ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 eae4f950-66c4-11dc-8ffd-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 20
#1 alto_textblock #1
190l.
#2 alto_textblock #2
V Praze, ve čtvrtek dne 14. února.
#3 alto_textblock #3
K číslu 45. Čislo v Praze za 2h a na venkově za 3h
#4 alto_textblock #4
Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K —h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h
#5 alto_textblock #5
NAk
#6 alto_textblock #6
UDN
#7 alto_textblock #7
S
#8 alto_textblock #8
II
#9 alto_textblock #9
Předplaceni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.
#10 alto_textblock #10
Telefonické zprávy „Nár. Listů“. Ohlasy adresní debaty. Z Vídně, 14. února. Listy levice jsou zaraženy seskupením stran při votu poslanecké sněmovny o pilných ná- vrzích českém a polském na vypracování adresy. Nečekaly, že Poláci — snad po- prvé — v důležité, zásadní věc dají se poraziti. Nečekaly také, že, s Poláky, Čechy, Slovinci a Chorvaty hlaso- vati bude celá katolická strana li- dová, a ještě méně se nadály, že s celou bývalou pravicí půjdou Vlachové, jejichžto postavení diktováno bylo nevolí proti vládě dr. Körbra pro jeho známý list o požadavcích Tridenťanů. »Neue Freie Presse« na dvou místech vykládá, že, nebýti jednacího řádu, podle kterého pro pilné návrhy je třeba vět- šiny dvoutřetinové, parlament byl by nu- cen pokusiti se o adresu. Poláci a centrum, jakkoli prý při každé příleži- tosti kladou důraz na svou ochotu ku práci, přece spolčili se s Čechy jako v nej- krásnějších dnech majority autonomistické, a nebýti vzpomenutého pravidla jednacího řádu, byli by Němci včera pod- lehli. Včerejší prohlášení dra. Kra- máře pokládá jmenovaný list ustavičným ohrožováním zákonodárné prá- ce. Nanejméně se v něm praví, že Če- chově nezřekli se ještě obstru- kce, ani násilné nikoli, a třeba se zúčastnili debaty ve formách parlamentně korrektních, nemůže prý se přece za- pomenouti, že tato debata náleží k oněm, které k obstrukci nejen vyzývají, nýbržji ohlašují. Okázalým způsobem prý však slova Kramářova dávají zjevný komentář k českému navrhu adresnímu. »Deutsche Zeitung« praví: »První hlaso- vání v poslanecké sněmovně bylo měře- ním sil mezi pravicí a levicí. S nej větším napjetím čekán výsledek. Ten z na- mená eklatantní porážku Něm-
#11 alto_textblock #11
ců. Centrum ukázalo, že je jazyčkem na váhách, že na něm závisí útvar ma- jority a šlo se Slovany a Vlachy.« »Neues Wiener Tagblatt« pronáší se takto: »Pozoruhodno bylo, že při prvním hlasování o věci takové se opět ukázalo, že staré pravici byl vystaven úmrtní list, že sice nemá společného výkonného výboru, že však staré svazky srdce a smý- šlení obepínají Poláky, Čechy a katolickou stranu lidovou.« Nemůže býti s podivem, že » Arbeiter zeitung« neurvalým způsobem vrhá se na dra. Stránského pro jeho řeč o Vše- němcích. Neboť pp. dr. Adler a Perner- storfer ve svých politických počátcích byli nejen učni, nýbrž spolupra'c ov níky p. ryt. Jiřího Schönerera. »Reichswehr« soudí po včerejší debatě o dělnosti sněmovny velice pessimisti- cky. Pro klidný rozvoj ukazují se po vče- rejším rokování podmínky minimální. Je to stará půda, ve které se daří pohřichu tak dobře i neplodnosti. Ke stejnému závěru dospívá ostatně též »Neues Wiener Tagblatt«, který vyzývá po- slance, mající k tomu čas, aby vypočetli, za kolik let možno vyříditi pen- sum poslanecké sněmovny vůči ohromnému počtu pilných návrhů, které třeba projednati. Povolené stanovy. Z Vídně, 14. února. Vláda udělila »Moravské eskomptní bance« a společníkům koncesi, zříditi »Akciovou společnost staro- brněnských koželuzen v Brně« se sídlem tamtéž a schválila její stanovy. Nový předseda rozpočtového výboru. Z Vídně, 14. února. Komu pomohli a komu pomáhají Poláci a němečtí kon- servativci, možno viděti v ustavení výborů. V nejdůležitějším, v nejpolitičtějším, v roz- počtovém připadne předsednictvo z jeji ch vůle a následkem jejich chyb dru. Bärnreitherovi. Dosud je mě dr. Žáček. Situace je zrovna taková, jakou byla r. 1891. Tenkráte Poláci a němečtí
#12 alto_textblock #12
konservativci pomohli k funkci té panu dru. Arnoštu Plenerovi. Za 2 roky stal se z něho ministr financí. V Rakousku se historie opakuje. Boj o neněmecké interpellace. Z Vídně, 14. února. President posla- necké sněmovny hr. Vetter měl ve pří- čině protokolování neněmeckých interpellací rozmluvu s poslancem K. H. Wolfem a drem. Schalkem ze všeněmeckého svazu. Rozprava o návrhu na projev loyality. Z Vídně, 14. února. Bylo sice ustano- veno, že meritorní rozprava o návrhu Bärenreitherově na projev loya- lity místo na podání adressy bude dnes úplně skoncována, nelze však tou chvíli říci, zda-li se tak skutečně stane. Pro dnešek při- hlášeni jsou z české strany ještě dr. Ší- lený a dr. Plaček. »Neue Freie Presse« ohlašuje, že Němci chtějí po prvním dnešním řečníku navrhnouti konec de- baty. Je úžasno, kterak strany bývalé ně- mecké obstrukce, sotva jsou nahoře, znásilňují svobodu slova způso- bem nejzpátečničtější m. Osobní. Z Vídně, 14. února. Kontrolor techni- cké finanční kontroly pro obvod finančního ředitelství v Opavě Karel Kier, jmenován byl vrchním kontrolorem.
#13 alto_textblock #13
Telegrafické zprávy. Z Vídně, 14. února. (C.-B.) Ministr kultu a vyučování jmenoval suplenta na ústavě pro vzdělání učitelů v Jičíně Josefa Jakubičku a učitele na měšťanské škole v Třebíči Karla Navrátila hlavními učitely na učitelském ústavě v Jičíně. Z Bělehradu, 13. února. (C.-B.) Za příčinou úmrtí krále Milána docházejí krále Alexandra ustavičně četné projevy soustrasti. Vedle císaře Františka Josefa vy- slovili svou soustrast císař německý, císař ruský, král anglický, král řecký, král ru- munský, president francouzské republiky,
#14 alto_textblock #14
FEUILLETON.
#15 alto_textblock #15
vl ud
#16 alto_textblock #16
Ti naši lidé !
#17 alto_textblock #17
Pěkně bylo v čekárně advokáta pana dok- tora Kořínka. Venku na ulíci padala na mo- kvající chodníky hustá mlha, z které jakoz načechraných, nádherných záslon krajkových usmívalo se ranní slunce, slibující jeden z pěk- ných, slunných prosincových dní, tak milýcha příjemných, že vše okřívá jejich svěžestí. Jeho paprsky rozjásaly celý kraj. — I ti vrabčíci na ojíněných římsách poskakovali čtve- račivě a pokřikovali uličnicky na sebe, jakoby neměli z nastávající zimy ani trochu strachu. A v pokoji páně doktorově dýchalo vše chno tou známou přívětivostí teplého, vytope- ného pokoje za mrazivého počasí. Pan doktor seděl klidně v pohovce a po- hlížel unaveně na protější střechy, na nichž třpytila se v slunečních paprscích úběl napa- dlého sněhu. Z vedlejšího pokoje slyšeti bylo vrzání per písařů, jež kolébalo pana Kořínka zvolna, zvol ňoučka do sladké, mimovolné dřímoty A pan doktor klonil hlavu, mžouraje mhou- řícíma se zrakoma, nemohoucíma snésti prudkou běl posněžené střechy. Náhle sebou trhl. — Venku zařinčel zvo nek . .. »No, no!« bručel si rozespale — ale hned naladil svou tvář k dobráckému úsměvu (pan doktor vždy, když přijímal návštěvy, dobrácky se usmíval).
#18 alto_textblock #18
Do síně vešla babka — na první pohled venkovanka. Byla oděna prostě, ba chudobně: v laci- nou, ošumělou, ale přece svátečně vycíděnou »jupu«, kartounovou suknici a na hlavě měla šátek křiklavě květovaný, jaký lze dostati na každém »jarmarku« za pár šestáků. »Ráčejí odpustit, milostpane — pámbu rač dát dobrýtro«, začala. »Posaďte se, posaďte, pobízel vlídně pan doktor, nenechávaje se másti tím poníženým tónem. Vědělť, že náš venkovan, třeba by vlastně pánem, bude vždy poníženým až otrocky Snad že to má již v krvil »Nu a copak se vám přihodilo, babičko co? Ublížil vám někdo?« pokračoval. »Ale to mají tak, milostpane!« vykládala babka. »My — jako já a můj starej, máme sekničku, vedí, jako v podnájmu. A ta seknička patří sousedovi. No a tak jsme si jednou řekli, že bysme tu sekničku si jako mohli koupit.« »Jak to?« tázal se udiveně pan Kořínek, »jak to? Světničku koupit ?« »No vedí,« vykládala babka dále, »to je taková seknička — jako stavení, co má jednu cimru, vedí? No a tak jsme jednou mluvili o tom se sousedem, že bysme ji mohli koupit. No — ale, jen tak, vedí, nic jistýho ! A on ten soused byl dlužen na tu sekničku panu Moricovi a jak se tak o tom povídalo, že bysme jako chtěli tu sekničku koupit, on se to ňáko ten pan Moric dozvěděl — no a žaloval nás .. A jak mi, chudý lidi k tomu příjdem, abychom to platili, když jsme si nic nevydlužili ! Koukaj — a von na nás tak tlačí! Na nás nešťastny chudý lidi . . «
#19 alto_textblock #19
A babka podávala panu doktorovi list — oznámení exekuce. »A proč jste nebyla u stání?« zhrozil se pan doktor, když prohledl listiny a seznal, že babka byla odsouzena pro nepřítomnost při líčení. »Vedí, pane doktor, lidi mi říkali, když nic nejsme dlužni, že jako taky nic nemusíme platit, abysme jen nic nebrali a nikam necho- dili, že se nám nemůže nic stát. — Tak jsme nic nebrali a nikam nešli,« odpověděla dobrácky babka. »To bylo ale právě chyba, matko!« zlobil se pan doktor Kořínek. »Proto vás odsoudili. No a proč jste aspoň nepřišla, když vám doru- čili rozsudek ?« »A prosimich — my ho nevzali taky. - Když nic nemáme platit, tak jsme mysleli, že my nevinný lidi . . .« »No ano, ano!« rozzlobil se pan doktor. »A není to pravda! Vy nevinni nejste! Měli jste jít k stání! Matko, matko! To přeceje hloupost nejít ke stání! Tak vás odsoudí po- každé — třeba byste byla nevinná! Vidíte, vi- díte, kam to vede! Teď již nejde nic dělat !« A provázel odcházející babku ani snad svou pošetilost dobře nechápající ke dveřím. »Nu, teď nemůžete dělat nic jiného, než po dobrém se s tím pánem domluvit a vyrovnat. S bohem, s bohem!« dodával mezi dveřma. A když zmizela její dobrácká hloupoučká tvář za dveřma, usedl zase do měkké lenošky, počínaje opět podřimovati bručel si: »Ti naši lidé ! ti lidé !«
#20 alto_textblock #20
Jaroslav Havliček.