ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 ec2fefa0-7127-11dc-94e2-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 36
#1 alto_textblock #1
Ročník XXXXIV.
#2 alto_textblock #2
V Praze, v pátek dne 15. dubna 1904.
#3 alto_textblock #3
Číslo 105.
#4 alto_textblock #4
va ranní n odpol. nlistn přodp lácí se v Praze v adiinistra rre neta s dvají donáško n. . : s př ve nlisIkřei reštoni r je zisjli
#5 alto_textblock #5
s k
#6 alto_textblock #6
sx Pi e
#7 alto_textblock #7
na vrk ieia
#8 alto_textblock #8
Rol
#9 alto_textblock #9
NILIST
#10 alto_textblock #10
Y.
#11 alto_textblock #11
v drobném prodejí: canní čtlo o sobě . . . s odpoletní. Ve slialkich na vaskovíí red čss le sdpolsdnt. . . . . . . . sh Inseráty plati se hatové repřel. plaeení a ineerty paijírná z dmnlnl- strace v Mariansk é ulici é. a
#12 alto_textblock #12
sn zacbáznjí se též ne dak tiskátna a ekpediee Národnleh Listt“. Eakopiey aa novraerjl.
#13 alto_textblock #13
Válka. Z Petrohradu, 14. dubna. (C.B. (Úradní] Kontradmirál kn. Uchtomský telegrafoval dnes carovi jako do- plněk zprávy včerejší: »Petropa- vlovsk« potopil se o 10. hod. do- polední následkem výbuchu miny. zatím co ostatní loďstvo mané- vrovalo na portarturské rejdě. Ad- mirál Makarov se svým štábem zahynul. Zachránili se: velkokníže Cyril Vladimirovič, velitel »Petro- pavlovska«, kapitán Jakovlev, tři poručíci, dva praporščíci a 52 ná- mořníků. Vyloveny mrtvoly: 1 ka- pitána, 2 praporščíků, 1 lékařea několika námořníků. Jedna z minonosek, poslaných včera v noci na rozhlídku — »Bez- strašný« — ztratila v mlze styk loďstvem a byla japonskými mino- neskami obklíčena a zničena. Pt lidí zachránilo se. Po katastrofé »Petropavlovska- převzal jsem zatím velení nad loďstvem. Za manevrování loďstva obr- něnec »Poběda« byl zasažen upro- střed pravého boku torpedem, vrátil se však beze všeho přispění do pří- stavu. Nikdo nebyl zabit ani raněn. (Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz na straně 4.
#14 alto_textblock #14
Per ardua!...
#15 alto_textblock #15
Jedna z těch ukratných náhod, které v po věké truchlohře krravých válek lidstva již toli kráte náhlosti blesku zasáhly tajemnou silou starověkého fata rušivě v dějinný process, roz- hodujíce bitvy proti všemu nadání: jedna z těch netušených ran osudu zasáhla část chrabrého válečného loďstva ruského, jediného to váleč- ného loďstva, jímž vládne mírumilovný slovanský svět na úsvitě velikého dvacátého stoletl. Odraziv udatně sedmý nájezd japonského lodstva na přístav portarturský, vracel se jeden z nejznamenitějších admirálů ruských Makaro na svém mohutném obrněnci »Petropavlovskue ve svůj nedobytný příslav, zatím co přesila od raženého loďstva japonského mizela na jižním obzoru širého moře, když tu pode dnem admi rální lodi ruské vybuchla bludná podmořská mina (zda ruská či japonská není zjištěno), mžikem způsobila děsnou katastrofu. Za několik vteřin pohltil vzbouřený mořský vír ve svém klínu roztříštěného lodního obra ruského a s ním přes 500 statečných válečníků ruských, mezi nimiž i samého jich geniálního vůdce Ma- karova. Hořem hlubokým a přebolestným zasmuší se nad neštěstím tak hrozným veškera Rus s ní všechen slovanský svět, pokud v něm žije taký upřímný a vřelý cit slovanský, jako v ná- rodě českém. Proč že náš rod je od věkův tak nezaslouženě zkoušen a navštěvován nelítost- nými ranami osudu, jakoby tajemná kletba jakás na něm spočivala ? Proč jiným přeje štěstí
#16 alto_textblock #16
mnohdy až úžasné rozmarná Bellona, ač nebo- jují za věc spravedlivou, aniž předčí nás uda- tenstvím, obětovnosti nebo důmyslem? Tak tázati se bude dnes množství jemných slovanských duší v teskném zadumání. Marná otázka. Neproniknutelnou rouškou zůstává zvě- davým zrakům smrtelníků zastřena kolísavá váha náhody, na níž houpe se štěstí a neštěstí ná- rodů. Však právě proto není moudré malomysl- něti pod ranami neštěstí a nedoufati v temné noci hoře v úsvit lepších dnů. »Zejtřek u boha,« di mudrosloví slovanské, spolehajíc ve věčnou proměnlivost losův lidských tak jistě jako v ne- ustálý pokrok člověčenstva. A tato víra žije v duši všeho ruského lidu. Cokoliv vad bystrý zrak nepřátel vystihl v povaze ruského národa: jedné vlastnosti ruského národa nedovedl ode- přiti svého obdivu: jeho statečné, přímo brdinné chladnokrevnosti a neohroženosti vůči ranám a protivenstvím osudu. Němec povahy tak mo- hutné a znalec lidí tak důmyslný, jako byl největší novodobý státník Němců Otto Bis- mark, poznav za svého mnohaletého pobytu na Rusi tuto vlastnost ruského karakteru, tuto nezdolnou vytrvalost, klidnost a neohroženost prostého člověka ruského v nehodách, které by západního Evropana přivedly z míry a rozčilily až k zoufalství, spatřoval v ní pln respektu vlastní zdroj nezdolné síly ruského státu. To klidné »ničevo« prostého ruského mu- žíka, jemuž se v zimní vánici necestou pro- střed pouště sáňky roztřištily, naplnilo Bismark takovým obdivem, že nosil po celý život že lezný prsten, ukovaný ze hřebu rozbitých těch sáněk, do nějž dal si vrýti jako s vé vlas tn životní heslo to ruské slovo »ničevo« »To nic neznamená«. A tak zazní bezpečně i na zejtří po veškeré Rusi to chrabré staro- ruské »ničevo« i po této těžké ráně osudu Nejen že neklesne mysl národa ruského, naopak bolest zrodí v ní jen novou vlastoneckou tuhost a sílu k dalšímu, vytrvalému pokračování v boj sobě vnuceném. A to právem. Vždyť nebyl ruské loďstvo poraženo v žádné bitvě: nzopak. ono odrazilo až dosud vilězně veškeré japonské útoky na přístav portarturský, jehož pevnost ozbrojena kolika sty těžkých děl jest dosud ne- porušena a nedobytna. Přes všechny těžké ztráty, jichž nejtěžší jest ovšem ztráta tak vý- borného admirála, jakým byl Makarov, není pořáď ještě ruské loďstvo válečné ve Žlutém moři zlomeno a zničeno. Vladivostocký oddí jeho jest dodnes v netknuté síle a může každou chvíli způsobiti Japoncům velmi nemilé pře kvapení. V několika nedělích pak zajisté přikvačí do Žlutého moře čerstvé ruské lodstvo ze Středo- zemního moře i od hradeb kronštatských, kdežto japonské bude unaveno a vysileno. — Však ani kdyby toho nebylo, neznamenají ta námořní neštěstí Rusův pro konečný výsledek války ničeho. Neboť tento rozhodne se pouze na pevnině mandžurské, na pláních za pravým břehem řeky Jalu; nuža tam již dnes očekává Rusko nepřitele japon- ského takovou zřízenou silou výborného, boje- chtivého vojska svého a s takovým osvědčeným vojevůdcem, jako jest generál Kuropatkin, že věru nepotřebuje býti vlastencům ruským teskno z bojů přištích. Klid a důvěra ve vlastní sílu zavládne tudíž po prvním otřesu záhy opět po širovládné oblasti ruského národa a s železnou vytrvalosti povede Rusko, vzdorujíc veškeré nepřízni osudu, válku svou spravedlivou dále až do konečného př-
#17 alto_textblock #17
možení zpupného nepřítele. Tento jest ovšem nemálo nebezpečný; od věků bojovný, ku po- divu čilý a nejnadanější ten národ Asiatů, proslulý vlasteneckým svým zápalem až k fanatismu. může postaviti do pole proti Rusku až na pul millionu evropsky vycvičeného udatného vojska. které dopravuje na bojiště poměrně blízké. Avšak přes všechnu dálavu, již jest Rusku překonati, ono dovede po své velkolepé sibiřské dráze stále a třeba po léta vrhati další a dalst pluky udatných vojsk svých na bojiště man- džurské, až konečně rozdrtí »žluté nebezpečí« vítězně ránou olbřímskou.
#18 alto_textblock #18
Politické zprávy domácí. V Praze, 14. dubna. (Prostředni c t v polského kola.) Máme před sebou stao »Gaz. Narodowé«, z níž nám po telefonu byla dodána výstraha české delegaci, aby »zbytečně nepřepínala tetivy a zřekla se anarehistického prostředku obslrukčního«, v níž však nacházím i mnoho jiných podrobností, které se z telefonu cestou ze Lvova patrně vytratily, jež však stojl za zaznamenání. »Gaz. Nar.«, která jest orgánem podolské skupiny polského kola, pokládá uzdra- vení parlamentu za potřebu nezbylnou, poněvadž vyrovnání s Uhrami na základě § 14. košutovci buď zmaří, aneb, připusti-li je, připustí je za tak velikou oběť se strany rakouské, že nové vyrovnání bude horší starého. Druhým důvodem potřeby dělného parlamentu jest ta okolnost, že za absolutismu, zastřeného § 14., Němnci traii méně než ostatní národově, poněvadž mají ve Vídni mocné ochránce v tamní byrokracii, která jim dodává cenné informace, a mimo to v otáz- kách národních nacházejí se v postavení beatorum possidentium. Proto jak v zájmu jednotlivých národností, tak i v zájmu státním polské kolo zahájilo smiřovací akci a působí nyní k tomu, aby se Čechové s Němci dohodli nejprve stran zřízení krajského. Návrh polský nebyl odmítnu a i Čechové jsou, dle informací »G. N.«. ochotni jednati o novou úpravu zemské správy v království českém, bude-li při tom dle návrhu hr. Dzieduszyckého přísně dbáno zásad samo- správných. »Nakolik přenesení jedné části pravo- moci místodržitelské na úřady krajské jest myšlenka zdravá — píše dále »G. N.« — n tolik za žádné podminky nelze do- pustiti, aby si krajské úřady do- pisovaly přímo s ministerstvy, což by nebylo nie jíného, než roztržen země a seslabení politického vlivu, jenž právem náleží českému místodržitelství, spolu paky podkopalo kázeň úřadnictva. K tomu Čechove nesvoli a rozumní Němci ani nemohou toho žádati. Poláci rovněž by vystoupili proti všelikým reformám, jež by seslabovaly moc zemské vlády - jinak však byli by ochotní přivoliti k tako reformě, klerá by některé agendy z místodržítel- ství českého přenesla do úřadů krajských, ale jen s tou podminkou, že krajské úřady budou ve všem podřízeny místodržitelstvu a že korrespondence krajských úřadů s ministerstvy nebude se diti bezprostředně.« Přecházejíc k poměru kola polského k dru. Körbrovi, »Gaz. Narodowa« píše dále: »Chce-l kabinet dra. Körbra vládnouti s pomoci parla- mentu, nalezne pomoeníky v polském kole baží-li však po vyrovnání na základě § 14 nesmí miti Polákům za zlé, budouli, s to- jice na půdě parlamentní, jeb plány potírati. Za účelem parlamentní del nosti polské kolo prohlásilo vládě, že nutno
#19 alto_textblock #19
změniti jednací řád a sdělilo podmínky, za kte- rých jest ochotno podporovati vládu. Jestlize vláda rozvine činnost, směřující k odstranéni nynějších zmatků, může se udržeti. Nepodaříli se jí to, padne dříve nebo později. Dosud ne- podařilo se jí posloupiti v nejvážnějších státních olázkách ani o krok dále, než jsme byli roku 1897; tak to však nemůže zůstati, nemá-li Rakousko utrpěti veliké škody. Poláci sice mohou spolupůsobiti s vládou dra. Körbra, ale jen potud, pokud to káže zájem státu a dovoluje zájem ze mě.« »Gaz Nar.« zavírá svou stať několika per- nými pravdamí na adresu rakouských Němeů jich umíněnosti vzhledem k požadavkům če- ským. Týmž předmělem zabývá se vídeňský zpravodaj »Czasu«, který viní německou levici že žádá na Češích, aby bezpodmínečně upustil od obstrukce, ale nechtějí povoliti Čechům ani minimálních ústupků, bez nichž Čechové svou taktiku změníti nemohou. »Kur. Lwow. « dokonce soudí, že za daných poměrů česká delegace nemůže upustiti od obstrukce třeba i proti dele gačním volbám, byť by musila použiti násili Neboť když česká umírněnost, jež dostoupila ji krajních mezi, nedosáhla splnění českých poža- davků, nebylo by divno, kdyby trpělivost Čecho praskla a oni se chopili prostředků choulo
#20 alto_textblock #20
stivých.
#21 alto_textblock #21
Ze Záhřeba, 12. dubna. (K výtrž no- stem v Samoboru) sdělují se následujíe další podrobnosti. Podnět k útoku sedláků na předsedu schůze, poslance Kiepacha, zavdal řeč mladého sedláka Miletiče, jenž mluvil o vy- řízení třicetiletého sporu o pozemky mezi stat kářem Kiepachem a sedláky a kterýžto spor ne- dávno rozhodnut ve prospěch Kiepachův. Vládní komisař vyzval předsedu, aby rečníka volal k pořádku, a když tento komisaři vyhověl, na- stal prvý hluk. Další řečník Komare mluvil však o témž thematu a když i ten byl volán k po- řádku, vrhli se sedláci na Kiepacha. Posl. Kie- pach i obecní pokladník Vukovič byli povážlivě zraněni. Škoda, kterou sedláci způsobili v okres- ním úřadě spálením a zníčením listin, obnáší prý na 100.000 K, poněvadž mimo jiné zničeny i nové katastrální mapy, pořízené velikým ná- kladem. K sedlákům přidružily se patrně i jine podezřelé živly, neboť manipulace s pokladnami z nichž odcizeno 2000 K úřadních peněz a za 6000 K cenných papírů, jež byly majetkem okresního přednosíy, ukazuje, že pokladny ole- vřeli lidé v tom sběhlí. Do Samoboru odjeli vrchní župan Budi- savljevič, podžupan Fodroczy, aby se přesvědčil na místě o běhu události. Vyšetřování vede soudní rada Biskontini se státním zástupcem Gjuričičem, kteři oba také se nacházejí v Samo- boře. Dosud bylo zatčeno deset osob. Mluvě o truchlivých událostech v Samo- boru, „Obzor“ vypočítává, že od podzima ko- náno v Chorvalsku na 150 veřejných i důvěr- ných schůzí lidu, a všechny skončily dosud nejlepším pořádku. Teprve přívržencům Fran- kovým podařilo se na schůzi samoborské roz- nititi vášně nevzdělaného lidu narážkami na jeh osobní spor s předsedou schůze a tím zavini politování hodné výtržnosti, jež svedení sedláe odpykají nyní těžkými tresty.
#22 alto_textblock #22
Z Pešti, 13. dubna. (O pět nový mo- nitor.) Včera odpoledne spuštěn na Dunaj z loděnice „Danubius“ druhý nový monitor „Bodrog“ za přítomnosti zástupců dunajského loďstva a jiných úřadních osob. „Bodrog“ jest stavěn dle týchž plánů a má totéž vyzbrojení,
#23 alto_textblock #23
jako monitor „Temes“, jenž byl spuštěn na vodu 26. března.
#24 alto_textblock #24
Politické zprávy zahraničně. V Praze, 14 dubna.
#25 alto_textblock #25
K altentátu na španělského minislerského předsedu Mauru. Král Alfons XIII. opustil již Barcelonu, kdežto zraněný ministerský předseda Mlaura musil zůstati v katalonském městě a není zná- mo, kdy z lože vůbec bude moci povstati. Jak velice byl Maura oddán klerikalismu, dokladem toho jest, že hlásal heslo: »Řehole mohou se spravovati jenom kanoniekým právem a nejsou světským orgánům povinny žádnou poslušností.« V občanstvu byl Maura tak nenáviděn, že při vjezdu králově do Barcelony uznáno za vhodné odděliti vůz ministerského předsedy od vozu králova vojenskou četou, aby pro případ atten- tátu na Maura nebyl i král přímo ohrožen. Maura narodil se r. 1852 v Mallovce. Sta se tam advokátem, vystěhoval se ale později do Madridu, kdež věnoval se, hláse se k libe- rálům, karriéře politické. Oženil se také se sestrou liberálního vůdce Gamaza. V liherálním ministerstvu Sagastové byl Maura ministrem ju- stice a pozdějí ministrem spravedlnosti. Když však konservativec Silvela pověřen byl r. 1902 sestavením nové vládr. Maura — kam vítr tam plášť — přešel do táhora konservativníhoa stal se v této vládě ministrem vnitra. Dnes stojt sám v čele vlády, mnohem reakcionářštější nežl jakou byla vláda Silvelova. Útočník Artal vězněn jest dosud ve státní budově v Barceloně samě, kdež ho vyslýchaji zvláštní soudci; později bude převezen na tvrz v Montjuích, kdež již tolik anarchistů vězněno bylo a kdež své doby mučení vězňů anarchisti- ekých způsobilo tolik hluku v celém světě ci- vilisovaném, že musila vláda Sagastova o něm dáti provésti zvláštní šetření. Artal býval (2 leta) chovancem kněžského semináře. Souzen bude řádným soudem. Maura, byv zraněn, položil zbraň, již sám si z rány vytrhl — dle jedné verse byla to dýka, dle jiné kuchyňský nůž — do povozu svého a velel kočímu, aby ho dovezl do jeho bytu v provinciální budově. Dal přemístiti tam telefon těsně k loži svému, aby mohl dle po- třeby mluviti s mínistry a se svojí rodinou v Madridě. O podrobnostech attentátu byl včera soudně vyslechnut a podepsal i dotyčhý pro- tokol. Lékaři narídili mu, aby se před zahioje- ním rány přísně zdržoval masa, by se nedosta- vila horečka. V Barceloně napjetí mezi oběma tábory, vládním a opposičním, dále vzrůstá. Již včera došlo k bouřlivým projevům. Po »Tedeum« shlukl se zástup monarchistův, mezi nimiž byli četní důstojníci, před redakci republikánského listu »Publicidad«, proti kterémuž došlo k nepřátel- ským projevům. Redaktoři objevili se na bal- koně a posmívali se monarchistům. Důstojníci chtěli ztéci místnosti redakční. Civilní guvernér jen stěží zabránil dalším výtržnostem. Roze- chvění bylo veliké a došlo opětně ke srážkám. Jedna osoba, jež volala slávu útočníku Artalovi, byla by bývala monarchisty málem utlučena. Jsou obavy před dalšími nepokoji.
#26 alto_textblock #26
Povstání Hererů proti Němcům. V úřadních kruzích berlinských se tvrdí, že postavení guvernéra jiho africké osady ně-
#27 alto_textblock #27
FEUILLETON.
#28 alto_textblock #28
Z naší novodobé minulosti. Die svých upomínek a zápisků vypravuje dr. Servá Heller.
#29 alto_textblock #29
V době absolutismu.
#30 alto_textblock #30
ví
#31 alto_textblock #31
(Školní patronát. — Na jakých klavirech tehda evičilo. — Třeti třida hlavních škol. Čivrtá třída a rešlky. — Sekatura s cestovními průkazy. — Poníze v době absolutismu.) Bylo v předcházejících řádeích řečeno, ž dle tereziánského školního řádu mládež, vycho- dirší obě třidy triviální školy, ještě povinna byla narštěvovati opakovaci hodiny. Tyto odbývaly se u nás po čas školního roku vždy v neděli o 1. hodině s poledne a to v ten způsob, že podučitel v první třídě s výrostky opakoval a můj otec ve druhé třídě s dívkami. Opakovaly se jenom nejnutnější, pro život důležité výsledky školníbo vyučování a po hodině odebrala se mládež do koslela, kdež s ní katecheta zase konal půlho- dinné »křesťanské cvičení«. Mládež stála při tom dle pohlaví oddělena, před zábradlím presbyteria a katecheta obcházel, rozmlouvaje nebo se vy- plávaje, za nim. O 3. hodině pak konalo se pro všechno obecenstvo »požehnání«. Do kolikátého roku mládež oné doby opakovací hodiny navště vovati povinna byla, nejsem s to udati, však myslím, že ne děle než do 16. roku. Zbývá ještě několik slov pronésti o školním patronátu, jak jsem jej seznal na škole svého olce. »Patron« zadával školu uchazeči, který mu bud nejzpůsobilejším se zdál, aneb osobně nj- plijemnějším byl, zrovna jako se dělo s farami. Za toto právo měl povinnost udržovati v náleži- tém stavu školní budovu, jakož i učebny a do- dávati na vytápění školních světnic potřebné dřívi. U nás a nepochybně také jinde bylo pro ten účel na rok poukázáno určité množstvi dfivi, jež si učitel dle potřeby v knížecím les- mistrovském úřadě poukazovati dával a kteréž nejenom na vytápění školních světnic, nýb také pro soukromou potřebu učitele i podučitel tplné stačilo. Bylo-li potřebí nějaké opravy n demě, v učebnách nebo v učitelských bylech,
#32 alto_textblock #32
s
#33 alto_textblock #33
požádalo se o jich provedení také u lesmistrov- ského úřadu, klerý věc vyšetřil a učitelově zá dosti dle svého uznání vyhověl nebo nevyhověl. Při vážnějších nebo obtižnějších návrzích na opravy nebo nová pořizení požádán o zakročení děkan, jehož antorita ovšem u panských úřadů větší byla, než váha učitelova, avšak případy tohoto způsobu byly opravdu vzácné. Učitel ne- žádal z pravidla ničeho, než co skutečně nutné bylo, a lesmistrovský úřad nedělal pak žádných obtíží — u nás, jinde však bývaly u špinavých nebo schátralých »vrchností« kruté tahanicea pohoršlivé spory. Patronát poskytoval »patronovie sice jakési vrchnostenské právo, ale ukládal mu za to povinnosti, jež dle mého soudu cenu onoho práva (presentačního) daleko převyšovaly Život v domácnosti mých rodičů nelišil se asi mnoho od života v učitelských rodináchji- ných menších měst a neměl momentů pro ve- řejnost zajímavých. Čas, jejž volným zůstavovala škola, plníla hudba. Sdělil jsem již, že se ve zpěvu (dle not) a houslím učilo po škole v učebně samé, ale požitek klavírní dressury dětí vyhrazen naší domácnosti. Můj otec měl vždy několik kla- vírů, ale nikoliv fortepian, nýbrž klavirů dl tehdejšího názvoslovi a stavu hudebních nástrojů. Klavírem (také klavichordem nebo klavesinem) nazýval se tehda pianu poněkud podobný ná- stroj, který měl tvar podlouhlého čtverhranu,či lépe řečeno, čtverhranné obdělně, asi na stopu vysoké skříně, jejíž spodni čili základní (reso- nanění) deska ve výší několika paleů ocelovými strunami potažena a z předu klaviaturou opa- třena byla. Vrchní deska zůstávala přiklopena anebo se otvírala. Klávesy pak tohoto nástroje neměly na koncích svých ani kladívek ani měkce obalených paliček, nýbrž jenom mosazné se- kyrky, jež při hře ze spoda do strun sekalr. Tento mechanismus působil, že měly kla- víry zvuk sice slabý, ale tón jasný. Kdo hrál, slyšel dosti, ale soused ve vedlejší světnici ne- slyšel nic a nebyl tedy hrou nikterak obtěžován. Klavíry tohoto druhu mohly ležet třebas celý den pod postelí; teprve když se chtělo hrát, vytáhl se klavir, vyzvedl buď na vlastní postavec aneb se položil prostě na některý stůl a cvičení mohlo začíti. Moji bratři, když do Prahy na studie jeli, vezli si vždy každý svůj klavír s se- bou. Forman uložil jej pečlivě mezi pytle s ovsem
#34 alto_textblock #34
a poněvadž konstrukce nástroje svrchovaně prostá byla, dovezl jej vždy bez pohromy na místo t. j. do pražské některé zájezdní hospody Na takovýchto tedy klavírech cvičili se nás nastávající pianisté a pianistky, hrajíce bud střídavě každý u svého nástroje, nebo čtverručně. časem také celým sborem, jak se hodilo. Cri- čení trvala mnohdy až do pozdního večera. P odbytých »hodinách« se klavíry někam stranou složily Avšak pokrok nestanul před našími dveřmi nýbrž vnikl až mezi nás. Můj otec vyučova také na zámku, když mladé dámy z knížeclh přibuzenstva ve Vlašimi meškaly a musil ovšem také sám zámecké nástroje ladit. Tu pak daro- vala mu, asi v roce 1855, kněžna jakožto mimo- řádnou odměnu starší fortepiano, nad nímž jsem. když je ze zámku přivezli, opravdu užasl: mělo už sedm oktáv, bylo na višňovou barvu leštěné a zdálo se mi býti dlouhé jako krokodil ! Proti naším klavírům učiněný kolos! A jaká byla te- prve radost má, když je na tři silné nohy s mo- saznými kolečky postavili a celé do pořádku uvedli: tento kdysi snad koncertní nástroj měl pět pedálů, z nichž jedním na španělský bub- nek, druhým na triangle a třetím do rolniček s llouklo. Ale radost má netrvala dlouho, nebot otec, jsa nepřitelem všeho »komediantstvi« v hudbe dal knížeci auersperské fortepiano vykleštit tak že zůstaly na něm jenom dva pedály: na du šení a sesilování tónů. Prvním kouskem, jejz jsem na tomto pianě cvičil, byla ouvertura k opeře »Chahif bagdadský«, již složil Boieldieu. A kdyz už tak o hudbě mluvím, zaznamenávám, což jistě nikoho zajímati nebude, že chtěl otec míi ze mne hudebnika, chvále můj prý rozhodný talent pro housle, na něž jsem mnohem raděj hrával, než na piano, ale matka nechtéla mít ze svého Benjamina — »šumaře«, a takž musii jsem na gymnasium a stal jsem se — čím b. mne jistě nebyli chtěli míti ani otec ani matka. Když bylo rozhodnuto, že muzikantem ne- budu, poslán jsem byl r. 1856 do Jihlavy do čtvrté třidy tamější c. k. hlavní školy jakožto prů- pravny pro studiem na gymnasiu. Jihlava zvo- lena, jako již dříve u všech mých bratří, ze dvou příčin: předně abych se tam naučil dobře němčině a za druhé proto, že měla matkau jihlavského strýce na úrok uložený zbytek svého
#35 alto_textblock #35
někdejšího věna a že tedy nebylo potřebí posí lati do Jihlavy hotových peněz na byt, stravu, prádlo a školní potřeby. Jinak byl bych po od- byté vlašimské dvoutřidní škole musíl projít kdesi v Čechých prostulou tehda třeti třídou farní nebo státní hlavní školy Třetí třída hlavní školy nahražovaln v letech čtyřicátých a ješté hluboko do let pa- desátých mužské mládeži nižši studium, ba na- mnoze studium vůbec. Absolventi třetí třidy při- jímáni za praktikanty do úřadů patrimonislních a vůbec do všech úřadů mimo soudy, kdež are vyžadováno bylo odbyté studium právnické, mohli tedy s pouhou třeti třídou (a nějakými pozdějšími snad praktickými zkouškami čili kon- kursy) dostoupiti vysokých hodností v úřadech hospodářských, politických a finančních. z mého mládí znali jsme mnoho velkýchi pánů kteři jenom s odbytou třetí třídou do úřadn praxe byli vstoupili a řikali jsme jim posměšné střetí klassisté«, označujíce takto jejích sku- tečný aneb domnělý nedostatek všeobecnélo vzdélání. Čtvrtá třída byla tehda cosi zvlášt ního. Až do roku 1833 byla čtvrtá třída v Č - chách přípravou pro »stavovský polytechnický ústav« a teprv, když byla tato připrava uznána za nedostatečnou, zřízena usnešením stavů če- ských (na sněmu r. 1833) v Praze stavovská re- ální škola o dvou třídách a úsilim arcibiskupa Chlumčanského dvoutřidní reálné školy v Rako- vníce (r. 1834) a v Liberci (r. 1836). Tyto školy neměly však žádného zákonně předepsa ného učebného plánu a hověly více potřebám mistním. Vyučovalo se na všech jenom ně- mecky. Teprve za ministra Lva Thuna r. 1849 zavedena nová organisace těchto ústavů a zřízen značný počet reálek také v Čechách. Thunovou organisací upraveny reálky na nižší a vyšší. Nizší reálka nastoupila na místo bývalé 4. třídy. směla zůstati spojena se školou hlavní a stala se takto doplňkem školy národní. Název čivrté iřídy však namnoze delší dobu ještě potrval a takž říkalo se — a to nikol neprávem — že má na př. farní hlavní škola u sv. Jakuba v Praze čivrtou třídu o dvou ročnících. Takováto 4. třída byla tedy nižši reálkou a žáci z ní přecházeli do vyšší rešlky, anebo na př. do ústavu pro vzdělávání učitel
#36 alto_textblock #36
Někde byly hlavní škola a nižší reálka od sebe docela odloučeny a měly každá svoji vlastní správu, jinde zase, jako na př. v Jihlavě, roz- šířena c. k. hlavní škola na 4 třidu a připojeny k ní ještě dva ročníky reálky za společného řízení. Čtvrtá třída za mého času byla umistěna zvlášt, v soukromém domě vedle reálky, jakoby k žádné jiné škole nepatřila; katechetou a re- ditelem u nás i na rešlce byl kněz Jan Alléa také učitele kreslení měli jsme s reálkou spo- lečného. Společná kreslirna byla v budově re- ální. — Dle Thunovy organisace přestala být na reálkách němčina výhradným vyučovacím jazykem, avšak po opětném zavedení absolu- tismu poněmčily se v letech padesátých všechny reálky v Čechách a jenom pražská vyšší reálka, jejímž ředitelem byl Wenzig, zůstala českou. Roku 1854. bylo mi vykonati první cestu z měho rodiště a to hned do Prahy. Avšak než. o této cestě nebo jejím účinku promluvím, zdá- se mi býti žádoucno, abych několika řádky zmínku učinil o dvou věcech, klerých tehida ke každému cestování nezbytně bylo potřebí: o ce- stovních průkazech a o penězích. Peněz jesť a bylo sice, pokud paměť lidská sahá, vždy na cestu potřebí, ale bez cestovních průkazů může se nyní volně procestovati větší čásť Evropy, čehož v letech padesátých nikterak nebylo. Jost v povaze, ba v přirozenosti a podstatě absolutismu, že musí omezovati volnost všelikou a tedy také volnost cestování čili volnost pohybu. Nebylo absolutního státu, v němž by se cesto- vání nebyly činily překážky, ale nebylo snad ab- solutismu, jenž by volnému pohybu občanstva tak přepjatě a nesmyslné obtíže byl činil, jako rakouský absolutismus let padesátých. Pas, do- movský list, pracovní výkaz nebo cestovní knížka byly nevyhnutelné vade mecum, byly nezbytnou potřebou každému, kdo jen sebe menší kousek do světa podívati se chtěl. Že na cestu do Be- nátek (tehda ještě rakouských), do zemí něme- ckého spolku (jehož členem Rakousko bylo) pasu čili průvodního listu bylo potřebí, šlo ještě jakz takž na rozum; hůře již chápalo se, že byto pasu potřebí také na cestu do Vídně, do Pešti a vůbec do jiných zemí rakouských, ale holou zbytečností, ba hloupou sekaturou zdálo se a bylo vskutku také, že musil míti český venko- van pas nebo aspoň domovský list při sobě i