. Stalos tak na současný podnět dvou spolků, »Jednoty umělců výtvarných« a »Manesa«, jimž radla král. hl. města Prahy v osvědčené přízni ke kulturním potřebám našeho života vyšla vstřie tím, že projevila ochotu propůjčiti k účelu zmíně- nému vhodný pozemek. Tím octla se důležitá akce tato ve stadiu nad míru příznivém, a lze zat míti, že k idealnému prospěchu i cti českéh umění svého uskutečnění dojde. Místo, které rada král. hlav. města Prahy pro výstavní dům českých umělců propůjčiti jest odhodlána, nachází se v Novém městském sadě mezi ulici Bredovskou, Sadovou třídoua Václavským náměstím a zaujímalo by as 400 m2 plochy. — K akci pro zbudování uměleckéh domu připojila se v poslední chvili i Umělecká beseda. Ježto však se skládá z odboru literár ního, hudebního a výtvarného, učiněn jí od zúčastněných spolků návrh, aby akce této zů- častnila se pouze svým výtvarným odborem. Obec pražská jmenem obou spolků podala c. k. ministeriu vojenství žádost, doloženou půdorysem zastavené plochy, za povolení ku stavbě výstavního domu uměleckého na tomto býv. fortifikačním pozemku. Jakmile žádosti této bude vyhověno, bude lze další kroky učiniti veřejnou soutěž na ziskání plánů pro budovu vypsati. S jak značnou účasti akce tato člen- stvem Jednoty provázena byla, souditi lze z toho, že jediného dne přihlášeno a upsáno bylo ku stavbě 9 členů s podíly ve výši 1300 K.« = Mnichovský Kunstverein navrhuje v zvláštním oběžníku svým členům změnu dosa- vadního zakupování, která by se i pro naši Krasoumnou jednotu výborně hodila. Na pro- spěch jejího členstva. Dosud v Praze i v Mni- chově vybírá a zakupuje výbor předsednictv na výroční výstavě jistou řadu obrazů, plastik a rytin, doplňuje ji uměleckými publikacemi potom, někdy o sv. Václavu, slosuje je mezi svoje akcionáře. Tím způsobem šťastný výherník chtě nechtě musí být spokojen s tím, co naň losem připadne. Jeho osobní vkus a umělecké náklon- nosti se jen šťastnou řídkou náhodou setkávaji se slepou Štěstěnou loterie. Aby tomu bylo od pomoženo a výherce mohl si odnésti domů z výstavy, co jemu je vhod a činí mu potěšení, budou vyhrávati v Mnichově členové spolku v roční loterii poukazy, jež je opravňuji, aby si z vystavených a prodejných děl uměleckých vybrali sami, co jejich vkusu a zálibě odpovída a je v tě ceně kupní, na jakou výhra jeho zni Nejspíše že by tákový nebo tomu podobný modus i pražské jednotě byl zdravý, zvláště však jejím členům, kterým by se tak dostalo nového popudu jak k návštěvě výstavy, takk vlastnímu vkusovému zájmu. Arci má asi jed- nota více členů a akcionářů venku nežli v Praze, ale každému by dobrá výhra stála již za cestu do Prahy.
#7 alto_textblock #7
= Na velké publikaci M. Gerlacha »Allegoriene právě dokončené, mělí někteří naši umělci pěkný po díl. Allegorie Ženy, Vína, Lásky, Zpěvu Maxa Švabin ského patří vůbec k nejlepším číslům sbírky pro svůj poetický půvab, sličný rythmus a dokonalé vy jádření. H. Schwaiger má tam Honbu a Sport, první žíravé ironie, druhy archaické bizarrnosti. Themala Švabinského, potom Tanec, Poesii, Podzim a j., každý svým způsobem, vyjadřují také Jan Preissler, Karel Spillar, K. V. Mašek, L. Novák, k nimž se druži ještě Ad. Liebscher a K. Klusáček. = V prosinci a lednu mělo Družstvo chorvatských umělců ve vlastním domě výstavním druhou výstavu v Záhřebě. »Život«, jeho měsíčný orgán po způsobu paších »Volných Směrů« v jich prvních ročnících,
#8 alto_textblock #8
přináší v 1. čísle třetího svazku o ní zprávy. Obsa- hovala tři díly. Stošestadvacet prací Slovinského uměleckého družstva v Lublani, o nichž referuje Vlad. Lunáček. Nejvýše staví Ivanu Kobilcovu (v Sa- rajevě), též u nás známou, pro její » překrásný realismus«, přesnost kresby a svěžest podání v por- trétu i krajině. Její obrazy měly také nejvyšší ceny, až do 1500 korun, kdežto ostatních kolísají mezi 60 a 250. Potom by přišti dva modernisté malíři světla a jeho efektů Richard Jakopič (Lublaň a Matje Jama (Mnichov), a Ferdo Vesel (Mekinje)se svými krajinami, sílně charakterisovanými podo- biznami a genry. Antun Zaje (Vídeň) slušně zastu- poval sochařství. — A. M. Mucha zaslal svoje deko- rativné obrazy, jež zdobily bosenský pavilon na svě- tové výstavě v Paříži. Fran Hrčié mu věnuje dobrou životopisnou a charakterisující stať. — Třetí díl vý stavy byl soubor 36 čísel Mensího CI. Crnčiče (v Lovraně), o němž píše Ivanov: Crnčié je krajiná intimní a náladový, temperamentní a citově založený Letos chystá se »Manes« se zvláštním výběrem na výlet do Záhřeba. =Stanislaw Witkiewicz vydal ve Varšavě ob- šírnou monografii o Juliuszu Kossakovi, do velkých podrobností jdoucí, v níž arci nadšení má více míst nežli soudnost, které schází za podklad kritický rozhled po umění dnešním i minulém. Sotva kdo jenž zná práce tohoto vysoce plodného umělce, při- svědčí, »že čeho se dotknul, všechno počalo se hý- bat, měnit a chvít, jako voda horského potoka«, nebo že »sztuka Kossaka jest jedným z najszezerszych przejawów ludzkiej duszy i najprawdziwszem odtwo- rzeniem polskiego žycia.« Na půltřetího sta reprodukcí umožňuje učiniti si vlastní soud o J. Kossakovi zkorigovati panegyrikus Witkiewiczův. Při lom se pozná, že byl Kossak velmi obratný kompositer jezdeckých bitev a srážek, často velmi složitých a živých, dovedný zobrazitel štíhlonohých koní a krásné rasy psů, že ve svých obrazech má mnohou pěknou illustraci polského rytířství, ale že před nim intimnl život nitra zůstal zrovna tak uzavřený, jako mu na druhé straně ucházela hebkost barevného a světlo- vého vzhledu. Jmeno Kossakovo před lety u nás uvedly naše illustrované listy a několikrát, ač zřídka objevilo se ve pražských výstavách.
#9 alto_textblock #9
Školská hlídka.
#10 alto_textblock #10
Studie o našem školství obecném VI.
#11 alto_textblock #11
Prostředkové vzdělávání technického (Pokračování.)
#12 alto_textblock #12
Psaní na školy naše přešlo z dob nej starších, skdy spolu se čtením a počítáním tvo řilo známé základní trivium a mecha- nicky pěstovalo se podle předpisů, učitelem před vyučováním na zvláštní listy nebo na tabuli psaných a žactvem bez výkladů napodobovaných na listy. od vybraných žáků čárkovaných. Výsledky me- chanisující methody, která ovládala naše školy až do let šedesátých a byla provázena hrozivou rákoskou nebo metlou, byly nestejné, nejednou vynikající u písařů nadaných. Ale obec- ného prospěchu nebylo z příčin, které již tvůrce »školy« Svoboda vyznačil ve svém Ma- lém písaři (1841), vytýkaje, že každémupí smenu »ve zvláštním tahu a po dlouhý čas« se učí; že školy pěstují krasopis »kreslený«, pro obecný život méně potřebný; že týž předpie po šest i více týdnův až 84krát opisují, př čemž nechuť dětí roste, a dlouhé hodinyti chého sedění na jich mravnost zhoubně působl Již Svoboda učil psaní rozborem písmen, po nenáhle, pak jedním tahem — rychlopisem. Ale mechanisující methoda jen velmi zdlouhave ustupovala methodě genetické, vznik písma uka- zující, ke které ještě později přidružila se me- thoda analytická, rozborem vzorného, ve velkém měřítku napsaného písmene jeho prvků se do- bírající. Teprve v lelech 50. Petr Mužák skrze Školské vzory krasopisné počal působiti ku pro niknutí ladných a důsledných tvarů latin ky které postupně přizpůsoboval rychlopisu. Mno hem později (1882) objevil se pokus českého Ústř. spolku učitelského tvar a methodický po- stup písma pro školy obecné a měšťanské více ujednotiti s nemalým napjetím sil krasopisce J. L. Maška, který různé návrhy, téměř ze všech okresů českých došlé, měl v soulad svésti. Na obálkách těchto vzorů, vydaných pražským na- kladatelstvím Hynkovým také — po Greinerovi — objevila se ruka, správně péro držící a po- ložena pravidla pro latinku vůbec a některá písmena zvláště i návod ku psaní dle taklu. Nakladatelství Hynkovo všimlo si hygieny při psaní ar. 1895 zase na obálkách svých sešitů podal obrazec správného sedění při psaní s příšluš nými pravidly. Školní úřadové přispěly k ujednocení tvaru a polohy písma tvary první čit anky s pí smem ležatým (1880), ale titéž na léta všechen rozvoj vyučování psaní zastavili nedůsledným zaváděním písma »stojatého« a to »na zkoušku« (1891), která bez výsledku potrvala do r. 1896—1897, ač ještě r. 1892 mělo sto- jaté písmo dle znalců výhody zdravotní. Jinde bylo by užito k pokusům »evičných« škol ústavův učitelských, jichž 40 vybraných žáků bylo by zkoušku beze škody pro celek sneslo — u nás rušily tyto zkoušky vyučování psanív celých okresech školních ! Písmo stojaté najed- nou se objevilo, najednou zmizelo, a žáci, na nichž jednou stojaté, podruhé ležaté písmo se »zkoušelo«, slušně psáti jen výjimkou se nau- čili. Hlavní závadou a úskalím písma stojatého bylo, že krasopisci, kteří teprve z úřadního nařízení svisle psáti se učili, nedovedli otázku stojatého písma řešiti jinak, nežli že tvarům ležaté latinky dali svíslo u polohu a tak utvořili »nové vzory«. Ale proti tak změteným tvarům hezké latinky přirozeně nastala opposice, které stojaté písmo, přece rozhodně citelnějšía úspornější než ležaté, neodolalo. Zbylo po celém náběhu k novému psaní jen jedno dobro: že nýní nedává se latince tak malý sklon, jako dříve (45°) ale mnohem větší (65°), jaký má Blahoušovo písmo knihoskladního Slabikáře (1898). Že namnoze ještě stále nejsou výsledky učení latince v poměru s dobou, jaká se mu věnuje — vždyť pěstuje se po sedm le školních — toho příčinou, že latinka školní ne- vyvinula se ani na rychlopis, ani na krasopis, pěstujíc se ve všech sedmi letech školních na- pořád namnoze jednostejně, takže žáci pozbý vají zájmu a chuti pro písmo, jímž písanky pomalu a někdy hezky, a denníky a úkoly rychle a obyčejně nehezky popisují. Obrat může způsobiti loni vydané dílo Jaroslava Jiráska Rukopis a kra- sopis, které správně posuzuje potřeb písma jednoduchého a rychlého, jež možno psátí souvisle a dopouští stupňování výkonů žáctva od rukopisu ke krasopisu, tedy skutečný vývoj ruky mladých písařův a nikoli trvání
#13 alto_textblock #13
při témž učivu na všech stupních vyučo- vání. Jiráskovy tvary krasopisné mohou naše žactvo k tomu dovésti, by ze školy vyšedši také »americkou« latinku rychle si osvojilo. pokud by ji potřebovalo; zejmena budou-li tyto tvary se psáti i na listy, podložené jenom jednoduchým »lenochem« a posléze i bez le- nochu a budou-li evičeny také ve psaní adres a nápisův o řádkách nestejné délky a výšky. I ve příčině vkusu vyhovují nově tvary Jiráskovy slušným požadavkům, ač opustily různost mezen dotahovacích, která zejmena prvému učení psan tak překážela, že bylo jí odpomáháno i dvojím (slabým a rázným) vytahováním linií dotaho- vacích, velmi nevkusným. Utěšeně počalo zkvétati vyučování písm francouzskému, které zavedlo se n školách měšťanských r. 1874 a záhy moblo se opírati o zásobu slušných vzorů, které posléze (loni) doplněny i tvary secessními. Ovšem vzory z prvé doby jeví vliv latinky, ale ten pominul. když dostavila se účelná péra — u nás pů- vodní Jiráskova ř. 1887 — jež tak řikajíc nuti ruku k tahům význačným, které rychle skládají vkusné tvary. Pismo francouzské ve větších menších rozměrech a tvarech prostších a zdo- benějších, které i při sklonu v pravo nebo levo vkusným setrvě, osvojovali si žáci a žá- kyně škol měšťanských velmi hbitě a užívali bo velmi vhodně. Bohužel r. 1888 začalo je vytlačovat písmo t. zv. renaissanční, které objevilo se v typech novějsích tiskáren, vracejících se k vybraným tvarům minulosti. Jistý auktor užil tohoto písma k nápisům díla, pro kreslení úřadně schváleného, aniž by se byl nadál, že sličné písmo, které tiskařský l i s v okamžiku vytlačí, může kdo rozumný ukládati za úko pro ruce neumělých žákův a žaček. A přece tak se stalo! Pismo renaissanční počalo se rý sovati do pečlivě narýsované síti na výkresy a rysy škol měšťanských, ubíjejíc v el m mnoho drahocenného času. Aby tato závažná vada se odstranila, počalo se toto písmo rýso- vati »od ruky« a nahražovati jednoduššími tvary písma »hůlkového« neb »nitkového« — avšak tvary rozhodně nehezkými, jednak již školáckým provedením, jednak zcela pochybenými rozměry. které úplně myjí pravidla »zlatého seku« a vedou buď k tvarům bachratým, jichž délka tatáž jako šířka, buď k tvarům vytáhlým, jichž délka dvojnásobek šířky. A toto písmo, žactvem pracně a nevkusně vymozolované na mnohých školách úplně ubilo zkvétající písmo francouz- ské! Je vskutku zvláštní, že mohlo úřadně ne- připuštěně písmo renaissanční, hůlkové, nitkové — které však tiskaři listů ku kreslení a rýso- vání nahražují t. zv. písmem kamenným, řezův a rozměrův zcela libovolných — tak se ve- tříti na naše školy, jimž v týchž třídách se od- pírají i jednoduché poučky zdravotní, občansk a jiné, jako úřadně neschválené Ovšem bychom si přáli, aby vedle písma francouzského, k němuž by naše školy měšťan- ské v rýsování a kreslení zase se navrátiti měly, pěstovaly ještě jeden druh píšma ná- pisného, na př. římského. Aby vyrýsovali si žáci celou jeho abecedu na paptr čtverečko- vou síti již potištěný — jako úkol v rýsování — a to proto, by se naučili danou plochu pro nápis rozměřovati a písmo různě velikosti ve vhodných odlehlostech vkusně naň roz- kládati. Byl by to úkol pro měřické rýsování, jenž by nezabíral zvláštního času. Slušit vůbec uvážiti, zdali psaní i na školách měšťanských mají se věnovati zvláštní hodiny, zdali by na př. pro latinku nestačilo, zopakovati tvary její v sešitech pro úkoly jazykové; vždyt žáci, kteří ani v pěti letech ladný rychlopis na škole obecné si neosvojili, marně se oň pokou- šejí ve stáří dvanácti let, kdy ruka již bezděky píše tvary, na které uvykla. Tvary písm franeouzského měli by žáci si osvojiti v prvých hodinách kreslení, neboť pak nejen hned by v nich se evičili skutečným užíváním. ale také by ruku oblomili pro volné kreslen pérem rákosovým. Písmu německému dnes čleské školy jen z úřadního dopuštění ještě tolik času věnují, zřekliť se písma tohoto dávno sami Němci, uvádějíce již před 17 letý proti němu. že jest jen přetěžováním mládeže školy obecné. ukládá-li se jí záhy hned osmerý druh písma (malá a velká latinka psací, malá a velká ku- siva, malá a velká antikva, malá a velká frak tura) a že písmo německé na zrak nepřiznivě působí. Dnes »německé« písmo psací i tiskaci zcela zbytečně znesnadňuje učení němčině, při pomínajíc dobu staré methody vyučován němčině psanými překlady. Je-li vůbec možno děti, v české rodině vyrůstající a českou spo- lečnosti obklopené, oblomiti v jazyce německém. může se tak státi jen methodou přímou čil sluchovou, hovory o nazíraných věcech — př této methodě však není vůbec žádného psaní A pismo německé jenom překáží, by žáci naš záhy vkusnou latinku si osvojili: vždyť nen dobře možno, by ruka současně navykala psát ovály a tvary hrotité, písmo s výškami téměr stejnými a písmo s výškami příliš nestejnými písmo s malou a písmo s velkou odlehlost písmen, písmo přovahou se stíny ponenáhlu se vyvíjejícími a plsmo převahou se stíny najed nou vystupujícími!
#14 alto_textblock #14
Oprava. Ve Školské hlídce o minulou neděli čti správně: Dne 3. »Živote přináší... rozhled »Po řádek a volnost ve školní kázni a počíná přílohou překlad atd.
#15 alto_textblock #15
Sportovní věstník. Český výbor pro hry olympické. Výbor tento, který s úpěchem zdárným zaháji svou činnost, vysílaje účastníky české k mezinárod- ním závodům cvičení tělesných a sportů v Paříži roku 1900, nepokládá nikterak svoji práci za skončenu a trvá ve svém složení dále, chystaje se ku práci nové, ku přípravám na třetí olympiadu r. 1904. Mezinárodní výbor pro hry olympické poslal k rukoum předsedy Č. V. H. O. první číslo »Revu Olympique, bulletin trimestriel du Comité Inter- national Olympique«, jež rozesláno bylo, pokud ne velká zásoba stačila, přátelům reorganisace her olym pických a vynikajícím sdružením sportovním. Zají mavá tato revue obsahuje (franc.) historický přehle dosavadních prací mezinárodního komitétu olympi- ckého (o kongresu pařížském roku 1894, o hrách athénských r. 1896, o kongresu olympickém v Havru roku 1897 a o hrách olympických v Paříži r. 1900), jak o nich svého času bylo referováno i u nás; pak v anglickém článku »Chicago Preparations for 1904e činí ze návrh na příští hry olympické v Chicagu,
#16 alto_textblock #16
které ve prospěch jich závázalo se již nyní věnovat 800.000 dollarů; o věci samě rozhodne mezinárodn výbor snad ještě tohoto léta; ve článku německém je zpráva o norských hrách ve, Štokholmě roku 1901. Revui končí zajímavá sportovní kronika. Český výbor pro olympické nemoha zúčastnit se norských her, ve Štockholmě pořádaných dne 9. až 17. února, poslal J. K. V. korunnímu princi švěd- skému a norskému jakožto předsedovi těchto he gratulační telegram, načež korunní princ ihned te legraficky poděkoval. Odchodem dosavadního tajemníka pana V. Rudla do Roudnice nenastane ve výboru žádná změna pan Rudl na všeobecnou a usilovnou žádost výbor bude stejně působiti ve výboru dále. Č. V. H.o koná svoje schůze měsíčně, záležitosti běžné vyři zuje předseda dr. Jiří Guth.
#17 alto_textblock #17
Zimní sporty. 9* Mezinárodní závody na lýžích v Jilemnie (Krkonoše) odbudou se dně 3. března u Štěpani zároveň s lidovými a dětskými závody. Mistrovstv (10.000 m.) bude určitě znovu obhajovati dr. von Dieskan z Rübenau v Sasku. Mistrovství v skoku na lýžích obhajuje zase B. Prokoe (Špičák). Přihlášky řízeny budtež p. J. Bucharovi v Štěpanici u Jilemnice do 1. března večer.
#18 alto_textblock #18
Z oyklistského ruch u. ** Klub cyklistů »Brandýs n. Lab.« v řádné valné hromadě zvolil předsedou p. Ant. Komersa funkcionáře pp. J. Kautského, J. Špecingra, V. Hra deckého a V. Jandu. Nově zvolený výbor se přičiní aby téměř již zaniklý klub znovu ožil.
#19 alto_textblock #19
Athletika a sportovni hry
#20 alto_textblock #20
** Závodní mužstvo A. C. »Sparta« věnuje s již nyní trainingu, který řídí známý odborník pan R. Rudle. Přípravný tento training jest pilně na vštěvován hosty. Cvičí se zvláště běb, skok do výše. do dálky a o tyči, dále trojskok, vrhání koule do dálky atd. Lze doufati, že mladí závodníci přinesou českému sportu mnohou ratolesť vítězství. Cvičí se vždy v úterý, ve čtvrtek a v sobotu od 8—9 hodin večer, v neděli pak od 6—8 hodin. Prostranná ga- lerie Meisnerovy jízdárny přístupna jest v době cvi- čení obecenstvu. ** A. C. »Spartae konal dne 4. února valno hromadu, v níž konaly se volby funkcionářů s timie výsledkem: předsedou zvolen byl p. V. Křeček místopředsedou p. K. Roztočil, tajemníkem p. J. Kře ček, pokladníkem p. J. Janský, zapisovatelem p.O Hurých, domácím správcem p. J. Šindler, archivářen p. J. Petrák, členem výboru p. Sus; za náhradníky pp. Moorstadt, Todl, Ratich, Dostál: za revisory účtů: pp. K. Doucha a Pohl; za (náčelního) náčel níka p. R. Rudl; ve schůzi správního výboru z dne 11. února jmenováni byli: I. kapitánem font ballu pan J. Petrák, II. kapitánem footballu pan Hlavnička, cvičitelem jízdy na koni p. P. Petřík, cvi- čitelem šermu p. A. Novák. ** Český klub sportovní v Praze Karlíně koná dnes v neděli v místnostech velko restaurace »U města Petrohradu« v Karlíně o 3. hod odpolední členskou schůzi, ve které stanoven být má program valné hromady, která v těchže míst nostech bude v neděli 3. března o 3. hod. odpol. 1921/201 Šachy. Čís. 110. Veškeré dopisy a příspěvky buďtež adresovány Jan Smutný v Příbrami
#21 alto_textblock #21
Úloha číslo 273 (originál M. Havel v Praze
#22 alto_textblock #22
Bílý začne a dá 3. tahem mat
#23 alto_textblock #23
Úloha čís. 274. (Libausehe Zeitung) F. J. Brede v Bliedenu. Bílý: Kc7 Da6 Sa7 fi Je2 e5 Pd5 g4 h3. Černý: Ke4 Va3 Sa2 Pfs h4 mat ve 2. tazích. Úloha čís. 275. (Šachmatnij Žurnal). L. Vetešník v Osykách. Bílý: Kcs Dh7 Ve5 Je4 Pa3 a4 e2 f2 g3 h3. Černý: Kd4 Va5 Pa6 b2 c7 d5 h4 mat ve 3. tazíe Úloha čís. 276. (Šachmatnij Žurnal. L.. Vetešník v Osykách Bílý: Kc7 De8 Vf2 Se5 Je6 Pg5 hs Cerný: Kos Jgů Pc4 d5 f5 mat ve 3. tazích
#24 alto_textblock #24
Partie čís. 211. Hrána v mistrovském turnaji v Monte Carlu. Francouzská hra Černý: J. Mason. Bílý: J. Mieses. 1. 62—e4 e7—66 2. d2—d4 d7—d5 3. e4xkdo e6d5 4. Sc1—e3 Jg8—f6 5. Sf1—d3 8f8—d66 Jb1—c3 c7—c6 7. Dd1—d2 Dd8—e7 8. 0—0— Jb8—a6 9. Vdt.-e1 Sc8—c6 10. Se3—g5 h7—h 11. Sg5—h4 g7—g5 12. Sh4—g3 Ja6—c7 13. Jg1—f Jf6—d7 14. Jí3—e5! Sd6xe5 15. Sg3xe5 Jď7xKe5 16. Velxe5 0—0—0 17. Jc3—a4 b7—b6 18. h2—h4 f7—f6 (na 18. . . . gXh4 19. f4 a bílý má výhodnější postavení) 19. Ve5—e3 De7—de 20. b2—b4 (bílý za- mýšlel obětovati jezdce na c5 a pokračovati pak tahem Da5) Kc8—b7! 21. Dd2—c3 Dd6—f4 22. Kc1 —b! g5ch4 23. Kb1—a1 ! (uvážiti bylo pokračování 23. Ša6+ Jcxa6 24. VXe6 atd.) Se6—d7 24. Vh1—bí Je7—e6 25. Sd2—a6+ Kb7—c7 (opatrněji hráno bylo as 25. . .. KXa6 26. Ve6 Kb71) 26. Ja4 — c5 Je6c5 (na 26. . . . bc5 rozhodlo by 27. bX2c5 ve prospěch bílého. Nesnadno nalézti pokračování bílého po 26. . . . Je6d4 jest asi toto 27. Sds bXcc5 28 Das, chybným by bylo 27. Jd3 Dg4 28. f8 hráti n výhru figury načež černý odvětí Jc2+- 29. Dxcee Dd4+) 27. b4c5 Vd8—b8 28. Ve3—f3! Dfl— 29. De3—e1!! Dg5—g4 (bílý hrozil De7 a pak D t a b2+ načež černý nesmí be5 hráti pro 30. Da5 - a dc5; na 29. ... Dg2 30. De7) 80. Vbí—dí Vb8—e8 31. De1—h1 Kc7—d8 (na 31. . . . f5 32. Dh2— f4 33. Vf4 DXdi+ 34. Kb2 bxc5! 35. dc5 Ve5 36. Vb4 De1 37. Vb7- a bílý drží nej- meně remis) 32. Dh1—h2 b6c5 33. Dh2— de Dg4—c6 (vynuceno hrozilo Vb1) 34. Dd6xKc5 Sd7—e 35. Sa6c8! De6xc8 (na 35. . . . KXc8 rozdohne 36. Vb1) 36. Vf3f6 Ve8—c6 37. Vf6—f7 Kds —e 38. De5)a7 Vh8—18 39. Vf7—b7 a černý vzdal se.
#25 alto_textblock #25
Uloha čís. 277 (originál). O. Kunětic ký na Král. Vinohradech
#26 alto_textblock #26
na
#27 alto_textblock #27
Bllý začne a dá 2. tahem mat.
#28 alto_textblock #28
Národní hospodář.
#29 alto_textblock #29
Z domácího peněžního trku (Původní zpráva »Nár. Listůe.
#30 alto_textblock #30
V Praze, 23. února. Starosti bohatství. — Umění počítat. — Otázky výnosnosti na burse. Frasi, kterou kdyši abbé d'Allainval nade- psal svoji komedii: »Embarras de richesses« — starosti bohatství — mohli bychom jako titul nadepsati nejvážnějším úvahám. Neboť je-li zá- sluhou poctivě nabýti jmění, jest zásluhou stejně velikou nebo snad ještě větší zachovati je nebo nedopustiti, aby se rozplývalo. Bohatství ukládá povinnosti. Ve příčině uložení kapitálu vymaňujíce se z názorů konservativních, hledáme cesty nové, modernější, které by daným poměrům byly víee uzpůsobeny. Vkladní knížka bývala téměř vý- hradně symbolem našeho bohatství — nýní v mnohých připadech přestala již býti dokladem o uložení kapitálu nejvýhodnějším. Zejmena v době klesající úrokové míry vzniká nutnost, přemýšleti o prostředcích, jak zachovati dosa- vádní výnosnost jmění, neboť ve případech nej- častějších jest jí také podmíněn dosavadní způ- sob života. Úloha ekonomicky spravovati jmění jes všeobecně podceňována — avšak proto se ne- stává snadnou. Zejmena u nás postrádáme umění »počítat« a nemůžeme-li se an v moderní době vyhnout klassickému názoru reipublicae nervi in pecunia consistunt — jes to škoda nenahraditelná. Proto finančnímu vychování třeba u ná věnovati plnou pozornost, a téšíme se, že úvahy naše z tohoto oboru na tomto místě uveřejněné se potkávaly vždycky se zájmem. Dnes věnujeme myšlenky otázce výnosnosti cenných papírů. Vždy zůstává starou pravdou bursovní, byl i dnes nebo zejtra byla zastiněna bludem upřílišněné haussy nebo baissy, že výnos cenného papíru určuje také jeho kurs. Záznamy se při- způsobují poměrům výnosnosti, které opět určuje cena peněz. Jsou doby, kdy se při jistém druhu papírů spokojujeme se čtyřmi pro- centy, a pak zase léta, kdy činíme nároky větší. Avšak bylo by proti zdravému rozumu, jestliže by kapitál delší dobu vysoko cenil papíry o malém výnosu nebo dokonce papíry bez vý- nosu. A rovněž tak nemůže trvati dlouho, aby hodnoty, které sice dobře zůrokují svoji hodnotu jmennou, avšak značně jsou přepláceny, ucho- valy svoji úroveň kursovou. Naopak zase každé podcenění papíru, stalo-li se poněkud nápadným, dochází záhy opravy. Ocenění neodůvodněne vysoké přináší zboží na trh. Kurs bez důvodu nizký jest výzváním opět kapitálu, aby se levná zásobil, a ten příležitosti také nenechává oby- čejně ujíti. Toho jsme již zažili často. Když na burse ochablost nejvyšší, kapitál jest nej- bližsí. I nyní můžeme kursové úrovní věnovati pozornost. Naše renty a naše domácí papíry k uložení kapitálu jsou ještě stále dosti levny. V Rakousku i Uhrách jsme se již zase uchýlili od typu tři a půlprocentního, který byl jen po- kusem, avšak také ani čtyřprocentním pupilár- ním papírům se nepřipouští kurs al pari, a vý- nosnost rent, priorit a zástavních listů přestu- puje tudíž čtyři procenta. Ústup záznamů rent se stal běžnou událostí všude kromě Francie — měrou nejsilnější v Německu, avšak ještě stále — i po periodě reprisy — náleží rakouské uherské renty k papírům onoho druhu témét nejlevnějším. Podporou jich kursu byla ovšem okolnost, která mizí — totiž drahé poměry peněžní Moment onen došel zvláště markantního výrazu v tom, že v episodě největší drahoty peněz renta pruská a německá říšská půjčka při stejném zúročení s francouzskou znamenal o 18 procent níže. Tento nepoměr působil ovšem také nepřímo na stav renty rakouské a uherské, ježto záznam jich jest závislý na trhu anglickém. kde jsou silně zastoupeny. Ještě výše se zúrokují papíry bankovní, které nesou 5 — v některých případech az 6. A třeba by již z nynější revise dividend bylo patrným, že všechny nepřinesou výtěžku loňského — domácí trhy, ale všechny — přec jest označiti výnosnost zvláště některých za ne- obyčejně vysokou, zvláště dbáme-li toho, že banky jsou vesměs konsolidovány a obdařeny značnými reservami. Nejvíce nepravidelnou jest výnosnost papínů průmyslových. Zde shledáváme se s papíry, které nesou plných 6 procent a na straně druhé strmí zase neobyčejně vysoké kursy papírů jiných. Trh s papíry průmyslovými stojí plně pod vlivem konjunktur — mnohem více nežli akcie bankovní a dopravní. Avšak nepopíratelně jest zajímavo, jak zdánlivě a často vskutku bez pochopení věci spekulace na tomto poli roz- děluje světlo a stín. A toho můžeme vzpome- nouti, slyšíce častý stesk, že rakouská burs má nedostatek papírů a z toho že vzniká vý- střední hnaní kursů do výšky. A přece zejmena na poli papírů průmyslových se zanedbává mnoho papírů neprávem, poněvadž neleží při navštěve- vané silnici, kudy se tlačí shon spekulace. Vénujeme pozornost těmto úvahám o otáz- kách výnosnosti, ježto není asi daleka doba, kdy její theorie mohou přijíti vhod našim kapi- talistům. Banka anglická dále snížila svoji úro- kovou míru. Toto rozhodnutí se stává tím vý- znamnějším pro Německo a Rakousko, kde není takových setrvačníků jako válka jiho-africká. Proto jest věcí nejbližší budoucnosti, že říšská bunka německá sníží úrokovou sazbu a poni banka rakousko-uherská. Jestliže pak náš kapitál vyspěl aspoň k uvě- domění povinnosti: parta tueri — že mu záleží na tom, aby jmění, kterého ať již nabyl sám nebo předek jeho, zachoval, uzná při tom obratu za nutnost počítat. Volné vklady přestanou mu nésti sazbu nyní obecnou 41 — a na to zú- ročení jsou potřeby jeho zařízeny. Bude hledati tudíž náhradu. A najde ji buď v našich papí- rech k uložení kapitálu, na kterou výměnu již dříve bylo upozorněno, avšak také v našich akciích. Tyto skýtají nejen přiměřené výnosnosti, nýbrž i naději, že nižší běžná sazba úroková bude do vyšší úrovně kapitalisovati jejich kurs. Po těchto pramenech plynul asi zájem pro naše papíry domácí, kterému jsme se dosti ob- divovali v minulém týdnu. Potrvala koupěchti-