ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 4 df033270-1bb5-11e9-bc55-5ef3fc9bb22f
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 4
ALTO TextBloky — 10
#1 alto_textblock #1
Strana 4. Číslo 316.
#2 alto_textblock #2
KATOLOKÉ LTY.
#3 alto_textblock #3
Dne 18. listopaďu 1902.
#4 alto_textblock #4
spodář. Po zapění sborů smutečních a vykonání cír- kevních obřadů byla rakev na hřbítově do rodinné hrobky uložena. Přas tisíc účastníků, z blízka i z da- leka se zaslzeným okem sledovali poslední tuto jeho pouť po Tetíně, který tak miloval. Překrásné věnce, se srdečnými a dojemnými nadpisy ke hrobu položili: choť zemřelého, rodiny bratří jeho JUDra. Vojáčkaa Inž. Vojáčka, dále ryt. Daubek s chotí, rod. Durasova, Dykova, Chvojova, pí. Růž. Jolínková-Doubková, řid. Č. Mareš, bar. dr. B. Rieger s rodlnou, rodina Sy- řištova, Sulcova, Šmolcnopova, Welzova, dále: Klub konservativních velkostatkářů, okresní zestupitelstvo v Berouně, sbor dobrovolných hasičů z Tetínaa spolky vojenských vysloužilců z Berouna a z Tetína. Čest jeho památce!
#5 alto_textblock #5
Sbor obecních starších král. hlav. města Prahy konal včera odpoledne VI. mimořádnou schůzi a za- hájil ji o půl 5. hodině starosta p. dr. Vlad. Srb. Čten a schválen protokol schůze předchozí, na- češ pan starosta sdělil následující přípis pana dra. Friče:
#6 alto_textblock #6
Slovutný pane starosto! Žádám Vás, byste vzal na vědomí a slav. sboru obecních starších laskavě přečetl toto mé prohlá- šení: Volbu za prvního náměstka nepřijímám. Vyžádal jsem si osmidenní dobu na rozmyšlenou, nikoli z ně- jaké nerozhodnosti neb z příčlny lpění na této fankci. Ani předloni a loni nedral jsem se na toto čestné místo, které není žádnou slastí, nýbrž spojeno s tě- žkou odpovědností. Jest to místo práce a obétoval jsem s radostí veškerou pílí i svůj veškerý čas pro blaho otce. Byl jsem vždy přítelem míru mezi stra- nami a touha má šla za tím cílem, aby všichni čle- nové slav. sboru hez rozdílu pracovali svorně ve pro- spěch těch úkolů, pro které od svých voličů na tuto radnici povoláni byli. Doufám, že se povede sblížiti k sobě frakce mladočeské v jeden mohutný celek strany svobodomyslné, ku které jsem se vždy s hr- dostí hlásil a hlásiti nepřestanu a jsem jist, že dojde a také dojíti musí na prospěch Prahy, vlasti a národa ku svornosti všech členů tohoto slav. sboru. Vyžádal jsem sl lhůtu k vyjádření se z toho důvodu, že jsem byl o to z vážné příčiny dožádán a proto, že jsem doufal, že do té doby rozčilení mysle trochu se uklidní — ale byl jsem již tehdá odhodlán, že úřad ten dle daného slova bez svolení sdružení, ku kte- rémuž náležím, nepřijmu. Přeji svému nástupci, aby více docílil než se mně podažilo, zvláště jej žádám, aby se se vší vřelostí ujal pokračování assanace Sta- rého Města a Josefova, aby odstraniti hleděl co možná brzo veškeré překážky kladené spojení Starého Městě s Novým Městem a aby dokončil assanaci svato- Vojtěšskou. Odcházím s tím přesvědčením, že jsem hleděl vždy ku smíru a že jsem po celá dvě leta neměl s nikým nepřátelství neb mrzutosti, že jsem pracoval dle svého vědomí a svědomí. Doba, kdy jsem byl ve svém úřadě, bude mi mílou upomínkou po celý život. Vzdám nejprve a nejvíce díky své Vám, slovutný pane starosto, Vám, svému nejupřímnějšímu příteli. Díky mé platí též všem pp. členům slavného sboru a všem pp. úředníkům obecním za veškerou podporu a lásku, kterou mně po čas mého úřadování věnovali. Trvám v nejoddanější úctě Váš dr. Vojtěch Frič. Otení dopisu toho provázeno na mnohých místech souhlašem. Když byl ještě pan starosta poděkoval za povstání přítomných, p. dru. Fričovi za čestnou a po- ctivou jeho práci, jak mu kázala občanská povinnost poděkoval zaše p. dr. Frič p. starostovi. Na to p. starosta oznámil, že se omluvili pp.: řed. Šubrt, Syříště, šl. Inwald, dr. Podlipný, Šolc, dr. Novák a dr. Černohorský. Došlo k vol bě prvního náměstka starosty král. hl. měsa Prahy. Odevzdáno bylo 80 hlasovacích lístků, které ve- směs odevzdány byly na jméno p. inž. Neuberta. Byl tedy zvolen tento. Pan Neubert prohlásil pak, že výsledek ten naplnil ho radostí a vděčností a že na základě jedno- myslné této volby úřad prvého náměstka přijímá a slíbil, že povinnosti své bude jako dosud tak i na dále ze všech svých sil stejně plniti. (Souhlas.) Když byl pan Neubert zaujal místo po levém boku starostově došlo k volbě druhého ná- městka starostova. Odevzdáno bylo 80 hlasovacích lístků, z nichž 74 znělo na jméno p. dra. Groše, 1 na jméno pana Hu- báčka, 5 bylo prázdných. Zvolen byl tedy pan dr. Groš, jenž v řečí své uvedl, že volbu přijímá jako věrný přívrženec národní strany svobodomyslné, jejiž zásadu vždy hájil a hájiti chce. Není-li posud strana svobodomyslná na radnici v jednom šíku, slibuje řeč- ník, že bude jeho snahou, aby k sjednocení jejímu přiepěl. Jeho přáním jest, aby zavládl na radníci
#7 alto_textblock #7
takový poměr, aby strannické boje nepřekážely vážné práci. On také chce síly své věnovati k rozkvětu Prahy, jako svého rodíště, které míluje; chce, aby Praha se stala městem krásným, zdravým a moderním a aby její ráz historický nebyl setřen. Síly obce praž- ské nechť se nenapínají více, nežli toho je třeba. — Nový náměstek prohlásil posléz, že chcs býtl nestran- ným. (Výborně!) Na to usedl pan dr. Groš po le- vicl starostově. Pak došlo k volbě vrchního ředitele ústavu chudlnského. Odevzdáno bylo 81 lístků; z těch na jméno p. Fr. Hubáčka znělo 75, na jméno p. Kasalického dva a čtyři lístky byly prázdné. Zvolen tedy p. Hubáček, jenž úřad ten také přijal. Po schůzi sboru konala se ve veliké zasedací síni radnice doplňovací volba tří člsnů měst- ské rady za Nové Město a zvolení pp. dr. Groš, Schrötter a Vaníček. Podotknouti diužno, že včerejší volba náměstků konala se po dohodě se stranou staročeskou. Oba zvo- lení náměstkové rozmlouvalí po důvěrné schůzi obou stran, s p. starostou drem. Srbem, zavázall se, žeo příští volbě budou volitl p. dra. Srba za starostua intervancí pana starosty volili Staročeší oba zmíněné pány za náměstky.
#8 alto_textblock #8
Zprávy denní.
#9 alto_textblock #9
* Ad vocem »Svatováelavská záložna«. Pod tímto přinesl »Bílý Prapor« (víz č. 21.): Co v této hnusné affaiře naplnilo mě bolestí, byl klerikální tisk. — Je dvojí možnost — buď o tom věděli redaktoří »Katolických Listů«, jedlného to den- níku klerikálního — anebo nevěděli. Je-li pravda prvé — je to ničemnost, že mlčeli Je li pravdou druhé — pak je to úžasnou žurnalistickou netečností, řekl bych přímo neschopností, seděti dvacet let těsně vedle chléva a necítiti jeho zápach. Tisk má býti veřejným svědomím strany, má býti vševědoucím aspoň ve vlastní straně — a »Katoiické Listy« měli Drozda přímo před očíma — a neviděly, necítily — aspoň jeden z redaktorů na vlastní vrub třeba kdyby byl tušii na jaké sopce sedí — ale nlc, nic, ještě ani týden před výbuchem nic — jaké to vysvědčení chudoby! To je věc, která se snad dosud nikdy žur- nalistice žádné strany nepříhodila! A takovou hroší těžkopádností shtějí »páni« čelit lidem tak čilým, jako je Herben, Hain a jiní? — Zavděčiti se v něčem »Bílému Praporu« patří k věcem takořka ne- možným, zvláště pro katolický list. Sotva mine jedno číslo »B. P.«, aby na nás neútočil, což my z pra- vídla necháváme bez odpovědi. Avšak tentokráte útok jeho bez odpovědí nechati nem ůžeme. Nevíme, čemu se máme více divitl, zdaž naivnosti anebo nevědo- mosti »B. P.« Když r. 1882 zvěčnělý p. děkan Černý z Mělníka do »Čecha« napsal, že má zá- važné pochybnosti o poctivosti Winklera, musil »Čech« krásně odvolati, protože p. děkan pro Boha prosil, aby ho redakce za svědka neudávala. A byl by bý- val i p. děkan — i »Čech« před porotou odsouzen těmi porotci, kteréž Winkler, jak se později ukázalo, okrádal, protože by se byl důkaz pravdy nemohl pro- vésti. O kolosálních defraudacích ve Švatováclavské záložně neměli ani členové správní rady tušení. Ba ani revisoři na to nepřišli. Stále se myslilo, že je defraudováno pouze několik set tisíc korun. A tu podle rozumu »B. P.« měly na to kápnout »Katol. Listy«, aspoň — jak praví — na 8 dní před výbu- chem. Co členové výboru z knih nemohll vycítit, měla redakce »Katol. Listů« vypátrati bez knlh. Pisatel oněch řádků v »B. P.« osvědčil tu krajní nevědomost o trestnosti takového nařčení peněžního závodu, o čemž nechť nechá se poučiti od odborníka. Neráčii by nám »B. P.« jmenovati některý list, který by byl defraudaci v některé záložně své strany šťastně od- kryl? Snad se to podařilo lidem tak čilým, jako je — dle vyznání »B. P.« — Herben, Hain a jiní? Co »B. P.« nazývá ničemností, netečno stí a neschopností, cmlouvali bychom, kdyby úsu- dek takový pronesl některý dopisovatel v Ma-lých No-vi-nách, kterýmž »B. P.« co do formy, úpravy a obsahu se podobá. Úsudek tento důstojně se řadí k úsudku, jejž »Bílý Prapor« již dříve pro- nesl o příčině dotčených defraudací, kterouž prý je — coelibát! To postačí. Že »B. P.« listům ksždé strany uděluje dar vševědoucnosti, za to mu mošná bude jeden i druhý list povděčným, my však na tento dar nereflektujeme. Vůbec tato excentrická gymnastika »B. P.« patří do »Variété«, ale nikoliv do listu, který dělá náběhy k reformování církve. Končíme úsudkem p. Šamalíka, předsedy katol. selského spolku a redaktora »Selských Hlasů«, o »B. P.«: »Bílému Praporu« do ucha: Na rozumně a klidně paané výtky vzali bychom zřetel náležitý, ale na sprosté, osobní a lšivé útoky odpoví- dati nebudeme! Útočíte na každého, kdo se Vám ne- koří a netančí tak, jak Vy pískáte! Vaše kritikář- ská kritika stává se klukovským napadáním všech
#10 alto_textblock #10
bez rozdílu, kdo Vám padne do oka. Toť naše od- pověď poslední. * Proč nevolili vídeňští Češí dra. Adlera, o tom přináší »N. P.« delší dopis z Vídné, v němž mimo jiné se praví: »Už toto chování Adlerovo — který arciť se Schönererem je pracovníkem známého velkoněmeckého programu lineckého — nepříjemně na české voliče působilo. Nelbost tato stupňována byla ještě taktikou sociálně-demokratických poslanců na radě říšské, v níž — jak všeobecně je známo — rozhodujícím činitelem je Adler. Při každá příleži- tosti bylo patrno, že l v nejkřiklavějších věcech straní Němcům a vždy proti Slovanům a zvlášť proti Če- chům. V otázce celjské i čeští sociálně-demokratičtí poslauci podrobíti se musili komandu německých svých soudruhů, podpisy na pilný návrh v záležitosti druhé české univertity byly odvolány a přl hlasování o pll- ném návrhu německých naslonálů, by z t. zv. uraví- raného území na dráhách odstraněny byly oboujazyčné náplsy, hlasovali sociálně-demokrat čtí poslauci s ně- meckými zuřivci. — V »Arbeiterzeítungu« v době voleb bylo protl českým dělníkům, kteří smýšlejí ná- rodně, štváno nejhorším způsobem. Nejen že jim bylo surově nadáváno, němečtí i čeští soudruzi volali, že ty »národní kluky« z továren a dílen musí dostati. To se také děje. Tak měli čeští voličové získáni býti pro Adlera! Nešťastná taktika, která ovšem musila jen odpor a nenávlst vyvolati! Ovšem i jiné okolnosti působily. A to bnad v první řadě ta, že až přiliš okatou byla aliance sociální demohracie s ně- mecko-liberární plutokraclí. Jistě sto tisíc zlatých stál boj o favoritský zemský mandát; velikou tu cifru pla- tili — to není žádným tajemstvím — židovští továr- níci, advokát, obchodnící a pod. Německo- l berální strana nemá mas: ty má soclální demokracle. Prvá má za to peníze. Úsavřen tedy spolek, podivuhodný spolek representantů velikého kapitálu s těmi, kteří — aspoň na schůzích — hlásají, že kapitál musí býti odstraněn. Skutečnost tato trapně působíla. Z toho, že se němečtí velikokapitalisté tolik exponovali, bylo. jasno, že nejedná se o boj za cíle sociální, nýbrž o zájmy německých velkokapitalistů, pro něž najaty byly davy socíálně-demokratických voličů a jejich agitační síla. — Čeští voličové nemohlí toho všeho neviděti. Eru německých liberárů ve vídeňské rad- nici i v polítickém životě mají dobře v paměti a to trpce zapsanou. Nikdy Čechům hůř se nevedlo, neš v době německo-liberární nadvlády. A teď měli se bíti za někdejší nejurputnější své nepřátely ? To ne- bylo možno. Kdyby byl Adler rozvinul prapor děl- nický, šli čeští voličové jistě s ním; že však dal se prostě v žold německé liberální strany, této represen- tantky nejjíslivějšího čechožroutství a hospodářského vyssavačství, to zbavilo jej poslední důvěry českých volíčů a to rozhodlo jeho pád.« — Názor tento sdlí zajisté každý, poměrů vídeňských znalý člověk a s jednáním vídeňských Čechů musí souhlasiti. * Oběšený kapucín a zastřelený pastor. Orgán p. Herbenův pražský »Čas« hodlá dle všeho konkurovatí s »Červánky«. Ve čtvrtek dne 13. listo- padu přínesl tento list násle dující zprávu: »Cizoložný román. Minulý t ýden udál se v Olomouci případ, vzrušující svým tragickým zakončením. Paní oblíhe- ného lékaře udržovala milostný poměr s mnichem ka- pucínem. Ve středu pan doktor odvolán byl k ne- mocnému na venkov k jakési operaci. Cestou si vspo- mněl, že zapomněl nějaký nutný k operaci nástroj a obrátiv povez vrátil se domů. Tu ho však očekávalo nemilé překva pení. Zastihlť svou manželku v nejlntím- nějším styku s jejím milencem-kapucínem. Poněvadš povinnost volala jej r eodkladně k nemocnému, odejel s hrozbou, že se s celibátníkem a ctnostnou chotí vy- pořádá po svém návratu. Když se však vrátil, zvě- děl, že kapucína našli v jeho cele cběšeného, jeho choť pak že požila jedu a byla odvezena do nemoc- nice. Tam za nedlouho podlehnuvši otravě zen řela.« Jak asl jen zářili oči dvojetihodných čtenářů Herbe- nova listu, když jim takováto »kůstka« byla předlo- žena. Aby to byla snad jen nějaká novlnářská ka- chna, to není ani možné, vždyť ji přinesl list, stojící pod patronátem universitního profesora, který hlásá mravní očistu v celém národním životě, literatuře, po- litlce, zvláště ale v žurnalistice. Zkrátka a dobře je zpráva ta pravdivou, jínak by ji »Čas« nepřinesl, tak asi soudili jeho lehkověrní čtenáři. Ač jsme zprávě té hned nepřikládali víry, čekali jsme, až co o věci na- píší katolické listy moravské. Naše nedůvěra osvěd- čila se býti správnou. Nedělní brněnský »Hlas« od- mítá podlý útok »Času« na katolické řeholníky a konstatuje následující: »Sensační zpráva »Času« o mnichu kapucínu je od počátku až do konce ni- čemná lež, jaké je schopen jen list odpadlíkův.« — Když již ale se orgán odpadlíkův chce obírati sen- sačními zprávami podobného druhu, ať se jen po- hlédne po svém okolí a najde tam k tomu dosti látky. Velkou radost by tím svým dvojetíhodným pří- znívcům ovšem nezpůsobil, ale aspoň by nelhal. — Právě minulý týden četli jsme v »Grazer Volks- blatiu« následující zprávu: »Pastor Max Wagner