ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 dce47470-7272-11dc-9d00-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 38
#1 alto_textblock #1
Ročník XXXX.
#2 alto_textblock #2
V Fraze, ve středu dne 12. záři 1900.
#3 alto_textblock #3
Číslo 252.
#4 alto_textblock #4
Na ranní a odpol. listy předplácí sei v Praze v adninistrael . . . SK — s dvojí donáškou : 7kok na čtvrt lete vo dlialkách: 2 K 80k na maěslo. Poštou: divrt it . . . . 9 K a s drojí zísilko- na měsle n trrk lela . . : : n k e
#5 alto_textblock #5
V drobném prodejí: ranní číslo o sobě . . . za odpolední . . . . na z Ve dllalkách na veskovit ranní číslo. . . . . vdpolední . . . . . . . . Bi Inseraty platí se hotově zapřed. Fřešplacaní a inssrty přijimá zěmtni slrans v Marianské ulici č. 3. Tam nacházejí sa táž redakce tiskárna a ezpedicu „ Nácodnieh Listá“ Bukopisy se nevraorji.
#6 alto_textblock #6
Přání německá a příští volby do říšské rady.
#7 alto_textblock #7
Kdežto ostatní strany politické posuzují rozpuštění rady říšské se stanoviska více méně povznešených zájmů a postrádají ve známém výkladu vládním přesně vytčeného, určitého cíle, takže se podobá, jako by vláda byla měla na mysli znamenitou pohádku vý- chodních Slovanů: »Jdi tam, nevím kam; přines to, nevím co« — jedině strany ně- mecké nepřišly do rozpaků a již to z časo- pisectva jejich ve všech možných ťoninách hlaholí na ministerstvo Körbrovo (jako kdysi na Piláta): »Vydej nám Čechy!« Zhýčkáni úspěchy, jichžto jejich poža- davkům se dostalo pádem ministerstva hr. Badena za každého z jeho nástupců, jež všecka až úzkostlivě dle přání jejich stírala krok za krokem zásadu rovnoprávnosti jazy- kové, ku jejímuž provedení u nás v zemích českých učiněn byl až příliš skromný a ne- jistý krok známými jazykovými nařízeními opětně měněnými a přistřihovanými, až na úroveň nadpráví němčiny, pokračují i nyní v této své taktice, požadujíce i za roz- puštění rady říšské mimořádné odměny od nynějšího ministerstva na vrub národa našeho! Nejen zdejší, ale i za- hraničné listy německé pracují si v ohledu tom na vzájem do rukou. Jedny, na př. »Hamb. Nachrichten«. shledávají, že ministerstvo ve svém výkladu rozpuštění rady říšské »vede si nyní jako prvé s naprestou politickou nestrannostía národnostní nepředpojatostí« a litují, že »ne- splnilo očekávání, jež chovaly četné kruhy německé levice, že ministerstvo Körbrovo ve svém prohlášení užije rozhodných slov ze- jmena proti Mladočechům a jejich proti centralistickým pomocníkům a že tudíž jest se nadíti, že strany německé levice vzhledem ke zdrželivému chování kabinetu budousi počínati rovněž zdrželivě. « — Pokynu tomuto v někdejším orgánu Bismarkově strany německé levice zajisté porozumějí tím spíše, že »Berl. T.«, jenž ne- musí dbáti mluvy diplomaticky opatrně, chvátá se svou pomocí. I on vytýká, že ministerstvo Körbrovo nezaujalo ve svém výkladu, jejž nazývá »vládním manifestem k volbám«, určitějšího postavení, a pokra- čuje: Bohužel i ve volebním manifestu mi- nisterstva Körbrova obráží se ona politika šetření malých vzdorných ná- rodností; nikde ani slova o tom, že vláda hodlá převzíti vedení v boji proti federalistům a autonomistům, především a zvláště proti Če- chům. V letech 1891 a 1897, tak pokra- čuje, postavila prý vláda všecek úřadní apparát proti ústavověrným Němcům, a volá Kdo za to ručí, že se tak nestane i příště? Pouze vzchopí-li se vláda ještě v posledním okamžiku, a zaujme-li v zápase stran od- hodlané stanovisko, dá se prý mnoho do- síci. « — Co německé listy v říši dle těchto uká- zek více méně jasně napovídají, jak by vláda na dále měla proti malým národno- stem, zvláště pak proti našemu českému ná- rodu nastupovati, to doplňuje vídeňská kon- stituční »Volksztg.« v řízné fortissimo proti nám. Zádá rozhodně, aby vláda svou od- pověď Čechům, dodatkem ke svému voleb- nímu manifestu, doložila skutky. Chce-li vláda dokázati, volá, že se řídí státnickou myšlenkou při obnově sněmovny poslanců, nezbude, leč aby se ještě nyní, byť i poně- kud opozděně, odhodlala k nále žite
#8 alto_textblock #8
odpovědi české obstrukci. Vše- obecně ozývá se prý žaloba v německých kruzích, že ještě až posavade namnoze se praktikují u úřadů v Čechách jazyková na- řízení tak, jako v době, než byla zrušena. Svou autoritu a úctu k zákonům, pokračuje onen znamenitý vídeňský denník, nemůže vláda lépe osvědčiti, než když bezpodmí- nečně provede zrušení jazykových nařízení, čímž ukáže Čechům zároveň náležitý důraz. Konečně nesmí vláda zůstaviti nikoho v po- chybnostéch o pravém významu rozpuštění sněmovny a nových voleb. Toto opatření prý není jinak pochopitelno, než když se předpokládá, že jest v úmyslu opřiti se nové sněmovně rozhodně a účinně všem če- ským fantasiím. To se musí vštípiti zpup- nému češství, jež si počíná tak vítězněa
#9 alto_textblock #9
jistě. —
#10 alto_textblock #10
Podobně jako tyto hlasy postrádá i » Boh ve svém včerejším vídeňském výkladu vlád ního volebního manifestu důrazný ch kroků proti Čechům. — Takové jsou tedy zámysly německé s ná- rodem naším v kruzích německých od Ham- burku přes Berlín až po Vídeň a zdejší ně- mecké kasino ! Lidé tito nedbají ani jasného znění čl. 19. stát. zákl. zák., jim jest jedinou vůdčí myšlenkou: boj proti národu našemu zničení veškerých stop rovnoprávnosti jazy kové, a ježto sami jsou na úkol tento nedo statečni, zcela bez ostychu se dotírají ku vládě, aby to vše provedla sama, aby takto podala důkazy o své odhodlanosti a roz- hodnosti. Výdejte nám spoutané Čechy! — toí počátek i konec této ubohé také německé moudrosti politické. Ve své nacionální ně- mecké zaslepenosti odhalují takto všechnu planost svých frasí, jakoby jim šlo o ústavní svobody, o zachování parlamentu, o hospo- dářské zájmy všeobecné, o světové poslání říše — vše, vše to, co jindy kroutíce zraky hlásají jako vlastní své cíle, odhazují nyni od sebe jako zbytečný fikový list, a ukazují se doma i v cizině ve vší své nesnášelivé, brutální, bezohledné nahotě!
#11 alto_textblock #11
Pravda, dosud jim bylo štěstí věrno, dosud jim jako oné nenasytné ženě v Puški- nově »Rybáři a rybce« ochotná Vídeň činila pomyšlení, a oni nevidí kolem sebe nic než svou panovačnost a národ náš jako vyhléd nutou oběť pro nil Nuže, národ náš postará se, jako dosud ještě při všech svých slavných volbách, o vý- datné ochlazovací prostředky na jejich po třeštěné mozky. Čím zuřivěji a bezohledněji povedou své štvanice proti nám, tím mohut něji a jednomyslněji zahřmí jim do uší od pověď ze zemí českých !
#12 alto_textblock #12
Vedení české zajisté postará se o to. aby všechny strany u nás mohly přispěti při volebním osudí k tomu, aby odpověď česká na tyto přepjatosti německé dopadla, jak toho zasluhují. Nejméně u nás mohou růsti německé stromy až do nebe!
#13 alto_textblock #13
Politické zprávy domácí.
#14 alto_textblock #14
V Praze, 11. zář.
#15 alto_textblock #15
Po rozpuštění říšské rady. »Glos Narodu« píše nekrolog rozpu štěnému parlamentu a uvažuje o hesle, vyda- něm vládou, »aby obyvatelstvo zvolilo si nové lidi, s kterými by možná byla hospodářská zá- konodárná práce.«
#16 alto_textblock #16
V té frázi — praví — dobře se kryjí zá měry vlády, jež ani v této rozhodné chvili ne- zmohla se na mužný krok, ale jak obyčejně přikrčila se, schovala ocas pod sebe a čeká. hledajíc díru, kudy by zase prokluzovati mohla tam i sem. Nevědomo, kdo od koho učil se této methodě: či p. Javorský od vlády, či vláda od p. Javorského. Položení nynější je smutným důkazem pro všechny časy, jak se mstí na vládách neupřím- nost, jíž ve stopách kráčí sestra její bezsilnost. V uběhlém období parlamentském byl jediný akt upřímnosti a spravedlivosti, akt vidomý: pokus o upravení jazykové otázky v Rakousku s tou tendencí, aby dána byla uzda starému křivditeli rakouských Slovanů, germanismu. Ale akt spra- vedlnosti nemohl v Rakousku obstáti. Po Bade- novi nenalezl se nikdo, kdo by byl jasně otevřeně hájil »zásadys, neboť v Rakousku od let panuje jen system handlování a kšeftování. Kdo nevěří, ať se optá kola polského. Vláda složila zbraň před německým torrorem, zvláště proto, že ji složiti chtěla, a odtud zuřila již bouře mezi utrženými s řetězu Germany s jedné a neoblomnými, nedadoucími se napáliti Čechy s druhé strany.
#17 alto_textblock #17
Vznesl hlavu slavism po letech útisku byla chvile, kdy optimisté oddávali se již klamné naději na vítězství. Kdož mohl pochybovati, že kolo polské v této válce zachová se mužně a věrně? Což chodilo jen o Čechy ? Či kolo polské a všichni Poláci nevědí, že vítězství ně- mecké v národní otázce v Čechách bude heslem k novým germánským pokusům o polské území, nejprvé o Slezsko a Bělou? Jen že naše zem- ská representace dávno již přestala se starat věci otčiny a budoucnosti národa. Ona nedo- vedla vyobchodovat ani postátnění polského gymnasia v Těšíně, ač tak znamenitě dávala své hlasy pro všecky možné i nemožné rozpočty ačkoli v delegacích ani nepískla o křivdě pol- ských dělníkův a jiných rakouských poddaných v Prusku. Toho domáhali se pouze Češi. Ale slovanská věc v Rakousku nebyla vzata s programu a nebude! V novém parlamentě vztýčí hlavu ještě výš a ještě mocněji a ne- ustoupí, dokud všem Slovanům nedostanese práva a spravedlnosti.
#18 alto_textblock #18
Nepochybujeme ani dost málo, že nové volby vzbudí v celé zemi naší vlasteneckou mysl, a vlaslenecká mysl voličům sama poradí. jak postupovati. Ona jim poví, že nejde o to, aby ministerstvo Körbrovo ještě nějakou chvíl bylo nebo nebylo, nýbrž o věc dějinného vý znamu: o to, má-li Rakotsko ve jmeně pravdy pro budoucnost býti státem slovanským, či m býti nepatrnou německou markou. A proto pryč s kočičím zlatem klamných »interesů« politi- ckých, pryč se spolky k zachování povrchní rovnováhy ze dne na den, pryč s těmi, kdo místo jasné dráhy boje o byt ukazují nám tmavé stozky kšefučků
#19 alto_textblock #19
Politické zprávy zahraničné. V Praze, 11. září. Úřadní týrání bosenských moha- medánů. Ze Sarajeva, 8. září. (Původní zpráva »Nár. Listů«.) V Bosně nastal pravý lov na mo hamedány. Pronásledují je právě tak, jako pravo- slavné Srby. Co se děje v Sarajevu, napíšu vám a pro dnešek vám oznamuji, jaké zprávy zdejší mohamedáni dostali z Bosenské Gradišky na Sávě. Tamní nejváženější měšťané mohamedán- ského vyznání: Hadži Dedo Pračic, Sulejman effendi Kozarčanin, Osman effendi Hadžič, Alija Majdanac a mladý, všeobecně vážený hidža Haíie
#20 alto_textblock #20
Jusuf Seliman dáni jsou pod nejpřísnější poli- cejní dozor a nikdo neví proč. Před úřad (ani policii, ani soud) obesláni nebyli, ze žádného pro- vinění neobžalováni a nevyšetřováni, z ničeho neusvědčeni, pro nic neodsouzeni, ale nicméně jim policie věnuje pozornost jako starým ban- ditům. Jak některý ze jmenovaných vykročí na ulici, aby šel na trh, do krámu, do kavárny— ozbrojený strážník v patách za ním a stepuje ho, až se někde zastaví nebo usedne. Šel-li do kavárny, postaví se k vedlejšímu stolu, šel-li do svého krámu, postaví se mu mezi dvéře a hlídá nejen jeho osobu, nýbrž i krám, aby se mu kupující obecenstvo vyhýbalo. Sedí-li hlídaný do půl noci, strážník se nehne. Na zpětné cestě doprovází ho až k domu. Mohamedáni se obá- vají, že za nedlouho ozbrojená stráž týmž prá- vem a způsobem vnikne i do jejich domácností, haremů. Protože sem noha cizincova nesmí, jsou velmi znepokojeni, ano pobouřeni. Pohnutka tohoto úřadního jednání jest jim neznáma. Do- mnívají se, že úřady chtějí vypíchati je z vlasti, aby se vystěhovali. Bomar.
#21 alto_textblock #21
Vyklizení Peklna. Ruský návrh na vyklizení Pekina přija byl Francií s úplným souhlasem. Amerika ozná- mila, že své vojsko odvolá, jakmile bude odvo- láno ruské. Tři státy dohodly se již, že Pekin má býti vyklizen. Zbývají ještě Německoa
#22 alto_textblock #22
Anglie.
#23 alto_textblock #23
Německo netroufá si Rusku odporovati, ale ani se mu nechce poctivě k jeho návrhu přistoupiti. Proto vymyslilo »prostřední cestu« a navrhlo vládám, aby z Pekina odvolaly po- lovici vojska a soustředily je v Tjencinu až do skoncování vyjednávání s činskou vládou. »Hosoe BpeM« diví se tomuto německému nápadu. Vojsko má býti z Pekina vyvedeno proto, aby se jednání o mír uspíšilo. Kdyby tam polovice cizího vojska zůstala, Čína ne- mohla by míti k Evropanům důvěry. Jaký smysl by mělo pro ni, kdyby se jí řeklo, že na př Německo má v Pekině 5000 m. vojska a 500 že jich poslalo do Tjencina! Německý návrh nemůže býti předmětem mezinárodního přetřesu, neboť volnost toho, co Německo navrhuje, každý stát má beztoho. List má za nemožné, aby německá diplo macie s tak dětinským návrhem skutečně byla vystoupila a zprávu o něm má prozatím z mezinárodní klep, přišlý z Ameriky.
#24 alto_textblock #24
Protesty poznaňských Poláků. V sobotu konala se v Poznani veřejná schůze polská, aby rokovala o pověstném naří- zení min. Studta. Přítomno bylo 2000 účast- níků, mezi nimi poslanci dr. Ludvík Mizerský a Josef Glubocký. Shromáždění usneslo se na následujícím protestu:
#25 alto_textblock #25
Vědomi sobě svých práv jako občaně státu ústavného, my Poláci a Polky města Poznaně slavně protestujeme proti nejnovějšímu nařízení pana min. dra. Studta, aby ve školách zdejších nebylo vyučováno náboženství jazykem polským. a protestujeme z důvodů následujících: 1. Nařízení ministrovo protiví se právu božskému, přirozenému. Od boha obdrželi jsme právo mluviti a modliti se vlastním jazykem mateřským, jenž nám bohem dán. 2. Nařizení ministrovo odporuje slibu krále Bedřicha Viléma III., jenž nás Poláky vzal pod svou ochranu a slavně nám zaručil úplnou svobodu jazyka mateřského.
#26 alto_textblock #26
3. Nařízení ministrovo odnímá dětem na- šim možnost náboženského vychování.
#27 alto_textblock #27
Rumunsko a Bulharsko. Nechutný tento konflikt podle zpráv zdej- ších officiosů zase se přiostřil. Bulharská vláda neučinila dosud ničeho na ztrestání členů make- donského komitétu a rumunští křiklouni nemo- hou se toho dočkati. I vládní listy rumunské příkře bulharskou vládu odsuzují a napadají na ni prudkými články, ano znepokojují rumunské obecenstvo i poplašnými zprávami o -kvapném bulbarském zbrojení a soustřeďování vojskav dunajských pevnostech, jež už dávno pozbyly strategického významu. Panrumunská »Rou- mania Junas, jež pranic nezadá orgánům mako- donského komitétu, zmohla se na nejapný vý- mysl, že růský generál a ženijní důstojníci při- byli z Oděssy do Bulharska — a válka prý je nevyhnutelna. Tys doby již minuly, kdy episoda války srbsko-bulharské zajímala celou Evropu. Re- prisa její skončila by blamáží pro obě strany deroucí se o úložky v ní.
#28 alto_textblock #28
vo
#29 alto_textblock #29
Proč nejel car do Paříže? Pařížský dopisovatel »Berl. Tagblattu« ob- jasňuje proč car nejel do Paříže. Když vláda Waldeck-Rousseauova počala sesazovati nejlépší vůdce francouzské armády jen proto, že neho- věli jejím politickým tendencím, poslal — píše »Beri. Tagblatt« — vyslanec ruský v Cařihradě kníže Urusov, jenž prý jest v plné shodě s na- cionalisty, do Petrohradu zprávu, že bude-li ny- nější režim ve Francii dále trvati, že fran- couzská armáda bude brzy desorganisována a že Francie pozbude ceny jako spojenec. Nej- lepší generálové a důstojníci jsou vládou — psal Urusov — nucení k resignaci, a vláda také v jiných otázkách chová se povážlivě. Urusov vytýkal ji tu též, že opírá se o socialisty. Zra- zoval proto od toho, by car návštěvou svou vládu tu vyznamenal a tím její posici posilil. Zvěděvše o účinku, kterýž měla zpráva tav Petrohradě, nynější státníci francouzští pokusili se dojem ten odčiniti a návštěvu carovu, a tím i trvání svého režimu ve Francii zabezpečiti — smířlivostí. Překvapili svět náhle vyhledávaným kompromisem s vojenskou stranou francouzskou, zvláště pak překvapujíeím — od nich !. — re- aktivováním generála Negriera. V Petrohradě jali se skutečně znovu uvažovati myšlenku jízdy carovy do Francie, ale v tom nahodivší se attentát Bresciův, vyjednávání v příčině té znovu přerušil. Proto prý už car l et o s asi do Francie- nepojede. Jelikož dopisovatel »Berl. Tagblattu« žije v dobrém dorozumění s nynějšími vládnou- cími kruhy francouzskými, může býti do věcí těchto ovšem dobře zasvěcen.
#30 alto_textblock #30
Proč se dějí tak rozsáhlá opatření pro bezpečnost Viléma II.? Neobyčejně nápadná svou přísností opatření na ochranu Viléma II. v Berlíně i na cestách jeho budí živou pozornost. Berlínská »Germania« chtěla je minule vysvětliti tím, že prý kabinetní kancelář do- stala v poslední době opětně výhrůžné listy. Proto také byla prý do západního Pruska po- slána celá řada berlínských poli- cejních úřadníků. Berlinské listy ně- které ujišťují ale nyní (prý na základě zpráv z kruhů dvorních), že opatření ta dějí se sku- tečně v míře co nejrozsáhlejší ať Vilém II. dl kdekoliv — ale jen následkem attentátu Bres- ciova. Výhrůžné listy prý ale žádné kabinetní kancelář nedostala.
#31 alto_textblock #31
FEUILLETON.
#32 alto_textblock #32
Mladé lázně. Které? Ach, na jmenu zatím nezáleží! Dolina, modravem lesů ovinutá, s bílým městečkem uprostřed, na úbočích s vesnicemi v korunách stromů ukrytými, s širými lány polí, se struhou, vroubenou olšinami a vrbovím s rybníky, lekniny posetými, s klepajícím mlýny, s bílým kostelíkem na vršku — ale vždyť znáte rozmilé kouty našich podhorských krajů, jsouť si tak podobný! V tom našem z ničehož pic byly před trochou let založeny lázně a prospívají vý borně, protože skvělě účinky jsou nepopíra- Německé panstvo, jež je majitelem velko- státku, je založilo. Na počátku čekali sem Němce a podle toho se zařizovali, ale přichá- zelo jich smutně málo; za to Češi přišlia nově lázně známy jsou teď jako jedny z če ských lázní. Ze zeleně zahrad jako houby po dešti vy skákaly bílé domky i hotely a kdo zde dese let nebyl, sotva by se poznal. Domky vy rostly, ale zahrad i zahrádek ubylo, a to bude domácí lidi brzy mrzet. Bývaly tu krásné zahrady se starými stěpy a hojná stromořadí v lánech polí; v máji bývala celá dolina jako zachumelena. Chraňte, co zbývá »Páni« ohradili lesy a navěsili tabulek, že přístup dovolen jest pouze na legitimaci. Rozumí se, že tabulky popsány jsou oběma zemskými jazyky s německým napřed, poně- vadž kraj zdejší jest ryze český. Běda babce, jež vbelhala by se pro trochu roští, běda i hu bařům! Stezky, po nichž jindy, kdo chtěl chodíval, travou zarůstají a snché listí je za- sypává. Cesty i prameny dostaly jmena, o nichž se jim jaktěživ nezdálo — německá předem.
#33 alto_textblock #33
telny.
#34 alto_textblock #34
Ale hučí a šumí to nad nimi, jako to šumí- valo; bublají, jako bublávaly, ale člověk, jenž tu za jiných dob vyrostl, dal by se nad těmi překřtěninami do hořkého smíchu. Uslyšíte hovory: »Byli jste v Seufzer Allee ?« »Ba ne, pili jsme z Anna-Quelle.« Tak ten onen lázeňský host povídá, aby osvědčil, že taky umí a že viděl a ví, co má přednost. Prostý domácí člověk poslouchá ten hovor s vyjevenýma očima a teprve, když zajde za křoví, se ušklibne. Není arci starost, že by se to cizí zde ujalo, i kdyby napíchali tu do země ještě více takových bidel s německými tabulkami; *) lid má příliš zdravé jádro. V lázních je rovnoprávnost s němčinou napřed; pokladna má nápis jen německý, e prádlo popisováno jest jenom po německu. Ale také domáci lidé, kteří tu mají svá oznáment po stěnách, jsou přísně rovnoprávni. Tadyje vídět, jak utlačujeme, jak ti domýšliví Češ němčinu prý všude vyhazují ! 11 A to se zatím děje zde, v ryze českém kraji! Je to skutečná a sice dobrovolná infe- riornost, mravní i intele ktní. Lázně si naši lidé nedovedou jinak před stavit, než ve všem všudy vypravené němčinou. Čeština je tu, protože hosté jsou přece jenom Češi. A němčina — protože jsou to »lázně« A naši lidě, inferiórkové, domácí to trpí a přes polní sem lezou, protože si to nedovedou ani jinak představit. Zlobí se, ale nosí sem svoje poníze přec. A správa lázní, ačkoliv dobře vl. jak vnucování cizoty dráždí, dráždí přec. A tak čtete na dvéřích, o které německý host ani nezavadí:
#35 alto_textblock #35
*) A což obec? Nemá ta snad do takového nešvaru nějaké slovo? V německém území by jistě věděli, jak si pomoci. Nevíme-li my, se svým »zdra- vým« jádrem, na koho tu žalovat? Pozn. saz. *) Dobře na ty Čecháčky, kleří n ní své po níze odvádějí. Nezasluhují nic jiného.
#36 alto_textblock #36
Ke kuřárně. — Zum Rauchzimmer Zum Rauchzimmer. — Ke kuřárně! A podobně. Bývaly tu kdysi i jídelní lístky dvoj jazyčné, každá vzpomínka z lázní, již tu pro- dávali, mívala oboujazyčný nápis, aby se snad nestalo nějaké neštěstí! »Jsme tou cizotou prosákli,« ondy kdos hu boval, »je v nás plno otroctví!« V tom do místa přijíždělo vojsko — zástup důstojníků v čele. »Ich habe die Ehre — mein Compliment!« kloně se volal ten, jenž před chvilkou huboval »Má úcta — dobré jitro !« salutuje, jadrně odpovídal plukovník. — Jiný obraz. V sále, jejž zbudovala národní záložna, sedí několik důstojníků, již jsou dnes v městě přes noc. Na stěnách sálu pyšní se malby největších českých králů; v čele místnosti stojí divadelní jeviště, jakých není mnoho po Čechách, a jež si místní ochotníci pořídili, sehnavše namáhavě zlatku ke zlatce. Ve vedlejší hostinské místnosti dvě pražské slečinky jsou nejvýš rozechvěny nervosou, tal zvanou dvousoukennou. Jsou to vzdělané dámy. zpívají, hrají, na kole jezdí, do kuchyně ne- páchnou ani ony, ani jejich mamá, neboť — co by tomu řekla »návštěva«, kdyby právě přišla. Roznícené dívčí oči upírají se hned do sálu, hned zase na východu toužebně utkvivají Konečně — konečně! Několik muzikantů přichází. Ach, jen dále — jen dále — tam do sálu a hned začněte! V malé chvilce bylo ně- kolik párů v kole a slečinky švadronily až ra dost. Ať jen se někdo o nich domnívá, že ne- umějí česky jako německy! A že neznají tan- čit! Jednu za druhou — — Pauza. Páni důstojníci usednuvše utírají si čela a zapalují papirosky. A hle, naše dvě Pražky vystupují na je-
#37 alto_textblock #37
viště; jedna z nich usedá k pianu, druhá, s par- tyskou v ruce, staví se podle ní. Předehra se dovlnila a již dívčl zpěv ro kotá do sálu; dojemná píseň německá zařezává se do uší. Ve vedlejší místnosti se bruči, ba hubuje S jeviště českých ochotníků německá písnička Někdo hlasitě káže: »Vždyť jsou z Prahy ! Sle- činky z Prahy! Na mou věru, abychom si své kraje bránili proti vlastním lidem; Němkyně by si to zde nedovolila !« Ale píseň rokotá dálo, páni důstojníci po slouchají a konečně potlesk osmi párů rukou zní sálem. A tatínek jedné té dámy s maminkou druhé se vzadu u stěny blaženě usmívají. Ráno jim to někdo trošku vyčetl, ale mladé dámy se př tom jen útrpně na sebe podívaly. »Že jsem německy zpívala a že jsme ně mecky mluvily! Vždyť asi tři důstojníci česky neuměli a jeden z nich byl dokonce fon.« »Ale šla — fon?« »No jistě, jistě — ví, ten s tím blond knírkem! Kdo pak by si tady z něčí řeči něco dělal — kdo tak mluví, ukazuje, jaké má vzdě- lání!« a zas ten vzájemný útrpný pohled. Vzdělání! — Jdete lázeňským lesem a najednou, kde se vzal, tu se vzal, v jednom koutě pod starou břízou sedí malíř krajinář. Opravdovský, živý, s roztaženým parapletem a zrovna v práci. Je- den s našich mladších, dobře známých. Vybral si tu pěknou náladičku, ale tamhle v levo to stádo tenkých bříz mu už teď pokoje nedá, protože slunce po nich hraje zrovna do modra. Obtloustlý, prošedivělý pán přichází se svou nejmilejší. Zastavil se a chmuře obočí dívá se na obraz. Kotoučky kouře zvolna plynou mu nad hlavu a krouží do zlatězeleného březového listi. »Co stojí takový obraz?« dost drsně vy letělo z panských úst. Malíř pohleděl naň stranou, lulku posouvl
#38 alto_textblock #38
do koutka a klidně, jen trošku řezavě odpo- vídal: »Přijde na to — někdy padesát, někdy sto, jindy stopadesát a víc, jak je který — « a zas klidně bafčí. »Mmno, za stopadesát zlatejch může být už pořádný obraz! Já ty věci kupuju v Mni- chově — v Mnichově od portýrů. Tuhle jsem dal padešátku za jeden — kytku růží, víme, náramnou kytku růží to představuje. Mám to v saloně, kdybyste ke mně přišel, viděl byste. Něco nóbl! Proto povídám, že za stopa desát zlatejch už něco může bejt!« a nepozdraviv, vznešeně houpe se dál. Malířova lulka octla se opět v koutku. »Nějaký vzdělaný pán!« obdivně vyletělo mu z úst. »Ano, ano — ondy při akademii, právě při sólovém zpěvu, počal holi třískati do židle a láteřit, protože mu hned nenesli pívo, Má prý nějaký stofisíc —e »Proto, proto!« a bafčil dál. Ale při něčem polil mne stud — to když jsem poprvé viděl, že již i tady jako v obcích kolem Prahy děti rozbíhají se za cizinci a sku- hrají o krojear. Až jsem se zajíkl. »Prosím vás, dejte mi krejcárek na šaty !« žvatlá mrňous, o nějž se táta s mámou jistě poctivě starají, koupí mu, čeho potřebujea snad by se zle roshněvali, kdyby jim někdo řekl: Vaše dítě žebrál Nedávno zarmoutili jsme se tak mezi Slo- vinci. Jdete vískou ryze slovinskou, a tu z hloučku dětí vesnických jeden přes druhého škemrá — po německu! A Němci se potom ve svých illustrovaných listech pošklebují ! Kdo tomu ty děti naučil? Ani to vždy nebývají děti chuďasů. Jaktěživo tu nebylo, aby taková drobná chamraď žebrala. Co z nicb bude? Panstva přijíždějí, odjíždějí, tvoří se kroužky, společnosti nové a nové, ale vše žije klidně, bezstarostně, jak už bývá — v lázních Rheumatik.