#1
alto_textblock
#1
5. dubna 1901
#2
alto_textblock
#2
Císlo 94.
#3
alto_textblock
#3
NÁRODNÍ LISTY.
#4
alto_textblock
#4
Strana 3.
#5
alto_textblock
#5
neboť je tato možnost vyloučena?« To je zá-
kladní otázka, která tvoři osu celého našeho
politického vývoje, zejmena ve straně mlado-
češké již od lot dřívějších. Měli bychomsi
říci: »Je dána možnost, abychom přímočárně
postupovali se svými politickými cíly, nebo není
ta možnost dána a ne-li, abychom hledali cesty
jiné?« A o této otázce panují v naší straně
různé náhledy.
Jeden názor chýlí se k tomu, že je možn
soustavným, energickým a sebevědomým po-
stupem pracovati přímočárně k dosažení takové
změny politických poměrů, aby nám aspoň
v poměrně nejnutnějších potřebách politických
a národních, hospodářské v to počítaje, bylo
vyhověno.
Druhý proud je názoru opačného. Je sice
zrovna tak státoprávním, jako my všichni, jenže
rozdil je v tom, že v praxi aktuální myslí, že
bližším potřebám národa našeho lze vyhověti
dříve a že později, až se jim vyhoví a náro
sesílí, nadejde chvíle pro splnění našich cíl
státoprávních. (Odpor.) Nechci se o této věci
dále šiřiti. Rozhodující soud o tom, který prou
a která formule je správnější, nenáleží nám,
poněvadž jsme všichni jaksi předpojati, nýbrž
historii. Ale na druhé straně přiznám se ote-
vřeně, že jsem přívržencem proudu druhého.
Jsem povinen konstatovat, že dnešní obrat
neznačí nie jiného než různost tohoto druhého
proudu. Nejde tu o chvilkový nějaký obrat do
časný, nýbrž o počátek velkého zásadního, trva-
lého obratu.
Přiznám se, že na následky tohoto obratu
dosti černě pohlížím. Pan dr. Pacák naznači
celou řadu velmi vážných eventualit. Já ne-
půjdu tak daleko a naznačím jen ony nepopí-
ratelně jisté a bezpečné eventuslity, které ny-
nější obrat, stane-li se trvalým, hude miti nade
vši pochybnost v zápětl.
První eventualitu spatřuji v tom, že se
úspěch, kterého se dodělali Němci svou tří
půlletou obstrukci, naší pomocí jen spečetil.
Němci napjali všecky sily, aby cestou obstrukce
obhájili panství minority v parlamentě. Oni
tento rozbíjeli a přivedli do něho zcela nový
princip: vládu a terror minority, klerý tam
nyní trvá a může býti odklizen toliko obstrukcí
rovnocennou. Jinak tolo panství minority zůstane
nadále směrodatným i v politice parlamentní iv
politice vnitřní.
Druhý důvod:
Nechci připomínati známá slova Beustova,
ani výrok vynikajícího Slovana, prof. Jagičovi,
kde se česká povaha charakterisovala slovy, že
ve Vídni program Slovanův a Čechů nikdy ne-
bude míti váhy, poněvadž ve Vídni rozhoduje
vždy jen strach a respekt. Vpravte se do du-
ševního rozpoložení jistých kruhů, které nalé-
zaly se po 3l3 roku v terrorismu německé ob-
strukce, ač věděly, že se Němcům neděje
křivda.
A nyní uvažme, co tito činitelé sobě po-
mysli o opravdovosti našeho odporu a opravdo-
vosti našich politických snah, když dnes vidí
jak po úspěchu 3lgleté obstrukce německé ustu-
pujeme zpět, přicházíme s palmou míru a při-
pouštíme dělnost parlamentu. Mám za to, že
následkem toho ztratíme ve zmíněných kruzích
respekt a že v opravdovosť našich politiekých
cilů nebude se věřiti.
Třetí následek našeho obratu spatřuji
tom, že, stane-li se trvalým, vyvedeme parla-
ment, tento prototyp naší politické poroby,z
krise, ze které by jinak po připadě sotva mohl
vyváznout. 33letý boj českého národa proti
centralisaci, stělesněné v nynější ústavě prosin-
cově, neměl dosud výsledku. Když však dnes,
kdy zakotvilo se pevné přesvědčení, že tento
parlament není uzdravitelným, že se zachrániti
nedá a že nezbývá než pomýšleti na novou
cestu k vývoji věcí rakouských a ke konsolido-
vání poměrů vnitropolitických a když my dnes
parlament z krise pustíme, jsem přesvědčen, že
se nám tak výhodný okamžik, jako dnešní tak
brzy nenaskytne.
Dovoitež, abych přistoupil ke čtvrtému
bodu. Nejsem z oněch politiků, kteří ve straně
nevidí praničeho.
Vidím ve straně prostředek k danému eíli
a poněvadž jsem přesvědčen, že velkých cílů, jež
má český národ na zřeteli, dosáhnouti se dá
jen tenkráte, když celý národ bude k nim pra-
covati jednotný. Kladl jsem vždy váhu na to,
aby strana panující za všech okolností hleděla
si jednotnosti své organisace a vyvarovala se
všeho, co by jednotné organisaci mohlo býti na
škodu. Na jednotnou organisaci kladu velkou
váhu a myslím, že v této příčině třeba se tázati,
jestli tento obrat nebude míti v zápěti obrat
v naší jednotné organisaci. Jsem přesvědčen, že
kdyby takový dalekosáhlý obrat měl se na
příště státi výhradným heslem české politiky,
byl by asi sotva jednotným národem ratifikován.
Jedná se o to: na jedné straně jest prineip
a formule politiky státoprávní, autonomistické,
či chcele-li radikální, na druhé straně politiky
opportunistické čili drobečkové, hromádkové.
Prineip posléze jmenovaný nabyl na ten oka-
mžik vrchu. Táži se: jaký je equivalent za
naši ústupnost, jaké jsou její pohnutky a dů-
vody? Jsou jimi jisté koncesse hospodářskéa
kulturní, které vláda učinila, resp. slibilaa
o kterých se nedá mluviti, poněvadž jsou
tajemstvim. Pokud mne se týče, mohu říci, ž
ani v cennosti, ani v závaznosti a bezpečnosti
těchto koncessí nespatřuji nijak plný equivalent,
který by mohl vyvážiti škody, jež po mém
soudu tento obrat politický zaviní.
Pan dr Pacák poukázal dále k tomu, že
jednou z pohnutek byl zřetel jednak na vládu,
jednak na Němce, kteří prý si přáli, abychom
rovnýma nohama skočili do obstrukce, poně-
vadž bychom umožnili provedení jejich plánů.
Mám přesvědčení, které vrcholí v tom, že tento
názor je přeludem. Ani Němei, ani vládas
naší obstrukce dle mého názoru nepřáli, na-
opak víděti bylo z hlasů videňských listů, jak
jim právě záleželo na zachování parlamentu.
Němci skutečně měli obavu, že my zame-
zíme eskomptování jejich kořisti a dnes, po
jejich 3lleté obstrukci, jakoby se nic nestalo,
my připustíme dělnost parlamentu.
Němci do centralistického parlamentu bu-
šili jen proto, by zjednali si vládu své minority
a když tu vládu dnes mají v rukou, pak není
divu, že parlament chtějí udržeti. A že bysi
byla obstrukce české přála vláda? Kdyby sijí
dr. Körber skutečně přál, byl by hotovým po-
#6
alto_textblock
#6
šetilcem, kdyby Čechům dával koncesse za to
čeho si vlastně nepřeje.
Řekne-li se, že nemůžeme nic jiného dě
lati nežli politiku opportunistickou, nemohu
s tím souhlasiti.
Obstrukce, jevící se ve znemožňování- prác
pariamentu, zavedena teprve obstrukcí něme
ckou. Před ní nebyla možnou.
Řečník praví, že když se dnes svádí po
litika passivní a aktivní, není to shodnou věc
a dodává, že politika obstrukční není bezna-
dějnou, když Němci sami ukázali nám cestu
přivodili bezdělnost parlamentu.
Kdyby se prováděla politika obstrukčni
co by následovalo? Na jedné straně soudí, že
by paragrafem 14. zavedla se státní němčina,
vzala se nám většina na sněmu a nastala by
persekuce proti novinám.
Politika jest jenom věcí kalkulace. (Zcela
správně!) Podle mé kalkulace, pokračuje řečník,
mám dojem, že vláda a rozhodující kruhové
nějaké trvalé persekuce proti českému národu
dnes se již neodváží, zejmena v uvážení roz-
machu Všeněmců, neboť by řezali do vlastního
svého masa. (Tak jest!) K persekuci, mám za
to, by nedošlo; ale i kdyby k ní došlo, měli
bychom se takových zkoušek obávati? Kdyby
chom neměli tolik energie, abychom je snesli
pak jest hřichem, že jsme dělali politíku státo-
právní; pak neměli jsme porážeti Staročechy
nýbrž měli jsme se s nimi postaviti do politiky
opportunní. (Tak jest !) Namítá se, že bychom
utrpěli veliké ztráty, avšak kdybychom se jieh
měli obávati, jsme navždy a napřed z tra-
ceni. (Tak jest !) Ku proměně státu jest třeb
ostří meče, ale ke změně ústavy ho třeba není
(Souhlas.)
Kdybychom parlament uvedli ad absurdum.
nadešel by okamžik, kde by vývoj pronikl mrtvý
bod a kde by vzešlo světlo asi následující
Vůči nezdolnému odbuji Čechů jest zkonsolido-
vání Rakouska nemožné. Jakmile toto přesvěd-
čení, jež razilo si cestu, stalo by se všeobecným
pak ueitila by se potřeba klidu, kterého mál stát
zapotřebí také ke vniternímu vývoji, kteráž po-
třeba hlásí se elementárním způsobem. Toto
přesvědčení jest naše největší zbraň. Kdybyse
ukázalo, že bez smíru s Čechy není možno
v Rakousku dociliti klidu, nadešel by okamžik,
kde se nám přijde vstříc a kde by se řeklo
pokusíme se o vyhovění Čechům.
Z toho lze seznati, že jest celá řada dů-
vodů, které mluví pro názory, jež jsem naznačil
a které odporují názoru, jejž zastává většina.
Kdyby se ukázalo, že skromný můj názor
jest nesprávný a že nezbývá, nežli se vrátiti
tam, kde skončili Staročeši, a kdybyste mne
o tom přesvědčili, činil bych ještě jednu pod-
mínku. Řekl bych: Když tonoucí chytá se stébla,
chyťme se ho i my a hleďme si zachrániti
především své státoprávní a politické snahy na
doby pozdější.
Kdyby tomu bylo skutečně tak, činil bychtři
podmínky: První podminka záleží v tom, že bych
kladl váhu na to, aby konečně přestalo se v Čechách
s děláním politiky dvojaké, která spočívá v tom, že
na veřejnosti děláme politiku státoprávní a ve
Vídni opportunistickou. Musíme lidu říci, jak se
věci mají, aby seznal, že situace jest skutečné
fakové,—by- léto politice nezbytně nutné dai
schválení. Když se to stane a národ nahlédne,
že jiné cesty není a na základě toho svěři po-
slancům své mandáty, jest to po stránce věcné
formálně správno.
Druhá podmínka: Bylo by záhodno, kdy-
bychom se přidali k politice opportunismu, od-
straniti křivdu, kterou naše strana spáchala na
Staročeších. Bylo by požadavkem politické sluš-
nosti pak uznati, že politika jejich — s vý-
hradou punktací — byla správna, v čemž bych
viděl možnost, aby učiněn byl pokus ke spo-
lečnému postupu všech českých intelligentů.
Třeti podmínku spatřoval bych v tom, že
bylo by nutno zjednati opportunistické politice
basis, aby mohla se bráti ku předu, v čemž
spatřuji, že by se hrozicí německý terrorismus
v parlamentě zabil. Dnes nemůže se ani vláda
ani parlament bez zřetele na Všeněmce hnouti.
Chcete-li, aby cestou opportunistickou v parla-
mentě bylo něco dosaženo, musíte se postarati,
aby vláda a strana protiobstrukční tou neb
onou cestou výbuch obstrukce německé zne-
možnily a pomohly krátce většině k vládě.
V nynějším obratu politiky nespatřuji ně-
jaké chvilkové odbočení, nýbrž počátek obratu
trvalého a politika tato povede ještě k většímu
flasku, nesplní-li se tři mnou uvedené podminky.
(Souhlas a potlesk.)
Posl. dr. Engel praví, že může se jed-
nati jen o otázku, zda-li poslanci jednali správně
a prospěšně neb ne. Přítomní slyšeli náhled,
který postup poslanců rozhodně hájil i p. dra
Fořta, který hájil náhled minority, jež měl
7 hlasů proti 38.
Jedno jest u dra. Fořta divně: klade stále
váhu na to, že by měl býti jednotný postup
nejen ve straně, ale i v národě, ale jednotnost
nebyla nikdy absolutní. Chce-li p. dr. Fořt, by
byla jednotnosť, musí se podrobiti většině.
Cesta, aby vládla menšina, byla by velice po-
vážlivou a bylo by to odchylkou od zvyklost
ve všech státech.
Řečník byl mezi těmi, kteří doporučovali
aby po změně taktiky ve Vídni svolán byl kom-
petentní sbor, poslanci, důvěrníci neb výkonný
výbor, by posoudil, nikoli zdali poslanci teprve
před nedávnem zvolení jednali správně, nýbrž
za tím účelem, aby se konstatovalo, že neza-
sluhují, by se jim důvěra odepřela. Jednalo
by se jen o zachování důvěry a jejího projevu,
nikoli o správnosť neb nesprávnosť, prospěšnost
neb neprospěšnosť jejich jednání. Vždyť i dr
Fořt řekl, že většina byla vedena nejlepším
přesvědčením.
Řečník uvádí, že situace větsiny jest velice
obtižna, proto že nemohou na veřejných schů-
zích říci vše, kdežto ten, kdo s jejich postu-
pem nesouhlasí, jest vůči nim ve veliké
výhodě.
Co se u nás v ohledu tom děje, nenasvěd-
čuje politické výchově, kterou se rádi hono
síme. (Souhlas.)
Kde jest přičina, aby určitý postup poklá-
dal se za lepší, nežli který si vytkla většina
poslanců. Jest pravda, že v době táborů sku-
tečně vysvitla hrozba obstrukce, ale na to, co
pronáší se na veřejných schůzích, nemusí po-
slanci vzíti zřetel. Pro ně rozhodujícími byly
porady parlamentní komise s výkonným výbo
#7
alto_textblock
#7
rem a zvláště sjezd důvěrníků, který přiznal
jim právo, aby volili politiku a taktický po-
stup, který budou pokládati za nejprospěšnějs
pro věc národa.
Dr. Fořt uznal, že formálně byli poslane
v právu a já doznávám, praví řečník, podle
svého nejvnitřnějšího přesvědčení, že také věcně
jednali správně (Výborně!) a jestliže nepřičiním
žádných jiných důvodů, nežli těch, které uvedl
dr. Pacák, nečiním to proto, že by jiných ne-
bylo, nýbrž proto, že není prospěšno, uváděti
je ve veřejné schůzi. (Výborně! Potlesk.)
V tom shledávám největší povinnost po-
slance, aby v takovýchto okamžicích svou po-
pularitu méně cenil, nežli dobrou věc. (Vý-
borně!) Často se mi stalo, že proti nejprudšim
útokům byl bych se mohl obhájiti tím, že
jedním nebo dvěma slovy byl bych se dotkl
věci, kterými bych ji byl poškodil, ale raději
jsem mlčel a dal se odsouditi podle starého
pořekadla: »Nic nedbej, své dělej!« A nezdá
se mně, že jsem tím na své popularitě v Čechách
ztratil. (Pochvala.) Tedy upřímnost, otevřenost,
počestnost a jistá důslednost jsou vlastnosti,
jichž jest třeba a mohu říci, že naši poslanei
těchto vlastnosti nepostrádají, že dle nich
jednají. Proto byl jsem přesvědčen, že naši po-
slanci podrží také pravdu a že náš lid to uzná.
(Výborně!)
Ostatně, jakým způsobem má se jim dát
na jevo uznání a důvěra? Může se to státi při
volbáchi, které nadejdou záhy do zemského
sněmu. Nevím, zdali provedou se tak hladce
k prospěchu strany, jak bychom si toho přáli
Ale ani nepříznivý jejich výsledek nebude kri
teriem pro posouzení politiky poslanců v řišsk
radě, nýbrž bude míti příčiny docela jině, nežli
ty, ku kterým se tu a tám bude poukazovati.
(Tak jest!)
Pan dr. Fořt doporučoval jistý postup, al
sám přiznal, že politila jest věcí kalkulace.
Jakmile však jest něco věcí kalkulace a ne
výsledek její lhostejný, nýbrž naopak nesmnírně
vážný pro celý národ a pro celou naši vlast.
zdá se mi, že se musí kalkulace díti s největš
přesností a s největší bedlivostí, která jest jen
možnou. (Souhlas.)
A tu se mi přece jen zdá, že v Čechách
se toho nedrží. Slyšíme nějakou větu, nějaký
úsudek a když se řekne: »Co potom ?« odpoví
se: »To jest jedno, to se musí udělati a co
bude, potom se najde.«
Tak mohu kalkulovati se svými penězi,
s postavením a interesy své vlastní osoby, ale
jakmile jsem správcem — a tak zodpovědným
správcem — jmění tak nesmírného, jakým jest
celé mravní a hmotné jmění národní, zdá se
mi, že jest nalehavá potřeba, aby taková kalku-
lnce děla se poněkud s větší přihliživostí, než-li
jak se to u nás bohužel často děje. (Souhlas.)
Uvedu příklad, u kterého, ačkoli nemá důle-
žitosti, jako jmění celého národa, nechtél byp.
dr. Fořt přece býti objektem. Někdo stůně a po-
volají se k němu lékaři. Jeden z nich řekne
»Musíme mu uříznouti nohu, aby nezemřel«.
kdežto druhý prohlásí: »Nebudeme mu noby
řezati, uzdraví se snad bez toho.« Jeden anebo
druhý lékař zvítězi. Uřizno-li se nemocnému
noha a on zůstane živ, přijdou kmotřičky a
tetičky a řeknou: »Co mu to lékaři udělali, on
jej zmrzačili?« Kdyby se mu noha neuřízlaa
nemocný zemřel, přišly by kmotřičky a řekly
by: »Kam dali doktoři rozum! Promeškali
lhůtu, neuřízli mu v čas nohy a zabili jej.«
(Veselost.)
Něco jiného jest v matematice nebo u sta-
vitelství atd. Vyslaví-li se křivě zeď, rozebere
se a vystaví se nová. U nemocného experiment
ten se opakovati nemůže; tím méně může se
opakovati u národa, když se jedná o jeho štěslí.
o celé jeho vlastnictví a budoucnost. (Souhlas.
Poněvadž jest také pravda, co řekl dr-
Fořt, že jsme všichni lidě omylní, musíme při-
hližeti ke své zodpovědnosti a nesmíme ani v
případu, kdyby stala se chyba, odsouditi toho,
kdo ji udělal, když může ukázati, jak a velkou
práci si dal, nežli se rozhodl
A tu přichází k platnosti vystoupení mino-
rity. Není škoda, když není jednotnost; jes
třeba, by byla kritika, aby ti, kteří jsou zod-
povědni, byli přinuceni tím pečlivěji přihlížeti
ke každému svému činu. V ohledu tom vidí p
dr. Fořt, že mně nenapadá, snahy minority od-
souditi. Ale jednoho jest třeba: Musi býti úct
také k přesvědčení odchylnému a na toho, kdo
je má, nesmí se pohližeti jako na zrádce. (Vý-
borně)
A přeje si, aby všechny ostatní strany
všechny majority jednaly tak ušlechtíle, jako
jedná strana naše a jako jedná naše většina.
Pak bude v Čechách za nedlouho klid, pak
budeme míti o jednu garancii více, že cestu,
kterou zvolíme, budeme moci pokládati z
správnou a přesvědčení, že jsme si dali pocti-
vou práci, bychom se dali jen cestou, kterou
podle všech lidských svých vlastnosti při nej-
lepším přemýšlení za prospěšnou jsme uznat
mohli a musili.
Většině náleží jistě právo a uznání a ze
jmena většině tak velké, jaká se objevila př
řešení této otázky ve příčině taktického po-
stupu. Usnesení toto stalo se 38 hlasy proti
7 a v tom spočívá alespoň poněkud garancie,
že nestala se chyba žádná.
Závazek není na věky. Uvidíme, co se bude
díti po 18. dubnu, kdy prý se říšská rada zase
sejde. Pro tu dobu doporučuje řečník: Hajmo
každý svého přesvědčení, pronášejme je tam,
kde je toho potřeba, ale zachovejme solidaritu,
vzájemnou důvěru a lásku a tu relativní jednot-
nost, poněvadž absolutní není možna. Pak mů-
žeme se dopracovati lepšíeh výsledků ne pro
sebe aui pro naši stranu, nýbrž pro náš drahý
zubožený národ, jemuž přece všichní přejeme
budouenosti nejlepší! (Výborně ! Hlučný po-
tlesk.)
Posl. dr. Brzorád zabýval se rovněž vý
vody posl. dra. Fořta a sice zvláště tou jejich
části, v níž dr. Fořt mluvil o nynější taktice
klubu jako o trvalé a jako by nynější postup
znamenal novou dobu v politice našich nyněj-
ších poslanců.
O trvalý obrat by se jednalo, kdyby ob
strukce byla pro nás modlou, od níž není do-
voleno se odvrátiti. Nám však je obstrukce pou-
hým prostředkem, sloužícím určitému účelu.
Jestliže v danou chvíli od ní upustíme, nevzdá-
váme se ji vůbec. Z toho plyne, že nynější po-
stup poslaneckého klubu nemůže znamenat
#8
alto_textblock
#8
žádný zásadní obrat a že tedy také nejdeo
žádný mezník v naší politice.
Řečník zabývá se pak výkladem, jejž dr.
Fořt dal usnesení sboru důvěrníků o volnost
taktiky pro budouci poslance. Výklad ten ne
sdílí, vůbec má za to, že se u nás taktice do-
dává významu nesprávně velkého. Leží v pojmu
taktiky, že má zájem toliko podřízený, ale že
musí býti ponechána tém, kdož politiku prakticky
prováději.
Řečník praví o sobě, že nikdy nenáleže
k t. zv. mírnému křidlu klubu, naopak náleže
k zastancům směru radikálnějšího. Ale tente
fakt nespolupůsobil při jeho hlasování o do-
časné změně taktiky klubu. Hlasoval pro nynější
taktiku bez ohledu na sliby vlády, nýbrž proto,
že ji považoval za politicky moudrou a pro-
spěšnou cílům, ke kterým kráčíme.
Přesvědčíme-li se, že by obstrukce nyn
nehověla našim cílům, pak volíme přirozeně
cestu jinou, bez ohledu na číkoli sliby. Že by-
chom byli i po velkonocích na určitý postup
vázáni, není pravda. Ukáže-li se v budoucnost
potřeba opět jiné cesty, nastoupí se, opět be
ohledu na sliby nebo na jich ztrátu.
Řečník zabývá se pak oběma alternativami
české politiky, jak je determinoval dr. Fořt, ja-
kožto politické principy a vyložil, že politika
přímě čáry, tažené rovně k vyhovující nám
ústavě, nemá nyní zabezpečeného positivního vý-
sledku.
Nelze také souhlasiti s míněním dra.
Fořla, že nynějším postupem zpečetíme úspěch
obstrukce německé. Vždyť přece je otázka.
kolik z onoho úspěchu se má připsati na vrub
německé obstrukce jako takové a kolik na účel
faktorů, kteří jim pomáhali. Úspěch Němců se
vůbec nezpečeti, chopl-li se Čechové správné
taktiky, ovšem nezapomínajíce urážky, která se
jim stala, a kterou jest odčiniti tím neb onim
způsobem.
Kdyby obstrukce nynější české delegace
byla zásadní, byla by se musíla provozovat
hned od r. 1891, kdy nynější representace
českého lidu přišla do vídeňského parlamentu.
Co se týče hesla »absolutismem k federa-
lismu«, řečník je sdíleti nemůže, a ačkoliv už
povahou svou Ine ke směru radikálnějšímu, tal
daleko jeho radikalismus nejde, aby vrhl cely
národ v nejhorší persekuci, není-li výsledel
jistým a bezpečným.
V diversi nazorů řečník vyhovuje svému
přesvědčení: dokud není logické pravděpodob-
nosti, že by násilná krise vedla ku prospěchu
našeho národa, dotud nutno rozhodující útok
chovati v reservě. Tak se stalo, že řečník hla-
soval pro nynější postup před velkonocemi.
(Hlučný souhlas.)
Poslanec Hořica vyložil pojem jednotnost
v zastoupení našeho národa ve vídeňském parla-
mentě, zmínil se o bojích dra. Edv. Grégra
proti staročeskému vedení a vyslovil souhla
s vývody dra. Pacáka, dra. Engla a dra. Brao
ráda. (Hlučný souhlas.)
Vrchní inženýr J. Kressl poukázal na
tristní postavení velké části našich výrobníeh
tříd, jež posilu a podporu očekávají od svých
poslanců. Ti nemohou tento moment přehléd-
nouti. Z řeči posl. dra. Pacáka bylo zřejmo, že
poslanci naši jsou dbali prospěchu lidu; po
dojmem tím navrhuje řečník resoluci:
»Přitomní schůzi klubu národní strany
svobodomyslné, konané dne 4. dubna v Praze,
vyslechnuvše zprávu podanou předsedou posla-
neckého klubu na radě říšské, p. drem. B. Pa-
cákem, prohlašují úplnou důvěru
jakklubovnímu vedení, tak také
celému klubuposlaneů českých
na radě říšs ké.«
Posl. Fr. Kratochvíl prohlašuje, že pro
změnu taktiky hlasoval z plna přesvědčení.
a sice vzhledem k celkové situaci rolnictva.
řemeslnictva i dělnictva. Tyto vrstvy našeho
národa plně respektují souhrn politiky českého
národa, trvají však na souběžnosti politiky i čin-
nosti hospodářské. Přesvědčení toto odů
vodněno je zkušenosti a příkladem čerpaným
se strany německé. Politické úspěchy Němeů
nelze odděliti od jich hospodářské expanse.
U Němců ženou věci, k politice katastrofáln
Schönererovi Všeněmci; nebude bez významu,
budeme-li míti v počtu katastrofu s této strany
živenou. Jest potřeba, aby právě vzhledem
k této možnosti byli Čechově silni také hospo-
dářsky. Proto řečník hlasoval pro nynější postu
naší delegace. (Hlučný souhlas.)
Předseda posl. dr. Šknrda dal pak hlaso-
vati o resoluci, navržené p. vrchním inženýrem
Kresslem.
Resoluce byla přijata velikou většinou
načež předseda dr. Škarda schůzi skonči
děkovným doslovem.
#9
alto_textblock
#9
Denní zprávy.
Zejtra za příčinou nastá-
vajících svátků bude admini-
strace našeho listu též v po-
ledních hodinách otevřena;
inseráty přijímati se budou
až do 4. hodiny odpolední.
— Výkonný výbor národní strany
svobodomyslné konal včera za předsed
nictví poslance dra. Václava Škar dy
schůzi. Přítomni byli dr. Blažek, B rd lík
dr. Brzorád, dr. Čelakovský, dr
Lad. Dvořák, dr. Engel, dr. Fořt
dr. Ed. Grégr, Prokop Grégr, Heim
rich, dr. Herold, König. dr. Pacák,
dr. Plaček, dr. Podlipný, Schwarm
a dr. Šílený. Nepřítomnost svou omluvili
posl. Anýž účastí na sjezdu slovanských
žurnalistů v Dubrovníku, posl. Kaftan
svou funkcí v komisi pro kontrolu státního
dluhu, poslanci dři. Kaizl a Kram at
churavostí, dále poslanci dr. Stránský.
Vychodil a dr. Žáček. Předseda po-
slaneckého klubu na říšské radě dr. Pacák
podal zprávu o minulém období parlament-
ním. Na základě jeho referátu zahájeno ro-
kování, jehož se účastnili v ohledu formálním
dr. Pacák, dr. Engel, dr. Fořt, dr
Čelakovský a dr. Ed. Grégr, v ohledu
věcném dr. Pacák, dr. Plaček, dr. He-
rold, Heimrich, dr. Šílený, dr
Engel, dr. Grégr, dr. Brzorád, Pro
#10
alto_textblock
#10
kop Grégr a König. V rokování, jež
nemohlo býti pro veliký objem látky a pro
pokročilost času skončeno, bude se pokra-
čovati po svátcích. Schůze trvala od 10 ho-
diny dopolední přes 3. hodinu odpolední.
— Habilitace s překážkami. K boji
vedenému mezi nesmrtelnými naší české fakuliy
právnické a mezi třemi titany, kteři se minuii
s nedobytným na ten čas olympem učitelského
úřadu na fakultě této, či spiše byli jím minuli,
dochází nás z kruhů soudcovských nový doklad,
který nasvědčuje, že zbraně dosud nebyly a snad
hned tak nebudou složeny a že se v dohledné
době klid sotva vrátí do tak mnohé vybouřené
badatelské dílny duševní. Projev, který zaslán
byl nám k otištění, jak se v ném praví, »z niz-
kého regionu praktických právníků« a jehož ob-
sah dovolujeme si po jisté, řekněme »destillaci«,
tuto podati, obírá se takřka výhradně krilikou,
vykonanou panem prof. drem. Ottem na odmít-
nutém habilitačním spisu rady dra. Pantůčka
»Sekvestrace soudní dle práva rakouského«.
Pisatel našeho projevu z kruhů soudcovských
uvádí původ těch četných zaslán i známě bro-
žury pana dvor. rady Otla na skutečnou jich
příčinu, na passus o spisu Pantůčkové obsažený
v jubilejním »Památníku« akademie, v němž se
o monografii poslance dra. Pantůčka dí, že »jest
obsažná a velmi poučná« a že »némecký pre-
klad tohoto spisu poctěn byl ve Vídní první
cenou 100 dukátů«. Prof. dr. Ott opřel se,
jak známo, velmi důrazně — posudku »Památ-
níku« akademie, jakož prý přičicímu se »věcné
kritice se strany znalecké« (spis vydaný Aka-
demií nemá patrně v očích pana dv. rady auto-
rity znalecké) to jest jím samým sdělaná.
»Hledal jsem odpor tento marně ve znalecké
kritice prof. Otta«,« praví náš praktický právník,
»naopak: slova uvedená o spise Pantůčkové
v „Památníku“ kryla se úplně s touže znaleckou
kritikou prof. Otta. Praviť se výslovně v ní, že
z nakupeného materiálu mohlo býti vytvořeno
dílo dokonalé,« jakkoli v polemické brožuře své
vytýká prof. Ott, »nedostatek úplného zpra-
cování obsáhlé látky pilně snešeně«.
V kritice praví se, že »nepříznivý posudek nemá
se týkati ceny spisu ohlášeného s hlediska
praxe«, ba že »stati praxi nejbližsi
v mnohém jí poslouží a výtěžky, ze star-
ších praci čerpané, jakož i přehledně umísléná
snůška judikatury čtenáři poskytnou hledané jím
snad rychlé orientování«, V brožuře své pak
učený eritieus výslovně uznává, že Pantůčkův
spis »vyhovuje praxi, pokud byla dosud v lite-
ratuře postrádala shrnutí všeho materiálu«.
Shrnou-li se tyto výroky prof. Otta ve dvě slova,
praví zajisté, že monografie rady Pantůčka »jest
obsažná a velmi poučná«, tedy totéž, codi
»Památník« Akademie, čili pan dvorní rada
potýká se s vlastním svým stínem. Pokus zkon-
struovati fikci, že český habilitační spis dra.
Pantůčka, podaný dne 16. listopadu 1891, jest
něčím jiným než jeho překlad, podaný ve lhůtě
do dne 31. prosince 1891 ke konkursu manželů
Dierlových, rozplyne se ovšem ve světle kritiky
čistého rozumu, že Pantůček nemohl průběhem
šesti neděl sepsati spisu nového, nýbrž že se
musil činiti všemožně, chtěl-li poříditi i jen po-
chopitelný překlad knihy 305 stran silné. Knila
tato opatřená ve Vídni zlatou ořizkou sla dukátů
první ceny na základě recense professora téhož
oboru na vídeňské universitě, byla dána p. dv.
radou na index nevědeckosti! Aby rozpor tento
vysvětlila, přináší »Politik« ze 3. dubna t.r.
nesmírně duchaplný výklad »z professorských
kruhů« o habilitacích a celém tom systému sit,
kterýmiž propadá habilitant, musí-li již jednou
propadnouti. Pomijíme seku v onom članku p
našem listě miněného, ale záchrana české fakulty
právnické, vedená v »Poltik« z kruhů profes-
sorských, povedla se znamenitě. Zavržení spisu
Pantůčkova referentem habilitační komise české
právnické fakulty stalo se proto, aby vědecká
úroveň této fakulty byla chránéna před něme-
ckým podezříváním vědecké vážnosti české uni-
versity. Probatum est! Nic není spolehlivějšího
k docilení vážnosti této university, leč šmahem
zamitati českou práci, jinými universitami uzná-
vanou a jinde vědeckými sbory nejvyššími ce-
nami poctivanou! Ovšem bude dlužno vždy vě
děti napřed výsledky přislušných cízích vé-
deckých konkursů.
— Podezřelé průmyslové rytířstvo.
Jak těžký jest boj o život, a že nejlepší pro-
středky k jeho uhájení poskytuje ještě stále
spekulace na lidskou ctižádost, vysvítá ze
známých pokusů, strojených hlavně v Paříži
různými vějičkami na hejly poněkud východněji
hnizdící. Jsou to přerůzné akademie vynálezů,
nabídky exotiekých řádů za peníz poměrn
levný, titulů dodavatelských a jiných. Nejno-
věji zahájila v Paříži novou blahodárnou
činnost »L'Office Général des Expositions,
Représentation aux Expositions Frangaises el
Etrangěres«. Kancelář talo zasílá prostě a ne-
obaleně offertu na dedávku — prvních cen všech
francouzských a zahraničních výstav tohoto roku
pořádaných. Rozumí se, že za »L'Office gé-
něral«, uživající na svých blanketech fran-
couzského záhlaví, vězí německý »machr«,
kterýž se představuje jakožto »beglaubigter Ge-
neralagent« mezinárodní výstavy letos v Palais
du Travail v Paříži pořádané a za cenu netto
80 marek zavazuje se dobýti svým klientům
první ceny, aniž by věděl o nich prozatím více,
než pouhé jmeno firmy. Aby věc učinil svůd-
nější, nabizí se k bezplatnému umístění vý-
stavních předmětů na této výstavě, kteréž samo
vázáno jest na poplatek 120 marek i žádá
splacení celého úhrr ného obnosu 200 marek,
jenom v případě úspěchu, to jest jenom ten-
kráte, když vystavovateli, jeho klientu, bude
přiznána zlatá medaille, čestný diplom anebo
velká cena, teprve po výsledku poroty a do-
ručení diplomu. »Kdyby Vaše vyznamenání
z jakéhokoli důvodu mělo dopadnouti níže, než
zlatou medailli, nebudete nám nic platitia
všechny náklady uhradíme sami«, praví se do-
slovně v takové počestné offertě Tato »ne-
zištnost« tak bíje do očí, že jediné oči zasle-
pené mohly by uvésti k uzavření paktu, při
němž neomylně pohoří, kdo se svěří panu
Moreau, na nabídce podepsanému. Varujeme co
nejdůtklivěji před takovýmito »generály vý-
stavními«.
— V ustavující schůzi výboru Ústřední
Matice školské dne 3. t. m. zvolen byl
prvním náměstkem starosty a předsedou odboru