Číslo 327.

v

Praze, dne 28. listopadu 1900.

Ročník IV.

Redukce. administraces expedice: Praha. Pšřrossova Ulice. číslo 200—-II. Nefrankované dopiey se nepřijímají, rukopisy se nevracejí Nezapečeténé reklamace jsou porta prosty. Inserty účtujeme levně a při častější inserci po- skytujeme výhody. pycházejí denně o šesté hodině ranní. v pondělí a po svátku vždy po dvanácté ho- dlně polední. Jednotlivé číslo za 7elefon redakce č. 1126

KAl

ULILKt

Ll

Přeoplatne pro Prahv s donáskou do domu měsíčné. . . .. K 2.90 čtvrtletně . .. K 8.410 celoročně . . .. K 33.60 Pro tuzemsko poštour: měsičně. . . .. 8.— čtvrtletně . .. 8.— celoročně. . . . K s5.— Předplatné do cizozem- ska: Německa a Srbska: čtvrtletně . . . K 12.— celoročně.... K 48.— Do Ameriky, Francie, Švýcarska. Italie, Bel- ne, Anglie a Ruska čtyrtletně . K 18.20 eloročně .. K 52.80 Telefon redakce č. 112e.

Slunce vychází v 7 hodin 34 minuty ráno. Slunce zapadá ve 4 hodiny 1 minutu večer.

Středa: S v. Rufa.

Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně na Strahově od 28. listopadu do 2. prosince.

Němce udobřit za každou cenu.

V Praze, dne 27. listopadu. Svůj světoznámý román: »Dombey a nd son« začíná Dickens líčením umírání matky Dom- beyova syna po porodu. Její švegruše, Dombeyova sestra, domlouvá umírající: Musíš se tužit a půjde to, musíš míti silnou vůli, musíš všecku ehergii vynaložiti — — — avšak dobrá tato rada ne- mocné nepomohla. Začátek ten bezděčně nám na mysl připadá při pozorování té těžké krise, v níž se říše naše nalézá. Ode chvíle, kdy přišla na svět liberální germanisačně-centralistická ústava, říše z krise nevychází. Němci stále radi-: Musíš se tužit, užívej jen našeho neklamného léku, svaře- ného z germanisace a centralisace, jemuž nejnověji dána etyketa: Nadvláda Němců a bude zase dobře, nabudeš sil. My již dávno obáváme se, aby to nedopadlo jako ve jmenovaném románě. Recept tento po- chází z předešlého století a lékaři naň připisují: bis detur — medicinu opakujte, sám Bůh ví, již po kolikáté a nemocný pořád se nemá k světu. Bach to zkusil co nejenergičtěji, po němž me- dicinu opakoval Schmerling a Lasser Auersberg, Taaffe, Badeni a Thun medicinu na chvilku »vy- sadili«, avšak p. baron Körber sáhl opět ku sta- rému receptu a hodlá jej provésti se vší energií. S jakým výsledkem, lze předvídati. Lék se posu- zuje podle účinku. Němci nechtějí za žádnou cenu dopustiti, aby nemocný byl léčen dle jiné metodly. Raději nechť umře. Tak zní jejich heslo. Němci jsou dnes pány situace. Vláda dělá všecko možné i nemožné, aby si je udobřila, za kterýmž účelem odnímá nám všecky ty pracně na- sbírané drobečky z předešlých Taaffovských leta z kratičkě čry Badeniovy. Němcům v Čechách a na Moravě dělá se tabula rasa, všecko, čeho Češi si vydobyli, má býti smazáno, koncese za koncesí se jim dává, jen aby se zcela udobříli. Takový je vládní program před volbami a před započetím nového období říšské rady, jen aby páni Němci nedělali obstrukci. A což obstrukce Čechů? Této se vláda již nestrachuje, protože Češi při ní osamotněli nadobro. Si duo facinut idem, non est idem. Nelze utajiti, že pán z Körberů má přece z něčeho strach z obnovení staré parlamentní většiny, za kte- rýmž účelem působí se na Poláky. Tito mají od Čechů stůj co stůj býti odtrženi. Říšské německé listy namáhají se v potu tváři Polákům dokazo- vati, že jen ve spojení s Němci dosáhnou dalších koncesí. Němečtí křesťanští sociálové jsou pro vládu jakž takž získáni a alpští konservativci jsou jednak nesjednoceni a jednak i zastrašeni. Stará pravice sotva více vstane z mrtvých, a proto vláda v novém parlamentě hodlá sehnati jakous ta- kous většinu. V této chvíli starý německý liberalismus jest pánem situace. Nejvyšší byrokratické kruhy vyči- šťují se ode všech českých živlů, v čele nejdůleži- tějších míst stojí samé spolehlivé síly: »stramm deutsch und centralistisch« — věru, že ani nebožtík Bach neměl to tak šikovně narafičeno. Přijde vše- chno na te, aby nemocný se tužil, co nejvíce tužil; jen úsilovně chtít a půjde to. Tentokráte přichá- zejí posily z Německa. Kde jaký všeněmecký list je, každý těší a dodává kuráže: půjde to, protože to musí jít; jen nepovolovat. Popříti nelze, že Němci se tentokráte obuli na to mnohem lépe, než kdykoliv jindy, a to způ- sobem tím, že se jednou rukou drží Německa a druhou k němu přitahují Rakousko; oni na Ra- kousko zavěsili těžké závaží Německa, jež nás tíží jako pověstný Brennův meč. Němci tímto způso- bem chtějí svou nadvládu v Rakousku na vždy sinkovati — jen jestli to ten ubohý pacient vy- drží! Maďaři Němcům pomáhají přímo i nepřímo tím, že poslední svazky mezi Čis a Trans trhají. Oni začínají dokonce sníti o veliké balkánské říši přes Bosnu až k aegejskemu moři. Situace to pro nás Čechy rozhodně vážná, vážnější nežli kdykoliv

jindy.

A vůči tomuto nebezpečí lze se tázati: S ja- kými asi čákami připravujeme se my na nový, dle všech příznaků velmi tuhý boj? Určovati již na- před bitevní postup bylo by nemístné. Taktika če- ské delegace bude říditi se dle okolností. Na dobro osamocena na říšské radě nebude přece. Bratří Jihoslované budou věrně držeti s námi, a taktéž i mnozí z Poláků. Souručenství všech Němců vy- kazuje doposud značné trhliny. Wolf tentokráte zachovává jakousi reservu, ovšem jen na oko, po- taji ale agituje co nejhorlivěji pro svou stranu (viz nejnověji Trutnov). Tmel německého souručen- ství je dosud příliš slabý; němečtí liberálové a po- krokáři nenaučili se zapírati svou vlčí povahu, je- jich panovačnost požene je opět na úskalí, o něž jejich loď roztříštila se již mnohokráte. Němci mají v míře mnohem větší tu nectnost, že dlouho svorni nevydrží. Již nyní je znáti, kte- rak Wolfovci budou s liberály a pokrokáři naklá- dati, o čemž se čtenář dozví níže. Přijde všecko na to, aby řady naše, byť i zten- čené, zůstávaly pevné, neotřesené Třeba tu dobrého stratega, jenž by uměl slabých posic nepřátel vy- užíti. A právě této účelné strategie až doposud v mladočeském klubu jsme postrádali. Schází nám osvědčený vůdce, vůdce, vůdce!

Zprávy polltické.

V Praze, 27. listopadu. K situaci. Zdá se, že jsme se ocitli v proudu naprosté, zúmyslně od vládních kruhů prováděné germanisace. Ministerstvo, jehož předseda prohlašuje při každé příležitosti, že zachovati chce vůči všem národům v naši polovici říše naprostou objektivnost a spravedlnost, odchyluje se od tohoto hesla vždy dál a dále a měrou více než povážlivou. Tak na př. za- létá k nám zvěst z Moravy, jež na první pohled zdá se býti pravdě nepodobnou. Oznamuje se totiž, že moravská zemská školní rada ustanovila — a zem- ský výbor markrabství moravského to arciť schválil — že všecky okresní a místní školní rady si musejí s ní dopisovati — po německu. Ustanovení to není arciť ničím, nežli novým krokem k násilnému po- němčení veškeré správy školské na Moravě. Vzbu- zuje tudíž také po všem našem národě zaslouženou a oprávněnou nevoli. Tím víc, že v čerstvé ještě jsou paměti tajné výnosy, směřující k úplnému vyloučení i té nejposlednější stopy jazykových nařízení hr. Ba- deniho při soudech, při finančním a poštovním řidi- telství v Praze atd. Nehledíce ani k odstraňování náčelníků nejvyšších zemských úřadů, kteří jsou ně- mecko-liberální straně nepohodlni, vidíme patrně, že jedná se o zavádění nové, národu našemu naprosto nepřátelské vládní soustavy. Div-li potom, že nespo- kojenost, jež dávno již zachvátila veškeré vrstvy na- šeho národa, tím ještě jen vzrůstá a že není v něm ani jiskérky naděje, že by nynější vláda chtěla uči- niti mu po právu, třeba že v ní zasedá také t. zv. český ministr krajan? Otázali jsme se již jednou, čeho tím vším usiluje docíliti vláda páně Körbrova a nezbývá, než abychom dnes tu otázku opakovali. Celá vaitřní politika pobybuje se po nakloněné ploše vždy hloub a hloub, ale na prospěch říše to věru není Každý soudný znalec a pozorovatel rakouských dějin mohl vším právem se domýšleti, že strašidlo germanisace bylo utraceno již dávno. Volají-li a za- tahují-li jej nynější řiditelové státu poznovu na ve- řejné jeviště, prozrazují pouze, že nemohou se vy- zouti ze střevíců zastaralých a stokráte již se ne- osvědčivších tradic, ba že nerozumějí nejen duchu času, nýbrž ani povolání říše, již mají v první řadě věnovati své síly. Víme sice, že národ náš, přes jehož hlavu přesunula se již tolikerá bouře a přeletěla toli- kerá nebezpečná vichřice, nebude k zemi poražen ani tímto návalem nového germanisačního úsilí, nevíme však, zdali půjde to k duhu říši, jejíž jest až dodnes ještě největší podporou a silou. Podmaršálek Janský, jenž zavdal kdysi podnět k nejostřejší srážce mezi Maďary a uherskou vládou na straně jedné a mezi vojenskými kruhya vojenskou správou na straně druhé, zemřel včera ve Vídni u věku 68 let. Podnět ke sporu, jenž lomcoval

tenkráte celou říší, dán byl 21. května 1886. V den tento, výroční to den, v kterém r. 1848 maďarské povstalecké vojsko dobylo Pešti, odebral se generál- major Janský s důstojníky dvou ženijních, v Pešti tenkráte ležících praporů, na hřbitov, kdaž nad hro- bem generála Hentziho, jenž v kruhu svých dů- stojníků padl jako rekovný obránce Budína, promluvil vlasteneckou řeč. Protože hroby padlých Rakušanů byly při té příležitosti ozdobeny také věnci, maďar- ská prudká krev rozpěnila se do největší míry. V prvé řadě chopila se této »protimaďarské demonstrace« nej- krajnější levice, jejíž dotaz vyvolal v uherské sně- movně nesmírně hlučné bouře, kteréž měly v zápětí také ryčné demonstrace na ulici. Demonstrace tyto trvaly po celé týdny a tekla při nich i krev. Ná- sledek byl, že zemský uherský velitel bar. Edelstein byl 13. června dán na trvalý odpočinek, generál- major Janský přeložen byl pak do Josefova, při čemž však byl jmenován zároveň velitelem divise. Od té doby jeho jméno zaniklo. Finanění výbor uherské poslanecké sněmovny přijal ve včerejší schůzi osnovu zákona, týkající se nového prodložení finanční shody s Chorvatskem, jakož i osnovu zákona o změně kolkovního předpisu pro dobytčí průvodní listy v ob- chodu s Chorvatskem. Universitní klub v Peští byl na rozkaz mi- nistra vyučování Wlassicse uzavřen. Stalo se to proto, že mezi universitními posluchači udály se hojné ne- smyslné a všeho odsouzení hodné souboje, po kte- rých z pravidla vznikaly také závažné výtržnosti. Papežská encyklika proti antisemitis- mu. Římský časopis »Perse veranza«, po něm pak ještě mnohé jiné listy rozšiřovaly nedávno zprávu, že sv. Otec zaslal rakouským biskupům zvláštní list, týkající se antisemitismu.“ Dnes prohlašuje se toto tvrzení ze strany dobře zpravené za mylné. A rovněž tak na pravdě nezakládá se tvrzení, že monsignore Taliani nahražen bude co nejdříve dosavadním nun- ciem v Mnichově, msgr. Sambucettim. Nuncius Ta- liani bude jmenován kardinálem, ale nikoli v nej- bližší konsistoři, nýbrž bezpochyby na jaře. Proces proti Bulharům v Bukurešti byl sice již ukončen, ale rumunské časopisy nepře- stávají se jim zabývati ještě ani dnes. »Timpol« na př. píše ve článku patrně inspirovaném takto: »Celá aféra není vyřízena výrokem porotců, další její vývoj závisí na rozhodnutí bulharské vlády. Po výsledcích přelíčení jest nepochybno, že v Bulharsku existuje pro pokoj na Balkánském poloostrově nanejvýš ne- bezpečné agitační středisko, kteréž od bulharské vlády musí býti odstraněno. Nejen Rumunsko, nýbrž celá Evropa má nejživější zájem, aby nynější Status quo na Balkáně potrval také na budoucno. Ale výbor ve Srědci soustavně připravoval porušení to- hoto Status quo. Je proto nyní povinností vůdčích kruhů ve Srědci, aby nezvratně dokázaly před ve- škerým světem, že co nejrozhodněji zavrhují účely výboru, zvláště pak zločinné prostředky, ku kterým bylo sáhnuto, jen aby dosaženo bylo oněch cílů. Jinak nemohli by směrodatní činitelové v Bulharsku býti překvapeni, kdyby oni sami, s nimi pak i bul- harský stát kompromitován byl výstřednostmi něko- lika přemrštěných lidí.« — Dodává se ostatně, že v Bulharsku vypukla z příčin, jež jsou s přelíčením bukurešťským v jistém spojení, ministerská krise. Francouský senát schválil v pátek amne- stiční předlohu ve znění, v jakémž ji navrhl pří- slušný výbor. Před tím vedena byla klidná a věcná debata, v jejímž průběhu předseda ministerstva Wal- deck-Rousseau učiníl více závažných prohlášení. Na stížnost monarchisty Lamarzella, že osoby od stát- ního soudního dvora vylučují se z amnestie, odpově- děl Waldeck-Rousseau, že výminky v amnestii jsou vesměs oprávněné a odůvodněné. Vláda — pravil — byla by neprozřetelnou, ano slabou, kdyby se domní- vala, že jest amnestií povinna nejen těm, kdož ji ne- žádají, nýbrž také těm, kdož ohrožují vládu. Wal- deck-Rousseau předčítal celou řadu výroků Pavla Dé- rouleda, které vesměs vyznívají ve smyslu tom, že by amnestování osob, odsouzených od státního soud- ního dvora, znamenalo pro senát důtku. Za tou pří- činou nenavrhuje vláda amnestii pro odsouzence