#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXx.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, ve čtvrtek dne 4. dubna 1901.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 93.
#5
alto_textblock
#5
Na ranní a odpol. Histy
předplátef a
v Praze v adlnainistrani
mlaí
na tvrt leta . . . . 6 R —
s drojí čenálkon
na měsle
na čtvit lota . . . . 7 K 50
ve slialkic:
2K 80
na měsíe
Peštout
na měsle.
na strt leis . . . . K e0h
a dvojí zlsilkou
ns niě i
na alvrt leta . . . . 11 K so
#7
alto_textblock
#7
V drobném prodejít
ranní čí-le o sobě . . . za 8 h
odpole tní
.. . . a zh
Ve flialkich na venkově:
vasní díslo. . . . . . . . 10 h
sdpoledna . . . . . . . . 3h
Insera t
platí se hotové napře.
Předplaeení a inserty přijimá z dinini-
strace v Marianské ulici č. a.
Tam nacházají se tél redske
tlskára a sxpedice „ Márodnich L.lstě“.
Rukoplsy se nevraosjí.
#8
alto_textblock
#8
Pruský strach o Italii.
#9
alto_textblock
#9
Přes všechno nejdůraznější, totiž nej-
smělejší tvrzení se strany berlínské, že mezi
Pruskem a Italií všechno jest v nejlepším
pořádku, otázka, zůstane-li Italie na příště
zase členem středoevropského trojspolku,
nejen napořád zůstává otázkou, ale den za
dnem nabývá širšího obzoru. Hrabě Bülow.
který schválně si zajel do Itálie, nešelsi
prohlédnout umělecké sbírky v Benátkách,
ani jen tak náhodou setká se s předsedou
italského ministerstva: nenadálý zájezd jeho
do země, kde citrony kvetou, svědčí, že Italie
dělá Prusku náramné starosti, a že v Ber
líně uznali za potřebí, podniknouti všechno.
aby ji udrželi na svém řetízku i pro nej
bližší obnovu trojspolku.
Nynější předseda ministerstva italského
Zanardelli a kollega jeho Prinetti jsou známi
jako urputní, rozhodní odpůrcové politiky
trejspolkové, totiž poručnictví pruského,a
nalezají se v nejúplnějším souhlasu s převážnou
většinou národa italského o naprosté záhub-
nosti této politiky pro království italské.
O tom není v Berlíně ani nejmenší pochyb-
nosti, rovněž jako jest známo, že se Zanar-
dellem a s nynějším králem ifalským dlužno
mluviti a jednati poněkud jinak, než s jejich
předchůdci, kteří poprostu a bez odmluvy
vykonávali, co z Berlína jim bylo nařízeno.
Však tyto krásné dni italské pro Prusko na
dobro minuly. Hluboký úpadek národohospo-
dářský přiměl konečně i krále italskéhoa
nynější vládu jeho k vážnému přemýšlen
o pravé přičině zla. Našli ji v posavadním
přičlenění království italského k trojspolku
středoevropskému, vlastně řečeno, v jeho po-
slušnosti k rozkazům pruským ! Jakmile byla
zjisténa příčina nemoci, snadno bylo dopo-
ručiti lek.
»Pryč z trojspolku!« tak zní to po celé
Italii od nastoupení nynějšího krále na trůn,
totiž od měsíce srpna minulého roku. »Pryč
z trojspolku, který nám vložil na bedra nej-
těžší, úmorné břímě moci válečné a vedle
toho nepřestává vyssávati nás až na kost !«
Po několik desítiletí žádné heslo nebylo od
Milána až po Messinu tak hluboko procítěné
a tak opravdu a s přesvědčením myšlené
jako nynější »Pryč z trojspolku!« Proto ten
spěch hraběte Bůlowa za Zanardellem ! Což
by jindy hrdopyšné Prusko bylo se tak po-
kořilo, aby vyhledávalo Italii u ní doma
Jindy poslali si pro ni, aby přišla k ni m
Vždyť před desíti lety sám tehdejší korunní
princ, nynější králitalský, musil přijeti k ve-
likým vojenským maněvrům pruským, aby
po boku císaře německého dělal bezděčnou
štafaži trojspolku a způsobil nové veliké
pohoršení ve Francii !
Jak časy se změnily! V nejbližšíeh
dnech loďstvo italské zakotví v pyšném přl-
stavu toulonském a bude tam předmě-
tem velikých slavností, uslyší tam projevy
upřímného bratrství franko-italského. Na-
vštéva loďstva italského ve francouzském
přístavu Toulonu však jest vědomá a účelna
demonstrace proti Prusku, demonstrace, v níž
stejným dílem účastna jest i Francie i Italie,
demonstrace, která pány berlinské do očí
páli více, než chtějí příznati. Však tato de-
monstrace franko-italská v přístavu toulon-
ském má ještě veliké, nad míru vázné a
významné pozadí. Účastno bude jí totiž i
silné oddělení válečného loďstva ru-
ského.
Teď už teprv pochopíte, proč hr. Bülow
pocítil neodolatelnou potřebu, vyhledati mi-
nisterského předsedu italského na břehu
moře jaderského. Válečné loďstvo francouz
ské, italské a ruské pohromadě ve válečném
přístavu francouzském: může-li co zadati
těžší ránu srdci — pruskému? Italie, posu
člen trojspolku, jejž komanduje Prusko, po-
sílá válečné lodi své na přátelskou návštěvu
do válečného přístavu francouzského a vá-
lečné lodi ruské tam připlují také tím ča-
sem! Hrůzo, hrůzoucí! Co bude z troj
spolku? Jak to možna a čím se stalo, že
v Italii zavanul takový politický vítr?
Co tu bylo posměchu, zvláště v Berlíně,
když korunní princ italský bral si za chot
»chudě děvče černohorské«. Národní hrdost
italská byla odtamtud popichována úštěpač-
nou otázkou, jakou prý výbavu krásná
Elena přinesla na protější břeh moře jader-
ského? Dnes už tento úšklebek na poděšen
tváři pruské ztuhl a zmrzl. Dnes už v Ber
líně uvažují, co znamená princezna černo-
horská na královském trůně italském ! Dnes
už rozpomínají se tam na slova, kteráž car
se zvlaštním důrazem pronesl o svém »jedi-
ném, pravém příteli«, knížeti černohorském.
V podvečer velikých námořních manévrův,
jichž účastní se v Toulonu loďstvo fr an
couzské, italské a ruské, umlká
všechen žert o »chudém děvčeti černohor-
skem« a obraz trojspolku zcela jiného hro-
zivě vyvstává před strnulýma očima jejich.
Dnes už i v Berlíně vidí, jakou výbavu
»chudé děvče černohorské« přineslo nejen
svému manželu, krali italskému, ale celému
království jeho! A tato černohorská výbava.
kterou všechen svět poprvé uvidí v nejbliz-
ších dnech ve francouzském válečném při-
stavě Toulonu, má cenu a důležitost tak ve-
likou, že německý kaneléř spěchá do Italie.
aby zažehnal účinky její vzhledem k troj-
spolku pruskému. To »chudé děvče černo
horské« na trůně italském vebnalo smrtelný
strach do hrdopyšných hlav pruských. Proto
ten spěch hr. Bülowa k zrcadlům benátským
Uvidí tam něco, ale něco jiného, než co by
ho potěšilo. Sama Anglie, do jejíchzto
služeb Prusko nejnověji vstoupilo i proti Bu-
#10
alto_textblock
#10
rům i proti Číňanům, už mu to ukazuje.
Poloůřadní listy anglické už tvrdí, že Italie
nemá ani nejmenší příčiny a po-
třeby, aby obnovila trojspolek
středoevropský. Patrně státníci v Lon-
dýně pochopili svůj dobrý interes, aby
tento trojspolek pomohli rozbíti a připoutali
tím tesněji Prusko k — soběl
Tak rychle dostavují se v Italii, ve
Francii a v Anglii zcela správné důsledky
pruské politiky v Číně prot
Rusku. Odtud ona strašná nervósa, která
se jeví v nejnovějších projevech krále pru-
ského. Kdyby bylo možno komandovati
všechen ostatní svěť tak snadno, jako gra-
nátníky berlínské, kteří dostali zcela zvláštní
úkol, aby hlídali královský hr a
proti národu pruskémul
Ve všech nejnovějších trampotách a roz-
pacích, kteréž Prusku způsobila hrozivá
situace zahraničná, jediná naděje jeho jest
— Rakousko. Tím státníci a politikove
berlínští jsou si stále jisti. Vždyť si hrají na
jeho — ochránce. Bismarkovské »Ham-
burger Nachrichtén« zajisté způsobem ve-
lice perfidním vynasnažují se, aby udr-
žely ltalii v trojspolku, když praví: »V pravdě
záleží hlavní interés náš na příslušnosti Italie
ke trojspolku v tom, aby Rakousko
se strany jižní nebýlo obtěžo-
váno a spolek středoevropský aby tak bez
překážky mohl naplňovati svůj účel, zacho
vávati totiž evropský mír. « —
Za tuto denunciaci pruskou v Rakousku
Italie bezpochyby se poděkuje způsobem ná-
ležitým. Pro širší veřejnost evropskoua
i pro Rakousko jest však zajímavo, že tak se
mluví jmenem státu, který r. 1866 Italii
proti Rakousku poštval a vedl! Na straně
jižní tento stát dnes Rakousko chce chránit,
ale současně nepřestávají náhoňčí a agenti
jeho podnikati a provozovati na sever
všechno, co Rakousku škodí, co je sesla-
buje, drobí, rožštěpuje a pro nenasytný jícen
všeněmecký připravuje.
Všechny posavadní přežalostné zkuše-
nosti s věrným spojencem Pruskem a s ná-
hončími jeho zdejšími Rakousko nedovedou
vyléčit. O Italii už i v císařství německém
dnes se praví, kdo se domnívá, že by zu-
stala věrna trojspolku, že jest politicky zraly
pro — blázinecl
#11
alto_textblock
#11
List André Chéradama. s)
#12
alto_textblock
#12
»Officiosní communiqné »Wiener Abend-
postu« bylo přijato ve Francii se zvědavostí.
Jisto je však, že toto communiqué nedosáhne
výsledku, očekávaného autory jeho. Příčina je
velmi prostá Pochopí ji lehce, budou-li chtiti
posuzovati s chladnokrevností, co se píše
ve francouzské žurnalistice o Rakousku.
Je správné, že asi od dvou let zajímá se
tisk francouzský o to, co se děje v mocnář-
ství Habsburgů, mnohem více než dříve. Ale
není to proto, jak se domnívá »Wiener Abend-
post«, aby mluvil pobrdlivě o Rakousku a jeho
panovníkovi, ani aby předpovídal jako nevyhnu-
telný skutek rozklad Cislajtanie, nýbrž naopak
proto, aby protestoval proti útokům, jež na Ra-
kousko podnikají vlivuplné orgány a osobnosti
říše německé, na jejíž půdě se volně rozvíjejí
mocné spolky protirakouské pod laskavou pro-
tekcí císaře Viléma II. Francouzský tisk pouze
reaguje proti myšlence nezbytného rozkladu
Rakouska, jež byla od třiceti let šířena v Pa-
říži se vzrůstající nalehavosti tiskovými a te
legrafickými kancelářemi inspirovanými z Berlína-
Za těchto okolností je officiosní nota »Wie-
ner Abendpostu« zcela pochybená.
Co se mne týče, jenž následkem vydání
své poslední knihy o Rakousku vydán jsem
osobně útokům jistých prusofilských žurnálů
(zejmena »Prager Tagblattu«) a označen
jako podněcovač nepřátelství Francouzů proti
Rakousku, mohu toto obvinění shledati pouze
kromobyčejně zábavným.
Celá má kniha »Evropa a o táz ka
rakouská na prahu XX. století« hlásá
ve skutečnosti, že Rakousko neumírá, ale na-
opak, že stačí troška energie a prozíravosti, aby
o jeho existenci budouci nemohlo se aní po-
chybovati.
Tak, když jsem vyložil příčiny trvání mon-
archie rakouské, dospěl jsem k velmi jasnému
závěrku: Rakousko má v sobě zdroje oprav-
dové životnosti, přirozený vývoj věcí nespěje
k jeho rozpadnutí; jeho rozklad mohl by na-
stati jen následkem úloku zahraniční moci (viz
str. 169). Formule ta je, tuším, dosti určitá,
aby mohla uspokojiti i největší nároky.
Co se tkne útoků proti rodině Habsburgů,
jež se vytýkají nám Francouzům, prohlašuji, že
rovněž neexistují. Já sám jsem se naopak snaži
dokázati, jak rodina Habsburgů je nutna Ra-
kousku. Při zmínce o následníku trůnu, arci-
vévodovi Františku Ferdinandovi, pravil jsem
»Ovšem tento jest málo znám, pravi se, že je
chladný a nepřistupný, ale ti, kteří se k němu
přiblížili, praví, že je smířlivý a žádostivý uči-
niti zadost spravedinosti všech národů. Jeho
sňatek s hraběnkou Chotkovou, uskutečněný přes
veliké obtíže, dokazuje jeho energii i že je málo
připoután k zaslaralým předsudkům. Mluví vět-
šinou jazyků svého mocnářství budoucího,
zejmena česky, kterýžto jazyk evládá s velkou
dokonalosti, a tím, zdá se též, že má potřebné
vlastnosti, aby se stal mocnářem vskutku rakou-
ským (viz str. 285).
#13
alto_textblock
#13
*) Znamenitý publicista francouzský pan Andre
Chéradame, jehož kniha o »Rakouské olázce« vyvo
lala sensaci v evropském tisku, a jenž je nejúčinněj-
ším zastancem věci české ve Francii, zaslal nám
tento dopis jako odpověď na známé communique
»Wiener Abendpostu
#14
alto_textblock
#14
Takovým způsobem urážíme členy rodiny
Habsburgů.
Ve skutečnosti jsme tedy ve Francii daleci
útočiti na Rakousko, stáváme se naopak vždy
více jeho přátely, čím více chápeme evropskou
nutnost existence Cislajtanie. Nutno též pozna-
menati, že když mluvíme o různých národ-
nostech rakouských, činíme to bez nejmenšího
pocitu animosity proti živlu německému sku-
tečně rakouskému. Nehlásáme potlačení Němců
cislajtánských Slovany rakouskými, přejeme si
prostě, aby vývoj věcí dopřál všem národům
rakouským užívati stejné spravedlnosti, ano sta-
víme se i na právní půdu rakouskou, totiž spo-
kojujéme se nadějí, že článek 19. konstituee
z roku 1867 o rovnoprávnosti národů konečně
bude něčím jiným nežli mrtvým textem. Přejeme
si toho, poněvadž vidíme v upřímném provádění
článku 19. rozluštění vnitřních zmatků ra-
kouských.
Vytýkají nám, pravda, naše sympatie pro
Slovany, ale jak bychom jich neměli miti
Stále projevovali Francii city srdečné a jejich
požadavky jsou prodehnuty spravedlností a
umírněností tak zřejmými, že musí beze všeho
míti právo na náš souhlas. Slované cislajtánšt
omezují se na to, že prohlašují: žádný Slovan
nechce se ani dotknouti legitimních práv ná-
rodnosti německé. Ale většina národů rakouských
nemůže připustiti privileje menšiny. Tato for
mule zajisté úplně se srovnává s paragrafem 19.
ústavy z roku 1867.
Jediný živel existující v Rakousku, proti
němuž tisk francouzský protestuje a bude stále
protestovati, je živel všeněmecký, jehož vzrůst
je nebezpečím nejen pro Rakousko, ale i pro
Francii a pro Evropu.
Na tomto terrainu nezmohou ničeho všechny
noty »Wiener Abendpostu«. Jestli se hodí vl
deňským funkeionářům, aby měli šupiny na
očích, je to jejich záležitosti, my však chceme
vidět poněkud jasnějí ve všeobecné politice.
Není dovoleno říci, že strana, jejíž počet po-
slanců při posledních volbách rakouských vzrostl
ze 7 na 22, je »quantité něgligeable«; a to
zvláště, když náčelníci této strany prohlašujív
párlamentě vídeňském, že chtějí připojení Ra-
kouska k císařství německému. Tato prohlášení
byla tak četná a tak určitá, že posledně posla-
nec ducha tak diplomatického jako dr. Kramář,
musil na ně případně odpověděti. Je dovoleno
člověku zdravého rozumu podceňovati všechen
význam všeněmeckých společností v císařství
německém, které jako »Alideutscher Verbands
mají víče jak 20.000 členů, až horlivě se
činí, aby zničily loyalismus rakouský? Ne, jen
nedostatek rozumu nemůže pochopiti tendenei
těchto snah, a není na světě moci, jež by mohla
zabrániti francouzskému tisku, aby se nezabýval
těmito věemi. Vídeňšti funkcionáři učinili by
lépe, kdyby místo špatného rozumění tomu, eo
se píše ve velkých orgánech francouzských,
raději potřeli propagandu všeněmeckou a
požádali spojence berlínské, aby rozpustili
spolky, které methodicky organisují nejvážnějsí
komplikace na pevnině.
Pak ještě jednou prohlašuji ke konci, že
tisk francouzský neútočí proti Rakousku, na-
opak vystupuje proti těm, kdo je chtějí zničiti.
Francouzšti spisovatelé nemohou jinak ani jed-
nati. Čím Rakousko bude silnější, tím bude
mír evropský zajištěnější. A Rakousko bude
tím silnější, když úplně opět nabude té neod-
vislosti, kterou ztratilo porážkou u Sadové.
André Chéradame.
#15
alto_textblock
#15
Politické zprávy domácí.
#16
alto_textblock
#16
V Praze, 3. dubna. (K situaci.) » Pest
Lloyd« pojednává ve svém vldeňském dopise
o parlamentní situaci rakouské a vidí ji v témže
tmavém osvětlení jako krakovský »Czas«, jejž
jsme včera citovali na tomto místě a s nímž
se srovnává i v jednotlivostech. Také »P. Lle
tvrdí, že »každý krok ku předu, každá klidná
schůze musila býti stranám odkoupena buď vlá-
dou nebo předsednictvem . . . O trvalé ochotě
ku práci, o pravé, upřímné dělnosti parlamentu
nemůže býti tedy vůbec ani řeči. Politické pro-
tivy nejsou vy ovnány, národní ještě méně.
A poměr k Uhrám v každém vzhledě visí dosud
úplně ve vzduchu. Ani vyřízení kvotového zá-
kona, spočívajícího nyní již na dvojí dohodě
kvotových deputací, nemůže býti s jistotou oče-
káváno v parlamentě. O tom, že by rozpočet
mohl býti vyřízen v čas, není ovšem ani řeči.
Misto o slátní hospodářství stará se každá strana
o své místní nebo stavovské potřeby, před nimiž
potřeby státní ustupují do pozadí. A v tom
právě spočívá největší nebezpečí situace . . .«
V Praze, 3. dubna. (K třetímu sjezdu
slovanských novinářů.) Slovanské, od
vlád neodvislé listy uvítaly před třemi roky
myšlénku novinářských sjezdů co nejsympatičlěji
a také do letošního třelího sjezdu kladou naděje
nejlepši. »Glos Nar. « konstatuje, že dobré účinky
prvých dvou sjezdů jsou už nyní patrny, ze-
jmena v časopisectvu polském a českém a doufá
že budou v brzku patrny i v časopisectvu jiných
rakouských Slovanův. O významu sjezdů samých
svědčí to, jak se k nim chová vláda maďarská.
»Minulého roku« — píše krakovský list — »za-
pověděla konání sjezdu v Zahřebě, ani nehle-
dajíc záminku pro svůj zákaz. Vědíť naši seu-
sedé, jak Maďaři, tak Němci, že čím více se
Slované sblíží, tím obtižnější bude v Rakousku
poutati často ještě neprobuzené, ale mocné slly
orlů a lvů slovanských, že tim obližnější bude
rozsévat závist, nesvár a různice mezí slovan-
skými plemeny.«
Záhřebský »Obzor«, vítaje zástupce sever-
ních Slovanů rakouských na půdě chorvatské
upozorňuje zvláště na tři body sjezdového pro-
gramu, jež má nad jiné za důležité. Jest to zři
zení slovanské korrespondenční kanceláře, která
má slovanské novináře vymaniti z područí cizích
#17
alto_textblock
#17
nám nepřejících kanceláří a zároveň býti zdro-
jem pravdivých zpráv o všech důležitých událo-
stech ve Slovanstvě pro časopisy cizí; dále
sdružení všech slovanských novinářů v jeden
velký spolek, který jim dodá i hmotné síly vedle
síly mravní, kterou i nyní vynikají nad novináře
židovsko-německé a maďarské; konečně resoluce
prof. Zděchovského, v níž se žádá, aby vzl-
jemné poměry mezi národy slovanskými byly
posuzovány se stanoviska spravedlivosti a bratr-
ské lásky. »Čím mocnější bude vzájemnost slo-
vanská« — píše »Obzor« — »tím silnější bude
také každý jednotlivý slovanský národ, jenž
ze vzájemnosti té bude čerpati posilu.«
Z Pešti, 2. dubna. (Příští uherské
volby.) Tím, že delegace bndou určitě svo-
lány v květnu, stává se jistým, že všeobecné
volby do sněmu uherského budou vypsány až
na podzim. Do června je na vypsání voleb málo
času, v době nejpilnéjších polních prací v čer-
venci a srpnu volby se také konati nemohou,
zbývá tedy pro volby jen podzim. Orgán hr.
Apponye zastavuje se sice nad tím, že se od-
ložením voleb do podzima vyhradí přiliš mnoho
čásu agitacím, těší se však tím, že tohoto času
k agilacím mohou užiti všechny politické strany
bez rozdílu. Pro nás při příštích volbách bude
ovšem nejzajímavějši, jak se tentokráte zacho-
vají Rumuni a Slované, kteří se až dosud
drželi politiky passivní. Pokud známo, počalo
již vyjednávání mezi vůdci Slováků, Srbů
Rumunů, jež má za účel stejný postup při vol-
bách u všech tčchto národů. Usnesení se dosud
nestalo ve prospěch činného účastenství při
volbách, ale také není jisto, že se i na dále
setrvá při passivitě. Radikální živlové ve všech
třech výše jmenovaných národech jsou roz-
hodně proti účastenství při volbách. Živlové
konservativnější, zvláště rumunský episkopát,
jsou však proti passivilě. S biskupy souhlasí
této věci rumunská omladina, jež tuší, že by
ve sněmovně mohla lépe působiti ve prospěch
svého národa, než mimo sněmovnu. Také mezi
Slováky jsou politikové, radicí k činnému úča-
stenství při volbách; většina Slováků jest však
dosud pro passivitu. Mezi Srby mají přívrženci
passivity dosud velikou převahu jak u liberálů,
tak u konservativních živlů. Ukazuje se na ne-
spravedlivé rozdělení volebních okresů a různý
volební census, nízký v maďarských okresích,
vysoký v okresích nemaďarských a žádá se, aby
se vláda dřive postarala o spravedlivý volební
řád, načež prý teprv bude možno vzdát se
passivity. Na to ovšem dalo by se namitnouti,
že vláda k úpravě volebního řádu sotva při-
stoupí dříve, než k tomu bude donučena sně-
movnou a právě k tomu by bylo třeba, aby ne-
maďarské národnosti měly ve sněmovně co možno
nejvíce zástupců. Ostatně čeká se, že v krátké
době dojde na společnou schůzi zástupců všech
nemaďarských národů a tam že otázka passivity
bude deflnitivně rozhodnuta.
#18
alto_textblock
#18
Politické zprávy zahraničné.
#19
alto_textblock
#19
V Praze, 3. dubna.
#20
alto_textblock
#20
Rusko a Mandžurie.
Ruské listy v poslední době o této olázce
nepsaly ničeho, co by do ní hlouběji zasaho-
valo. Rusové patrně popřávali západním státní-
kům a novinám času, aby se vymluvili. Teprve
nyní na ruské straně chápe se slova »Honoe
Bpeg«. Píše:
Hr. Bülow i markýz Lansdowne srozumi-
telně prohlásili, že smlouva jejich vlád netýká
se Mandžurie. Naproti tomu smlouva Ruska
s Člnou týká se jen Mandžurie. Není tedy žádné
potřeby, aby si na vzájem překážely na jedné
straně Anglie s Německem, na druhé Rusko.
Rusko Mandžurii pohltit nehodlá, ale musí se
tam zabezpečit. Evropské velmoci, až nebudou
míti z Činy žádného profitu, odtáhnou, ale Rusko
od ní odtáhnouti nemůže, majíc s ní společnou
hranici zdéli několika tisíc verst. I východní
části ruských středoasijských zemí, i jih Sibíře
žije s Člnou společným životem. Když evropšti
vyslanci byli obleženi v Pekině, ruský byl obležen
s nimi, avšak Rusko, vydáno v šanc týmž
zkouškám, jako Evropa, současně musilo hájiti
svou hranici proti boxorům a vojům čínským.
Vojsko ruské odrazilo je od Blagověščenskaa
skoro celé Mandžurie dobylo bojem, Rusko bylo
by tedy v právu prohlásiti je z
zemi zabranou. Avšak Rusko toho neuči-
nilo. Jemu nejde o osvojení eizí země, nýbrž
o zabezpečení své hranice a ochranu východo-
čínské dráhy, již staví na základě úmluvy s čín-
skou vládou. Co tedy Rusko chce, je tak
skromné, že nemůže býti skromnější. S toho
ovšem nemůže ničeho sleviti.
#21
alto_textblock
#21
Školy pro dělníky v Rusku.
Vláda ruská pracuje o stanovách škol pro
dělníky, které budou zřízeny při továrnách
průmyslových závodech. Zároveň uvažuje o tom,
jak by usnadnila zakládání všech druhů škol
pro dělníky: kursů nedělních i večerních, vzor
ných dílen a pod.
#22
alto_textblock
#22
K cestě hr. Bülowa do Italie.
Pojednáváme o zajímavé schůzce vůdčích
státníků Italie a Německa dnes na místě úvod-
ním. Dodatkem pokládáme ale za vhodno, za-
znamenati zde hlas »Vossische Ztgu«. Berlínský
list ten pravi, že říšský kaneléř německý bude
hledět zjednati si jasno o tom, zdaž Zsnardelli
»opravdově« míní Italii z trojspolku »vyvésti«.
Stanovisko německé vlády označuje »Vossische
Ztg.« těmito slovy: »Že hr. Bülow jest ochoten
smlouvu s Italií obnoviti, uvěří se jistě i na oné
straně Alp, ale mělo by se věřiti též, že by ne-
viděl ohroženu existenci německé říše již proto
kdyby Italie přestala býti spojencem její a že
Německo nemá větších výhod ze smlouvy, než
#23
alto_textblock
#23
Italie měla a míti bude.« V pravdě ale neuvěří
nikdo, že by Německo odpadnutí Italie neslo tak
klidně, jak Bülow prostředkem »Vossische Ztgu.«
světu namluviti hledí.
#24
alto_textblock
#24
Politický význam „Husova fondu“.
#25
alto_textblock
#25
Velmi často slýchati nářky, že naše české stu-
dentstvo u srovnání se sludentstvem jiných národů
a zejmena v poměru k studentům německým je
mravně slabé a necnergické, že jeho národní zájem
klesá, což jistě při českoněmecké sontěži je zjevem
neblahým, ba povážlivým. Na někdejší jeho živý a
energický národní zájem vzpomínáme jen s trpkým
povzdechem, studentstvo slábne, a nezdá se skoro
ani, že by pathologický zjev tento byl jen chvilkovou
a míjivou episodou. Kde hledati příčiny? Kdo jen
trochu hlouběji pohlédl do českého studentského ži-
vota dnešního, najde hned příčinu: hmotná bída
studentská, jež při neutuchajícím pří-
valu studentského dorostu stává se
den za dnem akutnější, a zvýšené po-
žadavky studijní. Ničívá konkurence dolehá
na mladé rozvíjející se duše studentské stále naleha-
věji, slabost, indilferentnost a často i vědecká po-
vrchnost jsou přirozeně důsledky. A jak také by
mohl průměrný chudý český student nebýti duševné
zlomen, jak mohl by dostáti mravním, politickým i
vědeckým požadavkům doby, když nejkrásnější dobu
života olráví mu nejbrutalnější bída, když místo po
knize sáhnout musí nezřídka po žebrácké holi, kdrž
studijní léta místo v universitě a knihovně ztráviti
musí v prachu písáren a komptoirů? Tu kletbu
odvislosti a otráveného mládí pak
nutně nese ssebou do života. Požadavků,
jež jednak společenský a vědecký rozvoj, jednak kon-
kurence ukládá vysokoškolskému sludenistvu, přibývá
den za dnem. Existenční mininum studentské roste
zcela přirozeně. To odpovídalo by vývoji. Ale mí sto
zvyšování životní miry studentské,
pozorujeme jak ona stále klesá. Naše ná-
rodní intelligence, z chudiny vyšlá, jistě chová své
studentské strádání v živé paměti, ví, že už- tehdy
mnoho a mnoho se nedostávalo. Ale dnes je situace
ještě horší a o mnoho horší. Podpůrné fondy, kdyby
měly dnes studentu zabezpečit tolik, co měl prů-
měrný student v dřívějších letech, potřebovaly by
daleko větších kapitálů než jakými disponují.
Jak zcela jinak postaráno v té příčině o student-
ský dorost našich národních soupeřů — Němců. Zač-
něme Prahou. Zalím co český student ubijí své mládí
žebrotou a písařením, hoví si německý student, ně-
mecký chudý student v nádherném studentenheima,
kde postaráno je o všecky jeho potřeby. Byt, strava,
podpory na učebné pomůcky, na šatstvo, na drobnou
útratu — všeho, všeho toho dostane se mu v míře
dostatečné. Říkává se, že podpůrné fondy studentské,
Husův fond a Radhošť, stojíce mimo politické zápasy
stran, nemají významu politického. Než, není tomu
tak. Právě z politických důvodů nesmí nám býti lho-
stejno, v jakých poměrech vyrůstá naše příští ná-
rodní intelligence, máme-li zdatně obstáti v soutěži
se svými sousedy, musíme v první řadě starati se
o svůj národní dorost, jak ten bude silný, lak bu-
deme silni my. Zájem národního celku musí. nám
jíti nade vše jiné. Neříkejme: přispějeme mládeží, až
bude méně indiřerentní, až ukáže, že neskfame na-
dějí v ni kladených. Vždyť vídíme, že právě hmotná
bída do značné míry zaviňuje námi vylýkanou
laxnost a lhostejnost. Chceme-li mládež národně
zdatnou — a jistě že ano — pak v první řadě nutno
materialní pomoci. Zlu nutno jíti na kořen. Jen ma-
terialně zabezpečená mládež, vyspělá mravně i vě-
decky, bude naší národní oporou a nadějí a zde
právě leží hluboký a dosnd nedoceněný
politieký význam podpůrných fondů
studentských.
Porovnání podpůrné soustavy české a německé
ukáže, jak mnoho se nám nedostává.
Největším podpůrným fondem u nás je Husův
fond, který podporuje studentstvo ze všech zemí če-
ských i uherské Slováky a moravský Radhošť, který
podporuje chudé Moravany. Slezáky a uherské Slo-
váky. Ale v žádném z obou spolků nepovznesla se
podpora nad obědy, jen Radhošť po dvě léta pod-
poroval i večeřemi. Podpůrný průměr bývá 15—2
obědů měsíčně, takže jen nejchudší, a to nikoli
všichni, dostanou všech 30 obědů. Některé spolky
poskvtují mimo to půjčky na zkušební taxy. A dostl
Jak často se stává, že musí takový chudý student
poskytnuté mu obědy prodati hodně pod cenou, aby
mohl zaplatiti byt a opatřiti si nejnutnějšíl
Jak bohatě naproti tomu postaráno o studentstvo
německé! Ve Vídní jsou tři velké podpůrné spolky
studentské, pědporované bohatě nejen od soukrom-
níků, ale i od členů císařského domu. Jsou to Asyl-
verein, založený r. 1874, který má dva velké vlastní
domy (císař sám přispívá ročně 1000 K), Comité fun
Studentenconvicie, jemuž cisař a arcivévodové po-
skytují ročně přes 3000 K. a Rudolfinum, jež vydr-
žuje plným zaopatřením 70—80 techniků. A podpo-
ruje se nejen obědy a večeřemi, nýbrž i byty (s pod-
porou bytovou souvisí i snídaní a 10korunový mě-
síční příspěvek na obsluhu a jiné drobnosti) a pří-
spěvky na učební pomůcky. Podporu těmito a jinými
specialními spolky poskytovanou dopiňuje Allgemeiner
Studenten Unterstůtzungsverein poukázkami na obědy
a večeře v mense, jež jsou mnohem lepší než na př.
v naší akademické mense pražské Kromě těchito vše-
obecných podpůrných spolků je celá řada specialních,
ať odborných, ať krajinských či jiných podpůrných
spolků. Příkladem uvádíme: právnický (disponuje
základním jměním 80.000 K), medicinský, jenž zá-
kladního kapitálu vůbec ani nestřádá, filosofický
(jmění circa 60 000 K), řehořský (56.000- K), židovský
(zákl. jmění 112.000 K). Krajinské fondy studentské
disponují ročně obnosy od 18.000 K ročně výše; což
jsou proti tomu naše krajinské společky: Radbuza,
Stílný. Řip a p., z nichž ani jeden nemůže ročně
rozdati více než 400 K? O obědy, večeře, byty, pe-
níze na běžná vydání, zkušební i promoční taxy,
přispěvky na šaly, na knihy, medikům, filosofům
technikům na přístroje do laboratoří, piteven, mikro-
skopy a p. — o vše tu postaráno a jak vidět, dosti
bohatě. Pro podporu nemocných studujících založen
zvláštní podpůrný spolek, který má jmění na
240 000 K.
Pozoru zasluhuje, že tato bohatě rozvinutá pod-
půrná souslava vídeňská má dosti nedávný původ.
Datuje se od r. 1873, tedy asi od tě doby, kdy in-
tensivnější studium a větší studijní požadavky vyžá-
daly si co nejúplnější hmotné zajištění studentstva,
aby mohouc vyhověti moderním požadavkům doby,
veškeren čas mohlo věnovati pilnému studiu. I u nás
zvýšily se tyto požadavky, ale nezlepšila, naopak
zhoršila se hmotná situace studentská. Bylo by žá-
doucno, aby chuděmu studentstvu českému mohlo se
dostati aspoň nejnalehavějšího: obědů, večeří a bytů.
A o to nutno usilovat. Nesmíme strpěti, by naše
chudá mládež musila si svou existenci kupovat za
cenu svého přesvědčení od klerikálů. Podpůrné fondy
studentské jsou důležitou institucí českou a práce
pro ně, ať jakákoli, významnou prací národní. A proto
organisujme už hned nyní co nejintensivněji sběrací
činnost pro Husův fond, zakládejme všude, kde jen
trochu možno, místní odbory Husova fondu, o jejichž
velké důležitosti jsme nedávno pojednali. Výbor Hu-
sova fondu milerád poskytne potřebné informace.
Nezapomínejme na důležitost Husova fondua
spojujme všude se vzpomínkou na Husa i paměť na
ústav, jenž jeho jmeno nese a v jeho intencích pra-
cuje: vychovat národu mládež zdalnou silnou a ne-
odvislou. Husův fond je vydatnou zbraní
proti všem našim národním i politi-
ckým odpůrcům, nuže: chopme se jí.