Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 185. ze dne 9. července 1903.

Různé zprávy.

= Příhoda při volbách nanejvýš nepříjemná udála se v Kolmaru knížeti Alexandru Hohenlohe- Schillingfürstovi, jenž kandidoval za volební okres Hagenau-Weissenburg. Jakožto okresní president bydlí kníže ve hlavním městě svého okresu, v Kolmaru. Následkem volební kampaně býval kníže dočasně v Kolmaru nepřítomen, aby objížděl svůj volební okres. Na jedné z takovýchto cest bylo mu z jeho obydlí v Kolmaru ukradeno několik pečetních prstenů, jehlic, řádů a jiných cenných předmětů v ceně 8000 až 10.000 marek. jež byly uloženy ve skříňce. Po- dezření padlo konečně na truhlářského dělníka, jenž byl tehda pracoval v bytě knížete. Policie provedla u něho domovní prohlídku a nalezla skrýši ve sklepě, mimo největší čásť ukradených předmětů také ještě hedvábné šaty kněžniny, střevíce a několik bedniček cigarett. Cigaretty ostatně zloděje prozradily; kouřilt neopatrně v budově okresního presidia cigaretty, až sluhům byl nápadný jemný jejich zápach. V kapse u vesty darebovy nalezen později mezi roztrouše- nými sirkami pruský řád koruny, Vrovněž majetek knížete. Mimo jehlici posázenou brillianty byly všechny ukradené věci majiteli vráceny. — Osudný koncert na píšťalky. Z Milána se oznamuje: V Carrugate blíže Monzy bavilo se onehdy několik mladíků v hostinci hvízdáním na rákosové píšťalky. Po půlnoci přišli do hospody dva četnícia zakázali další provozování hudby, poněvadž je příliš pozdě. Jeden z mladíků jal se spílát četníkům a byl zatčen. Ostatní snažili se vyprostit svého soudruha jeden z nich přeřízl řemen pušky jednoho z četníků a zmocnil se jeho zbraně. Na to chopil se četník re- volveru, střelil a usmrtil jej. = Medvěd ve slaméném klobouku. V jednom pařížském předměstí na Marně, kde se právě koná výroční trh, strhl se v sobotu večer značný poplach neboť z kočovného zvěřince unikl obrovský medvěd a klidně klusal ulicemi. Vše prchalo, což bylo hu- ňáči velice podivno, neboť neměl nijakých nepřátel- ských úmyslů. Spokojil se tím, že nabral trochu svě- žího vzduchu a sebral — damský slaměný klobouk jenž po splašeném útěku zůstal ležet na dlažbě. Prakticky a důmyslně posadil si medvěd klobouk. z něhož byl vytrhl podšívku, na huňatou hlavua nedávaje se pobízet, vrátil se dobrovolně do klece. Ale klobouk si vzít nedal. = Hvizdající hrdinný tenor. Mexické časopisy oznamují následující historku. V divadle v Monclairu ve Spojených státech čekalo onehdy obecenstvo ne- pokojně, až půjde opona vzhůru, když se pojednou objevil režisér a oslovil obecenstvo následovně: „Ctě- né dámy a pánové! K největšímu našemu politování jsme nuceni oznámit vám, že náš hrdinný tenor Wil- son není disponován. Trpí chřipkou a nemůže tudíž zpívat. Poněvadž nemůžeme nikoho nalézt, jenž oy ho mohl nahradit, bude mr. Wiison svůj part hvizdat Prosím ctěné obecenstvo o shovění.“ — A představen počalo. Mr. Wilson hvizdal svoji partii navzdor chřip ce a dovedl do konce podat i vysoké noty, což mu po- každé získalo nadšený potlesk obecenstva. Na konec byli by ho málem u vítězoslávě vynesli z divadla. = Zajímavé vzpominky uveřejňují anglické listy a příležitosti úmrtí kardinála Vaughana. Bylo tov době, kdy kardinál Manning, slavný předchůdce Vaugbanův, byl ještě představeným kláštera St.

Charles v Bayswateru. Vaughan byl u něho novic- mistrem. Mezi novici nalézal se též Francis Burnard, později proslavený karikaturista a redaktor humoris- tického listu »Punch«. Tento hoch, již tehda ná- chylný ku pošetilostem všeho druhu, spáchal kdysi ve chvíli nanejvýš slavnostní špatný vtip a vzbudil tím mezi svými soudruhy všeobecný smích. Páter Vaughan odsoudil šprýmaře k trestu cidění okena poněvadž si Burnard při tom počínal jak náleží ne- motorně, chtěl mu Vaughan ukázat, jak se to děláa vylezl sám na římsu okna. Bylo velmi větrno, talár páterův třepetal se ve větru a pojednou vítr okno přirazil. Potměšilý Burnard ihned zastrčil závorkua poněvadž právě zvonilo poledne, odešel klidně do refektáře na oběd. Mezi obědem strhl se na ulici velký hluk. Představenému oznámeno, že na ulici před klášterem stojí velký dav a se smíchem hledí vzhůru. Záhy se ukázalo, co tam »veselého«. Man- ning se rozhorlil a obořil se prudce na nebohého Vaughana, když všecek skřehlý slezl s okna. Ještě větší výtopek ovšem dostal Burnard. — »Vy se chcete stát knězem,« zvolal rozhorlen, »budte raději ševcem.« — Burnard měl ihned nový šprým po ruce: »Chcete mi tedy přec jen svěřit starost o duši?« (souls = duše, soles = podešve, obojí se vyslovuje skorem stejně), odpověděl. Byl ovšem okamžitě vyloučen z ústavu a zvolil si později obor, jenž mu svědčil mnohem lépe než seminář. — Roku 1872 měl býti posvěcen na biskupa v Salfordu. Po- něvadž jako duchovní byl výhradně zaměstnánv Londýně, byl v severní Anglii takřka úplně neznám. Ráno v den svého posvěcení objevil se beze všeho průvodu u vchodu k sakristii hlavního chrámu, s ce- stovní kabelou v ruce. Jeden ze zřízenců chrámových zastoupil cestu mladému, prostě oděnému knězí a připomenul mu dosti nevlídně, aby se odebral do školy nebo kamkoli jinam, poněvadž sakristie jest výhradně určena pro pány preláty. Vaughan se do- brácky usmál a prohlásil, že mu bylo výslovně pra- veno, aby se odebral do sakristie. Tu se naň zříze- nec chrámu hrubě obořil a tázal se ho uštěpačně, kdo že vlastně je, že se chce míchat mezi preláty? — »Jsem Herbert Vaughan,« odpověděl neznámý klidně »a pokud mi známo, mám býti zde dnes vy- svěcen na biskupa!« — Jindy, dokud byl ještě kně- zem, byl Vaughan na rozkaz arcibiskupův vyslán do kláštera jeptišek Newhallu v Essexu na visitaci. Přijel tam pozdě v noci a přese všecko klepání a zvonění nemohl se dostat dovnitř. Když pak příštího jitra přišel do kláštera, aby četl mši, zděsily se milé jeptišky nemálo, když zvěděly, že přenocoval v jedné ze stáji kláštera.

Zemřelí v Praze

Dne 3. července 1903: Boranda Augustin kartáčnický učedník, 19 roků, 13—II. Hrubý Emanue! hostinský, 57 rok, 328—I. Vojanova Milada, dcera člena Národního divadla, 21/2 roku, 1968—II. Doležal František, syn truhláře, 6 roků, 153—V. Lukášová Josefa, manželka litografa, 24 roky, 687—I. Jelínkova Františka, dcera obchod. sluhy, 10 měsíců, 723— Altschulová Adéla, soukromnice, 66 roků, 282—III Kvintusova Marie, dcera dělníka, 14 roků, 57—IV Vašákova Alžběta, dcera topiče, 10 roků, 215—VII. Neumann Bedřich, syn dělníka, 1 rok, 75—VIII. — Ve všeobecné nemocnici: Bubák Vavřinec, plavec, 54 roky. Černých Božena, švadlena, 18 roků.

Hoznourek Alois, sladovnický pomocník, 45 roků. Jiruška Rudolf, droguista, 26 roků. Moravec Fra- tišek, kočí, 58 roků. Pavlista Josef, fotograf, 29 roků. Kopáč Josef, poklasný, 39 roků. Zusková Anna, manželka dělníka, 54 roky. Nocarova Barbora, dělnice, 32 roky. Hoffmannova Růžena, 20 roků. Cirkovská Františka, manželka dělníka, 37 roků. — U Milo- srdných sester: Krátkých Josef služka, 32 r. Novák Prokop, řezník, 32 roky. Somičova Barbora, žebračka, 62 roky. — V městskémchudopinci: Plichtová Barbora, vdova po sklepníku, 76 roků.

Král. české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo.

Ve čtvrtek 9. července.

237. hra v předpl (1. čtvrtka.)

Nově studováno:

Domácí cvrček- Opera o třech dějstvích s textem dle Dickensovy povídky od A. M. Willnera, překladem V. J. Novot- ného. Šložil Karel Goldmark. Dirigent Frant. Jílek j.h. Režisér Adolf Krössing OSOBY: John, poštovský, B. Benoni. Dot, jeho žena, R. Koldovská j. h. May, šička loutkového zboží, A. Bobkova. Edvard Plummer, námořník, R. Figar, Tackleton, továrník loutek, R. Polák. Domácí cvrček, G. Horvátova. Vesničané a skřítkové. Děje se v an- glické vesnici na počátku XIX. věku. Začátek o 7. hod. Konec o půl 10. hod. Po druhém dějství přestávka.

V pátek 10. července.

238. hra v předpl. (2. čtvrtka.) Dáma s kameliemi.

Lidové divadlo „ Urania“ v VII. části Prahy,

V zahradě I. pražského měšť. pivovaru. Ve čtvrtek, 9. července. Začátek o 7. hod. Ve prospěch sl. Elly Šedivé. Po prvé MAGELONÁ- Po prvé. Tragedie o 4 jednáních od J. J. Kollára. Režisér F. Šípek. Konec před 10. hodinou.

Aréna na Smíchově (bliže Palaokého mostu). Začátek o 7. hod. Ve prospěch Marie Táborské. Mařeněino štěstí. 15939 Drama lásky o 3 jednáních. Napsal Emil Marriot. Přeložil Václav Hnědý. Režii má Vilém Táborský. Denní prodej lístků u knihkupců pp. Urbánka v Praze a Kotka na Smíchově, Kinského tř., čís. 26.

Ve čtvrtek 9. července.

na Král. Pištěkovo lidové divadlo vaehraseok Ve čtvrtek 9. července. Začátek o 7. hod. Ve prospěch režiséra p. J. Strouhala. Po prvé. Adriena Lecouvreur. Po prvé. Drama o 5 jedn. Napsali Saribe a Legouré.

148

145

vypravování o posledních událostech, ale také podrobnou zprávu o náladě lidu, o rozložení vojska a o pevnostech, právě zbudovaných Hyksy, jež činily Memfis nedobytným. Při vstupu do paláce Taa byl uvítán roztomilým hošíkem, dvanáct roků starým; vytrhl se svému učiteli- písaři, jenž snažil se ho zadržeti a běžel naproti otci a Taa. »Ames!« zvolal král a vzav hocha na své silné ruce, přitiskl ho ke svým prsoum; potom obrátiv se k sledujícím za ním vojevůdcům a rádcům, ukázal na hocha a pravil hrdě: »Vidíte, moji věrní sluhové, hocha, jejž bohové si oblíbili, jak vyjádřll se náš zesnulý prorok. Jemu jest souzeno, aby zvěčnil jméno své a slávu otců svých; na hlavě jeho zaleskne se jednou dvojí koruna země Kemi, když byl před tím vypudil proklaté cizozemce, kteří po- tupili posvátnou zemi.« Jako jeden muž klesli na kolena tito věrní a osvěd“ čení sluhové. Zdvihnuvše ruce k nebesům, volali slav nostně: »Sláva, síla a požehnání Taa, vítěznému Kamesovi, jeho slavnému následníku i Amesovi, nastávajícímu farao- novi Horního i Dolního Egypta !« Na tajné radě po několika dnech bylo rozhodnuto pustiti se ihned do příprav k válce za osvobození; ze- jmena mělo se zříditi četné loďstvo, které usnadnilo by dopravu vojska a oblehání Avarise, hrozné námořní pev- nosti Hyksů, která chráněna byla se strany souše široký- mi průplavy; kromě toho rozhodnuto, že chrámy mají nashromážditi jisté množství obilí pro dobu hladu, aby

Všichni byli hluboce dojati; rychle povstav, Taa zdvihl starce a políbiv ho, pravil přívětivě: »Vítám tě, důstojný Amensete; jako milovaný ote žij u svého krále a věnuj tiše zbytek svého života slou žení božství. I v chrámě, i v domě mém budou tě všichn rádi vídati.« Vrchní žrec a ostatní hodnostové neopomenuli do- svědčiti nově přibylému, že úplně sdílejí city, projevené králem. Když všichni se upokojili, Taa pravil: »Zprávy, přivezené váženým Amensetem, jsou tak důležité, že vyžadují vážné úvahy. Třeba nezbytně otázati se bohů a prositi je, aby nám oznámili, bude-li nebez- pečným tento člověk, jenž tak neočekávaně octl seu vládního vesla a bude li prorokované neštěstí pro nás tak záhubným anebo zdali dojati jsouce naším neštěstím, ne- smrtelní neosvobodí zemi Kemi od útisku a nespojí na hlavě mé obě koruny Egypta.« »Slova tvá, ó králi, jsou plna moudrosti tvého otce Ra!« odpověděl vrchní žrec, posadiv se před tím se svými spolubratry. »Dle tvého přání my ihned ustanovíme den příhodný k přinášení obětí a k poznání vůle velikého boha dle vnitřností zvířat.« Za tři dni na to Taa se svým následníkem a malým průvodem, sestávajícím z vojevůdců a rádců, přibyl do chrámu a odebral se na obětní dvůr. Byla posud noc, ale poslední přípravy dály se se zimničním kvapem, jelikož oběti měly býti usmrceny za prvních paprsků vycházejí- cího slunce. Amenset chystal se konati bohoslužby sou- časně s velikým horoskopem chrámovým; světlo pochodní fantasticky osvětlovalo bílé obleky žreců a sochu boha, před níž na třínožce hořelo uhlí. Železný kanelář.

37