ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 e4fe24e0-8f1c-11dd-a63e-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 30
#1 alto_textblock #1
Ročník padesátý třetl.
#2 alto_textblock #2
V Praze, v sobotu 6. prosince 19 3.
#3 alto_textblock #3
Číslo 335.
#4 alto_textblock #4
Na ranní avečerní listy předplání se V Praze v administracki na měsíe na čtvrt leta . . . . 8 K —k s dvojt donáškou. na měsle aa ctvrt ieta . 7 kenk ve fliálkách na měske 2 K 30h Postou: a méslo na čtvrt leta . . . 9 K o0k s dvojí zásilko na měsíe na čtvrt leta :k e
#5 alto_textblock #5
e
#6 alto_textblock #6
pn
#7 alto_textblock #7
p
#8 alto_textblock #8
ote oon
#9 alto_textblock #9
szteoslšerevo ek
#10 alto_textblock #10
sd vennvn
#11 alto_textblock #11
V drobném pvodejla ranni čislo o sobě sa e večerní sa s k Ve dlálkách na venkově ranni dislo 10 večerni . 5h
#12 alto_textblock #12
Inseráty planí se hotové napred Předplacení a lnserty přijína administrace v Marianské ul.,. a Tam nacházeji se tás redakce, tiskárna a expediee „Národnleh Listů“ Rukopisy se nevraceii
#13 alto_textblock #13
Dnešní číslo pro Prahu jest oji, s přílohou pro venkov o 1 stranách.
#14 alto_textblock #14
Německý velitel v Cařihradě. Již dávno pozbyl pravdivosti své, ač-li ji kdy měl, Bismarkův výrok, že Německo nemá na Balkáně nijakých přímých zájmů a že pro něj neobětuje hnáty ani jediného pomořanského granátníka. Všecek průběh poslední balkánské krise podal četné do- klady toho, že Německo zasahovalo roz- hodně do jejího vývoje. Když byla přeru- čena londýnská konference a pokračovalo ne ve válce balkánských spojenců proti Turecku, došly z Berlína první zprávyo tom, že „jest třeba, aby se ještě trochu bojovalo na Balkáně.“ Později, po válce o rozdělení území Tureckem odstoupeného spojencům, nepokrytě se přiznávalo, že německé vlivy rozhodovaly v jednání o mí- ru bukurešíském, a mír ten zjednal rozho- dujicí postavení Rumunsku, kdež vládne vedlejší linie hohenzollernská. V příbuzen- sivu bukurešťském připadli také první na kandidaturu pruského důstojníka posádky v Postupimi, knížete z Wiedu, za vládce nově utvořené Albanie, takže německý vliv uplatňuje se nejen na dolním Dunaji v bezprostředním sousedství Černého moře, ale i na pobřeží Adrie v neodvislé Albanii. Dynastické svazky spojují i království ře- cké s Berlínem. o K těmto důležitým oporným bodům politiky německé na poloostrově balkán- ském přibude v nejbližších dnech nový. všech posavadních významnější. Německo vysílá v čele s generálem Limanem ze San- dersu nové vojenské organisační síly do Turecka, jejichž poslání jde však mnohem dále, nežli bylo za dřívějšího německého organisátora branných sil tureckých, Goltze paši, kterýž osobně nebyl velitelem žád- ného oddílu sultánské armády. Ačkoli vý- sledky poslední války nesvědčí valně úspěšné organisační činnosti Goltze paši, přece se odhodlala vláda turecká vyjíti je- ště více vstříc německému vojenskému vli- vu a sultán podepsal před nedávnem iradé. kterýmž generál Liman ze Sandersu, šél nového německého vojenského poselství. byl jmenován členem nejvyšší vojenské ra- dy turecké a zároveň velitelem prvního tu- reckého armádního sboru, ležícího posád- kou ve vilajetu cařihradském. Příchod jeho a soudruhů očekává se v Cařihradě v nej- bližších dnech. Sbor armády turecké, jehož bude ge- nerál Liman velitelem, obdrží vesměs za velitele plukovní německé důstojníky. Sbor tento tvoří nejen posádku hlavního města říše turecké, ale i ve všech pevno- stech, jež slouží k obraně obou průlivů mořských: Bosporu a Dardanel. Událost tato, již možno pokládati z mírnou německou okupaci sídla sultánova a průlivů mořských, významu světového, způsobila ovšem značné vzrušení v kruzích trojdohody, zvláště v Rusku a ve Francii Některé ruské časopisy dokazují, že tato vojenská misse německá musí nezbytně vésti ku přiostření styků rusko-německých; nejen proto, že Němci zaujmou takto po- sice, o něž Rusko vedlo tolik krvavých vá- lek, ale i proto, že volnost plavby průlivy bude na příště závislou na vůli německého generála, kterýž v případech mezinárod- ních nesnází jakožto vojenský velitel bude je moci dáti uzavříti a plavbu i obchodních lodí znemožniti, jak se to i za poslední vál- ky stalo z obavy před útoky válečných lodí řeckých. A kdyby nadešly události, jež by postavily Rusy a Turky proti sobě, byli by to němečtí důstojníci, kteří by vedli prví armádní sbor turecký — což se nijak nedá srovnati s dobrými německo-ruskými styky sousedskými! Rovněž, kdyby byl prohlášen v Caři- hradě stav obležení, octne se fakticky všecka moc v rukou německého generála jakožto velitele posádky. Na něm by pal závisela i ochrana evropských vyslanců veškeré kolonie evropské. Rusko prý již za pobytu ministra Ko- kovcova v Berlíně upozornilo vůdčí poli- tické kruhy německé na závadné okolnosti poslání generála Limana, ale diplomati ně- mečtí tvářili se prý překvapeně, jakoby nechápali ruských námitek, přece však prý slíbili, že se vezme zření ke přáním Ruska. Když ale Kokovcov z Berlína odejel, shle- dala prý vláda německá, že jí není možno odepříti svolení, by generál Liman přijal na- bídku sultánovu. O věci jednáno pak mezi velmocem trojdohodcvými, při čemž Francie navrho- vala, aby se žádaly kompensace na Ture- cku, ale Rusko prý setrvalo na svém pů- vodním stanovisku. Německo snažilo se zí- skati času, aby způsobilo hotovou událost, a nabízelo, že později převezme generál Liman velitelství jiného tureckého armád- ního sboru, ihned že se to však nemůže státi, aby neutrpěla prestiž vojenského ně- meckého poselstva. Část ruského tisku zaujímá odchylné stanovisko, dokazujíc, že západní velmnoci, Francie a Anglie, mají ve věci té mnohem větší zájem než Rusko, jemuž v minulých dobách kladly největší překážky v otázce volnosti mořských průlivů, a radí, aby Ru- sko ponechalo volný průběh evropským snahám po rozboru asijského Turecka.
#15 alto_textblock #15
Zatím, jak včerejší cařihradské zprávy oznámily, podal ruský posel jménem troj- dohody velkovezírovi verbální notu, v níž se protestuje proti tomu, že německý ge- nerál byl jmenován velitelem Cařihradu. Anglie zatím učinila kroky, aby na- byla rozhodujícího vlivu v tureckém váleč- ném loďstvu! — Ale v Německu doposud věci líčili tak, jakoby jenom Rusko a Fran- cie předstíraly pobouření, kdežto si po- chvalovali domnělou zdrželivost Anglie. Zakročením Ruska u velikého vezíra vstoupila záležitost tato do stadia tím váž- nějšího, že německé časopisy doporučují aby Německo nečinilo nijakých ústupků. protože jest to životním jeho zájmem, aby Turecko se stalo opětně silným státem. Týkal se snad výrok německého knaneléře v debatě savernské o nynějš vážné době pronešený i situace způ- sobené německou vojenskou missí v Caří- hradě?
#16 alto_textblock #16
Listy z Bulharska.
#17 alto_textblock #17
o olětiplež a. šlei
#18 alto_textblock #18
pno l d
#19 alto_textblock #19
(Situace krále Ferdinanda. — Roz- tržka veřejného míněni) b Ze Sofije, 2. prosince. oli s (Páv.í dopis „Národ. Listů“t.) Čm. Ve svém životopise Fokiona, státníka a vojevůdce athénského z doby Filipa make- donského. Plutarch vyslovuje tuto životní pravdu: Ten, kdo vytýká někomu spáchané chyby, jakoby mu vyčítal jeho neštěsti, a kdo mluví otevřeně, vyvolává dojem, jakoby dru- hého snižoval... Tak i stát, postavený v ne- štěstí, je ve slabosti své příliš citlivým, aby mohl snésti otevřené slovo v době, kdy ho nejvíce potřebuje, protože jiným způsobem opáchané chyby se nenechají napraviti. Proto správa takového státu je vždy věcí nebezpeč- nou, protože vrhá sebe i oncho, jenž mluví k veřejné libosti, současně v propast, a toho, jenž mluví otevřeně, ještě dříve v neštěstí. Zrovna v takové situaci se nachází ode čtyř měsíců Bulharsko u proto i my jsme se zřekli dočasně lákavého pokužení, psáti o vě- cech bulharských a o příčinách jeho tragické pohromy. Z těchže důvodů i v těchto dopisech a na úkor zajímavosti se budeme snažit, aby- chom se dotýkali, kdykeli toho bude třeba bolných míst nejnovější bulharské liistorie největší šetrnosti. Začněme od hlavy. Král Ferdinal n po svých nejméně zbytečných —o návště- vách vídeňských se vrátil do Solije, v klidu a pokoji. Budiž především konstatováno, že žádné vážné hnutí, žádná pozoruhodně agitace protí němu se nevede, a že jeho postavení na trůně není, za daných poměrů, naprosto ofře- seno. Jaký základ mují pověsti o jeho abdikaci, nadmuté přes míru přede vším sepsace lačným tiskem vídeňským, nemůžeme řící. Máme však několik příčin vyslovit domněnku, že myšlenka abdikace přede vším jemu samému není cizí. Na doklad uvedeme pouze tento případ, známý nám z kompetentního pramene: Po bitvěu Lule-Burgesu nějaký prine Dolgoruký, člověk vyšlý z míry, telegrafoval z Vídně králi, že nyní je vhodná doba, aby se vzdal trůnu. Fer- dinand na něj poslal depeši Gešovu s poznám- kou: „To znám ode dávna, že Rusové si přejí podobného něco a jsem rád, že mně Dolgo- ruký upozorňuje!“ — — ěěl Není žádného hnutí proti panovníkovi, protože většina politických vůdců — Radosla- vov, Malinov, Tončev a Genadiev — mu ra- dili k vojně v audiencích, které měli 16./ 29. května t. r. Oni jsou morálně spoluzodpovědní.
#20 alto_textblock #20
FEUILLETON.
#21 alto_textblock #21
agv
#22 alto_textblock #22
(Pygmalion.) Pětiaktová komedie an- glického dramatika Bernarda Shawa, kterou Národní divadlo chystá jako svou nejbližší činoherní novinku, není z jeho dvaceti drama- tických děl poslední. Shaw je svou násilnou honbou za úspěchem, popularitou, hlučnou ozvěnou v evropském tisku zcela modernía neustálé zaměstnávání obecenstva, novini divadel svými názory a svými díly je typickým příznakem takové modernosti, a Shaw pě- stuje ji stejně novinářskými články, polemi- kami, interviewy jako hojností dramatických novinek. Měl tři premiéry za poslední salsonu poslední je groteskní a výstředně zkreslený obrázek ze života ruské carevny Kateřiny s opilým Potemkinem, hrubě posměšně kre- slenou náladou ruského dvora a sentímentálně anglicky počestným i korektním anglickým vyslancem. Humor Sháwův, stejně jako We- dekindův, má cosi ďábelského, schválně d krajnosti přeháněného, že je někdy těžko ro- zeznat, za čím se skrývá hluboká životní fi- losofie a co je nedbalá schválnost či dokonce výsměch publiku — i sobě samému. Divoká. rozháraná útočnost a smělost, vyznívajícíu něho častěji v pošklebnou grimasu tam, kde u Wedekinda zjevuje se za žertem krvavá hrůza života, je oběma dramatikům, kteří tal neústupně zaměstnávají obecenstvo i kritiku společná. Oba znají vytvářet s úchvatnou ji- stotou živé postavy z masa a krve, ale oba zacházejí se svými postavami suverenně jako s loutkami. V dramatickém vytváření svěžího života neznají žádných technických překážek rozbíjejí hravě staré formy dramatu, hrají s virtuosně s látkou i s postavami a odvažuj se všeho, aby vytvořili nové, životné origi- nální umělecké dílo. Dovedou úsilně zaujmou- ti, ovládati a měniti náladu diváků, spějíce bezohledně přes protesty a odpor i přes na
#23 alto_textblock #23
Není žádného hnutí, protože král, aspoň do dneška, zůstává dárcem politické moci. A neni, i jsme přesvědčeni, že nebude žádného hnutí protože i politické skupiny i národ mají ještě v živé paměti obtíže, boje a nebezpečí, jež na Bulharskem vyvolalo svržení Alexandra Bat- (enberského. A konečně i národ i politikové jsou dost zralými, aby si postavili otázku, zdali by změ- na na trůně, při mládí a nehotovosti princově. přinesla zemi jakýkoli prospěch. Naprosto ne Je pravda! katastrofální výsledek vojny seslabil jistou měrou autoritu krále Ferdinan- da. Nestal se v národě nikdy „populárním“, což mu nesloužiž za výčitku. Ale Bulhaři si na něm zakládali. V době svého více než 25letého pa- nování postavil všechny politické strany do řady: jaký mistr politického umění! Smíři Rusko, naložil se Evropě a naučil ji s Bulhar- skem počítat. Měl skvělé přijetí, kdekoli se mu zachtělo, znal, kde se co kutí, věděl vše- cko: jaký diplomatl A mezitím nešťastný osud Bulharska vnu- cuje mnohým myšlenku: „Ztratil kontakt vša- dy, nevěděl nic! Není to onen státník-umělee na němž jsme si zakládalií Je-li toto zklamání oprávněným čili nie my řící nemůžeme. Panovník, jenž s výše trů- nu nemůže nebo nechce se pronésti, má právo na veškerou šetrnost kritiky. Všichni promlu- vili, jenom on musí mlčet. Ale jistý úpadel autority je tu: on se projevuje i ve více nebo méně smělých výčitkách bývalých vládních stran, národňáků i cankovistů, i v povýšené tónině zásedně protimonarchických skupin. jako jsou bulharští pocialisté a dosud skoro anonymní „republikáni“, jakož i ve slovních výpadech výdělkového tisku a rozháraných jednotlivců. Značná část těchto útoků spadá ostatně na vířící volební hnutí. Se všeobecné politické perspektivy však pohlédnuto, podle nejlepšího svědomí můžeme opakovat, že žád- ného nobezpečného hnutí proti osobě krále Ferdinanda neexistuje, a že žádná z politi- ckých stran nemyslí na jeho svržení jako vý- kupné národního neštěstí. Mimechodem budiž podotknuto, že absolutně beze vší podotatyje i vynález vídeňského tisku, jakoby Rusko (ru- sko-froncouzské spiknutí!) podporovalo zde podobné tendence, ostatně ngexistující! — An stinu něčcho podobného zde není pozorovati Naopak: celkem politické strany se snaži zachovat jednotu národa a dynastie, a to je prozatím jediným světlým okamžikem v poli- tické krisí Bulharska, neboť nejelementárnějš silou každého národa je jeho jednakost, vy- rovnenest, hutnost, celnvöst. pokud možno mnoha směrech. Za to bohužel národ nám, jeh politisující společnost, jsou rozděleni snad tak silně, jako v dobách Stambulových, snad i ví- ce, otázkou, záhadou, a nejspíše snad intri- kom: Jakou roli hrálo Rusko v našem neště- stí? Jakou účast má ono v naší pohromě? Máme se ho zřeknout a přimknout se k Ra- kousku, rozuměj k Rakousku protiruskému čili ne?! — i
#24 alto_textblock #24
Benešův semilský případ. „Důkladnější soud“, jak orgán dra. Boučka nazývá porotu, probrav svědomitě všechen žalobní materiál, odscudil p. Edvarda Be- neše, bývalého starostu a předsedu městské spořítelny v Semilech, pro zločin podvodu do žaláře na patnáct měsíců. Je neobyčejně za- jímavo, jak se k případu p. Benešovu posta- vily časopisy, které mají denně plná ústa boje proti korupci! Čekali byste, že po uveřejnění dopisů Benešových, v nichž Beneš přiznával, že podpisoval bez vědomí svých společníků za firmu Jos. Prokopa syno-
#25 alto_textblock #25
dšení a obdiv ke svému cíli. Je cílem tim ne- bývalý úspěch či nebývalé uměn:? Snad obalí ale tolik je jisto, že jsou oba silné, bezohledné a význačné individuality. Shawův Pygmalion je poměrně krotký vedle prvých jeho odvážných dramatických novot. Je to komedic z čistě angliekého, mo- derního prostředí, prozrazující místy v dialogu vliv hravé žertovnosti Wildeovy komedieo bunburysmu, ale originální i látkou i myšlen- kami, třeba že thema je založeno na řecké po- vídce o oživené soše krále Pygmaliona, kte- rou zná obecenstvo většinou jen z „Krásné Galathey“. Moderním „Pygmalionem“ je Hig- sins, profesor fonetiky, který suchou vědu hláskosloví a výslovnosti učinil výnosným, praktickým řemeslem. Učí za dobrý honerář anglické parvenus korektní společenské mlu- vě, odvyká jim nepříjemný přízvuk jejich bý- valého prostředí, umí dělat z bývalých při- slušníků páté čtvrtí“ nebo venkovských předměstí, mluvicích žargonem nejnižších tříd. pány a dámy, vyjadřující se klasickou řeč Shakespearovou a Miltonovou. A při tom je přímo Sherlock Holmes jazykozpytu: říká ka- ždému na potkání po několika slovech, ze které londýnské čtvrti neb odkud z venkov pochází, odhaduje i původ rodičů — a to vše jen z pouhého přízvuku a z několika frání. Výdělek není mu ovšem věcí hlavní. Je váš- nivý učenec, slavného jména, za nímž přijížd z Indie horlivý badatel indických nářečí, bo- hatý plukovník Piekering, a na jehož slovo americký milionář nepatrnému povozníku od- kazuje desetitisícovou rentu. Higgins chce se zaskvět před přitelem Piekeringem mocí svého zázračného umění Vsadí se, že za půl léta udělá z potulné kvě- tinářky, nevzdělané, mluvící nejhrubším lon- dýnským dialektem, dámu, kterou bude možno bez obavy uvést jako vévodkyni do vznešené společnosti. A pokus se mu zdaří až příliš dobře. Zanedbaná Elíza Doolittleova, odkáza-
#26 alto_textblock #26
vé a spol. směnky, že tyto směnky dával eskomptovati semilské spořitelně, jejímž byl předsedou, že dal si otevříti zvláštní konto pro tyto směnky a že obnosů takto získaných nepoužíval ve prospěch firmy, nýbrž ve prospěch svůj a jiných, každý normálně myslí- cí člověk řekne, že to byl podvodnik, který zneužíval svého postavení jakožto starosta města a předseda městské spořitelny, že fir- mu, do které vložil všeho všudy 10.000 K, uvedl směnkami za 290.000 K do záhuby —. — Ale tak to v Čechách nechodí! Pan Edvar Beneš patří do státoprávně-pokrokové strany. která má souručenství s býv. reali- sty, nár. sociály a s p. drem. Strán- ským z Brna. Pan Edvard Beneš najednou není podvodník, nepřivedl se na lavici obžalovaných svými skutky, nezneuží va svého veřejného postavení k vylákání úvěrů. nepřivedl do zkázy firmu, do které vloži mizerných 10.000 K a na jejíž konto vybral 290.000 K — ne — pan Eduard Bene je — politický mučedník, muž, který chtěl zprůmyslnit celé Semilsko, znamenitý národní hospodář, přímý člověk, jemuž přes verdikt poroty sluší podati ruku!! Ano, pan Edvard Beneš je politický mu- čedník: na lavici obžalovaných při- vedla ho strana státoprávně-po- kroková! Neboť kam podělo se těch 290.000 K, nebylo plně prokázáno: 45.000 vypůjčil si p. dr. Antonín Hajn, 10.000 použi- to na koupi akcií „Samostatnosti“, kolem 50.000 bylo dále půjčeno na směnky jiným. Zezbytku do podniku firmy ne- příšlo nic, poněvadž by p. Edvard Beneš jistě obnosy ty u firmy byl by si dal potvrdit a také musilo by něco za ně ve firmě být!A říká-li p. Beneš, že z toho na 30.000 dal do rakvárny, bude to docela jiná rakvár- na, nežli ta, kterou měla firma v Semilecha kterou chtěla přenést do Hostivaře. Bude to rakvárna, do které pohrbeno bylo mnoho ne- jenom peněz, nýbrž také mnoho dobrých jmen, jak jsme to viděli v chrudimském procese. Pan Edvard Beneš z cizího, ze jmění vkladatelů spořitelny, které bylo svěřeno jeho péči jako starosty města a předsedy spoři- telny, dělal politickou agitaci, a ne- slyželi jsme dosud, že by strana státoprávně- pokroková mezi svými příslušníky sbírala na to, oč p. Bene5 spořitelnu semil- skou ošidil a státoprávní stranu obohatil. Když ve Svatováclavské záložně v Praze propukla aléra mecenáše Orta, byla česká veřejnost ještě zdravější — tehda národní podniky vracely Sva- továclavské záložně to, co Ort z cizíh jmění jim byl daroval. Dnes se nesty di listy, které mají plná ústa morálky, hájitp Beneše dokonce tím, že z cizích peněz dě- lal — mecenáše...! Poklesl ve veřejném mí- něni v Čechách skutečně smysl pro merálku. když veřejnost snese, aby orgány státoprávně- pokrokové, realistické a nár. sociální s orgá- nem p. dra. Stránského v čele, mohly hájit zásadu, že se může krást, jen když z ukrade- ného se dělá — — mecenášství . .. Pan Beneš prý proto přišel až k jičínským koncům, protože prý pojal myšlenku zprůmy- olnění Semilska. O takové myšlenky nenív Čechách nouze, ale jejich provedení je obtížné, má-li spočívati na reelních a pocti- vých základech. Pan Beneš stavěl velikou rakvárnu v — Hostivaři, a to snad p. dr. Stránský a všichni jeho konsorti vědí, že Hostivař není u Semil. Na toto zprůmy slnění Hostivaře p. Beneš vytahal ze spořitel- ny chudého horského kraje přes 600.000K a zanechal spořitelně svou nedodělanou stav- bu jakožto zástavu.
#27 alto_textblock #27
ná jen na sebe a běhající londýnskými ulice- mi s květinovým košem jako potuiný psíček změní se v jeho rukou v krasavici, mluvíc nejpůvabnější spisovnou angličinou. Mc. Hig- gins je sice znamenitý fonctik, ale velmi ne- dbalý, prchlivý a nezpůsobný starý mládenec Násilník, pohrdající ženami i životem, brutali- sující děvče jako vivisekčního králika: za- chází s ní jen jako s předmětem svého po- kusu, je přesvědčen, že v ní není ani jiskřičky vnitřního života, domnívá se, že její duševní rozkvět není nic jiného než naučená forma, jako u učelivého psíka, provádějícího na roz- kaz obratné kousky. V Elize však probouzí se v novém pro- středí žena. Higgins pozoruje jen, že její smy- sly jsou citlivější než jeho, že vystihuje slu- chem přesněji rozdílné odstíny samohlásek než on, že dovede lépe podržet v pamětia reprodukovat mimiku, akcent, hudební ryt- mus. Eliza chápe však víci chápe rozdíl meri bezohledným Higginsem, jenž zachází se vše- mi lidmi stejně brutálně a mezi uhlazeným gentlemanem Piekeringem, jenž s ní zachází jako s dámou. Tato pozornost probudí vní úctu k sobě samé. Higgins umí jí dáti jen pří- zvuk a vzezření vznešené dámy — božskou jiskrou vlastního nitra stane se ušlechtilou že- nou. A když Higgins, vyhráv skvěle svoji sázku, pokračuje ve svých neomalenostech „oživená socha“ se vzbouří a prchne k jeho matce. Shaw nezkazil svoji hru šablonovitým závěrem, zkrocením zamilovaného divocha a vzájemným vyznáním lásky. Konečná roz- mluva mezi rozzuřeným „Pygmalionem“ krásnou uprchlicí je vším jiným, jenom ne ob- vyklou předehrou zasnoubení. Higgins zou- fale hájí své právo na bezohlednost k výtvoru svého ducha a své vědy, za nějž považuje Elizu, a Eliza — tušící ovšem stejně jako on zasáhnutí Afrodity, stelné jako v řecké báji — nalézá prostředek, jak přemoci svého mar- nivě pyšného „tvůrce“. Když ani zamilovaný
#28 alto_textblock #28
Mladá spořitelna semilská sebrala kde jaký haléř na drahých vkladech, a to všecko dovedl semilský pan starosta a předseda této spořitelny pro sebe a pro své kamará- dy vybrati, všecko vložit proti zřejmým předpisům zákona a spořitelního regu- lativu na podniky velmi riskantní a tak uvést na pokraj záhuby městský ústav a město, kte- ré vkladatelům za zaplacení vkladů ručí. Spořitelna neměla svého vlastního jmění, jak tomu je u akeiových bank, které mají svoje nevypověditelné akciové kapitály a reservní fondy a jsou povolány k tomu, aby poskytovaly obchodním a prů- myslovým podnikům úvěr. To p. Beneš i jeho kamarádi dobře věděli, měli v Semilech i filiálky takovýchto bank, ale pro úvěr k nim nešli, poněvadž tyto banky by bý- valy samy zkoumaly, aniž by jim to musilo nařizovat místodržitelství, podniky těchto firem a nemohly by povoliti takové neslýchaně vysoké úvěry, jaké sám sobě a svým kamarádům ve spořitelně semilské pan staro- sta a předseda spořitelny Beneš bez kontroly bonity podniků, bez zkoumání, je-li spořitelna kryta, rozdával. Pan dr. Stránský jako obhájce Benešův mohl ve prospěch svého klienta uplatňovati leccos, čemu nevěřil, ale může-li pod plným svým jménem napsat, že p. Beneš má ruce čisté, pak je také za hlásání takove morálky zodpověden té moravské ve- řejnosti, která muži s tak laxními ná- zory o nedotknutelnosti cizího ma- jetku a svěřených peněz svěřuje vedení důležitých zemských fi- nančních podniku. Po celou dobu přelíčení v Jičíně úplně věcně jsme referovali a nedáme se invektiva- mi, kterými se leckdo pokouší svést otázku, o niž jde, na jiné koleje, vyrušiti z kli lu. Kdyby p. Beneš býval patřil k naší straně, víme jistě, že by již dávno — nebyl v na- šistraně. Každá strana může míti lidi špat- né a podvodníky, ale její smysl pro veřej- nou morálku jeví se v tom, odstraní-li ze svého středu lidi, jimž byla špat- nost dokázána. Panu Benešovi byla do- kázána řada špatností a on sám se k pod- vodným jednáním přiznal — přes to je tajem- nikem strany státoprávně-pokrokové, národní sociálové podávají mu ruku, „čas“ ne- podrobuje se verdiktu „důkladnějšího soudu“, jakým je porota, a p. dr. Stránský říká, že porota sice p. Beneše odsoudila, ale že Benezovy ruce jsou čišté — — Zdo máte pohromadě tu společnost. která chce nalhat české veřejnosti, že její niejpřednější snahou jest — očišťovat ve- řejný život v Čechách a činit samosprávu bezůhonnoul .
#29 alto_textblock #29
sž hvre ce Z Vídně, 5. prosince. (K. k.) Volenský výbor rakouské delegace konal dnes dopoledne schůzi. Zpravodní dr. Exner pojednává jménem užšího výboru o živnostenských a průmyslových dodávkách. Poukazuje na velké obtiže, existující pro vojenskou a námořní aprávu při rozdělení dodávek mezi živnosti a prů- mysl, na obtíže, jež vznikají tim, že vojenská správa má luštiti problém, jednak aby svoji spotřebu kryla v míru a jednak aby pomýšlela na vážný případ, což může se státi také nutným při zvýšení míro- vého stavu vojska. V době od r. 1908 až 1909 a 1912 až 1913 učinila vojenská správa v lomto směru dů- ležité zkušenosti. Otázka rozdělení jest kompliko- vána ještě více poměrem mezi Rakouskem a Uher- skem, takže vojenská správa musí prováděti pro- středkovací politiku nejenom mezi průmyslem živnostmi, nýbrž také mezi jednotlivými skupinami cbou říšských polovin. S politováním musí však
#30 alto_textblock #30
nápadník a hrozba svatbou s ním neúčinkuje. hrozí vědeckou konkurenci. Eliza zná nyní do- konale jeho methody a aparáty, má jemnější smytl pro odstíny řeči a všechny finesy jeho umění, chce jít k jeho rivalovi. Higgins po- znává, že místo pokusného zvířátka stojí proti němu nebezpečná soupeřka. Chápe, že ne- zbývá mu, než uznat vnitřní cenu této družky v umění, vědě — i v životě. Hněvají se sice na oko, když padá opona, ale cítí, že jsou spiati pro život. Není nesnadno nalézt v této hře, která šumí a kypí groteskními nápady, paradoxy a žerty hlubokou myšlenku o po- měru muže a ženy, skvělé psychologické stu- dium, rozkošnou, výstižnou kresbu postav. Ale Shaw sám staví se, jakoby hlavní starost věnoval zevní dramatické virtuositě, podrob- ným popisům scény, neobvyklým žertům dia- logu, třpytivému povrchu, scenickým překva- pením, lehké zábavě publika. První akt odehrává se v Covent Garden. pod portálem svatopavelské kathedrály, před půlnocí, za strašného lijáku. Matka, dcera syn z chudé, honosivé šlechty shánějí povoz a třesou se zimou. Mladá květinářka nabízí své kytičky, Higgins stojí opodál a píše si do zápisníku její dialektické perly. Eliza má jej za policejního špicla, který ji chce zničit udá- ním, že provozuje nekalou živnost, oslovujíe pány brání se, zvědavci pletou se do sporu, na konec Pickering pozná Higginse a Eliza doví se, že je to pán, který učí společensky becvadně mluvit. Druhý akt: pracovna starého jazyko- zpytce, plná moderních aparátů, Eliza v ne- možné toilettě přichází požádat jej, aby ji vzal do učení. Figura Higelnsovy hospodyně, da- remného otce Elizy, jenž chce peníze, sázka mezi Higginsem a Pickeringem, brutální po- čátek učení. V třetím aktu ušlechtilé ovzduší i Higgin- sovy matky, zbožňovatelky Morrisova uměle- ckého průmyslu a Burne Jonesových maleb.