#1
alto_textblock
#1
1909
#2
alto_textblock
#2
Na »Národní Listye
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K. —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou:
na měsíc 3 K 80h
#6
alto_textblock
#6
V Praze, v sobdtu dne 8. února.
#9
alto_textblock
#9
K číslu 38.
Čislo v Praze za 2b
a na venkově za 4h
#10
alto_textblock
#10
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakc
a expedice.
#11
alto_textblock
#11
Teleronické zprávy „Nár. Listů.
#12
alto_textblock
#12
Dílny na utišení německé nevrlosti.
#13
alto_textblock
#13
Z Vídně, 8. února. Na poslední konferene
devitičlenného výboru německých stran stěžoval
si poslanci Dobernig a Hoffmann z Wellenhofu,
že nadržuje se Slovincům a dokla-
dem jejich tvrzení jest, že v Lublani zři-
zujise nové dílny státních drah.
Aby tedy pokřik Němců, jakoby se s nimi ne-
nakládalo vládou příznivě a šetrně, byl ukonej-
šen a utišen, zřídí se nové dílny stát-
ních drah také v Korutanech, nen
však dosud povědomo, kde.
#14
alto_textblock
#14
Vojenská výstava na oslavu bitvy u Aspru-
Z Vídně, 8. února. Štyrskohradeckému
»Tagesb.« sděluje se z Vídně, že r. 1909, na
který spadá stoleté výročí bitvy u A spru
(21.—22. května), bude v době od. března
do června pořádána velká výstava arci-
vévody Karla, vítěze u Aspru
jeho doby. Protektorem této výstavy bude
arcivévoda Bedřich. Výstava znázorní pu-
sobení arcivévody Karla a vývo
armády. Ve vojenských kruzích jsou přípravy
již zahájeny.
#15
alto_textblock
#15
plánu tvrdí tolik, že kanál v zimě zamrzne,
sice zrovna v době, kdy má býti uhlí po něm
dopravováno, takže prakticky nemohlo by se ho
využiti. Kromě toho, že náklad na stavbu druhé
trati železniční byl by mnohem menší, než ná-
klad na kanál. Kolo polské trvá na to m,
aby se vystavěl průplav dunajsko-
oderský a požádá vládu, aby va té věci dala
přesné vyjádření. Strana křesťanískc-
sociální a moravští poslanci sdílejí
stanovisko Poláků. Vláda činí obtíže
namítajíc, že parlament nepovolil ještě vše-
chny výdaje na stavbu tohoto kanálu. Předsed-
nictvo polského kola žádá, aby se stavbou bylo
počato na základě platného zákona,
kterým povolen náklad 102 mil. Ostatní náklad
může se hraditi dodatečným úvěrem. Celkový
náklad bude činiti asi 380 mil. K.
#16
alto_textblock
#16
Připravuje prý se velký náboženský převrat.
Z Mnichova, 8. února. Profesor bohoslovi
dr. Schnitzer, jenž pro svoji kritiku papež-
ské encykliky proti, náboženskému modernismu
papežem zbaven byl práva sloužení mše a při-
sluhování svátostmi (suspensio a divinis), zásta-
vil své přednášky o dějinách dogmat. Studenti
mu připravili veliké ovace. Louče se s nimi
pravil: »Žijeme v době války, ohromn
náboženský převrat se připravu-
je. Věci staré přicházejí do kon-
fliktu s věcmi nový mi.«
#17
alto_textblock
#17
Krvavá změna na portugalském
trůně.
#18
alto_textblock
#18
Před katastrofou.
Z Madridu, 8. února. Sděluje se, že ne-
božtík král Carlos, dříve než se vypravil na po-
slední svoji vyjíždku, dostal expresní list,
který jej svým obsahem zarmoutil do t
míry, že po celou cestu slova ne-
promluvil.
Král nezúčastní se v pohřebních slavnostech.
Z Berlína, 8. února. Z Lissabonu oznamuje
se „Local-Anz.“, že vešlo právě ve známost,
že nový král Manuel II. a královna Amalie
k radě ministrů nezůčastní se pohřeb-
níslavnosti
Volby do sněmovny.
Z Lissabonu, 8. února. („Fmdbtt.“) V ol-
by do sněmovny stanoveny na druhou
polovinu března. Cortesové sejdou se ještě
v únoru.
#20
alto_textblock
#20
Republikáni pracují dále.
Z Madridu, 8. února. Republikánský po-
slanec Costa vyjádřil se takto: »My, republi-
káni, chováme se nyní klidně, abychom ne-
byli ve spolek uváděni s kralo-
vraždou, ale pracujeme dále pro
jisté vítězství republik y.«
#21
alto_textblock
#21
V záležitosti odersko-dunajského průplavu.
Z Vídně, 8. února. Předseda klubu pol-
ského prof. dr. Glabinski vyslovil se k jednomu
vídeňskému zpravodaji o vystavění prů-
plavu odersko-dunajského takto:
„V zájmu města Vídně požádala strana křesťan-
sko-sociální, aby se vystavily dva mosty
přes Dunaj a vláda dala 20 mil. na vysu-
šení starého ramene dunajského. Tyto požadavky
snad nejsou v žádném spojení se zamýšlenou
stavbou průplavu dunajsko-oderského. Před dvě-
ma měsíci vyskytl se plán, aby podél trati
Severní dráhy vystavěla se sou-
běžná trat pro dopravu uhlí místo
projektovaného kanálu. Autoři tohoto
#22
alto_textblock
#22
Krvavá volba v Haliči.
#23
alto_textblock
#23
Ze Lvova, 8. února. »Dělo« oznamuje, že
ve volebním okrese buczaczkém předevčírem
při volbách volitelů pro zemské volby se dlák
Kolone byl četníkem probodn u t
tak že v nlěkolika miniutáchí zemřel
Všichni ruští poslanci na říšské radě se vyzý
vají, aby dostavili se k pohřbu zabitého sedláka.
V okrese tom kandiduje proti Koloncovi syno
vec maršálka zemského hr. Jan Badeni.
#24
alto_textblock
#24
1 novaoe
#25
alto_textblock
#25
Franco na cestě do Paříže.
Z Bordeauxu, 7. února. (K. k.) Bývalý mi-
nisterský předseda Franco přibyl slem
odpoledne se svou chotí a svým synem.
Zdál se býti unaven a rozrušen a nechtěl nikoho
přijati. Prohlásil, že přenocuje v Bordeauxua
příštího dne že odjede do Paříže. Zvláštní
komisař a dva policejní agenti střeží hotel,
v němž se Franco ubytoval.
Frankův dopis.
#26
alto_textblock
#26
Z Madridu, 7. února. (K. k.) »Espagna
Nueva« uveřejňuje dopis, jejž zaslal listu tomu
Franco před svým odjezdem z Madridu. Dopis
#27
alto_textblock
#27
FEUILLETON.
#28
alto_textblock
#28
Miliony Polubotokovy
#29
alto_textblock
#29
Jihoruské město Starodub hostilo právě ve svých
zdech zvláštní sjezd. Příčinu jeho sluší hledati dosti
daleko v minulosti. Za Petra Velikého žil kozácký
plukovník Polubotok, jenž po zradě Mazeppově jen
proto nebyl jmenován kozáckým hetmanem, poně-
vadž se zdál carovi příliš chytrým. Později bylo mu
přece svěřeno vrchní velení nad kozáky, třeba bez
zvučného titulu hetmanského a se závazkem, říditi
se pokyny t. zv. maloruského kolegia.
S tím nemohl se ctižádostivý Polubotok spokojiti,
trval na obnovení hetmanské hodnosti a hájil privi-
legia kozáků i jejich neodvislost od ústřední vlády
tak vytrvale, že Petr Veliký rozkázal, aby se proti
němu zahájilo vyšetřování a dal jej zavříti do Petro-
pavlovské pevnosti. Tam Polubotok ve vězení zemřel.
Legenda učinila z něho brzy národního hrdinu a
Malorusové zachovali mu posud vděčnou vzpomínku.
K této legendě přidružila se v nejnovější době
ještě jiná. Jakýsi Angličan vypravoval panu Rube-
covi, jen se pokládá za potomka Polubotokova a
působil jako profesor na petrohradské hudební kon-
servatoři, až pro vysoké stáří musil složiti úřad,
že Polubotok před zatčením uložil celou svou ho-
tovost, páčící se na mnoho milionů, u Anglické banky
a tyto miliony nebyly prý posud vyzvednuty.
Profesoru Rubecovi stačilo toto vypravování a
vyzval inseráty v novinách všechny přímé i nepřímé
potomky Polubotokovy, aby koncem ledna přišli do
Starodubu a uradili se, jaké kroky by se měly pod-
niknouti k vymožení ohromného vkladu i s úroky
a úroky z úroků. Tyto inseráty způsobily v Ukra-
jině velký poplach, neboť potomků Polubotokových
čítá se na sta a těch, kdož mají rozšířené jmene
Polubotok nebo Polubotko, ale nemohou dokázati
své příbuzenství s proslulým plukovníkem kozáckým,
dokonce na tisíce.
Ruská vláda vzhledem k tomu pokládala za
vbodno, dotázati se prostřednictvím ruského vyslance
v Londýně anglické vlády, zdali pověsti o milionech
Polubotokových, domněle uložených u Anglické ban-
ky, se zakládají na pravdě. Odpověď zněla, že angli-
cké vládě není o tomto ohromném jmění níčeho zná-
mo. Také jeden z přímých potomků Polubotokových
hrabě Miloradovič, prohlásil historii o uložených mi
lionech za smyšlenou
#30
alto_textblock
#30
To však nemělo žádného účinku. Profesor Rube
oznámil opět v novinách, že tomuto popírání nepři-
kládá žádného významu, poněvadž banky nejsou
oprávněny podávati zprávy o svých vkladech. Šku-
teční a domnělí dědicové Polubotokovi shromá ždil
se pak skutečně ve Starodubu, při čemž se objevilo.
že neméně než čtyři sta osob činí nároky na dědictví.
Přišli do Starodubu, aby uslyšeli spasné slovo pro-
fesora Rubece a nalezli stařičkého poloslepého muže,
jenž jim vyprávěl, co mu řekl do Ruska zabloudilý
Angličan a nevěděl lepšího návrhu, než požádeti
ruskou vládu, aby dědicům Polubotokovým dopo-
mohla k milionům, které jim po právu náležejí. Lze
si predstaviti dlouhé obličeje dědiců při tomto ná-
vrhu. Za takových okolností nula od nuly pojdea
na této pravdě nezmění ničeho ani profesor Rubec.
#31
alto_textblock
#31
s
s
= Generál Nogi jako ředitel dívčí školy. V ja-
ponském tisku mnoho se mluví o výstupech, jež
skončily odstoupením všemi tokijskými slečinkami
zbožňované učitelky Šimody. Aby se poněkud ob-
mezil přepych, jenž se v Japonsku šíří všeobecněa
zvláště ve vyšších kruzích, jmenovala správa školní
generála Nogia, vítěze portarturského, známého svou
příslovečnou spartánskou drsností a prostotou, ře-
ditelem šlechtické dívčí školy a prvním jeho činem
bylo, že nařídil žačkám co nejjednodušší oděvi
způsob života a zakázal veškerý přepych. Tak bylo
za starých rytířských časů a tak musí býti i příště.
To se však nelíbilo paní Šimodě, jež ze svých žaček
chtěla učiniti právě moderní dámy dle anglického a
amerického vzoru. Postavila se proti rozkazům ge-
nerála Nogia v tisku i na školní schůzi před žačka-
mi. Na ostré pokárání, jebož se jí dostalo od gene-
rála, odpověděla žádostí za propuštěnou, která k vel-
kému jejímu úžasu byla přijata. Slavnostní rozlou-
čení v přítomnosti generálově bylo velmi pohnuté
následkem bysterických výbuchů, pláče a vzlykotu
všech učitelek i žaček, což zajisté způsobilo starému
hrdinovi více nepříjemnosti než všechny bitvy na
mandžurských bojištích.
#33
alto_textblock
#33
= Pomník garderobierky. Město Paříž bude z
krátío obohaceno o nový pomník, jenž má zajímavé
dějiny. Jest to jezdecká socha a představuje frygickou
amazonku, jež v odvážné posici kiečí na neosedla-
ném cválajícím koni. Vytvořil ji proslulý sochař
James Pradier, jenž r. 1852 zemřel a ozdobil. Paříž
i Versailles velkým počtem cenných děl. Pradier na-
vštěvoval horlivě představení u cirku na Champe
#34
alto_textblock
#34
Elysées a navrhl jednoho dne řediteli, aby mu dal
doživotně volný lstek, že mu za to udělá skupinu
Obchod byl uzavřen a Pradier zvolil si za model
jezdkyni z cirku, jež tehdy stála v plném rozkvětu
krásy a umění a každého večera uchvacovala obe-
censtvo odvážnými výkony na koni „Thisbě“. Jme-
novala se Antoinetta Cuzentova a byla ženou štolby
Lejarsa. Musila Pradierovi několikráte seděti a také
kůň „Thisbe“ byl dopraven do jeho atelieru. Na-
nejvýš zdařilé dílo došlo po svém dokončení živé
pochvaly znalců. Ukazuje krásnou Antoinettu odě-
nou jen lehkým krátkým šatem, jenž ponechává
ramena, prsa a kolena volná. Levou rukou drží kopí,
pravá jest pozdvižena a celek působí živě i ušlechtile
zároveň. Socha byla postavena před vehodem do
cirku, ale když cirkus konečně zanikl a byl stržen,
putovala s ostatními věcmi do skladiště obchodníka
s materiálem. Zde nalezl ji náhodou Pradierův syn
a vynesl ji ze zapomenutí. Nyní usnesli se otcově
města postaviti ji opět na staré místo. Při tom
ovšem se naskytla otázka, co se stalo s modelem
Antoinettou Lejarsovou? Po smrti prvního manžela
provdala se za tenoristu Monjanza a opustila cirkus.
Zůstala však věrna své vášni pro koně a po léta
obdivovali se jejímu spřežení v Bois de Boulogne,
Ale Monjanze ztratil pak hlas i jmění a oběsil se.
Antoinetta byla na konec ráda, když v témže cirku,
kde slavila kdysi triumfy obdržela místo gardero-
bierky, jež ji zachránilo uspoň před hladem a ze-
mřela v asylu v největší bídě. Tak bude nyní v nej-
vznešenější části Paříže státi socha, jež zachovala
nynějšímu světu rysy a postavu garderobierky.
= „Faust“ nemravný. „Freie bair. Schulztg.“
uvádí podivný případ disciplinárního potrestání kau
tolického seminaristy. Jistý katolický seminarista
četl v den přijímání Goetheova „Fausta“. Jeden z u-
čitelů semináře prohlásil však „Fausta“ za nemrav-
nou knihu a věc udal. Správa semináře prohlásila
pak jednání seminaristy za nedůstojné a pohrozíla
mu propuštěním. Při výslechu byl obviněný tázán,
zdali „Fausta“ pokládal za nemravnou četbu a když
seminarista odvětil že nikoli — kdyby byl řekl ža
ano, bylo by mu to teprve nepomohlo — řekli mu,
že již velmi hluboko klesl. Téhož dne tázal se pre-
fekt v hodině náboženství všech žáků, kdo shledává
„Fausta“ zavržitelným. Ze strachu před trestem zů-
stalo jich jen málo seděti; na to však se většina sto-
jících přece styděla a opět usedla. Tu prý řekl pres
fekt, že zaslouží všichni, aby byli propuštěni. —
Případu nelze se ostatně příliš diviti, klerikální maa
nie vrhla se již i na krotší věci než je „Faust,