#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXXIV.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, ve středu dne 13. dubna 1904.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 103.
#4
alto_textblock
#4
ranní a odpol. list
předplácí s
Praze v zžninislra
ns niěao
n lvrt láta :
s drojí denáš kon
R : : :
vo slia lkiá rck
na měsíe .. . .
Pošitous
na čivrt lei
drojí sisinio
::
#6
alto_textblock
#6
sx o
#8
alto_textblock
#8
RODNÍ
#10
alto_textblock
#10
V drohném prodeji
#11
alto_textblock
#11
ie. . . . . ha kk
Vel alialkžch na venkorě
#12
alto_textblock
#12
zanní šale. . .
#14
alto_textblock
#14
Inseran,
platí ve hotově rapřed.
Přadplicení a ineerty přijímá dmini-
strace v Marianské ulici č. 3.
—
#15
alto_textblock
#15
t eenlovl s
nakepiiy so nevrnet
#16
alto_textblock
#16
3i
#17
alto_textblock
#17
Před novým zasedáním
říšské rady.
#18
alto_textblock
#18
Opětné svolání parlamentu vídeňského na
den 19. t. m. zavdalo spojeným obstrukčníkům
německým a jejich časopisům podnět k úvaze.
jak to vlastně s rakouskou ústavnosti té chvíle
vypadá. Nemohou zapřít, že velmi smutně! Ve-
likonoční prázdniny, které vládě Körbrově při-
šly velice vhod, poněvadz svou jistou porážku
v otázce voleb do delegaci mohla odročit. — už
minuly a v cele parlamentní, ústavní a vládní
situaci nestalo se ani nejmenšího zlepšení. Za
týden počné se právě tam, kde před Květnou
nedělí se přestalo, totiž s otázkou, jak zlomi
neb aspoň oblomit obstrukci českou. Předsedn
parlamentu už rozeslal poslancům pozvání a na
jednací pořad první nové schůze položil jen je-
den článek, totiž první čtení řádného rozpočtu
a finančního zákona na rok 19041
Jak obeeně známo, ocili jsme se už i v Ra-
kousku v druhé polovici měsíce dubna t. r., tak
že jest po stránce ústavní nemálo významno,
když v ústředním zákonodárném sboru západní
poloviny říšské teprv se ohlašuje první čtení
státního rozpočtu na tento rok. Ale to by tak
příliš nevadilo. V Itakousku už to nejde jinak.
Jest už ustáleným příslovím o této monarchii,
že vždycky přichází o jednu ideu a o jeden den
na bojiště pozdě. Dlouholetým zvykem družís
k tomu zajímavý dodatek, že Rakousko i se svým
státním rozpočtem přichází o rok pozdě. Ale jak
už praveno, ani tato specialita rakouská ve f-
nancích státních nebyla by letos nic zvláštního,
kdyby nebyla garnirována okolnosti, nasvědču-
jicí, že není jisto, bude-li i toto opozděné před-
kžení státního rozpočtu letos vůbec ústavně vy-
řízeno. Víme, že ministerský předseda jest n
to už připraven, opásav se brněním paragrafu
čtrnáctého, v němž už se nám představil př
vyhlášení zákona o vojenském odvodu n
tento rok.
Bylo-li lze pomocí tohoto čarodějného para-
grafu v rukou ministerského absolutisty vyhlásit
finanční provisorium na několik měsícův, do-
vede se to také na celý běžící rok.
Ale jsou mezi t. zv. důležitostmi státním
ještě některé jiné věci, při jichžto vyřízení pan
dr. Kórber štěstí svého čarodějného proutku
posud nebyl zkusil, a při nichž tedy svou zruč-
nost bude musit tepry osvědčit. K takovým vě-
cem náleží na příklad z domácích látek pro le-
tošek volba do delegací a vyrovnání rakousko-
uherské, ze zahraničné politiky obchodni smlouvy
s Italii a s Německem
—Tlumočníci a obhájci politiky páně Kör-
brovy opětovně tvrdí, že za provedení voleb do
delegací v nejbližší době nového zasedání par-
lamentu po Velikonocích odpovědni jsou Poláci.
Ministerský předseda prý jen jim k vůli ustoupil
z prvotního požadavku svého, aby tyto volby
vykonaly se před svátky a oni prý se zaručili, že
po svátcích vše dobře půjde. Pravili jsme už
minule na těchto místech, když tato pověst o zá-
ruce polské v listech körbrovských poprvé se
ozvala, že není ostatnímu světu povědomo, o jaký
základ se opírá. Do té chvíle ani v listech pol-
ských nestala se pražádná zmínka, že kolo pol-
ské na radě říšské takový slib pro volby dele-
gační by bylo učinilo. Ani neni nikomu v Ra-
kcusku jasno, proč Poláci byli by na sebe vzali
i zárukou svou stvrzenou povinnost, opatřiti
panu dru. Körbrovi volby, jichžto provedení zá-
#19
alto_textblock
#19
visí na někom zcela jiném než na nich. Avšak
listy spojeného tábora velkoněmeckého, stále na
skoku do vlastní obstrukce, utěšují se, že kolo
polské o provedení voleb do delegací co nej-
dřive se postará. Jest jen s podivením, mají-li
tuto nezvratnou jistotu, proč tyto volby nenale-
zají se už na jednacím pořadu první schůze po-
velikonoční? S takovou naprostou jistotou bylo
věru radno nečekati dlouho, až snad situace
cpět se změní. Však dejme tomu, že jest to
pravda a že kolo polské se zavázalo přičiniti s
o provedení voleb delegačních v novém zasedáni
říšské rady a že jeho snaha se zdaří. Dle listův
páně Körbrových neměl by pak parlament pro
tento rok na práci nie jiného, než povolenía
schválení státního rozpočlu na rok 1904. A tu
počíná nová kapitola v dějinách říšské rady a
zároveň v politice páně Körbrově. O Polá c í ch
nepravi se v časopisectvu körbrovském, že by
se byli zavázali přiměti poslance české k za-
stavení obstrukce také v otázce státního rozpočtu
a finančního zákona na tento rok. A co tedy
počne si dr. Körber a celá jeho všeněmecká dru-
žina v parlamentě i mimo parlament ohledně
této „státní důležitosti“ bez Polákův?
Jestliže už bez nich by nebylo možno vykonati
odložené volby delegační, bude to ještě měně
možno při státním rozpočtu a finenčním zákonu,
rovněž opozděném.
Na vyřízení této otázky netroufá si patrne
se svými silami a nechtějí se na ni odvážiti ani
všechny strany německé, sdružené pod jeho pra-
porem, poněvadž, jak pohlaváři jejich v neděli
na svém sjezdu v Brně byli se přiznali, všichi
Němci v parlamentě dohromady jsou tam jen
menšinou. Už dnes i vláda Körbrova i všichni
přívrženci její nelají se vědomím, že obstruke
česká při státním rozpočtu a finančním zákonu
na tento rok opět s plnou silou vystoupí na
jeviště.
Jsou si toho správně vědomi, nemohouce
popřiti, že doba velikonočních svátkův minula
beze všeho pokusu, aby v poměru národa če-
ského k dru. Körbrovi nastala změna k lepšímu.
A tu již v listech tábora všeněmeckého ozývá se
tatáž úvaha, která v neděli zaměstnávala tak
náčelníky jeho na poradě brněnské, úvaha, jal-
to vlastně té chvíle dopadá s myšlenkou, aby
jednací řád, dle něhož parlament posud žije.
byl změněn a sice na takový způsob, jenž by
provozování obstrukce na vždy vyloučil? I v Brn
i ve veškerém časopisectvu körbrovském jedno-
myslně uznáno a prohlášeno, že na takovou
změnu jednacího řádu Němci vůbec nikdy ne-
přistoupí.
Nebylo ani potřebí, aby se k tomu opět při-
znali. Vimeť už od čtyř let, že obstrukci svou
mají stále připravenu, jakmile by národu če-
skému jen v nejmenším mělo se státi po právu
a spravedlnosti. Však tenkráte státnici všeněmečt
na své poradě v Brně připojili ke svému starému
úmyslu, nezavříti před sebou nikdy dvířka, ve-
doucí k obstrukci, dodateček toho znění, že prý
by byli ochotni „dáti svě svolení ku poradám
opravě jednacího řádu“, jen kdyby dříve bylo
provedeno první čtení státního rozpočtu na tento
rok! To má znamenat, že před světem, který je
posud nezná, chtějí vypadati lepší než jsou
na vyšších, rozhodujících místech vídeňských
nezkaziti si vítr. Nedojde-li v parlamentě příštího
téhodne na první čtení státního rozpočtu pro
tento rok, poněvadž obstrukce česká na svém
posavadním stanovisku setrvá, doufají odpůrei
naši i s panem Körbrem, že zůstanou bíli jako
#20
alto_textblock
#20
jedno lilium a že na změnu, případně opravu jed-
nacího řádu pro parlament letos už zase vůbee
ani nedojde.
Nedojde asi už ani na jiné věci, jak Něme
sami dnes větří, prorokujíce, že říšská rada sv
bozvýsledně zasedání v měsíci květnu skončí
a sejde-li se na sklonku letošního podzimu zase
že najde situaci, ve všech směrech úplně změ
něnou. O této změně rozhovořilo se všeněmecké
panstvo také už minulé neděle v Brně a do-
spělo k dingnose chorobné ústavnosti rakouské
že není vyléčitelná ničím jiným, než byrokrati
ckýmabsolutismem! Jako bychom za vlády páně
Körbrovy v něm nebyli už na čtvrtý rokl Kam
střelka tohoto absolutismu, jenž podle starého
vzoru by byl zase jen německý, v politice uka-
zuje, bude nadepsáno „závěrečná kapitola v dě-
jinách tohoto soustátí.
#21
alto_textblock
#21
Politické zprávy domácí.
z Vídně, 11. dubna. (Proti so u b o ji.
Liga protisoubojová vyjednávala s ministerstven
vojenství, aby členy jejími směli býti aspoň tak
nenklivní důsťojníci. Nyní prý se podařilo nalézu
způsob, jenž odstrání všeliké pochyhnosti v t
věci. Liga změní své stanovy tak, aby neaktiv-
ným důstojníkům, kteři se stanou členy spolku.
bylo dovoleno v čestných otůckách obraceti se
k vojenskému čestnému soudu a nikoliv k čest-
nému soudu spolkovému, jak se vyžaduje dl
stanov dosavadních. Ministerstvo vojenství do-
volí pak nesktivným důstojníkům, aby se hlá-
sili za členy protisoubojové ligy.
Ze Lvova, 10. dubna. (O patření prot
ruským zemědělským dělníků m.)
Tyto dni byla v krakovském „Czase“ zpráva, že
policie na nádraží osvětimském zadržela více
než tisíc ruských sedláků z vých. Haliče, kteř
se chtěli jako každoročně odebrati do Pruska
na polní práce. Sedlákům těm nebylo dovoleno
odjeti do Pruska proto, že se nemohli vykázati
nájemnou smlouvou s některým pruským stat-
kářem a nebylo tedy zjištěno, naleznou-li v Pru-
sku jaké zaměstnání. Poněvadž prý podobných
případů stalo se již více, zemská vláda haličská
obrátila se k rakouským konsulům v Prusku s do-
tazem, jeví-li se tam potřeba haličských dělník
a obdržela odpověď, že, bude-li třeba dělníků.
budou přijímání pouze polští dělníci ze západ.
Haliče, kdežto ruští dělnici z vých. Haliče práce
nenaleznou, poněvadž jsou známí jako lidé leniv
a špatně pracující. Zpráva tato způsobila při
rozeně veliké rozechvění mezi haličskými Rusy,
kteří právem nevěří, že by rakouští konsulové
byli s to dáti o ruských dělnicích dobrozdání tak
nevýhodné, jak se sděluje v krakovském listé.
Vládní opatření, jímž se ruským dělníkům z vých.
Haliče brání odjižděti za praci do Německa, vy.
kládá se prostším způsobem. Výhodnější práce
v Německu má býti vyhražena dělníkům pol-
ským ze záp. Haliče, za to ruští dělníci mají býti
nuceni hledati si těžkou, ale špatně placenou
práci na statcích polských velkostatkářů a jich
židovských nájemců doma v Haliči. Tento výklad
vládního opatření nebude asi dalek pravdy.
Ze Záhřeba, 11. dubna. (K bouří m
Samoborn) sdělují se následující podrobnn-
sti: Schůze účastnilo se na 10.000 osob, jež
přibyly jak z města, tak ze širokého okoli,
majíce většinou v čele své faráře. Na jednacím
pořadu byla finanční samostatnost Chorvatska.
ústavní svobody a přivtélení Dalmacis. Jeden
řečníků počal nápadně vynášeti zásluhy nebožl
#22
alto_textblock
#22
tíka Starčeviče, při čemž jej předseda schůze,
posl. Kiepach z chorvatské strany práva pře-
rušil poznámkou, že o Starčevíči není řeč.
Přerušení to vzbudilo nevoli mezi přívrženci
čisté strany práva a nevole rychle stoupala bě-
hem dalšího jednání.
Konečně se sedláci rozehnali útokem n
tribunu, předsedu strhli k zemi a stloukli jej-
Pořadatel vyprostil posl. Kiepacha z rukou
rozzuřených sedláků a odvedl jej do obecního
úřadu. Sedláci přihnali se k radnici a poně-
vadž byla zavřena, vytloukli v ní okna i dvéře.
Když se jim konečně podařilo vniknouti dovnitř,
posl. Kiepach byl zatím odveden zadním vcho-
dem. Výtržníci vrhli se ze vzteku na obecní
akta, vynesli je na ulici a tam je spálili. Měs-
ský tajemník, jemuž se dávalo za vinu, že
posl. Kiepachovi pomohl k útěku, byl tak zbi,
že se pochybuje o jeho uzdravení. Výtržníci
odebrali se pak k okresní budově a řádili
i tam. Veškery listiny byly spáleny bud
domě, neb na ulici, z části byly naházeny i do
potoka, tekoucího mimo okresní budovou. Te
prve když na místo výtržností přibyli dělostřelci,
sedláci se rozplýlili. Jeden z dělostřelců, jenž
špatně zacházel se svou zbraní, se zastrřelil
střela poranila na hlavě také jednu blízko sto-
jící ženu. V noci přibyla do Samoboru setnina
pěchoty ze Záhřeb
#23
alto_textblock
#23
Politické zprávy zahraničné.
#24
alto_textblock
#24
V Praze, 12. dubna.
Rusko a česká otázka.
Konstatujeme, že »Prager Tagblatt«, znove
se vraceje ke článku »N. L.« pod timto ná
zvem, tvrdí i něco, co v onom článku nebylo
To jest obyčejnou taktikou novinářů toho druhu
Tím se »Pr. T.« odbyl sám.
#25
alto_textblock
#25
Nové burské povstání?
Londýnský »Morning Post« uveřejňuje zprávy
z jižní Afriky, pro Anglii velmi nepříznivé. Bu
rové nezřekli se nikterak naděje, nabýti opět samo-
statnosti. Připravují se potichu, aby použili první
příležílosti za tím účelem. Také mimoburské
bélošské obyvatelstvo jest s nynější správou velmni
nespokojeno a svmpatisuje u veliká většině s Bury.
Černoši, kteří válkou stali se troufalejšími, jsou
zachváceni nebezpečným jitřením. Sebe menší
odboj mohl by miti následky nejdalekosáhlejší.
Burové samy podněcují černochy k odporu. » Mor-
ning Post« mysli, že Burové vyčkávají dosazení
nejbližší liberální vlády v Anglii, aby rozpoutali
velikou agitaci k nabytí samosprávy a že agitace
ta bude míti úspěch. Burové budou mo
— praví londýnský list — vážně pomýš leti
na válku proti Britům, až Anglie bude
jinde vážně zaměstnána. List tvrdí také s celou
určitostí, že Burové po kapitulaci vojsk svých
nevydali ani polovici mauserovek a leetmetfordek,
jež byli za dřívějších bojů ukořistili a že také
nikdy nedělo se tak rozsáhlé podloudnictví se
zbraněmi, jako právě nyní. Pušky a náboje do-
pravují se u velkém počtu územím z Delagojské
zátoky přes území svozijšké do okresů pieters-
burgského a leydsdootského.
V Johannesburku konala se v pátek schůze
7000 dělníků při tamějších pracích dolovacích
zaměstnaných, kteří se usnesli jednohlasně žádati
za odvolání Milnera a za poskytnutí samosprávy
Transvaalu i Oranžsku.
#26
alto_textblock
#26
K anglo-írancouzské smlouvě.
»Tempse a »Journal desDébats«
gratulají Deleasséovi ke smlouvě právě publiko-
vané, ač její obsah byl vlastně již od týdnů
znám; list prvý staví Delcassóa po bok Fer-
ryovi, ostatní francouzské listy sobotní zacho-
vávaly ještě zdrželivost v úsudcích o smlouvě,
až jen na »Figar o«. Tento zve smlouvu
sice štastnou událostí, ale dodává, že d o m n ě lé
sympatie Angličanů pro Francii
nesmějí býti přeceňovány. O jedno-
tlivostech smlouvy pak list ten mluví dokonce
již bez nadšení. Ústupek, aby přebytků dluhu
egyptského vláda egyplská (rozuměj: anglieká)
směla volně použiti, úklizuje poslední
překážku deťinitivního panství
Anglíčanů nad Egyptem. V Marokku
přejímá Francie vlastně všechny finanční bře-
mena pro politický a hospodářský přerod země
té a až bude dilo to dokonáno, dovoli ostatním
státům poskytnutím plné svobody obehodní, by
jí ovoce tohoto díla odňaly. Dále svoluje Francie,
by nesměla býti zřízena opevnění na marockém
pobřeží, kdežto Anglie podržuje opevnění v Gi-
braltaru. Jest tedy nesmyslno mluviti o tom, že
by smlouvou touto stalo se ústi do Středo-
zemního moře otevřeným.
Okolnost tuto kritisoval ostře také naciona-
listický poslanec de Mahy, jenž byv »Figareme
interviewován neprojevil nad smlouvou žádného
nadšení. Když redaktor »Figara« uvedl na pře-
třes, případnou allianci franko rusko anglickou,
de Mahy odtušil: »Nebyl bych přítelem takové
alliance, neboť nemám k Anglii žádné důvěry.«
Henry Rochefort naopak obává se, že n-
nější úmluva anglo francouzská stane se zákla-
dem k allianei anglo francouzské, o niž prý
Delcassé už od šesti let usiloval a kteráž by
měla hrot přímo proti Rusku na-
miřený. List tvrdí, že známý anglický agent
v Čině Hart usiluje dnes již všemožně, aby
Čína vyslala proti Rusům čtyři sbory. Anglie
by tím uvedla Rusko do velikých nesnází, aniž
by sama musila z neutrality své vystoupiti a
umožnila by tak Francii, aby nemusila i při
nynější allianci své s Ruskem tomuto přispěti,
jelikož by toto evropskou mocí vlastné
přímo napadeno nebylo. Henry Rochefort proto
na Deleasséovu politiku co nejostřeji útočl.
Ozývá li se tak ve značné části tisku fra-
couzského nedůvěra vůči úmluvám s Anglií,
jest ve Španělsku proti francouzsko anglické do-
hodě pravé pobouření. »Correspondencia«,
kterouž jsme už včera otiskli, »Globo«a
»Diario« proti smlouvě vystupují tonem nej-
prudslm. Zdá se, že si vláda francouzská
smlouvou tou Španěly odcizila na dobro, aniž
si zabezpečila spolehlivě oporu v Anglii při při-
padné vlastní své zápletce mezinárodní.
Anglické listy také dnes skorem vesměs
z uzavřené smlouvy se radují a k ní si gratu-
lují. Momentů nových v hlasech jejich není,
mimo jedinou liberální »Westminster G a-
zette«, jež v důsledku smlouvy této s Franci
přimlouvá se za podobnou dohod
s Ruskem. Ovšem dlužno připomenouti, že
list ten i činitelé za ním stojící nemají na
dnešní zahraničnou politiku anglickou vlivu
#27
alto_textblock
#27
žádného.
#28
alto_textblock
#28
Ke kampani proti Pelletanovi.
Mistoadmirál Bienaimé, byv povolán k mi-
nistru námořnictví Pelletanovi k zodpovídání,
#30
alto_textblock
#30
FEUILLETON.
#31
alto_textblock
#31
Ze sirotčince.
Hrst vzpomínek do památníku král. hlav. města.
Ve svém čtvrtém roce ztratil jsem rodiče
Po krátkém pobytu u cizích lidi přišel jsem jako
syn pražského občana do kláštera sv. Karla Boro-
mejského v Karlíně. Praha neměla tehda ještě
vlastního ústavu a posílala své sirotky do Kar-
lína. Hned, jak jsem přišel, vzali mi botya
kabát. Za boty dostal jsem bačkory, za kabát
pentličku s penízkem, na němž byl nějaký svatý.
Po celou dobu, co jsem dlel v klášteře, jsem ka-
bátu ani čepice vůbec neviděl. Však jsem je také
nepotřeboval, kostel byl v klášteře, škola také
(jedinký pokoj pro všechny chovance i pro děv-
čata), na ulici jsme nepřišli; ke skrovnému sko-
tačení stačila klášterní zahrada s několika stromy
a nevelký dvůr.
Ráno jsme vstali, pomodlili se, umyli se v
společné vaně a šli do kostela na mši sv.
Obleky naše byly neúplné, kdo měl vestu.
neměl kabát a naopak. Svůj vlastní kabát ob-
jevil jsem brzo na chovanci z jiného oddělení.
K snídani měli jsme praženou polévku; ti, na něž
bylo zvláště placeno, kávu. Potom šli jsme „do
školy“. V poledne rozdáváno z velkých plecho-
vých nádob jídlo do plechových mísek. (Polévka.
tuřin, brambory, hrách, fasole atd. Někdy velik
bramborové knedlíky, jimiž někteří rozpustilci
házeli na zeď.) Za oběda chovanec některý čet
nahlas životopis světce, jehož památka právě
připadala. Lžic, vidliček, nožů nebylo, totiž
pořádných. Některý měl pouze dolejšek lžíce,
jiný zase jen držadlo, půjčovali jsme si to na-
vzájem: Nedočkavci jedli pomocí prstů. Oprav-
dové nože měla jen naše aristokracie, dvě hra-
bátka Zed—ové a jeden rytíř, tuším, Gen
z Gen—ova. Na ně platili příbuzní, na nás město.
Po obědě jsme se pomodlili a šli „do práce“.
Starší chovanci pletli koberce, jiní společně
s panem učitelem (jediná mužská osoba v klá-
šteře, zároveň varhaník) vyráběli voskové Je-
žišky. Já, jako mladší a méně dovedný pletl jsem
„cingulum“ pro pány pátery. Vyučování bylo
vouze dopoledne. Před večeří, polévka (šlechta
měla něco lepšího), bylo modlení, pak jsme delší
modlitbou poděkovali Bohu za všecky dary, ja-
kých se nám toho dne dostalo a odebrali se v pa-
rech na dlouhatánské, temné chodby klášterní.
kde jsme prozpěvovali svaté písně. Klášter byl
ohromné stavení, dnes ho zbyla jen část. Násle-
#32
alto_textblock
#32
doval rozchod de ložnic, a nejrozkošnější chvíle
celého dne. Velebné panny odebraly se na svá,
sněhobilými záclonami krytá lože (ve vedlejším
pokoji), my seskákali z postelí a pryčen a pro-
váděli všelijaké kratochvíle. V noci měl nás na
starosti jedině sv. Alois, jehož obraz visel na
zdi. Z představených zamilovali jsme si nejvice
mladou kandidátku klášternictví, Marii. Titulovali
jsme ji „velebná panna čekatelka“. Nenosila
ještě ošklivý černý čepec a také neměla stále po
ruce rákosku. Jiná oblíbená osoba byla civilní
stará služka. Měla na starosti dvě klášterní
krávy. Říkali jsme ji proto „teta z chléva“
Tak to chodilo den za dnem. Výjimkou byl
svátek sv. Karla Boromejského, patrona ústavu.
To jsme dostali k snídani kávu (také na mísky,
jiných příborů nebylo) a velikého bandura. Ne-
příjemnou stránkou slavnostní snídaně bylo, že
následovalo také mnohem zase slavnostnějšía
delší modlení. Někdy bylo „obětování““. Roz-
dány všem malé lístky papíru, napsali jsme na
ně svá nejtajnější přání, odevzdány „velebné
matce“, představené, a ta je v kaditelnici oběto-
vala před sochou Panny Marie. Mým nejtajnějším
přáním bylo, abych se dostal z kláštera s abych
měl barvičky k malování.
Na dvě události se pamatuji, jež vyrušily
všední jednotvárnost našeho života. Příbuzní na-
šich hrabátok přinesli jim darem živého beránka.
Veliká radost pro všecky! Bylo to krom obou
již zmíněných krav jediné zvíře, k němuž jsme
měli přístupu. Každý z nás byl přešťasten,
mohl-li zvířátke jen pohladit. Jednou staršíh
z hrabátek přepadl kavalirský spleen a beránka
podřezal.
Jednou zase jeden soudruh dal se v nocid
strašného řvaní. Dlouho to trvalo, konečně, cela
ložnice i se sv. Aloisem byla vzhůru, přišly dvě
velebné panny a křiklouna odvedly. Kam? Ne
vím. Druhý den velebný pán vykropil ložnici svě-
cenou vodou a bylo zase dobře.
Pak stalo se něco neočekávaného. Jednoho
dne bylo nás as třicet vyvoláno a krátce s námi
sdělili, že budeme z kláštera odeslání. Nevedlo
se nám tam valně, ale loučení je vždy těžké —
dali jsme se do breku. Co se s námi, pražskými
sirotky, stane? Nejistota příštího osudu mučila
nás nevýslovně. Z ostatních soudruhů s námi
vyobcovanci nikdo soustrastně nepromluvil. Ve-
lebné panny nás jaksi ignorovaly, ani takřka ne-
dbaly, modlíme-li se dost nahlas
Po několika dnech přišli as tři černě odění
pánové, vyložili nám, kterak prý král. hlavní
#33
alto_textblock
#33
město Praha založilo pro nás nový, pěkný ústav
a tam že nás odvezou. Zároveň nám rozdány
z brusu nové šaty, prádlo, boty, zimníky
čepice. Teď jsme zase my s nikým nemluvilil
Jak se vše událo
Roku 1874 obnášel poplatek za 53 cho-
vanců 4351 zl. 27 kr. Za ty peníze dalo se už
něco poříditi. A tak dne 20. března 1873 od-
hlasováno v městské radě pražské založiti ústav
vlastní. Tak vznikl městský sirotčinec arcivévod-
kyně Gisely. Dne 14. prosince 1875 přijely pro
nás tři omnibusy, velebné panny obdarovaly nás
sv. obrázky, udělaly nám křížky a opustili jsme
klášter. Zůstali jen chovanci mimopražští.
Cestou do nového ústavu živě přetřásána
otázka: Budou-li tam také jeptišky? Dojeli jsme.
Nebyly! Oddechli jsme si. Přijelo nás celkem
30 hochů a 20 děvčat. Zavedli nás do velké
jídelny, červeně a bíle dekorované, plné květin.
Zasedli jsme kol dlouhých stolů k první večeři,
každý na vlastní židli, každý před sebou porcelá-
nový talíř, opravdickou lžíci, krajic chlebaa
zcela nezvyklé nádoby — koflíky s vodou. Před
i po jídle udělali jsme pouze křiž, pak jsme se
pomodlili společně „Otčenáš“ a uléhali do že-
lezných postelí s bílými prostěradly. Jaký blaho-
byt! Ráno umývali jsme se ve zvláštní síni, v či-
stých umývadlech a utírali jsme se bělounkými
ručníky. V klášteře bývalo k disposici jedině
špinavé prostěradlo, a proto většina se utírala
raději do rukávů svých košil.
Druhého dne byl ústav za přítomnosti sta-
rosty, pp. Klenky z Vlastimilů, Vojty Náprstka,
členů městské rady atd. slavnostně otevřen. Pa-
matuji se do dnes na srdečná slova prvního d -
zorce ústavu, zesnulého světícího biskupa P.
Karla Švarce (tehdaž kanovníka). „Dítky, vítám
vás s otevřenou náruči!“ A ke konci k pěstou-
nům doložil: „Jménem božím i jménem města
odevzdávám vám tyto sirotky. —.
Vážili jsme si nového života a poslouchali
jsme; byl-li některý, jak to už mezi kluky bývá,
nezvedený, zkroil okamžitě, když mu bylo pohro-
ženo, že půjde zase do kláštera.
Naším domácím pěstounem byl znamenitý
muž, p. Josef Baroubek, dávno již zesnulý. Ne-
byl z povolání paedagog, býval nadporučíkem
u artillerie, bojoval u Custozzy, byl dvakráte ra-
něn a měl vyznamenání. Zbožňovali jsme jej.
Škoda, že na hradčanské škole nebyla zavedena
nauka o vojenství — všichni byli bychom v tom
předmětu byli dostali první známku. Pan učitel
vyložil nám každou významnější politickou udá-
#34
alto_textblock
#34
lost. Příčinu porážky u Král. Hradce znali jsme
lépe než sám Benedek; za nastalé vojny rusko-
turecké věděli jsme o pohybech obou armád. Ač
modlili jsme se nyní jen jednou denně, v den,
kdy přišla zpráva, že Plevno padlo, jsmes
k modlení vůbec nedostali. Také v počtech, kre-
slení a němčině nás pan učitel důkladně pro-
háněl. Za to o prázdninách prodělali jsme s nim
všecky divisní maněvry a byli častými jeho hosty
po venkovských hospodách.
V zimě hráli jsme divadlo, pořízené ná-
kladem kanovníka Švarce, pp. radů Jaroše,
Stracha a j. Všem chovancům vděčně utkvěl
v paměti také oficiál, pan Fr. Burger. Byl, tu-
ším, ustanoven ke zkoumání účtů, a kdykoli na-
vštívil ústav, vždy nám koupil košík jablek.
Ústar zkvétal. Brzo bylo jen nás hochů
na 70. Bylo to mnoho na 60letého pana vycho-
vatele. Žádal, aby mu dár byl pomocník. Sl.
městská rada shledala však, že ústavu třeba je
především paedagoga. Zřízeno místo ředitele
tím stal se učitel a správce vlašského sirotčince,
p. Ot. Zelenka. Důstojník od dělostřelectva a
učitel (napadá mi tu známá německá divadelni
hra „Generál a professor“) nezůstali dlouho po-
hromadě. Za krátko námi všemi vřele milovaný
pan Baroubek odešel. Dojemné bylo setkání
s ním jednou ve Stromovce. Jdeme, jak ob-
vykle, v přísném pořádku, dva a dva procházkou.
V aleji pojednou bývalý náš pan učitel! Jako na
povel nechali jsme ředitele samotného a shrnuli
se jako stádo ovcí kolem zbožňovaného pastýře.
Tehdaž armáda zvítězila nad vědou. Ale po-
rážku odnesli jsme my. Nedostali jsme za trest
žádné housky ke svačině.
Ústav změnil brzo svou tvářnost. Inspekčn
tabulky se jmény chovaneů, kteří měli „službu“
(zametat schody, rozsvěcovat plyn, dozor v umý-
várně atd.), zmizely. Místo nich objevily se ná-
pisy z Komenského. Misto válečných dějin sucho-
párná nauka, místo manévrů a hudby děl —
housle, harmonium a zpěv. Bylo vše prospěšné
a směřovalo k našemu dobru — ale o součas-
ných událostech dějinných nedovídali jsme se
už ničeho. Svět venku za stěnami ústavu byl pro
nás jako zabedněn.
V náhradu dostalo se nám jiných zábav
V ústavě založena knihovna i povolán učitel
zpěvu, pan Pele. Nastudoval s námi velké čtyř-
hlasé mše; také naše divadelní představení do-
stala jiný nátěr. V masopustě měli jsme ples,
tančili jsme při vlastní hudbě; sám roznášel
jsem o tom zprávu pražským redakcím a dě-
#35
alto_textblock
#35
koval jménem chovanců pp. sládkům, strahov-
skému a od „Karabínských“ za darované pivo.
Po šestiletém pobytu opustil jsem ústav,
ale prve nežli mne osud zavál k divadelním
společnostem, několikrát jsem jej navštívil. Po
řediteli Zelenkovi stal se správcem ústavu p. J.
Pour. Zavedeno modelování, rýsováni, práce ve
dřově, vyspělejší chovanci posíláni do měšťan-
ských i středních škol. Znova navštívil jsem
ústav již jako člen Národního divadla, pořádaje
domáci divadelní představení. Ústav byl na
vrcholi svého rozkvětu. Ukázala se potřeba, na-
jati vedlejší dům. Chovanců bylo tu až 1 80.
Před několika dny navštivil jsem ústav zase.
Jaká změna! Dům poloprázdný, chovanců sotva
třicet. Město zavedlo systém úsporný, posílá
dítky svých příslušníků k vychování na venek.
Platí za ně po 8 zl. měsíčně. Dle výroční zprávy
ředitele Zelenky, vydané r. 1882, obnášel ná-
klad na jednoho chovance měsíčně kol 18 zl.
Nyní se tedy na jednotlivci 10 zl. uspoří! Ale.
za jakou cenul
Děti posílány do chudých obcí na Třebe-
nicko, Táborsko, Prachaticko. Také do okol
Prahy, často do míst, kde jsou jen dvou- či
trojtřidné školy. A je otázka, zda dítě opravdu
do školy chodí. Často jich užívaji k domácím
pracím, pasou dobytek atd. Není to krok zpět,
zase k tomu, čeho jsme se v klášteře tolik obá-
vali? Je opravdu nutno, aby král. hlavní město
šetřilo tak na svých sirotcích? Nepřijde jednou
městu dráže, až bude nuceno starati se o pří-
slušníky — nevychované?
Namitáno prý, že dětem daří se v ústavě
příliš dobře, a to že není dobrá průprava pro
život. Také prý nedoeileno dost zdárných vý-
sledků. Ale proč ústav, jenž vychová dítě až
k jeho čtrnáctému roku, neměl by i dále míti nad
ním náležitý dozor? Pro lenochy a nezvedence
zařízeny jistě právem humanity účelné ústavy
v Libni a Řičanech. Sirotei hodní a nadějní, sna
právě pro tuto svou vlastnost mají postrádati na-
vedení a péče?
Viděl jsem v ústavě dcerku po svém dobrém
známém, prof. dru. E. K..... Zabolelo mne
pomyšlení, i ji že by mohl potkat podobný osud.
Jako bývalý chovanec chovám vřelé přání,
aby ústav byl hodně brzo opět vrácen bývalému
systému a aby všem ubohým, kdož postiženi byli
v útlém mládí sirotou, poskytl stejného dobro-
diní, jakého dostalo se mně.
#36
alto_textblock
#36
Karel Mušek.