#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXXIX.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v pátek 12. února 1909.
#4
alto_textblock
#4
Číslo 43.
#5
alto_textblock
#5
Na ranní a večerní listy
přodpláci ne
V Praze v administraci
. . . . 2K —
na měsle
na čtvrt leta . . . . 6 K —h
s dvoji donáškou
na měsic. . . . .
na čtvrt leta . . . . 7 K 02b
ve fliálkácho
na měsío. . . . . 2 K 30h
Poštou:
na měsle.
.
na štvrt leta : . . . 9 K 6n
s drojí zásilkou
na měsic.
Ba dtvrt ista : . . K c
#7
alto_textblock
#7
V drobném prodejie
ránní čislo o sobě . . za e
věčerni.
. . . . za lh
Ve filiálkách na venkov
ranní čislo
. .
večernl
.
. . . . . . sk
Inseráty
plati se hotově napřed
Předplaceni a inserty přijímá
administrace v Marianské ul. . a.
Tam nacházejí se tai
redakce, tiskárna a sxpedice
„Národních Listů-
Rukopisy se nevraceji.
#8
alto_textblock
#8
Ministerstvo míru.
Očekávané vlastnoruční listy, počínající
slovem »Milý...« a spolupodepsané baronem
Bienerthem, jsou v úřadních novinách oti-
štěny, bar. Bienerth je obklopen opět dva-
nácti apoštoly, tentokrát samými »skuteč
nými« a dílo záchrany Rakouska může za-
počíti. Na štěstí víme už také, za kterým
heslem se ponese. Sám bar. Bienerth za-
letěl ve způsobu holubice s olivovou rato-
lestí v zobáčku do archy Benediktovya
ohlásil orgánu vídeňské bursy, že nové jeho
ministerstvo se jmenuje »vládou míru«
A poněvadž všude se najdou kazimírové
zatne se jim žíla a proto nová vláda bude
současně vládou přísnou. Už nebožtíku M. N.
Katkovu byla ideálem přísná vláda a každý
ruský sedlák věděl tehda, že vláda je na
světě proto, r 6 poro! Pravda.
v Rusku tehda ještě nebyla konstituce, ale
pro čiperného ministra, byť i mírumilovného
konstituce je konec konců přece jen pouz
kus papíru.
Také bar. Bienerth nehodlá couvnouti
ani před ústavou a pověděl již ústy svých
důvěrníků, že nepovolný parlament může býti
netoliko uzavřen, nýbrž i rozpuštěn. Zatim
však chce vládnouti ústavně a parlamentně
a proto někdy počátkem března svolá opět po-
slaneckou sněmovnu, aby se pokusila konati
svou povinnost, t. j. vyřizovati státní nezbyt
nosti. »Žádná oktrojírka — píše jeho důvěr-
v »Pester Lloydu« — žádná politika § 14.
není zakreslena v plánech nové vlády, žádně
rozpuštění parlamentu. Dospěje-li sněmovna
opět k pravidelné práci, nikdo nebude z toho
míti větší radost, než nová vláda. Jen kdyby
se toto očekávání nesplnilo, pak ovšem
bylo by nutno vyvoditi ze situace krajní
důsledky.
Mluvě o míru, bar. Bienerth má ovšem
na mysli především mír v království českém.
A proto, jak se opětně dovídáme z »P. L«.
vyloučil ze svého kabinetu ony strany, které
jsou ve sporu česko-německém přímo zů-
častněny; ministry vzal pouze z oněch par
lamentních skupin, kterě při česko-německém
sporu hrály úlohu blahosklonných diváků,
jakými jsou křesťanští sociálově po straně
zápasících Němců z Čech, Poláci po straně
Čechů. Tu mimochodem zaznamenáváme, že
pisatel ve své mírumilovnosti zapomněl na
německého ministra krajana Schreinera
který by měl právo podiviti se, že nen
přímo zúčastněn ve sporu česko-německém.
Řekli bychom: Nedopatření ! Ale o ně
kolik vět dále přihodilo se témuž oſlciosu
druhé nedopatření. Tam píše: Stürgkh
a Hochenburger jsou alpští Němci a
ve sporech českých neměli nikdy bezpro-
středního dílu. Badenova jazyková nařízení
týkala se přece v prvé řadě českého národa
a když němečtí liberálové pro tato nařízení
způsobili v poslanecké sněmovně v listopadu
1897 bouři, stál v čele útočníků na sně-
movní předsednictvo ryt. Hochenburger.A
jeho štyrský krajan hr. Stürgkh jako jeden
z vůdců ústavověrného velkostatku ve starém
parlamentě byl přece vždy prvý, jenž od
mítal kulturní a politické požadavky národa
českého.
Ale pešťský list snad nesprávně tlumoč
#9
alto_textblock
#9
příčinu, pro kterou z ministerstva tentokrát
vyloučeni čeští aktivní poslanci z království
českého, ač v něm zasedají rozhodní stran-
níci Němců z Čech. Pochybnosti naše roz
ptyluje vládní, bar. Bienerthovi už velice
blízký »Fremdenbl.«, který ve svém komen
táři k nové ministerské listině má jedině to
za svou povinnost, aby chlácholil Němce,
kterým se němectví některých nových mini
strů nezdá býti dosti rozhodným. »O mužích
kteří svou lásku k národu vždy slovema
činem účinně projevovali, jako hr. Stürgkh.
ryt. Hochenburger, dr. Weiskirchner a dr
Schreiner, nemůže se přece tvrditi, že jejich
národní zdatnost a spolehlivost není vyzkou
šena způsobem, který vylučuje každou po
chybnost«.
Touto poznámkou vládního »Fremdenbl.«
jsou pochybnosti vskutku vyloučeny. Víme.
že obnovený Bienerthův kabinet bude vládou
míru pro Němce a vládou přísnou v prvé
řadě pro nás »zlé« Čechy, pak i pro ostatn
Slovany, vyjma snad Poláky.
Kdo v tomto kabinetě, činícím nároky
na svrchovanou spravedlnost, bude provádět
dílo míru? Bar. Bienerth, jenž neváhal po-
dati říšské radě osnovu takového jazykového
zákona a krajského zřízení pro královstv
české, o níž jako státník musí věděti, že se
přičí platným zákonům státním i zemskému
zřízení království českého? Týž bar. Bienerth.
jenž uzavírá český sněm, aby vyhověl přání
německých obstrukčníků, ale uzavírá říšskou
radu, aby zmařil obstrukci české delegace
proti jeho protiůstavní jazykové osnově?
Anebo snad ministr vnitra bar. Haerdtl
jenž vyhlašuje nad Prahou stanné právo, aby
uhájil »historické právo« na buml něme-
ckých studentů? Či snad dr. Weiskirchner,
který vůči 516 poslancům národů rakouskýcl
ruší bez zardění jednací řád sněmovní a od-
bojným poslancům hrozí soudním stíbáním
pro jich chování v poslanecké sněmovně?
Jakými anděly míru mohou býti noví ministři
hr. Stürgkh a ryt. Hochenburger, viděli jsme
již výše. Bar. Bienerthovi nezbude asi nie
jiného, než v běloskvoucí andělskou řízu
odíti ministra krajana, dra. Schreinera
vyslati ho s olivovou ratolesti vstříc české
delegaci.
Tak vypadá »mírumilovná« nálada na
německé části ministerské lavice. A kdo
tvoří její protiváhu na strané slovanské
Tam sedí především dva Poláci, ryt. Abra-
hamowiez a ryt. Biliňski. Oba poctiví auto-
nomisté, ale oba naplnění přesvědčením, že
smír v Čechách možno vykoupiti jen ústupky
na obou stranách, tedy přesvědčením, že
i my Čechové jsme povinni sleviti se svých
požadavků, jako bychom měli v některém
oboru více práv, než nám přísluší. A tito
dva Poláci mají ve smírčím soudě minister-
ském, jenž bude rozhodovati o poměrech
v království českém, býti našimi důvěrníky.
našimi obhájci.
Zbývají oba čeští ministři, dr. Žáček
dr. Bráf. Na dru. Začkovi leží tíha zodpo
vědnosti za neblahé moravské smiřovačky
které on sám však dosud nepřestává poklá
dati za úspěch své politiky. Da se očeká
vati, že nevysloví své »amen« také ku po
dobným smiřovačkám pro kralovství české
A koho vlastně bude v ministerské radě za
#10
alto_textblock
#10
stupovati dr. Bráf? Je rodem Moravan, ale
česká Morava je v kabinetě už zastoupena
drem. Žáčkem; je bojovný Staročech; ale dr
Žáček je také Staročech. Snad tedy Staročechy
z království? Ti mají v poslanecké sně
movně dva poslance, kteří oba hlásají roz
hodnou oposici bar. Bienerthoví.
Snad české klerikály? Ti však se zuby
nehty brání, aby dle přání Bráfova vstoupil
pod kuratelu feudální šlechty. S českými agrár-
níky, jichž zájmy jako ministr orby má přede
vším hájiti, je na štíru; svobodomyslných a ra
dikálných živlů je úhlavní nepřítel. Zbývá nám
jediný předpoklad, že povolán do kabinetu
jako stoupenec a druhdy horlivý obhájce
taaffovských punktací, jež jsou dosud ideálem
každé vídeňské vlády.
Uzavřeme-li účty, shledáme, že v celén
obnoveném kabinetě Bienerthově není jedi
ného člena, ke kterému by národ český moh
vzhlédnouti s plnou důvěrou, že se veškerou
svou vahou zasadí o takový smír v krá
lovství českém, který bychom mohli přijati
se ctí. Vidíme v kabinetě rozhodné ochránce
starého německého nadpráví v tomto státě
vidíme tam rozhodné přívržence konserva-
tismu a klerikalismu; nevidíme však nikobo.
kdo by chtěl do krajnosti hajiti práv našeho
národa a ostatních utlačených národů slo
vanských.
Ale bar. Bienerth mluví přes to o vládě
míru. Dobrá! Ode dávna je známa zásada
si vis pacem, para bellum! My Čechove
jsme nikdy nebyli a také nyní nejsme proti
míru. Nechať celá česká delegace, která
obratně již provedla sblížení s jižními Slo-
vany a národními Rusy, se zbraní vždy ho
tovou k výstřelu předstoupí před minister
ského předsedu a oznámí mu: Jsme hotov
k boji, ale jsme také hotovi přijati čestný
smír. Volte!
#11
alto_textblock
#11
Politické zprávy domácí.
V Praze, 11. února. (Min. Biliňski
polské kolo.) Když se proslechlo, že guver-
nér rakousko-uherského banku, ryt. Biliňski
jest ochoten převzíti v obnoveném Bienerthově
kabinetě portefeuille financi, ozvaly se proti ně-
mu dosti ostře dva krakovské listy, konserva-
tivný „Czas“ a orgán lidovee Stapinského, „Ga
zeta Powszechna. „Czas“ tvrdil, že celé pol
ské kolo s prof. Glabiňským v čele pokládá
vstoupení ryt. Biliňského do minisťerstva za pol.
tickou chybu. „Czns“ stejně jako orgán posl.
Slapiňského předpokládal, že Bienerthův kabi-
not, do něhož novstoupí žádný čoský politik jak
odborný ministr, změní se i přes to, že v něm
dr. Žáček bude zasedati jako ministe krajan
v kabinet zjevně protičeský a tin
samým příčíeí se tendeneím pol
kého kola. Lépe by prý bylo, kdyby do no
vého kabinetu místo polského politika vstou
pil jen některý polský úřadník.
Takový poplach proti ryt. Biliňskému ne
sdílají však orgány strany demokratické a kleri-
kálné. „Nová Reí.“ pozastavila se pouze nad
tím, že ryt. Biliňski převzal portefeuille bez
předchozího svolení polského kola, jinak však
se spřáteluje s hotovu udalostí. Orgán profesora
Glabiňského, „Slowo pol.“, píše: „Průti kan-
didatuře ryt. Biliňského na ministra financí roz-
troušeny pověsti, že jeho jmenování znamenale
by šlapati po právech polského kola, jež mělo
#12
alto_textblock
#12
býti otázáno o dobré zdání v této věci. Pověst
tyto nesrovnávají se s pravdou a vycházejí ze
strany osobně interesované; nesluš
se tedy připisovati jim váhy.“ Klerikálný „Gloe
Naroda“ pak sděluje podobně, že ony poplašné
zprávy mohou býti jen projevem osobních ná-
zorů jednoho člena předsednictva polského kol
(Stapiňského!). Pověsti ty způsobily prý velm
nemilý dojem u předních členů konservativné
strany a také u místodržitele dra. Bobrzyňského.
jenž s nimi nemá pranic společného.
K polemice télo dodáváme, že v listopadu
když sestavován prvý kabinet Bienerthův, posl
Stapiňski jmenován též mezi kandidáty pol
ského krajanského ministerstva.
V Praze, 11. února. (Slovinci o hra
běti Stürgkhovi a ryt. Hochenbur
grovi.) Povolání hr. Stürgkha a ryt. Hochon
burgra do Bienerthova kabinetu způsobilo na Slo
vince dojem co možná nejhorší. Liberální i kle-
rikální listy slovinské stejně odsuzují tento krok
bar. Bienertha, v němž vidí zjevné nepřátelstv
k Slovincům a Jihoslovanům vůbec. „Slov. Na-
rod“ praví v té věci: Nové ministerstvo má ráz
zřejmě protislovanský, poněvadž v něm zase-
dají dva mužové, kteří byli vždycky zarytí ne-
přátelé i nejskromnějších slovanských poža-
davků. Nový ministr spravedlnosti ryl. Hochen
burger vystupoval veřejně vždycky jako rozhod
ný německý nacionál štyrského rázu, tedy nej-
horšího druhu. Slovinšti soudní úřadníei
najdou v něm zlého odpůrce a slovinské úřado-
vání zuřivého pronásledovníka. Ještě horší je
hr. Stürgkh. Jako říšský i zemský poslanec byl
vždy největším nepřítelem Slovinců. Za vlády
Windisehgrátzovy byl dvorním radou v minister-
stvě osvěly a Slovincům křivdil, kde mohl. Nyní
je ministrem osvěty muž, který Slovincům na
zemském sněmě štyrském upiral dokonce i prá-
vo k národním školám. Nyní Slovinci mohou se
do něho nadíti jen všeho nejhoršiho.
Z Colovoc, 10. února. (Vypsání ze m-
ských voleb.) V korutanských úřadních no-
vinách vypsány nové volby do sněmu, jenž byl
ondyno rozpuštěn. Volba ve všeobecné kuri
bude se konati 24. března, užší volby 27. břez
na; volba ve venkovských okresích 29., po při
padě užší volba 31. března; města a obchodn
komora volí 1. (3.dubna) a velkostatky 5. dubna
#13
alto_textblock
#13
Politické zprávy zahraničné.
#14
alto_textblock
#14
V Praze, 11. února.
#15
alto_textblock
#15
Azef.
#16
alto_textblock
#16
Jevna Azeí narodil se v Rostově na Donu.
je syn krejčího, vyznání židovského. V Rostově
studoval gynnnsium, ale v oktávě pro konflik
s ředitelem byl vyloučen, načež se živil soukro-
mým vyučováním, korektorstvím a reporterstvím
do místného lístlu „Donskaja Pčela“. Vládn
inspektor nad továrnamí přijal jej za tajemníka.
Azof v tombo úřadě brzy ukradl velkaou
sumu peněz a maturitní vysvědčv-
n! továrenského lékaře a prchl za hranici. Na
ukradené vysvědčení zralosti v cizině vysludo-
val polytochiniku a dával si titul inženýra. Jeho
bývali spolužáci z gymnasia tvrdí, že už tehdy
se zabýval provokatorstvím.
Zevnějšek jeho jest odporný“. Je vzrůstu
vysokého, hlava mu sedí na stranu, má veliké,
trčíci uši, dolejší pysk mů visí. Přes to je hrdí
a sobělibý, Taťana Leontěva, jež v In-
terlakoně zavraždila francouzského radu Mullera
místo bývalého ministra vnitra Durnova, byla
jeho milenkou. Tatana Leontěva pojímala dílo
#17
alto_textblock
#17
revoluce opravdově a ohnivě a nelitovala za ně
svého života. Dala se zapsati mezi nejodváž-
nější, z kterých se losovali atfentátoři. Několi-
krát na ni padl los, ale Azef uměl vždycky věci
dáti takový obrat, že s atentátu, který měla pro-
vésti Tatana Leontěva, sešlo, aniž ona co pozo-
rovala. Tak bylo i v Interlakeně. Poslal tam Ta-
ťanu, když věděl, že Durnovo již odejel; ale Ta-
ťana v Interlakeně uviděla muže, Durnovu po-
dobného, a na něj učinila známý atentát, pro
nějž pyká v žaláři.
#18
alto_textblock
#18
Royalistické demonstrace v Paříži.
Zpátečnické živly francouzské vystupujl
v poslední době velmi bojovně. Nadšení monar-
chisté, jímž říkají »cameloti krále«, aranžuji
pouliční projevy, perou se s policil, vytloukají
okna. Poslední jejich manifestace byla namířena
proti ministru spravedinosti Briandovi. Ně-
kolik set royalistů vytáhlo včera večer po 8
hodině z latinské čtvrti na náměstí Vendomské,
kde vnikli výtržníci do budovy ministerstva
spravedinosti za volání: »Smrt Briandovi ! Pryč
s republikou!« V paláci rozbili několik okena
mřížová vrata. Po velké rvačce, při niž
bylo mnoho výtržníků zatčeno, podařilo se při-
spěchavší policii rozehnati demonstranty.
#19
alto_textblock
#19
Schůzka berlinská a hrozba Rusku
(»Srdečný poměr anglo-německý
nemožný.«)
Berlínský dopisovatel »Zeitu« tvrdí, že an-
glické vyslanectvo jest zklamáno schůzkou ber-
linskou. Uvilání krále obyvatelstvem nebylo prý
valně srdečně a opravdu srdečný poměr
anglo-německý pokládá se za ne-
možný. Nedůvěra mezi oběma ná-
rody jesti příliš veliká. Žádný z obou
států nochce sleviti z lodních staveb, ač byl
každý pro všechny případy připraven.
»Novoje Vremja« píše ke schůzee
berlínské, že bylo by si přálo v příčině její více
upřímnosti od Německa a dokládá: »Angličané
a Rusové vidí v přijmutí Německa do meziná-
rodního svazu upevnění míru. Německo hledí
ale mezi Anglii a Rusko nasíti nedů-
věru a poskoditi svazy díla mír u.
Anglická »Westminster Gazette« přičítá
hlavní »zásluhu« o schůzku než německému
velvyslanci v Londýně hr. Wolf- Metternichovi.
Zde tedy doznání: Kdo o schůzky usiloval
víe: Londýn či Berlín.
Král Eduard byl v Berlině postižen bron-
chiálním katarem, následkem čehož sešlo z ná-
vštěvy musolea v Postupimi, jež byla na dnešek
dopoledne zamýšlena. Král zúčastnil se však
ranní hostiny
#20
alto_textblock
#20
Demonstrace proti profesoru
Včera uspořádali royalisté v Paříži opět
projev proti profesoru Thalamasovi. Demonstranti
byli rozprášeni, avšak shlukli se opětně. Asi
200 demonstrantů snažilo se vniknouti do mini-
sterstva spravedlnosti, byli však zahnáni. Způso-
bili trochu škody. Četné osoby byly za-
tče ny.
#21
alto_textblock
#21
»Úločník« na Fallibresa
Číšník Mathis, který přepadl presidenta
francouzské republiky Falličresa, byl odkázán
před obyčejný soud, nikoli před porotu.
#22
alto_textblock
#22
FEUILLETON.
#23
alto_textblock
#23
Dramatické umění.
+ Podvrácený dub. Drama o 3 dějstvích
Napsal F. X. Svoboda. Režisér Jaroslav
Kvapil
Pan Kučera, statečný muž svépomoci, vlastn
silou z nepatrného člověka vyšvihl se k místu
vynikajícímu. Je boháč, majitel lázní, předn
muž v městě i v kraji. Byl vždycky přesvědčen,
kdo chce platně přispět národu, především že musí
získat moc. Zůstal věren myšlence a dosáhl cíle.
Dnes je mocný muž, je schopen prokázat věei
národa nejvzácnější službu. Muž idey mohl by
být spokojen a šťasten.
Pohřichu, není! Rodinný poměr brání ! Ku
čera má deeru, která nepochopuje svého otce
Měl už takovou ženu. Byla samo srdce a sám cit.
přála si, aby její muž byl také tak měkký. Muž
činu však, má-li dospěti moci, nesmí být měkký.
Kučera nebyl nikdy zlý, ale nemohl své ženě
vyhovět. A tak se nebožka soužila, až se usou-
žila. A slečna Anička zvedla se všecka po své
matce. Tak je stálý rozpor názorů mezi otcem
a dcerou. Marně dovolává se otec spravedlivého
uznání pro svoji snahu a práci u vlastního dí-
těte! Slečna Anička namá pro ty věci smyslu.
Stále vede svou: otec je tvrdý, nemá citu pro
ubohé trplci! Třeba eftit s ubožáky, třeba s nimi
rozdělit srdce
— Co chceš, vždyť nepracuju pro sebe
Musím napřed sám něco mit, něčím být, abych
mohl tím vydatněji pomáhat jiným! Pomáhám
kde mohu
— To nestačíl
— Co pak ještě schází? . ..
— Treba pomáhat všudy a všem ! Kaž
dému, kdo trpí! A tolik jich ještě trpi ! . ..
Taková je slečna Anička! A takové je
Kučerovo neštěsti. Není možná dohoda mezi
otcem a dcerou, mužem velkého díla a slečnou
citlivkou. Je až zoufalo, kterak slečna Anička
pro svou lásku k trpicímu lidstvu dovede být
tvrda a bezohledna k utrpení nejbližší sobě
bytosti.
Kučera právě uzavřel obchod s manžely
Bláhovými. Koupil od nich prodluženou used-
lost. Výhoda je na obou stranách. Biáhovým se
#24
alto_textblock
#24
pomůže a majiteli lázní přicházl velmi vhod je-
jich pozemek. Kučera není škrob, netěží nijak
z tlsně sousedů. Zaplati dobře. Ta barabina ne-
stojí ani za čtyři tisíce, Kučera dá ochotně pět.
aby bylo vše čisto. Chtěli by arci šest, ale to
by už nebylo rozumno. Raději nabídne Kučera
oběma manželům službu v lázních. To je pro
chudé lidi bezpečnější, než tisíc zlatých. Ku-
čera jedná jako rozvážný muž a opravdov;
hidumil.
U slečny Aničky však otec nepochodil.
— Měls vyhovět jejich přáníl
— Což přání! Oni by chtěli třeba deset
tisíc !
— Jsou chudáci ! Mohl's dát deset ! Ne
uškodilo by tobě ! Jsi bohat ! . .
Propast názorů, nepřeklenutelná. Propas
mezi zdravým rozumem a záchvaty citovými.
A propast se stále více rozevírá. Výměna názora
dospěje trapného vrchole. Otec nabídne dceři.
aby se odstěhovale do Prahy ke své tetě a žilu
si tam zcela po svém. Anička přijímá. Bude tak
nejlépe.
— Takhle bychom se utýrali ! míní ote
správně. Jsme oba přiliš poctiví, než bychom
jednali jinak, než každý efllme . . .
Za loučení ve třetím aktu ještě domluvy a
nový trapný výstup! Dceruška přiznává, že
nemá vlastně otce ráda. Pozorovali jsme to
dávno. Hádali jsme, že to Kučera za dvacet
roků rodinného života mohl pozorovat sám
A mohl za tu dobu myšlénce zvyknout! Ale
»železný muž« má přece jen srdce měkké! Je
to pro něho rána. A s tím opona padá. —
Hra zřejmě zaujala hlediště. Idejný pod-
klad je silný. Spor obou velikých principů ži-
vota, rozumu a citu, pěkně je rozložen v prv-
ním dějstvl. Akt mocně popadl. Ve druhém
zájem poněkud ochabuje. Mluví se tu o věcech,
kleré už známe z prvního. Tahé ve třetlm
nejsme vlastně o nic dále. Slečinka odjede
k tetě! Nu, to bude konečně zcela zdrávol
Jenom to nešťastné slovo dcery k ptci přileje
něco jedu! Však i to se zapomene! Kučera
není ještě tak stár! A šťastný rozvoj díla při-
nese mu bohdá nové útěchy ve strastech života,
jako jej sílil dosud!
A úhrnný dojem večera?
Jakýsi nepoměr akcentu a gesta vám pře-
káží Die původního zpracování měl Kučera
#25
alto_textblock
#25
v posledním výjevu zoufalý sáhnout dokonee
po revolveru. To bylo ovšem příliš Však se
nám i tak stavi mnohé na příč! Kučera má
přece pravdu, slečna Anička je chorobně pře-
eitlivělá. A chorobný tvor se nehodí za před-
stavitele principu v dramatě. Drama je zápas
zápas předpokládá sílu a sila predevším —
zdraví! Proto je poměr mezi otcem a nemoe-
nou dcerou sice velmi dojemný, ale není nijak
dramatický. Svým neustálým fňukotem je nám
slečinka spíše prolivna jako rozmazlené děcko, než
aby nám byla sympatická jako záslupkyně prin-
cipu. Její způsob, oblažovat trplcí lidstvo, je
mravně až tuze chatrný. Potřepst chudáka po
hlavě měkkou dlaní, sáhnout do kapsíčky, kterou,
rozumi se, tatínek má povinnost hned zase na-
plnit a pak už jen kroužit slaďounké řeči
perníkovém srděčku, není-li spíše pouhá choutk
a slabůstka, než opravdový princip? Tím spíše
hodna pokárání, že sobě slečna citlivka tul
impertinentně vede vůči otci, který vlastně je-
diný ji dává možnost, pěstovat tak dobročinný
sport. Opravdová hrdinka prineipu musila by
duchem principu jednat. Snad by také odešl
od otce, ale nevezla by se jeho kočárem
nejela by do Prahy k tetě, kam za ní talínek
bude zase jen posllat peníze! Odešla by někam
do světa a snažila by se z vlastních sil stvon
si nějakou posici a ukázat otci a světu, kterak
se patří býti dobročinným z vlastních pro-
středků! Pak teprve měl by papá Kučer
vážnou příčinu, přemýšlet trochu o morálce
svého rodinného sporu. Jak věci stojí, hodila
by se slečna Anička se svojí choutkou, mistro
vat zkušeného muže, spíše za brdinku — ve-
selohry. Castigare ridendo mores.
S provedením hry mohl býti autor velm
spokojen. Pan Hurt a slečna Suchánkova za-
staly své role jak náleží. Z episodek líbili se
zvláště oba manželé Bláhových, pan Mošna
s paní Hübnerovou. Pan Sedláček udal s účin-
kem některá apercu své jínak postranni úlohy-
Krásná dikce, trefné a vtipné poznámky jsou
vůbec známou ozdobou páně Svobodových pl
semností. Několik šumných výjevů z lázeňské
promenády vhod přichází mdlému poněkud toku
děje. Úprava zevnější je plna pozornosti. Pro-
spekt lázeňského okoli ve druhém aktu sám
slojí za podívanou.
#26
alto_textblock
#26
V domě „U Vejvodů“.
Přátelé Slaré a krásné Prahy i jejích slavi
telských památek dobře znají tento dům, a mají
v čerstvé paměti celou rozsáhlou akci, která se
vedla pro jeho zachování. Starobylý dům
„u Vejvodů“, jedna z nejzajímavějších renais-
sančních staveb v Praze, má bohatou historii.
Kdysi stával tu nákladnický dům Goliášovský
nynější jméno své dostal dům po bývalém pri-
mátoru pražském Janu Václavu Vejvodovi ze
Stromberku, klerý dům ten držel od r. 1717
až do r. 1757, kdy zemřel. V průčelí nad ka-
mennou obrubou dosud se zachoval rodinný erh
z doby, kdy by! majitel jeho povýšen od Marie
Torezie do stavu vladyckého. Před tím, než pře-
šel dům v majetek rodiny Vejvodovy, patříval
rodu Turkovu a draliná léta nosil název „u Tur-
ků“ po slavném primátoru staroměstském Miku-
láši Turkovi z Rosentálu. Původně stávaly n
tom místě domy tři, jež však novými přestav-
bami, úpravami a adaplacemi pozdějších věků
spojeny byly v jeden veliký rodinný dům, kdys
jistě zařízený s velikým nákladem, ba přepy-
chem, jak o tom svědčí dochované stropy, poly-
obromované a vykládané. Při počlivé rekon-
strukci, v posledních měsících prováděně,s
také přišlo na původní trojí základy
Je v dobré paměti ještě, v jakém stavu na
lézal se dům „u Vejvodů“ v posledních deseti-
letích. V přízemi plno malých, bídných krámků
skladiště ulili, peři a různé veteše, krásné kle-
nuté sály původní různými nalepenými příčkami
rozděleny v malé, bídné a tmavé byty — větši
nou o jednom pokojí a kuchyni — pro chu-
dinu. V držení staré památky střídali se různí
majetníci, a dům znošvařený všemožnými při-
lepky a adaptacemi, ruinovaný nesčetným ná-
jemnictvem, chátral tak, že mu hrozila úplná
zkáza. Je tomu právě asi rok, co se začalo jed-
nati o jeho sbouráni. Dosavadní majitel (vlastně
majitelka) chtěl zde postaviti 3 nové domy, čtyt-
patrové činžáky. Když se jednalo o povolení ke
sbourání, vzchopily se teprve ku protestu proti
tomu všechny povolané korporace: klub za Sta-
rcu Prahu, přátelé historických památek atd.
a žádáno na obci pražské, aby dům „u Vej-
vodů“ sama zakoupila a zachovala. Po půlletém
bezvýsledném jednání s majitelem domu, který
pochopitelně za objekt svůj žádal přemrštěnou
cenu, a nad to hrozil dům sbořiti bez povolení
#27
alto_textblock
#27
uváděje, že trpí eitelnou škodu ztrátou úroků
chopil se celé akce záchranné výtvarný odbor
Umělecké Besedy a navrhl, aby Umělecká Be-
seda sama dům buď koupila, anebo najala. Val-
ná hromada tohoto spolku usnesla se 21. května
1908 — poněvadž na koupi domu z prostředků
spolkových nebylo pomyšlení — subvencovati
podnik rokonstrukční 25.000 K a najmouti dům
po náležité úpravě. V tom stadiu se podniku
ujal předseda výtvarného odboru U. B. malít
K. L. Klusáček, při čemž podporou byl mua sli
městské rady pražské, centrální komise pro za-
chování starých památek i Zemského výboru
král. českého, že se podniku dojista záslužnému,
ale jdoucímu nad prostředky jednotlivcovy, do-
stane subvence z fondů veřejných.
K rekonstrukci starobylé památky stavitel-
ské přikročeno bylo s veškerou pietou, s náleži-
tou znalostí odbornou, starožitnickou i uměl -
ckou. Dům během staleti znešvařený byl
třeba zevně i uvnitř očistiti a zbaviti všech pří-
lepků. Tu teprve přišlo se na to, že krásné, roz-
sáhlé sály s klonutými stropy rozděleny byly
na člyři až šest ubikací, původní stropy zazděny
a zamazány, na místě schodů trouchnivěly všud
bídné řebříky, atd. Ukázalo se velmi brzy, že
tady nelze rekonstruovati podle plánu, jenž b
se řídil pouze půdorysem místa, nýbrž že nutn
jíti po stopách původních útvarů, kousek po
kousku prozkoumávati, zachrániti, co se za-
chrániti dá, a zničené v duchu původního celku
doplniti.
Tak se objevily posléze sály 80—100 m'
veliké, v přízemí rozsáhlý vestibul s krásným
sloupem uprostřed, s lunetovou klenbou (starý
mazhaus), a v podkrovi řada velkých, vzdušných
a světlých místností, jež nyní, po dokonané re-
konstrukci, tvoří pásmo útulných, pohodlných
a pitoreskně vyhlížejících salonků
Vzácnou památkou a ozdobou rekonstruova-
né budovy budou krásné stropy, jež podařilo se
vesměs zachovati: především je to barevný
strop nad schodištěm, a onen v síni, jež má na
příště sloužiti jako kancelář tajemníka Umělecké
Besedy, velmi zajímavá část starého povalového
stropu (bohatě polychromovaného), dubový ka-
setový strop vykládaný s krásnými konsolami
v malém pokoji prvního patra, jenž byl patrně
kabinetem bývalého primátora pražského, a ko-
nečně veliký trámový strop ve vedlejším „pa-
láei“ primátorově (společné místnosti rodinne)