ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 ee6ffe70-660c-11dc-9a2e-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 25
#1 alto_textblock #1
Ročník XXXXI.
#2 alto_textblock #2
V Praze, vě středu dne 5. června 1901.
#3 alto_textblock #3
Číslo 153.
#4 alto_textblock #4
na měet
#5 alto_textblock #5
Ne viseoy a odaol. listy 1i Nauěný Obzore v stre leitarsšrní IIliatka na) přndalaní su a ce v ad ulnlstrani Kk nrěe . . . . na čtv.. Iota . . . . G K —h s dvojí čenžškou 50h za maěsí aal dsvt letai 7k0h ve filislkách 9K80 na něilc. Poštent s Ka a měsís . . . . . skl na čtvrt lete s dvojí zásilkou K so . Kso ns člrrki letn
#6 alto_textblock #6
V drobuém prodejii ranní číslo o sobě . . . za 9h odpoledni . . . . . . . za 2 h Ve filialkich na venkovšn ranní čislo. . . . . . 10 odpolední . . . . . . . . Bb Inseraty platí se hotově napřeě. Fřečplaoení a fnserty přijíná adminl- strace v Marianské ulici č. B. Tam nachirejí se tel redakee tiskárna a sxpedice „ Nšrodinich Lista“. Bukoplsy se nevraosjl.
#7 alto_textblock #7
Po hospodářských libánkách? Ve vídeňském dopise známého berlín- ského časopisu porovnává se posavadní čin- nost rady říšské s velikými hody, při nichž si počínal předseda ministerstva dr. Körber jako hostitel, který předkládal svým hostem vše, co hrdlo ráčí. On prý sice původné hodlal nasytiti své hosty jen jedinou mísou »druhého železničního spojení s Terstem«. ale octl se po dlouhé přestávce v zákono- dárné činnosti náhle před překvapující, ale velmi povážlivou pracovní horlivosti. Vida to, vpravil se do situace, souhlasil se vším, co se žádalo, v několika dnech provedl »mi- strný kousek« a předložil druhou mísu s průplavní předlohou, a seznav pochybnosti agrárníků, rozmnožil ji úpravou řek. A tak se odbyla veliká hostina, a nastává otázka, co nyní? »V hospodářském oboru vláda se vůči národům a stranám takřka vyčerpala, kapsa jest prázdná. Po tučné hostině dosta- vuje se obyčejně kocovina.« Kterýsi něme- cký delegát prý při přijímání delegací horli- vost sněmovny takto vysvětloval: »Ano, Vaše Veličenstvo, vždyť pojídáme nyní jenom samé hrozinky z buchet, až je vybereme, půjde to dále opět ztuha « Bývají i takové pohádkové hostiny,o nichž vypravovátel seznává, »já jsem tam byl, med jsem pil, po bradě teklo, ale do úst — se nedostalo.« Podobné zakončení předpokládá i zmíněný dopis, jenž zdá se býti dobře obeznámen se záměry předsedy ministerstva. Pravíť: Veliké hody jsou od- byty, vláda jest zmocněna, uzavříti půjčky až do půl druhé milliardy korun na stavby dráh, průplavů a úpravu řek. Jest těžko po- věděti, co se bude stavěti, vždyť vláda to sama neví. Hotové jsou pouze plány pro druhé železniční spojení s Terstem, vyjímaje jakž takž zajištěný průplav dunajsko-odersky a dáno jest pro ostatní průplavy pouhé jmeno podle řek, kteréž se mají spojiti. Za tučnou hostinu obyčejně se před kládává i účet. Ovšem že ani dr. Körber neopomen předložiti svůj účet; prozatím dostavil se s požadavkem vyřízení kvoty na výdeje společné. Jak našim čtenářům z porady před- sedů klubovních jest známo, způsobil tento požadavek pana předsedy ministerstva pře- kvapení, vždyť padlo i slovo o »nasazeném revolveru« . .. Předseda ministerstva okamzitě postil tento účinek svého požadavku a seslabil jej ihned v sobotní konferenci klubovních zá- stupců, kromě toho však zasáhl v pondělí do rozpravy v plné sněmovně jakousi novou programovou řečí, v níž svůj ideál soustředil ve slovech, že ve sporu česko německém hospodářskou akcí nastalo jaksi příměř kteréž vedlo ku poznání, že jest cennějšt tvořiti než zápasiti a že vyrovnání mez oběma národy by bylo plodnější než boj. Nejdůležitější prý by byla ovšem formulka pro uzavření smíru, kteráž by měla počíti slovy: »Oba národové, obývající Čechy, chtějí, aby . . .« a věc by byla hotova. — Bohužel, vláda sama, totiž nynější mini sterstvo, nechápe se nijak podnětu, aby zmíněná formulka se usku- tečnila a věcným obsahem vlast- ního jádra nabyla, ona si ani v mysli své nepředstavuje, že by toto věcné doplněni formulky mělo nastati již nyní; pro tento okamžik má starosti jiné: rakousko-uherské vyrovnání a z něho především kvotu. To jest ovšem věc, kteráž jest s to roz-
#8 alto_textblock #8
rušiti i posavadní horlivost v činnosti rady říšské, a to tím spíše, čím jeví se býti na- lehavější. Kvota ustanovena byla posledně, jak známo, císařským rozhodnutím do konce měsíce června. Máli se tudíž otázka kvo- tová vyříditi parlamentně, musilo by se tak státi urychleně, než kratičká ještě zbývající lhůta, do konce měsíce, uplyne. Dále se má nejdéle do konce nynějšího roku vyříditi urovnání hospodářského poměru rakousko- uherského, zejmena obchodní a celní smlouva. Jsou to především Maďaři a jejich vláda, již postřehli jednak změnu názorů v kruzích německých a kterým mimo to nastanou letes volby do sněmu, a proto by rádi co nej- dříve zvěděli, jak Cislajtanie se vlastně kobnově vyrovnání ra- kousko-uherského hodlá zacho- vati? Obě krajní křídla tábora německého, Všeněmci a antisemité, jsou totiž rozhodně Maďarům nepřátelští; první proto, že Maďaři se vymkli z německého nadpráví a že jeví se býti překážkou pudu německého na Vý- chod, druzí mimo to i proto, že obchodni monopol Vídně značně oslabili. Orgán antisemitů také nemešká, a jak- mile seznal požadavek předsedy ministerstva dra. Körbra ohledně vyřízení záležitosti kvo- tové, ihned v ostrém článku včerejším za- ujal rozhodné stanovisko nejen proti poměru kvotovému pro Uhry 34.49 a pro Cislajtánii 65.6, a ačkoliv jindy ličívá hmotnou zbědovanost v Uhrách, tentokráteví pouze o ohromném rozvoji druhé poloviny říše, a proto raději prý dá přednost zřízení celních šraňků mezi oběma polovinami říše a vyloučení jakékoliv finanční vzájemnosti, než by schválil vzpomenutý poměr kvotový 34.4 a 65.69. Podle toho by ovšem rokování o kvotě v parlamentě cislajtánském bylo počátkem konce pracovní horlivosti. To měl na mysli i dr. Pacák, když počátkem dubna t. r. na schůzi klubu národní strany svobodomyslné takto se vyslovil: »Nahoře dobře vědí, že jsme proti cen- tralismu a že nám jde o tento důkaz za každou cenu. Tento důkaz neprovedeme my. nýbrž naši odpůrcové sami. Necháme-lije jen chvíli tancovati volně a pustíme je, ku projednání rakousko-uherského vyrovnání, uvidíme, bude-li parlament dělným.« Předseda ministerstva dr. Körber ovšem by nechtěl, aby tyto konce již nyní nadešly a aby Maďaři seznali, že není naděje na parlamentní vyřízení vyrovnání. Proto dle »Reichswehru« má v úmyslu spokojiti se nyní pouze prvním čtením kvotové předlohy,z čehož by v Uhrách čerpali dojem, že roz- tříštěnost v Rakousku minula a dle toho by se zařídili. Proto by se přikázala kvotová předloha po prvním čtení výboru pro vyrov- nání, a ježto do 11. t. m. konečně kvotu vyříditi nelze, ustanovila by se koncem června opětným rozhodnutím panovníkovým na další půl leta. Jinak prý se dů bezpečně očekávati, že v dalším sezení rady říšské i tato záležitost zdárně se skoncuje Kdo asi správněji prorokuje, orgán anti semitů anebo »Reichswehr«?
#9 alto_textblock #9
Politické zprávy domácí.
#10 alto_textblock #10
V Praze, 4. června. (Uznání česk delegaci.) Poslanecká sněmovna rokovala dnes po druhé o kořaleční předloze, vrácené z panské sněmovny. Druhý odstavec zákona by přijat tak, jak si toho přeje vláda a jak jej při jala také sněmovna panská, čímž doeileno sou
#11 alto_textblock #11
hlasného usnesení ohou sněmoven a není tedy již nijaké překážky, aby nový zákon byl vládou panovníkovi předložen k sankci a prohlášen. Novým zákonem opatří se zemským finaneím če- ským značný důchod, bez něhož by úprava uči- telských platů byla nemožna. Vyřízení tohoto zá- kona, důležitého pro všechny severní korunní země, jest z největší části zásluhou delegaee české, jíž náleží také zásluha, že předloha prů- plavní opravena a přijata v té formě, jak může vyhověti potřebám severních zemi. To uznává nyní také »Dzienik Polský«, jenž ukazuje na veliké oblíže, s nimiž bylo zápasiti české delegaci, poněvadž v době, kdy došlo na uklidněni v říš- ské radě, stranou o svá práva válčící byli právě Čechové. »Každý uzná — píše »Dzienik Polskýe — že Čechové zhostili se svého úkolu dovedně, že vyšli z boje s velikou ctí a dobyli pro své voliče jako náhradu válečnou obrovské odškodné. Češti poslanci mohou tedy směle stanouti před svými voliči a nad to jejich rozumná politik zabezpečila jim uznání celého ostatního Rakouska.« V Praze, 4. června. (Pojišťován soukromých úřadníků.) Sociálně-poli- tický výbor říšské rady započal již své porady o předloze stran pojišťování soukromých úřad- níků. Na projednání předlohy v nynějším jarním zasedání ovšem již nedojde, ale jest naděje, že bude projednána na podzim. Dříve ovšem výbor musí přovésti v osnově zákena značné změny. neboť v tě formě, jak vyšla z ministerské kan- celáře, jest nepřijatelna. To uznává i zpátečnický lvovský »Przeglad«, jemuž z pravidla každé vládní přání jest už zákonem. I tento list po- kládá za nejslabší stránku vládního elaborátu jeho veskrze centralistický duch Všechny agendy nově pojišťovny mají se sou- střediti ve Vídní a ministr vnitra má býti vlastně jejím neobmezeným pánem. Má míti dle před lohy vrchní dozor nad pojišťovnou, má rozho- dovati o tom, která z trvajících již pojišťoven může býti pokládána za náhradní pojišťovnu pro soukromé úřadníky, má jmenovati předsedu po- jišťovny atd. Mimo to všechny kapitály nové pojišťovny, a budou to peníze veliké, mají se nahromaditi ve Vidni a tam mají býti spravo- vány. »Proti takovému centralismu — praví »Przegl.« — musíme protestovati co nejroz- hodněji a pochybujeme, že by se na říšské radě shledala většina, jež by schválila projekt, bijíeí tak urážlivě do očí zásadám samosprávy.« Pro haličské poměry rusko-polské jest cha- rakteristické, že »Galičanin«, jenž současně jedná o téže otázce, ohražuje se proti tomu, abyse pro Halič zřídilo samostatně oddělení pojišťovny Neboť haličská samospráva, jak dokazují při klady, dává prý mnoho příležitosti k beztrest nému loupení ciziho majetku. Haličtí autono misté přivykli prý ke krádežím tak, že by ne bylo možno spolehnouti na ně ani v nové po jišťovně. V Praze, 3. června. (Uhry a rakouské investice.) Výdatná hospodářská činnost rakou- ského parlamentu dotkla se nepříjemně některých uherských kruhů, které ve vnitřní rozháranost rakouské viděly nejlepšího pomocníka k povzne- sení politického významu Uher. Hospodářsky silné Rakousko mohlo by dle jich domnění od- níti v brzku Uhrám jich politickou prioritu, kterou tam pokládají již za své vlastnictví. Tak si stýská na př. »N. P. Journ.«: Jakkolivje obrat v Rakousku potěšitelný, přece nezůstane příjemný jeho dojem v Uhrách nezkalený. Už mnohokráte se v Rakousku veřejně prohlašovalo, že se rakouské národnosti musejí spolčiti k hospo- dářskému boji proti Uhrám. Investice mají se státi zbraní k našemu hospodářskému pokoření Jho rakouské superiority má na nás býti vlo ženo finančně a hospodářsky. Kdyby se to po dařilo, pocítili bychom také politickou inferioritu
#12 alto_textblock #12
byť by nám sto paragrafů zaručovalo paritu. Proto musíme se hotoviti k hospodářskému roz- hodněmu boji, jehož první srážka nadejde v brzku při otázce mezinárodních obehodních smluv. Držíme se pevně dualismu, ale o jeho plody nesmíme se dáti ošiditi. Jsme zralí pro úplnou politickou a hospodářskou rovnost. Nesmíme při- pustiti takové okolnosti, jež by poměr sil pře- sunuly v náš neprospěcht. Orgán bývalé strany národní a nyní nej- horlivější stoupenec Szellův, »Budap. Tagbl.«, také připoušti, že by se nové rakouské dráhy a průplavy mohly státi Uhrám nebezpečnými poněvadž usnadní rakouskému průmyslu konku- renční boj proti Uhrám. Ale toho se »B. T.« nebojí, poněvadž také uherská vláda půjde touže cestou, jako vláda rakouská, o čemž svědčí ob- sáhlé práce v uherském ministerstvu obehodu, jež mají za účel připraviti nové vodní dráhy i pro Uhry.
#13 alto_textblock #13
Politické zprávy zahraničné. V Praze, 3. června.
#14 alto_textblock #14
Albanská otázka. V popředí vystupuje otázka albanská. Albanci (Arnauté) v poslední době dopustili se několikerého hraničného násili naproti Srbsku. Srbský vyslanec rázné zakročil u Porty a Port je nucena, starati se o utišení svých divokých mazlíků. Vypravila k nim do Peči dva posly, aby jim vysvětlili věc a přiměli je k pokoji. Lze pochybovati, že Arnauté takové řeči poroz- umějí, neboť oni rozumějí jen řeči handžáru pušky. Budou-li v násilí pokračovat, Portě ne- zbude, než aby naproti nim vyslala vojsko, což bude miti pro ni neblahé následky tak jako tak Nejprve bude naproti nim potřebovati značné síly, neboť Arnauté jsou lid velmi bojovný A když je na krásně zkroti, připraví se o jediný národ na Balkáně, jenž ji byl spolehlivou oporou šlo-li Portě o ujařmení drubých balkánských národů. Že by Arnauté přestali páchati násilí na Srbech, o tom dlužno pochybovati, neboť oni to ode dávna považují za svůj privílej. Novo- sadský list tyto dni zaznamenal výrok bohatého albanského kupce, jenž přišel do Nového Sadu za obchodem a v rozmluvě s naivností tygras stěžoval na osud svého národa. Vždycky prý bylo Arnautům svobodno střileti Srby. Na Srby chodili jako na zvěř, zabiti Srba nebylo poklá- dáno za zločin a bylo předmětem zábavy. A na- jednou Srbové se vzpouzejí a jiní se jich ují- mají, tak že Arnauté jsou v nebezpeči, že budou zkráceni o právo, na klerém si velmi zakládali. Když tak mluví Arnaut, pěstující styky s civilisovanou cizinou a civilisací evropskou aspoň z části dotknutý, jak asi mluví jeho sou kmenovci doma, divocí horalé a pastevci! Také velmoci, na Balkáně interessované, soudí, že balkánské věci otázkou albanskou záhy se zkomplikují. Pozornost Ruska k Albancům obrátily vlády srbská a černohorská prosbou, aby Rusko u Vy- soké Porty ujalo se Slovanů ve Starém Srbsku a v Makedonii, od Albanců trýzněných. Ruský vyslanec v Cařihradě učinil tak a podepřel diplo- matickou akci svého srbského kollegy. Ale otázka albanská má ještě jinou stránku. V přímorské, vlastní Albanii, v posledních letech italská agitace na jihu a černohorská na severu úplně vytlačily agitaci rakouskou, před málo lety ještě velmi úspěšnou. Možno říci, že Italie Černá Hora se tu o vliv přátelsky rozdělily. Rusko jest oběma příznivo a ovšem by si z toho nic nedělalo, kdyby mezi Italii a Rakouskem vy pukly k vůli Albanii spory. Italie by v takovém případě přistoupila ke dvojspolku. Italii na Albanii velmi záleží a p. Delcassé za svého po-
#15 alto_textblock #15
bytu v Petrohradě mnoho se přimlouval za to, aby Rusko proti albanské politice nebylo. Protože tu Italie kráčí ruku v ruce s Černou Horou, Busko nepotřebuje se rozpakovati. Francie slibuje Italií účinnou podporu, očekávajíc od ní vzájemnost v severní Africe. Ve všem tom hraje velkou úlohu kníž Nikola a již se podobá, že mu souzeno bude ještě jednou zasáhnouti silnou rukou do kol dějin. Ilalie staví v Livorně lodi pro jezero Sla- derské a Bojanu. Ony pomohou černohorský obchod vysvoboditi z převahy obchodu rakou- ského a převésti jej do Italie. Cesta italského krále do Petrohradu dá tétc politice definitivný tvar.
#16 alto_textblock #16
Říšská rada.
#17 alto_textblock #17
Poslanecká sněmovna. Schůze padesátá sedmá. (Pův. a tel. zpráva »Nár. Listů«.) Z Vídně, 4. června.
#18 alto_textblock #18
V revolučním roce 1848 postavili v noci na stráž bázlivého legionáře. Pravili mu: Nie se neboj! Je to hračka. Půjde-li kdo kolem, zvoláš naň: »Stát! Kdo tu?« a neodpovídli pa- rolou, na dnešek vydanou, střeliš! Tu stalo s však, že po půl noci šel kolem budky, před níž brdina náš hlídkoval, občan, jehož chod nebyl pevným. Ten postaviv se přímo před stráž, zvolal na ni: »Stát! Kdo tu?« Ná heros byl zaražen. Vzchopil se a odvětil ko- nečně chvějícím se hlasem: »To mám volat já, ne vy!« Jak skončila příhoda tato, v anekdot se nesděluje. Ji připomíná včerejší hovor ministerského předsedy. Od něho čeká se, žádá se, že bud- mluviti on o způsobu, jakým by se nejlépe rozřešil česko německý spor jazykový, že nám poví s voji měthodu, svůj program, svoj stanovisko, že přizná barvu, že vystoupí z mlh a z pol šera, do kterých se halí, co je v úřadě, a do kterých se skryl zvlášté na posledních konferencích vyrovnacích, na denní světlo a na pevně zaujatou, určitou posici a že rozhodně prohlásí: Takové je mínění moje, taková je vůle moje a taková je představa mojeo smíru. Než pan dr. Arnost Körber má jen úřad, ale představy, mínění a vůle ve příčině dorozumění česko-německého v otázce jazykové nemá žádného. Vládnout u něho není rozhodo- vati na vlastní zodpovědnost a risiko, nýbrž vy- zývati válčící strany, aby uzavřely smír samy, aby mu pak dal jen jako nějaká instance nad stranami svoje placet. O velikém problemu česko- n- meckém musí míti exekutiv a, třebasi je vzata z řad parlamentních či z řad byro- kratických, svoje odhodlání a musí býti ochotna s ním stát a s ním padat. Měly-li poslední konference dorozumí- vací smutný konec, byl tím vinen v první řadě úplný nedostatek aktivní iniciativy na straně vlády, která spokojila se rolí passivního diváka, nemohouc ani povznésti se ke vděčnému úkolu poctivého makléře. Není to žádné paradoxon, pravíme-li, že právě úřadnické ministerstvo může a musí miti svůj názor o věcech, o které jde, přesnější nežli kabinet parlamentní. Neboť věci ty jsou hlavně povahy administrativní, dotýkajíce se — bychom tak děli — nejvšednějších konkretností správ- ních a nejprostších výkonů praxe. Vůči takovým záležitostem každodenním, zcela blízkým, pro jejichž provádění musí míti vláda svoji formuli, chce p. dr. Körber for- muli od poslanců, od stran. Tolik též on ví, že hlavní věcí při záhadě jest její rozřešení.
#19 alto_textblock #19
FEUILLETON.
#20 alto_textblock #20
Po Dunaji. Na hranici rumunské. — Verciorova. — Železná vrata. — TurnSeverin. — Na dunajském parníku.) Poslední ještě pohled vrhli jsme na roz- košné Herkulovy lázně, které závidění hodná energie Maďarů vyčarovala v divoké a nad po- myšlení romantické úžlabině nebetyčných, trans- sylvanských Alp, a již unášel nás vlak stejně divokým s počátku, později víc a více se sklá- nějícím ale pěkným krajem do přívětivé Ršavy která, ležíe při ústi řeky Černé do Dunaje, po levici má Rumunsko a proti sobě Srbsko. P i hodiny zdržují nás tu těsně před hranicí ru munskou, ač nevíme proč. Konečně opouštím územi uherské, kyneme z daleka pozdrav svů tureckému ostrovu Ada-Kaleh uprostřed Dunaje, kdež byli jsme nedávno před odjezdem svým do Herkulových lázní strávili tak příjemný den, a za málo okamžiků staneme v první stanici rumunské, ve Verciorově. Ale první naše dojmy rumunské nebyly právě příliš příjemné. Vjeli jsme do velikého a slušného nádraží Dviřka vagonů se prudce otvírají, všichni cestu jící musí vystoupiti, a hranatí nosičové chápají se našich zavazadel. Jsme ve veliké, podělné síni. Všude pln policejních strážníků a u každých dveří rumun ský statný četník. Nejprve odebrali nám pasy, jež co nej- pečlivěji prohlíželi a zaznamenávali do velikých lejster. Při tom zkoumali nás pichlavýma očimu a vyptávali se, co a kam. A proč že jedeme do Bukurešti? Za jakými účeli? A proč ne přímo? Proč tak velikou oklikou přes Giurgin A co tam hodláme dělati? A že jen pro zá- bavu? A vrtěli povážlivě hlavou. Ale konečně vrátili přece pas, opatřený visem. Pak zotvírali všechny tlumoky, a dokud vše nebylo nalezeno v nejlepším pořádku, nepustili nás ven.
#21 alto_textblock #21
A ke všemu bychom byli málem zme škali vlak. Majíce dle jízdního řádu dvě hodiny času, vyšli jsme po odbytých oněch formálnostech z nádraží ven, abychom rozhlédli se po okolní krajině. Do městečka bylo na štěstí daleko. Ob cházeli jsme tedy jenom kolem nádraží, obdivu jíce se prvním, roztomilým rumunským krojům ženským, které jsme tu spatřili. Bílý šat a celý od shora dolů něžným vzorkem vyšíván. A v šatu tom takové svižné, plné, černooké černovlasé postavičky, že bychom byli málem záviděli rozkošnému tomu kroji, že je tak těsně objímati smí. Ale pojednou zvláštní ruch v nádraž vzbudil naši pozornost. Měli jsme sice podle hodi- nek svých ještě vice nežli plnou hodinu času, ale pre jistotu vrátili jsme se přece, abychom se přesvěd čili, oč jde. A vrátili jsme se právě v čas. Ve Vercio- rově počíná totiž na dráhách čas východoevropský jenž předehází času západo-evropskému o plnou hodinu. Vše hrnulo se již do vlaku a my měl co dělati, abychom si opatřili pohodlná místa Dráhy rumunské jsou velíce slušné a čisté. ale také velice frekventovány. Aspoň v letě. Usedli jsme v kupé, jež sdílelo s námi několik mladíků a mladá pikantní panička, Polka, v Buku- rešti za plnokrevného Rumuna provdaná, která jela s námi již z Herkulových lázní, vybraně francouzsky hovořila a ze všech sil se snažila, aby stala se nám, zejmena na domácí půdě, co nejvíce užitečnou. A sotva že jsme usedli, objevíl se ve dveřích policejní komisař, prohlédl si nás, vstoupil a z ním zalarasil dvéře obrovský strážník. Komisař tázal se rumunsky a když neroz- umějíce, jsme neodpovídali, také francouzsky máme-li pasy. Podali jsme mu je po řadě, jen jediný z mladiků se nehýbal »Kde je váš pas?« zahřměl netrpělivě vel možný pán. Mladik podal mu ho loudavě. »Jak jste stár?« tázal se komisař. »Třicet roků.« »Zde stojí 32, jak to?«
#22 alto_textblock #22
»To je snad mýlka.« »Mýlka! Mýlka v úřadní listině!« durdil se úřadník. »To je podezřelé ! Máte nějaké doklady že jste to vy ?« »Nemám.« »Nemám,« opakoval komisař hiněvivě. »Co jste-li někdo jiný?« »Dejte mi pokoj a můj pas.« Úřadník byl na rozpacích. »Měl bych chuť —e pravil zdlouhavě, probodávaje takřka očima mla- díka, jehož báječný klid jej rozčiloval. »Možná, že by vás to mrzelo.« V tom ozvalo se zvonění, které v Rumun sku dosud odstraněno není, úřadník mrštil mu pas do klína a bruče něco, odkvapil, Mladíkse usmál a ochotně vykládala nám naše polská Ru munka celou rozmluvu tak, jak jsem ji byl vy- Zdá se věru, že Rumuni nesousedí na darmo s ruským naším strýčkem a že jsou také velice učeliví. Ostatně celý balkánský poloostrov jde aspoň ve věci této svědomitě za Rusy. Stejně tak děje se v Srbsku, v Bulharsku a v Turecku. při čemž však Bulhaři jsou poměrně přece jestě nejliberálnější. Jedeme podél Dunaje, jenž čeří se víe více a znenáhla hukot svůj s rachocením va- gonů v přelibeznou pojí harmonii. Blížímes pověstným Železným vratům a s napnu- tím hledíme jim vstříc. Ale jsme zklamáni. S obou stran sice vyvýšené břehy, mezi nimi zůžuje se Dunaj z posavadních tisíc metrů na šest set. Ale představovali jsme si vodní dráhu v místech těchto plnou příkrých, vysoko čnícíel skalísek a útesů, jež zbyly z oněch skalníeh stěn, s nimiž dunajský veletok po nekonečné věky zuřivě bojovati musil, nežli vynutils volného průchodu. Nic z toho. Na několik tisíc metrů, v te- rénu silně se sklánějícím, rozhozeny jsou bez četné balvany a skály, které znenáhla přechá- zejí uprostřed řeky v plochý, vodami omývaný a tudíž vyhlazený, několik set metrů dlouhý hřbet. S příšernou rychlosti vali se špinave vody Dunaje mezi skalisky, rozbíjejí se v běla
#23 alto_textblock #23
ličil,
#24 alto_textblock #24
vou pěnu, a zahýbajíce pak plným proudem k levému břehu, prolétnou takořka neširokou uličkou, již postupem dob si byly vymluly Bylo-li vody málo, každá loď zastaviti musíla ve Ršavě, a vrátiti se odtud zase. Bylo-li však vody dosti, pak i pro statnou a výborně vede- nou loď bylo velikým úkolem, aby bez pohromy dostala se uličkou. Však celá řada lodi vět- ších i menších, ba i dokonce turecký jeden válečný koráb ztroskotaly se v nebezpečných místech těchto. Měli jsme za to, že regulací, berlinským kongressem r. 1878 ustanovenou, celá tato ne- bezpečná oblasť vzala za své. Nestalo se tak a nebylo toho také třeba. Poděi srbského břebu vylámali během šesti roků a nákladem třicet millionů zlatých průplav asi 2000 metrů dlouhý 80 metrů široký a as tři metry hluboký, zabez- pečili ho s obou stran velikolepými, kamennými hrázemi a odevzdali ho s velikou slávou tuším před třemi roky všeobecnému uživání. Ale pání Maďaři se přepočítali. Ukázalo se, že dílo je- jich, pověstnou maďarskou reklamou do nebe vynášené, není k potřebě. Spád byl totiž tak prudký, že za veliké vody žádná loď prou v něm panující nezmohla, kdežto za malé vody žádná do něj se nedostala. Nezbylo tudíz, nežli pastiti se znovu do práce a obě- tovati ještě několik millionů na opravy. Dnes se jim sice již jezdí, arci za poplat do nebe volající, ale když my chtěli na tomto svém výletu ho použiti, řeklo se nám, že t není možné, poněvadž je málo vody. A sku- tečně, loď naše vrátila se ze Ršavy proti proudu zase do Pešti. Jak patrno, nejsou Maďaři přece jenv všem tak sťastní, jako v politice. Za půl hodiny staneme v Turn-Severinu, odkud hodláme bráti se dále po lodi. Loučíme se s rozlomilou svou rumunskou Polkou a se- dáme na slušný povoz, který má nás zavézti do přístavu, od nádraží dosti vzdáleného. Hezoučké na pohled, velice pěkně po stou- pajícím břehu položené měslečko s čilým ob- chodem a se slušným přístavem, v němž každa
#25 alto_textblock #25
loď, jež Železnými vraty šťastně již projela, vroucně za to Dohu neb Allahu děkuje, kdežto ta, která se do nich chystá, do mocné ochrany jejich se poroučí. A jest to městečko, vele- zajímavé také pro svou minulost. Odtud klenul se kdysi na dvaceti a třech mohutných pilířích na protější, nyní srbský břeb, do dnešní Kla- dovy, obrovský kamenný most Trajanův, Řekem Apollodorem z Damasku přes řeku, 1000 metrů širokou a šest metrů hlubokou, vystavěný. Ne- patrné zbytky piliřů na obou březích ukazují dosud zřetelně, odkud most vycházel, a padne-li voda v Dunaji za parného léta na míru nej- nižší, objeví se v řečišti i zbytky pilirů ostal- ních, víc a více rozrývané dravými vlnami. Ale jakým obdivem musí naplniti dílo, proveden během krátkých tří roků v dobách, kdy vše vy- konati musily jen pouhé ruce lidské, dílo, jež bylo by přetrvalo věky, kdyby je nebyl zničil již nástupce Trajanův, Hadrián, snad z obavy před bližícími se proudy národů, na jih se valicích? A jak důležita a pevna zároveň byla to asi osada, která chránila tak důležitý přechod na protější břeh. Tu i tam ve městě, zejmena pak ve vypráhlém parku veřejněm dosud, arci celkem již nepatrné zříceniny obsáhlých někdy staveb a opevnění, římské pomníky a sarkofagy, a v zemi plno památek na někdejší dobyvatele. Jako vůbec v krajích podunajských, v nichž legie římské kdysi uplatňovaly panství césarů, zejmena také v Turn-Severinu, zanesli by cestu- jícího měděnými a i zlatými mincemi římskými, krásně zachovanými, ale zhusta také padělanými. Dnes ze vší slávy tedy zbylo nemnoho. Ale život tu velice čilý. Arci jen zásluhou mocné té řeky, jež jest nyní splavna skoro od svých počátků až do Černého moře. A jak k tomu patrně přispívá element židovský, jenž v Rumunsku, jak se zdá, má obchod v rukou svých. Všude plno tváří, jež původ svůj zapřití nechtějí ale také ne- mohou. Dlouho bylo nám čekati na loď, a proto času dosti, ohlédnouti se po střízlivých ulicích města, na jehož nejvyššímn temeni vypíná se