#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXXVII.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v sobotu 20. dubna 1907.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 108.
#5
alto_textblock
#5
Na ranní a odpol. Iisty
předplácí se
v Praze v adninist
s dvojí donán
nk laa
vo slianác
n l . rojtovt
n rrk i a t
s dvojí z lsall
#8
alto_textblock
#8
K o
ri
#9
alto_textblock
#9
NARO
#10
alto_textblock
#10
Ni
#11
alto_textblock
#11
IS
#12
alto_textblock
#12
Y.
#13
alto_textblock
#13
V drobném prodeji
ve slislkich sa vankor
nní čl.
sdpsla knl
#14
alto_textblock
#14
ranní číslo o sobě . .
#15
alto_textblock
#15
nil
#16
alto_textblock
#16
.. . . . . 4
#17
alto_textblock
#17
Inserát
plati sa kotově rapřa
Piellace otert pn lsl-
#18
alto_textblock
#18
tlskárna a ezpodleo Nátanies leaa a
Bskopisy se asvraeeji.
#19
alto_textblock
#19
K německým studiím o otázce
česko-německé.
#20
alto_textblock
#20
Profesor curvšský Jindř. Herkner, rodem
český Němec a povolaný odborník ve věcech
sociální politiky, uveřejnil v Sombartově
»Arch. für Social Wissenschaft u. Soc. - Po-
litik« (sv. XXIV.) pozoruhodný rozbor po-
věstných prací prof. Rauchberga a svob.p.
Wiesera, věnovaných národní držbě a pomě
rům poplatnosti v Čechách. Práce obou ně-
meckých profesorů byly ovšem záhy po
svém vyjití uvedeny na pravou míru odbor-
níky českými i českou žurnalistikou, ježto
však jak Němci zdejší, tak vídeňská žurna-
listika neopominou nijaké příležitosti, aby na
základě jejich namnoze neudržitelných před-
pokladů a vývodů nečinili neoprávněných ná-
roků a nepožadovali přemrštěných ohledů,
nesmíme ani my ponechati bez povšimnutí
nijakého hlasu, kterýž jest způsobilým uvésti
cenu zmíněných studií na pravou míru. A ta-
kovým hlasem jest právě kritický rozbor
jejich, uveřejněný Herknerem, jenž jest tím
důležitějším, že se ozývá z tábora jejich
vlastního a ovládá jak znalostí národnostních
poměrů v Čechách, tak odbornou znalosti
příslušných disciplin.
Ihned v úvodu rozboru svého prav
Herkner;
Z různých důvodů jest to trapný úko
zaujati stanovisko ke jmenovaným dílůmv
odborném vědeckém sborníku
Ač pocházejí od učenců prvého řádu, neroz
hodovalo při skládání jich pouze vědeck
hledisko. Mají spíše Němcům v Čechách po
skytnouti učenou podporu v tuhém zápas
o udržení sféry národních zájmů. Má li tedy
zpravodaj hověti poněkud i záměrům autorů
jest i sám nucen k jakémusi »genre mixte«
ke spojení nikoliv nepovážlivému hledisel
politického a vědeckého.
Takto několika málo slovy charakteri
suje Herkner politickou tendenčnost zmíně
ných prací.
Potom vypočítává podstatné výsledky.
k nimž dospěl Rauchberg a souhlasí s ním
pokud prohlašuje, že národnostní zápas s
týká zvláště budoucnosti Čechů
v německé oblasti jazvkové. Sou
hlasil by od srdce rád i s přáním a nadě
jemi Rauchbergovými, pokud se týká českých
těchto menšin již proto, že jest sám Něme
v Čechách narozený, ale přes to, jakkoliv
jest obrovský číslový materiál, jímž Rauch-
berg velmi obratně operuje, nemůže nabýi
přesvědčení, že jeho (naskrze oplimistické
základní nazírání jest správné.
První námitku svoji opírá o známé slab
stránky úřadní rakouské statistiky; zvláště.
pokud se týká poměrů jazykových, a praví
vskutku pak mohutný pokrok, kterýž nasta
v kulturním rozvoji národa českého a se
sílení jeho národního sebevědomí znamenaly
by citelné přesunutí moci, i kdyby číselný
poměr obou národností byl zůstal beze
změny. Než nejenom že některé politicky
velmi závažné momenty se nedají vůbecčí
selně vystihnouti, i ohledně oněch poměrů
pro něž uvádí Rauchberg dosti uspokojivo
materiál, musím projeviti řadu pochybností
Tu zmiňuje se zejména o tom, že se př
sčílání v Rakousku nevykazuje jazyk otcov
ský, ale »obcovací«, čímž poměry národnostn
dle okolností spíše se zatemňují a zahaluj
než objasňují; vždyť i vláda při posledním
sčítání zastupuje jiný smysl »obcovacíh
jazyka« než dříve. Dotýká se zejména obco-
vacího jazyka lidí odvislých a táže se
Odkud to ví Rauchberg, že česká čeleď nek
učenníci v německých rodinách s nikým
jiným neobcují? Což nemůže býti jejích sty
s jinými soudruhy v témž domě a rodáky
v témž místě mnohem intimnější a čilejší
než se zaměstnavateli
Dle rakouské statistiky má každá osoba
jen jediný obcovací jazyk, kdežto ve smíše-
ných krajích mnoho lidí užívá tu toho, tu
onoho jazyka. A takovéto poměry statistik
vůbec nevyjadřuje; ona je spíše průkazem
národní převahy než správným ohlasem sku-
tečnosti. Možno tu tedy mluviti i o vlivu
společensky silnějších tříd i o majorisování.
Jenže Rauchberg všude přijímá tento vliv,
kde byl na prospěch Němcův, ale snaží se
oddisputovati případy, kde Čechové se osvěd-
čují býti silnějšími. A vysvětluje-li dále
Rauchberg úbytek Němcův v Praze částečn
tím, že »chudší a kulturně nižší lidé zapřeli
svou německou národnost aspoň na den sčí-
tání lidu«, proč by nemohli se v německýc
krajích vyskytovati opět Čechové, kteří »rov-
něž na den sčítací« své národní přesvědčen
zapřeli
Jiný příklad, kdy síla majority se ne
osvědčila, poskytuje severočeská pánev hnědo-
uhelná, kde Čechů přibylo o 10 2 procenta.
Pokládá li to Rauchberg za dočasný a pře-
chodný zjev, ani s tím nesouhlasí Herknen
a táže se: až budou doly vyčerpány, ne-
zůstanou žádní Čechové a nevystěhuje se
zatím někdejší zemědělské obyvatelstvo ně-
mecké?
Tu osvědčuje se býti Herkner ostřejším
Němcem než sám Rauchberg a doporučuje
soustavnou vnitřní kolonisaci.
I na naší straně se od let mluví o potřeb
vnitřní kolonisace, ale k činu stále ještě ne-
dochází .
Dále vytýká He kner libovolné jednání
Rauchbergovo, s jakýmž třídí okresy na ryzi
a smíšené. Prvými jsou mu takové, jež ne-
vykazují 20 procent Čechů neb Němců a pro
hiašuje za ryzí německá města, na př. s 17 pro-
#21
alto_textblock
#21
centy Čechů; kdyby toto rozdělení bylo sprá-
vné, musil by Rauchberg i Prahu pokládati
za město ryzí české, ale o tom nechce ani
slyšet! V Praze chce míti dvojjazyčnou správu.
Nesmí se však přehlédnouti, že se stano-
viska ostatních národností stejné požadavky
se dají činiti i oproti Vídni jakožto hlavnímu
městu říše; její velikost nespočívá pouze
v tom, že je hlavním městem německých
Rakušanů kmene Bajuvarů, ale jest i hlav-
ním střediskem státu, čítajícího na 27 mil.
obyvatel, v němž jest pouze devět milionů
Němců. I Vídeň může býti prohlašována za
největší město české, čítalať v r. 1900 mezi
1,674 957 obyvateli 397.000 příslušníků z če-
ských okresů; a přece žádný Němec nechce
dopustiti, aby se otřásalo »ryze německým-
rázem Vídně?
Zkrátka, všechny finesy Rauch bergovy
ve příčině Prahy nedovedly přesvědčiti
Herknera, že pražské němectví neztrácí na
významu vedle mocně snaživého živlu če-
ského a dokládá: Národně cizí půda pražská ne
dovede tam se nalézajícímu němectví po-
skytnouti oněch sil, jichž jest třeba ke zdár-
nému rozvoji.
Rauchbergovi jsou sice také známy pod
mínky vývojové, ale pokládá je za osvěd-
čené pravdy — jen když posuzuje česke
menšiny v německé oblasti jazykové.
Rovněž vyvrací vývody Rauchbergovy,
pokud dospěl k názoru, že přirozený pohyb
obyvatelstva se domněle stává příznivější pro
Němce než pro nás Čechy. Úmrtnost Němců,
byť se byla zmenšila v posledním sčítacím
desetiletí, vzbuzuje ještě stále obavy. Vr-
kazujeť mnoho mrtvě narozených a místy až
děsivou úmrtnost dítek; krátké trvání života
mužů a proto i značně množství vdov. Ježto do
oblasti německé přicházejí Čechové v letech
plné životní síly — má se věc ve skute
nosti pro Němce mnohem nepříznivěji, než
z číslic statistiky vysvítá.
Počet narození jest sice pro Němce po-
někud příznivější než pro Čechy, ale tato
útěcha ihned opět mizí, uváží-li se, že Němci
vykazují více nemanželských dítek a že
úmrtnost dítek jest větší.
Pokud se týče nedostatečného procenta
přiznání k české obcovací řeči v německ
oblasti jazykové, namítá Herkner, že schází
všeliký doklad o poměro, jaký byl tu dříve
a jest přesvědčen, že dělnici čeští čím dál
tím houževnatěji budou hájiti sycu na
rodnost.
Otázku českých menšin čin
Herkner závislou na vnitřní ko
lonisaci; zejména domnívá se, že by
rozdělením velkostatků v usedlosti selsk
mohlo se působiti na zvýšení počtu obyva-
telstva okresů českých a zadržeti příliv jeho
do obvodů průmyslových.
Neméně zajímavá jest otázka, již klad
Herkner ve příčině poněmčování menšin
českých, obávaje se, že tím němectví v Č-
chách pozbude souvislosti s ostatními
Němci.
Co se týče Wieserovy studie o německé
poplatnosti, přiznává Herkner, že měl
úspěch při zavádění všeobecného volebního
práva, ježto se dostalo Němcům více voleb-
ních okresů, než by na jejich počet připadalo
ale má za to, že se stanoviska vědeckého
nelze se srovnati s výměrou práv dle berní
a zejména ne, účtujíli se dle národností.
Vždyť jest pravděpodobno, že část bernieh
povinností se přesunuje na české obyvatel-
stvo tam, kde Němci vládnou větším majet-
kem movitým aneb velkými podniky ve
smíšených neb českých obvodech
Herkner zkrátka klade na studie, jež
mají národu německému opravdu prospěti,
mnohem vážnější a tudíz i vystižnější po-
zadavky.
#22
alto_textblock
#22
Panovník v Praze.
#23
alto_textblock
#23
Včera navštívil panovnik město Smíchov, kter
k vznešené této návštěvě bohatě bylo vyzdobeno
a jehož veškeré třídy obyvatelstva shromáždily
se v ulicích a třidách, aby panovníkovi vzdaly
hold. Počasí bylo velmi pěkné, třebaze teploměn
ukazoval pouze 6° C nad nulou. Obloha se vy-
jasnila a sluníčko příjemně hřálo.
#24
alto_textblock
#24
Výzdoba Smíchova.
#25
alto_textblock
#25
Výzdoba města Smichova důstojně se řad
k monumentální dekoraci Prahy, zřízeně k osla
vě nynějšího pobytu panovníkova na hradě praž-
ském. Obecní zastupitelstvo smíchovské organi-
sovalo ze svého středu okrašlovací komisi, kte-
réž pověřila návrhy všech výzdob městem pro-
vedených svého člena architekta prof. Cechnera.
Výzdoba Smíchova je jednak povšechná v uli-
cích, kudy panovník dle stanoveného programu
měl projeti, jinak soustředila se však na ona
místa, která J. V. poctil svou návštěvou. Původ-
ně bylo stanoveno, aby městská representace
vzdala svůj hold králi v nádherném stanu, který
byl projektován na náměstí před radnicí. Když
pak se zřetelem na stáří panovníka s tohoto ná-
vrhu sešlo, byla pro přivitáni J. V. zvolena za-
hrada Kinských a pro představení hodnostů pa-
vilon v této zahradě, kterýž propůjčen jest Ná-
rodopisnému museu, jež zároveň si vyprosilo
čest návštěvy panovníkovy. Ježto po prchlidce
Národopisného musea byla stanovena progra-
mem císaře návštěva vychovatelny kláštera S.
Coeur, kterýž jest v ulici Karlově, sousedící se
zahradou Kinských, bylo nutno upraviti slav-
nostní vstup do zahrady i ulice, což rozřešeno
velmi účelně třemi pylony v moderním empiro-
vém slohu navrženými, kteréž nesou zlacené
vásy, z nichž při příjezdu panovníka plály mo-
#26
alto_textblock
#26
hutné slavncstní ohně. Pylony obklopeny květi-
novými záhony ze stromků vavřinových, rýso-
valy se elegantními obrysy svými na světlezele
ném pozadí pučícího sadu a tvořily nádherný
vstup, důstojný vjezdu krále. Pylony provedli
tesařské práce Vlnas, štukatérské Kraumann
Šimonovský, malířskou práci Nevrlý, vesměs n
Smíchově. Řecké ohně obstarala plynárna praž
ská, odděl. smíchovské.
Výzdoba paláce Národopisného musea jest
převážně květinová a přivádí jednoduchou, al
ušlechtilou architekturu paláce tohoto ku plné
mu účinu. Jako pavilon sám jest i výzdoba jeh-
navržena ve slohu empirovém a záleží z rato
lestí palmových, sepjatých modrými stuhami,
věnců lipových, sepnutých stužkami červénými
bohatěji jest vyzdoben jen střední risalit s nád-
berným dorským portikem, jenž obestřen bílou
hedvábnou draperií zlatem krumplovanou.
Zvláštní slohovou elegancí jest vyzdoben
půvabný přízemní salon, v kterém byli J.v
představeni hodnostové: členové rady městské.
okresního výboru atd. Všecky otvory obestřeny
bílým hedvábím se žlutým třepením a mezi pi-
lastry pověšeny na bledě modrých hedvábnýei
stuhách zlaté vavřinové věnce. Celek doplněn
kyčtinovými záhony z palem a kvetcucích aza-
lek. V dolejším sále a předsíni zavěšeny byls
pro lepší osvětlení lustry s dvěma obloukovým
lampami a více žárovkami, jež instalovala měst-
ská elektrárna na Smíchově. Výzdobu provedli.
čalounickou Kavina a květinovou Podrazský z
Smíchova. Koberce zapůjčila firma Gottvald
Kromě paláce v zahradě Kinských vyzdoben
nádherně také radnice smíchovská; také zde pře-
vládá výzdoba květinová a i zde arch. Cechner
nezakryl průčelí radnice, ale podřidil všechen
dekor slohu budovy zde renaisančnímu, aby
v slavnostním hávu jevila se jako radnice če-
ského města.
Přízemí zdobí chvojné pilastry mezi okny
a v oknech rozložité palmy, střed v 1. patř. vy-
značen mohutným stítem s iniciálkou panovní-
kovou pod korunou. Nad štítem umistěn jest
přesně v heraldiekých barvách provedený kr-
lovský znak zemský, po jehož bocích jsou mez
palmovými ratolestmi znaky Moravy, Slezska
města Smičhova. Nad I. i II. patrem pnou s
široké festony a celkový příznivý dojem do-
plňují originální perské koberce, vyložené z oken
obou pater. Výzdobu radnice provedli: květino-
vou Soukup a čalounickou Komárek ze Smicho-
va. V ulicích, kudy J. V. jel, rozestaveno jest
přes 100 stožárů s čerrano bilými korouhvemi.
Při vstupech do hlavnín ulic a pa křižoválkách
jsou stožáry přepásány napřič ulie malými pra-
porci a opatřeny 3.5 m. vysokými podstavci.
ověšenými věnci a festony na rozích. Na pod-
stavcích v koších rozloženy jsou kvetouci kvě-
tiny. V celku dodávají takto korouhvemi zdo-
bené stožáry ulicím Smíchova slavnostní a ve-
selý ráz. Košiny pro květiny provedl p. Kaspa-
rides ze Smichova. Květinovou výzdobu na ně
dodala fa. Hornek ze Smíchova. Tesařské práce
na podstavcích stožárů, jakož i postavení sto-
žárů provedli pp.: Vlnas, Šulo a Lefler ze Sm-
chova. Natěračské práce provedly dílny pánů
Kiliana a Franezyka ze Smíchova. Výzdob
květinovou u pylonu před zahradou Kinskýeh
a na podstavcích stožárů, jakož i v zahrad
Kinských provedl vrch. měst. zahradník Rou-
denský a zahradník Kinského zahrady Sudik. Pro-
vederi výzdoby a dozor obslarai I. a II. odbor
měst. tech. kanceláře za řízení přednosíů vreh.
inž. Šlapáka a inž. Čámského dle návodu a vrch-
ního řízení ředitele a stav. r. Adolfa Duchoně.
#27
alto_textblock
#27
Příjezd panovníka.
#28
alto_textblock
#28
O 142. hod. odpolední panovník opustii
svoji residenci na královských Hradčanech
v průvodu místodržitele, následován pobočníky
za 11 minut přijel do zahrady Kinského, kde
velké zástupy obecenstva nadšeně „Slávu“ pro-
volávaly. Dvorní kočár přijel k Národopisnému
museu českoslovanskému, v jehož vestibulu
shromáždili se členové městské rady a okresníh
výboru na Smíchově, dále zástupcové státních
úřadů smichovských. Když utichlc provolávání
Slávy obecenstva, před museem shromážděného
byl panovník na stupních budovy osloven smí
chovským okresním hejtmanem místodrž. radou
Pokorným a do vestibulu doprovozen, kdež pře
staven panovníkovi starosta města Smichova p.
dr. Alois Koldíns ký, který takto panovník
oslcvil:
#29
alto_textblock
#29
„Vaše Apoštolské Veličenstvo! Nejmilosti
vější císaří a králi! Obyvatelstvo města Smí
chova vítá svého milovaného Nejmilost. císaře
krále s nejupřímnější radostí, s nejvěrnější lá
skou a oddanosti s přáním, aby bůh všemohoue
Vaše Veličenstvo ještě po dlouhá léta k radosti
a blahu Vašich národů ve zdraví zachoval. Jmé-
nem obyvatelstva města Smichova vzdávám Va-
šemu Veličenstvu nejoddanější dík za milostivou
vznešenou Vakí návštěvu našeho města a vo-
lám Jeho Veličenstvu císaři a králi Sláva! (Shro-
máždění provolávají třikrát Slávu.)
Potom byl panovníkovi představen starosta
okr. zastupitelstva p. Eberl, který panovníka
takto uvítal: „Vaše císařské a královské Veli-
čenstvo! V dějinném okamžiku, kdy V. V. vstou-
piti ráčilo do střediska samosprávného okresu
smíchovského, dávám výraz citům plesajícího
obyvatelstva tohoto okresu nad nejvznešenějším
příchodem jeho nejmilostivějšího císaře a krále.
Račiž Vaše Veličenstvo přijati ujištění nás všech
o naši nezlomné věrnosti a nejhlubší oddanosti,
kterouž všichni Ineme k posvátné osobě našeh
milovaného panovníka a naší nejjasnější dyna-
#30
alto_textblock
#30
stii.
#31
alto_textblock
#31
Panovník odpověděl na obě oslovení česky
„Rád přijimám ujištění o věrné lásce a přichyl
nosti ke mně a mému domu, které jste jménem
města a okresu smichovského projevili. Doufám
že se budu moci při objížďce sám přesvědčit
#32
alto_textblock
#32
o utěšeném rozkvětu města a okrezu, které i n
dále svojí p lizní ujištuji.
Potom byli panovníkovi předslaveni členové
městské rady smíchovské pp. Linhart (jej
panovník oslovil a tázal se ho, jak město zmo-
hutnělo), F. Křížek, dr. Hádek, dr. S tei
ner. Šimek. Jeřábek, Hušrauer
Adler a ví. r. Doucha. Okresní starosta
p. Eberl byl olážán, jak velký jesť okres smí
chovský a panovník po zádpovědi, že čítá 5
obcí, pravil, že pánavé mají zajisté mnoho pra-
ce; dále se tázal paha Sťarosty, jek dlouho ji
růsobí v okresním výboru. Dále oslovil pano-
vník náměstka sterosty p. posl. St. K ub r a
byli mu představeni členové okresního výber
pp. Ant. Krupka a Alois Potůček.
V řadě dále stáli zástupcové smíchovskýeh
státních úřadů, jež smíchovský okresní hejtma
představoval německy. Přednosty okresního sou-
du smichovského p. rady Pešky tázal se p-
novník, jak jest rozsáhlý obvod tolioto okresu,
dále oslovil panovník polieejního radu pana
Habersbergra a vrch. komisaře p. 11 a
singra. Kanovníka msgra. Švehly tazál s
panovník, jak dlouho působí na Smíchově. 3. Ka-
novník odpevěděl, že jest zde již 50 roků ka ee
měl již několikrát příležitost prositi panovňík
o podporu kostela sv. Václava. Panovník: „Jest
to zajisté pěkný kostel?“ Kanovník: Anc, Veli-
čenstvo, velmi pěkný.“ V tom spozoroval pa-
novník městského radu p. F. Hubáčk a, který
předvčírem byl panovníkem přijat v audienei
„Vy jste zde také?“ otázal se ho panovník. Pa
Hubáček: Veličenstvo, zastupuji zde s pány
Brožem a Braunem obec pražskou, která spolu
s městem Smichovem koupila tuto zahradu Kin
ského.“ Panovník: „Jest to krásná zahra-
da.“ Pan Hubáček: Obě města pečují vše-
možně o její zdokonalen
Potom byli panovníkovi předslaveni zástup
cové Rady společnosti Národopisného musea p
prof. Matiegka a jednatel dr. Václ. Tille, v jich
průvodu panovník odebral se z vestibulu do
prvého patra můsoa.
#33
alto_textblock
#33
Panovník v Národopisném museu
Královskou návštěvu v museu národopis
ném dlužno řadíti mezi nejvý znamnější body le-
tošního pobytu pancvníkova v Praze a slavnost
ního programu s nim spojenéhe. Záslužná česk
instituce, vznikla před dvanácti lety z nezapo-
menutelné Narodopisné výstavy českosle vanské,
spravovaná nehlučnou, za to však tím obéta-
vější a úsilovnější praci řady vynikajících če-
ckých slavistův a vědeckých praccvníků, za
slouží mnohem hlubšího ještě a všeobecnějšího
zájmu, než se ji ho dosud v české veřejnosti
dostává. Sbírky Národopisného musea, umísténé
v nejkrásnější pražské zahradě, v sadech Kin-
ského, nalezly tu sice krásný prozatímní útulek,
avšak v prostorách tak omezených, že zde
možno veřejně vystaviti pouze j e dnu pěti n
všeho jejich bohatství. Ostatní jest uloženo prc-
zatím v bednách, v sotva postačujících záso-
bárnách musejních, a bude ještě dlouho trvatí,
než stavební fond Společnosti musejní vzroste
tak, aby mohle být pomýšleno na velikou stavbu
potfebného vlastního paláce musejního. Nejen
vládní a zemské subvence, jichž se desud Ná-
rodopisné společnosti dostává, nejen obětavě
podpory města Prahy i Smichova, v jejichž spo-
lečném majetku nalézá se budova, poskytujíet
prozatímní útulek jejím vzácným sbírkám, jest
nutně potřebí. Můsi se k nim přidružiti účinná
podpora a účast všech korporací veřejných, pod-
pora obětavých českých jednotlivců a celé ve-
řejnosti české, jejíž chloubou národní jsou bo
haté národopisné sbírky. Vzácnou návštěvou pa
novnikovou dostalo se krásného uznáni a oká-
zalého vyznamenáni obětavým snahám Národo-
pisné společnosti: bude dobrým a vítaným prak
tickým výsledkem jejím, zmnoží-li a rozšíří ne-
ličená chvála a obdiv moenářův i jeho družiny
zájem a lásku našich vlastních lidí k institue
tak významné a všem nám drahé.
Na schodisti, vedoucím do prvního patra
musejních sbírek, očekávali příchod panovní
kův, jejž doprovázeli místodržitel hr. Couden-
hove a oba jeho pobočníci, předseda Národopis-
né společnosti prof. dr. J. Matiegka a za
musejní radu pp. prof. dr. L. Niederle
doc. dr. V. Tille. Doprovodili vzáenou ná-
vštěvu do dvorany musejní, vyzdobené sice ne-
bohatě, ale neoby čejně vkusně a ladně květi-
novou a zelenou dekorací. V průčelí dvoran
umístěna krásná luneta Němejcova svěžích, sví
tivých barev, představující „Hold Plzeňstvac
saři a králi“. Luneta zapůjčena sem z mistrovy
výzdoby umělecko-průmyslového musea plzen
ského, jež postaveno bylo v jubilejním r. 1898.
Zde v polokruhu shromáždila se v plném počtu
musejní rada — kromě jmenovaných již tří —
pp. prof. dr. A. Kraus, A. Häusler, pro
dr. Gruber, prof. dr. J. Jakubec, prof. d.
J. Polívka, arch. Roštlapil, prof. v
Pech a prof. K. Chotek, jako zástupce vlád-
ní ve výboru musejním řed. Jiří Stibral, zá-
stupce města Prahy inž. Herain, a posléze
jmenovaný již umělec Aug. Němeje.
Když vstoupil panovník do dvorany, uvíta
jej prof. Matiegka tímto oslovením:
#34
alto_textblock
#34
„Vaše Veličenstvol
Jsme štastni, že Vaše Veličenstvo návště-
vou Musea národopisného ráči projeviti svě nej-
milostivější uznání našim dlouholetým snahám.
Museum, které vzniklo před 12 lety z výstav
národopisné za součinnosti všeho lidu českého
a jež těší se podpoře vysoké c. k. vlády, slav-
ného sněmu král. českého, král. hlav. města
Prahy i města Smíchova a jiných korporaci.
snaží se zachovati vše, co nejoddanější Váš lid
český ještě před nedávnem charakterisovalo.
jeho kroje, jeho potřeby a jeho uměleckou tvo-
bu. Račiž Vaše Veličenstvo tomuto ústavu, který
jest přesným obrazem svéráznosti a kultury va-
#35
alto_textblock
#35
šeho českého lidu, nadále zachiovati svou nej-
milostivější přízeň.
Na to panovník odpověděl-
„Se živým zájmem prohlédnu si sbírky Ná-
rodopisného musca českoslovanského. Jsem pře-
svědčen, že vždy věrný obraz kultury a svě-
ráznosti českého lidu podají a tím lásku k vlagi
obrozovati budou.
Když skončil stařičký mocnář, paždstpuol
před něho dceruška prof. Niederla ve4řka
Niederlova, oblečená v krásném kroji slo-
váckém, v jedné ručce bohatou kytici, v druhé
vyšívaný šáteček, a podalá mu kvěly s hlubokou
úklonou. Panovník přijal kytici laske č, a sklo-
niv se k děvčátku, vyptával se, jaký to kroj, a
vyjádřil svoje překvapení i potěšení nad jeho
bohatostí i krásou. Pobočník císařův hrabě
Paar odevzdal pak jménem panovníkovým děv-
čátku na památku v pouzdře skvostný zlatý ná-
ramek s iniciálkami F. J.
Na to dal si mocnář představiti předsedou
po řadě všechny členy musejní rady, z nichž
jednotlivé oslovil, vyptávaje se jich laskavě po
jejich povolání, po pracích a záležitostech, týka-
jících se správy musca a jeho sbírek. Prof. dra.
Krause ptal se, co přednáší, a zvěděv, že je.
profesorem germanistiky na české universitě, po-
stoupil k pokladniku Národopisné společnosti
p. Häuslerovi, jemuž vyslovil uznání za-
zodpovědnou a záslužnou činnost, jakou po
celých 12 let koná, také architektovi Rošt-
lapilovi a prof. Polívkovi jako redak-
toru cenného „Sborníku národopisného“, věno-
val několik pochvalných slov, ujišťuje, že se tés
na shlédnutí bohatých sbírek musejních. Vůči
řed. Stibralovi, jehož poznal panovník již
v minulých dnech, vyjádřil potěšení, že i tady
se s ním setkává, a na konec upozorněn na
krásnou lunetu Němejcovu, dal si předsta-
viti umělce, vzdávaje mu obdiv a dík za krásne
jeho dílo.
Provázen pak korporativně celou musejní
radov, nastoupil mocnář obchůzku po části sbí-
rok musojních, při čemž mu výklad podávali pp.
prof. Niederle a doc. Tille. Prohlížel s ve-
likým zájmem všechno, zastavuje se sám u po-
drobností, a žádaje vždy nové a nové informace.
Družina prošla nejprve slováckým sálem, kdež
panovník mnoho pozornosti věnoval krojovým
figurinám, dávaje si vykládati, které z těchto
krojů, a v kterých krajinách se dosud nosí,
opětovaně vyslovoval lítost nad tím, že rázovité
kroje čím dále tím více upadají v zapomenutí.
Delší dobu ztrávil panovník v síni výšivek, a
zvliště blatenské a soběslavské pleny shledával
překrásnými, obdivuje bohatost a krůsu barev
i uměleckou jemnost provedení. Obdiv jeho
vzbudila také veliká skupina „Jízda králů“,
dobře známá z Národopisné výstavy, již celou
#36
alto_textblock
#36
obošel.
Upozorněn místodržitelem na krásnou vy-
hlídku, jaká se tu skytá s oken na Prahu, vyšel
panovník na balkon, a několik minut věnovaí
překrásnému pohledu, který tu z kotliny dolejší
partie zahrady Kinského otvírá průhled na ča-
rovné panorama města, na jehož hlavní body
odtud viditelné jej upozorňoval doc. Tille.
Další obchůzka nastoupena síní staré keramiky
české, kdež upozorněn panovník na zvlást
vzácné a krásné kusy, jichž kopii si dala poří-
diti areikněžna Isabella, poznavši je na loňské
výstavě ve Vídni. Shlédnuv na postranním stol-
ku bohatou sbírku publikaci vědeckých a folklo-
ristických, vydaných péčí Národopisné společ-
nosti, vyslovil znova srdečnými a nejvýš uzna-
lými slovy díky členstvu jejímu za krásnou, zá-
služnou činnost. Mnoho pozornosti věnoval dálo
pozorný mocnář staré české majolice, bohaté
sbírce velkonočních kraslic, i starým formám na
marcipán, vyptávaje se podrobně na způsob jich
užívání.
Zanesa posléze svůj podpis do pamětní knihy
musejní, přijal panovník před odchodem milo-
stivě dík předsedův za vzácnou návštěvu, dě-
kuje roztomilým způsobem za průvod sbírkami,
jichž shlédnutí jej nanejvýš — dle vlastních
slov — uspokojilo a zajímalo.
Po tomto rozloučení vyšel pak panovník ho-
řejším vchodem budovy musejní a usedl se
svými průvoděími do připravených povozů, pro-
vázen živými ovacemi shromážděných zástupů.
#37
alto_textblock
#37
V klášteře Sacre Coeur.
Provázen voláním Slávy a fanfarami odjel
pancvník se svojí družinou z Kinského zahrady
a Karlovou třídou jel do kláštera srdce Ježíšova.
V klášteře je pensionát pro dívky a pětitřidni
obecná škola. Nyní má 60 chovanek pensionat
a škola 276 dívek. Panovník byl u vchodu uví-
tán arcibiskupem bar. Skrbenským, představe-
nou kláštera a pak odveden do sálu v prvém
patře. Po zapění prvé sloky císařské hymny
přednesla Marie Kristina Schönbornová, dcera
přísedícího zemského výboru, panovníkovi adre-
su, načež sl. Véra Hrubanová podala panovní-
kovi kytici. V druhé síni byli panovníkovi před-
staveni členové učitelského sboru, načež prc-
hlédl panovník učebny, kostel a v přijímaeím
saloně se podepsal. V zahradě byly shromážděny
chovanky pensionátu a zde žačka čivrté třídy
Blažena Jiránková, dceruška profesora na.
konservatoři, přednesla zvučným hlasem rýmo-
vaný proslov v řeči české a Božena Drbál-
ková, dceruška tajemníka zemského soudu,
podala panovníkovi kytici. Panovník pochválil
žačku Jiránkovou a tázal se, kolik jest ji let.
„Deset, Veličenstve,“ odpověděla čiperná škola-
čka. Odtud odjel panovník k vorovému přístavu.
U Švandova divadla „u Libuše“ orkestr při při-
jezdu krále hrál národní hymnu českou „Kde
domov můj?“, což působilo mohutným dojmem.
#38
alto_textblock
#38
U vorového přístavu.
#39
alto_textblock
#39
Vorový přístav byl k návštěvě panovníka slav-
nostně vyzdoben. S „lapačů vorů“, vyčnívajících
z vody, vlály prapory v zemských a říšských barvách
a rovněž strážní domky na ostrově byly okrá sleny