#1
alto_textblock
#1
Číslo 74.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, dne 17. března 1900.
#3
alto_textblock
#3
Ročník IV.
#4
alto_textblock
#4
Redakce, administrucea
expedice
Praha. Pštrossova ulice,
číslo 200—II.
Nefrankované dopisy se
nepřijímají, rukopisy se
nevracejí
Nezapečetěné reklamace
jsou porta prosty.
Inserty účtujeme levně
a při častější inserci po-
skytujeme výhody.
Vycházejí denně o šesté
hodině ranní
V pondělí a po svátku
vždy po dvanácté ho
dině polední
Jednotlivé číslo za e
Telefon redakce č. 1126.
#6
alto_textblock
#6
ULKt
#8
alto_textblock
#8
Předplatné vo Praku
s donáškou do
domu:
měsíčné. . . . . K 2.80
čtvrtletně . ..
8.40
celoročně. . .. K 88.6p
Pro tuzemsko
poštou:
měsíčné . . . .
.—
čtvrtletně ... K 8.—
celoročně. . . . K 36.—
Předplatné do cizozem-
ska: Německa a Srbska:
čtvrtletně . . . K 12.—
celoročně.. . . K 48.—
Do Ameriky, Francie,
Švýcarska, Italie, Bel-
gie. Anglie a Ruska:
čtvrtletné . .. K 18.2
eloročně
K 52.80
Telefon redakce č. 1126.
#9
alto_textblock
#9
Slunce vychází v 6 hodin 12 minut ráno.
Slunce zapadá v 6 hodin 6 minut odpol.
#10
alto_textblock
#10
Sobota:
Sv. Jan Sarkander, mučeník
#11
alto_textblock
#11
v chrámu Páně
Čtyřicetihodinná pobožnost
U sv. Voršily ve Ferd. třídě od 17.—21. t. m.
#12
alto_textblock
#12
Sto let.
#13
alto_textblock
#13
= Konec století vzbuzuje staleté upomínky,
v nichž se zračí vždy věčná svěží pravda. Tento
měsíc dne 2. konal sv. Otec Lev XIII. své 90leté
narozeniny a doznal ovací se stran, odkud nejméně
uvykl slýchati papež pochvalu. »N. Fr. Pr.« sla-
vila jej jako papeže vítěze, který nejvíce slavil
triumfů, »Fremdenblatt« jako knížete pokoje a
»D. Volksblatt« jako společenského správce. Tak
v roce 1900. V r. 1870 vážně mnozí politikové se
domnívali, že nedojde již k nové volbě a v roce
1800, v době revoluční, volba konána v Benát-
kách, z níž vyšel Pius VII. byv prohlášen dne
14. března za okolností nejméně slibných. Kato-
lické Rakousko volbu Pia VII. nelibě neslo a —
odepřelo kostela sv. Marka pro korunovaci, která
se proto konala v chrámu řádu benediktinského,
z něhož Barnabas Chiaramonti (Pius VII) po-
cházel. Pius VI., předchůdce jeho, podlehl útra-
pám zajetí a zemřel smrtí takřka mučednickou.
»Dravý orel« — jak se nazýval Napoleon —
chystal své drápy na Pia VII, jenž měl revoluci
v Italii, nepřízeň v Rakousku, nepřítele Napoleona
ve Francii a přece se na něm osvědčila pravda
o »nesmrtelném papežství«.
Pius VII., jeho stoletá památka intronisace
bez vlád a proti vládám, se koná, jest zářným
zjevem v církevních dějinách a důkazem věčného
kněžství papežova. Sdílel vyhnanství, pronásledo-
vání a věrolmonost se strany vlád, hlavně Napo-
leona. Učinil konkordáty, kterých Napoleon neza-
chovával, ale konec konců přece vyznal: »Na-
rodil jsem se pozdě. Podívejte se na Alexandra,
on bez odporu se mohl nazývati synem Jovišovým,
a já nalézám ve svém století jediného kněze moc-
nějšího, než jsem já, protože tento vliv
svůj vykonává na duchu, já však jen
na tělo.«
Ve slovech Napoleonových vězí uznaná věčná
moc papežství.
Týž odpůrce prohlásil: »Kněží jsou pří-
liš mocní, oni podržují duši a mně
nechávají mrtvolu.«
Týž Pius opuštěný vládami, pronásledovaný
vladaři stává se útočištěm pronásledovanýcha
vlády přesycených mocnářů. R. 1800 nechtěli
mnozí věřiti, že bude nástupce Pia VI. a r. 1819
již císař a císařovna rakouská spěchají v králov-
ském průvodu k Piovi. R. 1822 král pruský při-
jíždí do Říma, v roce 1821 král neapolský mu
holduje. Vypuzená královna anglická hledá v Římě
na čas útočiště a matka imperatora Laetitia umírá
v Římě. Karel Emanuel IV. savojský, otec Viktora
Emanuela, klečí o Vánocích podepřen o ramena
dvou sluhů u oltáře Santa Maria Maggiore. Čle-
nové rodiny císařské, od níž tolik trpěl Pius, na-
lézají útočiště u něho. »Jaká změna, řízením Bo-
žím« může katolík větším právem volati než Vi-
lém pruský po Sedanu.
Pius VÍI. učinil konkordát, avšak císař Na-
poleon chtěl při něm jen bráti a nic dáti. Duch
gallikanismu měl v konkordátu obživnouti a císař
Napoleon měl 2 třetiny biskupů si jmenovati a
Paříž měla býti sídlem papežským, purpur měl za-
dávati si Napoleon a zakazovati nositi těm, komu
ho Pius věnoval.
To vše chtěl Napoleon, ale měl moc jen nad
smrtvolou«, ne — nad duší. Totéž vidíme v pří-
tomnosti opět ve Francii v jiném vydání.
Biskupům některým upírá vláda francouzská
své uznání, a chce jen ty uznati, kteří byli druhdy
uznáni v konkordátu. Plat biskupský zastavuje se
biskupu lyonskému proto, že hlásá »svobodu učení«
proti francouzské republice, která »svobody učení-
nechce dopřáti katolíkům a je nutí, aby chodili do
škol státních, které jsou zařízeny tak, aby soustavně
v nich se podkopával duch víry. Proto, co má
Francie poctivého v sobě začíná se kupit kolem
»svobody učení«, jak ji hájil a hájí Lev XIII.a
jak Montalambert před desítiletími ji hájil. Obrana
katolické školy, jak ji provedl svou dobou Monta-
lambert, jest dílo tak klasické, že vynikající Fran-
#14
alto_textblock
#14
couz o něm pravil, že jedině může býti Francou-
zům útěchou, že nejsou krajany Danteovými, aneb
souvěkovci Bossvetovými. Avšak ač dílo Monta-
lambertovo jest výtečné, přece pravil o něm an-
glický státník Burke: »Vy jste lepší než
O' Conell, ale vy nemáte za sebou Ir-
sko.« To byla chyba Montalambertovy doby. Pří-
tomná však doba zdá se, že Francii silně rozlišuje
dle ducha. Brunetiére, jenž dědí výmluvnost Monta-
lambertovu, zdá se, že má za sebou daleko čelnější
stoupence, néž měl Montalambert. Brunetiére zá-
pasí za myšlénku, že škola nesmí býti cvičištěm
nováčků politické strany a že musí býti prosta
toho vlivu státního, o němž kdys Lamennais psal:
»budiž proklata matka i dcera« státní universita
s odnoží. Tento zápas o školu ve Francii není nový,
nýbrž on jest odnož starého boje, který už Napo-
leon zahájil za doby pontifikátu Pia VII., kdy chtěl
ve školách pěstovati: »národní nauku« a »občan-
skou víru«. O výsledku této výchovy Napoleona,
pravil Gasparin (protestant): »s hrůzou vzpomínám
na dobu, kdy jsem prožil národní výchovu«, a svo-
bodný myslitel Sainte-Beuve: »Profesoři i kdyby
nebyli nepřátely náboženství, jsou bez náboženství
Chovanci to cítí a opouštějí ovzduší neprosáknuti
sice beznáboženstvím, ale lhostejní — malí křesťané.«
Podobný zápas bojován byl před 100 lety,
Pius VII ústupný až do krajnosti na konci ústup-
nosti zvolal: »Svědomí mi praví, že dále nemů-
žeme« a jeho »nemůžeme« bylo vydatnější než síla
»dravého orla«.
Myšlénka katolické výchovy a zřízení církve
ohrožováno bylo v r. 1800 daleko více než dnes
v r. 1900 a proto lze očekávati šťastný výsledek
boje ve Francii, jenž se tam svádí v 90. ročnici
Lva XIII. a ve výroční měsíc staleté korunovace
Pia VII.
Neměl-li Montalambert za sebou Irsko, zdá
se, že za Brunetiérem se církvi přibližuje ve Francii
akademická její část, a za Munem její lid. Fran-
couzským svobodným myslitelům třeba připome-
nouti slova Chrysostomova: »Přestaňte s bojem
proti církvi, maříte zbytečně sílu země.«
#15
alto_textblock
#15
Zprávy politické.
V Praze, 16. března.
K situaci. Nenadejde-li ještě nějaká nepřed-
vídaná změna, sejde se české oddělení česko-
německých konferencí v pondělí, a sice budou ko-
nati hned dopoledne oba její podvýbory, z nichž
jeden zvolen byl pro zákonnou úpravu platnosti
obou zemských jazyků při úřadech samosprávných,
druhý pak pro změny zemského volebního řádu.
Odpoledne pak, ať již výsledek dopoledních porad
bude jakýkoliv, konána bude plná schůze celého
oddělení pro království české a čeští poslanci učiní
prý vše možné, aby docíleno bylo nějakého, ať již
kladného neb záporného rozhodnutí. Budou doléhati
nejen na Němce, nýbrž i na vládu, aby vytkla ko-
nečně jasně a určitě své stanovisko, tak aby uči-
něna byla již přítrž všelikým dalším a zbytečným
průtahům. Bude li ohledně změny volebního řádu
pro království české a ohledně užívání jazyků při
samosprávných úřadech docíleno nějaké shody,
budou sněmu království českého podány příslušné
osnovy zákonů. Mimo to rozmnožila by je vláda
ještě novou osnovou zákona, týkající se zřizování
a vydržování menšinových škol. Ždá se však, že
Němci budou se snažiti, aby za každou cenu zne-
možnili uzákonění těchto předloh. Tvrdily aspoň
jejich časopisy již dnes, že němečtí poslanci od-
hlasují tyto zákony pouze tenkráte, když současně
se změnou volebního řádu zřízeny budou také
národní kurie s právem veta a když nad to ještě
provedeno bude národnostní rozhraničení okresů.
Přílišné naděje na uzavření trvalého smíru není
tudíž ještě ani dnes.
Zákon o letošním odvodu nabyl již cí-
sařského schválení a byl vyhlášen v dnešním úřed-
ním vídeňském listě.
Deputace města Černovic odevzdala včera
železničnímu ministru dr. Wittkovi diplom čest-
ného měšťanství města Černovic. Ministr děkoval
#16
alto_textblock
#16
za toto vyznamenání a prohlásil, že vláda věnuje
svou péči hlavně hospodářský slabým zemím, on
pak sám, rovněž tak jako vláda, že veden je
snahou, podporovati co nejhorlivěji hospodářký
vývoj Bukoviny.
Uherská sněmovna poslanecká pokračo-
vala dnes v rokování o rozpočtu ministerstva
orby. Posl. hr. Alexandr Renzovszky mluvil proti,
posl. Bernath pro. — Následkem včerejších demon-
strací před Národním divadlem a národním kasi-
nem nashromáždilo se tam množství zvědavců, jež
však policie rozptýlila. Několik demonstrantů há-
zelo po policii kamením, při čemž byl jeden jízdní
policista raněn. Dva demonstranti byli zatčeni.
Lex Heinze. V říšském sněmu německém
poslanec katolického středu Gröber obhájil
skvěle všech námitek, které byly činěny proti ná-
vrhu Heinzovu. Lituje německého národa, kdyby
neměl jiných zástupců umění než ty, kteří hájí
nemravnosti. Poukazuje pak na zákon v Nizo-
zemsku z r. 1871, jenž obsahuje ustanovení, že se
trestají překupníci v umění, kteří porušují studa
mravnost, nemravné kresby a obrazy. Dále mluví
o Francii, kde se rovněž trestají přestupky v této
věci proti dobrým mravům. Podobně se zamýšlí
v Rakousku na zostření příslušného zákona o poru-
šování cudnosti anebo slušnosti. Návrh Heinzův
není namířen proti umění, nýbrž jen proti předsta-
vování a vystavování nahotin. Umění musí býti
svobodno, ale nesmí býti prosto mravů a práva,
neboť pak by nebylo svobody, nýbrž nevázanosti!
Dále poukazuje na svobodu vědy, aby mohli pro-
fesoři vstřikovati jed do lidí a zvířat, jak nedávno
v Berlíně se stalo, ale proti tomu byli i všichni
vzdělanci. Kam by to vedlo, tvrdilo se právem.
Není zajisté možno vyzouti se ze všeobecných zá-
konů mravův a krásy. Pro vrchní třídy by mrav-
nost neměla platnosti, pouze pro lid, který by se
ovšem proti tomu ohradil. Důvody tyto nalezly
také uznání.
Vyvrácení nepravdivých pověstí. »Ag. de
Constantinople« byla zmocněna od povolané uher-
ské strany prohlásiti, že časopisecké zprávy,
zvláště pak ta, již přinesl pařížský »Le XIX.
Siecle« o domnělém zatčení četných důstojníkův
a vysokých hodnostářů, jsou úplně bezpodstatny.
Rovněž tak prohlašují se za nepravdivé tiskem
rozšířené zprávy o udalostech ve Škoplji, Pristině
atd. Ve skutečnosti jednalo se tam prý jen o uda-
losti bez vážného pozadí, jež byly zatím již
urovnány.
V anglické dolní sněmovně prohlásil
včera první lord pokladu Balfour, že americký
jednatel White doručil dne 13. t. m. následující
telegram státního tajemníka Haye: Sděluji ce-
stou přátelských dobrých služeb anglickému mini-
stru zahraničních záležitostí, že jsem obdržel dnes
telegram amerického konsula v Pretorii, jenž ozna-
muje, že vlády obou jihoafrických republik prosí
presidenta Mac Kinleye, aby prostředkoval
za účelem zastavení nepřátelství, a že podobná žá-
dost vznešena byla také na zástupce evropských
mocností. Sděluje vám tuto prosbu, dodávám, že
uložil mi president Mac Kinley, vysloviti naději,
že nalezena bude cesta, jež povede k cíli, a říci
vám, že president Mac Kinley rád jest připraven,
spolupůsobiti nějakým přářelským způsobem, aby
docíleno bylo žádoucího výsledku.« (Hlasitý sou-
hlas mezi Irčany.)
Lord Salisbury — pokračoval dále Bal-
four — poprosil pak amerického jednatele Whita,
aby vyslovil americké vládě nejupřímnější uznání
za přátelský tón jejího sdělení a aby jí oznámil,
že vláda britská nemá v úmyslu při-
jati prostředkování nějaké cizí
moci v jižní Africe. (Hlučný souhlas na
lavicích vládních poslanců)
Odpovídaje na dotaz ve příčině výtržností
při schůzích ve prospěch míru prohlásil Balfo ur,
že je kárá, ale že zodpovědnost za ně spadá na
svolavatele takových schůzí. Veřejné mínění jest
prý velice vzrušeno, v celé zemi jsou lidé, jichž
příbuzní ve válce zahynuli.