#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXXI.
#2
alto_textblock
#2
Praze, ve čtvrtek dne 21. listopadu 190l.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 321
#4
alto_textblock
#4
na piěsí
#5
alto_textblock
#5
Na rnuní a odpal. Histy
s přilohami (.Nančný Obzor“ ve
středu a „Litarární Hlidikaí
v pátek) předplásí nen
Praze v administraei
. . . . .
na naělste
6K —
na čtra leta . . . ..
s dvojí denáškou
pa měsíe.
7 k 50 u
na čtvě leta
ve sliaikžch a K sok
na měsle a
Poštout
na měsde
. .
na čtvrt lela
dvojí siiilkou
Ki. so
ko
na čtvrt leta
.
#7
alto_textblock
#7
V srobném prodelit
rsnní číslo o robě . . . ra 8h
odpoledlní
. . . na zh
Ve úilialkéch na vonkovár
ranní čísle. . . . . . . . 10
edpolední . . . . . . . . 3h
Inseráty
platí ze hetově nnpřed.
Předplatení a inserty přljísá zdmlnl-
stracs v Marianské uláci č. a.
Tam nacházejí se t4ž rodskne.
Ulskárna n expedke „Národnich Lista“.
Eukoplsy ae nsvracsjí.
#8
alto_textblock
#8
Všeněmecká agitace v Uhrách.
#9
alto_textblock
#9
Uherská polovina našeho soustáti při
každé příležitosti nejen ústy svých povola-
ných zástupců, ale i převahou svého veřej-
ného mínění důsledně a houževnatě zachovává
věrnost a osvědčuje takřka bezpodmínečnou
příchylnost ke trojspolku, a mohlo by se
tudíž zdáti, že Němci odvděčují se za to
Uhrám bezvadnou šetrnosti ke stanovisku
Maďarův ve vnitřních poměrech uherských.
Ba nezřídka setkáváme se i s domněnkou,
jakoby Němci v Uhrách byli se úplně smí-
řili se samostatností Uher, a byli i spolehli-
vou oporou její; vždyť sám předseda uher-
ského ministerstva tyto dny vydal jim
svědectví, jakožto »velmi věrným synům
uherského státu.«
Nechceme rozbírati, co z tohoto výroku
náleží na vrub diplomatické uhlazenostia
obratností, jakouž Maďaři ve svých projevech
z pravidla vynikají a co jest v něm ryzí
pravda, ale četné události posledních let
dosvědčují, že němectví nemíní zastaviti se
na hranicích uherského státu, a že vyrovná-
ním dualistickym nikterak se nezřeklo na
vždy svých aspirací, jejichž první kořeny se
zapustily na půdě uherské před více než
sedmi sty lely
Ba ani říše německá sama, jak doka-
zuje návrh nového celního tarifu tamního,
nejeví takového zájmu pro hospodářské po-
třeby Uher, jak by se mělo předpokládat
při obapolné věrnosti spojenecké. Nesto-
tožňují-li se vlády německé doposud s agi-
tací všeněmeckou za hranicemi vedenou.
nesí tím nikterak řečeno, že by tato agitace
byla Uhrám méně nebezpečnou, než ostat-
ním národům sousedním, a není tudíž nija-
kým překvapením, že i v Uhrách samých co
den přibývá hlasů, kteréž tuto agitaci sto-
pují na půdě uherské a výstražně nani
upozorňují.
Tak přinesl nejrozšířenější list madar-
ský »Budapesti Hirlap« nedávno článek
v němž velmi důkladně byla osvětlena po-
drývavá činnost agitačních spolků něme-
ckých; v čele jich stojí spolek »Gustava
Adolfa«, kterýž dle maďarského časopisu
ročně vydává na milliony marek na agitaci
v Rakousko-Uhersku. Vídeňský Schulverein
řídí se povely z Berlína; v jednom z provo-
lání tohoto spolku se praví, že jsou přede-
vším Němci v Uhrách a Sedmihraoech od-
kázáni na jeho podporu. V telegramu
německých universitních studujících v Dobro-
soli, zaslaném sedmihradským Sasíkům, stálo,
že »budou bojovati za jednotné Německo od
řeky Šeldy až po Kaspaty a od Severního
moře až po Adrii.«
Podryvná práce proti Rakousko - Uhersku
jest tak rozvržena, že přikázány jsou Tyroly
frankfurtskému, Sedmihrady jenskému a
Čechy saskému odboru Schulvereinu něme-
ckého. Stopy této propagandy všeněmecké
lze pozorovati i v komitátech temešskéma
torontském a v Bačce. V provolání »Svazu
všeněmeckého « se praví:
Musíme přesvědčiti široké vrstvy svého
národa, že rozvoj němectví se neukončil
v letech 1870—71. Nesmíme zapomenouti
že i za černo-bílými sloupy žijí milliony
Němců a že německý národ jest povinen
říditi osudy světa jakožto panující národ.
Vynikající učencí němečtí vyhotovili mapu
»většího Německa«, na níž nalezá se mezi
řekami Tisou a Dunajem úzký pruh země,
obydlený neněmeckým národem, a jakožto
»uherské markrabství« označený; v padesáti
letech prý i tento neněmecký národ zmizí
Hlavním cílem tohoto plánu jest snaha, co
nejrychleji odstraniti Maďary, aby tím spíše
utvořeno mohlo býti veliké Německo.
U příležitosti této připomínáme, že
v Chorvatsku vzrůst němectví jest mnohem
značnější než maďarství, ač by se dle cho-
vání Chorvatů mohlo míti za to, že jest
tomu právě naopak. Tak dokázal rektor uni
versily zahřebské dr. Vrbanié, ze jest v Chor
#10
alto_textblock
#10
vatsku a Slavonsku 5.533 Němců, kdežto
Maďarů pouze 3.74%, a že drží Němci
z usedlostí od 50 do 100 jiter 24.4%, od
100—200 25.46, od 200—500 30.74%, od
500—1000 48 36 a ze statků přes 1000 j.
plných 619! Na ulicích záhřebských roz-
lehá se hojněji němčina než chorvatštinal
Agitace všeněmecká v uherské polovině
říše ovšem nepodporuje státní myšlenku
uherskou, a v pešt budínských kruzích ně-
meckých lze slyšeti výroky jako: z nás
Němců ani jediný nesmýslí uhersky.
Jest ovšem přirozeno, že tato všeně-
mecká agitace nemohla ujíti pozornosti po-
slaneckých kruhů maďarských, a v průběhu
nynější adresní rozpravy uvedena byla na
přetřes opposičním poslancem Rakovským
tak důrazně, že předseda ministerstva Szell
byl nucen zaujati k ní jménem vlády jasné
stanovisko. Rakovský zvláště upozornil na
německou brožuru v Kljuži v Sedmihradsku
vydanou, v níž se hlásá potřeba zvláštních
přednostních práv pro němčinu. Uvedl dále
výňatky ze všeněmeckých projevů, dle nichž
šíří se mezi Němci a Maďary propast, jež
se nedá vyplniti. V jiném německém spise
navrhuje se zřízení »německého markrab-
ství sedmihradského«. Z této agitace vyvodil
Rakovský i důsledky pro trojspolek se sta-
noviska maďarského nevalně lichotivé.
Ve veliké své řeči pondělní zabýval se
předseda ministerstva Szell oběma stránkam
výkladu poslance Rakovského: i agitací vše
německou i trospolkem. Pravil o agitaci vše-
německé: »Poslanec Rakovský vypravoval
nám o názorech a činnosti všeněmeckých
spplků, učenců a studujících. Musíme však
dobře rozeznávati. Děkuji panu poslanci, že
mi poskytl příležitost, abych učinil prohlá-
šení o dvou věcech. My stopuje me
tuto záležitost s povinnoua
čilou pozorností a jakmile po
stihneme, že takovéto všeněme-
cké agitace u nás zasahují prot
uherskému státu a proti mon
archii, zvláště však proti inte
gritě Uher, jakož i proti naší politické
jednotě národní, zakročíme proti nim
za všech okolností a nedopu-
stíme, aby tito agitátoři, ať již
přicházejí odkudkoliv, sváděli
německé obyvatelstvo v Uhrách
ke zpronevěře a k jiným politi-
ckým směrům« Dále prohlásil Szell, že
tyto agitnce nelze klásti na vrub německých
vlád, načež se ozvaly z kruhův opposičních
výkřiky, že v agitačních spolcích jsou členy
němečtí generálové a bývalí ministři.
Není pochybnosti, že tuto poslední vy
hradu učinil Szell proto, aby tím rázněj
mohl čeliti agitaci, jejíž existenci po-
kládá za dokázanou.
Prohlášení jeho však, že za všech oko
ností hodlá se agitaci této opříti, jest novým
dokladem, že rozcházejí se čím dále tím pa-
trněji názory uherských kruhů vládních a
vídeňských, Marně bychom na příklad hle-
dali v řečech předsedy cislajtánského mini-
sterstva dra. Körbra podobný projev prot
všeněmecké agitaci, před níž ve Vídni jsou
na trvalém ústupu. A tu nemůže se poklá-
dati za pouhou náhodu, že Szell nepovažuje
agitaci tu pouze za nebezpečnou Uhrám,
ale ihned vedle Uher uvedl i celou mon-
archii.
Bylo by opravdu zajímavo, kdyby v dů
sledcích tohoto projevu uherská vláda se od-
hodlala, upozorniti vídeňskou vládu na čin-
nost všeněmeckou. Silně pochybujeme, že
by Vídni stačilo pokynutí, obsažené v adresní
debatě uherské sněmovny.
Počnou snad nyní vídeňské a ostatn
cislajtánské časopisy dokazovati předsedovi
uherského ministerstva Szellovi, že všeně-
mecká agitace v Cislajtanii jest pouh ou
vnitřní záležitostí této poloviny
#11
alto_textblock
#11
říše?
#12
alto_textblock
#12
Z parlamentních výborů.
Z Vídně, 20. listopadu. (C. - B.)
V právním výboru referoval poslanec dr
Sehücker o zlepšení auskultantský ch
platů. Vylíčil příslušné návrhy, aby auskultanti do-
stávali místo 500—600 zl. 1600 a 2000 K tak sice.
že za jmenování došlo by adjutum 1600 K, po dvou-
leté soudcovské přípravě (počítaje od jejího počálkuo
2000 K. Právní praktikanti mají dostávati ročně —
připuštění k soudní praxi — roční adjutum 1000 K
Ministr financí dr. Böhm Bawerk souhlas
s referentem, že třeba starali se o dostatečný a zdatný
dorost v justiční správě, avšak věc ta nemůže se po-
suzovati jednostranně. Dokazuje statisticky, že vy-
hlídky v právní službě jsou lepší, než u finanční
a politické správy. Stálé vyhlídky sluší rozeznávati
od místních a dočasných. Tyto nemohou se rovnati
vždy prvějším, zvlášť účinkuje-li tu nové systemiso-
vání. To platí pro všecky obory státní služby. Ne-
schopnost nelze vyrovnati změnou stalotu. Stát ne-
může nadržovat jednomu oboru naproti druhému,
neboť by to způsobilo pohoršení a neodstranilo zlo
trvale.
Lepší auskultantské platy vábily by tuze mnoho
kandidátů do právní služby a tim by se poměry ne-
zlepšily. Ministr mohl by věc uvážiti jen, kdyby se
jednalo o odménu praktikantům vůbec, avšak i tu
bylo by jen možná zříditi XII, stupeň adjuta, as
1600 K pro konceptní a 1000 K pro jiné praktikanty
a sice po nějaké služební době. Rád by, aby věc
nepředkládala se sněmovně, dokud neposlaví sek
věci rozpočtový výbor, pokud týká se její finančn
stránky.
Posl. Pantůček navrhoval, aby auskultant
vřadili se do XI. třídy dietní.
Rokování zúčastnil se posl. Ofner, Schle-
gel a Pantůče k.
Ministr dr. Böhm- Bawerk prohlásil proti
Ofnerovu výroku, že při rekursech v berních a po-
platkových záležitostech přestává právnické rozmý.
šlení a lituje výčitky, jež stala se celému stavu ve
lice svědomitých a výtečných úřadníků. Posl. Pan-
tůčkovi odpovídá, že auskultanti získají tím, že pře-
skočí X. tř. Kdyby byli vřaděni do XI. tř., zostřila
by se nerovnost naproti jiným odborům služebním
a rozmohly by se také — finanění nesnáze.
Posl. Götz po ministrových vývodech považuje
nynější výborovou akci za marnou. Zřízení III.
adjut by neprospělo, protože počátečné platy koncept-
ních úřadníků musí rovnati se aspoň platům XI.t
Bude hlasovati pro referentovy návrhy, mysle — třeba
předloha nebyla přijata — že bude mocnou pobídkou
k zlepšení platů právních praktikantů ve všech správ-
ních oborech.
Pantůčkův návrh propadl a předloha schválena
dle referentského návrhu.
Posl. Sylvester rěleroval potom o svém
návrhu na rozšířené zastupování advo
kátských kandidátů v přestupcích před trest
nim soudem a navrhoval, aby k § 447. tr. ř. dodal
se: »Za obhájce nebo zástupce ustanovení advokáti
mohou se dáti zastupovat při řízení přestupkověn
kandidáty, zapsanými do listiny advokátských če
katelů«. Návrh svůj odůvodňoval poukazem k ny
nější praxi a potřebám cviku v trestních záleži
#13
alto_textblock
#13
tostech.
Sylvestrův návrh byl přijat jednohlasně.
Rozpečtový výbor rokoval dál o kap. 9.
»ŘIšska rada«.
Posl. Kaiser odporoval Kramářovým vý
vodům, že při výzdobě parjamentu má se dbáti na
národnost, neboť umění má prý býti prosto takých
ustanovení.
Posl. dr. Menger dovozoval nutnost ztenčen
výdajův a navrhoval aby tit. 1—3 (Panská a posla
necká sněmovna a společné jejich výdaje) zmenšily
se o 862 K, 32.798 K a 2095 k
Posl. Pernerstorfer přimlouval se za zvý
šení redukovaných platů parlamentních sluhů za
odročení říšské rady.
Posl. Prochazka přimlouval se za lepší plaly
sluhův o nočních schůzích
Posl. dr. Kramář prohlašuje, že české umění
bude spokojeno, budou-li rozhodovati při umělecké
výzdobě parlamentu umělecké ohledy, neboť potom
nemusí se báli, že se na ně nevezme ohled.
Posl. E. Abrahamovič soudí, že také polšt
umělci jsou proto oprávnění k uměleckým pracím
v parlamentu.
Kap. »Řlšský rada« a po králké debalě kap
»Říšský soud« byly přijaty. M. př. dr. Kö rbe
souhlasil tu s podnětem posl. Stařiňského, že třeb
zapezpečít uveřejnění nálezů říšského soudu.
Potom rokovalo se o tit. »Živnostenská
inspekce.«
Posl. Pernerstorfer přimlouval se za dů
kladnou změnu zákona, rozmnožení inspekčních
okresů, ustanovení inspektorek, zdravotníkův a lé
kařů jako speciálních inspektorů, zrušení cestovníc
paušálův inspektorských a podávání zevrubnýeh
zpráv
Posl. Vukovič přeje si, by se zřídil samo
statný živnostní inspektorát pro Dalmatsko a zvláší
inspektorát pro námořskou plavbu.
Posl. dr. Kramář přimlouvá se za vydalnou
ochranu dělnictva a soudí, že živnostní inspektoři
osvědčili se. Na druhé straně prospěje, nebud e u-l
inspektoři obtěžovati vice než sama věc vyžaduje.
Až průmyslníci shledají, že žádá se na nichi, aby
#14
alto_textblock
#14
zachovávali předpisy, ale ne zbytečnosti, budou
k inspektorůn ochotnější a tito budou prospěšně
působiti pro shodu mezi kapitálem a prací.
Tit. »Živnostenská inspekce« byl potom přijat.
Ref. posl. Schwegel referoval na to o roz-
počtech ministerstva zemské obrany n
rok 1901—02, podotýkaje, že v r. 1892 činily
3.17, v r. 1902 však 3.56 proc. veškeré potřeby stát
ního hospodářství. Vyžaduje toho prý zákonem sta
novené zdokonalení zemské obrany. Usiluje o před
lohu nového trestního řádu vojenského, přimlouvá
se za péči o hospodářské a živnostenské zájmy při
dodávkách a za zákonem povolené úlevy v branné
službě, zvlášť příslušníků zemědělského obyvatelstva.
Posl. Kozlovský navrhl několik resolucí
přípřežích a ubytování, odbývání cvičení mimo žně-
dovolených za žní a přimlouval se za podporu chu-
dých záložnických rodin za cvíčení a žádá, aby
představení a duchovní znali líp mateřskou řeč vo
jákův. Ať ministr předloží výkaz samovražd ve vojště
Stýská si na skrovné náhrady za škody způsobené
za vojénských cvičení v Haliči. Dodávky nejsou
tak upraveny jako v Uhrách. Usiluje o nový trestní
řád vojenský. Záložníci, jež nehlásí se německy,
maji býti upozorněni, proto že často nečiní tak
ze vzdoru.
Posl. dr. Rořt pojednal o posledních událosteh
za kontrolních schůzí v Čechách a prohlásil, že ne-
německým hlášením porušují se snad subordinace
avšak materiálně dopouští se nespravedlnosti vojen
ská správa, jež zbytečně uráží národní citlivost a po
horšuje a ponižuje celé národy. Tím dotýká se také
morální element pro pohotovost vojska tak důležitý
Ptá se ministra, jedná-li se pro neněmecké hlášení
různě s různými národnostmi a domlouvá vojenské
správě, aby tu věc jednou spravedlivě a taktně vy
řídila. Dále táže se, zakročí li ministr vojenství pro
monopolu prodeje nábojů na újmu domácích živnost-
níků.
Poslanec dr. Herold dovozuje, že rakouská
zeměbrana je podřízena společné armádě a seřaděním
praporů v pluky pozbyly prapory svého vojenského
rázu. Četnictvo mělo by se podříditi ministerstvu
vnitra a neoprávněný je požadavek, že jeho služební
řečí musí býti němčína, neboť jako bezpečnostní
orgán má úřadovati v řeči ob. úřadů. Pojednává o
trestním zákonníku vojenském a čestné radě vo-
jenské, jež je zastaralou institucí a způsobuje protivu
mezi vojenskou a občanskou cií, jež jeví se zvlášt
v otázce soubojové. Je svrchövaný čas, aby pojem
o zvláštní »důstojnické cli« z armády vymizel, nebo
jinak rozšíří se propasť mezi vojskem a občanstvem.
Posl. Hofmann-Wellenhof prohlašuje, že
otázka českého hlášení jest jim lhostejna, avšak —
německá služební řeč nesmí se prý porušovati
Navrhuje resoluci o lepším zaopatření četnických dů-
stojníkův a (společně s posl. Kaiserem) resolue
o vojenské taxe.
Posl. Kaiser a Pernerstorfer přimlouval
se za větší zřetel na živnostníky při vojenských do-
dávkách. Onen usiloval o nový trestní řád vo
jenský a brannou úlevu živnostnictva a rol
niciva.
Posl. Morsey přimlouval se za dovolené
zemědělských pracovníků a zrušení branných cvi-
čení pro poslední ročníky.
Posl. Stařiňský přimlouval se za odstra-
nění prostřednictví při vojenských dodávkách a navrh
resoluce o dodávání zemědělských výrobkův a do
dávkách maloživnostníků.
Posl. Robič přimlouval se za zemědělce v době
manévrův a dovolených.
Posl. E. Abrahamovič uváděl různá přání
a navrhl resolucí o novém trestním řádu. Litoval
že koně kupují se od koňařů a ne od zemědělců.
Posl. Menger žádal za odpomoc, aby obchod-
níci s obilím netrpěli dopravou vojska, neboť tu bývá
nedostatek vagonů.
Rokování bylo potom přerušeno a bude se v něm
zejtra pokraičovati.
*
a
Odbor živnostenského výboru vyřídi
předlohu o podomním obchodu až na tři
články, jež upravují poměry k Uhrám a zahraničným
zemím. Usnešení o nich zůstalo in suspenso.
#15
alto_textblock
#15
Politické zprávy domácí.
V Praze, 20. listopadu. (Hlasy o krisi.)
»Parlament je do vánoc zachráněn !« Tak as
zní radostné zprávy, docházející dnes z Vídně,
kde i tato šibeniční lhůta, jíž se pánové naději
do shovivavosti české delegace, pokládá se již
za úspěch. Snad i dr. Körber bude spokojen
s tímto »úspěchem«; vždyť jeho celá politika
nemá jiného účelu, než prodloužiti život skomi-
rajícího vídeňského parlamentu o několik dnů,
jež se mu uděli z milosti opposice. Kdo však
vážněji pohlédne na chorobu rakouského par-
lamentu, nenajde ani dnes příčiny k opravdové
radosti. Vizme na př., co píše »Gazelě Narod.«
posl. Merunovič: »Pod vlivem slov, promluve-
ných panovníkem k dru. Kaisrovi, Němci činí
kroky k uklidnění sněmovny. Usnesli se nabíd-
nouti Čechům příměří do vyřízení rozpočtu.
Dejme tomu, že se to stane. Ale dokuds
#16
alto_textblock
#16
Němci nezmohou na tolik státnického rozumu,
aby se nevzpírali bezohledně všelikým
ústupkům pro jiné národnosti, potud jejich
snahy, čelíci k uklidnění parlamentu, nemohou
míti účinku, ježto se jim nedostává hlavní pod-
mínky, která by vzbudila důvěru, totiž upřím-
nosti.«
Tato pokrytecká levice, jež se třese strachy,
aby proti sobě nepopudila hněv pánů Wolfa a
Schönerera, a s druhé strany v líčené loyálnosti
snaží se plniti přání panovníkovo, může ovšem
nejméně důvěry vzbuditi na slovanské pravici,
pro jejíž spravedlivá přáni má jen bezohledné
odmítání. A o tuto levici opírá se dr. Körber,
aby zachoval při životě parlament, na němž ze
slovanských národů nikomu nezáleží, právě tak
jako jim nezáleží na tom, udrží li se i sám dr.
Körber na svém ministerském křesle. »Uměle
při životě udržovaný parlament, — píše » Nás
Glos« — uměle jej podněcující ministr: to by
nebyly ztráty, jež by stát i jeho národové ne-
oplakali. Nikomu na jich dalším živoření nezá-
leží, sie by tak chladnokřevně nepatřili na jich
agonii.
Tím však vyřknut zároveň rozsudek nad
systémem Körbrovým a úpadek jeho systému
jest novým důkazem, že žádné dočasné léčení
národních sporů nepřivede Rakousko k cíli.
Základem stálů jest spravedlivost. Dokud této
zásadě nebude učiněno za dost, dokud slovanšti
národové nebudou uvedeni v práva, která jim
náležejí jako většině, dotud marny budou ná-
mahy o pravidelnou správu Rakouska. To by
měli míti na paměti nástupcové Körbrovi !«
Z Lince, 19. listopadu. (Dr. Ebenhoch
o vnitřní úřadní češtině.) Ve schůzi
lidového spolku v Oeppingu měl dne 17. t. m.
zemský hejiman hornorakouský dr. Ebenhoch
řeč, v níž se dotknul i parlamentní situace
v tato slova: »Trvalé uzdravení parlamentu
ještě nenastalo a vůbec asi nenastane, dokud
jednotlivým poslancům bude možno jednání
rušiti neb dokonce mařiti. Němci měli dodržeti
svůj ústupek, učiněný Čechům ve svatodušním
programu, jenž v českých okresích připouští
český jazyk ve vnitřní službě úřadní. Snad by
pak Čechové snáze byli nápomocni ku provedení
jakéhosi sjednocení. Dokud však bude trvati
nynější všeobecná národní podrážděnost, nelze
se nadíti klidu. . ..«
#17
alto_textblock
#17
Z Krakova, 19. listopadu. (Pols ký
politik o situaci.) Ke zpravodaji »Glosu
Nari« vyslovil se o politické situaci jakýsi vy-
nikající polský politik takto: »Dr. Körber soudí,
že Némcům okamžitě usnadní přístup ke vládě
(a to bylo a jest jeho posledním cílem, jak vy-
svítá z jeho názorů politických ii jeho národnich
sympatil), když rozbije pravici. Ryt. Javorský,
když vypověděl Čechům válečné bratrství, byl
prostě loutkou v rukou Körbrových, loulkou,
která se jen zdála, že mysli a jedná samostalně.
Kdyby rakouští Němci nebyli omámeni šovinis-
mem, kdyby měli politický rozum, jehož první
známkou jest umírnénost a tedy umění zavírati
kompromissy, snad by byli utvořili většinu,
schopnou udržeti se u vesla po dlouhá léta.
Leč umírněnost, kompromissy, ústupky nejsou
po chuti nynějších německých stran, posedlých
hakatismem, právě tak, jako Němci v řiši. Ne-
šetřice práv jiných národů, vystupujíce útočně
proti nejdrobnějším koncessím pro slovanské
národy v rozpočtu (gymnasia opavské, těšinské,
celjské atd.) sami zmařili plán, navržený drem.
Körbrem. Většinu pravice rozbil, předpokládaje,
že utvoři většinu levice. Jeho vlastní chráněnci
plán ten mu zmařili.« Na otázku, jak si před-
stavuje budouenost státu, dodal: »Velice smulné.
Němci se přesvědčili, že cestou parlameniní
nedobudou hegemonie, či správněji výhradného
panství nad Rakouskem, jak si přeje Schönerer.
Proto úmyslně ženou parlamentní loď na pod-
mořská skaliska, aby se o ně rozbila. Ats
přijde absolutism a s ním doba všemohouci
byrokracie. Centralistická býrokracie jest v Ra-
kousku v některém vzhledé právě tak vše-
německá, jako Schönerer.«
#18
alto_textblock
#18
FEUILLETON.
#19
alto_textblock
#19
O záhřebských slavnostech.
Člyřstoleté jubileum chorvatského písemnictví.
#20
alto_textblock
#20
V Zemuně, 18. listopadu.
#21
alto_textblock
#21
V postě roku 1501, právě když Turci při
bližovali se Splitu, započnl tehdy již pade
sátiletý proslulý latinský spisovatel a učenee
Marko de Marulis ze splitského chorvatského
šlechtického rodu Pecinidův psáti, jak sám praví
v chorvatských verších, epos pod názvem »Ju
dita«. Za osm neděl bylo dílo hotovo a tištěno
v Benátkách roku 1521, tři roky před smrt
svého autora, jenž sám nazýval se: Marko Ma-
rulié- Splidanin. Ač umělá chorvatská literatura
začíná vlastně již v době eyrillo methodějskéa
ač před Maruličem bylo v dalmatském Chor-
vatsku dosti přiležitostných básníků, shodli se
v Chorvatsku rozhodující činitelé, že počátek
skutečného chorvatského umělého básnictví za-
číná eposem »Juditou« a proto se letošního
roku po celém Chorvatsku oslavuje čtyřstoleté
jubileum chorvatské literatury. Podnět k oslavě
dal před dvěma lety založený »Spolek chorvat-
ských spisovatelů v Záhřebě«, jenž vyzval ke
společné práci jihoslovanskou záhřebskou aka-
demii a literární spolky Matici chorvatskou, spolek
sv. Jeronýma a literárnépaedagogický sbor.
V prvé chvíli očekávalo se, že jubileum pro-
vede se na širokém základě národním a demo-
kratickém, že totiž akademikové a ostatní spi-
sovatelé, novináři a jiní vzdělaní záhřebští
vlastenci a umělci uspořádají po celém Chor-
#22
alto_textblock
#22
vatsku řadu přednášek, uměleckých výstav
koncertů. »Spolek chorvatských umělců« sku-
tečně započal podobný druh oslavy svými kra-
jinskými výstavami ve Varaždíně, Osjeku, Ze-
muné a na Sušaku u Réky, avšak při. tom
i zůstalo. Spolek spisovatelů spokojil se tím, ž
vyzval veškerá města a zpěvácké spolky, aby
všemožně přispěly k oslavě jubilejního roku
místními koncerty a podobně soustředil veškeru
svoji péči na oslavu v Záhřebě, která konala se
12., 13. a 14. t. m. a byla skutečně skvělou
a neočekávaně elegantní, v čemž si jednomyslně
libují jak pořadatelé tak účastníci. Ráz jubilea
byl tedy centralistický a aristokratický: Záhřeb
i tentokráte chtěl ukázati, že jest zářivým ma-
jákem nejen celému chorvatskému národu, ale
i celému jižnímu Slovanstvu. Tak aspoň uji-
šťovalo se se všech stran a na to se za tři
uvedených dnů kladl neobyčejný důraz.
Nejdřive vytryskl z majáku ohnivý proud
skvělého řečnictví, v němž mnohá slova třpytila
se jako liché drahokamy, že mnohým poslu-
chačům ušla jistě leckterá ze skulečných perlí
myšlénkových, jež pronešeny. Prvý promluvi
náměstek předsedy Spolku spisovatelů Vladimie
Mažuranié, jenž několik dní před slavností ve-
škerým seým vlivem vládního rady zasadil se
o vítězství maďaronského kandidáta v prvním
záhřebském volebním okresu. Jsa si však vědom,
že v »kulturní oslavě« taková »malichernost«
nepřekáží, hrdě prohlásil: »Setřásli jsme s
sebe všechno, co nás dělí, tak že s čistým
srdcem a s nejlepšími přáními stojíme v bratrské
shodě na prahu těchto slavnostních dnů« . . ..
Po něm řečnil podpředseda Spolku spiso
vatelů Ljubomír Babic-Gjalski, jeden z předáků
#23
alto_textblock
#23
v současné chorvatské literatuře. Prohlásil,že
jest hrdý a bezstarostný, »poněvadž chor
vatská belletristická kniha již po čtyři stolet
vyvádí své uméní v živém národnim
slově.« Pravil dále, že téžké poměry chorvat
ského národa dovolují pouze tuto skromnou
oslavu, velebil spisovatele a národní knihu
končil výkladem, jak se vlastenectví má smířiti
s humanitou.
Po celé tři dny bylo ještě mnoho po-
dobných vzletných, delších a kratších řeči.
všechny v aristokraticko-básnické formě, plné
hrdosti, důvěry a národního sebevědomí, leč
bez oné sdílnosti, prostoty a opravdovosti, která
přirozeně vyplývá ze stálého styku s hlubokým
a trpkým životem lidovým. Byl to skvělý prou
elektrického skvětla, jenž otřásl mnohými nervy
do slz. Nevím však, zdali také rozpustil kůry
na svědomi některého z oněch účastníků, kteř
ještě ani prstem nehnuli, nechci říci pro hájen
státoprávního postavení Chorvatska, nýbrž aspon
na obranu uzákoněných práv chorvatského ja-
zyka, jemuž dnes hrozí vétší nebezpeči vzdor
čtyřstaleté literární tradici, než za dob Maru-
ličových.
Na štěstí vytryskly z jubilejního majáku dvě
rakety, z nichž jedna krásně osvětlila dobu Maru
ličovu a druhá ohřála aspoň srdce záhřebského
měšťanstva, když selský venkov byl již jako
schválně a úmyslně naprosto vyloučen z třídennt
oslavy hlavního chorvatského města.
Kulturnou a literární illustraci Maruličovy
činnosti a celého chorvatského písemnictví v Dal
macii podal bývalý ředitel splitského gymnasia,
světoznámý archaeolog Fr. Bulič a professor
akademik J. Milčetié. Obraz jimi podaný doplni
#24
alto_textblock
#24
dr. Štépán šl. Miletič, známý i v pražských kru-
zích jako bývalý ředitel chorvatského divadla
Bulič načrtnuv mohutnými rysy obraz nebezpeč
benátského a tureckého, poukázal na Maruličův
ryzi chirakter, na jeho lidové smýšlení a shrnuí
svoji studii takto:
»Jako bych jej (Maruliče) viděl, člověk
prostředního vzrůstu, širokých plecí a ramen,
jasného a širokého čela, černých, velikýeh
očí . . . jak upřeně se dívá v sarkofag chior-
vatské královny Jeleny . . ., jak přemitá o udá
lostech z dějin chorvatských, jež odehrály se
tu na půdě, kde unavená jeho noha odpočívá
Vidí před sebou zříceniny královského dvora
vidí, jak památky po něm ničeny jsou cizácetvím.
vidí své dědictví ohroženo a vzdýchá k bohu
slovy proroka: »U řeky Babylonu seděli jsme,
vzpomínajíce na tebe, Sione.« Milčetičova studie
byla by dokonalá (zvláště pěkným výkladem
vlivu dějin slovanských, jež italsky napsal bene
diktin Maoro Orbini, zesnulý r. 1614), kdyby
Jiřiho Križanice nebyl nazval obětí všeslovanské
školy, kterou považuje za utopistickou. Miletic
mluvil o klassickém již spisovateli Šeno ovi a
končil jeho slovy: »Chudobný jest tento chor
vatský kraj a jest mu třeba mnoho lásky. Na
této chorvatské hroudě žijte poctivě, pracujte
pro ni a hajte ji, ať vás neláká ješitnost a neza-
slepi cizí lesk.«
V srdeích záhřebského měšťanstva utkvě
zajisté nedostižitelný básnický obraz Františk
Markovie, esthetického kritiku, dramatika, ly
rika a universitního professora v Záhřebě. Mar-
kovié podal originálním způsobem apotheosu
Maruliéovu, která v divadle neodolatelně působí
zvláště svým koncem, kde víla Hrvatica (Chor
#25
alto_textblock
#25
vatka) vyzývá třie největší chorvatské básníky
Gunduliče, Mažuranice a Preradoviče, aby prvý
zapěl svobodě, druhý nebesům a třelí vlasti,
načež každý z nich rečituje odpovídající svoje
verše, jež jsou nejkrásnějším květem chorvat-
ské poesie.
Stejně se podařilo drámatisování nejlep-
šího na češtinu jíž přeloženého Šeno-ova ro-
mánu »Zlatarovo zlato« (Zlatníkův zlatoušek).
Zdramatisoval je mladý kritik a spisovatel
dr. Milivoj Dežman (Ivanov), jenž i tentokráte
ukázal, že dokonale zná jak dramatickou taki
divadelní techniku. Výjev z chorvatského
sněmu, protivícíhio se německým choutkám,
hluboce otřásl celým divadlem.
Konečně ze záhřebského majáku padly
slabé dva paprsky i na chorvatský zbédovaný
lid. Na mimořádné valné hromadě spolku chor-
vatských spisovatelův byly přijaty dvě resoluce,
z nichž v prvé »nahl1ži se potřeba veřej-
ných pravidelných přednášek pro různé třidy,
zvláště potřeba kursův pro analfabety« av
druhé »radi se výboru, aby s ostatními
literárními spolky a se znately národních potřeb
a poměrův vyzkoumal, jak by se měly založiti
lidové knihovny . . .« O těchto dvou resolu-
cích v obecenstvu se ovšem ani nemluví. Obe-
censtvo jest pouze okouzleno zářivým světlem
majáku tím více, čím hustší tma rozprostřela
se po Chorvatsku po posledních sněmovních
volbách. Všichni účastníci nejspokojenější jsou
tím, že skvělých slavností nezkalila sebe meuší
narážka — politická.
Štěpán Radiá.