#1
alto_textblock
#1
1900.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, ve středu dne 21. unora.
#3
alto_textblock
#3
K číslu 5l.
Čislo v Praze za 2b
a na venkově za 3b
#4
alto_textblock
#4
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — b
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30b
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
#5
alto_textblock
#5
NARUDN
#8
alto_textblock
#8
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
#9
alto_textblock
#9
Telefonické zprávy „Nár. Listů“
K situaci.
Z Vídně, 21. února. Daleko dospěly
věci. Tak daleko, že troufalost bý-
valé německé obstrukce nezná
žádných mezí. Nejen vládu již koman-
dují, nýbrž také pravici — proti Če-
chům. Její orgány, tytéž orgány, které ne-
nalezly ni jediného slova proti násilnostem
a surovostem radikálů, vykládají, co musí
pravice vše učiniti proti Čechům. Ani pas-
sivně se prý nesmí proti nám zachovati ten-
tokrát. Ona musí prý s celou jasností uká-
zati Čechům, budou-li provozovati ob-
strukci, že uvalí na se všecky dů-
sledky. Konservativní šlechta prý musí
vystoupiti ze své dosavadní reservy k Če-
chům a postaviti se po bok Polákům a ka-
tolické straně lidové proti Čechům. Na konec
připojují listy levice hrozbu tuto: Budou-li
Čechové také za dra. Körbra pokračovati ve
své obstrukci, bude poslanecká sně-
movna rozpuštěna. A »Volkszeitung«
k tomu ještě velí: ,Ostatní strany pravice
mají povinnost Čechy zkrotit.«
Česko-německé konference.
Z Vídně, 21. února. »Neue Freie
Presse« sděluje o včerejší schůzi
sekce českoněmecké konference
pro království české: »Čechové pro-
hlásili, že pokládají zavedení národních kurií
s právem veta za omezování volno-
sti zemského sněmu. Všecky námitky
německých zástupců byly marny. Zástupcové
šlechty zachovali se passivně. Předseda mi
nisterstva dr. Körber sdělil delegátům, že
je svolá ještě v tomto týdnu.
#10
alto_textblock
#10
Němci proti vrchnímu soudu
v Praze.
Z Vídně, 21. února. V určitých pe-
riodách vyskytuje se ze známého pramene
pražského v »N. Fr. Presse« dopis, ve kte-
rém se opakují stereotypní žaloby, že při
vrchním soudu pražském ne-
provádějí se výnosy vlády hr. Clara ze dne
17. října m. r., nýbrž trvá tam st av,
jaký byl zjednán výnosy bar.
Gautsch e.
Dnes opět jmenovaný list přináší tako-
vouto korrespondenci proti vrchnímu soudu
pražskému, kde se praví: »Tomuto soudu
nepřekáží dokonce v jeho jazykové
praxi faktum, že jazykové výnosy byly
#11
alto_textblock
#11
zrušeny. Je veřejným tajemstvím, že tato
instance užívá jazykových vý-
nosů Gautschových, jakoby
ještě platily. Pozoruhodným pro
správu tohoto soudu je faktum, že nenalézá
se žádný Němec v senátu a také nikoli
v sekretariátu.
Duch, jakým jest ovládáno presidium, jeví
se také v návrzích jmenovacích. Tou dobou
jde o obsazení místa presidenta ob-
chodního soudu. Navržen byl vrchním
soudem Čech Boček. Tím vrchní soud
patrně chce povoliti nátlaku, který byl s če-
ské strany peticemi prováděn a který žádá,
aby president obchodního soudu byl obou
jazyků nejen mocen, nýbrž také Čechem ro-
dem i smýšlením.«
#12
alto_textblock
#12
K volbě na Slánsku.
Z Vídně, 21. února. Pojednávajíc o
včerejší volbě poslance na říšské radě v měst-
ském okresu slánském, »Neue Freie
Presse« praví: »Tato volba jest memen-
tem nikoli pro konferenci smíru nynější,
nýbrž pro násilnou politiku, kterou Čechové
dosud provozovali. Nechtějí-li Čechové tomu
rozuměti a chtějí-li v tom spatřovati pokyn,
že musí opět ověsiti sebe lví kůží a dáti se
cestou obstrukce, aby se očistili od výčitky,
že nejsou dosti rozhodni a nehájí náležitě
národních zájmů, nikdo jim v tom nemůže
brániti. Avšak zkušeností, jichž nabyli
s Němci, bude-li třeba, nabudou znovu a
není pravděpodobno, že počet Mrazíkův a
Baxů se tím umenší. Mladočeská strana po-
třebuje úspěchu a toho se nedá docíliti proti
dorozumění, nýbrž dorozuměním.«
#13
alto_textblock
#13
Z polského klubu.
Ze Lvova, 21. února. »Denníku
Polskému« oznamují, že včera se ko-
nala za přítomnosti ministra dra. Pietaka
několikahodinná porada parla-
mentní komise polského klubu.
Za schůze té projeveno všestranně přesvěd-
čení, že polský klub musí usilovati všemi
prostředky, aby odvrátil Čechy od
obstrukce, jíž by zmar pravice byl ne-
jen posilněn, nýbrž také potvrzen. Ze
zpráv jednotlivých členův o situaci vyzníval
názor pessimistický. Všeobecné bylo
mínění, že vyrovnací akce česko-německá,
polskými poslanci sympaticky vítaná a pod-
porovaná, naráží na obtíže.
#14
alto_textblock
#14
K reformě volebního řádu
vídeňského.
Z Vídně, 21. února. »Arbeiter Ztg.«
Oznamuje v čele listu:
»Vláda dra. Körbra — jak známo —
byla jmenována 19. ledna. 20. ledna vyhlá-
šeno její jmenování. Nóta vlády, ve které se
vypočítávají části volebního řádu vídeň-
ského, jež mají býti dolnorakouským sně-
mem změněny, je dána 18. ledna. Mini-
sterstvo Wittkovo tudíž den
před svým propuštěním zaslalo nótu
onu zemskému výboru dolnorakouskému.«
#15
alto_textblock
#15
Telegrafické zprávy.
Pražská úvěrní banka.
Z Vídně, 20. února. (C.-B.) »Wiener
Ztg.« oznamuje: Ministerstvo vnitra ve sroz-
umění s ministerstvem financí schválilo usne-
sení valné hromady akcionářů společnosti
»Úvěrní banka v Kolíně«, kterýmž
se dle změněných stanov mění také název
společnosti na firmu »Pražská úvěrní
banka. Prager Creditbank. Banque de
crédit de Prague.« Sídlem banky bude Praha.
Z úřadního listu.
Z Vídně, 20. února. (C.-B.) »Wiener
Zeitung« oznamuje: Ministr obchodu po-
tvrdil opětnou volbu Josefa Holče za před-
sedu a Jana Procházku za místopřed-
sedu obchodní a živnostenské komory v Bu-
dějovicích na rok 1900.
Z Vídně, 21. února. (C.-B.) »Wiener
Zeitung« oznamuje: Ministr financí jme-
noval berní inspektory Ferdinanda Ne-
metsch ke, Jaroslava Potůčka, Jin-
dřicha Proše, Karla Schrö1la, Karla
Proche, Jaroslava Němečka, Františka
Bareše, dra. Karla Prokopa a Josefa
Kábrle vrchními berními inspektory pro
obvod zemského finančního ředitelstvív
Praze.
Z Vídně, 21. února. (C.-B.) Císař
udělil ministerskému sekretáři při kancelář-
ském ředitelství poslanecké sněmovny říšské
rady Heřmanu Vukobrankovičovi de
Vuko et Branko, jakož i archiváři téhož
kancelářského ředitelstva Josefu Kupkovi
ryt. kříž řádu Františka Josefa.
Různě telegramy.
Z Kodaně, 20. února. (C.-B.) Ježto
se byla reformní strana levice usnesla,
že předlohu o zvýšení daně
#16
alto_textblock
#16
FEUILLETON
#17
alto_textblock
#17
Živý sen.
Vzpomínka od Ludvíka J. Soldáta.
#18
alto_textblock
#18
Jak krásnou, jak milou, jak příjemnou zdá
se nám doba májová. Všude život, čilost, všude
radost a veselí. Kvítky kývajíce svými něžnými
hlavinkami posílají pozdrav líbajícímu je slunku
a po lukách a po lesích ozývá se tisíce písní,
které v dík Stvořiteli svému prozpěvuje ptačí
Lučinou vine se bublající potůček. Opodál
tvoří malý vodopád, kde kapky roztřišťují se
v tisíce křišťálových krůpějí, podobajících se
slzám. Tak aspoň zdálo se mně, když na své
odpolední procházce zabloudil jsem k onomu,
mne vždy kouzlem a půvabem svým vábícímu
místu. Ne perlami, ale slzami zdály se mi krů-
pěje ty. Nepřipadalo mi vše tenkráte tak milým,
veselým, radostným, nýbrž při všem tom životě
a ruchu zřel jsem a cítil tesknotu, opuštěnost
a osamělost. Nehledal jsem v bublání potůčku
ohlasu písní vodních vil, ale zdálo se mi, že
slyším, an sténá a naříká se mnou. Ano, tru-
chlil a kormoutil se se mnou nad nemoci mě
matky. O, ty potůčku, ty bys asi dobře říci
mohl, kolik slz vytrysklo mi s očí, když vidla
#19
alto_textblock
#19
sbor.
#20
alto_textblock
#20
rozstřikovati se vodu tvou, připomenul jsem si
ubledlou tvář roditelky své. — Slunéčko zatím
schovalo se za blízký bor, nebe se zachmuřilo,
všude uložil se klid, ticho, všude panovalo ja-
kési napjetí. Vrátiv se domů, usedl jsem na-
chvíli před dům a smutně hleděl na oblohu,
zahalenou mračnou kápí. Než, však ono se zase
slunko zejtra objeví, těším se, a tak i já uzřím
opět veselou tvář matky své a zaslechnu potě-
šitelná slova: »Jest mi lépe.« Kojil jsem se
nadějí, že, až se uzdraví, budeme se spolu dí-
vati na hvězdnaté nebe a že zase tuliti se
budu k ní, jako tulívá se hvězdička ku mě-
síčku. Jak rád hledíval jsem na klenbu nebes,
posetou myriadami hvězd, maje hlayu svou
v klíně matčině, co zatím drahá ruka její po-
hrávala mými kadefemi.
Žel, že neměly se již vrátiti blažené oka-
mžiky kouzelných oněch hvězdnatých večerů
Odebral jsem se na lože. Ale spánek ne-
chtěl slitovati se nade mnou a pojati mne
v náruč svou. Za to mysl má naplněna fanta-
stickými obrazy, duše sevřena tísní a srdcem
lomeovala smutná předtucha do budouena. Ko-
nečně mdlobou jsa přemožen, jsem usnul.
Ale jaký to strašný sen. — Já ve snu
pozbyl matky své, byl jsem od ní odloučen,
zemřela mi.
Sotva že jsem z hrozného sna procitl, jdu
#21
alto_textblock
#21
přesvědčit se o stavu matčiny nemoci; uzřel
jsem ji žijící a zaslechl od ní tak dlouho oče-
kávané: »Jest mi lépe !«
Ach, bohužel, byla to její poslední ke mně
slova. Netušilť jsem, jak krutě si osud se mnou hrá
a že skutečně splní to, co mi ve snu napo-
věděl. Chci vyjíti ven a tam oddechnouti sobě
v boží přírodě a zhostiti se vzpomínek na
ošklivý sen. Sotva sejdu se schodů, slyším, jak
otec můj se zajíká, volá mne i bratry zpět.
Pádím znovu nahoru — rovnou k loži ne-
mocné a klesnu — u mrtvoly.
Tak vyplnil se můj sen.
Vrhám se k ní, ale marně pokouším se
slovy, slzami a prosbami vrátiti život chladnou-
cím údům. Jaká tesknota a úzkost svírá útroby
mé. Ztratil jsem matku, ztratil jsem všechno!
Ani toho nebylo mi popřáno, aby naposledy
upracované ruce své na mne vložila a se mnou
se rozžehnala. Byla to smutná neděle — tru-
chlivý máj.
Jak tedy mám se radovati, ano v době,
kdy vše k životu se probouzí, vše jásá a plesá,
když v době té umíralo mi to nejmilejší, to
nejdražší — mateřské srdce. Jak mám se ra-
dovati a veseliti, když stále před sebou zřím
tu bledou, bezduchou schránku dobré, staro-
stlivé matičky své?