#1
alto_textblock
#1
190l.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, ve čtvrtek dne 14. února.
#3
alto_textblock
#3
K číslu 45.
Čislo v Praze za 2h
a na venkově za 3h
#4
alto_textblock
#4
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
#9
alto_textblock
#9
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
#10
alto_textblock
#10
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Ohlasy adresní debaty.
Z Vídně, 14. února. Listy levice jsou
zaraženy seskupením stran při
votu poslanecké sněmovny o pilných ná-
vrzích českém a polském na vypracování
adresy. Nečekaly, že Poláci — snad po-
prvé — v důležité, zásadní věc
dají se poraziti. Nečekaly také, že,
s Poláky, Čechy, Slovinci a Chorvaty hlaso-
vati bude celá katolická strana li-
dová, a ještě méně se nadály, že s celou
bývalou pravicí půjdou Vlachové,
jejichžto postavení diktováno bylo nevolí
proti vládě dr. Körbra pro jeho známý
list o požadavcích Tridenťanů.
»Neue Freie Presse« na dvou místech
vykládá, že, nebýti jednacího řádu,
podle kterého pro pilné návrhy je třeba vět-
šiny dvoutřetinové, parlament byl by nu-
cen pokusiti se o adresu. Poláci a
centrum, jakkoli prý při každé příleži-
tosti kladou důraz na svou ochotu ku práci,
přece spolčili se s Čechy jako v nej-
krásnějších dnech majority autonomistické,
a nebýti vzpomenutého pravidla jednacího
řádu, byli by Němci včera pod-
lehli.
Včerejší prohlášení dra. Kra-
máře pokládá jmenovaný list ustavičným
ohrožováním zákonodárné prá-
ce. Nanejméně se v něm praví, že Če-
chově nezřekli se ještě obstru-
kce, ani násilné nikoli, a třeba se
zúčastnili debaty ve formách parlamentně
korrektních, nemůže prý se přece za-
pomenouti, že tato debata náleží k oněm,
které k obstrukci nejen vyzývají, nýbržji
ohlašují. Okázalým způsobem prý však
slova Kramářova dávají zjevný
komentář k českému navrhu
adresnímu.
»Deutsche Zeitung« praví: »První hlaso-
vání v poslanecké sněmovně bylo měře-
ním sil mezi pravicí a levicí. S nej
větším napjetím čekán výsledek. Ten z na-
mená eklatantní porážku Něm-
#11
alto_textblock
#11
ců. Centrum ukázalo, že je jazyčkem na
váhách, že na něm závisí útvar ma-
jority a šlo se Slovany a Vlachy.«
»Neues Wiener Tagblatt« pronáší se
takto: »Pozoruhodno bylo, že při prvním
hlasování o věci takové se opět ukázalo, že
staré pravici byl vystaven úmrtní list,
že sice nemá společného výkonného výboru,
že však staré svazky srdce a smý-
šlení obepínají Poláky, Čechy a katolickou
stranu lidovou.«
Nemůže býti s podivem, že » Arbeiter
zeitung« neurvalým způsobem vrhá se na
dra. Stránského pro jeho řeč o Vše-
němcích. Neboť pp. dr. Adler a Perner-
storfer ve svých politických počátcích
byli nejen učni, nýbrž spolupra'c ov
níky p. ryt. Jiřího Schönerera.
»Reichswehr« soudí po včerejší debatě
o dělnosti sněmovny velice pessimisti-
cky. Pro klidný rozvoj ukazují se po vče-
rejším rokování podmínky minimální.
Je to stará půda, ve které se daří pohřichu
tak dobře i neplodnosti.
Ke stejnému závěru dospívá ostatně též
»Neues Wiener Tagblatt«, který vyzývá po-
slance, mající k tomu čas, aby vypočetli,
za kolik let možno vyříditi pen-
sum poslanecké sněmovny vůči
ohromnému počtu pilných návrhů, které
třeba projednati.
Povolené stanovy.
Z Vídně, 14. února. Vláda udělila
»Moravské eskomptní bance« a společníkům
koncesi, zříditi »Akciovou společnost staro-
brněnských koželuzen v Brně« se sídlem
tamtéž a schválila její stanovy.
Nový předseda rozpočtového výboru.
Z Vídně, 14. února. Komu pomohli
a komu pomáhají Poláci a němečtí kon-
servativci, možno viděti v ustavení výborů.
V nejdůležitějším, v nejpolitičtějším, v roz-
počtovém připadne předsednictvo z jeji ch
vůle a následkem jejich chyb
dru. Bärnreitherovi. Dosud je mě
dr. Žáček. Situace je zrovna taková, jakou
byla r. 1891. Tenkráte Poláci a němečtí
#12
alto_textblock
#12
konservativci pomohli k funkci té panu dru.
Arnoštu Plenerovi. Za 2 roky stal se z
něho ministr financí. V Rakousku se historie
opakuje.
Boj o neněmecké interpellace.
Z Vídně, 14. února. President posla-
necké sněmovny hr. Vetter měl ve pří-
čině protokolování neněmeckých interpellací
rozmluvu s poslancem K. H. Wolfem a
drem. Schalkem ze všeněmeckého svazu.
Rozprava o návrhu na projev
loyality.
Z Vídně, 14. února. Bylo sice ustano-
veno, že meritorní rozprava o návrhu
Bärenreitherově na projev loya-
lity místo na podání adressy bude dnes
úplně skoncována, nelze však tou chvíli říci,
zda-li se tak skutečně stane. Pro dnešek při-
hlášeni jsou z české strany ještě dr. Ší-
lený a dr. Plaček.
»Neue Freie Presse« ohlašuje, že
Němci chtějí po prvním dnešním
řečníku navrhnouti konec de-
baty. Je úžasno, kterak strany bývalé ně-
mecké obstrukce, sotva jsou nahoře,
znásilňují svobodu slova způso-
bem nejzpátečničtější m.
Osobní.
Z Vídně, 14. února. Kontrolor techni-
cké finanční kontroly pro obvod finančního
ředitelství v Opavě Karel Kier, jmenován
byl vrchním kontrolorem.
#13
alto_textblock
#13
Telegrafické zprávy.
Z Vídně, 14. února. (C.-B.) Ministr
kultu a vyučování jmenoval suplenta na
ústavě pro vzdělání učitelů v Jičíně Josefa
Jakubičku a učitele na měšťanské škole
v Třebíči Karla Navrátila hlavními
učitely na učitelském ústavě v Jičíně.
Z Bělehradu, 13. února. (C.-B.) Za
příčinou úmrtí krále Milána docházejí
krále Alexandra ustavičně četné projevy
soustrasti. Vedle císaře Františka Josefa vy-
slovili svou soustrast císař německý, císař
ruský, král anglický, král řecký, král ru-
munský, president francouzské republiky,
#14
alto_textblock
#14
FEUILLETON.
#15
alto_textblock
#15
vl ud
#16
alto_textblock
#16
Ti naši lidé !
#17
alto_textblock
#17
Pěkně bylo v čekárně advokáta pana dok-
tora Kořínka. Venku na ulíci padala na mo-
kvající chodníky hustá mlha, z které jakoz
načechraných, nádherných záslon krajkových
usmívalo se ranní slunce, slibující jeden z pěk-
ných, slunných prosincových dní, tak milýcha
příjemných, že vše okřívá jejich svěžestí.
Jeho paprsky rozjásaly celý kraj. — I ti
vrabčíci na ojíněných římsách poskakovali čtve-
račivě a pokřikovali uličnicky na sebe, jakoby
neměli z nastávající zimy ani trochu strachu.
A v pokoji páně doktorově dýchalo vše
chno tou známou přívětivostí teplého, vytope-
ného pokoje za mrazivého počasí.
Pan doktor seděl klidně v pohovce a po-
hlížel unaveně na protější střechy, na nichž
třpytila se v slunečních paprscích úběl napa-
dlého sněhu.
Z vedlejšího pokoje slyšeti bylo vrzání per
písařů, jež kolébalo pana Kořínka zvolna, zvol
ňoučka do sladké, mimovolné dřímoty
A pan doktor klonil hlavu, mžouraje mhou-
řícíma se zrakoma, nemohoucíma snésti prudkou
běl posněžené střechy.
Náhle sebou trhl. — Venku zařinčel zvo
nek . ..
»No, no!« bručel si rozespale — ale hned
naladil svou tvář k dobráckému úsměvu (pan
doktor vždy, když přijímal návštěvy, dobrácky
se usmíval).
#18
alto_textblock
#18
Do síně vešla babka — na první pohled
venkovanka.
Byla oděna prostě, ba chudobně: v laci-
nou, ošumělou, ale přece svátečně vycíděnou
»jupu«, kartounovou suknici a na hlavě měla
šátek křiklavě květovaný, jaký lze dostati na
každém »jarmarku« za pár šestáků.
»Ráčejí odpustit, milostpane — pámbu rač
dát dobrýtro«, začala.
»Posaďte se, posaďte, pobízel vlídně pan
doktor, nenechávaje se másti tím poníženým
tónem. Vědělť, že náš venkovan, třeba by
vlastně pánem, bude vždy poníženým až otrocky
Snad že to má již v krvil
»Nu a copak se vám přihodilo, babičko
co? Ublížil vám někdo?« pokračoval.
»Ale to mají tak, milostpane!« vykládala
babka. »My — jako já a můj starej, máme
sekničku, vedí, jako v podnájmu. A ta seknička
patří sousedovi. No a tak jsme si jednou řekli,
že bysme tu sekničku si jako mohli koupit.«
»Jak to?« tázal se udiveně pan Kořínek,
»jak to? Světničku koupit ?«
»No vedí,« vykládala babka dále, »to je
taková seknička — jako stavení, co má jednu
cimru, vedí? No a tak jsme jednou mluvili o
tom se sousedem, že bysme ji mohli koupit.
No — ale, jen tak, vedí, nic jistýho ! A on
ten soused byl dlužen na tu sekničku panu
Moricovi a jak se tak o tom povídalo, že bysme
jako chtěli tu sekničku koupit, on se to ňáko
ten pan Moric dozvěděl — no a žaloval nás ..
A jak mi, chudý lidi k tomu příjdem, abychom
to platili, když jsme si nic nevydlužili ! Koukaj
— a von na nás tak tlačí! Na nás nešťastny
chudý lidi . . «
#19
alto_textblock
#19
A babka podávala panu doktorovi list —
oznámení exekuce.
»A proč jste nebyla u stání?« zhrozil se
pan doktor, když prohledl listiny a seznal, že
babka byla odsouzena pro nepřítomnost při
líčení.
»Vedí, pane doktor, lidi mi říkali, když
nic nejsme dlužni, že jako taky nic nemusíme
platit, abysme jen nic nebrali a nikam necho-
dili, že se nám nemůže nic stát. — Tak jsme
nic nebrali a nikam nešli,« odpověděla dobrácky
babka.
»To bylo ale právě chyba, matko!« zlobil
se pan doktor Kořínek. »Proto vás odsoudili.
No a proč jste aspoň nepřišla, když vám doru-
čili rozsudek ?«
»A prosimich — my ho nevzali taky. -
Když nic nemáme platit, tak jsme mysleli, že
my nevinný lidi . . .«
»No ano, ano!« rozzlobil se pan doktor.
»A není to pravda! Vy nevinni nejste! Měli
jste jít k stání! Matko, matko! To přeceje
hloupost nejít ke stání! Tak vás odsoudí po-
každé — třeba byste byla nevinná! Vidíte, vi-
díte, kam to vede! Teď již nejde nic dělat !«
A provázel odcházející babku ani snad
svou pošetilost dobře nechápající ke dveřím.
»Nu, teď nemůžete dělat nic jiného, než
po dobrém se s tím pánem domluvit a vyrovnat.
S bohem, s bohem!« dodával mezi dveřma.
A když zmizela její dobrácká hloupoučká
tvář za dveřma, usedl zase do měkké lenošky,
počínaje opět podřimovati bručel si: »Ti naši
lidé ! ti lidé !«
#20
alto_textblock
#20
Jaroslav Havliček.