ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 e433fb70-78e8-11dc-b522-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 29
#1 alto_textblock #1
Ročník XXXXV.
#2 alto_textblock #2
V Praze, ve čtvrtek dne 2. února 1905.
#3 alto_textblock #3
Číslo 33.
#4 alto_textblock #4
Na ranní a odpol. listy předy lácí sen v Praze v zdminislraei na mění na čtvrt leta . . . . 6 K — s droji čenáškou . . . . na ualsie nk čtvrt leta . . . . 7 K poh ve zlislkách: „ K oo na měsíc . P'oštou! na měsíe n řtvrt lela. . . . 9 k eo s dvojí sisilkou na ant léts. : . k ei
#5 alto_textblock #5
—
#6 alto_textblock #6
V drobném prodejin raaní čísle o sobě . . . na Sb . . . za 2b odpolední Ve filialkách na venkově: ranní číslo. . . . . . . . 10k vdpelední . . . . . . . B Inserntv platí se hotově rapře. Předplacení a inserty přijímá sdmini- strace v Marlanské ulici č. a. Tam nackázejí se též redakca tiskárna a ezpedice „Nárednich Lista“ Rukoplsy se nevracsjl
#7 alto_textblock #7
Onešní číslo pra Prahu Je o 14 stranách.
#8 alto_textblock #8
Válka. L. Z Petrohradu, 1. února. 7 hodin 36 min. večer. (Původní telegram zvláštního zpravodaje »Národních Listů«.) Dopisovatel »Nového Vremene« potvrzuje, že ruské ztráty za posledních operací činily 10.000 mužů. Trpěl zvláště armádní sbor Stakelbergův. Rusové zajali 500 Japoneň. Zraněni byli generálové Mi- ščenko, Kondratovič i Andrejev. — Přes odvetnou offensivu Ja- ponců Rusové pokračují pohybech na jih. (Ostatní telegrafické a telefonické zprávy viz na straně 4.
#9 alto_textblock #9
Neukvapujme se!
#10 alto_textblock #10
Volbami uherskými nadešel opět jeden z oněch důležitých okamžiků, jakéž v tomto soustátí tvořívají počátek nového uspořádání státního ústrojí. V novějších dějinách říše ra- ko usko-uherské zaznamenány jsou hlavně dvě události rázu podobného: válka r. 1859, jež učinila konec starému centralistickému absolu- tismu a připravila půdu éře ústavní. Přinesla sice nadějný diplom řijnový; ale zakončila schmerlingovskou centralistiekou únorovkou; druhá událosť byla válka z roku 1866, způso- bila zatlačení Rakouska z Německa, a zdev Rakousko-Uhersku zkypřila půdu pro dualism s rakousko-uherským vyrovnáním a s prosincov- kou pro země předlitavské. Žádná z těchto událostí, provázená tako- vými dalekosáhlými změnami ve vnitřním ústrojí říše, nebyla ve svém plném dosahu a významu v čas vystižena odpovědnými politiky, kteří za oněch dob stáli v čele národů, toužících po vlastním zdravém vývoji v rámci soustátí ra- kousko-uherského. Z příčin v pamětech někdej- šího hohenwartovského ministra dra. Schäffle. nyní všeobecně známých, nedovedli jsme ani za Potockého, ani za Beleredia, ani za Hohen- warta opatřiti své zvláštní zájmy v míře na ony časy dosažitelné, davše se věsti radami skupiny společensky sice silně, historicky sympatické, ale v nadějích na kýžený obrat zcela klamně počítajíeí a jak zkušenost více než čtyřicetiletá dokazuje, skutečné základy a síly politiky ví- deňské buď podceňující aneb je naprosto nedo- statečně znající. Přidáme-li k tomu dle výroků dra. Schäfíle ještě neoblíbenost jejich v kruzíeh nejvyšších, nemůžeme se tomu nijak diviti, že politika ta ve svých důsledeích nás dovedla k koncům, tvořícím pravý opak toho, po čem jsme toužili. Místo federalistického uvolnění přinesla nám nebývalé sepjetí všemi možnými úvazky a sponami cislajtánskými. Nynější volby v Uhrách jsou třeti takovou dalekosáhlou událostí, jež v důsledcích svých dříve či později povede buď ku proměně posa- vadní dualistické soustavy v pouhou personální unii, t. j. k úplné rozluce obou posavadních po- lovin státu a utvoření zcela neodvislých Uher, spojených s ostatními královstvími a zeměmi na radě říšské zastoupenými jedině osobou panovníkovou, anebo ku pokusu, zmařiti tento program košutoveů po případě i prostředky silnými. Soudíme-li dle posavadního vývoje poměrů. jest v Uhrách dualism po volbách nynějších na delší dobu soustavou nemožnou; poslouží snad ještě jen na krátkou, jen málo let trvající dobu přechodnou, určenou ku přípravám pro ústrojí
#11 alto_textblock #11
nové, ku přípravám, bez nichž se obejíti ne- mohou ani v Pešti, ani ve Vídni. Dle přesného sčítání vykazuje vládní liberální strana v Uhrách mezi 386 vykonanými volbami pouze 148 po slanců, košutovci dosáhli již počtu 159 po slanců, skupina Andrássyova 27, lidovci 24. Banffova nová strana 11, národnosti 7, mimo strany stojících poslanců pak jest 10. Užších a zbývajících voleb jest 27 a v těch vládní straně kyne další úbytek. V akci volební praco- vali společně košutovci, andrássyovci, lidovci banffovci a nestranní, a tyto skupiny mají do- hromady 231 poslanců. Hrabě Julius An- drássy může pouze s těmito skupi- nami utvořiti většinu, nikoliv s li- berály, protože by lidovci způso- bili další rozklad liberální stra- ny, a podobně by liberální skupina vlastních tiszovců nešla s An- drássyem. Dělná většina v uherské sněmovně jest tu- díž možná jenom s košutovci dle programu předvolbami smluveného: provedení všech důsledků dualismu v duchu strany ne- odvislosti či košutovců. Tody hospodářskou roz- luku, maďarské velení v uherských plucích rovnoprávné zastoupení ve věcech zahraničných Tento program bude podporovati i čásť posa- vadní vládní strany, vždyť sám hr. Tisza hlásal před volbami, že v rámci dualismu se daj všecky oprávněné požadavky Maďarů uskuteč- niti, a pět požadavků téhož smyslu, v „Budap Hirlapu“ uveřejněných a „Fremdenbl.“ mylně za program strany neodvislých prohlášených — nutno spíše pokládati za zkušební balonek z Vídně prostřednictvím „Budap. Hirl.“ do Uher vypuštěný. Kdo tudíž z odpovědných politiků u nás chce upraviti politiku českou dle stavu, uher- skými volbami utvořeného, musí počítati jednak s tím, že uskuteční se i smysl a dosah voleb těch, pokud se nedostává přesvědčivých dokladů o tom, že přísně ústavní smýšlení panovníkovo jakožto uherského krále, kterýž si mimo to přál, aby „národ rozsoudil“ spor mezi hr. Tiszou opposicí — se od výsledku voleb těch odvrát směrem jiným, novým. Nejbližší otázka, již volby tyto uvedou na peřad jednací, bude hospodářská rozluka, a ko- nec dosavadního pospolitého území celního. Dle známé Szellovy formulky zachováváse zdání této pospolitosti pouze do r. 1907, t. j. již jen necelá tři léta. V této kraťoučké lhůte nutno očekávati zřízení celních šraňků mezi Uhrami a touto polovinou soustátí, a zavedení zvláštní celní úpravy mezi oběma. Tím však otázka výnosu cel v Uhrách postavena buďe na základy zcela jiné, nové, a mýlí se ti, kdož domnívají se, že v Uhrách se leknou tohoto kroku, protože z posavadních cel na ně připadá pouhých 16%, a že nyní plati Uhry na společné záležitosti pouze 89 mill. K, kdežto by potom musili nésti náklad 155 mill. K. Jest samo- zřejmo, že by rozdíl, činíci 66 mill. K získati hleděli upravením celním nejen v poměru k Ra- kousku, ale případně i ke státům jiným. Již nyní ozývají se v Uhrách hlasy, že na př. i právě uveřejněná smlouva obchodní s Německem může se dodatečně doplniti zvláštn dohodou mezi Uhrami a Německem. Dle znění této smlouvy jest jasno, že Ně- mecko na celé čáře uhájilo svá ochranná agrárni cla, že tudiž stížena bude naše zemědělská výroba velmi citelně. zvláště pokud se týče ječmene, sladu, dobytk a zpracovaného dříví. Za to získalo Rakousko- Uhersko zdánlivé výhody při clech průmyslo- vých, ale tyto výhody mohou obratem ruky zmi- zeti celní úpravou mezi Uhrami a touto polo- vinou státu.
#12 alto_textblock #12
Uhry jsou totiž velmi důležitým odběrate- lem našich tovarů průmyslových a mohou tedy obložením jich vlastním clem nejen odbyt je jich zatlačiti, ale v případné dodatečně dohodo s Německem získati takto velmi výhodný kom pensační předmět za další úlevy, jež by Ně mecko poskytlo vývozu jejich zemědělských vý rohků. A tak hrozí nebezpečí nejen naší výrobě zemědělské, ale i průmyslové. Takovýto vývoj není pouhý strašák bujné fantasie, naopak opírá se o zřejmé znění ob- chodní smlouvy mezi Rakousko-Uherskem a Ně- meckem právě uveřejněné. Pravíť se tam hned úvodem: Článkem 1. dodatku I. dostává se po- savadnímu čl. 3. upraveného znění, jímž s uvádí v souhlas s ostatními našimi (něme- ckými) obchodními smlouvami. Dle posavadního znění dostávalo se výhod stejných všemu zboží, bez ohledu na jeho původ, jež při- cházelo ve volné dopravě z druhého celníh území. Toto ustanovení, jež se zakládalo na předpokladech, dnes již nevhodných, tvoří pře- kážku účinnému provádění různého vy clení výrobků států třetích. Bylo tudiž zá- hodno, pozměniti jeho znění tak, aby výhody smluvných tarifů ohledně zemědělský ch a průmyslových výrobků zůstaly obmezeny pouze na území smlu ného státu. Tak by tedy dodatečné výhody, poskytnuté Německem zemědělství uherskému, a Uhrami průmyslu německému, nemohly se rozšířiti i na zemědělství a průmysl zemí předlitavských. Hle, jaké nebezpečí hrozí všemu našemu hospodářskému životu z přechodného stavu Uhrách a z hotové obchodní smlouvy s Ně- meckem! Zvláště země české ocitly by se takto mez- dvěma hospodářskými žernovy, jež by za krátk musily zničiti hospodářský jejich rozvoj. Jest tudíž nutno, aby odpovědní čeští poli- tikové neukvapovali se ve svých rozhodnutích dokud nebude jasno, jakým směrem se míni dáti vídeňská politika ohledně Uher. Bude-li t směr Uhrám přiznivý, t j. směr, připravující přechod k neodvislosti Uher, mají zem české pronikavý zájem na tom, a by v čas uhájily podmínky svého ho spodářského zdaru. Bude-li to však směr opačný, otevírá vy hlídku na tuhé zápasy, jež rovněž neobejdous bez velikých hospodářských otřesů. Jiným důležitým důsledkem hospodářsk rozluky bude změna v postavení zemi okupo vaných, jež by aši utvořily rovněž zvláštní celni území a tím odby zdejsího průmyslů octl byse před další vážnou překážkou. Hle, co všecko náleží do dosahu posledních uherských voleb a jaké opatrnosti bude třeba politikům, než zaujmou závazné, stanovisk jménem vlastního národal
#13 alto_textblock #13
Hnutí na Rusi.
#14 alto_textblock #14
L. Z Petrohradu, 1. února o 7. kod večerní. (Původní telegraf. zpráva zvláštníbo dopisovatele »Nár. Listů«.) Jmenovú ní Bulygina ministrem vnitra jest věcí rozhodnutou a zna- mená vítězství reakeionář- ské politiky velkovévody Sergěje. List »Naša Žizň« sebral 5000 rublů pro vdovy a sirotky dělníků usmrcených 22. ledna List není s to ale podati úěty o použití peněz vzhle- dem na zabavení dokumentů a zatčení spolupracovníků svých.
#15 alto_textblock #15
Ze Lvova, 1. února. Z Varša vy oznamují: Krvavé potyčky v ulicích trvají. Vojsko bezohledně napadí klidné chodce, nešetříc ani žen ani dětí. Četné rodiny opustily Varšavu. Jest konstatováno, že tnké vojáci zúčastnili se plenění. Srážky se stále a znovu opakují.
#16 alto_textblock #16
Ve Varšavé. Pan Vsevolod Svatkovský, jeden z redak- terů „Rusi“, v poslodních měsících nemálo se přičiňoval o to, aby mezi Poláky a Ruskem zjednána byla dobrá vůle. Články jeho v „Rusi těšily se pozornosti všech Poláků, ve všech ze mích polských. Když se nedávno začalo vážné mluviti o koncesích, které Rusko hodlá Polákům v carství polském povoliti, pan Svatkovský se odebral do Varšavy zkoumat smýšlení a náladu Poláků. Nyní se vrátil do Petrohradu a v „Rusi“ referuje o svých varšavských dojmech a zkuše- nostech. Praví, že polský národ nemá viny, an účastenství ve vzpouře luzy ve Varšavě, která se tak jako v Petrohradě zmocnila slušného děl nického hnutí a zvrhla je v nejhnusnější ple- nění a drancování. Cokoli v zahraničných novi nách se oznamuje a píše o „revoluci ve Var- šavě“, je podle pana Svatkovského právě tal hrubým výsměchem pravdy, jako byly zprávy o revoluci v Petrohradě. Některé orgány ruských přátel už si pospíšily a zahájily zvláštní rubriku „Revoluce v Ruském Polsku“. O Polácích ná- rodních vydává p. Svatkovský toto potěšlivé svědectví: „Všude jsem byl vítán s upřímností která mne překvapovala a dojímala, neboť do- sud jsem jí od nich nezažil. Své ideály a tužby Poláci oznamovali mi s přímostí, která je pří krou protivou k tajnůstkářství, v kterém si libo vali dříve. Vůbec jsem jich nepoznával. I var šavští Rusové mluví jako já, konstatujíce spolu se mnou, že v současné polské společ- nosti v Ruském Polsku není sepa- ratistických snah, není napro- stých nepřátel ruského státu; vy- jímku tvoří pouze sociální demo- kraté. Poláci si v této chvíli žá- dají styků s ruskou společností. od níž očekávají záři lepších dnů Od nynějška Poláci proniknuti jsou přáním, pra- covati rovnoběžně s ruským národem o vybudo- vání lepši společné budoucnosti. Poláci nevidí možnost svého národního sjednocení, leda pod ruským žezlem.
#17 alto_textblock #17
Universita a polytechnika ve Var- šavé pod vojenskou stráží. Ze Lvova, 1. února. Universita a polytech- nika ve Varšavě jsou uzavřeny vojskem, aby studenti nemohli v jich místnostech konat schůze.
#18 alto_textblock #18
Kněz Gapon uprchl? Z Berlína, 1. února. Z Petrohrad se oznamuje: Kněz Gapon uprch z moskevské nemocnice, kde by léčen, do Finska. (Zaznamenáváme s ve- škerou reservou.)
#19 alto_textblock #19
Pumový attentát na Rusi. Z Berlína, 1. února. »Berl. Tagblatte dovídá se od svého pařížského zpravodajeo pumovém attentátu v Paříži tyto podrob- nosti: »Události dne jest, že dnešní noci, po velikém u příležitosti petrohradských bouři po- řádaném protestním meetingu v A venue de la Republigue explodovala puma, klerou pět osob, mezi nimi dva republikánští gar- disté, bylo zraněno. Připad tento byl všemi těmi, kdož nád manífestacemi proti ruské auto- kracii jsou rozmrzeni, přirozeně ze všech sil
#20 alto_textblock #20
vykořistěn a to tím spíše, že také attaché ru- ského vyslanectví, prine Trubeckoj, přede- včírem v noci při návratu domů na prahu svého paláce našel pekelný stroj. Prine Trubeckoj jest v Paříži všeobecně znám jako muž, pěstující více kuit krásného pohlavi, než politiky. Jest 62 roky stár a jelikož za 22 let svého pobytu v Paříži přílis zvykl zdejšímu životu, pone- cháván jest v úřadě attaché ruského vyslanectví. Jest pravdě nepodobno, že by tento neškodný bezstarostný representant ruského živlu v Paříži měl stát se obětí attentátu- Jaurěs v časopisu »Humanité« prohlašuje. že tento attentát, jakož i v Avenue de la Re- publique, aranžován byl — ruskou policit. »Gaulois« la reakcionářské listy žádaly na- proti tomu o zakázání meetingu. Puma v ulici de la Republique explodovala k půlnoci. Velká tlupa policistů pěších i na ko- ních snažila se rozehnati zástup asi 8000 osob. Odehrály se četné srážky. Při jedné z nich za- zněl náhle mocný výbuch; bylo vidět za- blesknutí, zařinčení tabulí v oknech a svištění jakoby kulí. Když se zmatek trochu uklidnil, váleli se na zemi v krvi dva policisté, zatím co tři jiné osoby byly lehce zraněny. Všemi směry rozlétnuvší se kusy železa, byly důkazem, že spáchán pumový atlentát. V kavárně před domem, kde se stala explose, bylo vyraženo tlakem vzduchu veliké okno, stůl překocen a láhve rozbity. Nejprve zatčen byl jeden obyvatel řečeného domu, který právě od- cházel ze dveří. Pak vedli policisté triumfálné dva mladíky, kteří po explosi se dali na útěk. Všichni tři však dokázali svoji nevinu a byli neprodleně propu- š těni. O půl třetí hodině v noci obdržela policie důvěrné sdělení, že v jedné noční kavárně sedí několik snarchistů. Místnost byla obstoupena stráží a přítomní zatčeni. Mezi nimi zjištěn známý anarchista Francis a jeho milenk Louise de Lannoye, dále sekretář dělnického svazu Flory a dva studenti, jmény Eduard Bailly a Eugěne Chevalier. Poslední měl na pravé ruce popáleninu, o které nemohl říci, jak k ní přišel. Všichni zatčení byli ozbrojeni revolvery. Ze zraněných gardistů byl jeden jménem Boonet zasažen na pravé noze, jiný jménem Montagne na ruce. Zranění nebyla by těžká, kdyby střepiny skla, jimiž puma byla naplněna, nebyly vnikly hluboko do masa, Kromě těchto osob zatčeno bylo policií ještě jiných devatenáct, z nichž dvě opět propuštěny na svobodu Jak se zjistilo, nebyla puma hozena, nýbrž na okraj chodníku položena
#21 alto_textblock #21
Car přijme delegáty dělnictva. Z Pařiže, 1. února. »Petit Journa le oznamuje z Petrohradu: Velkokníže Boris podnikl včera delší obchůzku dělnickými čtvr- těmi města a byl všude sympalicky přijat. Ná- sledkem toho se prohlašuje, že car přij me 33 delegátů dělnictva petrohrad- ských továren. Toto rozhodnuti carovo s stalo na základě rad generálního guver- néra Trepova.
#22 alto_textblock #22
K zatčení a uvěznění Gorkého. Z Petrohradu, 1. února. Sděluje s z Rigy: Gorkij byl po svém zatčení dán do jediného vozu zvláštního vlaku a tím vezen ně- kolik stanic dále, načež tento vagon zavěšen na rychlík k Petrohradu. Gorkij nalezá se ještě na pevnosti Petropavlovské a Trepov zámýšlí jej ponechat zde ještě několik měsíců, načež má býti s ostatními zatčenými propuštén, avšak po- staven pod policejní dozor.
#23 alto_textblock #23
FEUILLETON.
#24 alto_textblock #24
Dle přírodyt Časová úvaba. Věnováno Ferdinandu Sohulzovi.
#25 alto_textblock #25
Člověk, oduševněná přírody čásť, přírodu ve vývoji svém stále zapírá, proti ni hřeší, a přece stále ji hledá. Anebo lépe, ona jej vždy z moci své ne kus cesty poušti, ale když bloudí * zoufá, zase jej k sobě přitáhne, aby ozdravěl. Čím více se prohřeší, tím silnější pokání. Rovno- váha duchovního života a zdravé tělesnosti na- stává zřídka a jen na krátko. Řecký starověk, dokud věřil, nesmrtelně se ji proslavil. Ale sta- nouti nebylo možno. Příliš byl daleko i sám ře- cký ideál od pravé lidské příhody. Daleko byl od bratrství národů, od rovnosti a snášelivosti. od lásky a štěsti. Kristus přinesl ideál zcela jiný, ale jednostranným výkladem málo pouče- ného středověku vzbouřili se proti sobě duch a tělo, a nastalo velkolepé, tvůrčí vlnění pří- krého asketismu a naturalismu, mysticismu, fanatismu a racionalismu, rozumu a citu, výboj- ného přemýšlení a snivé touhy. Už i snivá debrotivost svatého mystika snímala kletbu s pří- rody a prohlašovala všeobecné sbratření všeho stvoření, ale marně. Dlouho ještě trvalo, než mohl přijíti filosof a říci, není propasti mezi člo- věkem a přírodou, neboť člověk sám je také příroda a vývojem svým vede vývoj její k dale kému cíli, k ryzímu lidství čili k „božnosti“. Bludnou cestu vývoje, jeho zápasy, vítězné kroky a porážky nie tak názorně neukazuje, jako dějiny umění. Jeho theorie stále bloudí, geniové tvůrčí stále dobře, ale většinou marně, ukazuji cestu, protože současnost do tak velikých dálek jak oni, nevidí a ideálů jejich vtělení provésti prakticky nemůže pro ohromné překážky sple- titých poměrů. Ale jen když aspoň je hledá, po znává a jim nelaje. Ideál Rousseauův byl theoreticky bludný. eitem a touhou správný, a jeho stín i jas rozlil se široko daleko po novověkém snažení všeho druhu. Přišlo a zašlo antické pastýřství, falešný kult venkovské idylly, falešný anakreontismus
#26 alto_textblock #26
falešná theorie přirozeného vychování. Ale mocné praktické účinky už měly hlasy o přiro- zeném právu individuí a národů. Volnost indi vidua vzbudila v romantismu soucit s utisko vanými, city národnostní, lásku k přírodní poesii k dávnosti, k historii a k prostému lidu. České obrození se stalo silou přirozeného vývoje věcí, že se pro jednoduchost zákona ani pechopiti nemohlo. A kde se pokračovalo vědo- mým úsilím, tam se bloudilo. Hledaly se ciz vzory a vycházelo se od shora, od vzdělání, po- skytnutého cizím duchem a cizíma rukama. Cesta k českému duchu byla příliš zanesena zatarasena. Ale i tak se dály otřesy vzbouzejícím se jeho ruchem, silou činnosti vyvolených jedno- tlivců, až vyvřel rok 1848 a po ztrnulosti sychra- vého období Bachova nové, trvalé už jaro let šedesátých. Doba hesel. Jakoby každé heslo bylo chtělo míti zázračnou moc, pouhou vůl provésti, po čem se nejasně toužilo. Volnosta lidství byla hesla nejnadšenější a nejtemnější. Mácha, Erben ukázali cestu, ale jak za nimi? Palacký ukázal národ v minulosti, ale jak toho využít? Havlíček mluvil nejjasněji, ale kamto stačilo, když tu bylo mnoho potřeb a tužeh, o nichž nemohl poučiti? Bylo třeba nové, roz sáhlé práce publicistické, nových theorií a po kusů uměleckých, společenských, hospodář ských, politických a jiných. Kde tu uhodit na pravdu a správnou cestu? Jak ji uhodnouti bez geniů? Nebylo na štěstí tolik rozpačitých otázek, kolik bylo určitých rad. návodů a hesel, v jichž pravost věřilo se nadšeně, oddaně a pevně. Tato víra, trvalé nadšení a skutky, konané s určitým, povznáše- jícím přesvědčením silných jednotliveů byly místo genia, byl to projev pudu zdravého orga- nismu národního. Pudu spásy a zdokonalování Snadno se nynějšku usmívati naivnostem oné doby. A vlastně směšno je se usmívati, nebot jsme dnes nedostatky obklíčeni víc než jindy Jednoduchá jsou hesla theoretiků, ale kdež pak je praxe! „Dle přírody!“ bylo z nejznameni- tějších hesel nového umění. Ale jak do toho Ani se dleuho neuvažovalo, co vlastně je ta pří- roda. Byl to jednou venkov a lid. Němeové „Babiéka“ byla slavena pro poesii a pravdu li
#27 alto_textblock #27
dové duše české, A hle, objevuje se, že tu krásu podmiňuje jiná příroda, než zevní a předmětná, jiná nežli nalezená studiem lidu, totiž příroda osobní, duch a cit autorčin. Stále se hledala příroda mimo člověka, a kdekoli se ozvala, bylo to z nítra jeho, ale nezbytným klamem sváděně umění promitalo hlas ten na venek a myslilo, že to mluví příroda odněkud k němu. Ideály osobní byly promitány do skutečnosti a skuteč- nost dle nich líčena. Lid silně idealisovaný vstoupil do umění. Ale že bylo a pokud bylo osobní jádro uměleů přirozeně zdravé, blížilose umění přece stále k eíli. Totiž, jako vždy, i zde bylo stále umění dvojí, pravé a časové. Manes a Čermák nalezli přírodu bez thcorif. Umění časové, které s dobou vzníká, potřebám jejím slouží a s dobou zaniká. potřebovalo stálých podnětů, rad, theorií a kri- tiky. A když bloudilo, uvalena vina na bedra nedostatečné kritiky. Hálek v geniální své části nalezal přírodu výtečným pudem. První čásť' po- vídky „Na statku a v chaloupce“ je znamenitý obrázek přirozeného vychování. Ve všech skoro povídkách bojoval proti nepřirozenostem v po- měru rodičů k dětem a jiným bludům kulturním. V theorii programové prohlásil slávně požadavel lidství. Ale heslu „dle přírody“ neblížil se s ce- lým jasným uvědoměním,“ nýbrž jen pudem. I když měl ideu důše, zkaženým vychováním onemocnělé a přírodou uzdravené, nedal tomu realitu. Přírodní process duševní na děj úplně vysněném! S tím byl Hájek přisně od byt, a hle, v moderně se to vrací, a s jakou silou! Kritika dnes přísahá, „já mám pravdu“, zejtr še objeví její blud, soudila-li o umění pouhým umem logiekým, tak osudně závislým na vý voji časovém. Bylo něco v té májové době Hlálkově, co bylo drahocenné, pravé a svaté: přesvědčení o potřebě správného a zdravého vychování. Ve snaze té bylo nejdokonalejší splňování hesla „dle přírody“, ačkoli to byla snaha, unášená vzletným idealismem. A částečně vlastně právě proto, že byla idealismem unášena. Bez idea- lismu nebylo možno vyslupovati s plány tak velkolepými, jako se dálo v létech druhého obrození. A že se tolik s plnilo, bylo právě
#28 alto_textblock #28
proto, že se mnohem více nad to chtělo. „Šířit myšlenky o hodnotě lidské, o právecha cíli člověka, bojovat proti ospalosti v národě a proti chlebařství v mládeži“, jaký to troufalý slib mladistvého časopisu a jeho mladistvého vydavatele! („Osvěta“ Ferd. Schulze, 1862). Národní netečnost hrozila ochlazením. Davy ne- řestí vylézaly na povrch života. Národ jiný! prohlášeno. Jakou cestou pořídit jeho vycho- vání? Podnes není jednoty v názorech o tom (rodinou, školou, uměním, vědou, neobmezeným vývojem individuálním, náboženstvím atd.), jak mohla býti tehda? Sehulz věřil v sílu péra, a když vyzněl na hlucho nadšený idealism histo- rický, popatřil na předmět svého snažení, obro- zení života národního a nalezl ideu práce „ze žigola pro život“. Dobro života národ- ního bylo nyní velikým eílem, všecky síly sdružených duchů povznášejícím. Ale má-li s životem na život působiti, musí se život z náti. Pravdou života k dobru jeho! byl původní tvar Schulzova realismu, jehož takto dospěl sám praktickou cestou umělecké činnosti. „Dle přírody“ bylo nyní tolik, co „dle ži- vota“, ale nikoli, jak jest, neboť jest velmi vadný, nýbrž jak by býti měl. Jen ve vzpomín- kové a životopisné povídce nalezl ryzí realismus esthetický (Latinská babička, Kůň), sílu života s pravdou i poesii, skulečnost očistěnou, prosátou a smiřenou, více k tomu neměl příleži- tosti ani času, potřeba vychování naléhala a chtěla pravdu jinou, ne tak absolutní, ale blíz- kou, naučnou, výstražnou a výchovnou. Frant. Pravda šel tou cestou vědomě a obětavě a dů- sledně, za sebou potáhl mnohé jiné. Schulz měl v touhách uměleckých sice jiné radosti, ale ne- bylo nic platno, hořká pravda života byla zatím důležitější. Uposlechl volání národního dobra tím spíše, když viděl, že poznal obory života, jež málo komu byly tak přistupny. Především zašel do zkušeností života rodin- ného. Samé bědy! Matky pošetilé, špatné vy- chovatelky, deery loutky, paráda, marnosti, všední sobectví. O vážném smyslu živola v ji stých kruzích žen a matek ani potuchy. (Nevěsta dle mody, Rok v Praze). Vychování dítek se šněrováno převrácenostmi domácí a společen
#29 alto_textblock #29
ské etikety a školní dressury. Tu a tam se vy- skytnou už ovšem i rodiče, kteří chtějí dětem dopřáti vývoje nenuceného, ale vizme, dí Schulz (Paní lékárnice), jak se těm rodičům vede ve společnosti! Ani do bytu jich nikde ne- chtějí. V oboru lásky a manželství také mnoho novotářských jdef, ale nebezpečných. Volná láska, i když hledána pro neodvislost na poli duševní práce, je rozvratná a nesplňuje slíbe- ného štěstí spokojenosti. (Dle přírody.) Bídné poměry manželské, bídné zjevy vlastenecké, bída ze sociálních nesrovnalostí v národě, v němž proletář učeny neumí se sjednotit s pro- letářem neučeným, bída v poměrech hospodář- ských, samá bolest bídy, jaký to kontrast proti měkce citlivým idylám většiny belletrie tehdejši, k níž ovšem Schulz sem tam také musil při- spěti (Starý pán z Domašie). Dáti se zaujmouti bolestmi národní současnosti a zapřáhnouti do jha práce obrodné a sociálné je zásluha v zimě v letě se zelenající- Život nevedl Schulze cestami, na nichž s vštěpuje opovržení šlechtou. Českou šlechtu ziskat české práci, otevříti jí oči a po- vzbuditi k účastenství v obrozování, vznáší se jako krásný, ač těžce splnitelný sen nad nej- lepší částí Schulzovy belletrie, realisticky vý- ehovné. Zde tendence vězí sama v látkách, provedení si mohlo hledět pouze předmětnosti umění, proto je tu tolik přesvědčivosti. Stíny se nepřesilují, protože autor své šlechtice miluje, ač s lítostí a bolem, ale miluje a jejich dobro si přeje. Jen krok dále k citům idej- nějším a byl by Schulz nalezl uměleckou formu vysokého stanoviska humorného znamenité hodnoty ve všech povídkách, jako Dvorské pan- stvo, Rodinná sláva, Majorátní pán a Společník. Mežno vytknouti po tomto přehledu druhou zásluhu belletrie Schulzovy: iniciati vu. Čteme-li v mladší belletrii realistické, stále na- lezáme ideje, jež Schulz byl ohlásil. Tu zá- pas o smír společenských požadavků a volné lásky, boj přirozené touhy po volnějším vycho vání proti předsudkům šosáetví, boj lačných duší o právo uspokojení, boj proletářů o uvědo- mění atd. Když spisovatel na jedné straně pro- vodí zdravou kritiku národních slabostí a n