Strana2.

NÁRODNÍ LISTY.

23. října 1909. Císlo 293

po ruce dostatečně „prostředky moci“, aby „násil to učinně“ zmařily a proto interpelanti se táží, jal chce vláda ospravedlniti, že v neděli opomenula do statečnou „právní ochranu“ německého studentstva pražského pri bumlu, a chce-li do Prahy poslati roz kazy, aby úřady co nejúčinněji chráníly bumlujíe buršáky. — Chtěl-li ministerský předseda nový dů- kaz, že v Praze Němci rozsévají bouři, nabyl důkazu toho právě německo-pokrokově-radikálně-agrární in terpelací. Dotaz ten je přece jen nestydatou pro vokací.

— Vylovená mrlvola. Dnes dopoledne byl z Vllavy u Císařské louky na Smlchově vylovena mrtvola neznámé ženy. Po lékařském ohledání byla odvezena do ústavu pro soudní pitvu. Zdá se, že je to mrtvola oné nešťastnice, kturá před týdnemu Chuchle skočila do Vltavy.

— Přednášky. Spolek ku podporování nemajet- ných studujících středních škol v Žižkově uspořádá přednášku známého ceslovatele p. Aloisa Svoj- síka, člena Národní rady české a spisovatele z Pra- hy, v Bezovce dne 29. října 1909, přesně o 7. hod večer. Thema: „Z cesty k protinožcům“. Pan před- nášející provázeti bude přednášku svou více než 240 světelnými obrazy, umělecky kolorovanými,z nich obrazy z Japonska zholoveny jsou od tamějších fotografů a umělecky kolorovány japonskými dívka- mi. Předprodej vstupenek mají oba páni knihkupe v Žižkově.

1so

toho vedoucí, zločin všsk pro překážku dokonár nebyl. Další otázky, Bočka se týkající, zní na zločin dle § 68., na prážku strážníků, reversí podvodné hlá šení a zbrojního patentu. Dodatečná hlavní otázka vyžádaná drem. Meiss- nerem a soudem připuštěná zní, zdali v případu usmrcení Pětiletého nejde o zločin zabití a v případu ostatních detektivů o zločin těžkého uškození na těle? Ohledně Karla Vohryzka dáno pět otázek a to; první hlavní otázka zdali byl intelektuál- ním původcem krádeže na poště v Nuslích. s dodatkovou otázkou pro případ přisvědčení, přesa hoje-li škoda 600 K či jen 50 K? Další venetuslní otázka k télo krádeži, zda-li věci ukradené na sebe převedí a je-li tedy vinným spoluúčostí na zločinu krádeže ?

neučinil to, co mu chce podstrčiti Vohryzek. To vám ještě přesně dokáži. Je také významné, že Vohryzek, dokud byl vy šelřován vyšetřujícím soudcem, odpíral na různé olázky odpovědi a říkal, že si to nechá až ku př líčení. A když přišlo přelíčení, přišel také Mašek Jsou zde krádeže v Nuslích, Kolíně a na Gal lim. A proto Vohryzek se snaží seslabiti aspoň jeden příklad, vydávaje se za oběť agenta provokatéra Kradeže páchaly se z anarchistického popudu a Vo- hryzek najednou mluví zde jen med a zapírá, že neměl zodpovědnost za ty cynické poznámky v » Ko- muně« o vyvlastňování v Rusku. Zabývá se pak svědeckými výpovědmi, zejména pl. Neumannové, jakož i zevrubně krádežemi známek a dovozuje, že známky, které Vohryzek Neumannové prodával a které měla Hodáčová dovézti do Brna byly kradeny na poštách. Zejména krádež prozradily známky pokutové, které se nevydavají než poště, Okolnost, že Vohryzek dne 6. října večer by v Hořicíeb, není směrodatnou. Jak jsme vidě na svědku Rubešovi, ten byl také ještě večer v Ho řicích a ráno druhého dne byl již zde o 9. hodině. To dokazuje nejvýše, že Vohryzek jel do Huřic k t říjnu jen proto, aby pro případ stihání snadněji moh proká zati své alibl. Potom přechází státní návladní

Nechci dělať z Bočka anděla. Boček jest sice člověkem nebezpečným majetku, ale ne lidskému životu, poněvadž ani jednou ješté nebyl trestán pro podobný zločin. Za všecka ta léta, co byl v žaláři, nebyl nikdy trestán pro nějaký násilný čin discipli- nárně, ba byla mu věnována taková důvěra, že směl sám čistiti chodby. Jen jedou Boček střílel a to v Borouně, když na něho bylo střileno Letmo dotýká se pak obhájce krádeže kolínskě, načež přechází k vražednému výjevu v Žižkově. Krádež v Kolíně není Bočkovi dokázána; žalob- ce užívá tu tak zv. nepřímého důkazu. Že náhodou Boček v Kolíně byl v den krádeže, z toho ještě ne- následuje, že by on musil krádež spáchati. Když při- znal krádež na Gallim, proč by tuto popíral, když by mu to ani neškodilo, ani neprospělo Nedejte se na cestu takovou, abyste soudili n základě nepřímých důkazů. Někdy mohou být prav- divy, ale snadno mohou mýlit. Nikdo ze svědků mi- mo Pižla nemohl potvrditi, že by Boček byl v Ko- líně. Svědek Holub prohlásil, že tou osobou byl Zima, který tu byl tenkráte ve vyšetřovací vazbě. Z toho zřejmo, že takové důkazy nejsou hodnověrny. Na to přichází k události v domě »na Radosti«

— Úmrlí. V Litomyšli zemřel ve čtvrtek dne 21 Híjna t. r. pan Karel Hradecký, c. k. vrchní pošt. správce na odpočinku, po krátké nemoci v 62 roce věku svého. Pohřeb konati se bude v neděli 24 t. m. z kosfela na Toulovcově nám. o 2. hod. odpol na místní hřbitov u sv. Anny. — Z Vídně, z3 října. Zemřel muž, který prodělal činně všechny vo lební opravy pro poslaneckou sněmovnu. Jest to sta vební mistr truhlářský Vanický, stalečný našinee. Dnes v noci ranila jej mrtvice. Budoval poslaneckou sněmovnu pro 365 členů. Po volební opravě Bade- nově ji rozšířil na 425 sedadel a když bar. Gautse se odhodlal rozmnožiti počet poslaneckých míst, pravil jeho ministr vnitra hr. Bylandt Rhendt: »Olázka volební reformy stala se otázkou truhlářskou !« Va nícký ji rožřešil. Postavil zasedací siň opět a na lěmž prostoru, na kterém bylo dříve 365 sedadel, zřídi jich nyní 516. Tolik poslanců má nyní poslanecká sněmovna. Žúčastnil se také restaurace parlamentu, klerá zahájena v letních měsících a není ještě skon- — Stávka uzenátského dělnictva v Brně Ž Brna 22. října. (Pův. zpr. »N. L.«) Včera usneslo se na důvěrné schůzi uzenářské dělnictvo brněnské zaháje stávku. Za důvod uvádí, že zaměstnavatelé nesplnili požadavky, předložené jim tyto dny, naopak, že ne- dodrželi ani oněch závazků, ke kterým známou stáv- kou před 2 lety byli přinuceni. Následkem stávky dělnictva uzenářského neměly dnes hostince a vinárny v Brně uzenin. V dílně uzenáře Piovatého došlo ke srážce mezi policif, která ochraňovala stávkokaze j stým národně dělnickým agitátorem, kterého městska polieie zatkla a odvedla do vězení na radnici. — „Nemůžeme vystačit“. V době rozsáhlých čet- nických manévrů v Praze, uspořádaných k ochraně buršáckých bumlů, byli do Prahy povoláni četníe nějen z celého království, ale také ze vzdálenějších zemí, zejména z Haliče. Četníkům z království če- ského dostalo se denního příplatku 1 K 20 h, vzdá- lenějším 2 K. Oddíl četnictva, ubytovaný v budově policejní v Bartolomějské ulici. podal žádost za zvý- sení tohoto příspěvku. Žádost odůvodněna tím, že v Praze je živobytí příliš drahé. Z Vídně z nenadání příjel generální inspektor četnictva, aby poměry čet- níků prozkoumal. Četníci byli pohromadě. „Kdeje váš velitel?“ tázal se. „Píichází později!“ „Dobře! A co děláte?“ — „Dopoledne nie.“ — vá odpoledne?“ — „Odpočíváme.“ — „To nutno změ- nit! Tak ovšem nemůžete vyjit s 1 K 20 h.“ — Ge- nerální inspektor odjel do četnickýcb kasáren na Ma- lou stranu a již příštího dne poměry četníků změ- něny byly tak, že vystačili: dopoledné škola, v po- ledne kasárnická menáž, odpoledne zase škola. Čet- níci se zařekli, že vícekrát o zlepšení žádat nebu- dou ... — Živá pochodeň. Z Plzně se nám píše: Včer kol 6. hod. večerní byli chodci v Husově tř. svědky příšerného, vzrušujícího výjevu. Z domu č. 117 vy- běhlo mladé děvče, všecko jsouc zahaleno plameny a volajíe zoufale o pomoc. utikalo ulicí. Několika lidem podařilo se hoříci šaly s dívky strhati a obet odusit, načež odnesli ji zpět do domu, z něhož vy běhla, kdaž poskyinul jí pomoci bydllci tam lék. p. dr. Kadec. Na to dopravena byla zdravolními zří zenci do všeobecné nemocnice. Nešťastná dívka, jit je 18lelá služka Kateřina Mokrová, zaměsinaná u cestujícího p. Emila Flašnera, chtěla v pradelně kdež byla odpoledne praci zaměstnána, přenésti pe- trolejovou lampu se stolu na jiné místo. Nešťasinou náhodou jí lampa vyklouzla z ruky, rozbila se a hořící pelrolej polil jí šaty, jež ovšem jhned se vzňaly. Ve zděšení, jež se ji zmocnilo, vyběhla na utici, hledajíe záchrany před hrozicím osudem. Popá- leniny, jež nebohá po celém těle utrpěla, jsou tak značné, že stěží životem vyvázne. — Srážka nákladních vlaků. V noci na dnešel o třetí hodině srazily se ve stanicí Zálezly rak. uh spol. státní dráhy za kruté mlhy dva nákladní vlaky při čemž několik vagonů se rozbilo a strojvůdce by těžce zraněn. Podmokelský dnešní ranní rychlovlal přijel do Prahy o půldruhé hodiny a osobní vlal o tři hodiny později. — Z Brna do Prahy přijel dnes ráno 25letý t skař Antonín Chovanec, aby zde vyhledal práci Když přišel do Hytiřské ulice na Starém městě, slí- žen byl mdlobou a klesl na dlažbu. Onemocnělý bl dopraven do všeobecné nemocnice. — Konsc alkoholika. František Květoň ze St. Rožmitálu přivedl to pitím ze slatku až na nádenníka. Poslední čas prodával kus po kuse posledního ma jelku a vše propil v kořalce. Když už mu nie ne- zbylo a i poslední boty propil. odešel o půlnoci z domova k blizkému rybníku, kde se ulopil. Ráno kolemjdoucí spatřili ho ve vodě a sice, což jest zají mavo, sebevrah ve vodě stál a hlava jeho byla jen asi půl metru pod hladinou. Mrtvola byla hned vy- tažena a na blízkém hřbitově pohřbena. — Neznámí zlomyslníci položili na trati česk severní dráhy u žižkovského tunelu na koleje ně- kolik kamenů. Překážka byla odstraněna před pří- jezdem terstského rychlovlaku. — Zatykačem trestního soudu ve Vídni pro zlo- čin veřejného násilí stíhaný Eduard Koblischke byl v Praze vypátrán a zatčen. o ne — Příhoda z ulice. Na nároží Havlíčkovy ulice a Florence vrazila automobilní drožka N 357 do ruč- ního vozíku truhlářského učně Václava Borovičky ze Smíchova č. 942, jemuž při tem způsobeno lehké zranění. — Podlehl zranění. Dne 19. t. m. byl v průjezdě domu č. 1050—II. na Florenci nákladním vozem za- chycen p. Alois Fuchs, expediční úřadník firmy L. G. Bondy a utrpěl těžké vnitřní zranění, kterému ve všeobecné nemocnici podlehl. Smrt jeho oplakává choť se třemi dítkami. Neznámý podvodník. Do bytu vrch. číšníka p. J. Ditricha v Žitné ulici č. 14 přišel mladík a ode- vzdal choti číšníka lístek, jímž p. Dittrich žádal manželku o zaslání 100 korun, dále vyzýval man- želku, aby o 5 hod. odpol. přišla ke Hlavově ka- várně, kde je zaměstnán. Pí. Dittrichová byla však opatrná a odvětila poslovi, že peníze odnese sama Posel pak rychle se vzdálil. Jak se později vysvětlilo byl to podvodník, který chtěl peníze vylákati. Pá- trání po něm bylo zavedeno. — Kůň na úlěku. Do gizu dra. Šolce zapřažený kůň splašil se ve Vodičkově ulici a uháněl až ke hlavní poště v Jindřišské ulici, kde narazil na dvou- kolový vozík sluhy Frant. Šedivého a několik kroků vlekl ho po dlažbě. Splašený kůň vběhl u hotelu „Palace“ na chodník, kde byl zadržen policistou jenž si při tom vymkl prst. Kočí zigu, Frant. Rebec který ve Vodičkově ulici vypadl na dlazbu, neutrpěl zranění. Sluha Šedivý byl lehce zraněn. Příhoda měla v zápětí značné shromáždění obecenstva. — Vzpurný voják. Při bezpečnostní obchůzce. v noci na dnešek v různých místnostech v Praze provedené, byl zatčen 23letý Václav Stiber, vojin zeměbraneckého pluku. Stíber, pro krádež vícekráte trestaný, neměl správnou uniformu. Při zatčení se vzpíral a také proti vojenské hlídce zbujně se cho- val. Hulákáním způsobil hrubé porušení nočního — Nakody a úrazy. Franl. Maškovi, 20letém kovářskému pomocníku z Neveslova, při sekání že- leza vnikla střepina do levého oka a těžce bo zra nila. Pomocník byl odvezen do pražské všeobe cné nemocnice. — Tamléž dopraven byl Fr. Zach, 45letý kamenník v arcivěvodských tomech v Dolní Mráči jemuž při odstřelování skály bylo těžce zraněne levé oko. — Otrávila se. Anna Isabela Kirnigová, 60letá obchodnice z Perštýna čp. 12, která před několika dny otrávila se lysolem, dnes ve vinohradské okresní nemocnici zemřela. Mrtvola byla odvezena do ústava pro soudní pilua

čena.

klidu.

Různé zprávy. e1 Vzduchoplavba. Z Vídně, 23. října. Blériot vykonal dne vzlet na zkoušku, který se vydařil znamenilě. Počasí jest přímo nádherné. Císař o půl 4. hodině opustil Schönbrunn a odjel podivali se také na vzle proslutého aeronauta. = Parsevalův halen pro Rakonsko. Rakousko- americká akciová společnost tovazoy na výrobu gumy získala od Parsevalovy společnosti právo zhotovit balon, ale Parsevalova systemu. Balonálský mistn odjel již z Bitterfeldu do Vídně k montáži halonu. = Cholera v Prusku. Z Kralovce, 22. října V krají niedzborzském byla u šeshinedělního dítele bakteriplogicky zjištěna cholera. = Klenoty sezazsného sullána. Z Cařihradus sděluje: Komise, pověrena inveňturou klenotů sesa- zeného sullána, skončila nyní své práce a podala zprávu ministerstvu financí. Klenoty sultána Abdula Hamida jsou složeny v osmi velkých železných bed nsch a je prý mezi nimi 600 zvláště cenných před- mětů, z nichž největší cenu má 12 čibuků, poselých nejkrásnějšími briianty a rubíny. Veškeré klenoly za bavila turecká stářní pokladna. = Tajemná vražda v Pelrobradě. Z Petro- hradu. 23. října. Tajemná vražda, která po několii dní vzrušovala celé hlavní město, není politickou vraždou. Policie zjistila, že vrahem jest inženým Gilevič, jenž před několika dny zmuzel, dav svůj život pojistiti na 200.000 rublů. Osubnost zavraždě- ného nebyla posud zjištěna, soudí se však, že za- vražděný byl inženýrovým sluhou. Bratr oprchlébo mnženýra byl zatčen pro účastenství na vraždě.

Divadlo. + Vážná nehoda ve vídeňské dvorní opele. Z Vídně, 23. října. Ve dvorní opeře udala se dnes při zkoušce Wagnerových »Mistrů pěvců norymber- ských« velká nehoda. Trám spadl a z lo mi řediteli opery dru Weingartnerov nohu. Ředilel musil býti odvezen do svého bytu. Tenorista Schmedos dostal trámem ránu d hlavy a utrpěl nervový choe.

Ze soudní síně. Lupič Boček, „expropriátor Vohryzek a jejich společníci. (Předpražským soudem porotní m.) (Zločiny: dokonané a nedokonanévraž dy, krádeže, veřejného násill, účasten ství na krůdeži a nadržování zločin ců m.) .. . Dnem řečí nazvati možno dnešek. Od rána, od 10. hodiny s nepatrnou pausou po- lední jde jejich proud. Prvním řečníkem byl přirozeně veřejný žalobce . . . Byl jím nejbystřejší accusato ze státního zastupitelství, obratný a temperamentní řečník, vrchní rada z. s. Blattn ý. Jak se dalo tošiti hájil v případu Bočkově sla- novisko žaloby, že jde o zločin vraždy a nikoliv o zločin zabití, ač olázka v tom smyslu byla polo žena. Ne však Boček, nýbrž Vohryzek byl blav ním bodem rozkladů veřejného žalobce A tu možno říči, že v pravém slova smyslu provedl na něm vivi- sekci, rozřezávaje jeho vyláčky a rafinované výmluvy velmi břitkýmy nožem zžíravé a přiléhavé kritiky. Jeho řeč ne zbytečně dlouhá, byla pevně stavěna zůstavila hluboký, těžko smazatelný dojem. Odpoledne před 2. hodinou na řadu příšel ob hůjce Bočkův dr. Meissner. Jeho role (ex offo) byla ovšem nejtěžší a nejméně vděčnou, neboť konečný její sífekt nemůže zvrátiti doznaná fakta a smýti ne- spornou vinu Bočkovu. Rečnický výkon Meissnerův byl dobrý a pernou lekci v něm dostala i pražská policie. V kolik hodin vynesen bude rozsudek, není jisto. ale slěží se tak stane před 8. hodinou večerní. Roz- sudek sdělíme ovšem v ranním vydäní zejtřejšího listu.

*

O 9. hod. zahájeno líčení ještě čtením dopisu anarchisty Křikavy z Curychu na Vohryzka. Dopis zní velice záhadně a jsou v něm činěny různé, pro nezasvécence nesroznmitelné narážky na zatčení italského anarchisty Carbonella v Turině. Dále čten přípis pražského policejníb ředitelství, v němž se oznamuje, že u Vohryzka byl vykonáno několik konfiskačních prohlldek, při těcht však nebyly nalezeny žádné znám ky. zejména ne novinářské. Vrchní poštovní správce Hrdlička ze Žižkova předkládá úřadní knihu se zápisem, kolik známek »Komuně« bylo vydáno. Z ní vychází na jevo, že Vohryzek a Knotek odebrali od 25. března až do 19. května 19. 8 jen za 78 K (D) novinářských známek. Odbíráno bylo průměrně za čtyři a šest korun známek a nikoliv za 30— 40 kor jak tvrzenol Vohryzek žádá o konstatování, že též tiskárna která někdy číslo expedovala, známky si na vlastní účet zaopatřila a že pro zoámky on nechodil. Poštovní správce Hrdliéka: Chodila pro ně plavovlasů vaše dcernška. Vohryzek: To je prosím mýlka, já plavovlaso dcerušku nemám — to byla dcera Řehoře. Dr. Hirsch: Prosil bych, aby byla tázána Stehli ková, jaký vous měl onen muž, který ji byí ukázá Bočkem jako Vohryzek? Stehlíková: Měl kozí bradu . . . Vohryzek: Já nikdy takový podobný vous ne nosil. Předseda prohlašuje potom průvodní Flzen za skončené a zapisovatel předčítá otázky dané poroteům. Olázek bylo původně 21, později na návrh dra. Meissnera přídána důležitá pro Bočka otázka n zabití. Ve příčině obřalovaného Jindřich a Bočka předkládá se v nové úpravě porotcům celkem dva- náct otázek. Z těch první hlavní otázka zní na zlo- čin krádeže, spächaný na poště v Kolíně; druhá hlavní na krádež u Galliho v Curychu; k těmto hlavním olázkám dvě dodatkové, zdali přesahovaly krádeže více než 600 nebo 50 K. Třeti hlavní olázka zní: Jest Jindřich Bočel vinen, že dne 10. dubna v Žžkově proti civilnímu strážníku Franl, Pětiletému v úmyslu, aby jej osmrtil, střeliv do něho z bezprostřední blízkosti z re volveru browning, takovým způsobem jednal, že z toho vzešla smrt Pětilelého. Čivrtá hlavní otázka: Jest Jindřich Boček vinen že dne 10. dubna z téhož ostře nabitého revolveru proti civilním strážníkům Lukešovi Bindrovi, Hladíkovi střílel a těžce je zraniv. takovým způsobem jednal, aby z toho vzešla sm jejich, čímž předsevzal čin ke skutečnému vykonán

Druhá hlavní otázka týká se krádeže na poště v Kolině a v Curychu, na které Vobryzek do- mněle byl účasten K tom“ eventuájní otázka ob připady rozlišující a výši škody označující. Ohledně Rudolfa Tichovského dány jso dvě otazky, z tě h jedna na spoluáčast na krádeži. druhá na přechovávání zločin ců. Ohledně obžalovaných manželů Stehlíko- vých a Růženy ichovské dáno po jedné olazce na zločin přechovávání zločinců, kdežto ohledně Marie Linzové dána poroteům otázk na spoluöčast na krádeži u Galüho K lěmto otázkam, jak již uvedeno, učinil oblájce Bočkův návrh na dodatečnou a eventualní olázku na zločin zabití ohledně Pětitetého a zločin těžkého uško- zení na těle ohledně ostatních postřelených, detektivu Veřejný žalobce protestoval proti připuštění téte otázky, poněvadž způsob Borkova obhajování zřejm jevil úmysl vraždy a vylučuje zločin zabití, který nepředpokládá úmysl vražedný. Send však po delší poradě vyhověl návrhu obhájeovu a olAzku na zločin zabití, ja koj težkého uškození na těle připustil, s odůvodu nim, že olázky ty s právnického stanovisku jsou připustny a že bude dána porotě tIm možnou uvažovati o charakteru zločinu volněji. Po desáté hodině dopolední ujal se za všeobec- ného napjetí v obecenstvu slova

veřejný žalobce vrchní r. z. s. Blattný Pravil v podstatě asi toto: »Je to už řada let co zastupoji místo veřejného žalobce, ale nikdy ne- přistupovat jsem k svému úkolu prodchnut takovou važností jsko právě dnes. Neboť zde nejedná se o prosté zločiny, ale jedná se o sociální nemoc, která zachvacuje i široké vrstvy lidu a hrozí c-lé lidstě společnotsli. Žaloba připisuje zločin anatchistickým pohnutkám a jedná se o to, zda zavraždění policejních orgánů smí býti prostředkem anarchislického boje. Přistupuje k d-finici anarchismu, který charakte risuje jako výstřední účení socialistické, mající z účel vyvrácení každé autority a náprostý rozvral společnosti. Témto účelům má sloužiti, jed, petrolej, vitriol, pumy, dynamit, dýka a browaiug . ., aby nezůstal ani kámen na kameni z dneání spo lečnosti. Važení páni porotcové, já nepřemršťují. Tato definice není ode mne ale od tvárce anarchismu Bakunina. Co žaloba žalaje, vzniklo z pohnutek an- archistických a to začlo se vtělovat ve skutek p sjezdu amsterodamském. Nedejte si žádnými vývody zatemnit obraz toho, co žaloba podává, Bedlivě j čtěte a řiďte se zásadou: skutky mloví. Přikročuje pak k odůvodnění žaloby v jednotli- vých připadech. Především ohledně Bočka. První hlavn otázka týká se krádeže na poště v Kolíně. Je proká záno přísežným svědectvím svědka Pižla, který Bočka určitě poznal, že Boček meškal v Kolině těsné před kradeží na poště. Také výpovědmí ostatních svědků je potvrzeno, že Boček tam byl a vedl toho je zde mimosoudní doznán! Bočkovo, kter učinil vůči své milence Stehl!kové, které příme řekl, že krádež v Kolíně provedl. Druhá hlavní otázka týká se krádeže u Gal liho; tu Boček úplně doznává a líčí sou hlasně se žalobou.

Šlo o vraždu nebo zabití? Třetí hlavní otázka, zabývající se dokonano vraždou na Pětiletém a čtvrtá hlavní olázk pokusem vraždy na ostatních delektivech odůvod něna je vším, co vyšlo na jevo průběhem líčení. Úmysl vražedný je prokázán vyhrůžkami, které pro- nášel Boček vůči různým svědkům a také tou oko ností, že již roku 1900 na detektiva jej pronásledu jící střílel. Jediná pochybnost by zde mohla býti kterak to, že vypáleny detektivem Lukešem 4 rán a Boček jich měl v těle 5. To lze si snadno vy- světliti. O páté ráně nemohou znalci říci, zda byla způsobena kulí z revolveru obyčejného nebo z bruw ningu. Patrně kule z revolveru Bočkova odrazila se od podlahy a vnikla do lýtka Bočkova. Jest jisto, že útočníkem byl Boček a nikoli detektivové. Stříle jedině Lukeš, ale ten stál u dveří a před uím byli Bindur, Hladik a Pětiletý. Ti kryli svými těly Bočka Nelze mysliti, že by Lukeš střílel za této situace. Teprve když klesl Binder, střelen Bočkem a druzí detektivové se snažilí dostat Bočka do své moci. začal Lukeš střílet.

Tedy vražedný úmysl zde u Bočka byl. Pokud se týče výmluvy Bočkovy, že měl být žalován před časem za své výroky pro nebezpečné vyhrožování, dlužno říci, že to nebylo nebezpečné vyhrožování. Pokud se týče ostatních olázek, zabý- vajících se zločiny násilného vztažení ruky na or- gány veřejné bezpočnosti, podvodul atd., je věc samo- zřejmá a netřeba se o ni šlřit. O zločinu zabití nemůže zde být řeči, ježto zákon výslovně uvádí, že pro zločin za- bití stíhán má býti, kdo přípravil někoho o život ber úmyslu vražedného. Nedejle se pání porotcové vésti falešnou sentimentalitou a suďte zcela dle svého pře- svědčení, Na to žalobce přechází ku případu Vohryzkovu. Podává nejprvé jeho karakteristiku a v prvé řadě dovozuje, že právem řadil v žalobě Vohryzka ku pseudožurnalistům. Naučný slovník sice se vzácnou objektivnost uvedl Karla Vohryzka jako žurnalistu a literáta, ale víme, jak se takové životopisy do slovníků dostavají. Vyplní si každá téměř osoba podřízenějšího významu sama dolazník, vydavatelstvem ji zaslaný a vylíčía ve světle nejkrásnějším. Já pro svou osobu i jako státní zástupce nepo važuji a nemohu považovati Vohryzka za novináře Novináři jsou lidě poctiví a živí se novinářskou. počestnou prací, nikoli však činy, z nichž žaloba Vohryzka viní. V obrovském množství periodických i neperio dických časopisů jest mnoho plevele. Slyšeli jste zajisté články »Komuny« a »Omladiny«. To nen práce žurnalistická, ale práce dravá, která štve mas proti společnosti. Novinářský stav náš, který byl vytvořen Ha vlíčkem a klerý nám dává Grégry a celou řadu jiných poctivých žurnatistů, nesmi býti stotožňován s takovým Vohryzkem. Vohryzek říká, že přeložil »Raskolnikova« o Dostojevského z ruštiny. Literární význam Dostojev- ského a Vohryzka, to je alpská velebora a krte hromádka. (Smích.) Vobryzek chce odvrátiti vaší pozornost a proto vystupuje v této velebné póse. Veřejný žalobce přistupuje k tvrzení Vohryzkovu že se stal obětí Maška. Vy zajistě vite všichni, kdo Mašek byl.

O provokatéru Maškovi. Agent provokatér jest nejbídnějším stvo- řením na celém světě a ani ja, ani žádný soud se nesníží, aby s takovým člověkem jednal. Ja sám žaloval jsem agenta provokatěra pro svádění se svého stanoviska pokládám takového člověka z stejného zločince, jako toho, kdo se sváděti dá. Nevím sice, co je pravdy na tom, co uveřejní posl. Klofáč o Maškovi, ale přiznávám, žet může býti pravda. Jestliže však Mašek učinil tohle,

ke krádeži na poště kolinské, kde ukradeno bylo na 15. listopad v noci známel pošlovních v ceně léměř za 800U korun, Žaloba dovozuje, že strůjcem této krádeže by Vohryzek a jest zajímavo, že je to právě krádet do níž za tajuplných okolností zatahuje Vohryzek Maška. Tři dny po krádeží jel Vohryzek do Curychu Během toho krátkého pobytu deponovány v byle Fansové známky v ceně několika tisíc korun. Známky ukradl Carboneli, který byl v Turmně zatčen a jes podivno, že tytéž známky se shodují i co do poctu i kategerií se známkami z krádeže kolínské. Pan Vohryzek ve své pose uraženého muže vy- týkal nám, že jsme nežádali za vydání Carbonella To vysvětiuji tím, že my nejsme oprávnéní žádali z vydáni příslušníků ciz ch států. To by nám tk schazelo, abychom měli se zabývati ještě se zloděj švýcarskými nebo z jiných zemí. A jest skutečn zajímavo, že právě v této záležitosti Vohryzek na- strkuje Maška. Já mám vnitřní zdání, že Vohryzek, chtěje sám lěžtti z výnosu kolínské krádež co nejvíce, vyžádnl si tehdy potvrzení Faasové že ji známky kdosi ukradl a že lo oplra hodnověr- ným osvědčením dra. Brombachera jedině z lé při- činy, aby spolupachstelé krádeže v Kolině neža dali sťejnoměrného podílu na zisku Svědkyně Faasová sice potvrdila, dle fotografie j předložené, že člověk, který příšel pro známky a še s ní pro ověření k onomu doktorovi, je tofožný s Maškem, avšak táž svědkyně později toto své pro hlášení změnila a prohlásila při předložení fotografi Vohryzkovy, že to byl asi omyl v osobě. Však sám dr. Brumbacher potvrdil s určitosti, že s Faasovou tehdy u ného byl Vobryzek, kterého osolině zná, nikoli Mašek. Ale kdyby všechno to se zdálo být- pravdivým, ukolnost, že Boček Stehlikové v nestře ženém okamžiku sděli, že s tím židem Vohryzkem kterého náhodou potkali, krádež kolinskou spáchal musí býti považována za nejvěrohodnější, poněvad. Stehlíková byla milenkou, ledy důvěrnicí Bočkovou Dle sdělení Linzové byl Vohryzek jedním z obon mužů, kteři si přišli pro zlato, jež ona přívezla Mimo to z dopisu Frantiny vysvítá, že Frantik Rudla a Karel (totiž Boček, Tichovský a Vohryzeko byli jedna kompanie. A Křivava dobře věděl, oč se

jedná.

Předem promyšlená obhajoba, Rozmluva Vohryzka s Tichovským o Kolobr- dovi na policejním ředitelství byla pouhou spekulací že se c pobytu jeho nebude vědět. Ale Kolobrodov byl vypálrán. A když byl jako svědek představen Ti- chovskému, který dříve ho popisoval, tu Tichovský ho nepoznal. Jak se může působiti na svědky, vidne z toho, že Vohryzek s Tichovským musili se sroz- umět s Bočkem. Stehlíková i Boček věděli, že se Vo- hryzek a Tichovský budou hájiti Kolobrodovem a si- ce dověděli se te již v té době, kdy již oba obžalo- vaní byli ve vazbě. Svědectví Faasové a Vohryzkov jsou stejné ceny. Nevěřím jim. Prohlašuji to veřejně a také vyvodím z toho důsledky. To je, pánové, te materiál k ,Tragedii muže', toho materiálu potřeboval Vohryzek ku

přepracování Dostojevského Razkolnikova- Co se týče Tichovského, jest dokázáno, že o krá- dežích věděl a měl na nich spoluvinu. Dostal dopi od Bočka, zlato přejal a chtěl je zpeněžiti. Byl vůhe v úzkém spojení s Vohryzkem a tvrzení, že člověku který jest mu znám jako státní úřadník, škoditi ne- chce, jest pouhou komedií, vymyšlenou pouze n pomoc Vohryzkovi. S Tichovským nemám útrpnosti Je to člověk ztracený. Co se týče obžalovaných pro přechovávání Bočka, jest vina jejich úplně proká- zána. Stehlíkovi sice tvrdí, že měli strach z výhrů- žek. Ale měli tolik příležitosti, zbavit se Bočka be- nejmenšího stinu podezření. Vinou jejich jest, že Pe- tiletý zaplatil životem a že ostatní detektivové byl zmrzačeni. A tomu mohli se vyhnouti tak lehko! Sta- čílo říci: Bočku, my tě neprozradíme, ale odstěhu se od nás!

Apel na porotce.

Dospívám ke konci. Pouze ještě krátce zmíním se o Linzové. Málo si posloužila tím, že odvolala svá dřívější tvrzení. Počinání její je směšné. Nebylo di vu, že v Rusku došlo následkem neporozumění uře ní Tolstého a jiných ke všeobecné revoluci všech sta- vů. Ale zde kdo má dvě zdravé ruce a sehopnosti jako Vehryzek, nepotřebuje se spolčovati s lidmi rázu Bočkova. V politickém životě nesmi být trpěno e propriování ve formě sprostých zločinů, které jsou prováděny vlastně jen proto, aby se několik vůdců mělo dobře. Pomozte, páni porotcové, vypleti byli z politického života a posloužíte tím nejen širší vla- sti, ale i vlasti užší, svému národu, celému lidstvu všem lidem dobré vůlel Po řeči státního zástupce učiněna polední ho- dinová přestávka.

Obhájce Bočkův Po polední přestávce k dotazu předsedovu pro hlašuje Boček, že přenechává své hájení obhájci dru Meissnerovi Za hlukokého ticha ujímá se slova dr. Meissne a praví, že jest si vědom svého obtížného postavení Musí zápasiti s četnými domněnkami, které byly vzbuzeny již před ličením a jež nejsou opřeny určité osoby a fakta, Když přednášel Boček svůj ži- votopis, učinil něco, co nebývá zvykem v soudní síni. Že Boček kradl, to nepopírá, ale dostal se do bahna okolnostmi, neboť byl povahou lehce přístup- nou svodům. Přiznal se, že je zloděj a že kradl, ale ačkoliv mohl své krádeže, zejména poslední, ozářit jakousi gloriolou anarchistickou, neučinil toho a ne- dělal se lepším, než jest. Takový člověk, jako jest Boček, nezachrání s morálními průpovídkami a radami a jiné pomoci s mu nedostalo. Boček řekl několikráte, že měl úmysl, dělat do- brotu. Líčil nám tady, že když mu zakázali Prahu poctivě se živil. Ale policie vytrhla ho z práce byl odsouzen pro nedovolený návrat. Boček byl vy- povězen jako osoba nebezpečná cizímu majetku. Aie bylo mu zároveň sděleno, že mu bude návrat dovo len, bude-li dělat denuncianta Jakmile tedy bude policii donášet, už nebezpeč ným zlodějem nebude! Viděli jsme také, že Koutský je nebezpečná oso ba, že nepřísluší do Prahy a že jsou zde všecky okol nosti k tomu, aby byl vypovězen Ale Koutský může směle krást, protože donáš policii .. Je-li tedy někdo nebezpečným zlodějem, ať je to Koutský nebo Boček, má být slejně trestán a úřa dy nemají dovolovat takovým lidem pobyt v Praze. Tady se však neuvěří všem stejně. Boček po svém posledním trestu chtěl pracovat, a dostal od Spolk pro blaho propuštěných káranců poukaz do Ovčar kdež mu bylo slíbeno pět korun denní mzdy. Práce byla pro tuberkulosního člověka těžká a k tomu mu ještě bylo dáno místo 5 K pouze 2 K 60h

Prvý a nesmazatelný dojem byl, že velikou čá viny na této tragedii nese ne tak zlá vůle, jako ne- prozřetelnost a neopatrnost detektivů. Ten dojem nebyl smazán, nýbrž stupňoval se během celého průvodního řízení. Praha byla od ně- kolika desítiletí střediskem moderního nazírání. Vy- cházely odlud svobodomyslné zásady i hnutí demo- kratická. Zdá se, že v rozhodujících kruzích nabyla vrchu myšlenka, že policie jest jen k tomu, aby střežila všecka tato hnutí. Na politickou policii vy- nakládá se mnohem více, než na bezpečnostní služ- bu. V pražském ovzduší nedaří se všelikým „Sher- lock Holmesům“. Nemůžeme se potom diviti, že stráž nezakročuje tak, jak by měla. Pak si dovedeme vy- světlit, že v každém zatýkání vidí obecenstvo pá- chání křívdy. Na politické hnutí jde se s revolvery, na obyčejně zlodějc se starými, zrezavělými a pavu- činami zanesenými zbraněmi Obhájce dále kritisuje jednání detektivů, kteří šli zatýkat nebezpečného lupiče Bočka beze zbraně anebo se zbraní, jež dle úsudků soudních znalců byla téměř neškodna To vše poukazuje na původ zvláštního stavu bezpěčnosti v Praze. Nechci býti ironickým, ale pochy- buji, že by delektivové také k těm různým demonstra- cím šli intervenovat beze zbraně, Zločincové jsou a budou všude, ale náprava musí se státi jinde, Z toho dovozuje, že detektivové, když šli neozbro- jeni zatýkati lupiče, nevěděli, že jest ozbrojen browningem a že není pravdivým tvrzení, že Boček již měl úmysl všechny postřilet. To jsou okolnosti, jež vyšly na jevo teprve po činu a s nimi má se jen omluviti neprozřetelné jed- nání detektivů. V dalsím vysvětluje právnické rozdíly zločin vraždy a zabití. Žádá, aby poučení, jež bude udč- leno porotě předsedou, bylo protokolováno a sice proto, poněvadž veřejný žalobce zaujal sta- novisko a názor, jenž jest v rozporu se zákonem. Veřejný žalobce dedukoval: Boček měl úmysl nopřátelský, ev. chtěl i za cenu cizíhe života utěci a proto dopustil se vraždy a citoval paragraf I. trest- ního zákona. Veřejný žalobce však tento paragra necitoval úplně. Právnicky vykládá význam tohoto paragrafu a polemisuje s ním Celý spor se točí kolem toho, jedná-li se o úmysl vražedný, nebo o zabití, jak všechny okolnosti na- svědčují. Boček sice byl si vědom, že smrtonosnou zbraní střílí do lidí z největší blizkosti, avšak přece z toho není ještě vražedný úmysl dokázán. Že Boček vyhrožoval detektivům postřílením, nebude asi prav- da, a kdyby i tak učinil, pak výhrůžky tyto jistě ne- byly tak nebezpečny, neboť jistě by naň bývala vzne- sena žaloba pro § 99. tr.z. Z celé situace jde na jevo, že Boček hleděl spíše. jak by se dostal z pasti, a ne jak by detektivy po- vraždil. Jeho mysl Byla tehdy soustředěna na útěk. Kdyby byl měl úmysl vraždit, mohl tak učiniti v do- bě, kdy detektivové jeden po druhém vstupovali do dvetf. Ale on nechal je přijíti až k sobě, což potvr- zuje výpověď Stehlíkově, jež říká, že nebyl na ná- vštěvu připraven. V další řeči své zmiňuje se o případu s Waszyňí- ským, který je příbuzný s případem Bočka. U Was- zyňského, jenž také svého pronásledovatele zabil, přisvědčila porota jen na zločin zabití. Výpovědi svědků jsou ve velkém rozporu, ze- jměna výpovědi detektivů v příčině střelení Pětile- tého, jenž nebyl přímo střelen Bočkem, nýbrž dlo všcho nějakou neopatrností, když Bočkovi revolver chtěl vylrhnouti. Apeluje na porotce, aby, uznají-li ho již vinným odsoudili ho pro zločin zabití a nikoli pro vraždu. Po této řeči ujal se slova obžalovaný Vohryzek, mo aby znova vyvracel tvrzení veřejného žalobce. V dlouhé, se značným rozčílením pronesené řeči od- povídá na definici anarchismu, jenž prý má býti ta- kovýmito procesy vymýtěn nez ohledu na neviné oběti, jakou má býti snad on. Nežádá prý od porolců milosti, chce jen spravedlnost. Byl by o anarchismu vůboc nemluvil, kdyby veřejný žalobce se nebylo něm zmínil. Po něm, krátce před 4. hodinou, začíná mluvít jeho obhájce dr. Hirsch. (Dokončení.)

Poslední zprávy. Nová koalice na obzoru? Z Vídně, 22. října. »N. F. P.«, klerá leká se každého šustu svadlého listu podzimníbo, uveřejňuje v čele večerního vydání zprávu »Poslanec dr. Gesemann v Praze Parlamentní kruhy uvádějí tuto cestu v souvi- slost s pověstmi o tajném jednání koa- ličním. Dovídáme se — pokračuje »N. F. P — že přese všechno úporné zapírání a vyvra- cování zahájilo se opravdu jednán o koalici. Strany, sněmovna a také minister- stvo Bienerihovo budou postaveny pře hotovou událost. Někteří Němci jsou s jed- náním takovým ve slycích. Cesta Gessmannova do Prahy vzbudila po- zornost, protože současné odjet i dr Kramář do Prahy a dr. Glabinský do Lvova. Gessmann v červencové krisi cho- val se způsobem, který měl v zápěti pověsti, že bývalý ministr veřejných prací, jejž bývalo ministerský předseda Beck nazval hlavní při- činou svého pádu, domáhů se koaličního kabi- netu pro Bienertha nebo proti němu. Z tohn jest vidno, jaké síly pracují tady o změne v kabinetu nebo o povalení ministerstva. Dr. Gessmann bude otcem nové koalice.« — K tomu prostě podotýkáme, že dr. Kra- mář jel do Prahy na soukromé porady, Gla- binski do Lvova jako rektor a že také cesta dra. Gessmanna jest asi stejně nevinnou jako cesta dra. Kramáře a Glabinskéha Ale strach »N. F. P.« má velké, do nekonečnu vypoulené oči, které vídí do Prahy a do Lvova

Uherská krise.

Z Pešti, 23. října. „Egyertértes“ sděluje, že p- žadavky Andrássyho po stránce vojenské jsou tyto: 1. Samostatnost honvědů v ten způ- sob, že jejich samostatnost nabude zřejmějšího rázu. Ovšem by maďarská zeměbrana nepozbyla povaby doplňku vejska řadového, 2. Ministr honvé dů měl by samostatný obor působnosti, 3. V emblemech a znacích armádních byl by úplná rovnost. 4. Zavedla by se maďar ski plukovní řeč do uherských pluků, což b