#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXXIX.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v sobotu 4. prosince 1909
#3
alto_textblock
#3
Číslo 334.
#4
alto_textblock
#4
Ma ranni a večerní listy
předpláci se
V Praze v administrani-
na měsie. . . . .
na čtvrt leta . . . . 6 K — h
s dvojí donáškou
na měslo. . . . .
na čtvrt leta . . . . 7 K 62k
ve filiálkách:
na měsíc. . . . . . 2 K 30h
Poštou:
na měsle.
na čtvrt iota : . . . 9 K 8o
s dvoji zásilkou
na měsíe.
E vrista: . . : e
#7
alto_textblock
#7
V drobném prodejin
ranní čisle o sobě . . za 8h
večerní . . . . . . . za 4 k
Ve fliAlkách na venkově
ranní čislo . . . . .
večerní . . . . . . . . 5 h
Inserátv
platí se hotově napřed
Předplscení a inserty přijímá
admanistrace v Marianské ul., a.
Tam nacházejí se tal
redakce, tiskárna a skpediee
„Národnich Listů-
Rukoplay se nevracejl
#8
alto_textblock
#8
K pádu italského ministerstva
#9
alto_textblock
#9
Letošní rok je zvláště bohatý na chysta
jící se změny v politických směrech četných
států evropských. Rej zahájilo Německo svou
reformou říšských financí, jež způsobila nejen
změnu v osobě říšského kancléře, nejen pře-
vrat ve většině říšského sněmu, ale zane
chala po sobě i silné stopy ve smýšlení spo-
lečnosti německé, jejíž rozestup na dva ostře
se potírající hospodářské tábory urychlila;
a že účinky tím ještě nejsou vyčerpány
tomu nasvědčuje nejen nevyjasněná dosud
politika »mlčícího« nového kancléře Beth-
mana-Hohlwega, ale i nesnáze, jež se vy-
skytly ihned při volbě presidia říšského
sněmu.
Kritické poměry v soustátí rakousko
uherském vlekou se, jak známo, do omrzení
a řešení zůstává stále zahaleno neproniknu
telnou temnotou, ač blížící se konec roku
hrozí novými potížemi, jež nikterak nepode
přou vyhlídky na brzký konec vládních ne
snází jak v této, tak v uherské polovině
soustátí.
Anglie ocitla se ve velikém ústavním
konfliktu, kterýž zahájen byl sněmovnou
lordů odporem provedeným proti státnímu
rozpočtu sněmovnou poslanců přijatému
jehož další rozvoj záviseti bude na výsledku
voleb, jež budou bezpochyby v lednu pří
štího roku provedeny.
Nyní přibyla k těmto nápadným politi
ckým zjevům i krise ministerstva italského
V Německu dá se z posavadního vývoje
provázejícího finanční říšskou reformu, vy
stihnouti sklon ve směru klerikálně-konserva-
tivním; v Rakousko- Uhersku jest patrné kle-
sání vlivu parlamentního, za nímž se rovněž
objevují obrysy starorakouského klerikalismu
a centralismu: ústavní zápas anglický pod-
nícen byl rovněž konservativními lordy. Jsou
to zároveň přípravy k novým kursům v poli-
tice zahraničné?
Pokud se týká trojspolkových států.
hlásá se ovšem v trojspolkových projevecha
tiskových orgánech, že jest trvání trojspolku
zabezpečeno, zvlaště když v nedávné své
trůnní řeči i císař německý co nejdůrazněji
důvěru svou v tomto směru vyjádřil. Ale
přese vše to postihly časopisy francouzské
jakési jemné odstiňování ve příčině té, jež
by platilo především polepšení styků německo
francouzských
Aní právě propuklá krise v ifalském mi
nisterstvu Giolittově neposkytuje jasného ná-
zoru o tom, jaké byly hlubší příčiny jejího
vzniku. Trojspolkový ráz dodával minister
stvu tomuto hlavně ministr zahraničních věc
Tittoni, ale i on uspořádáním schůze italského
krále s ruským carem v Racconigi dal na
jevo, že zahraničné politice italské záleží o
čas na zvláštním mimotrojspolkovém tanečku
a tak po sblížení italsko-francouzském došlo
i na sblížení italsko-ruské, k čemuž ovšem co
nejvydatněji přispěly události balkánské z roku
minulého.
Tiskový hlasatel ministra zahraničných
záležitostí, hraběte Aehrenthala, nicméně by
se nerad rozloučil s ministerstvem Giolitto-
vým, jehož zásluh si vysoce váží a praví, že
by zahraniční přátelé království italského
ničeho více nelitovali, zůstane-li při od-
stoupení nynějšího jeho ministerstva, než toho,
kdyby italský zahraničný ministr s úřadem
svým se rozloučil, protože zásluhy jeho jak
o mezinárodní postavení Italie, tak o evrop-
ský mír opětně došly uznání.
Jest zajisté pozoruhodno, že ve Vídni na
zprávu o odstoupení posavadního ministerstva
italského první myšlenkou jest, zůstane-li
v nové vládě italské nynější její ministr za-
#10
alto_textblock
#10
hraničný? Již to samo nasvědčuje tomu, že
za nynější ministerskou krisí se tuší jiné pří
činy, než jsou ony, jimiž byla veřejně odů-
vodňována.
Tato domněnka sesiluje se i tím, že bern
předlohy, pro než vznikla krise a jež Giolitt
italské sněmovně podal, jsou takového druhu.
že oposici sněmovní proti sobě sjednotiti mu
sily, ač jsou populárnosti odstupujícího mini-
sterstva ku prospěchu, z čehož se usuzuje
že svůj odchod zůmyslně připravil. Tato do
mněnka nepřipouští tedy prostý a přímý vy
klad, že krise nynější jest jedině účinek po-
měrů vnitřních, ale naopak vede k dohadu.
že souvisí i s poměry zahraničnými, mezi
národními, zvláště však se schůzí v Racconig
konanou. Nedějíť se v takových případech
změny ve vládě náhle, ale až po uplynut
více méně delší doby a zahalují se co možná
hustě.
Takovým hustým závojem chce byt
i pád italského ministerstva, přivoděný na
rychlo improvisovanou berní reformou, teprve
před několika dny podanou, jež účinkovala
na zájmové skupiny italské sněmovny jako
»puma«. Sněmovna totiž zvolila do dotyčné
reformní komise sedm odpůrců vládních
pouze dva její přívržence, což se stalo do-
poledne a již odpoledne ohlásil předseda
ministerstva sněmovně, že vláda podala
králi žádost za propuštěnou Král si vyhradil
rozhodnutí a uložil vládě, aby prozatím zá-
ležitosti vládní dále obstarávala; na sně-
movnu pak vznesl odstupující předseda mi-
nisterstva přání, aby se odročila, než krise
bude rozřešena.
Giolitti byl po třetí předsedou ministe
stva, jest nyní šedesátsedm let stár; tento-
kráte stál v čele vlády od r. 1906. Když
v onom roce byl postaven v čelo vlády.
vytkl v programové své řeči za hlavní zá-
měry vládní: péči o otázky hospodářské
upravení sociálního zákonodárství. Prohlásil
zvláště, že vláda zamýšlí snížiti a vyrovnati
tlak berní, polepšiti postavení dělného lidu
a zjednati lepší podmínky pracovní.
Jak z různých hlasů, jež se na straně
italské po schůzi v Raceonigi ozvaly, známo,
pociťovali v Italii zvlaště nemile hospodářské
účinky středoevropských smluv obchodních
což rovněž nepřispívalo v lidu italském k na
dšení pro politiku trojspolkovou.
Giolitti také skutečně mnoho provedl v
smyslu své řeči programové až na slíbenou
reformu berní. K reformě berní, o níž se již
v roce 1903 za druhého svého předsednictví
v ministerstvu pokoušel, odhodlal se však až
nyní, aby si připravil pěkný pád. Označo-
vali-li ve sněmovně předlohy berní jako
»pumu«, pro překvapení, jež způsobila, při
pouští se na všech stranách, že Giolitti právě
to měl v úmyslu. Jeho reforma berní pro-
zrazovala spíše taktické než věcné záměry
Považovaloť ministerstvo jeho své postaven
již od měsíce února za nejisté a bylo by as
utrpělo ve sněmovně porážku pro smlouvy
uzavřené s paroplavebními společnostmi
kteréž narazily na veliký odpor.
Kdyby byl Giolitti v této záležitost
utrpěl porážku, byl by odcházel z minister-
stva jakožto veličina odklizená na dlouhou
dobu, ne-li na vždy. Tomuto nebezpečí se
obratně vyhnul tím, že si sám vybral otázku.
jež pád jeho připravila, ale pád, po němž
možno se ještě vrátit ke vládnímu kormidlu.
Oposice proti němu sestávala totiž ze
stran protichůdných, byli v ní i konserva-
tivní stoupenci Sonninovi i sociální demo-
kraté. Své berní předlohy reformní sestavil
tak, aby oposičním skupinám po svém pádu
znemožnil sjednocení o vládním programu
a o sestavení ministerstva. Na široké vrstvy
#11
alto_textblock
#11
lidu měla příznivě účinkovati vzestupná daň
z příjmu, z dědictví a daň akciová; za to ovšem
daně tyto musily naraziti na odpor v kruzích
aristokratických a konservativních. Možná,
že Giolitti doufal, že oposice se roztříští již
těmito předlohami; jisto však jest, že se tak
nestalo. I sociální demokratě zůstali důslední
ve svém oposičním stanevisku proti mini
sterstvu Giolittovu a tak byl osud jeho roz
hodnut ihned volbou do berní komise sně
movní, do níž mezi devíti členy se dostal
pouze dva z jeho věrných.
Bude nyní ovšem na stranách vítězné
oposice, aby dovedly dosaženého vítězstv
také prakticky využitkovati a to se částečně
ukáže již podle toho, jak bude sestaven
nové ministerstvo, při němž mimoitalské
kruhy ovšem zvláště bude zajímati, koho
král pověří vedením záležitostí zahraničních.
Brzké vyřízení italské krise ministerské se
však neočekává; řešení její bude prý před-
cházeti slyšení četných politikův a členů
sněmovny.
#12
alto_textblock
#12
Vyjednávání o rekonstrukci
kabinetu.
#13
alto_textblock
#13
(Pro částečno u rekonstrukci kabinetu. — Roz
dělování portefeuiliů. — Projekt česko- ně me
cké konference. — Jak baron Bienerti
rozumí rekonstrukci — Slovanská jednota pro z ru-
šení krajanských ministerstev.)
Z Vídně, 3. prosince. (Zvl. telef.)
Beze všeho zájmu, beze vší pozornosti a
také beze všeho rozruchu zahájeno o 2. hodině
odpolední první čtení zatímního roz-
počtu na první polovici roku příštího.
Veškeren interes poslanců byl odvrácenji
nam, ze zasedací síně ven do kuloarů, do síní
klubovních, do veliké dvorany, kde přetřásány
byly zprávy, že včera vážně zahájena byla
transakce pro částečnou rekon
strukci ve vládě, pro rozšíření nynější
většiny na strany Slovanské jednoty a na vypra-
cování programu pro tuto většinu. Když vešlo v
známost, že Slovanská jednota trvá na tom, aby
v nynější vládě politicko-parlamentní z ministrů
bylo tolik slovanských, kolik německých, vznikl
z toho na straně německé veliký nepokoj. Němei
nemohou pořád ještě smířiti se s faktem, že
jsou menšinou netoliko ve státě, ale také v par
Proto věřilo se, že hlavní překážkou rekon-
strukce kabinetu bude spor o to, kolik Slovanů
by zasedalo v rekonstruovaném kabinetu Bie
nerthově a kolik Němců, kdyby napřed odečuí
se ministerský předseda a ministr zeměbrany
resorty to, které pokládány jsou také Slovan
skou jednotou za neutrální, jakkoliv přesně vzato
jimi nejsou, poněvadž až na hr. Potockého
hr. Badena dosud všichni chefové vlády byl
Němci a nestalo se ještě, by ministrem země-
brany byl Slovan. Vyslovováno však, že tato věe
nobude kamenem úrazu a že Slovanská jednotn
kdyby postavena byla před volbu, má-li spokojiti
se s 5 portefeuilly: 2 polskými (1 resortním a 1
bez portefeuillu), 2 českými (1 resortním a 1
bez portefeuillu) a 1 slovinským resortním, či
má-li celou kombinaci rozbíti, raději voliti bude
eventualitu první.
Bylo ve sněmovně se vší určitosti tvrzeno
že jest úmysl v době nejbližší vykonati změnu
v ministerstvu pro veřejné práce a to v ten roz-
um, že nynější ministr tohoto portefeuillu dr
Ritt odstoupí a na místo jeho povolán bude
slovinský konservativec, řiditel hospodářské ško-
ly a velkostatkář Povše. Tyto zprávy byly
později potvrzeny, když oznámeno bylo, co ba
Bienerth prohlásil předsednictvu kola polského.
které bylo dnes odpoledne o 3. hod. u něhoa
co prohlásil deputaci strany německo-liberální
#14
alto_textblock
#14
lamentě.
#15
alto_textblock
#15
a křesťansko-sociální, která meškala u něho ve-
čer celé 3 hodiny a o pobytu svém u něho ne-
vydala žádné zprávy, nýbrž oznámila pouze
žurnalistům, že zavázala se čestnýn
slovem k naprostému mlčení...
Na zejtra svolán jest výkonný výbor něme-
ckých stran, jemuž učiněn bude návrh, aby
zmocnil strany ty ku přímému vyjedná
vání s Čechy. Kdyby k tomu výkonný výbo
spojených německých stran dal souhlas, jest pro
jektována, jak jsme stručně oznámili ve večer
ním vydání, společná porada německo
česká na pondělí. Téhož dne však o 1/5
hod. večer koná se společná porada Slovansk
jednoty s parlamentní komisí kola polského
Z tohoto vnějšího momentu jest viděti, že po
kusy o částečnou rekonstrukci kabinetu, vybudo
vání nové většiny a sestavení pracovního pro
gramu pro ni trvají dále.
Pozdě večer stihly do parlamentní budovy
zvěsti, že bar. Bienerth důvěrníkům polským
a německým prostě pravil, že „rekonstrukce
kabinetu může býti provedena snadno a rychle.
ale toliko v miře malé a to tak, že by Čecho-
vé zase vrátili se do posic, kter
měli, že by totiž spokojili se resortem orby
ministerstvem bez portefeuillu, že by nanejvýše
mohla státi se změna v ministerstvu pro veřejné
práce a to tak, že by tohoto resortu dostalo s
Slovineům, avšak jinak podstatně a vůbec že
by zůstati musil kabinet, jak jest tou chvílí ne-
změněně a nedotčeně zachován nadále.
Kolo polsk é konalo v podvečer schůzi
ve které vysloveny díky a uznání předsednictv
za jeho úspěch, že přimělo Slovanskou jednotu
by taktiku zatarasovací v jednacím pořadu za
stavila a připustila první čtení zatímního roz
počtu. Kolo polské prohlásilo, že první met
prostřodkovací akce kola polského jest dovršen
a skončena a že zůstaveno jest stranám sněmov
ním nyní, kdy zasedání zavedeno a zároveň ob
noven normální stav ve sněmovně, aby dohodly
se o změnách ve vládě, o změně většiny a for
mulování pracovního programu pro ni.
Sotva začala dnešní schůze poslanecké sně
movny, donesl tam svob. pán Chiari, o kte
rém tvrdilo se, že byl ráno již u bar. Bienertha
zprávu, že kabinet sice nechce překážeti dohode
stran, že však hrozí, že nedohodnou-li se mez
sebou, bude říšská rada ještě před vánocem
rozpuštěna
Z Vídně, 3. prosince. „Centrum“ ozna-
muje: „Parlamentní krise dospěla do stadia po-
sledního. S neděle na podnět Poláků a za jejich
akuvní součinnosti vejdou Němci a strany Sl-
vanské jednoty v jednání přímé. Bude se jednat
hlavně o to, zdali sněmovna na základě spolehli-
vého pracovního programu ukáže se dělnou. Jes
úmysl, aby umožněna byla dohoda v nejaktuál-
nějších sporech národních, dáti podnět ku
příměři podobnému, jaké vymáháno bylo
v noci ze dne 13. na 14. listopad 1908 (na kon
ferenci u bar. Bienertha). Dojde-li k dohodě
možno nadíti se také dorozumění v příčině r
konstrukce kabinetu. Nedojde-li však k ní, po
tom přestane všeohno vyjednávání o rekonstruke
kabinetu, potom nebude parlament již vůbec k
schůzi svolán.
Poláci, kteří měli dnes dlouhou poradu
s baronem Bienerthem, jsou zevrubně zpraven
o plánech ministerského předsedy a budou př
nastávajícím jednání konati nadále roli prostřed
níka. Odevzdali dnes bar. Bienerthovi též odpo
věď, kterou dostali od parlamentní komise Slo
vanské jednoty o svých proposicích v ten roz-
um, že Slovanská jednota žádá naprostou rov-
nost Slovanů a Němců v novém kabinetu
zrušení ministerstev krajanský ch
což v jednotě bylo usneseno 8 hla-
sy proti 7. Protože dr. Kramář se svými ná-
zory v Českém klubu zůstal v menšině, musil
v parlamentní komisi Slovanské jednoty dne
#16
alto_textblock
#16
hlasovati proti zrušení ministerstev krajanských.
Proti zrušení tomu hlasovali se zástupci českého
klubu také zástupcové obou klubů jihoslovan-
ských, strany česko-katolicko-národní a profesor
Masaryk. Pro zrušení hlasovali čeští agrárníci,
radikálové, Slovinci a dr. Glěbovický. Motivy
byly různé. Zdůrazňováno zvláště agrárníky a to
ve smyslu klubovního usnesení, že jest nezbytně
třeba zhostiti se německého ministerstva krajan-
ského, které bylo připuštěno přispěním Mlado-
čechů r. 1906 před volební reformou. Kdož bli
proti zrušení ministerstev krajanských, varovali
zvláště před zrušením českého ministerstva kra-
janského a to tím více, jelikož není žádné zá-
ruky, že Čechové za toto ministerstvo nabudou
trvale nějakého resortu, nehledě k tomu, že Če-
ské ministerstvo krajanské by mělo zůstati in-
stitucí trvalou. Dlužno vyčkati, jak rozhodující
činitelové zachovají se ve věci té. S neděle stan
se po každé stránce rozhodnutí, neboť všichni
interesenti naléhají na to, by do příštího pátku
krise byla skončena tak či onak.“
#17
alto_textblock
#17
Říšská rada.
Poslanecká sněmovna.
(Schůze 179.)
Ve Vídni, 3. prosince.
(Zvl. telef. zpráva »Nár. Listů«.)
#18
alto_textblock
#18
O rozpočtové debatě, která byla zahájen
dnes odpoledne, možno pronésti se docela struč-
ně. Konstatujeme, že president, kterého sně-
movna nyní má, zná se v jednacím řádu tak do-
konale, že debatu ani nezahájil a že ne-
sdělil, jak jest stanoveno, seznam řečníků,
nýbrž vyvolal prostě prvního řečníka proti před-
loze zapsaného, dra. Soukupa. Konstatujeme
dále, že na ministerské lavici nebyl ani je-
diný člen kabinetu, jakoby se vlády vše.
co se ve sněmovně děje a mluví, netýkalo. Kon-
statujeme konečně, že není tou dobou jisto, zdali
toto první čtení zatímního rozpočtu vůbec s
dodělá a že není vyloučena možnost, že tuto roz-
pravu stihne stejný osud, jaký stihl rokování
o návrhu dra. Metelky pro školy menšinové, ž
bude nit debaty té náhle přervána odročením
uzavřením, nebo rozpuštěním říšské rady. Sdé-
lujeme o tom na místě jiném.
#19
alto_textblock
#19
Z Vídně, 3. prosince. (K. k.)
Na konci debaty o Chocově pilném návrhu stran
vyhánění českých trhovců ze znémče-
ných měst
poslanec dr. Rybář (hlavní řečník pro návrh) přidat
se k protestu proti neprotokolování neněmeckých řečí
Neněmecké národnosti dají státu, což jeho jest, ale
nátlaku se nikdy nepodrobí. Také na jihu mocnářství
přenáší se národní boj na hospodářské pole a hospo-
dářsky silnější Vlaši a Němci snaží se využitkovati
své moci proti jiným národnostem. Třeba vyrovnání
Stovinců s Vlachy; prospělo by i Rakousku, jehož
budoucnost není na Balkáně, ale na Jaderském moři.
(Pochvala)
Po Chocově doslovu poslanec dr. Hajn (ve věcn
opravě) vytkl dva případy, kde boykot českých živ
nostníků a dělníků projevuje se zvláště příkře. Prvý
týká se usnesení okr. zastupitelstva vrchlabského, dle
něhož bylo při stavbě stavu na horním Labí v Krau-
zových boudách podnikateli uloženo nezaměstnávat
slovanských dělníků; druhý přeložení sborového ve-
litelství z Josefova, jenž lím byl poškozen ročn
o 386 930 K. Nyní mají býti také další vojenské od-
díly přeloženy z Josefova. Věc přichází do zvlášt-
ního světla, povážíme li, že oddily byly už neb
mají býti přeloženy do Litoměřic a Liberce. Boyko-
tový výnos provádí se jen proti Čechům a boykoto-
vání Čechů dosáhlo by svého vrcholu provedením
vládou navrženého parcelačního plánu pro Čechy. A
hlasování dopadne jakkoliv, český národ po tomto
utrpení bude tím energičtějí prováděti heslo »Svu
k svému«.
Hlasováním pilnost Choeova návrh
propadla.
Poslanec Budzynovský upustil od pilného
projednání svého návrhu o prodeji tajných léčiv
naloží se s ním dle jednacího řádu.
Předseda prohlásil potom, že sněmovna přechári
k jednacímu pořa du,
#20
alto_textblock
#20
FEUILLETON.
#21
alto_textblock
#21
V Praze, 3. prosince 1909.
H. (Literární poznámky.) Pěkn
čin piety vykonal spolek spisovatelů » Máje
novým vydáním památného »jarního almanachu
Máje, jenž byl opravdu jarem naši literatury
Sbírka veršů a prosy, vytištěná r. 1858 ná
kladem H. Dominikusa, za redakce Josefa B
ráka, byla holdem básnikovi »Máje«, romsn
tickému geniovi předčasně shaslému, projeveným
družinou míadých spisovatelů, jejichž toto první
hromadné vystoupení znamená zahájení nové
epochy českého písemnictví.
Spolek »Máj« vydal věrný přetisk této
vzácné historické památky literární, úplně se
shodující obálkou, úpravou, tiskem a rytinou
podobizny Máchovy s knihou, vyšlou pře
51 lety.
Český čtenář nemůže bez pohnutí rozevřii
listy tohoto díla, v němž náhle rozbřesklo se
nad šerem politicky i kulturně odumřelých Čech
nové jitro, zazářily paprsky slunce hřejného
oplodňujíeího a radostné poselsíví nových naděj
letělo vlasti.
O almanachu »Máji« bylo napsáno jii
mnoho kritiky a literárními historiky od Ladi-
slava Quise, jenž osobně znal nezapomenutelnou
skupinu »Máje« a též napsal zajímavý doslov
k letošní edici almanachu, až k F. V. Krejčímu
Význam literární manifestace, jež znamenala
začátek obrození a zmodernisování českého
ducha, do té doby utkvělého v zpátečnictví.
malichernosti a ubohosti zatemnělé, malé doby
byl tudíž často a výstižně stanoven. Na místě
tomto, jež je pouze věnováno volné causerii,
bylo by nemístné, pokoušeti se o nějaký kri-
tický rozbor. Je však záhodno, vzbuzovati zájem
#22
alto_textblock
#22
nejširších čtenářů pro publikace tak cenné
#23
alto_textblock
#23
památné.
Po naivních, nyní již nečlených veršov-
nických almanaších z doby Puchmayerovya
Thamovy, po Fričově sborníku »Lada Niola«,
vydaném r. 1855, prozrazujícím ještě mnoho
romantické frázovitosti, byronovské posy a lite-
rární nehotovosti, byl teprve Barákův » Máje
prvním projevem talentů zralých, vyšinuvšíchse
na mnohem vyšší úroveň uměleckou i myšlen-
kovou. Pojednou octly se v stísněném ovzduší
prostřední, diletantské literatury zjevy silné
skvělě. Byl to jaksi společný debut nutorů, kter
založili moderní české písemnictví: Nerudy.
Hálka, Heyduka, Karoliny Světlé, k nimžse
přidružila již známá a uznávaná Božena
Němcová.
Flajšhans ve svém »Písemnietví českém
slovem i obrazem« karakterisuje »Máj« jako
vítězné pokračování »Lady Nioly« a jako dědice
snů a tuh Máchových. Dva vlivy dominuji
v almanachu »Máji«, a sice starý, utkvělý již
romantika Máchy a nový, přinášející již zárodek
obrození Jana Nerudy. Tento smělý, široký
břitký duch, hned na první ráz pronikl svou
neobyčejnou vyspělosti uměleckou, svým oso-
bitým stylem i vtipem. Jeho básné »O Šimonu
Lomnickém« odlišují se od veršování ostatních
tonem ryzosti, ve které dospěl k obdivuhodne
dokonalosti a čistotě svých »Kosmických písníe
a »Zpěvů pátečních«. V almanachu »Májie
verše jako:
»Z hor vichr — ledový jak ženská pýcha,
a ostrý, zlých jako posmiěch, v kraji věje —e.
zní zvláštním zvukem, jsou rázovitější nad
ostatní. Též prosa Nerudova »Z notiční knihy
novinkáře« propaguje již ostrý pohled pozoro-
vatele nesmrtelných figurek malostranských.
V »Máji« objevil se Hálek se svými senti
mentálními, do dnes u mládeže populárními.
#24
alto_textblock
#24
aspoň u té mládeže, která se ještě nedostala
k Przybiszewskému a Garborgovi. Není divu, ž
Hálkovy popěvky a pozdější básnické větší
skladby získaly si mysl čtenářstva snadněji.
nežli umělecky a ideové vyšší Neruda, jehož
ironie a duchaplnost okouzlovaly, ale též zará
žely. Kritika vůbec dlouho též dle vkusu obe-
censtva dávala přednost Hálkovi před Nerudou
který též svými satirickými pošklebky a proti
klerikálním směrem svých feuilletonů přivodil si
mnoho nepřátel. Zajímavé je, že nevraživost
jistých lidí pronásledovala ho i do starších lel,
kdy již vydal svá přední díla a že »Politik« se
zdráhala přinésti referát o jeho »Malostranských
povídkách«. Zdá se však, že od té doby se
mnoho nezměnilo, neboť podobné umlčováníi
vynikajících knih, na nichž je proskribované
jméno autora, stojícího stranou jistých klik, je
oblibeným zvykem čelných listů.
Přítel literatury se zájmem probere všechny
stránky almanachu, kde je ovšem mnoho zasta
ralého, našemu vkusu cizího, ale tato kuriosita
literární dovede upoutati a kromě básní Fričn-
vých (pseudonym H Brodský), Haydukových, L.
Lánského, Rudolfa Mayera, Anny Sázavské vy-
kazuje sborník prosnické práce, podepsané na-
mnoze zajímavými jmény Halkem, Karolinou
Světlou, Barákem, Boženou Němeovou, Miletin-
ským, ano i ze starších Palackým. Almanach
byl vydán za tím účelem, aby byla dána příle
žitost mladým autorům představit se veřejnosti
neboť někteří neměli ještě dosti praci pro vy
dání knihy a pak k vytištění původních děl
zejména veršů, neměl odvahy žádný nakladatel
Pouze Neruda již nedlouho před »Májem« vy-
dal své »Hrbitovní kvltí«, šosáckou kritikou
strhané. Hálek byl tvůrcem daleko uznanějšího
»Alfreda« a Frič již několik let před lím publi-
koval svého »Upira«. Heyduk, Rudolf Mayer
Zvfie Podlipská (dvě básničky se sifrou Ž.)
#25
alto_textblock
#25
Karolina Světlá podali zde své první pokusy
Staří páni přijali almanach, jenž ostatně nemě
nijaký ráz revoluční, velmi nevrle. Ani Mikov
cův »Lumír« nenalezl slova sympatie pro pod-
ník mládeže literární. Napěti mezi mladými
starými propuklo v ostrém boji, jenž vrcholi
v polemikách ironického a svižného Nerudy
s těžkopádným tvrdokožcem Jakubem Malým.
Pak vyšly další ročníky »Máje« r. 1859, r.
1860 a 1861. Ze spolupracovníků almanachů
téch vytvořena byla skupina »Májistů«, v ní
byli: J. V. Frič, Vitězslav Hálek, Adolf Hayduk
Boh. Janda, R. Mayer, Jan Neruda, Anna St-
zavská (Fričová), Žofla Podlipská, Karolina
Světlá, Josef Barák, J. V. Jahn, Gustav Píleger
Fr. V. Goller a Fr. V. Jeřábek.
Tři další almanachy »Máje« neměly už d
ležitého poslání prvního. Ladislav Quis stav
»Máj«, vydaný před půl stoletím, mezi nejdůle-
žitější knihy naší literatury od doby jejího
vzkřišení. Od té doby počala se česká lilera
tura otvírati evropskému vzduchu a zahájena
osvobozující činnost, kterou Neruda nazval »bo-
řením činské zdie.
#26
alto_textblock
#26
Zábavný dokument literární kmitl se m
kdesi před očíma. Autor, o jehož chudokrev
ných, affektovaných a mnohdy perversních kniháci
se jistá kritika nadšeně rozepisuje jako o chef
d'oeuvrech české moderny, doznává, že prodá
svých veleděl 50—60 exemplářů za 2—3 leta
Po takové reklamní vřavě je to politováníhodný
výsledek, jenž ovšem velkolepě ilustruje malo-
moc kriliky. Tato kritika při svém nejbezohled-
nějším útočení jistě neubila knihu, života sehopnou
a zajímavou, ale též neučinila lvem žádné lite-
rární jehně. Náš autor se doznává brdě k bez-
účelnosti vydávání svých knih. Je to patrně jen
jeho aristokratický sport, jako je vůbec sportem
celá jeho činnost. Ovšem aristokratem je a jeho
#27
alto_textblock
#27
autentický erb vyvázl z pohromy, jež před lety
stihla naše pseudobarony. Velmi uznávaný, ale
nikým nečtený posta s pyšnou grandezzou honosl
se svým vznešeným původem a v »Knize aristo-
kratické« vyslovuje své bratrství potom kori
bourbonské lilie hraběti Pařížskému. Na jeho
básnickém štítě je též jakási heraldická květina,
nevím, zda bourbonská lilie nebo tulpán.
Básník hrdý na svou krev a na zbytečnost své
literatury, podivnou ironil osudu je odsouzen
žíti v plebejském ovzduší podřízeného úřadu
odkud zaznivá poněkud divně jeho grand-
seigneurská důvěrnost, s jakou oslovuje bou-
bonského pretendenta: »Měj hrdý můj pozdrav,
Sire !«
Není třeba zabývati se nutorem, jenž sám
se doznává, že ho nikdo nečte. Je to však
velmi pozoruhodný zjev, že poeta a romancier.
píšíci konfusní a bízarně fanlastické věci, na-
podobující Barbeye d'Aurevilla i Hoffmanna, ob-
klopený hlaholem reklamy a kamarádského pře-
ceňování, vynášený i nadšenými estety, píšícími
do venkovských listů, je obecenstvem zeela igno-
rován. A to ne snad obecenstvem, které sil-
buje v populárních, snadno přístupných románech,
ale i čtenářstvem intelektuálním, zabývajícím se
autory největší povýšenosti a moci umělecké
od Tolstého a Meroditha až k Anatolu Franceovi
a Strindbergovi. Avšak to je osuda kritiky, která
ve jménu zvratné modernistické estetiky a ušlechti-
lého principu kamaraderie provozuje lomozný
marný terror, pomohla nanejvýše několika efe-
meridám, ale nikdy nepoškodila pravého spiso-
vatele. Možná však, že odbyt 50 —60 výtisků
za rok bude prohlášen právě za jakousi uměle-
ckou superioritu a že jen tím povznáší sebevědomí
našich aristokratů belletristických.