#1
alto_textblock
#1
až na jedinou výjimku — souhlasí v tom, že
Syveton spáchal sebevraždu. Vdova Syve-
tonova byla též vyslechnuta těmito znalci. Po-
sudek vyznívá v ten smysl, že smrt spáchána
byla omamujícím prostředkem a velké množství
kysličníku uhelnatého, které v těle Syvetonově
bylo nalezeno, domněnku tuto sesiluje.
Opravné hnutí na Rusi.
Z Kijeva, 19. ledna. (C.-B.) Včerejš
třetí schůze kongressu krimina-
listů byla také policií uzavřena.
Když obecenstvo ze sálu vycházelo, byly roz-
dávány revoluční tiskopisy.
Z Petrohradu, 18. ledna. (C.-B.) Včera
večer konala se opět schůze 1500 dělníků, jíž
se zúčastnili vedle svazu dělnického také zá-
stupci spolků, k němu nepříslušejících a so-
cialisté. Schůze zamítla resoluci, navrženou so-
cialisty ve příčině svržení státního řádu a přijala
petici o tiskové svobodě. Městský hejtman na-
řídil, aby byly veškeré časopisecké zprávy
o stávce před uveřejněním předkládány. Policie
chová se zatím úplně passivně.
Neutralita Číny.
Z Petrohradu, 19. ledna. (C.-B.) Polo-
úřadní nóta praví ohledně pověstí, že oddíl ru-
ského vojska na západní straně řeky Lia
neutralitu Číny porušil. Záhy po za-
hájení války byla podnícena otázka neutrality
čínské říše. Ruská vláda připojila se ku prohlá-
šením ostatních mocí, avšak doložila, že zá-
vazek šetření čínské neutrality
potrvá jenom potud, pokud neutralita
Číny také Japonskem bude šetřena.
Ostatně vylučuje ruská vláda z
neutrálního území celé pásmo, kte-
réž se prostírá mezi řekou Lia a železnou
Bráhou, z Inkou do Simintinu vedoucí, jakož
i na západní straně této dráhy a částečně na se-
xerní straně řeky Lia.
Arcivévoda Bedřich.
Z Madridu, 19. ledna. (C.-B.) Arcivévoda
Bedřich přijel sem včera se svou rodinou.
Švédský král Oskar.
Ze Stokholmu, 19. ledna. (C.-B.) Naproti
zprávám, šířeným v cizině o onemocnění krále
Oskara, sděluje »Svenska Telegram Byro«,
že král se těší nejlepšímu zdraví a že se činí
přípravy k oslavě jeho narozenin.
Vzpoura v německé Africe.
Z Berlína, 19. ledna. (C.-B.). Generál
Trotha oznamuje: Vilém Maharero ohlá-
sil své poddání se. Kapitán Zeroma, který
se už vzdal, praví, že různí vůdcové povstaleů
zemřeli. Někteří z nich zemřeli žízní.
K americkým obchodním poměrům.
Z Washingtonu, 18. ledna. (C.-B.) »Reute-
rova kancelář« oznamuje: Canon, mluvčí po-
slanecké sněmovny, pravil v řeči, kterouž pro
nesl jako host při banketu obchodního spolku,
že se dle obecného mínění doporučuje, aby
s revisí zákonů, jež se týkají ob-
chodu a tržby, ještě rok bylo posečkáno.
Canon soudí, že by kongres námitky činil pro
nebezpečí, že by zájmy obchodu byly poško-
zeny. Mluvčí je přesvědčen, že bude míti země
po odročení parlamentu do prosince klid. Soudí
že bude možno připraviti pro kongres návrhy
zákonů za účelem, aby trvajícím nepřístojnostem
mezi výrobci a odběrateli byla učiněna přítrž
Bylo by dobře, kdyby se konaly přípravy na
zlepšení vodních cest k jezerům.
#2
alto_textblock
#2
alka
#3
alto_textblock
#3
Třetí baltická eskadra.
Z Petrohradu, 19. ledna. Třetí eskadra,
které velí admirál Něbogatov, vypluje 28.
t. m. na zkoušku. V polovině dubna vypluje
druhá čásť eskadry té, která se nalezá v Kron-
#4
alto_textblock
#4
štatě.
#5
alto_textblock
#5
Vyznamenaný lodní velitel.
Z Petrohradu, 18. ledna. (C.-B.) Císai
Mikuláš udělil veliteli válečné lodi »Rěšitělnyje
Roščakovskému za osvědčenou udatnost
řád sv. Stanislava II. třídy s meči.
Ruské objednávky
Časopisu »La Patrie« telegrafuje zvláštní
jeho dopisovatel z Marseillu ze dne 18. ledna
Včera večer přibyl do našeho města pan K at-
čerminský, generální inspektor ruských
silnic a mostů, přicházeje z Petrohradu. Byl
doprovázen inženýrem ruského námořnictvaa
odebral se do Seyna. Byl mu svěřen úkol ruské
vlády, objednati 4 pancéřové lodi a 15 torpédo-
borců a torpédovek. Odtud odebere se pan
Katčerminský do Havru a Saint-Nazaire, abyv
příčině jiných jemu svěřených objednávek vy-
#6
alto_textblock
#6
jednával. V našem městě kromě toho koupil
80.000 tun černého uhlí, jež bude naloženo na
parníky německé, anglické a francouzské. Cí
těchto lodí chová se v úplné tajnosti.
Poslední válečná porada v Port
Arturu.
Ve válečné poradě, v níž jednáno bylo
vzdání se Port Arturu, odehrály prý se pohnu-
tlivé výjevy, jak sděluje zvláštní dopisovatel ča-
sopisu »Daily Telegraph« z Kobbe. Při příchodu
ruských generálů do Nagasaki měli japonští žur-
nalisté s některými z nich rozmluvy a uveřej-
nili v japonských časopisech následující podrob-
nosti o poslední válečné poradě v Port Arturu.
Dvanáct generálů shromáždilo se u generála
Stesselja a jelikož v místnosti porady bylo
postaveno o 2 židle více, než bylo přítomných,
tázán byl generál Stesselj, pro koho byly tyto
židle přichystány. Stesselj vysvětlil, že jsouto
židle dvou generálů, v Port Arturu padlých.
Generál Stesselj věnoval krásnou vzpomínku
všem, kdož padli pro vlasť při hájení pevnosti
a na konec zvolal: »Nuže, já předpokládám
že budeme zápasiti až do konce.«
Na to zahájena byla debata, v níž bylo
zjevno, že posádce portarturské nezbývá, nežli
hned se vzdáti anebo se dát v nejbližší době
úplně zničiti. Naplněny pak číše šampaňskýma
pronesen slavnostní přípitek caru.
Mezitím dopadaly v nejbližším sousedství
domu, ve kterém porada se konala, japonské
granáty a jejich výbuchy rušily jednání. Tu ge-
nerál Stesselj nařídil, aby odstraněna byla po-
dobizna carova slovy: »Nesrovnává se, aby J.
V. bylo svědkem porad o vzdání se.« Když
všichni přítomní se dohodli, že se Port Artur
vzdá, všichni přítomní generálové připojili své
podpisy na protokol. Mnozí z nich slzeli. Ko-
nečně Stesselj zakončil schůzi modlitbou
a tasiv meč, pozdravil se zvoláním: »Necht
žije car!« Ostatní generálové jej následovali.
Žena ve vojenském stejnokroji.
Z Londýna se oznamuje z Tokia: Při pro-
hlídce zajatých ruských vojínů nalezl četník ve
městě Nišima ženu asi 20letou, jež oblečena
byla v ruský vojenský stejnokroj. Zajatá tato
bojovnice byla od ostatních zajatců hned od-
#7
alto_textblock
#7
dělena.
#8
alto_textblock
#8
Denní zprávy.
#9
alto_textblock
#9
Nový román »Národních Listů«
V sobotu počneme uveřejňovati nový román.
Vyvolili jsme k vůli změně tentokrát román
rázu úplně odchylného od dosavadních, ro-
mán, kterýž rázovitostí svou vymiká se
vůbec obvyklé šabloně románové, jak ně-
kteří čeští čtenáři seznati mohli již z románu
»Válka dvou světů«, kterýž byl již do
češtiny uveden a z románu »Stroj času«,
jenž jinde právě do češtiny se převádí.
Čtenáři, toužící po změně, zajisté po-
vděčni nám budou, že sahali jsme tento-
kráte po nejoriginálnějším romanopisci mo-
derní doby, kterýž se před málo teprve lety
objevil jako meteor náhle vystupující a zářivý
na obloze anglického písemnictví — k H. G.
Welsovi. Jak málo však tento anglický
Verne podoben jest francouzskému Vernu,
oblíbenému zvláště u mládeže a jak nad
něj vyniká, dokazují tyto posudky předních
spisovatelův o smělém tomto proroku lidstva.
Tak píše Maurice Maeterlinek
o něm, »že vyniká nejnevyčerpatelnější a nej-
logičtější fantasií naší doby, že jest velikým
básníkem přírody.«
André Eide praví o něm: »obdivu-
hodné a výtečné !«
Pierre Jay píše: »Od Villiers de
l' Isle Adama a Poea myslím není žádný,
kterýž by si zjednal více zásluh o staré to
dítě, lidstvo.«
Flammarion zve jej jedním z
nejoriginálnějších spisovatelů naší doby;
Gustave Larrennet velmi origi
nálním a velmi poutavým;
Jules Verne četl ho s největším
zájmem.
Pařížský »Figaro« napsal pako
něm: »Wels, jeden z nejpodivuhodnějších
a nejsilnějších spisovatelů naší doby děkuje
obrovskou pověst svého jména a svých děl
věčné oné touze lidí, vniknouti do osudů
svých a předstihovati je.«
Londýnská »Revue Academy-
psala: »Mezi mladšími romanopisci zaujal
Wels postavení, jež jedině jemu náleží, po-
stavení velikého a zaslouženého významu.«
Časopis »Bookman« napsal, že kniha
#10
alto_textblock
#10
jeho bude míti vliv na veřejné mínění.
»Illustrated London New se
přiznaly, že Anglie má málo takých, kteří
dovedou jako on spojovati talenty romano-
pisce, vědce a básníka.
»Leeds Mercury« napsal: »Welse
možno čítati mezi smělé originální myslitele
naší doby. Obecenstvo zná jej pak jako skvě-
lého romanopisce. Dlužno dodati, že každé
dílo Welsovo jest vtělením některého ethi-
ckého zákona, a že velká idea některá pro-
niká každým z nich.
Jestliže jsme pro své čtenáře vyvolili dílo
#11
alto_textblock
#11
Zápas s obr
#12
alto_textblock
#12
neh Obří pokolení,
#13
alto_textblock
#13
jest to tím, že děj románu tohoto náleží
k nejúchvatnějším a kromobyčejné objevy,
katastrofy a zápasy udržují čtenáře u veli-
kém napjetí, jak dokazují i názvy jednotli-
vých oddílů: »Krmě bohů«. — »Objev nové
potravy.« — »Experimentální farma« —
»Obrovské krysy«. — »Obrovské děti.« —
»Změněný svět«. — »Obrovští milenci«. —
»Zápas s obry« atd.
Čtenářky pak projeví účasť k dílu proto
již, že veliký zápas vyspívá na konec
i v tklivou a tragickou historii dvou srdcí.
Podklad k románové historii tvoří účinek
obdivuhodné krmě, nově objevené, na zví-
řata, rostliny a lidi, jich obrovitý vzrůst,
těžké konflikty a zápletky obrovského po-
kolení toho s institucemi obyčejného lid-
ského života. I velké společenské problémy,
ze zápasů těch vznikající, což vše autor
umí líčiti velmi dramaticky. Jen mimocho-
dem zaznamenáváme, že řada listů světo-
vých, vážný milánský »Coriere de la Sera«,
dokonce na místě úvodním rozepsaly se
o díle tomto v celých článcích.
— Přeložení velitelství 9. armádního sboru
z Josefova do Litoměřic skutkem! V Litoměři-
cích už včera přijali to radostné poselství, ve
schůzi obecního výboru litoměřického přečten
byl výnos říšského ministerstva války, jímž se
velitelství 9. armádního sboru překládá z Jose-
fova do Litoměřic s veškerým příslušenstvími
nepříslušenstvím. Ve výnosu žádá se od měst-
ské obce litoměřické zřízení potřebných míst-
ností pro velitelství armádního sboru s veškerými
kancelářemi pro velitelství 9. dělostřelecké bri-
gády, velitelství 26. zeměb. -divise s plukovním
štábem a 2—3 prapory, dělostřelecký pluk a
brigádní ekvitaci dělostřeleckou. Dále sděluje se,
že jakmile dojde se strany obce souhlas k těmto
požadavkům, ihned započne se s vypracováním
stavebního programu. Čtení výnosu přijato prý
s jásotem a když starosta dr. Funke vyložil
význam přeložení armádního velitelství do Lito-
měřic, usneseno také jednohlasně vyhověti po-
žadavkům ministerstva války. Jest jasno, že po-
selství ministerstva i s hlasováním obecního vý-
boru litoměřického bylo jenom poslední forma-
litou a že věc ujednána byla na pevno dávno
už dříve než vlastně veřejnost o ní řádně
zvěděla. Co umístění armádního velitelství
pro Litoměřice znamená, to tedy Litoměřičané
zevrubně vědí, co znamená pro Josefov od-
nětí tohoto velitelství s brigádou a divisíi
celou řadou vojenských ústavů, celým plukem
dělostřelectva i třemi prapory zeměbrany, to Jo-
sefov také ví a najisto ještě důtklivěji zví. Ne-
hledě k lehko vypočítatelným újmám, jež hmotně
utrpí civilní obyvatelstvo města, není takovéto
přeložení vlastně ničím jiným leč do značné
části vylidněním obyvatelstva celkového, jehož
dvě třetiny tvořila až dosud posádka. Nespra-
vedlivost takového počínání ministerstva války
byla již na tomto místě opětovně objasněna. Z
důvodů vedených pro přesídlení armádního ve-
litelství do Litoměřic z města, kteréž jest vůbec
produktem strategického nápadu císaře Josefa,
druhdy pevností, dnes »městem otevřeným«, přes
to, že sevřeno dosud pevnostními hradbami, ani
jediný není tak přesvědčivý, za jaký se vydává.
Všechny by byly umlčeny námitkou, že kdyby
dnes městská obec josefovská a její občanské
obyvatelstvo bylo německé, nikomu by ani
ve snu nenapadlo, stěhovati armádní velitelství
s tak značnou částí posádky do jiného města,
ani za týchž nabídek, jaké učinily vojenskému
eráru Litoměřice. Předstírá-li obecní zastupitel-
stvo litoměřické, že postavením nových kasáren
a budov pro velitelství vykonává čin tak
zv. »vojensko-patriotické obětavosti«, musí to
vzbuditi jenom úsměv, neboť úvěry, jež si město
Litoměřica k tomu konci opatřilo, jsou pouhým