ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 df8be400-660c-11dc-9b03-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 33
#1 alto_textblock #1
Ročník XXXXl.
#2 alto_textblock #2
V Praze, v pátek dne 31. května 1901.
#3 alto_textblock #3
Číslo 148.
#4 alto_textblock #4
Na ronná a odpol. listy přítohamí (.Naněný Obzor“? ve středu a „Literáral Hlidka v pátek) předplácí sau Prazě v adalnistraai 2 K — na měsíe na čtvrt leta . . . . . sk -k s drojí čon áškna a měsíe 7k na ětvt lets ve sifalkách: na něsíe . . . . . . 2 K 90 Poštou: za něsle 3kei na čtvrt lsta s dvají zásilioe na dtvt leka . . . . 11 K s0
#5 alto_textblock #5
na prěst
#6 alto_textblock #6
V drobném prodeji; ranni číslo v sobě . . . za 8h odpolední . . . . . . . za žh Ve slialkách na venkovět ranní číslo. . . . . . . . 10 odpolední . . . . . . . . 3h Inserat plati se hotově rapře Předplarení a inserty plijímá sdminl- strace v Maslanské ulici č. s
#7 alto_textblock #7
Tam nacházejí se též redakee tiskárna n ozpedice „Národnich Listů“. Eukopisy se novracsjí.
#8 alto_textblock #8
Zajímavé „veřejné tajemství“. O letošní svatodušní Hod boží přinesl orgán zdejšího německého kasina velice za jímavou zprávu o tajném vyjedná- vání»naší« konservativní šlechty se šlechtou německo liberalní za účelem vzájemného podělení se o man- dáty velkostatků nesvěřenských pro snělm království českého z nastávajících podzimních voleb sněmovních. Zpráva »Bohemie« ze dne 26. května t. r. zněla: 3Nový sněm český bude asi podstatně jinakého rázu, než poslední. Ne- hledě ani k tomu, že velby ve městéch a po venkově způsobí leckteré změny jak na české tak i na německé straně, nastane asi také na lavicích velkostatku proměna: neboť jest veřejným ta- jemstvím, že mezi vůdci ústav- věrného a konservativního vel- kostatku již od delší doby pěstují se rozprávky k vůli docílen jisté shody. K tomuto kompromisu může ovšem jen tehda dojíti, budeli ústa vo- věrnému velkostatku vyhraze počet mandátů, přiměřený jeh mohutnosti.« Čtouce tuto sensační zvěsť o tajných konventiklech našich »historických« kavalírů s úhlavními protivníky našeho národa, byl jsme opravdu žádostivi, co řekne k ní po- věřený orgán té naší šlechty — vídeňský »Vaterland«. Přece tu nejde o žádnou ma ličkost, o žádnou soukromou šlechtickou zá- bavu, honbu neb jinaký kavalírský sport, nýbrž o důležitost zemskou, která se ci- telně dotýká postavení a zájmů našeho národa. Pravým osudem bylat pro národ náš od r. 1861 ta schmerlingov- ská kurie velkostatků nesvěřenských, nadana privilegiem 54 mandátů. Určovalať po čtyřicet let tvářnost sněmu českého. Dle toho, zvítězila-li v kuriité strana šlechty konservativní nebo německo- liberální, octla se správa vlasti naší bud v rukou našich nebo v rukou úhlavních ne- přátel národa našeho. Volební zápas o kurii tu býval tudíž zápasem o živothí interessy našeho národa, zde bývalo bojiště celé naší veliké státoprávní jako národní pře, zde bojovávaly nepřátelské nám vlády vídeňské, nepřátelská nám plutokracie a byrokracie německá ruku v ruce s německými nacionály hlavní a rozhodující své bitvy proti nám, vy- nakládajíce nepřebrané milliony na získání českých velkostatků, na dobytí většiny pro Němce v této kurii nesvěřenské. Bezmála třicet let minulo od nejlítějšího onoho boje, zaznamenaného v dějinách pří- padným jménem »chabrus«, však podnes pamatuje se v národě našem nesmírné ono rozčilení, jaké tehda chvělo veškerým uvě- domělým lidem naším, všemi vrstvami vla- stenecké společnosti naší, chápající plně hluboký a dalekosáhlý význam toho zápasu a nesmírnost ceny, o niž se bojovalo. A dnes pojednou máme uslyšeti z orgánu našich nepřatel »veřejné tajemství«, že naši rozmilí epigoni těch Jaroslavů Martinicůa Lvů Thunů již od delší doby potajně, za větrem, za zády všeho národa če- ského vyjednávají s německými velko- statkáři o to, kolik mandatů by jim měli při nastávajících volbách sněmovních »bratrsky« přepustit, zda patnáct, či dvacet či ješte o několik více? Pravíme, za zády všeho národa českého, neboť zdá se, že ani sobě blízkým Staročechům ničeho o tom neřekli. Aspon se tiskové orgány našich staročeských konser- vativců staví nevědomými a nezpravenými. »Není nám známo — píše orgán Rie- grův — pokud zpráva »Bohemie« zakládá se na pravdě; ale za nynějších poměr
#9 alto_textblock #9
není nepodobna pravdě.« Že pak byl zprávou tou nehrubě mile překvapen, prozradil »Hl. Nár.« svým povzdechem pří- štího jitra (29. května), kdy zaúpěl: »Zpráva, že při nových volbách do sněmu zemského bude uzavřen mezi konservativ- ními a ústaváckými velkostatkář kompromis, jenž německou posie snad o 20 hlasů sesílí, což neznamená jiného, než zbaviti druhého kontra- henta (t. j. český národ) již předem všelikého nároku na kompensaci, kdyby k takové věci došlo dobrovolnou úmluvou . .« Tak cejchoval sám »Hlas Národa« vý- znam zločinu, jakého by se dopustila konservativní šlechta vůči věci a posici na- šeho národa, kdyby přes hlavy naše uza- vřela se stranou Osvaldů Thunů a Fürsten- bergů podobnou úmluvu leoninskou. Po- dobně druhý orgán staročeských konserva- tivcův, »Nár. Politika«, byl zprávou » Bohemie všecek konsternován a nemohl si ani po- myslit, že by »naše šlechta« v podobný pakt s Němci mohla vejíti jinak, nežli že by Němci musili nejprvé přistoupiti »na celou řadu důležitých podmínek, jimiž by význam naší české vělšiny v zemi a na sněmu království byl náležitě uplatněna trvale zajištěn. « — To prý by se »musilo« při podobném šlechtickém kompromisu »rozuměti samo sebou«. — Ale orgán Riegrův zatím prani- čeho o podobných podminkách neví, nýbrž má epigony Člama Martinice zcel a za schopné takového krásného čínu, jímž by zbavili národ náš všelikého nároku na kompen- saci za to sesílení německé po- sice o 20 hlasů — »Bohemie« pak v toliko o podmínkách šlechty ně- mecké, která prý činí vůči neslýchanému nabídnutí našich »historických« ještě dra- hotu, vymiňujíc si takový počet mandátů. jaký mohutnosti její přísluší A vůči všemu tomu officiální orgán naší šlechty, vídeňský »Vaterland«, již na čtvrtý den hluchý jako tetřev a němý jako ryba — To je věru jen u nás možno! Není-li zpráva »Bohemie« pravdiva, proč mlčí? Je-li tendenčně zkomolena, proč ji neopraví? Je-li však pravdiva, proč pravdy nedozná Nemáme-li tu práva za to míti, že skutečně vůdcové našich konservativních velkostatkářů ze samé úslužnosti ku vládě dopustili se opět podobně neblahého činu sla- bosti, jako tenkrát před 12 léty, když kníže Karel Schwarzenberg bez vědomí a přes hlavu českého národa na- bídl německo-liberální šlechtě 15 mandátů v kurii velkostatků nesvě- řenských, zavážou-li se zvolení vstoupiti do sněmu českého? To stalo se 1 dubna 1889. Osmnáctého dne na to přijel předseda mini- sterstva hr. Taaffe schválně do Prahy, aby sblížení mezi oběma stranami zprostředkoval. Ale nezdařilo se mu: němečtí velko- statkáři zpupně pohrdli nabídkou Schwar- zenbergovou, 15 mandátů bylo jim příliš málo a dne 28. dubna 1889 prohlásili se okázale solidárními s německými lidovými poslanci opposičními, ba zvolili zvláštní výbor pro pěstování stálých a intimních styků mezi německou šlechtou a německými lidovými poslanci Slabost Schwarzenbergova a Taaffova měla tedy za následek zrovna opak toho, več doufala: chtěla oslabit německo-nacionáln obstrukci Plenerovu a Pradevu, a zatím do- cílila jen toho, že se k ní šlechta Osvaldo- Thunovská okázale přidala a ji mravně po sílila. Nuže, po 12 letech epigoni Schwarzen berští spouštějí se znovu na tu šikmou plochu zákulisních námluv s německými velkostatkář přes hlavy a na škodu českého národa. Jen
#10 alto_textblock #10
že místo patnácti, nabízejí německé šlechtě již 20 mandátů!! A proč a zač? Starý kníže Schwarzenberg měl v r. 1889 aspoř na omluvu svou ten politický důvod, že hleděl dostat za tu cenu Němce opět do českého sněmu, z něhož byli r. 1886 vyběhli. Než, dnes jsou Němci rádi, že sedí na sněmu če- ském, dnes nejsou naprosto v opposici, neřku v abstinenci, nýbrž libují si, že vyhřívají se na výsluní přízně vlády, jim spolehlivě od- dané: nuže, jaký tu důvod pro » naši« šlechtu nabízeti jim, nasyceným, panujícím Sybaritům ještě mísu 20 mandátů na úkor náš a na naše útraty? Vyzýváme šlechtický orgán, aby nám tento čistý kavalirský kousek aristo- kratické věrnosti svých patronů k národu našemu a věci české vysvětlil — může.: 1i
#11 alto_textblock #11
Politické zprávy domácí.
#12 alto_textblock #12
V Praze, 30. května. (Obstrukee nemožna.) Stálý parlamentní zpravodaj » Gaz. Narod.«, pojednávaje o nynější situaci, kterou líčí v barvách až přiliš růžových, dochází k zá- věru, že dalekosáhlé hospodářské podniky, jimiž se nyní zabývá říšská rada, učiní v budoucnosti obstrukci fakticky nemožnou. »Neboť — praví pisatel — jakmile slát se pustí do stavebních podniků, vymáhajících nákladu více než 1200 mill. K, nikdo nebude moci převzíti odpověd- nost za to, aby jeho strannickou politikou za- počatě obrovské práce byly zastaveny, aneb aby vláda na základě 8 14. sama hospodařila s tak velikými sumami bez kontroly parlamentní.« Pisatel uznává dále, že dr. Körber svými hospo dářskými předlohami zvolil šťastnou cestu k od- stranění obstrukce. Když prý císař při zahajo- vání nově zvoleného parlamentu sliboval v trůnni řeči veliké reformy hospodářské, nikdo nevěřil, že by se pomocí těchto k hmotným cílům smě řujíeích podniků podařilo usmířiti různosti poli- tické a národní, jež způsobily záraz v parla- mentních pracích. Ale klidná důslednost Körbrova působila na strannické a národní vášně, jako olej na rozbouřené moře. »Parlament pracuje úsilovně, jako nikdy před tím a pracuje s úspěchem. O obstrukei dnes už neno řečí. I v tom leží politický význam inveslič ních projektů,« končí »Gaz. Nar.« Podobně vyslovuje se dopisovatel demo- kratické »Nové Reformy«: »Rozhodně šťastnou ruku měl předseda ministerstva dr. Körber. O takovém výsledku nesnilo se patrně ani sa- mému dru. Körbrovi, jenž investiční milliardou udusil hrozící požár tobstrukční. Měl při tom rozhodně více stěstí, než mohl kdokoli při- pustiti.« Z Vídně, 30. května. (Proti úřadn korrespondenění kanceláří) uve- řejňuje ostrý článek antísemitský »Volksbli« Má za svou povinnost, upozorniti před nastávajíeí rozpočtovou debatou na to, že všechny hřichy, jichž se korresp. kancelář dopouští na pravdě, dějí se v zájmu židovského liberalismu. Kan- celář zamlčuje a znetvořuje vše, co by mohlo kompromitovati židy a jich spojence. Velké za- hraniční telegrafní kanceláře, s nimiž si vídeňská úřadní kancelář vyměňuje zprávy, jsou podniky vesměs židovské a pracují tedy v zájmu židovstva. Už proto bylo by rakouské kanceláři těžko vy maniti se z vlivu židovstva; ale zhola nemožno bude to dotud, dokud v čele kanceláře bude státi žid. Proto žádá »Volksbl.«, aby neodvislí poslanci v rozpočtové debatě nalehali na škrtnutí úvěru na tuto kancelář, dokud z ní nebude od- straněno žídovské hospodářství. Dnes »c. k. telegrafní korrespondenění kancelář« není prý nic jiného, než agentura spolku »Alliance israélite«. Tato žaloba antisemitského listu, ač vi celku oprávněná, není však úplná. Korrespondenční kancelář má ještě jiné hříchy, na něž si od let stěžujeme my Čechové a Slované vůbec. V na- šich stycích s Němei úřadní kancelář nadržuje vždy nápadně Němcům, v jichž prospěch své
#13 alto_textblock #13
se projeví na smýšlení Soflanů, společnost ode- bere se na venkov a bude kočovat od města k městu. Bulharské listy sympaticky vítají tuto agitaci a podporují tím akci »Makedonské diva- delní společnosti«.
#14 alto_textblock #14
zprávy překrucuje, a takové, jež by byly nám na prospěch a jim na úkor, prostě umlčuje. Souhlasíme tedy s návrhem antisemitského listu aby i naši poslanci žádali co nejdůrazněji nále- žité reformy v korrespondenční kanceláři, ovšem nikoli jen v tom směru, jak si přeje »Volksbl.«, nýbrž ve smyslu úplné spravedlnosti a nestran- nosti ke všem národům rakouským. Z Pešti, 29. května. (Před volbami.) Jest už rozhodnuto, že nové všeobecné volby do uherské sněmovny budou se konati od 15 do 30. října t. r. Ačkoli starý parlament má vyříditi ještě několik předloh, mimo jiné rozdě lanou již předlohu o neslučitelnosti poslaneckého mandátu, vstoupily nové volby již nyní do po předí politických otázek. Ve veliké části okres činí se k volbám již přípravy a straný se při pravují k boji, jenž se má letos dle intene vlády Szellovy vybojovati »čistými zbraněmi« Na zápasiště má dle »Budap. Tagbl.« vstoupiti jen přesvědčení proti přesvědčení. Za minu lých svátků konáno již množství voličských schůzí a časopisy jsou plny zpráv o nových kandidátech. Pro nás zajímavy budou zejmena volby v okresích nemaďarských, neboť jak Slo váci, tak i Rumuni rozhodli se již, zanechati passivity a vystoupiti při volbách se svými ná- rodními kandidáty. Přáli bychom jim ovšem nejlepšího úspěchu. Z Krakova, 28. května. (Poláci prot německému divadlu.) Skupina herců z vídeňského dvorního divadla chtěla uspořádati německá pohostinná představení ve Lvově a Krakově. Impresario společnosti herecké vyjed- nával za tím účelem s řediteli obou divadel Polské časopisy však se ohradily co nejrozhod něji, aby v době, kdy se v Němacku Polákům trhá jazyk z úst, pomáhalo se šířiti němectví na polských divadlech. Protest tento neminul se účinku. Ředitel lvovského divadla Pavlikovský přerušil již vyjednávání s impresariem; ředitel ství městského divadla krakovského odmítlo na bídku hned z počátku. Ze Štyrského Hradce, 27. května. (Do- zvuky k celjským bouřím r. 1899.) Za návštěvy českých akademiků v Celji r. 1899 došlo, jak známo, k výtržnostem, způsobeným tamními německými zuřivci. Čechové i Slovinci. klidně se ubírající z Národního domu, byli pře- padáváni německou luzou. Účitel Gostinčar byl při tom nucen k vlastní obraně užiti revolver a poranil jakéhosi německého příručího. Zato byl odsouzen k šestiměsíčnímu vězení. Zemská školní rada zavedla se své strany proti Gostin- čarovi disciplinární vyšetřování a shledala, že učitel činem, jekož se dopustil »v návalu ná- rodní vášnivosti«, neprohřešil se na povinno- stech učitelských tak, aby byl zbaven úřadu. Má jen býti z trestu přesazen na jiné místo. Tento výrok disciplinárního soudu hrozně po- bouřil štyrské německé nacionály, jimž nedo- stačí, že nevinně napadený učitel jen proto,že bránil svůj život, byl potrestán šestiměsíčným vězením; přáli by si, aby byl k tomu jestě zbaven chleba. Tak se jeví německá liberálnost všude: ať v německé říši, ať v Čechách,at v krajích obývaných Slovinci !
#15 alto_textblock #15
Pro přátelské styky rusko-polské. »HoBoe BpeMa« přimlouvá novému generál- gubernátoru varšavskému, aby nezanedbával spo- lečenských styků s Poláky. I kn. Paskevič Var- šavský, i hr. Berg, i gen. Albedinský a v prvých osmi létech svého gubernia i gen. Gurko dávali v zámku varšavském společnosti, na nichž vy- nikající Poláci bývali vítanými hosty. V dalších desíti létech Gurko přestal se stýkati s polským obecenstvem, nepovědomo z jaké příčiny, a shro- mažďoval kolem sebe jen svět úřadní. Čertkov již v Kyjevě, když tam byl generál-gubernátorem, rád přijímal u sebe společnost kyjevskou. O zajisté se nezměnil a otevře nyní dokořán var- šavské společnosti brány tamního zámku a ukáže Polákům ruské pohostinství. Očekává se také, že za Čertkova zvětší se ve Varšavě počet ru- ských boháčův a aristokratů. Pro obě strany bude prospěšno, rozmnoží-li se body dotyku mezi Rusy a Poláky a rozšíří-li se kruh společných oběma zájmů. Odtud bude jen krok ke sbližení a dorozumění obou národů.
#16 alto_textblock #16
Nezdařený pangermánský sjezd ve Varšave. Pangermánům nedá se upříti, že jednají rozhodně a rychlým tempem kráčejí za svým cilem, nezapírajíce ho. Pangermáni poznaňští, tak zv. »hakatisté«, smluvili se s pangermány ruskými, že o svato- dušních sváteích sjedou se do Varšavy a uspo- řádají tam velkou všeněmeckou manifestaci. Předseda Bitter obrátil se přímo na nového generál-gubernátora, prose ho, aby dal dovolení ke konání sjezdu. Gen. Čertkov mu zdvořile odpověděl, že sám by proti takovému sjezdu ničeho neměl, že však ta věc spadá do kompe- tence petrohradské vlády, jíž odevzdal žádost hakatistů. Svátky nadešly a z Petrohradu dovo- lení nepřišlo. Nepřišlo ani zamitnutí, slovem, ruská vláda žádost ignorovala. Protože pangermáni od varšavského sjezdu mnoho si slibovali, je jim nesnadno rozloučiti se s oblíbenou myšlenkou. Orgány hakatistů píšou, že sjezd bude uspořádán v listopadu.
#17 alto_textblock #17
Katalonské hnuti.
#18 alto_textblock #18
Z Barcelony se sděluje: Na posledním velkém katalonském táboře v Taraře vytkl před- seda tábora stanovisko Kataloncův slovy: »V jedné ruce držíme snět olivovou, ve druhé ruce meč. Toho neb onoho prostředku použijeme.« Ve Ferrolu vynutili socialisté zastavení práce ve všech podnicích.
#19 alto_textblock #19
Spojené státy a jich »osady«, Nejvyšší spolkový soud Unie rozhodl, že ostrov Portorico, dobytý na Španělsku, jest ter- ritoriem Spojených státův, že tudíž odpadá mez ním celní čára a že jeho obyvatelstvo dlužno pokládati za občany americké. Živě se přetřásá otázka, vztahuje-li se roz- hodnutí toto analogicky také na Filipiny. Známý státovědec Coudert prohlašuje, že dle rozhodnui toho Unie nemůže zřízovati osady jako
#20 alto_textblock #20
Politické zprávy zahraničné.
#21 alto_textblock #21
V Praze, 30. května.
#22 alto_textblock #22
Bulhaři a Makedonie. Bulhaři připadli na originálný způsob agi tace pro Makedonii. V Sofii založili makedonskou divadelní společnost, jež dala si jméno »Žalost a útěcha«. Účelem společnosti je představovat dramaticky Bulharům nevoli Makedonie a tim obecenstvo rozpalovati pro osvobození Make- donie. Hlavní Makedonský komitét velmi sym- paticky uvítal zřízení této společnosti a poskytuje jí materiálnou i morálnou podporu. Předseda společnosti V. Černošinský sepsal strašný, kus »Makedonská krvavá svatba«, jež se denné pro- vozuje. Až účinek této agitace dostatečnou měrou
#23 alto_textblock #23
takové.
#24 alto_textblock #24
III. sjezd českých přírodozpytců a lékařů v Praze.
#25 alto_textblock #25
Hygienická výstavka. Ve velkých 6 místnostech českého hygienického ústavu umí- stěno na sta zdravotnických předmětů. Vystavo- vala zde různé objekty česká města: Praha,
#26 alto_textblock #26
FEUILLETON.
#27 alto_textblock #27
Gretšova Legenda. Napsal dr. Ant. Šnajda uí. Naši výtvarníci — četli jsme nedávno — jsou pozváni na Rus, pořádati v Petrohradě jakousi retrospektivní výstavu českého uměníza posledních padesát let. Malit Rěpin, loňský host českých umělců, zajímá prý se o provedení myšlenky Zdá se, že »Jednota výtvarných umělcůe pozvání chce vyhověti a zajisté již se stará o výběr věcí, kterými bychom národní svoj práci na poli uměleckém nejlépe u bratří n severu representovali. Hned při zprávě vzpomněli jsme na Gretšovu »Legendu Salvatorskoue kterážto velká úchvatná malba nenalezá se právě v Praze. Je to dílo tak eminentně naše, nejen látkou svojí jakožto obraz našeho smrtelného ulrpení a — vzkříšení, ale i — osudem svým. Musil se ho ujmoutí jiný český umělec, aby snad nezhynulo někde na půdě ! Koupil »Legendu« architekt p. Rud. Šte v Plzní od otce malířova, který byl či dosud jes v Praze domovníkem. Od p. Štecha přejal ji pak plzeňský přítel umění p. dr. Tropp, u něhož jest obraz, vyžadující velké místnosti, dobře uchráněn. Šíře jest známa »Legenda« světlotiskovou reprodukci »Umělecké besedy«, která dalaji svým členům premií na r. 1896. Pochmurný motiv Češti pánové na Slaroměstském náměst kdysi justifikovaní, přicházejí za jasné noci mě- síčné podívat se k Radnici, zda její orloj snad se nezastavil; soudili by prý z toho na neštěst národa. To jest tresť »legendy«. Byla nazvána
#28 alto_textblock #28
sn
#29 alto_textblock #29
»Salvatorskou«, protože zástupcové bývalých tr stavů českých přijímají před obchůzkou vždycky v kostele sv. Salvatora tělo Páně. Umělec předvedl representanty té žalostné sedmadvacítky v několika skupinách. Vedení jsou Kristem, který jde v čele rozptýleného prů- vodu. Poslední postavy ztrácejí se v hlubině ná- městí, jež je zahaleno jemnou mlhou noční Jenom sloup Marianský ostře se rýsuje. Kon- tury domů jakoby v mlze se rozplývaly. Na orloj padá intensivní světlo měsíce. Noc tak tichá a hluboká! Jedna z těch »bílých nocí«, které v každém člověku najdou poetu. I řečí kamenů stáváme se přístupnými Za takových nocí všecko žije a mluví; i to, co před věky a věky v třišť a prach se roz- padlo. Věříte dětinsky i tomuhle »vidění«. Hle, ten přísný Budovec, hlava »Bratří«, který, když věc zlracena, vyprovodil rodinu z Prahy, ale sám se vrací, aby nemohlo býti posmíváno, že opustil korunu, jejíž svěřena mu stráž; tam ten Kaplíř, který čtyřem eisařům sloužil a ve stáří 86 let neleká se smrti, ale leká se myšlenky, že snad nedovede již pod- stoupiti smrt — beze mdloby; onde Šlik. Harant atd. Ti všickní že nejsou živi? Umělec nepředvádi snad »duchy«, nýbrž reálné portréty historické, jak vypadali asi »po- slední Čechové«, když šli si odbýt své »po- slední přijímání pod obojí způsobou: na špalku i pod šibenicí.« Někteři mají ještě krky od- Ale nikterak nemáte dojem nastávajícího snad přišerného aktu. Je dokonáno a vyrov- náno. Světlá postava Kristova v bílém širokém rouše vede ten lidský, ale nezemský průvod Kristus heze stop utrpení, jakoby sám právo z hrobu vstal —.
#30 alto_textblock #30
haleny .
#31 alto_textblock #31
Jenom černé těžké vrány k Náměstís snášející a na půdě jeho i zobající připomínají, že nejsme ještě v oblacích, ale na zemi za skutečné mlhavé noci Ta služebná postava u branky pod orlojem dřímající, hlídač noční, snad je — národ český. A nepřicházejí ty stíny děsné minulosti — jej budit? A tu začíná být vám již hořko, žet všechno přece jen není »viděním« —. Pamatujete se ještě na plakát Muchův zna- zorňující maliřství, tu »němou poesiie divči postava se slovanským zlatým čepečkem který na skráních zakryt kopretinami, »květy Budhovými«; kráska drží výmluvně riuku n a ústech. Na desce se symboly, již levice vynáší, vidíte tři věnečky zakrývající srdce: vě neček z plodů makových, pomněnkový a trnový Skutečně: velká umělecká malba nikdy ni- čím jiným nebyla nežli — poeslí srdce, ať ji cokoli může se vykládati o prostředcích vý- razů: barvách, liniích, plastice tvarů a pod. Ovšem jsou vždycky jisté »ſines« v při rovnávání a tedy i — fines poesie v maliřství, jež opravdový umělec také nepřekročuje. Ale tu poesii obrazů musí divák sám vždycky si najiti, protože vždycky se skrývá divák musí do jisté míry vlastně si ji »vytvo- řit«, musí princezně v němotu zaklelé ústa roz- vázat; ale za to také bude, zrovna jako v té pohádce, princezna vždycky — jeho. V umě- leckých dilech skutečně jest jen tolik, kolik dovedeme do nich si vložit či vlastně: z nieh si vyložit. Čech, vychovaný od malička v tom zvlášt ním našem přítmí kulturním, má pro poesii obrazů, jakým je Gretšova »Legenda«, dokonce i smysl zvláštní vyvinutý; jemná narážka barvy nebo postavy vyvolává v něm představu již nej živějšl. Umělec vypověděl české hoře: to dusné
#32 alto_textblock #32
hoře ze života, který je tak bolestně dvojakým není národním a není otevřeně protinárodním, jenže každý, v němž chce se někdy ozvati — celý člověk, pociťuje ihned tu ledovou sprchu se všech stran. My sami nad ním žasneme. České hořel Na obraze Gretšově ty tlumené barvy, ty lomené tóny, ty rozplývavé obrysy; ta mlha na všem, věštící sice ráno, ale — daleké, ne- změrně daleké; ty postavy tihou prožitého ještě sklíčené, více do minulosti, ve stíny nitra obrá- cené a přece již — zase živé, po mlze se roz- hlížející a cil svůj hledajíci: to jsou právě formy české; jiných procitěná mluva česká v posledním tak dvacetiletí (od otevření Národ- ního divadla !) skoro vůbec neměla. Vzpomeňte plastického obrazu Šalounova, jemuž při konkursu na pomník Husův dostalo se jistě zaslouženého vyznamenání, třeba mlady umělec navystihl celé světochvějné osobnost Husovy, snad proto, že ji v tom směru jako Čech vystihovati ani — nechtěl, zajat tragikou národa, který nerozpakoval se při velkého svého syna vzíti za — při vlastní: a eftite totéž hoře A je to umělecké dílo, vyrostlé z posledních našich let! Smíme žíti, však jen skromně, skrytě, bojovat též, ale — v jaké sečil Těmi verší karakterisoval ten náš dvojaký stav Neruda — osmnáctiletý (»Z času za živa pohřbených«) a nad posledním básnickým dílem Nerudovým, jeho úchvatnými »Pátečními zpěvy«, vznáší se tatáž pochmurná mlha, jako nad Gretšovou »Legendou«; ovšem mlha také pro svícená střibrnými pablesky dalekého světla nebot »— ta myšlénka, která nás ve hrob smella, zas k slávě vznese nás !« Stále vzpomínka na ten náš »hrob«! Na minulost, která nezdá se ani již — uvěřitelnou,
#33 alto_textblock #33
ačkoli »temné echo její rozechvivá i nervy na- šeho století« — Ale tu slyším již nevrlého resonéra: Hoře a hoře! Eh — Jdu do gallerie se zotavit a mám se tam divat — na popravu! Pravda, umělec popravu samotnu tedy nena- maloval, ale já si ji maluji, musím na ni vzpo- mínat. — Konec konců také moderna. — senti- mentálnost, jenže tady »nacionálně« vyparáděnál Nedivím se, že po té »Legendě« či té lekci módního pessimismu žádné sháňky nebylo. Nazve-li někdo cit, který vás reálně řeže — sentimentálnoslí, přestává vlastně polemika. Mlu- víme každý jiným jazykem. Ale přece resonéra jen tak nepropustime, Což neni hoře, které — povznáší? Bolest, která očisťuje? Umělec prochvěl nás bolestí, otřásl podřimujícím naším svědomím a my vy- cházíme z nelitostných jeho rukou jako. — znovuzrozeni, šťastni — sebepoznáním a předse- vzetím státi se lepšími. A není to dokonalé pročištění morálné, když zapomeneš jednou na to choulostivé, ješitné, nároků plně Já vůči bezměrné bolesti národa, jehož Velký pátek zachvěl všemi tvými nervy? »Zda jesti bol, jenž tomu roven bolu !« Jak opravdový, vzácný musí býti umělec, jemuž se takováto »katharse« našich citů po- dafi, byť jenom jednou jedinkrát — l Na tvůrce »Legendy«, předčasně skoseného Gretše, mohlo býti konečně zapomínáno v životě; snad bylo to i štěstím pro něho, neboť nepo- zorujeme, že by »sláva« umělecky nějak vy- chovávala. Ale při vážné revisi naší národní práce na umělce, v němž tak nezapomenutelně promluvil genius národa, zapomínáno býti již — nesmi. Zapomněli bychom na — sebe ssmy. Rusové přece chtějí svoje bratry poznat!