Románová příloha

„Národních Listů“ k číslu 24. ze dne 24. ledna 1903.

Různé zprávy. = Příšerný objev. V Leyttonu, malé obci neda- leko Londýna, vzbuzuje ohromné rozčilení zprávao příšerném nálezu, jenž byl učiněn v zahradě taměj- šího kupce Edwardsa. Onehdy přišel k Edwardsovi jakýs starší pán, jak se předpokládá v obchodních záležitostech. Bližší podrobnosti příhody nejsou známy. jen tolik se ví, že Edwards napadl svého hostav kuchyni dlouhým ostrým hrotem. Těžce raněný se vrahu vyprostil, Edwards byl zatčen. Nyní si vzpo- mněli sousedé, že v listopadu zmizely z obce tři osoby, 26letý mladík, 28letá žena a tříměsíční dítě. Mimo to bylo nyní sousedům zatčeného nápadno, že Edwards tehdáž ve své zahradě kopal. V zahradě vy- konána prohlídka a vskutku nalezeny mrtvoly zmize- lých tří osob zašité v pytlích. Oba dorostlí byli usmrceni patrně ranami tvrdým předmětem do hlavy. Děcko bylo zardouseno provazem, jejž mělo dosud zadrhnutý kolem hrdla. Dospělým byly pak po vraždě odděleny údy od těla. Zatčený Edwards tvrdošijně zapírá. = Drahé dostaveníčko. V pařížských klubech vypravuje se nyní šprýmovná historka o mladém velmi známém ve sportovních kruzích vicomtovi. Tento elegantní kavalír má značnou slabost pro krásnou pleť a zpozoruje-li při dostizích nebo jiné sportovní události neobyčejně pěknou ženskou tvář, nedá si pokoje, dokud se s krasavicí neseznámí. Ú příležito- sti výstavy automobilů, jež onehdy pořádána ve vile Lumire, zpozoroval náš Don Juan neobyčejně krás- nou mladou ženu, do níž byl hned všecek pryč. Po mnohém namahání podařilo se nalézti někoho, kdo ho dámě představil. Když udal svoje jméno, objevilo se ve tváři blondýnky, oděné s nejvybranější ele- gancí, cosi jako radostné překvapení. Avšak záby se vzpamatovala a vicomte soudil dle celého jejího cho- vání, že náleží k lepší společnosti. Zdráhala se do- sti dlouho povoliti svému nalehavě žádajícímu ctiteli dostaveníčko na příští den. Konečně však přece svolila a sešli se na hodinku odpoledne v ele- gantní kavárně. Zde chovala se madame velmi chladně a pravila svému ctiteli do očí, že slyšela, že je silně prodlužen a že nemá nijaké chuti, ukazovati se veřejně s mužem, jenž je pronásledován věřiteli. Na nejvýš rozhorlen prohlásil vicomte, že není nikomu ničeho dlužen, jedině svému krejčímu, jemuž však schválně tak dlouho neplatí, poněvadž ten člověk v poslední době počítá mu ceny až příliš nestydaté. Za tři oblekya několik světlých vest žádá 6500 fr. a vicomte prohlá- sil, že tuto sumu nezaplatí, nýbrž že se dá klidně žalovat. Tu povstala krasavice, již tato historie patrně málo bavila a pravila tónem ledově chladným: »Nuže, pane, dokud tento účet nezapravíte, nechci o vás ničeho věděti.« — Tu zapřísáhl se mladý aristo- krat, zamilovaný již až po uši, že ještě téhož večera krejčímu vlastnoručně zaplatí, aby ji mohl zejtra ukázati kvitanci, dovolí-li jen, aby se s ní opět se- šel. Madame slíbila to s okouzlujícím úsměvem a odešla. Krejčí dostal svoje peníze a druhého dne do- stal vicomte dopis s razítkem firmy krejčího, jenž obsahoval následující stručnou zprávu: »Nemohu. bohužel, k dostaveníčku přijít, poněvadž si můj man- žel nepřeje dalších schůzek s vámi.« = Diamanty jej přilákaly. Onehdy večer, když na sta dělníků ubíralo se z práce po západní 42.

ulici v Nov. Yorku, bylo velké okno výkladní skříně obchodu R. Simpson Co. vyraženo kamenem a ze skříně odcizeny skvosty v ceně 10.000 dol. Roz- umí se, že po této odvážlivé krádeži nastal v celém okolí ohromný zmatek a po delší prudké honbě byl zloděj konečně zadržen a od rozhořčeného lidu bez- mála lynčován. Z odcizených klenotů byly nale- zeny pouze tři prsteny, ostatní byly během honby ztraceny. Simpson Co. mají vždy ve výkladní skříni značnou zásobu diamantů a i v pondělí nale- zalo se tam klenotů v ceně 150.000 dol. Rozumí se že klenoty nezůstanou nikdy ve skříni přes noc nýbrž každý večer ukládají se do nedobytných po- kladen. Právě v 6 hodin večer chystal se příručí. že odstraní klenoty z výkladní skříně, když náhle zazněla prudká rána a hned na to třeskot padajícího skla. Příručí Alfred Plumpton pochopil rychle situ- aci, neboť ihned přeskočil stůl a vyběhl na ulici, aby se pustil za zlodějem. Ničema pádil s kořistí jak štvaná zvěř, avšak příručí byl v patách za níma záhy zúčastnilo se honby za zlodějem mnoho ob- čanů. Zloděj běžel po 42. ulici až k Broadway, na- čež zabočil na 6. ave., pak do 41. ulice až k 8. ave a když spozoroval, že pronásledovatelům neunikne vytáhl revolver a vyhrožoval, že každého zastřelí kdo se k němu přiblíží. Plumpton však neohroženi k banditovi přiskočil a vyrazil mu zbraň z ruky. Ně kolik mužů porazilo jej na to k zemi a bušili do ně tou měrou, že silně krvácel a úpěnlivě volal o po- moc. Konečně přichvátal policista Josef Reid, který zloděje z povážlivé situace osvobodil a jej zatkl. Ni čema byl nyní tak krotký, že klidně následoval po- licistu na policejní strážnici, kde mu lékař rány ob- vázal. Vězeň, který jest asi 47 roků starý, vypravo- val, že sem přicestoval před několika dny z Bostonu a bydlil v Milis hotelu v Blucher streetu. Popřel, že by se byl býval k loupeži připravil anebo že měl po- mocníky. Omlouval se, že byl hladov a zimou skře- hlý a když viděl ve výkladní skříni jasně zářící skvosty, tu prý ho napadlo, aby se jich zmocnil a rázem si z nouze pomohl. U zatčeného nebyly žádné uloupené skvosty nalezeny. Zatčený se později při znal, že se ve skutečnosti jmenuje Argius McPerson a že prodělal španělskou válku u 71. pluku dobro volníků. V listopadu roku 1898 byl čestně pro puštěn. = Mrazy v Italii. Kdežto počasí o Vánocích ve všech končinách Italie bylo vlažné, připo mínající po- čátek jara v zemích severnějších, panují od několika dnů jak na severu, tak na jihu poloostrova Appe- ninského neobyčejné v těchto končinách mrazy. Na Vesuvu leží sníh, sopka se svým bílým vrcholem po- skytuje podivný pohled. V Lombardsku klesl teplo- měr na 6° C. pod nulou a na Simplonu následkem mrazu 200 C. musily být všechny práce pod širým nebem zastaveny. Toliko v tunelu pracuje se dále třeba že za značných obtíží, neboť se opět přišlo na drobivý kámen, jenž činí práci účinných vrtacích strojů nemožnou. Hospice na vrcholu průsmyku jest zaváta sněhem. Nejinak jest to u ostatních útulků. na Sv. Bernardu, na Spluegenu atd. Silnice jsou po- kryty vrstvou sněhu zvýší více než dvou metrů a do- prava jest skorem úplně přerušena. = Korunovační slavnosti v Delhi. Indická kní- žata nedají si ujít nijaké příležitosti, aby také na svůj vrub pořádali okázalé slavnosti a zejmena po- hostili vévodu z Connaughtu a jeho choť. Nizam

hajderabadský, jeden z nejčelnějších knížat indických na př. uspořádal zahradní slavnost nákladem více než 100.000 1. st. Stany pro osvěžení a verandy se- strojeny byly z hedvábí skvělých barev se zlatým vyšíváním, ozdobeného nesčíslnými nejvzácnějšími květinami. Stoly a židle z růžového dřeva, vykládané zlatem a drahokamy, veškeré příbory i s koflíky na čaj a lžičkami na zmrzlinu z ryzího zlata, kobercea záclony v pavillonech báječně nádherné práce, stezky v sadech posypány zlatonosným pískem, občerstvení nekonečné rozmanitosti a celé uspořádání báječně nádherné jak v tisíc a jedné noci. Vchod střežila jízdná tělesná stráž nizamova, obrovští černoši v uni- formách a turbanech, zářících zlatem, na sněhobílých koních a na sta indických sluhů v nádherných rou- chách pečovalo o pohodlí hostí. = Zemřel hlady. Bez klobouku a bez kabátu vrávoral onehdy odpoledne po Elm streetu v Novém Yorku as 35letý muž a zastavil se u průkopu pro tunel na Franklin streetu. Nebožák, jehož bledý obličej jevil stopy velkého strádání, tupě zíral před sebe a zimou drkotaly mu zuby. Ošumělé letní spodky a roztrhané boty ukazovaly na hroznou bídu chu- ďasa. Hlídač Kane upozornil na nemocného muže, který toužebně nahlížel do oken okolních restaurací, policistu, načež oba blížili se k němu v tom úmyslu, že mu koupí večeři, nežli však k němu došli, nebo- žák klesl bez sebe k zemi a zemřel dříve, nežli se přivolaná ambulance na místo dostavila. Lékaři z úřadovny koronerů O'Hanlon a Scholer, kteří ze- mřelého později prohlédli, zjistili, že neznámý zemřel hlady. U něho byl nalezen lístek s adresou: »J. Portugaloff, materialista, č. 53, Canal ul.« a na zadní straně byla inkoustem napsána adresa: »Dr. Tol- chinský, č. 241, Broadway« = Husarský kousek. Brazilský imillionář baron Fereau, těchto dnů zemřelý, byl špinka, pokud se týkalo maličkostí, ale šlo-li o to, aby provedl nějaký vrtoch, nešetřil nákladu. Jednou z jeho zvláštností bylo také, že sklepníkům nedával zpropitného, ná- sledkem čehož veškeří sklepníci a posluhové hotelu v Rio Janeiru, jejž navštěvoval, neměli jej nikterak v lásce. Jednou ráno snídal Nabob v Maux-hotelu. Snědl koteletu a objednal si druhou. — »Pane ba- rone,« pravil vrchní číšník zlomyslně, »není u nás zvykem podávati tutéž krmi dvakrát.« — »Tak !« prohodil baron, vstal a odešel z jídelny. Po několika minutách se vrátil a zavolal opět vrchního číšníka: »Právě jsem koupil tento hotel. Poněvadž pozoruji, že neobsluhujete hosty, jak si toho přejí, propouštím vás okamžitě; odejděte!« — Pak zavolal jiného sklepníka a nařídil mu: »Přineste mi ještě jednu koteletu . . .« = Ložiska kamenného uhlí v Malé Asii. Na maloasijském pobřeží Černého moře táhne se vý- chodně od Herakley až k Amastře, ohromné ložisko kamenného uhlí, jež jak obsáhlostí a hloubkou, tak i počtem a mohutností jednotlivých žil nemá sobě v Evropě rovna. Uhelná ložiska táhnou se od Ki- osse Agzy až skorem k Tefflenli a vystupují na po- vrch u Kirečliku a Čau Agzy v délce několika kilo- metrů, dále u Illisu až ke Kilimli, u Kozlu a Zon- galdaku, u Amastry a na jiných místech ve vnitro- zemí. Délka ložiska páčí se as na 170 km, šířka as na 50 km. Jest pokryto slepencovitým pískovcem vápnem a hlinou, náležejícími bezpochyby útvaru třeti- hornímu. Mohutnost četných žil jest 2— 5 metro

244

— 241 —

Knop patrně na boty zapomněl. Podíval se na ně lhostejně a pravil: »Nevím, kam poděli se hoši.« V okamžiku tom zacinkal zvonek a sluha odkvapil. Skoro v témž okamžiku do kuchyně vrazila naškrobená, nalíčená panská s napálenými vlasy a obrátivši se k Knopovi, pravila: »Pán praví, že můžete mu sám vyčistiti boty. Vždyť nemůže čekati půl hodiny. Musí jíti k hostům.« »Co to znamená?« zvolal Knop hrozně se tváře přistoupiv blíže k panské. V okamžiku tom chopil se lakovaných polobotek, přistoupil s nimi k plotně, vzal pokličku s velikého mě- děného kastrolu, jenž kypěl na ohni a vydával aromati- ekou, chutnou vůni a strčil je do něho. Panská spráskla rukama a zůstala státi jako sloup udivením a zděšením; já, Vasja a Petrov mimovolně dali jsme se do smíchu. Knop byl vážný. »Viděla's?« pravil k panské. »Jdi a vypravuj o tom svému pánovi. Ať si nedělá starosti, že polévka jest zka- žena. Petrohradský kuchař připravuje všechno tak zna- menitě, že vzdor jeho prašivým botkám bude ještě příliš dobrá pro argentinské hlupáky, které pozval si na večeři.« Nevím, zdali vypravovala panská o všem tom, co spatřila, ale v ustanovenou hodinu byla předložena večeře. Knop klidně nalil polévku s polobotkami pánovými do veliké polévkové mísy a postavil ji na stůl. Na to odešel do sousedního pokoje a začal tam připravovati jakési zvláště chutné jídlo. Polévku jsme ovšem nejedli, ale všech dalších jídel jsme okusili a třeba vzdáti chválu Knopovi, všechna byla znamenitě připravena. Posledním jídlem byl veliký dort,

»Toť vaší věcí,« pravil jsem. »Dle mého náhledu váš Knop jest lenoch.« »Nu, trochu přeháníte. Jest to geniální člověkl Však uvidíte, až pustí se do práce.« »Pustí se skutečně někdy do ní?« »Pustí,« potvrzoval Petrov, ale v jeho hlase zvučela pochybnost. »Jak vám libo,« pravil jsem k Petrovu: »jsem ochoten s vámi žíti, ale Knop jest mně nesnesitelným. Ať najde si nějaké zaměstnání.« »Jaké zaměstnání?« odporoval Petrov. »Není tako- vým člověkem. Dovedl by provésti něco velkolepého, všeobecně užitečného, avšak drobná, všední práce protiví se jeho povaze.« Na štěstí Petrov brzy pohádal se s Knopem a Knop oznámil, že nezůstane u nás ani na okamžik. Sebral ihned všechny své věci, zaskočil pro čangadora (nosiče) a poručil ženě, aby se připravila k odchodu. Petrov zmateně procházel se po pokojích a patrně ho mrzelo, že rozešel se s přítelem. Knop rozloučil se s námi zdrželivě, ale zdvořile. Petrovu řekl, že sice dopálil se na něho, že však ochoten jest mu odpustiti. Avšak žena jeho najednou zcela ne- očekávaně, když od nás již odcházela, zasypala nás celou spoustou nadávek největšího kalibru, jež byly — třeba to uznati — velice jedovaté a břitké. Ano i Knop byl překvapen a v prvním okamžiku jen udiveně díval se na ni a poslouchal ji, ale potom najednou se vzpamatoval, vzkřikl na ni a poručil ji, aby mlčela. Od tohoto dne nespatřili jsme Knopa po celý týden. Vasja setkal se s ním jednou na tržišti; vrátil se velice „Zápisky emígranta.-

61