Dne 20. června 1900.

KATOLICKÉ LISTY.

Číslo 167. Strana 5.

nosti přisouzena byla úloha velmi prosaická, skoro veskrz jen samé suché cifry, jskožto rozpočtovému generálnímu zpravodaji. Eim o Mattušovi po jedné z jeho větší řeči napsal, že byla sice pěk ně- zbudovaná, jako z mramoru, ale zů- stavuje chlad jako ten mramor. — Jiná v parlamentárních kruzích vynikající osobnost zase úsudek o něm shrnula ve slova: uchvátiti ne- dovede, tím spíše však přesvědčiti. — A bylo též těžko vyniknouti některému řečníku vedle dra. Riegra, jehož parlamentární výmluvnost doposud nikým nebyla dostižena a tím méně před- stižena. Dr. Mattuš byl po celou dobu, kdy po boku Riegrově v parlamentě stál, jeho pravou rukou, a ne- pochybíme, díme-li i jeho důvěrníkem. — Béhem zvláštních událostí byli Staročeši z parlamentního je- viště odstaveni. Stalo-li se to ve prospěch národa, o tom mnozí, ba přemnozí dnes pochybují, a těch, kteří o činnosti Staročechů, hlavně pak o Riegrově a Mat- tušově soudí spravedlivě, je dnes vždy více. Zdá se, jakoby i ta ústa, jež kdysi Riegrovi a Mattušovi ve- hřmotných schůzích provolávala: hanba a zrádce, dnes jim vydávala svědectví zcela jiné. Ba nejednou dnes lze doslechnouti se: Škoda Riegra! snad by to bylo k těmhle koncům nedošlo. — Řeči dra. Mattuše i dnes ještě v mnohém ohledu podržely svou aktu- elní platnost a důležitost, ku př. několik jeho řečí na sněmě českém o užívání jazyků zemských, o pro- vedení rovnoprávnosti v Čechách, o otázce jazykové mezi úřady státními a samosprávnými. Ve své řeči na říšské radě při debatě o změně zákona, jenž upra- vuje vyučování náboženství na veřejných školách, dr. Mattuš konstatoval křivdu, jakáž se duchovenstvu v duchovní správě děje, že naň bylo uvaleno bez- platné vyučování v nejnižších 3 třídách. — My při- neseme vyňatky z některých jeho řečí, jež dneška ještě neztratily aktuelnosti. Končíme prozatím s po- sudkem: Dr. Mattuš může s uspokojením, ano dnes již i se zadostiučiněním pohlížeti nazpět na svou skoro 15letou parlamentární činnost, z níž on vydáním této knihy před národem skládá jakýsi účet a kdokoliv, ať přítel či nepřítel nestranně řeči jeho bude čísti, máme za to, že bude-li chtíti býti sprave- dlivým, udělí mu — abychom běžného slova užili absolutorium a plné a vděčné uznání jeho činnosti. Pozoruhodná jsou jeho slova na konec před- mluvy k jeho řečím, jež by dnes plnou měrou měli uvážiti u nás mnozí a jež zní: »Národ český zajísté jest činitelem velice vážným v mocnářství habsbur- ském, kteréž bez něho mysliti se nedá a snad roz- padlo by se bez něho jako budova, z níž by vybou- ráno bylo celé nároží; národ český je zároveň skvost- nou ratolestí znova rozkvétající na mohutném kmenu lípy slovanské. — Politikové nesmí se však ří- diti pouze těmito názory, nýbrž stále musí míti zároveň na paměti, že národ náš je částí složi- tého tělesa říšského, ktorá zachovati, pokud k tomu je možnost dána, je vlastním interesem jeho a že má při tom nevýhodné položení zeměpisné, pro nějž jej nazývají hrotem v těle germánském. Tyto skutečné, poměry, jež odčiniti nelze, nesmí se zřetele pouštěti, kdo mezi námi praktickou politikou se zabývá, a jen kdo k větám těmto přisvědčuje, správně posouditi dovede prostředky a cíle strany staročeské i politické názory a vývody, k nimž v řečích svých docházím.«

Ze soudní síně.

Také učitel. U okresního soudu v Dačieích konalo se dne 16. t. m. přelíčení o žalobě F. Schenka, správce školy v Peči proti dp. Jos. Dvořákovi z Lipolce pro urážku na cti. Podnět k žalobě vzal si p. učitel Šchenk z toho, že kaplan dp. Dvořák na otázku důst. pana děkana Karáska z Č. Ruďolce při úřední církevní visitaci, vodí-li učitel Schenk dítky školní do kostela, odpověděl podle pravdy, že nevodí, že učitel ani sám do kostela nechodí a že sdělil panu děkanovi na další otázku výrok děvčete Johanny Riedlingovy, že před ní jmenovaný Šchenk se vyslovil, aby všechny kostely se sřítily. Průběh líčení ukázal duševní roz- položení muže, jenž podle zákona povinen jest katolickou mládež po katolicku vychovávati. Dokázalť a doznalť učitel Schenk, že do kostela nechodí, když mu dítko zemřelo a místní pan farář Vévoda z Lipolce přátelsky na srdce mu- kladl, aby se obrátil a v dopuštění Páně pokyn Boží viděl, že chce jej takto k návštěvě chrámu Páně pohnouti, dávaje mu naléhavou příležitost k návštěvě chrámu Páně při pohřbu jeho vlastního dítka, — způsobem více než ne- lidským se zachoval a na pohřeb vlastního dítěte nešel, jen aby o kostel nemusel zavaditi. Při líčení vyslovil se oproti panu děkanovi, že kdyby se mu nejednalo o ten kus chle- bíčka, že by vůbec ani v katolické církvi nezůstal! Dí ko jeho vlastní, do školy chodící, neumí se ani »Otče náš« modliti, ani řádně křížem se požehnati! A chlubně pro- prohlásil, že prý to není jeho povinností, to že má katecheta učiniti. On, katolík a učitel katolický k tomu, chlubně se chvástal, že oproti vlastnímu místnímu fařáři učinil výrok, že mu do církevních úřadů nic není! To vše bylo zjištěno při veřejném soudním přelíčení. Při líčení choval se Schenk velice spurně; na konee pak o bžalobu svou odvolal. Nevěree. (Před stálým senátem v č I. — Přečin dle § 303. tr. z) Dělník Čeněk Novák v Horoměřicích přišel dne 29. dubna do statku Kozlovic v Lichocevsi, aby vzal odtud ze služby svou dceru Maril. Rozumí se samo sebou,

že služka nebyla propuštěna Novák odešel pohněván. Venku stojící Frant. Kolářský, věda, oč jde, chtěl jej chlácholiti, i pravil, že Kozlová koupila Marii šaty, aby mohla choditi do kostela. Tím však jen přilil oleje do ohně. Novák odbyl jej poznámkou: »Já jsem socialista, já takovým věcem ne- věřím, já ....« Poslední slova týkala se kostela a byl a tak pohoršlivá, že zavedeno s Novákem pro ně vyšetřovánía v pondělí odsouzen byl pro výrok ten na 14 dní do tuhého vězení, zostřeného dvěma posty. Předsedal p. rada vrchního zemského soudu Stolla, žalobu vedl náměstek stát. zástupce p. Blatný. Lstiboiští farianti. V hospodě Gäbelově v By- lanech u Českého Brodu bavili se dne 29 dubna Istibořští hoši jak uměli. Pili, hašteřili se, škádlili, pivo vstoupalo jim v hlavě a nálada stávala se bujnější. Pojednou, byla již noc, se zdvihli a každý k domovu, asi půl hodiny vzdálenému. A chasníci neměli ničeho lepšího na práci než rušiti spánek občanů bylanských řvaním odtrhovaček z výročních trhůa nadávkami jim »balíků«. Pustý zpěv a nadávky přespolních chasníků zaslechl obecní strážník J. Henyš a rozpustilce na- pomenul k tichu Leč to bylo, jako by vroucí olej vlil do ohně. Mezi tím, co někteří chasníci umlkli, vrhli se na strážníka 24letý ženatý dělník ve Lstiboři, František Černý, a 21letý svobodný dělník tamže, Al. Šálek, tloukli ho, ba Černý utkal se s ním v křížku a dvakráte srazil ho k zemi, ba bodl ho i nožem do hlavy a lehce ho zranil. Strážníku potrhána bluza a probodena čepice. Šálek oháněl se páskem a strážník v obranně tasil šavli a sekl Černého na hlavě. Rvačka byla prudká, sběhlo se několik sousedů a strážník utekl. Ale sotva že žena zavřela za ním dvéře obecního domu, již začinčelo okno a střepiny skla rozlétly se po celé světnici, v níž spalo děcko strážníkovo, malá holčička Heny- šova Tonička zasažena byla střepinou na hlavě. Lstibořští furianti zvítězili, byl klid Ale pak nastaly soudní výslechy, Černý se Šálkem dostali se včera k zemskému trestnímu soudu, kdež čtyřčenným senátem, jemuž předsedal r. z. s. p. Unger, odsouzeni byli: Černý pro zločin veřejného násilí vedle § 81. tr. zák. do těžkého žaláře na 4 měsíce se dvěma posty měsíčně, Šálek pro zločin dle § 85. b) tr. zákona do těžkého žaláře na 4 měsíce s jedním postem měsíčně Ža- lobu zastupoval p. dr. Sandtmaun. — Vynesení rozsudku celkem na lstibořské furianty nepůsobilo. Černý odešel zatím domů k mladé ženě a nastoupí trest později, Šálek pak na- stoupil trest hned, neboť za nedlouho musí nastovpiti službu vojenskou. Následkem železné nutnosti. Zanedbaného vy- chování jest 30letý Tom. Rochelt, nádenník bez bytu a za- městnání z Hýskova u Berouna. Práce mu dávno nevonía proto oddal se toulce a žebrotě. Však také těžko praco- vat. Rochelt jest muž nevábné tváře, přibledlý, s těkají- címa ve všech koutech očima, trpí srdeční vadou a pa- doucnicí, soudní jeho „l-jstra“ by vyžadovala hodinu čtení a tak, kdo by ho přijal do práce? Lidé se ho jednak bojí, jednak se ho i štítí, a Rocheltovi zdá se, že nezbývá nic jiného, než opět „něco udělati“, aby se dostal do krimi- nálu — do zaopatření. Však již jednou se dopustil urážky panovníka, aby na delší čas byl zaopatřen. Nenapravitelný zahaleč! V květnu přiveden byl postrkem do své domovské obce, dva dny as živil se žebroton, ale dne 26. t. m zašel si k obecnímu starostovi p. Ant. Merhoutovi a spurně žá- dal za podporu na oběd a večeři Když byl odbyt, vztáhl hrozivě ruce a vzkřikl : „Teď musím někoho zabít neb vy- pálit!“ A slova ta přivedla ho znovu do kriminálu, ježto z „červeného kohouta“ mají lidé větší strach, než ze za- bití, a zvlášť na venkově jest oheň strašnou věcí. Rochelt dostal se k zemskému trestnímu soudu, kde včera čtyř- členným senátem, jemuž předsedal r. z. s. p. Unger, od- souzen byl pro zločin veřejného násilí vedle § 99. tr. z.a přestupek § 2. o tul. do těžkého žáláře na 15 měsíců, zo- střeného čtvrtletně postem. Veřejným žalobcem byl p. dr. Saudtmann. — Apathicky zvedl se těžce z lavice odsou- zený a vyšel loudavým krokem na chodbu, kde oči jeho hledaly kus oharku doutníku. Rozsudek jím nehnul. Čtverlístek. Ne sice jetelový, ale čtverlístek „tchořů“ tvořili 17letý čeledín v Oplanech P. Berger, 20letý čeledín tamže Fr. Krucký, 43letý krosnář J. Novák v Konojedech a 19letý rolnický synek Jos. Strnad ve Voděradech. Berger s Kruckým loni 16. října za jasné noci dříve se smluvivše, ukradli J. Hanušovi ve Voděradech z neuzamčeného chlívce 2 krmené husy v ceně 12 K a za tepla ještě donesli je k Novákovi v Konojedech, jen ač věděl, že husy jsou kra- dené, koupil je. Dne 17. ledna vyšel si Berger na lup se Strnadem — ukradli společně J. Polákovi ve Voděradech pytel ovsa v ceně 4 K 80 h, a druhý den v noci zase pytel otrub v ceně 2 K 40 h., jež obé prodali záhy J. Po- spíšilovi ve Voděradech. Ještě před tím a sice loni po sv. Václavě odcizil Berger J. Šternšusovi ve Voděradech, kde jako čeledín byl zaměstnán, pytel bramborů v ceně 2 K 40 h. a prodal je a počátkem prosince navedl Kruckého, aby u Šterněusa odcizil ze síně pytel pšenice v ceně 12 K 50 h., což se také stalo. Ale tak dlouho se chodí se džbá- nem, až se ucho utrhne. A také tady se to stalo. Krádeže vyšly na jevo a všichni čtyři dostali se včera před zemský trestní soud, kde čtyrčlenným senátem jemuž předsedal r. z. s. p Unger, odsouzeni byli Berger s Kruckým pro zločin krádeže každý do těžkého žaláře na 6 neděl se 2. posty a Strnad pro přestupek krádeže do vězení na 5 dní se 2. posty. Obhájcem posledních dvou byl advokát p. dr. Zítek, veřejným žalobcem p. dr. Sandtmann;

Povstání v Číně.

Povstání Boxerů v Číně zabírá vždy víc a více pozornost nejen evropských velmocí, nýbrž všeho světa vůbec. Telegram stihá telegram, jeden předstihuje svou hrůzou druhý, ale dohledávati se u nich pravdy, jest velmi obtížno, Co dnes bylo podáno jako pravda, zítra se prohlašuje za bezpodstatné. Nezbývá tudíž, nežli abychom zprávy, jež docházejí, pouze zazname- nali a v čele jejich dnes pouze uvedli, jak rodilí a přesvědčení Číňané pohlížejí na vývoj událostí v je- jich vlasti. Znamenitým vůdcem jest nám v tom ohledu v Londýně žijící Číňan, kterýž dle vlastního doznání jest členem bratrstva Boxerův a vyjádřil se o pomě- rech v Číně ku zpravodaji londýnského časopisu »Daily Dxpress« takto: Západní civilisace jest v našich očích věcí ze včerejška. Domníváme se, že stojíme před vámi nej-

méně o 2000 let. Také u nás byl kdysi čas, kdy měli jsme náš »boj o bytí«, naši honbu po bohatství, naši hladovou touhu po moci, naži štvanici a naše utrpení. Také my měli jsme své moudré vynálezy, měli jsme střelný prach, knihtisk a všecko ostatní, avšak žili jsme dosti hlouho, abychom poznali, jak málo to všechno je potřebné a bezužitečné. Měli jsme také své doby pochybnosti, fanatismu a sporu o věci náboženské. Měli jsme naše reformace, naši nesnáše- livost a konečně — snášelivost — a to vše před sty lety. Ale, jak řečeno, odrostli jsme těmto věcem. Naučili jsme se ze zkušencstí minulých století, že žádná z těch věcí, po kterých jsme toužili, nestála za n-ši touhu. Následkem toho změnily se naše vášně naše ctižádost pozvolna v pokojné přání po blaženství na tomto světě, naše náboženství stalo se životní fi- losofií, která zkouškou po 2000 let osvědčila se býti zdravou. Myslíme, že tím nejlepším, čeho lze v tomto životě dosíci, jest blaženost, i učíme naše dítky, že této blaženosti mohou dosíci jen plněním povinnosti, jen tím, že budou plniti předpisy mravnosti a životní pospolitosti a že otočí se kruhem stejně šťastných přátel a příbuzných. A my v Číně nikdy nepřestá- váme pracovati; něčeho, co by znamenalo vyhýbání se zaměstání, není, práce jest částí naší zábavy, proto že jest částí naší povinnosti. Myslíme, že konáme to nejlepší v tomto ži- votě, poněvadž je to jediné, v kterémž víme něco ji- stého. Je to poslední bytí a konec čínské filosofie. Naleznete všude v Číně tutéž míru a téhož stejno- rodého ducha uspokojení. Véřte možná, že žijeme v nevědomosti, špíně a lenosti, ale ubezpečuji vás, že tomu tak není. Cítíme, že vedo se nám tak do- bře, jak si přejeme, a žádný člověk nemůže nám při- nésti v tom ohledu polepšení. A nyní přicházíte ze svého západního světa k nám s tím, co nazýváte svými novými ideami. Přinášíte nám své náboženství — dítko devatenácti set let. Žádáte na nás, aby- chom stavělí železnice, abychom z jednoho místa na druhé létati mohli s chvatem, jež nám není ani po- třebou, ani vnadou. Chcete stavěti továrny a zatlačiti tím tak naša umění a živnosti. Chcete zhotovovati oslepující cetky místo krásných výrobků a bavev, jež vyzkusili jsme po staletí. Protestujeme proti tomu všemu. Chceme ponecháni býti o samotě, chceme míti svobodu a užívati naší krásné země a ovoce naší staré zkušenosti. Prosíme-li vás, abyste odstoupili stranou, zdráháte se. Ano, vy nám i vyhrožuje, nedáme-li vám svých přístavů, své země a svých měst. Došli jsme, my členové společnosti t. zv. Boxerů po zralém uvážení k přesvědčení, že jediná možnost, abychom se vás pozbavili, spočívá v tom, abychom vás usmrtili. Ve- změte si své missionáře! Přicházejí k nám s novým náboženstvím, o jehož nejhlavnějších zásadách prou se sami co nejtrpčeji mezi sebou. Kdybychom chtěli míti vaše železnice a stroje, mohli bychom je koupit; ale my jich nechceme, protože nemají pro nás pra- žádného užitku. Naučili jsme se, abychom obešli se bez nich. Čítáme 400 milionů obyvatelů a kdože by mohl nám odporovati, kdybychom uplatniti chtěli naši moc? Myslíte, že nemáme o tom vědomosti? Naopak, my víme až příliš dobře a jest nyní věcí bílého ple- mene na zemi, aby poznalo, že jsme pány my a nikoli vy. Čína byla navštívena 20 t. zv. šťastnými vpády. Než co se stalo? Ovládly vetřelci Čiňany? Ne, nýbrž poražení vzali do sebe vítěze, takže všichni vítězi stali se Číňany. I židé, již k nám přišli, byli naším plemenem pohlceni; událost, jež nikde nemá sobě rovné. Dovoltež, abych opakoval, že všecky ty věci, kteréž na západě různí a dělí lidi, nemají ve skutečnosti žádného důvodu pro svou existenci. Po- litika, náboženství, osobní ctižádost, touha po rozší- áení se, touha po zemi a po zlatě — toho všeho v Číně není. Domníváte se, že Číňan je dítětem, protože jest líný, bezstarostný a jednoduchý. Je to veliký blud. Číňan vyučil se tajemství, aby byl šťasten, život jeho jest klidný a nic ho nevyrušuje, pokud jest jeho svědomí čisté. Povaha naše velí: »Nechte nás na pokoji a my necháme na po- koji vás.« Tak asi vyjádřil se člen Boxerské sekty, žijící v Londýně. Rozumování jeho jest opravdu — čínské. Náboženská a politická lhostejnost dochází v něm věru výrazu drastického. Ale ani Číňanův nešetří Prozřetelnost, aby volili mezi světlem a tmou, mezi pravdou a bludem, mezi pravou vírou v Boha a roz- ličnými formami bezbožectví. Zatím zahájily již svou děsnou mluvu děla. Pá- liliť Číňané ze 17 pevnůstek v Taku v noci na ne děli na spojené loďstvo velmocí a konec boje byl, že mužstvo tohoto loďstva obsadilo ony pevnůstky. Pa- nuje následkem toho mezi Čínou a spojenými moc- nostmi z Evropy, Ameriky a Asie válečný stav, o kterém dosud se neví, povede-li ke skutečné válce. Nikoliv Boxerové, nýbrž čínské vojsko pálilo na cizí lodi. Bez úspěchu. Uvidíme proto již v nejbližších dnech, je-li Čína odhodlána, rozřešiti cizineckou