#1
alto_textblock
#1
Ročnik XXXXIV.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v pondělí dne II. dubna 1904.
#3
alto_textblock
#3
Číslo o
#4
alto_textblock
#4
Na ranní a odpol. listy
předy lácí se
v Praze v adnini
na nařse
nk čtvrti leta
s dvojí donáškou
nlat. : .
sa nšse vo slíalkéc
roštoni
na čtrrti leka
drojí zianko
nt:: 2i
#6
alto_textblock
#6
ikei
aKoi
a
#10
alto_textblock
#10
V drobném prodejis
rnnní číslo o sobě . . . ra Bh
sdpolední. -
.. . n2k
Ve nlislkách na venkori
ranní čátlo. . . ..
sdpolední
.. . . . . . s
Inseraty
platí se hotově neplel.
plncení a inaerty přljínsá a dnínl-
skrace v Marianské ulici č.3.
Tam nacházejí so též redakne
tlskárna a ezpedice „Národnich Listů“.
Eakopisy so nevraasji.
#11
alto_textblock
#11
Telefonické zprávy „Nár. Listů.“
K vnítřní sitnaci.
Z Vídně, 4. dubna. Ministerský předsed
dr. Körber byl v pátek po 10. hodině dopol
přijat císařemve zvláště dlouhém
slyšení.
Na vládních místech popírá se, že zase
dání poslanecké sněmovny odloženo bude a do-
dává se, že sejde se řlšská rada p ří-
ští týden.
Dovídáme se, že stať uveřejněná v »N.
Freie Presse« o poměru klubu po
ského k ministerskému předse-
dovi dr. Körbrovi a českoněmecké akci
vyrovnací, klubem polským zahájené, nepo-
chází od člena parlamentní ko-
mise klubu toho, nýbrž od poslance,
který náleží oné skupině polské delegace, jež
vždycky tíhne na levo, jež byla pro
spolek polsko-německý proti Čechům a jež prá-
vem nabyla názvu skupiny bankovní.
soudem.
#12
alto_textblock
#12
Záležilost českých škol ve Vídni před říšským
#13
alto_textblock
#13
Z Vídně, 11. dubna. Dle programu, který
včera vydán byl pro jarní kampaň řlš-
ského soudu, bude se konati před tímto
tribunalem líčení o českých stížnostech
na ministerstvo vyučování v příčině z r
zení obecných českých ško! ve
Vídni, nikoli teprve 25. t. m., nýbrž 23
t. m. Jak se dále dovídáme, podalo min
sterstvo vyučování protispis pode
psaný ministrem drem. Hartlem. Na právní ná-
mitky tohoto operátu jsme věru velmi zvědavil
Bylo vydáno toto provolání česke
veřejnosti ve Vídni: »Rozhodnutí nej-
vyšších tribunálů soudních o hromadných žádo-
stech Čechů vídeňských kvapem se blíží —
23. t. m. rozhodovati bude o této důležité zá-
ležitosti říšský soud. Ve významné a vážně této
chvíli, kdy celý český národ s napjetím hledí
vstříc výsledkům naší velké akce školské, musl
býti příkazem naším, vyvarovati se všeho
co by společnou svatou věc j ak
koli poškoditi mohlo.
Učinili jsme, co učiniti se dalo. Rozhod-
nutí o spravedlivém požadavku našeho českéh
lidu ve Vídni svěřili jsme v ruce nejvyšších
soudců tohoto státu, od nichž očekáváme roz-
sudek spravedlivý. Žádáme proto naši
veřejnost, aby zachovala bezvý-
minečně klidnou mysl a důrazn
varujeme před event. demonstra
cemi pouličními, které by jen neblahé
následky pro nás měly. Požadavek náš školský
ie otázkou výlučně kulturní (myslíme, že je
otázkou právní, pozn. zprav.), nečiňm
tedy z ní ke vlastní škodě otázku
politickou. Doufáme, že česká veřejnost
bezvýminečně tomuto našemu přání vyhovi ku
prospěchu a dobru naší společné spravedlivé
věci české na Dunaji. Ve Vídni, 7. dubna.
Ústřední školský výbor.«-
#14
alto_textblock
#14
Mezinárodní novinářský sjezi.
Z Vídně, 11. dubna. Mezinárodní novi
nářský sjezd koná se v tomto roce ve Vídn
13. září. Účastníci uvítáni budou na radnie
drem. Luegrem, v ministerstvu vnitra drem.
Körbrem a v ministerstvu zahraničních záleži-
tostí hr. Goluchowským, kteří všichni uspořádají
na jich počest hostiny
#15
alto_textblock
#15
Telegramy „Národních Listů.“
Schůze ministrů v Opatii.
Z Říma, 10. dubna. (C.-B.) „Giornale
d'Italia“ praví: Schůze v Opatii jest událostí
pozoruhodného významu. Jsme šťastní, že se
tato událost stala. Soudí a čekává se od ní, že
přispěje k tomu, aby dosavadní dvoja-
kosti byly rozptýleny. — „Italie“, po-
jednávajíc o výkladech rakousko-uherského časo-
písectva, praví: Sdílime city a přání časopisův
říše, s námi společné. Schůze v Opatii má vý-
znam užitečný a praktický. Italie se tomu těší,
neboť ministr Tittoni dokázal touto schůzí jasně
a zřetelně, že politika italského království je
pevná a stálá, vylučujíe všelikou dvojakost a
proniknuta jsouc velkou loyálností. Zvláštní
správnost a plná upřímnost naších styků s vl-
kými státy a se zahraničními vládami poskytují
nám jistotu, že legitimní zájmy Itali
dojdou uznání, které jim přisluší.
Z Opatie, 10. dubna. (C.-B.) Ministr Tit
toni odplul dnes ráno na palubě parníku „Do-
gali“ do Ankony. Vévoda z Avarna odcestov
do Benátek.
#16
alto_textblock
#16
Delcassé o francouzsko-anglické shodě.
Z Paříže, 10. dubna. (C.-B.) Ministr zahra-
ničních záležitostí p. Delcassé prohlási
dnes v rozmluvě s jistým redaktorem, že vyjedná-
vání o francouzsko-anglickou shodu zahájen
bylo již za návtšěvy presidenta Loubeta v Lon-
dýně dne 7. července 1903. Vedoucí myšlenkou
celého jednání bylo, že tam, kde zájmy jedné
z obou mocí v některé otázce nepopíratel-
nou převahu mají, druhá moc nějaké
oběti přiněsti musí. Soudilo se, že výbuchem
rusko-japonské války vyjednávání bude pře-
rušeno, avšak nestalo se tak. Vyjednáván
dospěto k cíli a každý, kdo zájmy Francie
a světového míru na zřeteli má, musí výsledkem
celé akce býti uspokojen. Diplomati c ka
perioda marocké otázky je ukon-
čena, Anglie není arci jedinou mocí, jež m
v Muroku hospodářské nebo jiné zájmy, leč však
ani Italie, ani Španělsko nebude nám zajiste
klásti překážek; zabezpečíme si to, neboť uči-
níme za tím účelem, co bude možné. Ostatní pak
státy budou zajisté prohlášením v olnosti ob-
chodu dostatečně zabezpečeny. Politika Fran-
cie oproti Maroku bude stále mírumilovnou.
Francie bude sultánovi při správě země při hle-
#17
alto_textblock
#17
dání finančních pramenů a při organisaci vojska
nápomocna, zabezpečí mu stavbu želez-
nice, jež bude prodloužením trat
z Araje do Tunisu a potlačí i poslední zá-
rodky revoluce.
K tomu všemu arci bude po-
třebí času. Nebylo k vojenskému dobyt
Alžíru potřebí šedesáti let? Jiný než smírný
postup nebyl by moudrý a příčil by se přáním
Francie. — Ve příčině Egypta prohlásii
Deleassé, že svolil k volnému použití určité
části zemských příjmů. jež tvoři záruku z
egyptskou půjčku; spokojuje se tím,
že podržela Francie jakožto zá-
stavu pozemkovou daň, ale za to bude
lhůta pro konversi 1500 millionů obnášejícího
sjednoceného a privilegovaného dluhu o pět let
prodloužena. Dalším ústupkem jest, že Anglie,
která roku 1888 neutralitu Suezského
průplavu jenom podmínečně uznala, n yn
úplnou jeho neutralitu zaručuje.
Zpravodaj dokládá k tomu, že dle tónu Delcas-
séova výkladu uzavřená právě francouzsko-
anglická shoda v Petrohradě s velkým
uspokojením byla uvítán a.
Evropská žandarmerie v Makedonsku.
Z Cařihradu, 9. dubna. (C.-B.) V dnešní
poslední schůzi velmocenské komise pro reorga-
nisaci četnictva, jež se konala v rakousko- uher.
ském velevyslanectvu, byla příští reformě
četnictva přikázána také území, jež p rozatím
z reformy vyňata jsou a to: Rakous ko-
Uhersku, jehož dosavadním rayonem je
sandžak skopijský, zbývající části tohoto sand-
žaku, Rusku, jehož dosavadním rayonemje
sandžak solunský vyjma čtyři nejjižnější okresy.
tyto čtyři okresy a Italii, jejímž dosavadním
rayonem je sandžak monastýrský, sandžak sersidz-
ský. Rayony francouzský a anglický
zůstanou omezeny na sandžak serresský.
Císař Vílém na cestách.
Z Malty, 10. dubna. (C -B.) Po bohoslužbách
vykonaných na palubě »Hohenzollern« přijal
císař Vilém admirály a velitele anglického
lodstva. Na to jel císař s guvernérem Malty na
jeho letní sídlo, kde posnídal čaj. Večer byl
uspořádána na palubě »Hohenzollern« hostina,
na niž byli pozváni představení úřadů civilních
i vojenských.
#18
alto_textblock
#18
Francie a Rusko.
Z Petrohradu, 10. dubna (C.-B.) »Russe
oznamuje z Paříže z vládního pramene: Rusk
vláda má v ruce neklamné důkazy o spojene-
cké věrnosti presidenta Loubet
a francouzského minisťerstv
ona přeje francouzsko-anglické shodě, ježto
uzavření příznivé shody francouzskou posici
upevňuje, ježto Rusko v tuto chvíli jakož
i při uzavírání míru s Japonskem od francouz-
ského přátelství většího užitku nadíti se může.
* . .
Z Vídně, 10. dubna. (C.-B.) Námořní ve-
litel admirál svob. pán Spaun vrátil se z do-
volené.
Z Opatije, 10. dubna. (C.-B.) Choť místo-
držitele hraběnka Gočssova byla přijata
o 11 hodině polední velkověvodkyní Lucem-
burskou a o hodinu později královnou
švédskou ve slyšení. Na to byla uspořádána
u krále švědského na počest místodržitele hra-
běte Goěssa a jeho choti snídaně, jíž se
zúčastnili vedle nich pouze král O skar a jeho
družina.
Z Postupimi, 10. dubna. (C.- B.) Korunní
prine Bedřich Vilém přibyl sem o 128. ho-
dině ranní z Kodaně.
Z Lyonu, 10. dubna. (C.-B.) Na hostině
republikánského klubu promluvil posl. A y nar
řeč, v níž napadl prudce vládu a vytýkal ji
že se dá vésti socialistickou menšinou. Vyslovi
naději, že volby municipální způsobí v politice
země změnu a skončil svou řeč slovy : Nebudi
filosofováno, nýbrž jednáno.
Z Lyonu, 10. dubna. (C.-B.) Předseda mi-
nisterstva Combes a ministr spravedlnosti
Val!é sem příjeli, aby se zúčastnili hostiny
uspořádané sdružením socialisticko - radikálním.
Na nádraží byli ministři přivítáni předsednictvem
sdružení. Město bylo s družení m slavnostně
vyzdobeno, poněvadž se municipalita zdráhala
propůjčiti městský materiál k výzdobě. Ministti
byli obyvatelstvem hlučně pozdravováni. Bylo
voláno: »Pryč s Doumerem!« »Pryč se staro-
stou!« Několik mladíků zpívalo mezinárodní
hymnu, ale lid proti tomu protestoval a zano-
toval »marseillaisu«.
Z Ancony, 10. dubna. (C.-B.) Ministr Tit
toni přijel sem v 6 hodin 15 min. večer.
Z Petrohradu, 10. dubna. (C.-B.) Správc
ministerstva financí Kokovzov byl jmenován
ministrem financí.
Z Osermudy, 9. dubna. (C.-B) Anglický
křižák »Retribution« odplul odpoledne proti
veškerému očekávání k ostrovům Cayman-
ským. Praví se, že vláda nicaraguayská za-
bavila šest člunů s lovci želv a že zajala jich
#19
alto_textblock
#19
mužstvo.
#20
alto_textblock
#20
Posl. dr. Fořt o politicko-národním
významu všeob. práva volebního.
Politický klub v Kolíně svol
na včerejší večer do tělocvičny »Sokola« Füg-
nerova v Kolině veřejnou schůzi lidu
s rozhovorem o významu všeobecnéh
hlasovacího práva pro českou po-
litiku, o kterém pojednal posl. dr. Fořt.
Sokolovna byla plna účastníků, mezi nimiž
hojný počet národních socialistů a sociálních
demokratů.
Schůzi zahájil předseda klubu p. Antonín
Preininger poukazem, že jedním z hlavních
předmětů programu národní strany svobodo-
myslné od jejiho počátku jest uplatnění vše-
#21
alto_textblock
#21
obecného práva hlasovacího do sborů zákono-
dárných i autonomních. V Rakousku pohlíželo
se na ně dosud jako na věc ideální, nemožnou
a snad i jako na věc škodlivou a když hrabě
Taaffe předložil svou volební opravu všeobee-
nému právu hlasovacímu poněkud vyhovující,
svržen byl s vlády koalici německých stran
šlechty. Dnes po dlouholetých bojich a bez-
úspěšných konferencích, po tolika bezprávích
poličcích vládou ve tvář nám vmetených, před
ultimatem tak skrovných českých požadavků
před faktem, že to v Rakousku tak dále nejde,
by německá menšina tak drzým způsobem dikto-
vala slovanské většině, musí se vládě ukázati,
že jí nezbývá, chce-li spravedlivě vládnouti,
nežli aby sáhla ku spravedlivému zastoupení
ve sborech zákonodárných; jediným prostřed-
kem k tomu pak jest, aby nynější nespravedlivý
řád volební se zrušil a zbudoval se nový, spra-
vedlivý se všeobecným právem hlasovacím (Vý-
borně!) a klub svolal proto dnešní schůzi s roz-
hovorem o něm a o dosahu jeho pro českou
politiku, ve kterýž úkol uvolil se posl. p. dr.
Fořt. (Na zdar ! Potlesk.)
Posl. dr. Fořt po krátkém úvodu podotýká,
že úkolem vývodů jeho jest, vystihnouti sou-
vislost mezi požadavkem všeobecného práva vo-
lebního a mezi žádoucí uskutečnitelností poli-
tických i národních tužeb českého lidu. O politice
okamžiku, o tom, kterak účet svůj s Körbrem
vyrovnáme, nehodlá mluviti, chtěje jaksi s hle-
diště stoleti načrtnout přehledný obraz o tom,
kterak vzhledem k minulosti nutno zařídit kroky
naše do budoucna.
Řečník nenáleží ke škarohlídům, kteří po-
měry naše považují téměř za zoufalé a veškeré
kroky české politiky by proto nejradějí zařídili se
zřetelem k tomu, aby nás v době bližší nebo
vzdálenější nestihl v moři Všeněmectva osud
Poláků poznaňských; ani neholduje optimisti-
ckému snění těch, kdož probouzejíce tradice
státoprávního radikalismu z let šedesátých, utě-
šují sebe i lid přeludem, že třeba si jen proti
Vídni rázně dupnout, aby obnovení českého státu
stalo se skutkem. Nejsa tedy ani pessimistou,
ani oplimistou, přec nicměně nemůže zastírati
zraku před skutečností, že období, ve kterém
se nalezáme, jest nad jiné těžké a kri-
tické a že potřebí napnout veškeré síly ducha
a probouzet nejčistší vzněty zápalu vlasteneckého,
aby národ období to prodělal bez úhon as
zdarem.
Kritičnost období a z ní plynoucí nervosni
rozechvěnost, která celé ústrojí národa proniká,
po soudu měm z trojiho prýští se zdroje:
Předně z hospodářské tisně, dolé-
hající na veškery naše vrstvy výrobní. Odbytová
krise, vypuknuvší před několika lety v říši ně-
mecké, zachvátila i rakouské těleso hospodářs ké
jehož jsme součástí. Kdežto však Německo.
těšící se následkem zdravých poměrů politických
silnému organismu hospodářskému, pozvolnas
z krise již vybírá, trvají záchvaty její u nás v
velkém celku pořád ještě dále. Následkem sta-
rých hříchů a trvajíeích zvráceností politickýeh
celé hospodářské téleso rakouské churaví a ži-
voří. Veškerá politíka vždy a všude byla i jest
pouze rubem poměrů hospodářských. Řetěz
souvislosti mezi politickou rozháraností a hospo-
dářským úpadkem byl a bude povždy patrný.
Druhý zdroj, z néhož kritičnost doby vzniká,
spočívá v okolnosti, kterou sice všichni tušíme,
však ne vždy jasně si ji uvádíme na pamět.
V posledních letech se totiž operační čára,
z kteréž svůj politickonárodní zápas vedeme,
podstatně přesunula. Octli jsme se, jak stalo se
průběhem tisíciletého zápolení s Němectvem již
několikrát, takořka v cyklonu myšlenky velko-
německé. Jakkoli nesdílím obav, že byl se v době
dozírné Německu podařilo, rozšířiti svou državu
přes země české a Vídeň až k Adrii, přece
nelze se tím tajiti, že boj za politickou a hospo-
dářskou svoji budouenost nevedeme dnes toliko
proti Vídni, nýbrž v první řadě proti
Berlínu. V tom leží ono přesunutí operační
naší basis. (Souhlas.) Ostrý berlínský spár, který
jsme před 33 lety pocitili za Hohenwarta, odté
doby sesílil a zmohutněl.
Berlinu v sledování imperialistických cíl
politiky světové na tom záleží, aby Rakousko
uspokojením národů slovanských do klidu ne-
přišlo, aby ohrožená nadvláda německého živlu
znovu byla zpevněna, neboť jenom slabé, roze-
rvané Rakousko, třesouci se před dalším vzrů-
stem příboje velkoněmeckého, slibuje být trvale
podružným satelitem světové politiky berlínské.
Bylo by bláhové, kdybychom si sami skutečnost
tuto zapírali a neúčtovali s ní jakožto s nepo-
píratelnou těžkostí, která ku kritičnosti období
nynějšího přispívá v míře zajisté nemalé.
Však ještě jest tu zdroj třetí a ten spočívá
v nás samotných.
Po svém probuzení sešikovali jsme se s vlají-
cími prapory, abychom při vznikání novodobé
ústavnosti rakouské zjednali si podmínky vlast-
ního života státního. Národ sice za stálých zá-
pasů silně zmohutněl, avšak politických cíl
svých jsme nedosáhli. Naopak jsou mezi námi,
kdož tvrdí, že jsme od nich dále, než před
půl stoletím. Jeden nezdar stihal druhý, porážky
a zklamání střídaly se v dlouhé řadě za sebou.
Přirozeným následkem bylo postupné rozviklání
řad a vznikání úhony mravní. Účinky zjevů těch
patrny jsou ve sklíčenosti a ochablosti, kterás
zmáhá jedněch, v hořkosti a vášnivosti, která
se zmocňuje druhých a s kterou se vespolek
vrháme na sebe. Strany rojí se jedna za druhou,
počet programů roste, však prozatím jen k tomu
konci, abychom se ve jménu jejich potírali ve-
spolek! Jest nám, jako bychom ztratili politickou
mušku a jako bychom vlastně všichni dohro-
mady nevěděli kudy kam.
Tedy celkem vzato: se strany jedné tísen
hospodářská, se strany druhé přesunutí
naší oporační čáry vlivom politiky ber-
#22
alto_textblock
#22
línské a na straně třetí programatický
zmatek, lomcující samotným naším nitrem,
toť signatura poměrů, které v nynějším oka-
mžiku proděláváme.
Čeho je nám vůči tomu především potřebí?
Jest to jediný a nepominutelný požadavek. Jest
to požadavek, aby bez rozdilu dočasných stran
všickni mužové dobré vůle, jež do veřejného
života nežene než vroucí touha po zdaru národa,
aby všichni tito upřímní Čechové, potlačivše
osobní vášně, otevřeli si na vzájem srdce, střízli-
vou soudností odlíšili skutečnost od přeludů,
zbystřeným pak zrakem od poznané přítomnosti
hleděli proniknouti pravděpodobný vývoj budou-
ena a dle toho zaříditi pak společné kroky; ji-
nými slovy, nutno, abychom všichni zpytovali
své politické svědomí a snažili se společné do-
hody dociliti o tom, co v daných poměrech mu-
síme a můžeme chtíti a jakými cestami k těmto
cílům a tužbám hodláme pracovati.
Dovolte, drazí přátelé, abych, jak umím
a dovedu, k otázkám těmto načrtl krátkou od-
pověď. Řečník podává na to historický přehle
formuli, ve kterých snahy české po svéprávnosti
politické byly vyjádřovány. Rozděluje formulac
tyto ve trojí období: r. 1848/49, počátek let
šedesátých až do r. 1867 a ryze státoprávní ob-
dobí třetí, r. 1867/73, v němž došlo k deklaraci,
k fundamentálkám a ke — katastrofě zavedením
přímých voleb r. 1873. Líčí podstatu jednotli-
vých těchto formulací a dovozuje katastrofální
dosah porážky odporu passivního.
Z črtů téchto plyne, že jsme první, témě
třicetiletou kampaň státoprávní pohříchu na celé
čáře prohráli. Národně jsme rostli sic dál, však
politicky i hospodářsky zapadly nad námi že-
lezné závory centralistické klece, v níž podnes
živoříme. Víme dnes více méně všichni, že
částečně sami jsme nezdar zavinili, dopustivše
se chyb přímo osudných, však nikomu nena-
padne, zlořečiti těm, kdož při chybách těchto.
v úmyslu zajisté nejlepším, měli účastenství.
Bylyť to chyby, na nichž duše celého národa
brala podíl a tím se vysvětluje, že přes hrozné
nezdary let šedesátých a sedmdesátých jména
duševních velikánů, Palackého a Riegra, trvají
a zůstanou v srdci každého upřímného Čecha
povždy v památce nejsvětější. (Výborně !) Však
o to nám běžeti má, abychom z chyb doby
minulé čerpali poučení pro budouenost. A jest
toho tím vice třeba, poněvadž v chybách trváme
namnoze dosud. Jako neštěstí nechodí samo
tak i jedna chyba rodí z pravidla druhou.
Ani my jsme osudu toho ušetřeni nezůstali.
Od pádu fundamentálek a porážky passivního od-
poru dosud jsme se plnou měro
nevzpamatovali a vinu toho neseme my
všichni současníci, jedni více, druzí měně. O
katastrofálních nezdarů let sedmdesátých stále
se plahočíme v mlhovinách politi cké
d vojakosti. K jednotné, všechny upřímné
Čechy spojující myšlence dosud jsme se nepro-
pracovali. Leč i v této příčině buďme k sobě
spravedlivi a doznejme, že pro křehkost lidské
povahy jinak ani býti nemůže. Ležíť v povaze
člověka, že rád oddává se sebeklamu, že pravdy
nepříjemné se štítí a děsí a že jest z pravidla
dlouhého a druhdy velmi bolestného
vnitřního proces u potřebí, aby síť mátoh
a přeludů, jasný rozhled zastírajících, byla
zpřetrhána.
Takovýto proces od let skutečně prodělá
váme a zdá se, že spějeme již k jeho vrcholu.
Odtud ty bolestné záchvaty, jevící se ve zmatku,
ba takořka v anarchii myšlenkové,
v postupující roztříštěnosti stran a v rostoucí
vášnivosti, se kterou tyto vespolek na se útočí
Dnešní náš stav do jisté míry podoben jest
onomu, v němž jsme se nalézali v polovici let
sedmdesátých, když vidouce hrozné fiasko pas-
sivního odporu, pustili jsme se jako zběsilé
šelmy na vzájem do sebe. Veliký náš fran-
couzský dějepisec Arnošt Denis nazval tehdejši
bratrovražedný zápas českých stran šílenstvím
obležených — la folie obsidionale. Po mém
soudu nebylo šílenství toto nic jiného, než
prudký záchvat bolestí porodních, předcházejí-
cích vzniku — politiky aktivní. A tak zdá se
mi, že i dnešní náš rozklad, dnešní zdivočilost
veřejného života našeho, není než řadou stup-
ňujících se bolestných záchvatů, svědčleích
tom, že programatická krise, kterou od let pro-
děláváme, spěje ke konci a že zrození se nové,
o jasnou jednotící myšlénku se opírající k on-
centrace celého národa není snad již
daleké.
Nuž, v čem může tato jednotící myšlenka
spočívati? V úplném vyjasnění
podstatě politicko-národních na-
šich cílů a o cestách k jejich do-
sažení vedoucích.
Bude nutno si především říci, že nárok
českého národa na vlastní zřízení státní jest se
zřetelem na nesmazatelné skutečnosti historické
nárokom svatým a nevyvratným; že český lid
se nároku toho nikdy nevzdá, ba ani vzdáti
vůbec nemůže; že však není na ten čas fak-
tické možnosti, abychom k tomuto konečnému
cili svých snah spěli cestami přímými.
Nikoli nárok právní, nýbrž skutečná mo
jest tvořitelkou útvarů státních. Český národ
dnes moci této sám po ruce nemá. Kdo by mu
jí propůjčil? Němečtí krajané, sdilící s námi
nárok státoprávní? Ti jsou přece zapřísáhli jeho
odpůrci. Či Vídeň? Té jest myšlénka na uvol-
nění pout centralismu učiněná ohavnost spu-
štění. Či Maďaři? Panství jejich bylo přece za-
loženo na předpokladu české poroby a všeliký
postup věcř české již k vůli Slovákům jest jim
trnem v očích. Či ostatní země a národové
rakouští? Země passivní, těžící z naší berní
síly, brání se zuby nehty každé změně poměrů
dosavadních a mezi Slovany rakouskými jsou to
zejmena Slovinci a Rusíni, kteří v trvání dneš-
ních poměrů pro další svůj vývoj hledají oporu
#23
alto_textblock
#23
každého podstatného převratu se děsíce. Či máme
snad doufat, že by Petrohrad, či Paříž, neb
dokonce Berlin nám pomohly ke znovuzřízení
státu českého ?.
Vůči neúprosné této skutečnosti jest postup
praktické politiky naší dán sám sebou. Náleží-li
samostatný český stát minulosti a bude-li kdysi
znovuzřízení jeho úkolem budoucnosti, musl
přítomnost pečovati o to, aby tomuto příštímu
vývoji podminky zjednávány a cesty razeny byly.
Tím přicházím ke staré svojí formulce, kterou
jsem mezi vámi již několikráte pronosl a roz-
vinul: česká otázka v době přítomné
řešena býti může jedině v souvi-
slosti s řešením ústavní otázky
rakouské. Tim se od státoprávního radika-
lismu let sedmdesátých vracíme ku politickým
myšlénkám Riegra a Palackého z r. 1848a
počátku let šedesátých. Dnes nám předevšímo
to musí běžeti, abychom uvolněním pout centra-
lismu zjednali si možnost rychlejšího mohutnění
a rozhojňování hospodářské i politické svojí síly.
Cil ten není nedosažiteíný. Ve snaze po decen-
tralisaci zákonodárství a správy cestou revise
ústavy nejsme v Rakousku nikterak osamoceni.
Celý tlak přirozeného vývoje nese se k to-
mu, že dřive nebo později nezdařený experi-
ment ústavního centralismu nahrazen bude ví-
těznou myšlenkou autonomisticko - federativní.
Naší úlohou jest k urychlení procesu
tohoto postupně pracovati. Tento
zřetel byl vlastní pohnutkou i oné delší mojí
řeči, kterou jsem ve Vídni před Vánocemi roz-
vinul obraz žádoucí revise nynější centralistické
ústavy, za kteroužto řeč bylo pak v listech ra-
dikálních našich stran prudce na mne útočeno.
Útoky tyto mne arci nikterak nerozčilovaly, po-
něvadž jsem si toho vědom, podaří- li se během
delší neb kratst doby v Rakousku provésti pře-
tvoření nynější centralistické klece v útvar, spo-
čívající na svézákonnosti země a plné rovno-
právnosti národní, že český lid bude těm, kdož.
k dosažení cíle toho spolupůsobili, zajisté jen
blahořečit, (Výborně !) neboť teprv tehdá, az
prostředkem takovéto změny ústavní naše fy-
sické, kulturní a hospodářské síly přijdou
k platnosti a až působením této změny síly ony
začnou v rychlém tempu dál mohutněti, teprv
tehdá snad za poměrů úplně změněných může
nadejít okamžik, kdy otázka zřízení vlastního
státního útvaru českého vstoupí v okruh poli-
tiky praktické.
Vědomým a otevřeně hlásaným cílem našt
práce musí být rozdrceni pout centralismu, jímž
kulturní i hospodářské naše mohutnění jest
dušeno.
Jest na jevu, že soustavná práce k dosažení
naznačené první mety směřující, bráti se musí
trojím proudem v před. Předně nutno, pokud
to nynější politická skladba vůbec umožňuje,
dbáti jako zřítelnice oka hospodářských
prospěchů všech vrstev národa. Nenapadá
mi k četným těm našim hospodářským progra-
mům formulovat nějaký hospodářský program
nový. Pouze tolik uvádím, že nutno především
v duševní dílně národa rozhojňovati positivní
vědomosti národohospodářské, aby názory o po-
třebách částí i celku byly tříbeny a prázdných
hesel zbavovány. V tomto směru kráčíme dost
utěšeně v před. Když jsem před čtvrt stoletím
vstoupil do praktického života, jak snadno bylo
lze spočísti hlavy vážnou prací národohospodář-
skou se zabývající! Od těch dob zmohl se
způsobem úctu vzbuzujícím počet dorostu, ja ko
roj včel vědomosti národohospodářské shromažďu-
Však nejen vědění theoretické, i praktický
smysl hospodářský dlužno pěstiti a rozhojňovati.
Každý jednotlivec jest v ohledu tom povolaným
pionérem národa, neboť každý koná vysoce cen-
nou práci vlasteneckou, maje péči o to, aby v
povolání svém byl mužem celým, dokonalý m,
výborným obchodníkem a aby zároveň zdárnou
výchovou svých děti zdravý kádr živnostnictva,
průmyslnictva a obchodnictva českého rozhoj-
ňoval. Totéž platí arci i o vrstvách ostatních
a na politických zástupeích lidu pak bude, aby
v mezích dané možnosti s úsilím co největším
a s pochopením věcně co nejsprávnějším veškery
tyto snahy co nejvydatnějí podporovali.
Druhým proudem nésti se musí soustavná
péče o další kulturní pokrok českého
života. Vědění jest moc zvlášť u malých ná-
rodů nepostrádatelná a vroucí tužba Palackého,
volajícího k českému lidu, aby jen se stále
stále vzdělával, prýštila ze srdce opravdu věšte-
ckého. Již Renan uvedl, že český národ
zejmena svou intelligencí zasáhl rukou tvůrčí
do dějin Evropy v století patnáctém. Pěstujme
toto své přirozené nadání, rovnejme mu cesty
množením učilišť, hájením politiekých svobod,
povznášením všech i nejnižších vrstev národa
vliv a moc českého jména přes všechny obtíže
poroste dál a připravovati bude pro dosažení
konečných našich cílů podklad nad jiné pevný.
Třetí konečně proud úsilí našeho k tomu
nésti se musí, aby postupné zpřetrhány
byly úvazky Schmerlingových
řádů volebních, jimiž prostředkem známé
geometrie volebních okresů a soustavou volení
zájmového slovanská většina národů rakouských
sražena byla v ohledu politickém do umělé
menšiny. V tom ohledu zdá se mi býti požada-
vek všeobecného práva volebního stěžejným bo-
dem české politiky.
Je li změna ústavních poměrů přední naš
metou politickou, pak si musíme toho býti vě-
domi, že změna ta za souhlasu nynější rady
říšské vůbec nikdy a proti její vůli cestou
oktrojírky aspoň v dozírné době sotva stane se
skutkem.
Jedinou dynamitovou patronou pro centra-
lism jest všeobecné právo volební.
Též zmíněný francouzský přítel náš Arnost
Denis, muž to, jemuž za monumentální jeho
#24
alto_textblock
#24
jícího.