#1
alto_textblock
#1
Ročník padesátý třetl.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v sobotu 6. prosince 19 3.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 335.
#4
alto_textblock
#4
Na ranní avečerní listy
předplání se
V Praze v administracki
na měsíe
na čtvrt leta . . . . 8 K —k
s dvojt donáškou.
na měsle
aa ctvrt ieta . 7 kenk
ve fliálkách
na měske
2 K 30h
Postou:
a méslo
na čtvrt leta . . . 9 K o0k
s dvojí zásilko
na měsíe
na čtvrt leta
:k e
#8
alto_textblock
#8
ote oon
#9
alto_textblock
#9
szteoslšerevo ek
#10
alto_textblock
#10
sd vennvn
#11
alto_textblock
#11
V drobném pvodejla
ranni čislo o sobě
sa e
večerní
sa s k
Ve dlálkách na venkově
ranni dislo
10
večerni
.
5h
#12
alto_textblock
#12
Inseráty
planí se hotové napred
Předplacení a lnserty přijína
administrace v Marianské ul.,. a
Tam nacházeji se tás
redakce, tiskárna a expediee
„Národnleh Listů“
Rukopisy se nevraceii
#13
alto_textblock
#13
Dnešní číslo pro Prahu jest oji,
s přílohou pro venkov o 1 stranách.
#14
alto_textblock
#14
Německý velitel v Cařihradě.
Již dávno pozbyl pravdivosti své, ač-li
ji kdy měl, Bismarkův výrok, že Německo
nemá na Balkáně nijakých přímých zájmů
a že pro něj neobětuje hnáty ani jediného
pomořanského granátníka. Všecek průběh
poslední balkánské krise podal četné do-
klady toho, že Německo zasahovalo roz-
hodně do jejího vývoje. Když byla přeru-
čena londýnská konference a pokračovalo
ne ve válce balkánských spojenců proti
Turecku, došly z Berlína první zprávyo
tom, že „jest třeba, aby se ještě trochu
bojovalo na Balkáně.“ Později, po válce o
rozdělení území Tureckem odstoupeného
spojencům, nepokrytě se přiznávalo, že
německé vlivy rozhodovaly v jednání o mí-
ru bukurešíském, a mír ten zjednal rozho-
dujicí postavení Rumunsku, kdež vládne
vedlejší linie hohenzollernská. V příbuzen-
sivu bukurešťském připadli také první na
kandidaturu pruského důstojníka posádky
v Postupimi, knížete z Wiedu, za vládce
nově utvořené Albanie, takže německý
vliv uplatňuje se nejen na dolním Dunaji v
bezprostředním sousedství Černého moře,
ale i na pobřeží Adrie v neodvislé Albanii.
Dynastické svazky spojují i království ře-
cké s Berlínem.
o
K těmto důležitým oporným bodům
politiky německé na poloostrově balkán-
ském přibude v nejbližších dnech nový.
všech posavadních významnější. Německo
vysílá v čele s generálem Limanem ze San-
dersu nové vojenské organisační síly do
Turecka, jejichž poslání jde však mnohem
dále, nežli bylo za dřívějšího německého
organisátora branných sil tureckých, Goltze
paši, kterýž osobně nebyl velitelem žád-
ného oddílu sultánské armády. Ačkoli vý-
sledky poslední války nesvědčí valně
úspěšné organisační činnosti Goltze paši,
přece se odhodlala vláda turecká vyjíti je-
ště více vstříc německému vojenskému vli-
vu a sultán podepsal před nedávnem iradé.
kterýmž generál Liman ze Sandersu, šél
nového německého vojenského poselství.
byl jmenován členem nejvyšší vojenské ra-
dy turecké a zároveň velitelem prvního tu-
reckého armádního sboru, ležícího posád-
kou ve vilajetu cařihradském. Příchod jeho
a soudruhů očekává se v Cařihradě v nej-
bližších dnech.
Sbor armády turecké, jehož bude ge-
nerál Liman velitelem, obdrží vesměs za
velitele plukovní německé důstojníky. Sbor
tento tvoří nejen posádku hlavního
města říše turecké, ale i ve všech pevno-
stech, jež slouží k obraně obou průlivů
mořských: Bosporu a Dardanel.
Událost tato, již možno pokládati z
mírnou německou okupaci sídla sultánova
a průlivů mořských, významu světového,
způsobila ovšem značné vzrušení v kruzích
trojdohody, zvláště v Rusku a ve Francii
Některé ruské časopisy dokazují, že tato
vojenská misse německá musí nezbytně
vésti ku přiostření styků rusko-německých;
nejen proto, že Němci zaujmou takto po-
sice, o něž Rusko vedlo tolik krvavých vá-
lek, ale i proto, že volnost plavby průlivy
bude na příště závislou na vůli německého
generála, kterýž v případech mezinárod-
ních nesnází jakožto vojenský velitel bude
je moci dáti uzavříti a plavbu i obchodních
lodí znemožniti, jak se to i za poslední vál-
ky stalo z obavy před útoky válečných lodí
řeckých. A kdyby nadešly události, jež by
postavily Rusy a Turky proti sobě, byli by
to němečtí důstojníci, kteří by vedli prví
armádní sbor turecký — což se nijak nedá
srovnati s dobrými německo-ruskými styky
sousedskými!
Rovněž, kdyby byl prohlášen v Caři-
hradě stav obležení, octne se fakticky
všecka moc v rukou německého generála
jakožto velitele posádky. Na něm by pal
závisela i ochrana evropských vyslanců
veškeré kolonie evropské.
Rusko prý již za pobytu ministra Ko-
kovcova v Berlíně upozornilo vůdčí poli-
tické kruhy německé na závadné okolnosti
poslání generála Limana, ale diplomati ně-
mečtí tvářili se prý překvapeně, jakoby
nechápali ruských námitek, přece však prý
slíbili, že se vezme zření ke přáním Ruska.
Když ale Kokovcov z Berlína odejel, shle-
dala prý vláda německá, že jí není možno
odepříti svolení, by generál Liman přijal na-
bídku sultánovu.
O věci jednáno pak mezi velmocem
trojdohodcvými, při čemž Francie navrho-
vala, aby se žádaly kompensace na Ture-
cku, ale Rusko prý setrvalo na svém pů-
vodním stanovisku. Německo snažilo se zí-
skati času, aby způsobilo hotovou událost,
a nabízelo, že později převezme generál
Liman velitelství jiného tureckého armád-
ního sboru, ihned že se to však nemůže
státi, aby neutrpěla prestiž vojenského ně-
meckého poselstva.
Část ruského tisku zaujímá odchylné
stanovisko, dokazujíc, že západní velmnoci,
Francie a Anglie, mají ve věci té mnohem
větší zájem než Rusko, jemuž v minulých
dobách kladly největší překážky v otázce
volnosti mořských průlivů, a radí, aby Ru-
sko ponechalo volný průběh evropským
snahám po rozboru asijského Turecka.
#15
alto_textblock
#15
Zatím, jak včerejší cařihradské zprávy
oznámily, podal ruský posel jménem troj-
dohody velkovezírovi verbální notu, v níž
se protestuje proti tomu, že německý ge-
nerál byl jmenován velitelem Cařihradu.
Anglie zatím učinila kroky, aby na-
byla rozhodujícího vlivu v tureckém váleč-
ném loďstvu! — Ale v Německu doposud
věci líčili tak, jakoby jenom Rusko a Fran-
cie předstíraly pobouření, kdežto si po-
chvalovali domnělou zdrželivost Anglie.
Zakročením Ruska u velikého vezíra
vstoupila záležitost tato do stadia tím váž-
nějšího, že německé časopisy doporučují
aby Německo nečinilo nijakých ústupků.
protože jest to životním jeho zájmem, aby
Turecko se stalo opětně silným státem.
Týkal se snad výrok německého
knaneléře v debatě savernské o nynějš
vážné době pronešený i situace způ-
sobené německou vojenskou missí v Caří-
hradě?
#16
alto_textblock
#16
Listy z Bulharska.
#17
alto_textblock
#17
o olětiplež a. šlei
#18
alto_textblock
#18
pno l d
#19
alto_textblock
#19
(Situace krále Ferdinanda. — Roz-
tržka veřejného míněni)
b
Ze Sofije, 2. prosince.
oli
s (Páv.í dopis „Národ. Listů“t.)
Čm. Ve svém životopise Fokiona, státníka
a vojevůdce athénského z doby Filipa make-
donského. Plutarch vyslovuje tuto životní
pravdu: Ten, kdo vytýká někomu spáchané
chyby, jakoby mu vyčítal jeho neštěsti, a kdo
mluví otevřeně, vyvolává dojem, jakoby dru-
hého snižoval... Tak i stát, postavený v ne-
štěstí, je ve slabosti své příliš citlivým, aby
mohl snésti otevřené slovo v době, kdy ho
nejvíce potřebuje, protože jiným způsobem
opáchané chyby se nenechají napraviti. Proto
správa takového státu je vždy věcí nebezpeč-
nou, protože vrhá sebe i oncho, jenž mluví k
veřejné libosti, současně v propast, a toho, jenž
mluví otevřeně, ještě dříve v neštěstí.
Zrovna v takové situaci se nachází ode
čtyř měsíců Bulharsko u proto i my jsme se
zřekli dočasně lákavého pokužení, psáti o vě-
cech bulharských a o příčinách jeho tragické
pohromy. Z těchže důvodů i v těchto dopisech
a na úkor zajímavosti se budeme snažit, aby-
chom se dotýkali, kdykeli toho bude třeba
bolných míst nejnovější bulharské liistorie
největší šetrnosti.
Začněme od hlavy. Král Ferdinal n
po svých nejméně zbytečných —o návště-
vách vídeňských se vrátil do Solije, v klidu
a pokoji. Budiž především konstatováno, že
žádné vážné hnutí, žádná pozoruhodně agitace
protí němu se nevede, a že jeho postavení na
trůně není, za daných poměrů, naprosto ofře-
seno. Jaký základ mují pověsti o jeho abdikaci,
nadmuté přes míru přede vším sepsace lačným
tiskem vídeňským, nemůžeme řící. Máme však
několik příčin vyslovit domněnku, že myšlenka
abdikace přede vším jemu samému není cizí.
Na doklad uvedeme pouze tento případ, známý
nám z kompetentního pramene: Po bitvěu
Lule-Burgesu nějaký prine Dolgoruký, člověk
vyšlý z míry, telegrafoval z Vídně králi, že
nyní je vhodná doba, aby se vzdal trůnu. Fer-
dinand na něj poslal depeši Gešovu s poznám-
kou: „To znám ode dávna, že Rusové si přejí
podobného něco a jsem rád, že mně Dolgo-
ruký upozorňuje!“ — —
ěěl
Není žádného hnutí proti panovníkovi,
protože většina politických vůdců — Radosla-
vov, Malinov, Tončev a Genadiev — mu ra-
dili k vojně v audiencích, které měli 16./ 29.
května t. r. Oni jsou morálně spoluzodpovědní.
#20
alto_textblock
#20
FEUILLETON.
#21
alto_textblock
#21
agv
#22
alto_textblock
#22
(Pygmalion.) Pětiaktová komedie an-
glického dramatika Bernarda Shawa, kterou
Národní divadlo chystá jako svou nejbližší
činoherní novinku, není z jeho dvaceti drama-
tických děl poslední. Shaw je svou násilnou
honbou za úspěchem, popularitou, hlučnou
ozvěnou v evropském tisku zcela modernía
neustálé zaměstnávání obecenstva, novini
divadel svými názory a svými díly je typickým
příznakem takové modernosti, a Shaw pě-
stuje ji stejně novinářskými články, polemi-
kami, interviewy jako hojností dramatických
novinek. Měl tři premiéry za poslední salsonu
poslední je groteskní a výstředně zkreslený
obrázek ze života ruské carevny Kateřiny
s opilým Potemkinem, hrubě posměšně kre-
slenou náladou ruského dvora a sentímentálně
anglicky počestným i korektním anglickým
vyslancem. Humor Sháwův, stejně jako We-
dekindův, má cosi ďábelského, schválně d
krajnosti přeháněného, že je někdy těžko ro-
zeznat, za čím se skrývá hluboká životní fi-
losofie a co je nedbalá schválnost či dokonce
výsměch publiku — i sobě samému. Divoká.
rozháraná útočnost a smělost, vyznívajícíu
něho častěji v pošklebnou grimasu tam, kde
u Wedekinda zjevuje se za žertem krvavá
hrůza života, je oběma dramatikům, kteří tal
neústupně zaměstnávají obecenstvo i kritiku
společná. Oba znají vytvářet s úchvatnou ji-
stotou živé postavy z masa a krve, ale oba
zacházejí se svými postavami suverenně jako
s loutkami. V dramatickém vytváření svěžího
života neznají žádných technických překážek
rozbíjejí hravě staré formy dramatu, hrají s
virtuosně s látkou i s postavami a odvažuj
se všeho, aby vytvořili nové, životné origi-
nální umělecké dílo. Dovedou úsilně zaujmou-
ti, ovládati a měniti náladu diváků, spějíce
bezohledně přes protesty a odpor i přes na
#23
alto_textblock
#23
Není žádného hnutí, protože král, aspoň do
dneška, zůstává dárcem politické moci. A neni,
i jsme přesvědčeni, že nebude žádného hnutí
protože i politické skupiny i národ mají ještě
v živé paměti obtíže, boje a nebezpečí, jež na
Bulharskem vyvolalo svržení Alexandra Bat-
(enberského.
A konečně i národ i politikové jsou dost
zralými, aby si postavili otázku, zdali by změ-
na na trůně, při mládí a nehotovosti princově.
přinesla zemi jakýkoli prospěch. Naprosto ne
Je pravda! katastrofální výsledek vojny
seslabil jistou měrou autoritu krále Ferdinan-
da. Nestal se v národě nikdy „populárním“, což
mu nesloužiž za výčitku. Ale Bulhaři si na něm
zakládali. V době svého více než 25letého pa-
nování postavil všechny politické strany do
řady: jaký mistr politického umění! Smíři
Rusko, naložil se Evropě a naučil ji s Bulhar-
skem počítat. Měl skvělé přijetí, kdekoli se
mu zachtělo, znal, kde se co kutí, věděl vše-
cko: jaký diplomatl
A mezitím nešťastný osud Bulharska vnu-
cuje mnohým myšlenku: „Ztratil kontakt vša-
dy, nevěděl nic! Není to onen státník-umělee
na němž jsme si zakládalií
Je-li toto zklamání oprávněným čili nie
my řící nemůžeme. Panovník, jenž s výše trů-
nu nemůže nebo nechce se pronésti, má právo
na veškerou šetrnost kritiky. Všichni promlu-
vili, jenom on musí mlčet. Ale jistý úpadel
autority je tu: on se projevuje i ve více nebo
méně smělých výčitkách bývalých vládních
stran, národňáků i cankovistů, i v povýšené
tónině zásedně protimonarchických skupin.
jako jsou bulharští pocialisté a dosud skoro
anonymní „republikáni“, jakož i ve slovních
výpadech výdělkového tisku a rozháraných
jednotlivců. Značná část těchto útoků spadá
ostatně na vířící volební hnutí. Se všeobecné
politické perspektivy však pohlédnuto, podle
nejlepšího svědomí můžeme opakovat, že žád-
ného nobezpečného hnutí proti osobě krále
Ferdinanda neexistuje, a že žádná z politi-
ckých stran nemyslí na jeho svržení jako vý-
kupné národního neštěstí. Mimechodem budiž
podotknuto, že absolutně beze vší podotatyje
i vynález vídeňského tisku, jakoby Rusko (ru-
sko-froncouzské spiknutí!) podporovalo zde
podobné tendence, ostatně ngexistující! — An
stinu něčcho podobného zde není pozorovati
Naopak: celkem politické strany se snaži
zachovat jednotu národa a dynastie, a to je
prozatím jediným světlým okamžikem v poli-
tické krisí Bulharska, neboť nejelementárnějš
silou každého národa je jeho jednakost, vy-
rovnenest, hutnost, celnvöst. pokud možno
mnoha směrech. Za to bohužel národ nám, jeh
politisující společnost, jsou rozděleni snad tak
silně, jako v dobách Stambulových, snad i ví-
ce, otázkou, záhadou, a nejspíše snad intri-
kom: Jakou roli hrálo Rusko v našem neště-
stí? Jakou účast má ono v naší pohromě?
Máme se ho zřeknout a přimknout se k Ra-
kousku, rozuměj k Rakousku protiruskému
čili ne?! — i
#24
alto_textblock
#24
Benešův semilský případ.
„Důkladnější soud“, jak orgán dra. Boučka
nazývá porotu, probrav svědomitě všechen
žalobní materiál, odscudil p. Edvarda Be-
neše, bývalého starostu a předsedu městské
spořítelny v Semilech, pro zločin podvodu do
žaláře na patnáct měsíců. Je neobyčejně za-
jímavo, jak se k případu p. Benešovu posta-
vily časopisy, které mají denně plná ústa boje
proti korupci! Čekali byste, že po uveřejnění
dopisů Benešových, v nichž Beneš
přiznával, že podpisoval bez vědomí
svých společníků za firmu Jos. Prokopa syno-
#25
alto_textblock
#25
dšení a obdiv ke svému cíli. Je cílem tim ne-
bývalý úspěch či nebývalé uměn:? Snad obalí
ale tolik je jisto, že jsou oba silné, bezohledné
a význačné individuality.
Shawův Pygmalion je poměrně krotký
vedle prvých jeho odvážných dramatických
novot. Je to komedic z čistě angliekého, mo-
derního prostředí, prozrazující místy v dialogu
vliv hravé žertovnosti Wildeovy komedieo
bunburysmu, ale originální i látkou i myšlen-
kami, třeba že thema je založeno na řecké po-
vídce o oživené soše krále Pygmaliona, kte-
rou zná obecenstvo většinou jen z „Krásné
Galathey“. Moderním „Pygmalionem“ je Hig-
sins, profesor fonetiky, který suchou vědu
hláskosloví a výslovnosti učinil výnosným,
praktickým řemeslem. Učí za dobrý honerář
anglické parvenus korektní společenské mlu-
vě, odvyká jim nepříjemný přízvuk jejich bý-
valého prostředí, umí dělat z bývalých při-
slušníků páté čtvrtí“ nebo venkovských
předměstí, mluvicích žargonem nejnižších tříd.
pány a dámy, vyjadřující se klasickou řeč
Shakespearovou a Miltonovou. A při tom je
přímo Sherlock Holmes jazykozpytu: říká ka-
ždému na potkání po několika slovech, ze
které londýnské čtvrti neb odkud z venkov
pochází, odhaduje i původ rodičů — a to vše
jen z pouhého přízvuku a z několika frání.
Výdělek není mu ovšem věcí hlavní. Je váš-
nivý učenec, slavného jména, za nímž přijížd
z Indie horlivý badatel indických nářečí, bo-
hatý plukovník Piekering, a na jehož slovo
americký milionář nepatrnému povozníku od-
kazuje desetitisícovou rentu.
Higgins chce se zaskvět před přitelem
Piekeringem mocí svého zázračného umění
Vsadí se, že za půl léta udělá z potulné kvě-
tinářky, nevzdělané, mluvící nejhrubším lon-
dýnským dialektem, dámu, kterou bude možno
bez obavy uvést jako vévodkyni do vznešené
společnosti. A pokus se mu zdaří až příliš
dobře. Zanedbaná Elíza Doolittleova, odkáza-
#26
alto_textblock
#26
vé a spol. směnky, že tyto směnky dával
eskomptovati semilské spořitelně, jejímž byl
předsedou, že dal si otevříti zvláštní konto
pro tyto směnky a že obnosů takto získaných
nepoužíval ve prospěch firmy, nýbrž ve
prospěch svůj a jiných, každý normálně myslí-
cí člověk řekne, že to byl podvodnik, který
zneužíval svého postavení jakožto starosta
města a předseda městské spořitelny, že fir-
mu, do které vložil všeho všudy 10.000 K,
uvedl směnkami za 290.000 K do záhuby —. —
Ale tak to v Čechách nechodí! Pan Edvar
Beneš patří do státoprávně-pokrokové strany.
která má souručenství s býv. reali-
sty, nár. sociály a s p. drem. Strán-
ským z Brna. Pan Edvard Beneš najednou
není podvodník, nepřivedl se na lavici
obžalovaných svými skutky, nezneuží va
svého veřejného postavení k vylákání úvěrů.
nepřivedl do zkázy firmu, do které vloži
mizerných 10.000 K a na jejíž konto vybral
290.000 K — ne — pan Eduard Bene
je — politický mučedník, muž, který
chtěl zprůmyslnit celé Semilsko, znamenitý
národní hospodář, přímý člověk, jemuž přes
verdikt poroty sluší podati ruku!!
Ano, pan Edvard Beneš je politický mu-
čedník: na lavici obžalovaných při-
vedla ho strana státoprávně-po-
kroková! Neboť kam podělo se těch
290.000 K, nebylo plně prokázáno: 45.000
vypůjčil si p. dr. Antonín Hajn, 10.000 použi-
to na koupi akcií „Samostatnosti“, kolem
50.000 bylo dále půjčeno na směnky jiným.
Zezbytku do podniku firmy ne-
příšlo nic, poněvadž by p. Edvard Beneš
jistě obnosy ty u firmy byl by si dal potvrdit
a také musilo by něco za ně ve firmě být!A
říká-li p. Beneš, že z toho na 30.000 dal do
rakvárny, bude to docela jiná rakvár-
na, nežli ta, kterou měla firma v Semilecha
kterou chtěla přenést do Hostivaře. Bude to
rakvárna, do které pohrbeno bylo mnoho ne-
jenom peněz, nýbrž také mnoho dobrých jmen,
jak jsme to viděli v chrudimském procese.
Pan Edvard Beneš z cizího, ze jmění
vkladatelů spořitelny, které bylo svěřeno jeho
péči jako starosty města a předsedy spoři-
telny, dělal politickou agitaci, a ne-
slyželi jsme dosud, že by strana státoprávně-
pokroková mezi svými příslušníky sbírala na
to, oč p. Bene5 spořitelnu semil-
skou ošidil a státoprávní stranu
obohatil. Když ve Svatováclavské záložně
v Praze propukla aléra mecenáše Orta, byla
česká veřejnost ještě zdravější —
tehda národní podniky vracely Sva-
továclavské záložně to, co Ort z cizíh
jmění jim byl daroval. Dnes se nesty di
listy, které mají plná ústa morálky, hájitp
Beneše dokonce tím, že z cizích peněz dě-
lal — mecenáše...! Poklesl ve veřejném mí-
něni v Čechách skutečně smysl pro merálku.
když veřejnost snese, aby orgány státoprávně-
pokrokové, realistické a nár. sociální s orgá-
nem p. dra. Stránského v čele, mohly hájit
zásadu, že se může krást, jen když z ukrade-
ného se dělá — — mecenášství . ..
Pan Beneš prý proto přišel až k jičínským
koncům, protože prý pojal myšlenku zprůmy-
olnění Semilska. O takové myšlenky nenív
Čechách nouze, ale jejich provedení je
obtížné, má-li spočívati na reelních a pocti-
vých základech. Pan Beneš stavěl velikou
rakvárnu v — Hostivaři, a to snad p. dr.
Stránský a všichni jeho konsorti vědí, že
Hostivař není u Semil. Na toto zprůmy
slnění Hostivaře p. Beneš vytahal ze spořitel-
ny chudého horského kraje přes 600.000K
a zanechal spořitelně svou nedodělanou stav-
bu jakožto zástavu.
#27
alto_textblock
#27
ná jen na sebe a běhající londýnskými ulice-
mi s květinovým košem jako potuiný psíček
změní se v jeho rukou v krasavici, mluvíc
nejpůvabnější spisovnou angličinou. Mc. Hig-
gins je sice znamenitý fonctik, ale velmi ne-
dbalý, prchlivý a nezpůsobný starý mládenec
Násilník, pohrdající ženami i životem, brutali-
sující děvče jako vivisekčního králika: za-
chází s ní jen jako s předmětem svého po-
kusu, je přesvědčen, že v ní není ani jiskřičky
vnitřního života, domnívá se, že její duševní
rozkvět není nic jiného než naučená forma,
jako u učelivého psíka, provádějícího na roz-
kaz obratné kousky.
V Elize však probouzí se v novém pro-
středí žena. Higgins pozoruje jen, že její smy-
sly jsou citlivější než jeho, že vystihuje slu-
chem přesněji rozdílné odstíny samohlásek
než on, že dovede lépe podržet v pamětia
reprodukovat mimiku, akcent, hudební ryt-
mus. Eliza chápe však víci chápe rozdíl meri
bezohledným Higginsem, jenž zachází se vše-
mi lidmi stejně brutálně a mezi uhlazeným
gentlemanem Piekeringem, jenž s ní zachází
jako s dámou. Tato pozornost probudí vní
úctu k sobě samé. Higgins umí jí dáti jen pří-
zvuk a vzezření vznešené dámy — božskou
jiskrou vlastního nitra stane se ušlechtilou že-
nou. A když Higgins, vyhráv skvěle svoji
sázku, pokračuje ve svých neomalenostech
„oživená socha“ se vzbouří a prchne k jeho
matce. Shaw nezkazil svoji hru šablonovitým
závěrem, zkrocením zamilovaného divocha a
vzájemným vyznáním lásky. Konečná roz-
mluva mezi rozzuřeným „Pygmalionem“
krásnou uprchlicí je vším jiným, jenom ne ob-
vyklou předehrou zasnoubení. Higgins zou-
fale hájí své právo na bezohlednost k výtvoru
svého ducha a své vědy, za nějž považuje
Elizu, a Eliza — tušící ovšem stejně jako on
zasáhnutí Afrodity, stelné jako v řecké báji
— nalézá prostředek, jak přemoci svého mar-
nivě pyšného „tvůrce“. Když ani zamilovaný
#28
alto_textblock
#28
Mladá spořitelna semilská sebrala kde
jaký haléř na drahých vkladech, a to všecko
dovedl semilský pan starosta a předseda této
spořitelny pro sebe a pro své kamará-
dy vybrati, všecko vložit proti zřejmým
předpisům zákona a spořitelního regu-
lativu na podniky velmi riskantní a tak uvést
na pokraj záhuby městský ústav a město, kte-
ré vkladatelům za zaplacení vkladů ručí.
Spořitelna neměla svého vlastního jmění,
jak tomu je u akeiových bank, které
mají svoje nevypověditelné akciové
kapitály a reservní fondy a jsou povolány
k tomu, aby poskytovaly obchodním a prů-
myslovým podnikům úvěr. To p. Beneš i jeho
kamarádi dobře věděli, měli v Semilech
i filiálky takovýchto bank, ale pro úvěr
k nim nešli, poněvadž tyto banky by bý-
valy samy zkoumaly, aniž by jim to musilo
nařizovat místodržitelství, podniky těchto
firem a nemohly by povoliti takové
neslýchaně vysoké úvěry, jaké
sám sobě a svým kamarádům ve
spořitelně semilské pan staro-
sta a předseda spořitelny Beneš
bez kontroly bonity podniků, bez zkoumání,
je-li spořitelna kryta, rozdával.
Pan dr. Stránský jako obhájce Benešův
mohl ve prospěch svého klienta uplatňovati
leccos, čemu nevěřil, ale může-li pod plným
svým jménem napsat, že p. Beneš má ruce
čisté, pak je také za hlásání takove
morálky zodpověden té moravské ve-
řejnosti, která muži s tak laxními ná-
zory o nedotknutelnosti cizího ma-
jetku a svěřených peněz svěřuje
vedení důležitých zemských fi-
nančních podniku.
Po celou dobu přelíčení v Jičíně úplně
věcně jsme referovali a nedáme se invektiva-
mi, kterými se leckdo pokouší svést otázku,
o niž jde, na jiné koleje, vyrušiti z kli lu.
Kdyby p. Beneš býval patřil k naší straně,
víme jistě, že by již dávno — nebyl v na-
šistraně. Každá strana může míti lidi špat-
né a podvodníky, ale její smysl pro veřej-
nou morálku jeví se v tom, odstraní-li ze
svého středu lidi, jimž byla špat-
nost dokázána. Panu Benešovi byla do-
kázána řada špatností a on sám se k pod-
vodným jednáním přiznal — přes to je tajem-
nikem strany státoprávně-pokrokové, národní
sociálové podávají mu ruku, „čas“ ne-
podrobuje se verdiktu „důkladnějšího
soudu“, jakým je porota, a p. dr. Stránský
říká, že porota sice p. Beneše odsoudila, ale
že Benezovy ruce jsou čišté — —
Zdo máte pohromadě tu společnost.
která chce nalhat české veřejnosti, že její
niejpřednější snahou jest — očišťovat ve-
řejný život v Čechách a činit samosprávu
bezůhonnoul .
#29
alto_textblock
#29
sž hvre
ce
Z Vídně, 5. prosince. (K. k.)
Volenský výbor rakouské delegace konal dnes
dopoledne schůzi. Zpravodní dr. Exner pojednává
jménem užšího výboru o živnostenských a
průmyslových dodávkách. Poukazuje na
velké obtiže, existující pro vojenskou a námořní
aprávu při rozdělení dodávek mezi živnosti a prů-
mysl, na obtíže, jež vznikají tim, že vojenská správa
má luštiti problém, jednak aby svoji spotřebu kryla
v míru a jednak aby pomýšlela na vážný případ,
což může se státi také nutným při zvýšení míro-
vého stavu vojska. V době od r. 1908 až 1909 a 1912
až 1913 učinila vojenská správa v lomto směru dů-
ležité zkušenosti. Otázka rozdělení jest kompliko-
vána ještě více poměrem mezi Rakouskem a Uher-
skem, takže vojenská správa musí prováděti pro-
středkovací politiku nejenom mezi průmyslem
živnostmi, nýbrž také mezi jednotlivými skupinami
cbou říšských polovin. S politováním musí však
#30
alto_textblock
#30
nápadník a hrozba svatbou s ním neúčinkuje.
hrozí vědeckou konkurenci. Eliza zná nyní do-
konale jeho methody a aparáty, má jemnější
smytl pro odstíny řeči a všechny finesy jeho
umění, chce jít k jeho rivalovi. Higgins po-
znává, že místo pokusného zvířátka stojí proti
němu nebezpečná soupeřka. Chápe, že ne-
zbývá mu, než uznat vnitřní cenu této družky
v umění, vědě — i v životě. Hněvají se sice
na oko, když padá opona, ale cítí, že jsou
spiati pro život. Není nesnadno nalézt v této
hře, která šumí a kypí groteskními nápady,
paradoxy a žerty hlubokou myšlenku o po-
měru muže a ženy, skvělé psychologické stu-
dium, rozkošnou, výstižnou kresbu postav.
Ale Shaw sám staví se, jakoby hlavní starost
věnoval zevní dramatické virtuositě, podrob-
ným popisům scény, neobvyklým žertům dia-
logu, třpytivému povrchu, scenickým překva-
pením, lehké zábavě publika.
První akt odehrává se v Covent Garden.
pod portálem svatopavelské kathedrály, před
půlnocí, za strašného lijáku. Matka, dcera
syn z chudé, honosivé šlechty shánějí povoz
a třesou se zimou. Mladá květinářka nabízí
své kytičky, Higgins stojí opodál a píše si do
zápisníku její dialektické perly. Eliza má jej
za policejního špicla, který ji chce zničit udá-
ním, že provozuje nekalou živnost, oslovujíe
pány brání se, zvědavci pletou se do sporu,
na konec Pickering pozná Higginse a Eliza
doví se, že je to pán, který učí společensky
becvadně mluvit.
Druhý akt: pracovna starého jazyko-
zpytce, plná moderních aparátů, Eliza v ne-
možné toilettě přichází požádat jej, aby ji vzal
do učení. Figura Higelnsovy hospodyně, da-
remného otce Elizy, jenž chce peníze, sázka
mezi Higginsem a Pickeringem, brutální po-
čátek učení.
V třetím aktu ušlechtilé ovzduší i Higgin-
sovy matky, zbožňovatelky Morrisova uměle-
ckého průmyslu a Burne Jonesových maleb.