ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 eaaba720-7107-11dc-b962-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 17
#1 alto_textblock #1
Ročnik XXXXIV.
#2 alto_textblock #2
V Praze, v sobotu dne 2. ledna 1904.
#3 alto_textblock #3
Číslo 2.
#4 alto_textblock #4
Na ranní a odpol. Histy přodp lácí ne v Praze v zdministranl sa měsíe . . S K na čtvrt leta s drojí čenářke na vaěsl na čloit ket ve flislkáck sa ně . . . . . . 2 K 30 Toštout n štn nia . . . . 9 K o s drojí zlsilkou na mě e . . :.: na čtvrt lela
#5 alto_textblock #5
V drobném prodejii ranní čísdle e zobě . . . za 8h odpolední . . . za 2h Ve flialkách na venkovšn 10 zanní čílo, . . . .. odpolodní . . . . . . . . 3h Inseráty plaší se hotově rapřed. Vřodplacení a inserty přijímá zdrsini- strace v MIarianské ulici č. 3. Tam nzeházelí se též rrdskee, tlakárnn a ezpedise „Národních Listů“, Eekopivy ae norracsji.
#6 alto_textblock #6
Sejměte škrabošky.
#7 alto_textblock #7
Kdyby skutečný stav veřejných, ať národ ních, ať politických, ať hospodářských, ať kul turních a náboženských záležitosti soustát rakousko uherského neukládal rozpravě žurnali stické samozřejmou míru zdrželivosti, nebylo by za těžko nejostřejším louhem posměchu zapla viti ony skupiny německé obstrukce, kteréž terroristicky se vnutily před pěti léty za výhradní záchrance této poloviny říše, uchvátivše tučnou kořist porušení jazykové rovnoprávnosti, ústav- ního principu práv většiny, na jehož místo po- stavily veto menšiny a ministerstvo úřadnické místo ministerstva parlamentního — neboť to jsou vesměs zjevy bankrotu pravého ducha konstitučního, za jehož apoštoly se vždy vy- dávaly. Než nám netřeba zbraní posměchu tam kde výsledky této násilnické a bezduché politiky mluví hlasitou mluvou fiaska, s nimž po uply nutí pěti let se setkáváme ve všech oborech státní činnosti a jež uvedly parlament ve stav naprosté malomoci. Parlament, pravil hr. Tisza ve své novoroční řeči, jeví pouze u oněch ná- rodů faktické klesání, v nichž všecek život ná rodní a všecka společnost vykazuje známky hniloby a úpadku. Pravdy v těchto slovech obsažené jsou pří- padnou charakteristikou zmíněných siláckých výkonů německých, oné jejich operace, při níž nejen parlament sám, ale všecek státní organism přiveden k agonii. Lhůta pětiletá jest i pro život státní dosti dlouhou, aby se poznaly a ocenily plody nových zásad v něm praktikovaných a protože plody tylo nyní již všeobecně rozpoznány a kvapl čas a nevyřízené vnitřní i vnější úkoly (máme tu především na mysli obnovu obchodních smluv) nesnesou dalšího odkladu, jest samozřejmo,že oni činitelé státní, kteří stojí výše ještě než úřadnické ministerstvo a kterěž marně dosu čekaly na lepší úspěchy jeho domnělého umění státnického, počínají dávati na jevo svou ne- spokojenost, byť i byla zahalena v projevech na jiné adressy obrácených. Nápravu ovšem nemohou zjednat oni, na jejichž právech bylo hřešeno a jejichž význam pro postavení soustátí osvědčuje se den po dni mnohem důležitějším, než strůjeové převratu před pěti léty očekávali. Mělit za to, že netřeba než prodloužiti na celý stát paprsky velmocenského němectví sousedního, a to že stačí, aby obrovská většina zdejších neněmeckých národů přinucena byla k dobrovolné kapitulaci. Ale zájmy a plány velikého souseda německého prollédla již cer Evropa, nevyjímaje ani Anglii, vždyť i tam na- psal tyto dny »Morning Post«, že »Německ má své vlastní myšlenky i ohledně blízkého Východu, jež označuje čára, vedená z Berlína poděl ruských hranic až k zálivu perskému.« Tato čára zasahuje i více než dvacet millionův Slovanův a Maďary, o jiných národech nemluvě, pro něž nedávno německý professor zcela vážně doporučoval postavení německého diktátora. Ano, diktatura německá jest to, čím náš stát trpí zvláště od posledních pěti let; tato diktatura jest to, jež ode dvou let i armádu naši strhla do víru politických zápasů, v Uhrách do dnešního dne trvajících a neprovedeným od- vodem tak význačně charakterisovaných A tato německá diktatura jest to, jež má na svědomí všecky nesnáze, s nimiž jest zá- pasiti oběma polovinám soustátí; ony vlastn berlinské myšlenky na blízký Východ jsou to, jež naplňují obavami všecky ostatní národy sou- státí našeho, což vše tvoři pro ně kategorický povel k obrané. Diktatura německá v této polovině říše oetla se po pěti letech svého trvání ve zřejmé tísni. díky prozíravosti, bdělosti a statečnosti národů neněmeckých, zvláště pak našeho národa českého. Ona sice dovedla kořist uchvátiti, ale nedostává se jí času, aby ji také mohla náležitě ztráviti. Vzmáhá se v ní pocít, že kořist se ji vymkne, že bude musiti vrátiti, co bezprávně, násilnicky uchvátila. Ociťuje se v postavení dravce, jemuž jsou pronásledovatelé v patách. Rád by získao času, rád by zastavil obranu napadených, ale ani nyní se ještě nehodlá vzdáti lehce nabyt kořisti. Situace by se rázem napravila, kdyby uchvatitelé se mohli odhodlati, vrátiti se na půdu spravedlnosti, práva, na půdu opravdové, upřímne ústavnosti. Ale tato myšlenka jedině spásná jes jim dosud něčím nepochopitelným, nepřístupným. Plány jejich nesou se jiným směrem; on by nejraději obrátili pozornost ohrožených ná- rodů jinam, a tu vymýšlejí celou řadu pro- středků záludných. Nejprvé jali se bědovati, že nás všecky ohrožuje hospodářská tíseň, že jest nutno odsta- viti všecka národní přání a věnovati se jen úko lům hmolným. Byl to svého času dr. Bärnreither jenž vydal heslo, aby národní přání byla pře- vedena na vedlejší koleje. Tyto vedlejší koleje zalíbily se i předsedovi ministerstva dru. Kör brovi. Ale skutečnost záhy ukázala, že nedo- stává se k úkolům hospodářským sil, že v této příčině stát naráží na překážky nepřekonatelně. Od nějaké doby našla se za vedlejší koleje jiná náhrada. Vláda při každé příležitosti hlásá, vyhledávejte dorozumění s Němci, a zapominá, že se tím vzdává nejdůležitějšího práva výkonné moci, provádění zákonů platných Tato cesta, jež není ničim jiným než otřesením zákonných řádů, vydává ty, jimž stala se křivda, na milost i nemilost těch, kdož se těžce pro- hřešili na ústavních řádech. V právním státě na podobných základech nelze budovati; všemu podobnému pokusu musí předcházeli návrat ku předešlému, porušenému právnímu řádu. Tedy především by musila se odkliditi diktatura ně- mecké menšiny, musilo by se zlomiti její vel. Již Roussesu učí, že společnost státní, i kdyby
#8 alto_textblock #8
se chtěla rozejíti, musí napřed vykonat právo nad těmi, kdož její řády porušili. Tím více to musí učiniti státní společnost, jež chce dále trvati, jež chce chlubiti se hrdým titulem moderního státu právního. Letošní novoroční den poskytl četným ně meckým politikům a poslancům příležitost, aby hledali jiné vedlejší koleje, po nichž by se daly odvésti práva ostatních národů; dodáváme ihned, že zabývají se ve svých návrzích zvláště národem naším. Jedni mají na mysli zřízení jakéhosi smí- čího soudu, který by rozhodoval o národních potřebách. Netřeba zvláště připomenouti, že by tím na stavu uchváceného panství německého nic se nezměnilo; že by neněmeckým národům smírčí soud byl nekonečnou cestou plnou kasui- stických útrap, a že by zatím Němci získal stejně nekonečného času, aby uchvácenou kořist ztrávili, aby držbu její všestranně upev- nili. Při tom ani nehledíme k tomu, že by po- savadní řád právní pozbyl vší své půdy, že by prostě předcházeti musila dalekosáhlá změn ústavní. Jest možno bráti vůbec vážně podobný nápad? Druzí činí všecku praktickou nápravu ne- možnou prohlášením, že vnitřní úřadní jazyk německý jest nezbytným požadavkem s tát- ním. Jazyk německý nemá za obvodem území německého v Rakousko Uhersku vůbec takového významu a důležitösti; volný rozvoj národů ústavou stejně všem zaručený vylučuje takověto výsady zvláště mezi národy kulturně všestranně pokročilými; to vidno nejen u Vlachů, Poláků, ale všude tam, kde v ostatních oborech státního žití bez němčiny zcela dobře a pravidelně ve škeré funkce se obstarávají. Fikce, jakoby Rakousko-Uhersko bylo stát německý vzala dávno za své; obnovovati ji, znamenalo by činiti trván Rakousko Uherska vedle Německa na delší dobu nemožným. Stát tento musí hledati spásu svou a odklizení nynějších zmatků v důsledném še- tření podmínek statu mnohonárodního, mnoho- jazyčného, státu rovnoprávných národů. Stejný smysl jako všecky posavadní návrhy má i myšlenka hraběte Stürgkha, aby se přijala za východisko z nynější situace zásada vyjed návacl v otázkách národnostních Nehledě k tomu, že před jakýmkoliv vyjedná váním předeházeli musí odklizení spáchan křivdy, musil by ten, kdo ji zavinil, vzdáti se nejen výhod křivdou tou nabytých, ale musil by zcela jasně uznati, že ti, jejichž jménems má vyjednávati, mají právo na stejně postavení To, co chce hrabě Stürgkh, bylo by pouhým vyjednaváním vítěze s těmi, kdož se uznávaj za poraženě. Náš český národ v takovýto po- měr podřízenosti nikdy dobrovolně nevkročl. Nejnovější smiřovací novoroční kampaň německých politiků ukazuje nám rudiž, že pravá tvář jejich jest oproti nám stále ještě zakryta škraboškou neupřímnosti, jež jest nyní tím po- dezřelejší, čím méně maji Němci důvodů, aby si zakládali na následcích, jaké jejich politika pro říši tuto na všech stranách vykazuje. My Čechové počkáme, až škrabošku tuto sejmou.
#9 alto_textblock #9
Co činit? Také noviny mají své triky. Pořádají inter viowy jednotlivců aneb dolaznými listy intervie wují hned několik výtečníků najednou. Mnohdy to ani výtečníci nejsou, k nim veřejně mínění se utíká a kteří a tout prin musejí býti duchaplnými. Vídeňský »N. W. Tagblatt« na příklad uspořádal takovouto obchůzku, aby zvěděl, jak »vynikající politikové« soudí o situaci, zejmena aby zodpověděli otázku, možno-li za trvajícíeh okolnosti pomysliti na parlamentní rozuzlení česko-německého sporu, neb zda-li by se neměl spíše dosaditi mimoparlamentní rozhodčí soud, jenž by v této sporné věci pronesl rozsudek. A odpověděno tak i odpověděno jinak, všk pro mimoparlamentní smírčí soud znělo kuliček nejméně. Každý z dotázaných odpověděl tak, jak mu diktovalo politické jeho »přesvědčení«. Totiž ono všední přesvědčení, které ku podivu vždycky chce to, co člověku přináší prospěch. To druhé »přesvědčení«, to pravé, z pravidla mlčí, ne- může-li odpověděti tak, jak by si přál, kdo přesvědčení to chová. Však mnohá z daných odpovědí »vynika- jíeích« politiků byla aspoň po některé stránc zajímava. Ani jediný z Němců neprohlásil, že chce právo a že mu jde o spravedlnost. Za to ale všickni se vzácnou věru jednomyslností pro- hlásili, že by jim těžko bylo podrobiti se roz- sudku, »kterým by sami sobě národní hro kopali«. Třeba tomu ovšem rozuměti. U Němeů není hrob jako hrob. Chtěli tím říci, že by nikdy nepodvolili se výroku nějakému, který by je odká zal stran národní resp. jazykové rovnoprávnosti na stejnou linii s námi. »Rozhodnou zůstane v velkém národnostním boji podstata i obsah če- ských národních požadavků, které nepřijatelny jsou pro Němce, nechtějí-li sami sobě hrob ko- pati.« — To je úsudek »vynikajícího« politika, na něhož se v titěrné politické hříčce dotaz níkové pan Mendel-Singer obrátil. A co pan Plener? Boj prý nepomine dříve, dokud prý národové — má státí národ náš — nedospějí ku přesvědčení, že bezohledné domáhání se národ- ních a státoprávních požadavků neznamená o smír se zasazovati, nýbrž boj rozplameňovati. »Vyni- kající« politik pan Götz rovněž má za to, »že jakákoli konference dnes by byla zbytečna, po- něvadž nehledě k obsahu českých požadavků, jež nelze splniti, Němci nikdy nedají si násilím vynutiti koncesse . . ..« — Tak zní německá melodie, nechť jí zanotuje kdokoli. A nedivíme se tomu ani dost málo. Po tom, co událo se dne 17 číjna 1899, byli by Němci blázni
#10 alto_textblock #10
pošetilci, kdyby jednali dnes jinak a nekořistili jak mohou z hlubokého pokoření státní autority a z velkého v pravdě vítězství, jehož dobyl svou obstrukcí. Tak se musily věci vyvinouta tam musily dospět a dnes jest marno plýtva »duchaplností« a hlubokou moudrostí politickou o cestách, kudy se vykroutiti z umrtvují eího labyrintu, v němž cislajtánská politika byla zbloudila a z něhož by ji, kdyby přijal úřa rozhodčího, ani papež nevyvedl. Pravíli Němci, že marna jest všechna naděje na vyřízení česko-německého sporu, do- kud Čechové nenahlédnou, že jejich požadavky pro Němce jsou nesplnitelnými, pravíme my, že o marnosti všech kroků k odklizení sporů bojů obou národností jsme přesvědčeni potud, pokud Němci nezaujmou oproti nám jedině korrektní stanovisko, že v našich zemích nesmi býti ani národa nadřízeného ani podřizeného, nýbrž vedle sebe národové rovnocenní rovnoprávní. — V těchto slovech vězí všechno, k vůli čemu vedeme boje ne snad od včerejška, nýbrž již od té chvile, kdy mobilisován byl proti nám pověstný »Dran nach Osten« a kdy poprvé proneseno bylo slovo o »inferiorních « národech. Kdybychom pragmaticky sledovali postup zápasu našeho s Němci, byl by snadný nám důkaz, že my z původního svého posta- vení jsme ustupovali, že nepozorovatelně sice, ale se zřetelem ku programatickým metamorfo- sám, jež jsme prodělali, přece jen zjevně jsm se Němcům blížili, kteři však, jestliže jsme učinili jeden krok blíže k nim, ustoupili o dva na zad, takže vlastně dnes již ani dále nemůžeme, aniž bychom se ocitli za barriérou, která děli právo naše od křivdy a která by znamenala nectné se podrobení a národní naš- Kdo má cit pro spravedlnost, kdo zvážiti dovede právo, dozná, že byla-li na někter straně vůle podati si ruce a ukončiti vě- kovitý spor, jenž nás oba poškozuje, byli jsme to my. V každém případě a za každé okol nosti my- Nám nesmiřlivost vytýkati se nemůže, ale tvrdými, nevlídný m a nepřistupnými byli vždy Němei Tak se měly věci od počátku a tak se maj dnes. Opakujeme ještě jednou s určitosti n prostou, že dokud budou míti Něme vrukou svých kořist ze své ob- strukee, my nynější politiky s nevzdáme a vzdáti se nemůžeme. Domnívá li se pan Grabmayr a pa baron Parish s nim, že by možno bylo vybřísti z nynější bídy změnou jednacího řádu. je to optimismus, který by co nejdřive zle byí pocuchán těmi, kteří mají kořist svou z pro- délané obstrukce již v suchu a kteří chtějí mii otevřeny zadní dvířka obstrukce, kdyby snad je slihnouti mělo něco — rakouského. Ne drako nickými zákony, středověkými parlamentním karcery a uniformovanými parlamentními biřici. ale úctou a vážností k právům druhého dá s vyléčit zlá nemoc, jež tímto státem dnes
#11 alto_textblock #11
smrt.
#12 alto_textblock #12
lomeuje
#13 alto_textblock #13
Také známý vídeňský výlupek nestrannosti »Zeit«, uspořádala podobné konsilium nad po- věstmi o »českoněmeckých dorozumívacích kon ferencích« i uveřejňuje od některých českých německých politiků dobrozdání . . . Přednos mají němečtí a z nich mluví Prade první a sice velice rozezleně na zemský výbor, který nepo- volil vybírání pivního krejearu Liberci. Přes tuto ránu němectví zasazenou, byla by prý pře vážná většina německých zástupců ochotna tak tentokráte zúčastniti se vyrovnacích konferenci ale první podmínkou takových konferencí byl by zastavení obstrukce a předmětem vyjednávání musil by býti celý komplex spor- ných otázek mezi Čechy a Němci v Čech á ch Naděje na trvalý mír v Čech á ch, jehož by možno bylo jednáním tímto docíliti, p. Prade nesdílí. Konference skončily by patrně jako všechny dřívější pokusy, ve vedlejších otázkách možno by bylo snad dociliti shody, pokudse týče však základních názorů, jes mezi Němci a Čechy propasť nepře- klenutelná. Smír není možný, dokuds Češi nevzdají státního práva, proti němuž Něme vždy budou stavěti snahy, učiniti ze zemí království na říšské radě zastoupených zá- padoevropský kulturní a ústavn stát. Koruna a rakouská vláda musí učiniti konečné právoplatně rozhodnutí, kterým směrem se má pohybovati další vývoj naš ústavy a všech státních zřízení. Musí při voditi skutečnosti, kteréž by Ce chům jednou pro vždy dokázaly že znovuzřízení českého státu pro vždy jest nemyslitelno.« Jaké to skutečnosti pan Prade myslí, blíže nepo věděl. To jest nejkarakterističtější z německých politiků v »Zeitu« hovořicích; vedle nejmenova ného říšského poslance německého strany po krokové pronáší se tu také posl. dr. Eppinger kterýž nepraví nic nového, leda že úplně akcep tuje stanovisko své »Bohemie«: »obstrukce prot obstrukci«. Boj německé obstrukce proti česk musí míti v zápětí konečně vyrovnání, o němá všechny dosavadní pověsti jsou bezpodstatny při nejmenším předčasny. Z českých politiků pronášejí svá míněn dr. Ed. Grégr, dr. Pantůček a dr Mattuš. Poslanec dr. Eduard Grégr popřel, že by se byly staly nějaké kroky k odstranění česko- německého jazykového sporu. Pravil: Nevěřím. že vláda uchopila by se iniciativy k dorozumívae akci. Náš poměr ke kabinetu dra. Körbra jes dostatečně znám. Kdyby se něco podobného pod
#14 alto_textblock #14
niklo z některé jiné strany, myslím, že Češi ne- postaví se vůči pokusu dorozumění již předem odmítavě, jak velí to politický takt. Mám však pramálo naděje, že by rozřešení národního sporu v Čechách bylo možno takovým prostředkem. Naše požadavky jsou Němcům zeela dobře známy Druhá universita na Moravě a če ská vnitřní úřadní řeč v Čech áeh jsou nejmenší mírou toho, co můžeme žádati a sleviti z této nejmenší míry, není možno; zna menalo by to naši úplnou abdikaci a kapitulae nejen před Némci a vládou, označenou námi jako nepřátelskou Čechům, ale především kapitu laci před českým národem. Bylo by to stejné, jako složení mandálů a co by v tomio případě v Čechách následovalo, lze snadno spo- čitati. Roztřištění voličů a sesílení radikalismu ve smyslu, jak jej provádějí Némci vůči nám, tudíž jen ještě důraznější vytčení našich národ ních požadavků. Jestli že se o našem požadavku druhé české university, tedy kulturním poža davku, který nemá s nacionalismem co činiti, soudí tak, jak to před nedávnem učinil baron d'Elvert, nemohou nám Němci míli za zlé, ucho píme li se všech možných prostředků bychom takový systém učinili nemožným. Kone čně jinde ani Hotentotům neupíralo by se jejich právo na školy takovým způsobem, jako u nás ve státě civilisovaném. Jest možno, že Němci provozovati budou obstrukci na zemském sněmu dále a že vznik nou tím nejrůznější nepříjemnosti. Než přede- vším stihnou následky obstrukce v zemském sněmu právě tak dobře Němce, jako nás a pak nejsme si vědomi žádné viny. Mohu říci jen tolik: Kdyby byli kdysi dr. Ladislav Rieger hr. Jindřich Martinie věděli, co víme my nyní že totiž česká obstrukce může parlament při vésti k nečinnosti, — byla by bezpochyby bý vala národní otázka v Čechách již dávno roz řešena. Nyní však máme co činiti s odpůrcem, který opírá se o vládu, jež, jak se zdá, nikteral se neostýchá, považovati se za jazýček na váze která na jedné misce má českou a na druhé německou obstrukci, s odpůrcem, který veškerý cit pro spravedlnost v národním boji ztratil Za takových okolnosti nemůže jednotlivec ni kterak býti prorokem. Vyčkáme; říšská rada bude opět svolána a znovu odročena, použije se, jako častěji, § 14., avšak nemyslím, že dojde brzy k vážnému, rozhodnému rozřešení Posl. dr. Pantůček vyslovil se obšírně o naléhavých otázkách ve směru politickém Ujišťoval, že o nastávajíeích vyrovnacích pora dách navi nikdo jiný, nežli některé časopisy a že také v poslední schůzi mladočeského výkon ného výboru v Praze nebylo ve věci té nie usneseno. »Dva nejnaléhavější požadavky Čechů« oravil, »o nichž dr. Kramář před nedávnem prohlásil, že nelze o nich nikterak se smlouvati otázku universitní a českou vnitřní úřadní řeč dlužno dle jejich povahy přesně rozlišovati Universita pro Moravu jest především požadav kem kulturním, jenž nemá žádného národního rázu a na jehož splnění vládou mají Češi tím větší právo. V příčině otázky jazykové v ny nější jeji fasi, v příčině požadavku české vnitřní úřadní řeči v Čechách zdá se, že odpor Němeů spočívá vůbec na naprosto nesprávném pojímání otázky jazykové v Čechách. Jest bohužel chybou dosud vždy páchanou, že při všech pokusech. jež k rozřešení této otázky podniknuty, nebyly přibrány osoby, které by ji mohly posouditi n základě svých praktických zkušenosti. Nařizovati se může co chce, ale nezabrání se, aby soudce při sporné věci na př. v Čáslavi se svým kol legou nevyjednával v obvyklé mu řeči. O této záležitosti bylo by lze s Němci ještě velmi mnoho mluviti, kdyby se k tomu naskytla při ležitost. V nynější době, což mohu jako svů. osobní náhled s klidem říci, jest v lidu smý šlení proti rozřešení německo-českého sporu cestou smiřovací a pokládám tudíž téměř za vyloučeno, že při známém našem poměru k chefu vlády mohlo by se s této strany něco podob ného podniknouti. Může se tvrditi, že se mini sterský předseda při tomto způsobu parlament ního vyřizování státních záležitosti eítí šťastným; to mohu klidně připustití, neboť náleží to ku podstatě úřadnické vlády. Avšak jestliže, opíra- jíce se o smýslení lidu, zařídíme dle tohoto svou taktiku, máme také své důvody a sice důvody které nemusí počítati s okamžitými úspěchy které však ve svém důsledku povedou nás stále bliže k našim konečným cílům.« Dr. Mattuš pravil, že nepochopuje, pro Němci požadavku Čechů po druhé universitě na Moravě tak zatvrzele odporují, když 419 mil lionů Poláků mají dvě. V tomto požadavku nespočívá žádný ná rodní moment a chování d'Elverta a professora Bachmanna v otázce této vůči Čechům jes proto nevysvětlitelně. Za dnešních rozervaných poměrů dere se do popředi myšlenka smiřovae a s ní zároveň vzpomínka na obsah punktaci. Výslednou mezi německou a českou obstruke může býti pouze kompromis. V českém i ně- meckém táboře by se shledalo, že touha po východu z nynější situace jest téměř všeobecnou a proto není třeba vzdávati se nadějí, které ostatně nejsou obmezeny pouze na smiřovací pokusy. Lze zajisté uvážiti, že Češí naleznou jiné cesty, jež umožní upuštění od obatrukce že nebude to lze považovati za porážku. K roz- hodnuti může ostatně býti povolán i národ. Obstrukce může tudíž přestati, aniž by se Če- chům mohla činiti výtka nedůslednosti a aniž by v jediném okamžiku potřebovali opustiti své stanovisko. Uskutečnění podobných plánů za- střeno jest však ještě plnou temnotou, ale faktum jest, že již pokus, nalézti východ, se tkává se na obou stranách s překážkami. Je dině správné pojímání situace může tudiž býi pouze pessimistické.
#15 alto_textblock #15
Politické zprávy domáci. Rok 1903 v říši habsburské.
#16 alto_textblock #16
II. Země koruny sv. Štěpána.
#17 alto_textblock #17
Jestliže rok 1903 znamenal pro Předlitav- sko další úpadek parlamentarismu, v Uhrách přes to, že tam parlament po celý rok zápasil s obstrukcí, znamená nové vítězství parlamentu proti vídeňskému centralismu. Odvážilyť se Uhry toho roku útoku na nedotknutelnou dosud baštu německého panství v této říši, na správu společné ařmády, a podařilo se jim prolomiti v ni tak důkladný otvor, že samostatnost uherského vojska stala se nyní jen otázkou času. Sněmovnauherská sešla se po novo- ročních prázdninách 9. ledna. Předseda mini- sterstva Koloman Szell učinil hned v této prvé schůzi prohlášení, že vyrovnání rakousko-uher- ské, o němž se předsedové ministerstev obou států dohodli v sylvestrovské noci, nenabude v Uhrách platnosti dříve, dokud se nestane zá- konem také v Rakousku. Když byla 21. ledna přijata brusselská cukerní konvence, započata dne 24. ledna opět rozprava o branné předloze, která musila býti před Vánocemi na naléháni obstrukce sňata s jednacího pořadu. Košutovci, podporování katolickými stranami, lidovoua ugronovci, zahájili proti ní ihned zase ob- strukei. Tato obstrukce vyplnila celý únor a nabývala znenáhla rázu ostřejšího a ostřejšího. K obstrukci v poslanecké sněmovně připojily se hlučné pouliční demonstrace proti branné před- loze, v březnu pak rozšířilo se opposiční smý- šlení i na venkov, odkudž počaly přijížděti hro- madné deputace, jež ve sněmovně v ruce před- sedy hr. Apponye skládaly ostré protesty proti zvýšení braneckého kontingentu. Nadešla již doba obvyklého jarního odvodu k vojsku a všeobecná rozprava o braneckém zá- koně ve sněmovně nehýbala se s místa. Dne 21. března ministr honvédů baron Féjerváry byl nucen odročiti odvod již po druhé; ale minister- ský předseda Kol. Szell, jsa vázán slovem, da- ným panovníku, že brannou předlohu ve sně- movně provede, nejevil nijaké ocholy k ústupu před obstrukcí, zaujav proti ní stanovisko trp- ného odporu. Zatím březen se schýlil ke konci, a poně- vadž Szellova vláda měla zatímný rozpočet po- volený jen do konce dubna, byla nucena požá- dati sněmovnu za prodloužení indemnity. Košut jménem obstrukce odpověděl na tuto žádost, že ani další indemnita nebude Szellovi povolena, dokud nebude odvolána branná předloha. Dne 4. dubna nastaly sněmovní velkonoční prázdniny a po nich 16. dubna zahájena roz- prava o prodloužení indemnity, kdežto branná předloha zatím poodložena. Opposice však splnila svou hrozbu a obstruovala po celý duben i za- tímný rozpočet. Dne 27. dubna Szell promluvil velikou, čtyřhodinnou řeč, v níž hájil oprávně- nost zvýšení braneckého kontingentu a spolu prohlásil, že obstrukci nepovolí, byť měl vstoupiti do mimozákonného stavu ex-lex, jehož se ne- leká, poněvadž má za sebou legální sněmovní většinu. Dne 1. května nastal v Uhrách skutečně mimozákonný stav, v němž vláda pozbyla práva vymáhati na občanech daně a byla nucena spo- kojovati se dobrovolným placením daní. Tato okolnost měla však neblahý vliv na pevnost vládní většiny. Zejmena přivrženci hr. Apponye těžce nesli, že se vláda neuměla shodnouti s opposicí, která přece v otázce vojenské ne- žádala nic jiného, než čeho si může přáti každý upřímný maďarský vlastenec. Sám hr. Apponyi podal vládě obšírné memorandum, v němž vy- počítal a odůvodnil maďarské národní požadavky v oboru vojenství. Dne 11. května přibyl císal do Pešti a 15. května konán dvorní ples, na němž předseda sněmovny hr. Apponyi zůstal nepo- všimnut. Prý pro své memorandum a proto, že ochotně přijímá protestní deputace proti branné předloze. Opominutí to sice napraveno ihned, když Szell vymohl hr. Apponyovi zvláštní slyšení u panovníka, ale rozladění, jež zavládlo v části liberální strany, tim neodčiněno. Hned po návratu panovníkově do Vídně od- vod v Uhrách opět odložen a obstrukce proti za- tímnému rozpočtu protáhla se až do poloviny června. Dne 14. června odejel Kolom. Szell do Vídně a vylíčiv panovníku marnost svého odporu proti obstrukci, podal demissi, jež přijata. V sněmovně dne 16. června odůvodnil svou de- missi tím, že pozbyl opory ve straně liberální a bez této opory není dále s to, vzdorovati ob- strukci. Ještě téhož dne, 16. června, pověřen hr. Štěpán Tisza sestavením nové uherské vlády. Ale obdržev v Pešti od hr. Apponye přímě prohlášení, že frakce býv. strany národní vstoup do opposice, postaví-li se v čelo vlády hr. Tisza, oznámil již dne 19. června panovníku, že jeho poslání ztroskotalo. Tu již bylo zjevno i roz- hodujícím kruhům vojenským, že uherské oppo- sicí nutno učiniti některé ústupky ve věcech vo- jenských a baron Féjerváry povolán za tím úče- lem na poradu do Vídně, kamž povolán i chor- vatský bán hr. Khuen-Héderváry, jenž vyhlédnut za příštího ministerského předsedu. S výsledkem těchto porad hr. Khuen odjel dne 24. června do Pešti a tam dal závazné prohlá- šení, že dostane-li se mu podpory liberální stra- ny, odvolá starou brannou předlohu, žádající za zvýšení kontingentu a spokojí se kontingentem starým. Vyjednávání se zdařilo a dne 28. června jmenována nová vláda, v níž hr. Karel Khuen- Héderváry měl předsednictvo, ministerstvo vnitra a dočasně také správu ministerstva a latere; staří ministři z kabinetu Szellova, Lukacs finance, Vlassies osvětu, Darányi orbu, Plosz spravedl- nost a Láng obchod. Nově byli jmenováni gen. Desid. Kolossváry ministrem honvédů a dr. To- mašič ministrem pro Chorvatsko. Spolu s Kolom. Szellem odstoupili tedy ministr honvédů baron Féjerváry, ministr a latere hr. Jul. Szechényi a chorvatský ministr Ervín Cseh.