Vyehiti кшШ firn mim« po nedŕlt o Mvorku. Přtdpláel м v idministraoi Ostrovní elico òim. ШЮМ-П. * ГГВМ: • HoiOU: ■étiéal — il. 90kr. lil.‘.'ft кг. £mtletn£ , ».. 3 „ 70 , 3 , 75 . celoroòné 10 я 80 ( 15 , — . Jednotlivá ôíela po 4 кг. Zrn donáienl do doma unrslóné 10 kr.

CECH.

DOPIMI fV«iiko*aB8 a рИероюё pH jim* rmdLalce* ▼ 0«trovni ulici i. 1608-11 Rukopisů v urvr.rime a uepodeptánýck nedbirn«. REKLAMACI nenpeAetéué poi^liojr budtei nclraa- котка;.

iBMrit; poütim« м a«|lm4L

islo 243.

\ Praze, ve ^tredn dne 26. října ISSI. А- - -- .áT~ fc— CJ— - L" Ü.— !.

Roènik ЖН1.

Doplhky к íliDkún^démelrnsli ргеикк. g™*™ Vje

po celý rok si udrželi.

Právě co tyto řádky píšu, došla mne pří- knížete Lobkovice v Bilínsku zamýšlí rovněž loha: .Landbote“ ústeckého „Elbezeitungu“, u všech svých dvorů stavěli baráky pro své v níž pod článkem : die Parcel!irungs-Speku- hospodářské dělnictvo, jelikož s kočovným

lanten, uvádějí se některá data o zhoubných následcích dělitelnosti pozemků. V jednom nejmenovaném okresu, jenž čítá 34 katastr, obcí s 24.860 obývat, provedlo se od roku 1869, v němžto dělitelnost pozemků byla zákonem­ povolena, 501 pravím, pět seta jedno rozkouskování selských živností, ročně tedy bezmála 50 ! Občanské ministerstvo posloužilo­ tedy své vlastní krví : Němcům v severních­ Čechách nejhůře a to z té příčiny, že v této straně Čech nejvíce jest záložen, spořitelen a lichvářů. Z vlastního názoru vím, jakým často lotrovským spůsobem křehkosti rolníků se zneužívá. Muž rozvadí se se ženou, s čeládkou, s neužilým sousedem atd. — Co já to potřebuju, praví rozdurděn večer téhož dne v krčmě, pronajmu, aneb rozkous- kuju statek a budu mít pokoj! — A jako by čerta citýroval, vystrnadí se ihned kdes z kouta dosud nepozorovaný host: žid, aneb agent některé záložny a začne hadím hlasem : dobře máte, co chcete za živnost ? — Sedlák jede do Mostu — (kamž někdy i na 600 povozů s obilím se sjíždí) — na trh, zde se podnapije, kozáci jej svedou ku karbanu,­ prohrá pár set ve falešné hře, zastaví boně a konec bývá : směnky, odprodávání a dělení pozemků Nenítoznemravňování rolnictva? Na 501 živnosti svrchu dotčené bývaly chlévy plny krásného dobytka, bývaly žentoury ijiné mlátící stroje, nyní jsou chlévy prázdny a ve stodůlkách visí polorozbité cepy. Ba, což horšího ! Dříve na dvořích těch statků hrály si slušně i vkusně ošacené děti, teď

těmto .ctnostem“ staví pak židovský spiso pisech. — Nikoli štvaní proti židům, ale pou- dosü obratné příkré protivy, jaké jeví čení 0 očištění obou stran má býti vlastním Správa velkostatků, se ua společnosti ostatní, kteráž libige si jádrem židovské otázky. — Velikou chybou ~ v okamžitém, byt i nékdy celou budoucností nyuéjších antisemistů jest, že mají z většího zaplaceném požitku, v bezstarostném trávení'dílu na zřeteli žida občana, žida ve vrstvách živnta den ke dni či jak říkáme „z ruky do nižších, kterýž přece jiti musí tímže smě- huby,“ a která posléz«- upadá v'porobu ná-jrem, kamž namířen jest hrot mohutného roda .vyvoleného' .... Ku konci každého ro ' šípu.

dělnictvem velmi těžce se hospodaří. Kdyby patron „N. L.* dnes stal se velkostatkářem, f musí učinili totiž A dálší z tohoto následek? máuu Franzosova shledáváme smutné pro nás | Houfné stěhováni českého délni et va z« tableau : slávou a bohatstvím ozá- středníih a jižních Čech na sever do řeného žida a hmotné i mravně, .Vémec, což v ohledu národ nini nám zničeného křestana. Čechům к nemalé vyjde škodě. Již od té E» il Franzos důsledně provádí skoro doby, co dráhy pražsko duchcovská, plzensko- . v každé své literární práci následující théma : březenská a františko josefská český sever Společnost evropská — vyjímaje židy -• jest

s jihem spojily, táhne se české dělnictvo do přebohatého kraje žateckého českou krev s německou směšujíc. Co zač stojí, usazuje­ se na vždy v Némcích a cn je darebn é, posílá se nazpět post r- k e m. Střední Čechy německému severu posílají­ ročně mnoho tisíc rukou dělnických n a výběr Ty nejsilnější, nejzdravéjsí. nejzdat- nější Nemci si podržují, brak upotřebuje se nanejvýš v šachtách, a když se na skrz vypotřebuje­ a vyžije, odstrčí se nazpět do příslušných­ obcí a sice na základě práva do

Z Vidné, 24 října. (Upřímné elovb našim ph&tělům!) Stav věci v Rakoneka nabývá za posledních­ dnů tvářnosti poněkud neutěšené, tak ie nemůieme se sbriniti jistým obavám. Dotavád- jako kruh*),'jenž kolem jediné osy se otáčí nimi svými zprávami z residence cislajtanské a jehož obvodní čára ničeho dosáhnouti ne-! osvědčili jsme snad dostatečné, ie nejen dobře шиГе, leda bod. z něhož vyšla. Žid ale po- j známe stav věci a vnitřní politice, ale ie i při d<R>en jest šípu, jenž rovně a jistě jde za ' úsudcích svých čerpáme z pramenův skutečně svým cílem. Veškerá společnost nežidovská ! věrohodných. A proto badii nám dovoleno pro* a sebou příliš jest zaměstnána, sama mezi ' mluviti zde v pravý čas slovo upřímné, kteréi m stále se rve a stíhá, sama jen na sebe zasluhuje bedlivějšího povšimnuti.

dávat! musí, a proto jest velice snadno | Skoro po dvě leta máme v politickém ii- rtipnému židu, unikuouti z vyšlapaué drahý ' votě Rakouska rozhodujíc! vliv; strana kěnier- rovným letem (nikoli v zdlouhavém vativni se stranou národní má většinu v chlaj- ohlouku) dojiti dříve tam, kam ostatní vr lánském parlamento. Kdo jen poněkud obezná- .. t stevníci pe dlouhých zápasech mezi sebou meu jest s obyčeji a zvyky kruhů rozhodujících, movského. My Češi vlastně německý živel, dojiti chtéií, zřídka kdy ale docházejí. ; ví také, že kaidé nové politické elle, která po- německou krev sesilujemc, občerstvujeme, v; Jsk viděli, umí to Emil Franzos velmi sud nemohla se rozvinout!, dopřeje se určitá jisté míře zuovuzrozujeme. Snad i proto ta dobře — — ve skutečnosti jest tomu sku- ■ doba, aby mohla se konečné osvědčit!, zdaž má německá krev na českém severu, že s českou tečně tak, jak on to líčí ve svých románech právo к existenci čili nic. Vplyne-li tato dobo, smíšena jest, proti české krvi tak neústupně, ' a povídkách. Na něco ale zapomíná a činí to I aniž by vytknuté úloze bylo zadost učiněno, pak tak nesmířlivě si počíná. Ti uejurputnější, patrné úmyslné: n> povídá nikde, že nynější bledl se na „novou* tuto sílu jako na „překo-

selští křiklouni na ústeckém Bauerntagu mèli společnost evropská učiněna byla podobnou vesměs jména česká, jakož Gustav Dorn z Li-^ osudnému kruhu jediné vlivem a působením toméřic velmi trefné srýmoval : vf židů : nikde uelíčí, jak velice dali a dávají

srýmoval : ^ židů „Da sind die Křepek, Jiříků und andbré sobě echte Teutsche,í.; Die hauen um sich wüthiglich mit ihrer Phrasen- peitsche.

tam vřeští polonahá, nouzí utrápená robata. : Dazu als Hetzer voru uud hint’ lässt sich der Zde bych mohl s nemalým úspěchem provésti ■ Michič hören, větu: kterak může osmiletá ná-jUnd Alles dies’dem teu'schen Mann— dem vštéva školy s dělitelností po-i Schönerer zu Ehren.® zemků obstáli? Čím více selského! Věru smutné to poměry Náš malý národ proletáře, tím špatnější ná vš tě va | každým rokem mnoho zdatných sil rozlévá do školy dle zásady, že žaludek dříve moře německého, zrovna jako to naše Labe. musí být nasycen, než-li hlava, a*kteréž české nivy, české háje každoročně

tělo dřivé ošaceno, než li duše. Dítě s prázdným žaludkem as polonahým tě lem, nejen že špatné se učí, nýbrž vůbec ani ř í m e. do školy nechodí. Vídenský „Parlamentär“ v č. 42 ode dne 20 října přináší delší dopis z Bukoviny, v němžto s podivuhodnou souhlasností poukazuje­ se na tytéž zhoubné následky z dělitelnosti­ pozemků vyšlé, tak že možná tvrdili, že touto dělitelností celé říši zasazena byla rána ohromná. Dělitelnost pozemků jest příčinou­ nového spůsobu roboty, zrovna ve smyslu orgánů svobodomyslnosti. Nedávno tloukly t. „Národní Listy“ na buben, že kdesi správce velkostatků zavádí novou robotu. Staví prý baráky a najímá do nich dělníky, kteříž za jistou mzdu musejí pánům celý rok rohovatí. Zcela důsledně a sice dle svrchu uvedených zásad. Liebig v Liberci staví baráky pro své dělníky, majitelé uhelen kolem Duchcova a Mostu staví domky pro své trhaný a sedláci a velkostatkáři ztrativše

spláchnouc, úrodu na roli německou vylévá a my za tím doma mezi sebou se — haste-

FEUILLETON. 2>T a.d.pla^či. Námořtký román od W. Clarka Ruaaela. (Pokračováni.) Hlava dvacáté Aosta Otec a dl té Častokráte býváme postaveni v míře mysli,­ která působí, že jest nám v takovém prostém­ okolí blažeji, nežli v sadě, drahými, cizozemskými­ krasokvéty všeho druhu zdobe něm a s nejvkusnéjší uměleckou znalostí založeném.­ VžTlyt mají na nás jakýsi konejšivý vliv ty domácí křoviny, ty milé, známé ovocné­ stromy, jichž kořeny dlouhou travou, ne patrnými divokými rostlinami a množstvím fialkových keřů pokryty jsou. A to slavnostně vážné krákorání drůbeže, kteráž se v horkém písku na slunci vyhřívá aneb jako bez života nepohnuté, na polo prstí zasypaná se peleší v jamkách, jež sobě sama vyhrabala, — působí­ časem konejšivěji a blahočinnéji na mysl naši, nežli nejutěšenější klokotání slavíka v háji, zaplaveném měsíční září. Hofdsworth nepřekážel hodnou chvíli dí- téti ve hře; když se mu však zdálo, že jest nnaveno, zavolal je к sobě. Přiběhlo k nimu bez odkládá na zavo láni a dalo se od něho vžiti na klín. „Bojí se Nelly pořád ješté přede mnou?* „Ne. Nelly nic bát Nelly strýček rád mít* Na důkaz pravdy toho výroku nastrko- vala mn ústíčka к políbení.

Volné listy o

židovské otázce. I.

Již v loňském ročníku tohoto časopisu zmínili jsme se o spisovateli Emilu F r a n z o s o v i, jehož jméno dobře jest známo čte nářům velikých žurnálů židovsko-německých, jako jest vídeňská „Neue fr. Presse,“ ber línská „Börseazeitung“ a j. v., a kterýž pěstuje­ ve svých feuilletonech a povídkách zvláštní směr, jehož jediným jest cílem oslava moderního židovství a' zlehčení všeho, co drahé a posvátné jest společnosti ostatní, společnosti nežidovské. Dotčený spisovatel, o němž snad ani připomínali nemusíme, že jest původu židovského, napsal již celou řadu románů­ a povídek, v nichž vesměs velebeny jsou „ctnosti“ židů, jako jsou : důvtip, vytrvalost, neúmorná snaživost a spořivost atd. Proti

„Bude Nelly ke mně každý den chodit?* „Ťol“ „MáNellyn tatínek svou. dcerušku rád?“ Domníval se, že ji navykli doktora Conwaye za vlastního otce považovali a proto byla ta otázka velmi nebezpečná Jak snadno mohlo zodpovídání její dobrou mysl, kteráž jej právě ovládala, zapudili, jinak bylo zcela přirozeno, že toužil zvěděli, zdali otčím s Nelly dobře zachází. Otázka pomátla (h'tč. Bylat ovšem ješté velmi útlá a mluva na stáří její ješté nevy vinutá; ale vyhlížela vnadně, kdy malinké obočí stáhla a velké, hluboké, vážné oči к Holdsworthovi povznášejíc, svou sladkou, dětskou­ tváří mu prozrazovala, že mu jen porozuměla­ na polo. Jako všecky děti. které nejsou v stavu učiněnou к nim otázku zodpovídali, odmlčela se a dala tím nevědomky na srozuměnou, čeho by sobě mnozí rodiče dobře povšimnouti měli. „Vyt, Nelly dostává hodně papat?“ „Ťol* Odpověď ta nebyla zcela dle pravdy : poněvadž­ ale Holdsworth jen zřídka kdy s dětmi zacházel, nevěděl, že se tyto obyčejně v odpovědích­ svých podle tváře a přízvuku tázajícího­ řídívají a pravidelně „ano“ říkají, když se jim výrazem tváře anebo přízvukem hlasu nějaké přisvědčení do úst vloží. Naučila se Nelij od maminky modlit?* „Ťol Nelij umí modlit.* A aby mn hned okázala, jak dobře se

uelíčí, jak velice dali a dávají tito záležet! na tom, aby společnošt křesfanskou, druhdy tak přímou a rovnou ve všem snažení, ohnuli v neblahý ten kruh ! „Nebude vojna, nebol můj muž nedá peněz­ k tomu,“ řekla kdysi chvástavě žena Rothschildova a pověděla mnoho, nesmírné mnoho ... Dvě mocné říše měly se srazili tc дате potom, až se to srovnávalo s vypočty Židovských bankéřů, jimž náhodou nepřátel- etaf napnutí mezi oběma říšemi více vyuá šelo, než válka samotná ! Tak započato s ohýbáním společnosti evropské u hlavy, či jak lid říká, „u těch nejvyšších;“ ti nižší a nejnižší dali se ohnouti „laciněji.“ Tém zlehčeno jejich náboženství, v posměch jim uvedeni jejich knéží a učitelé, namluveno­ jim něco o rovnosti všech lidí a stavů lidských — a dílo bylo hotovo. Vlastně není ještě hotovo ! Někde posud jest nedohotoveno a říká se mu 1 i b e r a 1 i s m u s ; jinde už zraje a jmenuje se socialismus, a tam, kde úplně dozrává, pro strach a hrůzu člověk­ již ani jména nehledá... Nihilismus není ještě závěrkou ! Kdybychom navrhnout! měli embleiny společného znaku celé Evropy, namalovali bychom prosté : k r u h a š í p I A že by byl správný tento znak, pokusíme se dokázali v těchto „volných listech “ v nichž dotkneme se židovské otázky poněkud z jiného stanoviska.­ než jak činí se to obyčejně v časo-

*) Vir: „ 8 nežidovskými ročníku.

Baron Šmule, židovská povídka přidavk)“ ve feuilletonu loňského

nané stanovisko“ a jest jednostejně, déje li ее tak právem či neprávem. Vie nasvedčuje tomu, že nynější­ parlamentům! většina ocitá­ j e se bezprostředně u svého bodu kulminněniho, a neosvédčí-li se v době nejbližši rozhodným nějakým výsledkem, neukáže-li se býti důležitým činitelem v životě státu, pak propadne osudu, kterýž zahrnut jest ve slovech.: čas již vypršel ! Při tom nejedná se ale ani dost málo o hr. Ta affé a, ani o jeho kabinet. Postavec! hr. Taaffea jesti tak výmineěné, še jeho setrváni při vesle nesouvis! vůbec s otázkou, o nlf tuto. jsme se zmínili. Dr. Ri eg ex měl pravda, když nedávno prohlásil: „Hrabě Tsaffe nepatři к straně naši.“ Na sněmu haličském bylo často a zcela správné opakováno, že polská většina není většinou nynějšího ministerstvo. Ano tni konservativni strana práva nikdy nestotožňovala se bezvýmineěně s tendencemi a zásadami ny- . nějšiho ministerského předsedy. A nebylo to zcela bez důvodu, kdy liberální oposice při steronásobnýcb výčitkách, platících jednotlivým členům kabinetu, vždycky s posměchem jen к tomu poukazovala, že vláda a nynější parlamentára!­ většina j>o různých jdou cestách a sice nikoli vedle sebe, nýbrž daleko od sebe, a že jednon ustupuje vláda se svými snahami před majoritou a podruhé zase majorita ve svých požadavcích ustupuje před vládon. Kdo by toto považoval za zdravý systém konštituční, ten by véra málo věděl o politiche vůbec; jenom politická krátkozrakost může vě- . řiti, že takový stav věci dočká se lepši nějaké budoucnosti. O tom tedy není pochybnosti, ie tak, jako dosavad, trvali to dlonho nemůže; ani v ohledu

modlívá, sepnula nakvap ručičky, sklonila hlavu muka, jakých snáší matka, když vidí dítě, a šepotala: jež svým vlastním zove, trpící a hynoucí. „Pán Bůh rač požehnali mamince i Nelly. A když ten hluboce dojímavý obraz před du- Pán Bůh požehnejž Nellynce a její pravému ševním jeho okem pominul, nebyl už v stavu, tatínkovi Amen* {ženu svou zatracovali, že posvátné památky Po té vzezřela ostýchavě к němu jako své obětovala, aby se chopila ruky, která jí by se trochu styděla i ochranu i přístřešek pro miláčka jejího na- Neusraívej se, milý čtenáři, těmto pro- ! bízeln. stým slovům, n> nazývej je prostým-. Mo- ! Vnitřní pohnutí odňalo mu ta chvíli řeč, dlitba malého dítěte zjevuje nám modlitba a proto svezla se Nelly, která nenacházela andělův v nebesích. i zábavy na klíně jeho, po kolenou jeho dolů Oči Holdsworthovy zalily se slzami, když a dala se opět do hry. uslyšel dítě své se modlící. Kdož bylNe!ljn-j Zraky jeho vyjasnily se poznovu a po- činým pravým otcem ? Kdož jiný, nežli on zorně sledoval každé její hnutí. Vroucí touha sám? Láska choti jeho к němu, jej) prvnímu, obývala se v něm, vyptávali se jí opět, by pravému manželi, vložila tu modlitbu do úst z úst její zaslechl slastiplné ujištění, že mu jeho dítěte, к eré mu, aniž by to bylo tušilo, Dollyno srdce náleží, a by ze rtů její pfe- tuto lásku vyjevilo. Blaze mu, že byl učiněn zvěděl, že matka její jest ještě jeho a že hodným, poslechnouti tato slova, by z nich vždy a na věky jeho zůstane, ačkoliv byU nabyl pevné přesvědčení o néocháblé náklon- nýní od něho odloučena přehradou, která se nosti Dollyné a útěchu do sehe vsál, po níž viděla neproniknutelnější a závadnější samé duše jeho práhla. smrti býti. Ale pomyšlení, že by díté jeho Nikoli, žádný nedostatek lásky nepohnal neobyčejné otázky matce zase povédélo, zají.­ státi se nevěrnou jejich svazku. Také ne- vřelo mu ústa. Jakkoli byla mluva Nellyna byla nevérnou, nemohla jí býti, poněvadž ka- ještě nedokonalá, bylol mu přece předpoklá- žděho večera ústy svého dítěte vzpomínala dati, že si Dolly každé napovézení dceruščino před Bohem aa něho. vyložili dovede. Příliš živé zvědavost s jeho A napotom pohledl na dívčinku a byl si strany byla by snad podezření její vzbudila plné síly lásky vědom, již v něm vzbudila; a ji učinila nedůvěřivou к cizinci, jenž se tak obraznost jeho přenesla jej do nuzného, bez- neobyčejně rychle s dceruškou její spřátelil: nadějného postavení a ukázala mn tn něžnon také mohl takovon cestou velmi snadno, ne-li kvitinkn, tuto malou, nevinnou bytost, hle- docela vyjevení svého Ugemství, aspoň přece dou. hubenou, zimomřivou a hladem mroucí přivodili přerušení obcování mezi ním a Nelij, a učinila jej schopna, představili sobě ta (Pokračováni.)